STOPAMI DĚJIN NÁCHODSKA - 8 -
Sborník Státního okresního archívu Náchod - Separát
Náchod 2002

  Čísla v závorkách patří k poznámkám, které jsou na konci separátu

  Čtenáři tohoto sborníku měli před nedávnem možnost seznámit se s historií rybníkářství na novoměstském panství. (1). Jistě bude zajímavé pokusit se rekonstruovat rybniční sít na dalším významném feudálním dominiu, totiž na panství Smiřice, které se z velké časti rozkládalo i na území dnešního Náchodska. Prameny nám ale v tomto případě neumožní tak celistvý pohled. Soustavu rybníků a množství násady, případně i vylovených ryb, můžeme sice zmapovat, avšak postrádáme účty panství, které by nám dovolily reálně zhodnotit a přesně vyčíslit jejich přinos pro vrchnostenské hospodářství. Nezbude tedy, než se opřít o historické paralely.

   Smiřické panství prošlo modelovým vývojem od drobného statku po rozsáhlé feudální dominium. Z několika vesnic v bezprostředním okolí Smiřic, které leží v příjemné labské rovině, vhodné k hospodářskému využívání, se v 16. století za Trčků z Lípy rozrostlo do širokého okolí. Před počátkem stavovského povstání, za Jana Rudolfa Trčky z Lípy, podléhalo smiřickému pánu na šest desítek vesnic od Jaroměře na severu, Chloumku, Boháňky, Klenic a dalších vsí na severozápadě, zasahujících již na Hořicko, po např. Libníkovice, Librantice a Svinary na jihovýchodě, kde se tak panství dotýkalo až toku řeky Orlice(2). Jeho pomyslnou páteří bylo Labe, do něhož zejména z východní svažité části dominia ústily potoky, což bylo spolu s mírným terénem pro budovaní rybniční sítě zvláště příhodné. Dostatečná rozloha a scelenost území byla nutnou podmínkou pro (úspěšnou organizaci výstavby soustavy vodních děl a jejich efektivního propojeni.

  Rybníky na námi sledovaném území jsou doloženy již pro konec 15. století. K roku 1462 se dochovala zajímavá zpráva k vzniku vodních nádrží k chovu ryb. (3) Jan Smiřický ze Smiřic tehdy vedl při s Václavem z Valečova, královským podkomořím. Václav z Valečova, pán na Opočně, vymáhal na Janovi zaplacení starého ročního platu 12 kop gr., které měly být odváděny od čibuzského kostela ke kaplanství kostela v Dobrušce. Tato stará povinnost patrně v pohusitském období zapadla, ale Václava z Valečova přiměla k jejímu opětnému vymáhání skutečnost, že Jan zatopil vodou nově vybudovaného rybníka 12 lánů zádušních poli u Čibuze. Jan se bránil argumentem, že je to on, kdo k polím užívá svrchovaného práva. Soud rozhodl 11. řijna. Janovi sice přiznal právo k polím, neboť doložil starou kupní smlouvu svého děda, ale zároveň i Václav z Valečova dokázal, že ze záduší byl odváděn plat k dobrušskému kostelu. Proto měl i nadále Jan plnit svou povinnost a roční plat odvádět ve dvou splátkách, totiž na sv. Jiří a sv. Havla. Příčinou sporu tedy bylo zaplavování půdy, což byl velmi rozšířený jev v období rybníkářské konjuktury.

  Rybníky již jako komplex se připomínají v počátcích trčkovského období, a to diky rozdělení rodového majetku mezi bratry Zdeňka a Mikuláše Trčky z Lípy. V kvaternu Trhovým červeným výpisův z roku 1542 se nalézá zpětně vložený zápis o rozdílu panství z roku 1533 mezi bratry Zdeňka a Mikuláše (4). Zdeněk vložil svému bratru Mikulášovi v den svatých Simona a Judy velišský díl majetku, k němuž patřil hrad Veliš město Jičín, dále smiřickou tvrz s příslušnými vesnicemi, tedy panství smiřické, a hrad Svojanov s městečkem a panstvím. Zdeněk dělení majetku dokončil vložením Opočna - hradu a městečka, Dobrušky, Třebechovic s tvrzí, ,,pustého zámku Wilštejna", městečka Seče, hradu Ohebu (již rovněž pustého), městečka a kláštera Vilémov a města Pelhřimov do desek zemských roku 1538 jakožto ,,strejcovkého a dědického" dílu svému synovci Janovi Trčkovi z Lípy. (5)

