Archeologie v okolí Smiřic a Holohlav

Zpět na hlavní stránku

Archeologa Mgr. Radka Bláhu, z Muzea východních Čech v Hradci Králové, jsem poprosil o článek popisující archeologii na Smiřicku.
Děkuji.





  Smiřicko náleží k místům s dlouhou a bohatou minulostí. O historii Smiřic a sousedních Holohlav nevypovídají jenom zachovalé psané dokumenty a historické stavby zámku, slavné Santiniho kaple či holohlavského farního kostela, ale také četné archeologické nálezy.

  Oblast měla již odnepaměti ideální přírodní podmínky. Zejména to byla úrodná půda, dostatek vody i příznivé klima. Výhodou byl také terénní reliéf. Lidé nejčastěji osazovali okraje říčních (zde labských) teras a menších přítoků (v našem případě například potoka Jordánu), případně nízké vyvýšeniny nad zákruty tehdy ještě neregulovaného Labe. Archeologické nálezy ukazují, že již od mladší doby kamenné byl lidmi opakovaně osídlován celý pravý labský břeh mezi Hradcem Králové až po Jaroměř i četná místa labského levobřeží.
  V tomto kraji se odnepaměti lidé při každodenní činnosti související se zemními pracemi, tedy např. orbou, setkávali s hmotnými doklady přítomnosti svých předchůdců. Jednalo se o keramické nádoby a jejich zlomky, lidské a zvířecí kosti, kamenné a kovové nástroje. Více si jich však lidé všímali od té doby, kdy se tyto nalézané předměty začaly výrazně odlišovat od toho, co znali z každodenního užívání. Například kamenné broušené nástroje z mladší a pozdní doby kamenné (sekery a sekeromlaty) naši předkové považovali za „hromové klíny“ a používali jich například v lidovém léčitelství.
  Důležitý přelom nastal v době (přibližně 18. století), kdy si vzdělanci a učenci uvědomili, že archeologické nálezy nejsou (přírodními) kuriozitami, ale představují doklady lidské minulosti.

archeologie
Popisovaný průkop kopcem ,,Hliňák" pro železnici mezi Smiřicemi a Holohlavami. 28.10.2006

  Smiřicko patří právem k těm oblastem, kde se rodila česká archeologie jako věda. Stalo se tak v souvislosti se stavbou železnice mezi Hradcem Králové a Jaroměří zhruba v letech 1856-1858. Železnice protnula také stráň mezi Holohlavy a Smiřicemi. Pod lopatami dělníků se začali objevovat v černé hlíně promísené s popelem keramické střepy i celé nádoby, bronzové a železné předměty a také zvířecí a lidské kosti. Mnohé tyto předměty dělníci rozbili (nádoby) či nevýhodně prodali (kovy). Naštěstí část nálezů zachránil kněz-archeolog František Petera-Rohoznický z Jaroměře a Václav Krolmus, rovněž kněz, který sem přijel až z Prahy. Oba pánové nejenom sledovali terénní práce, zkoumali místa se shluky archeologických nálezů a od dělníků přebírali či vykupovali různé „starožitnosti“, ale také tyto nálezy včetně tzv. nálezových okolností popsali ve svých deníkových záznamech a zprávách publikovaných na stránkách tehdejšího (prakticky jediného) archeologického časopisu „Památky archaeologické a místopisné“. Třebaže velká část artefaktů (předaných do Národního muzea v Praze) dnes již neexistuje, je tak možné alespoň přibližně určit, co bylo nalezeno.
  Ve Smiřicích a jejich okolí působili ve druhé polovině 19. století i další významní čeští archeologové Jan Karel Hraše, Ludvík Šnajdr, Josef Duška a další. Od začátku 20. století tuto oblast sledují archeologové působící v královéhradeckém muzeu (dnes Muzeum východních Čech v Hradci Králové), tedy Ludvík Domečka, František Žaloudek a jejich následovníci až do současnosti.