   Díky pečlivě zaznamenaným položkám jednotlivých dílů máme i zprávu o rybnících. (6) Je jim věnována velká pozornost, což rovněž dokazuje jejich významný podíl na hodnotě děleného zboží. Sám text v úvodu seznamu rybníků uvádí, že jejich zápis do cedule dílčí byl motivován snahou zabránit budoucím rozepřím, a ačkoliv se jednalo v první řadě především o nutnou úřední a právní formuli, připomeňme si, že specifikem rybníkářství obecně je potřeba velké územní plochy, aby bylo možné vůbec systém rybníků vytvořit. (7) Jednotlivá vodní díla byla propojována řadou vodotečí, které často přitékaly ze sousedních panství či tvořily jejich hranice. Proto byl celkový územně majetkový vzestup Trčků tak významný pro možnost vytvoření soustavy rybničního hospodářství.

  Ke smiřické části velišského dílu patřily rybníky Smiřický velký (s násadou 400 kop ryb), Smiřický malý (20 kop), 2 Lužanský (25 a 4 kopy), Pod Chloumkem (30 kop), Spodní pod týmž (20 kop), Hluboký (15 kop), Holohlavský (30 kop), Silnický v Plesu (40 kop), Hluboký a Rasošek (30 kop), Lejšovský (25 kop), Starý v Rasoškách (20 kop), Nový (20 kop), Veliký kalthauský (250 kop), Malý kalthauský (20 kop), U Lužan (7 kop), Měchýřek (5 kop), V kameni (10 kop), Spodní u Smržova (5 kop), Prostřední (4 kopy), Vrchní (3 kopy), U Sendražic (10 kop), Prostřední (7 kop), Nad týmž (6 kop), Vrchní (5 kop). Brzický (6 kop), Spodní (5 kop) a V lese (6 kop).

  Je ovšem ještě k starému jádru smiřického panství třeba přičíst Trčky získané statky původně církevní. To vyplývá i z dalšího vkladu z roku 1533. učiněného ve stejný den, jimi byl rozdíl potvrzen - ves Černilov a Jasennou. (8) Tato situace velmi názorně ilustruje kořistění šlechty na husitstvím těžce stižených církevních majetcích v regionálním kontextu. Smiřice získaly velmi veliké, kdysi kolonizační vesnice Jasennou a Černilov. které se staly zdaleka největšími vesnicemi panství jak v počtu osedlých. tak ve výměře jejich rustikálu. U Jasenné to bylo dle urbáře z roku 1588 39 lánů a 11 prutů a u Černilova dokonce 58 lánů 10 prutů (9). I rybniční soustava byla tímto připojením obohacena rybníky Jasenským (30 kop násady) a Jasenským malým (8 kop). Jistě bylo přínosem i geografické zaokrouhlení panství, neboť to přineslo jit zmiňované žádoucí propojení vrchovišť (10) a potoků, které rybniční nádrže v soustavě napájely. Tuto skutečnost máme i přímo doloženou v dalším z urbářů z roku 1619. Od Černilova jsou zaznamenány přitékající potoky od Výravkého rybníka (prvně doložen 1588) s hojnosti ryb. Lokalizace uvedených rybníků je zřejmá z názvů odvozených ode vsí. Kalthauský rybnik je třeba umístit k Černilovu, a to do prostoru zaniklé středověké vsi Kalthaus. (11) Stav k tomuto období byl 30 rybníků s 1 066 kopami násady.

  Pro rozvoj rybniční soustavy na panství Smiřice v polovině 16. století je podstatná skutečnost. že Vilém Trčka z Lípy získal po příbuzných ohromné majetky; dědictvím po svém bratranci Janovi mladším Trčkovi z Lípy nabyl Lichnici, Opočno, Oheb a Frymburk, po otci kromě Smiřic i panství Veliš. Nyní byl tedy v rukou jednoho držitele opočenský a smiřický celek a větší panství se pochopitelně těšilo důkladnější pozornosti majitele. O tom, že spojení Smiřic s Opočnem mělo blahodárný dopad i na budování vzájemně propojených vodních toků mezi jednotlivými rybníky, máme důkaz ve Vilémově kšaftu z roku 1566. (12)

  Vilém tušil, že se velké dominium na Hradecku rozdrobí v menší celky tak, jak se budou jednotlivých částí dědictví chápat noví držitelé. Proto ustanovil velmi zásadní podmínku. kde si vymiňuje, že v případě, že Smiřice a Opočno budou v rukou rozdílné vrchnosti, nemá opočenský držitel zahrazovat vodu hnanou z jeho panství na smiřické rybníky, aby mohl této vody smiřický pán užívat bez překážek z opočenské strany. V celém kšaftu zaujímá tato klauzule v porovnání s ostatními významný prostor a rybníkům je věnována jako jediná, a to právě z celého ohromného Vilémova majetku v případě Smiřic.

  Vidíme, že systém vodních děl byl koordinován na obou panstvích. Nepochybně se tedy jednalo a velké projekty. Konkrétním místem, kde vedly takové strouhy z území jednoho panství na druhé, bylo okolí vesnice Ples, kde napájely tamní rybníky. Prameny hovoří o od starodávna svobodných náhonech, které na panství přitékají od Šestajovic, tedy jiř z území sousedního panství. (13)

  Sledujme. jak se dále situace vyvíjela. Toto slibné jádro třiceti rybníků se později péčí Trčků rozrostlo a k roku 1588 již v urbáři zjišťujeme jejich opravdu mohutnou síť. Konečně můžeme i diky pečlivosti jeho písaře Adama Staroměstského z Třebechovic poznat, které rybníky byly dle Dubraviovy metody zřízeny jako trdelné, výsadní (násadní) a výtažné. (14) V původním jádře panství existovalo 16 trdelných, 36 výtažních a ještě 16 dalších rybníků. V později přikoupených vsích se ještě nacházelo dalších 9 výtažných, 2 na potěr a 6 nerozlišených. Tak se dostaneme až k počtu 85 rybníků, což je bezesporu významné množství, které ovlivňovalo nejen šlechtické hospodaření a zásobování trhu potravinami, ale také výrazně poznamenalo tvář krajiny, dnes ve většině případů o vodní plochy ochuzenou. Takto veliký počet rybníků musel vyžadovat stálou technickou údržbu, převozy násady z trdelných do výtažných rybníků a zejména dostatek pracovních sil při výlovech. To bylo zajištěno úkolovými robotami uvalenými na každou ves na panství. Robotujícím se za namáhavou práci dostalo náhrady v podobě naturální dávky z určitého množství vylovené ,,rybí drůbeže". (15) V případě robotujících s potahy při převážení ryb se dozvídáme, že jejich naturální odměna byla určována od každé fůry. Mimochodem - sám poeticky termín ,,rybí drůbež" v jazykové úrovni svým přirovnáním k hospodářskému zvířectvu dokazuje, jak naši předci uměle chované ryby cenili a vnímali jako užitkový a ušlechtilý druh. Jedinou další rybou, o jejímž výskytu na smiřických rybnících máme zprávy, byla štika v Jasenském rybníce a pstruh v mezlečských rybnících.