archeologie
Průkop strání pro železnici se kopal ručně. 6.2.2013

  Především v Holohlavech známe doklady přítomnosti pravěkého člověka prakticky ze všech částí nyní zastavěného území obce i jejího bezprostředního sousedství. I prostý výčet by zaplnil několik tiskových stran. Lze proto zmínit jen některé příklady. Úrodnou oblast využívali již nejstarší zemědělci v mladší době kamenné (cca 5700-4200 př. n. l.). Z velice četných stop jejich pobytu zmiňme archeologicky nalezené stopy kruhového kultovního ohrazení, tzv. rondelu, v jižní části zastavěného území Holohlav.
  Největší rozvoj osídlení ve východních Čechách obecně spadá do mladší doby bronzové a počátků starší doby železné, cca 1200-600 př. n. l. Z tohoto období nazývaného (podle způsobu pohřbívání) také dobou popelnicových polí (kultury lužická a slezkoplatěnická) známe velice četné doklady sídlišť (včetně opevněných), pohřebišť a hromadných nálezů bronzových, případně zlatých předmětů, tzv. depotů. Jedno ze sídlišť z této doby, patrně opevněné příkopem, se nacházelo severně od obce Holohlavy v prostoru dnešního vodojemu. K němu snad příslušející žárové pohřebiště (obsahující nádoby s popelem zemřelých a spálenými milodary) leželo v dnešní severní části vsi v oblasti děkanského kostela. archeologie
  Další nálezy ukazují na přítomnost Keltů v období laténském (cca -400 př. n. l. – 0). V jihozápadní a jižní části intravilánu Holohlav z této doby pocházejí kostrové (případně i žárové) hroby obsahující železné meče a spony, skleněné korálky, lignitové náramky a další.
  Četné stopy zanechalo také středověké osídlení, které již známe i z písemných pramenů. Pod hospodářským dvorem v místě rybníčku se nacházelo tvrziště, v nedávné době bohužel poničené. Na několika místech v intravilánu obce (uvádí se u čp. 13, 31, 95 i jinde ) byly nalezeny středověké a novověké sklepy (tzv. lochy) vytesané do spraše. Do katastrálního území Holohlav také náleží část původní dnes zaniklé vsi v okolí kostela sv. Václava na Chlomku; odtud známe i četné pravěké nálezy ukazující na dlouhou tradici osídlení tohoto místa.

Na obrázku vpravo, použitého ze stránek hradeckého muzea, je bronzová spona ( kultura laténská, Kelti - 2. stol. př. Kr., Holohlavy )

archeologie
Smiřice leží v úrodném Polabí. Labe protéká ve stromořadí v pozadí. Vpravo leží Zderaz. 10.6.2008


  Podobně bohaté na archeologické nálezy jsou i sousední Smiřice. Již v úvodu byla řeč o stavbě železnice ke konci 50. let 19. století, která protnula prostor mezi oběma obcemi a narušila množství archeologických situací. Z dnes identifikovatelných nálezů lze zmínit např. kostrové řadové pohřebiště s desítkami hrobů z mladší doby hradištní (10. – 12. století), které leželo mezi zaniklou osadou Smiřičky (dnes nejzápadnější část Smiřic) a Holohlavy. Z období pozdějšího středověku a raného novověku pocházely doložené nálezy ze studny vyzděné cihlami (kachle, sklo, textilie). Rovněž se přišlo na lochy vytesané do spraše (viz výše podobné nálezy přímo z Holohlav).
  Další významné naleziště leží v prostoru dvora Zderazi a blízkého bývalého cukrovaru. Opět se jedná o lokalitu známou již od 19. století. Mimo nálezů zlomků kamenných štípaných „pazourkových“ nástrojů ze starší doby kamenné (období gravettienu - „lovci mamutů“, cca asi -20000 př. n. l.) zde bylo na několika místech opakovaně zachyceno a zkoumáno osídlení z mladší doby kamenné (kultura s lineární keramikou, kultura s vypíchanou keramikou (asi 5700-4800 př.n.l.), dále části osady z počátku starší doby železné a z dalších období pravěku. Dvůr Zderaz leží na místě či v blízkosti stejnojmenné zaniklé vsi. Jak dokazují archeologické nálezy a výzkumy (naposledy na jaře 2008), existovala zde tato ves již v 8. či 9. století našeho letopočtu. archeologie
  Archeologických lokalit na území Smiřic je daleko více, některé jsou již zničeny zástavbou, mnoho nálezů však dosud zůstává pod zemí. Proto je nezbytná jejich ochrana. Ta je zakotvena v mnohokrát novelizovaném „památkovém“ zákoně č. 20/1987 Sb. Občané Holohlav a Smiřic se nemusí archeologů bát. Rozhodně neplatí, že tam, kde se archeolog objeví, „půl roku stojí stavba“. Mnoho nálezů bývá při různých stavbách zničeno, někdy neúmyslně (stavebník si skutečně „nevšimne“), často však záměrně. Lidé často říkají: „Přišli by nám sem archeologové a půl roku by zde kopali. Nic bychom nepostavili. Raději nic neohlásíme.“ Tyto obavy jsou však liché.
  Protože Smiřice a Holohlavy i jejich široké okolí jsou místem, kde se vyskytují četné archeologické nálezy, je nezbytné odborně sledovat všechny zemní práce, bez ohledu na to, jedná-li se o skrývku pro velkou halu či výkop základových pasů či přípojek inženýrských sítí pro jeden rodinný domek. Ideálním postupem (zakotveným i v již uvedeném zákoně) je, když stavebník ve fázi přípravy projektu své stavby osloví některou organizaci pověřenou výkonem archeologické památkové péče, v případě pojednávaných obcí je to zejména Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Pracovníci zdejšího archeologického oddělení každému stavebníkovi rádi sdělí, může-li se jeho stavba dostat do kontaktu se archeologickými nálezy a jaká opatření je třeba přijmout. Pokud dojde k setkání archeologů a stavebníků včas (a ne až nad bagrem, který narušil třeba kus pravěké vesnice nebo pohřebiště), téměř vždy se dá najít řešení schůdné pro obě strany.

Mgr. Radek Bláha - Muzeum východních Čech v Hradci Králové

U obrázku vpravo, ze smiřického archivu, je popis: První archeolog ve Smiřicích pan Ludvík Šneider, zapůjčeno K. Vorel.


Dopisy nálezcům památek

archeologiearcheologie

Vlevo:
Dopis potvrzující archeologické nálezy adresovaný starostovi Holohlav Rudolfu Andrýsovi ( chybné oslovení )
Dopisy mi nechal okopírovat příjemce

archeologie Přepis prvního dopisu:

Museum království Českého v Praze
  Pan J. Andrejs, starosta obce Holohlavy
  daroval Museu království Českého
  2 bronzové náramky,
  1 železné kopí,
  zlomek meče se zlomkem pochvy.

  Vítaný příspěvek tento byl řádně přijat a do knihy přírůstků zapsán což tímto listem se stvrzuje a šlechetnému dárci uctivé díky se vyslovují.
  V Praze dne 23. srpna 1922
  Za správu Muzea království Českého
   jednatel Dr. Domča ( ? )




Přepis druhého dopisu:

Pan Rudolf Andrýs, Holohlavy 20 – 1.10.1982
  Vážený pane !
   Omlouvám se Vám, že píši se značným zpožděním, které bylo způsobeno archeologickými výzkumy, jež provádíme na území Východočeského kraje.
  Koncem května jsme v muzeu prohlíželi střepový materiál, který jste získal z výkopu na své parcele v Holohlavech. Jedná se většinou o keramický materiál z 15. století. Pouze jeden střep patří do střední doby hradištní ( 9. – 10. stol. ). Nejedná se o žádný vzácný nález, ale spíše o nález dokumentačního charakteru, který nám rozšiřuje počet vesnických sídlišť ze střední doby hradištní a tedy vypovídá o životě našich slovanských předků.
  Když jsme v muzeu obdrželi nálezy z Holohlav, tak jsme předpokládali, že se jedná o dar, jak se velmi často stává. Protože žádné předměty, které jsou v muzeu, nemohou být neoznačeny a musí být evidenčně podchyceny, dostaly i Vámi nalezené předměty přírůstkové číslo, které by bylo velmi obtížné anulovat. Je mi upřímně líto, že tato situace nastala i z toho důvodu. protože netrváme striktně na zásadě, že všechny archeologické předměty nalezené při výkopech či sběrech patří do muzea. Při dodržování této zásady, která vychází z platné zákonné normy, se nám stává, že případní nálezci nás o svých „objevech“ neinformují. Proto se většinou spokojíme, když nálezce nechce předat střepový materiál do muzea, s jeho dokumentací. Bohužel nám nikdo nesdělil, že jste měl zájem o vrácení těchto střepů a tak nastala tato situace. Jistě nás v této věci pochopíte a nezanevřete v budoucnosti na archeologické památky a na naše muzeum.
  Dovolte mi, abych Vám za nález keramiky z Holohlav poděkoval a pozval Vás na případnou návštěvu našeho pracoviště. Mám však jednu prosbu. Když by jste nás chtěl navštívit, ohlaste se raději předem.
  Těšíme se na další spolupráci.
  Se srdečným pozdravem Jiří Sígl, archeolog.