  Na jedno teplo se nasazoval dvouletý plod do následujících rybníků. V Holohlavech do rybníků se jmény Za dvorem holohlavským (30 kop). V staré cihelně (30 kop). Chloumecký (40 kop), v Sendražicích se u již dříve doložených rybníků zvýšila násada: Prostřední (20 kop), Nad Prostředním (12 kop) a Hořejší (8 kop). Dále jsou uvedeny Račickej (50 kop), Lužanský malý (12 kop), v Neznášově, kde byl též velký poplužní dvůr. Skořipka (30 kop), Dolení neznášský (30 kop), Netušil (4 kopy), v Rožnově Rožnovský pode vsi (30 kop), v Mezileči 2 V Drahách, V Končinách a Pod Mačátky (3 kopy pstruhů), v Jasenné Malý jasenský (50 kop kapra i štiky), ve Výravě Ve vsi Výravě (20 kop), Rohlík (25 kop), V Drahách (20 kop), v Libníkovicich Ducháč (16) (20 kop), Rákosný (20 kop), Meystr (10 kop), 2 V Libníkovicích (20 kop), ve vsi Bukovina Bejkovec (15 kop), Kosní (15 kop), Beranč (10 kop), Polní (10 kop), Hluboký (45 kop), ve Skalici Malý čibuzský (45 kop), ve Smržově 2 Smržovský (20 kop), v Lejšovce Lejšovský (80 kop) a Kamenský (20 kop). Do trdelných rybníků se nasazovalo na 2 tepla, nacházely se v Brzicích a nesly jména Ve vsi (30 kop), Pode vsí (30 kop) a Pod lesy (15 kop), v Mezileči již uvedené 2 V Drahách (30 kop), V Končinách (2 kopy 30 kusů) a Pod Mačátky (15 kusů), kde rybníky zároveň sloužily jako výtažné nádrže pro 3 kopy pstruhů, ve Výravě Nad Výravou (35 kusů), Nad tím (25 kusů), v Libranticích Abrahám (1 kopa) a Frešle (17) (1 kopa), v Libníkovicích Veliký libníkovský (2,5 kopy), v Černilově Černilovský (3 kopy), ve Vlkově Hluboký (1 kopa) a Žežule (30 kust), v Sendražicích Sendražský (30 kaprů). Celkově se odsud po 2 letech vylovilo na 4 400 kop další násady.

  Do ostatních nádrží se nasazovalo na 2 tepla tříletým plodem do rybníka jménem Hluboký (15 kop) v Holohlavech, jasná je lokalizace u rybniků Lužanský veliký (30 kop), Starý plesský (110 kop) a Nový plesský (200 kop). Veliký jasenský (110 kop), Velký kalthauský (110 kop), Veliký vejravský (50 kop). U vsi Bukoviny ležely v dnešním lesním komplexu se zajímavým místním názvem Ouliště - Uhliště Velký ouhlišťský (60kop) a Malý ouhlišťský (15 kop) a blíže Skalici Veliký čibuzský (250 kop). Dvouletým plodem na 1 teplo se potom nasazovalo v této kategorii rybníků do nádrží ve Vlkově, a to do Starého v Rasoškách (15 kop), Nového v Rasoškách (15 kop), Měchýřka (10 kop), Silnického (65 kop) a Víthovského (10 kop) a u Černilova do Malého kalthauského (50 kop).

  Zmiňme se ještě o nově nabytých částech panství na severozápadě. V Sadové se sázelo na 2 tepla po 50 kopách do Mlejnského a Za humny a 30 kop do Kozinského. Na výtah sloužily rybníky Prostřední, kam se kromě 20 kop kaprů rovněž svážel na zimu i všechen plod z této části dominia. a 3 rybníky V Klenici s úhrnnou násadou 90 kop. Při žíželevkém statku se hospodařilo na rybnících s násadou na 2 tepla na Jeřickém (60 kop), Vřešťovském (50 kop) a Hořickem za Vřešťovem (30 kop). Jako výtažné sloužily Zajíček (30 kop), Vrbový (30 kop), Přední v Končinách (15 kop), Jestřábek v Maňovicích (18) (24.5 kopy) a Návesní v Jeřičkách (15 kop). Na potěr se a statku nacházely 2, a sice Zadní v Končinách za Jeřičky (9 kaprů) a Návesní v Jeřičkách (15 kaprů), do něhož se opět svážel na zimu všechen plod. Úhrn násady se zvýšil na celých 2 422 kopy a 9 kusů ryb.