Do třetice Andrýs - v roce 2007 jsem jednal s panem PhDr Jiřím Siglem, teď už vedoucím archeologického oddělení.




Hradecký deník napsal:

Dělníci našli v zemi lidské kosti

archeologieMartin Černý - hradecky.denik.cz - 14.6.2008
  Holohlavy - Lebku a další lidské kosti našli dělníci při výkopových pracích na stavbě plynové přípojky k rodinnému domu našli v sobotu 14. června v Holohlavech.
  „Kousek od toho místa je památník z období napoleonských válek, ale zda to s tím souvisí, nevím,“ sdělil nám Miloš Malínský, starosta obce ležící nedaleko Hradce Králové. Dodal, že zavolal policii a archeologa, který by měl přijet místo prozkoumat v pondělí.
  „Podle prvních šetření se zdá, že kosti jsou starší než 100 let,“ uvedl operační důstojník hradecké policie.

Za domem na obrázku vpravo byla nalezena popisovaná kostra.

archeologiearcheologie
Mgr. Radek Bláha napsal také článek nahoře.
Fotografie David Taneček - hradecky.denik.cz

Kosterní pozůstatky z Holohlav zřejmě pocházejí z 19. století

Martin Černý - hradecky.denik.cz - 17.6.2008
  Holohlavy - Lidské kosterní pozůstatky, nalezené v sobotu při výkopových pracech u jednoho zdejšího rodinného domu, byly pod zemí zřejmě delší dobu. Shoduje se na tom policie i archeolog hradeckého muzea Radek Bláha.
  O události jako první informoval v pondělí Hradecký deník. Podle Martiny Bartákové z hradecké policie, která se odkazuje na poznatky soudního znalce, jsou kosti staré zhruba sto let. Archeolog Radek Bláha se domnívá, že nález je pravděpodobně ještě starší. „Na základě dnešního ohledání se to dá říct velice těžko. U kostry nebyly nalezeny žádné další datovací předměty, jako například milodary, případně drobné předměty typu knoflíků, kdyby šlo o pohřbeného vojáka. Lze říci, že ostatky jsou starší sta let. archeologie My se domníváme, že stáří je pravděpodobně ještě o něco vyšší, ale přesně se zatím určit nedá,“ uvedl archeolog Muzea východních Čech.
  Dodal, že zřejmě jde o ostatky jednoho člověka, pravděpodobně mladšího věku. Jeho pohlaví zatím není známé. Starosta Holohlav Miloš Malínský nám sdělil, že nálezy různých předmětů i kosterních pozůstatků, nejsou v obci zvláštností. „Byly tady keltské hroby. Našla se zde například i největší spona ve střední Evropě. Archeologické nálezy i objevy kosterních pozůstatků jsou u nás dost časté,“ uvedl představitel obce.
  Nedaleko místa nálezu stojí památník na období napoleonského tažení. „Zda to s tím souvisí, nevím,“ uvedl starosta.
  Archeolog Radek Bláha se domnívá, že to možné je. „Podle místní tradice tam někde v nejbližším okolí měly být pohřby vojáků údajně z napoleonských válek. Čili, nedá se to vyloučit. Na základě toho, že u kostry nebyly nalezeny žádné archeologické nálezy typu zlomků keramiky nebo zbraní, které by ji mohly datovat do pravěku, je období napoleonských válek pravděpodobné,“ domnívá se.
   Ilustrační foto Jiří Kopáč.



monoxyl

Muzeum v Josefově

Monoxyl
   Dřevěná kánoe z XI. - XII. století, vydlabaná z jednoho kusu kmene. Byla nalezena při regulaci labského břehu u Smiřic v roce 1952, a protože tehdy Smiřice náležely do jaroměřského okresu, připadl vzácný nález tehdejšímu Okresnímu muzeu v Jaroměři.
   Po vyschnutí byla nakonzervována a na koncích stažena dvěma šrouby. V Ćechách existuje pouze osm kusů takto dobře zachovalých lodí. V roce 1992 byla vystavena v Drážďanech a Hanburku na výstavě Labe - život řeky.
(Popiska u lodi.)

Vpravo:
Pan Škvrna mi vyfotil vystavenou loď v josefovském muzeu Nová radnice. Byl jsem zvědavý, jak ve skutečnosti vypadá, proto jsem muzeum navštívil.

Dole (popiska): ,,Střední doba bronzová, Holohlavy - rybník, hrnec s uchem"
Vpravo dole: bok lodě.

hrnec z Holohlav













monoxyl















vytrína
Exponáty mladší doby kamenné. Jsou zde nálezy ze Semonic, Černožic, Trotiny, Zderaze i jiných míst.
Vlevo nahoře je vidět velký zvířecí kloub a mamutí stolička.

PRAVĚK JAROMĚŘSKA
   Na okraji krkonošského a orlického podhůří se rozkládá Jaroměřsko, mírně zvlněná a úrodná zemědělská krajina s přirozeným geografickým centrem při soutoku tří řek (Labe, Úpy a Metuje). Nejvyšší část středního Polabí (v současnosti s mírně teplým a mírně suchým klimatem) pokrývají převážně hnědozemní půdy, které dokládají, že zde v mladších čtvrtohorách převládaly listnaté lesy. Jejich odstranění, zemědělské využití krajiny a přeměna v „kulturní step" jsou výsledkem činnosti mnoha lidských generací. Tento proces zahájili již první rolníci v době kolem poloviny 6. tisíciletí před naším letopočtem.
   Oblastí od pravěku procházela dálková cesta z nitra Čech do nedaleké Kladské kotliny a dále do Dolního Slezska. Hmotná kultura obyvatel severovýchodních Čech, která tvoří základ poznání pravěku a jeho hlavních vývojových etap, s touto sousední geografickou oblastí v povodí řeky Odry často souvisela.
   Nejstarší stopy přítomnosti člověka v našem regionu z nejdelšího období jeho biologického vývoje (starší doba kamenná - paleolit) zachránil L. Šnajdr v bývalé cihelně ve Smiřicích (zhruba jeden milion let). Jiné kamenné nástroje zde zanechali lovci velké zvěře z mladého paleolitu (Benátky, Jaroměř - Cihelny, Čáslavky), které později - po oteplení na konci dob ledových - vystřídali lovci a sběrači střední doby kamenné - mezolitu (Hřibojedy, Skalice, Trotina).
   Pravěké osídlení v okolí města (v rozsahu bývalého okresu Jaroměř) dosáhlo své největší hustoty ve dvou historických úsecích obdobně jako ve větší části Královéhradecká. Stalo se tak v době první zemědělské civilizace v neolitu a poté v době lidu popelnicových polí.
   lebka V mladší době kamenné (neolit, polovina 6. - konec 5. tisíciletí před naším letopočtem) se osady rolníků s lineární a později s vypíchanou keramikou soustřeďovaly do nejúrodnějšího pásu na labském pravém břehu, převážně pokrytém sprašovými návějemi (Trotina, Smiřice, Holohlavy, Černožice, Semonice, Jaroměř - Dolní Dolce - Cihelny), na terase nad dolní Úpou (Dolany, Čáslavky) a v povodí dalších menších labských přítoků (Dolecký potok, Jordán, Trotina a Bystřice). Za společenskoorganizační a případně i kultovní střediska menších územních celků v mladém neolitu jsou považovány nově zjištěné kruhové areály vymezené příkopy s hrotitým dnem (Lochenice, Holohlavy).
   Nedávnými archeologickými výzkumy Muzea východních Čech v Hradci Králové (V. Vokolek, J. Kalferst, J. Boček) přibyly poznatky o sídlištní aktivitě v naší oblasti i v pozdní době kamenné (eneolit, 4. - polovina 3. tisíciletí před naším letopočtem, Holohlavy, Benátky, Semonice). První výšinnou polohou na Jaroměřsku, o níž víme, že byla využita lidem s keramikou nálevkovitých pohárů, je pozdější jaroměřská ostrožna.
   Podle dosavadních poznatků osídlili ve starší době bronzové (2.300 - 1.600 před naším letopočtem) tvůrci únětické kultury naši oblast jen okrajově (Hustířany, Lochenice). Ze střední doby bronzové (1.600 - 1.300 před naším letopočtem) odtud pocházejí jen ojedinělé nálezy (Holohlavy - rybník, Smržov).
   V období lidu popelnicových polí (1.200 - 6. století před naším letopočtem), sahajícím od mladší doby bronzové až po starší dobu železnou (halštatská kultura), obýval lid s lužickou a na ni navazující slezskoplatěnickou keramikou celou oblast podle obou břehů Labe. Příznačná jsou pro něj rozsáhlá pohřebiště s umovými hroby a keramickými přídavky (Jaroměř — nádraží, Jaroměř - Jakubské předměstí, Jaroměř - u sv. Ivana, Velká Jesenice, Smiřice, Holohlavy, Chloumek). Méně známá jsou zatím rovinná sídliště (Jaroměř) a hradiště (Holohlavy - vodojemy).
   Pohřebiště slezskoplatěnické kultury byla odkryta v Jaroměři, ve Skalici, Skaličce, Vlkově a v Sendražicích. Výraznou krajinnou dominantou je hradiště na vrchu Prašivka u Habřiny. Nad labským břehem bylo umístěno hradiště ve Skalici v poloze Pardědub. Na sklonek tohoto období lze datovat unikátní žárové pohřebiště z Jaroměře - Na Ptákách, zničené v polovině 20. století při stavbě železniční trati (v okolí dnešního stadionu). Částečně je prozkoumal kněz František Petera Rohoznický.
   Prvním historicky známým národem, který osídlil českou kotlinu, byli Keltové (5. — 1. století před naším letopočtem). Jejich kostrové pohřebiště s tzv. laténskou hmotnou kulturou bylo odkryto v bývalé cihelně v Hořenicích a další v Holohlavech.
   V době římského císařství v našem regionu žili Germáni (1.-5. století). Dokladem obchodních a válečných kontaktu s římským impériem jsou importované předměty (picí soubor ze Sendražic, terra sigillata z Jaroměře). Z místní keramické produkce připomínáme hliněný tzv. „plaňanský" pohár (Jezbiny).
   Koncem doby stěhování národů vystřídali germánské kmeny na našem území první Slované (5.-6. století). Nejstarší nálezy z doby hradištní pocházejí z Dolců u Jaroměře (zlomky keramiky, železná radlice) a poté z částečně mladších vesnických sídlišť (Čáslavky, Horní Dolce). O významu vznikajícího mocenského a správního centra, na skalnaté ostrožně nad meandrem Labe a nedaleko soutoku této řeky s Úpou, svědčí mimo jiné nálezy vlasových ozdob (záušnic) z kostrových pohřebišť na pozdějším Pražském předměstí (pod Vinicemi). Jedná se o mladší a pozdní dobu hradištní (11.- 13. století).
   Přemyslovský knížecí hrad v Jaroměři (12. století) a jeho hospodářské zázemí na místech pozdějších předměstí pak byly vhodným základem pro vznik středověkého města. V místech bývalého kláštera na Pražském předměstí (ulice Na Kameni) se uskutečnil v sedmdesátých letech 20. století záchranný výzkum (M. Richter, ARÚ ČSAV).

Vložené foto: - zaujala mě lebka z doby laténské: pozůstatek nějakého Kelta.

tabulka
Přehledná tabulka archeologických kultur. - Text i foto je z muzejní nástěnky.



Zdeněk Fiedler a Karel Vorel jsou autory článku:
Labská rovina mezi Smiřicemi a Skalicí a její obyvatelé před 8.000 lety

text

text
Text je okopírovaný z knížky Hradecký kraj
Sborník statí o přírodních poměrech a dějinných proměnách severovýchodních Čech.
Hradec Králové 1957

text

text



Muzeum v Náchodě

Děkuji p. Škvrnovi za fotografie z Regionálního muzea v Náchodě. Některé nálezy jsou i z našeho okolí.

nálezy
Hořiněves - keramické milodary z hrobů únětické kultury + bronzové jehlice a slitky.
Vlevo: Sendražice - hliněné závaží ke stavu a parůžek se stopami po řezání.
Vše únětická kultura.

nálezy
Skalice u Smiřic - mísa z popelnicového hrobu + dole keramika z popelnicových hrobů, slezskoplatěnická kultura.

nálezy
Skalice u Smiřic - keramika a bronzové jehlice z popelnicových hrobů, slezskoplatěnická kultura.

nálezy
Skalice u Smiřic - džbánkovitý kotlík z pohřebiště, lužická kultura.