  Údaje o tržbě z prodeje ryb, které máme k dispozici v urbáři, nejsou zdaleka v přímé úměře k jejich vylovenému množství. Je třeba si uvědomit, že urbář nám poskytuje obraz pouze obvyklého hrubého ročního příjmu panství. Stejně tak záleží na politických okolnostech vzniku urbáře. Např. v případě prodeje panství byly mnohdy hodnoty vrchnostenských příjmů nadsazeny. (19) Je tedy nutné všimnout si i situace v době vzniku námi zkoumaného pramene a vyložit jej kontextuálně. Právě roku 1588 vrcholil spor mezi Janem Jetřichem starším ze Žerotína a příslušníky rodu Trčků. Ten získal Smiřice od své manželky Barbory z Bibrštejna, dřive provdané za Viléma Trčku z Lípy. Avšak Burian, Jaroslav a Mikuláš Trčkové se s přechodem panství do Žerotínových rukou nechtěli smířit. Celou záležitost vyřešilo až jmenování poručníků, jimiž byli Vilem z Valdštejna na Heřmanicích a Adam Zylvar z Pilníkova na Žírči, což přimělo obě strany k dohodě. Jan Jetřich ze Žerotina a Burian a Mikuláš Trčkové se za peněžní náhradu vzdali Smiřic ve prospěch dětí mezitím zesnulého Jaroslava Trčky, a tím Smiřice s Opočnem získaly opět stejné rodové držitele. (20) Tato zápletka se mohla odrazit i při sepisování urbáře, který jinak vycházel ze staršího urbáře panství z poloviny 16. století. (21) Druhou možností je pouhé mechanické přepsání původní předlohy urbáře spolu se starými cenami. Ve světle sporu rozvaděných pánu lze pochopit i zopakování formule z kšaftu Viléma Trčky o tom, že ,,nemá držitel Opočna na překážku býti" struhám tekoucím do rybníků u vsi Ples. Hle, jak se běžná voda náhle stala cennou surovinou !

   Stejně tak nemůžeme zjistit váhu jednotlivých ryb (hovoří se pouze o kopách ryb), jakost a podíl ryb určených k prodeji na celkovém množství vylovených kusů. Ovšem musíme počítat i s tím, že se v urbáři jedná o součet ze všech rybníků a přitom se u každého konal výlov v určitém časovém intervalu, jak se v následujícím ještě přesvědčíme. Nejde tedy o příjem každoroční. Celková částka po sečtení v urbáři uvedených příjmů jsou 83 kopy 25 grošů českých. Avšak to v přepočtu na jeden vylovený kus zdaleka neodpovídá ceně kapra v 16. století, jež čítala zpravidla 2 groše. (22) Na panství byla jistě vedena zvláštní rybničná registra, která sledovala zisky z prodeje ryb dodávaných na okolní trhy. Ty byly ale nepochybně mnohem vyšší, než v urbáři zaznamenané příjmy. Rovněž nelze sledovat účty za výdaje na chov ryb, neboť písemnosti panství se z tohoto období nedochovaly, a tak skutečnou míru ziskovosti tohoto podnikání nelze přesně určit. Uvedená částka, kterou můžeme z urbáře rekonstruovat, je tedy jen torzem. Činí asi 2,8 % výnosu pivovaru a odpovídá zhruba výši ročního úroku ze zdaleka největší vsi na panství - Černilova, či součtu úroků 3 až 4 vesnic středního rozsahu. Pro srovnání uveďme ceny ryb z trhových register rýzmbursk6ho panství z roku 1600. Tam se jejich cena (není uvedeno, o který druh ryby jde) pohybuje od 3 po 6 grošů za kus. Z pouhých tří rybníků je tak násada 35 kop oceněna 105 kopami grošů českých, při vyšší uvedené ceně 75 kop násady opět v pouhých třech rybnících dokonce 450 kopami gr. českých. (23) To ukazuje poměrnou kolísavost ceny a ohodnocení jakosti ryby. Na novoměstském panství. kde bylo téměř 5 desítek rybníků, byl kapr roku 1600 ceněn na 3 kopy gr. míšeňských za džber, roku 1609 vynesly ,,štičky, kapři a drůbež" 327 kop 15 gr. 2 den. míšeňské (24) Rovněž nemůžeme zjistit, kam všude byly ryby ze smiřického panství dodávány. Jedinou výjimkou je zmínka u plesských a kalthauských rybníků jejichž výlovky byly dodávány na Opočno.

  O tom, že se ne vždy podařilo vybudovat rybníky ve vhodném terénu. nám podává svědectví další zpráva ,,že u Sadový žádný rybníky na potěr nejsou, byly 2, ale jsou pustý, neboť nikdy vodu držáti nechtěly". Zdali byly nesprávně odhadnuté podmínky k zřízení vodního díla i důvodem zpustnutí Hustiřského (Hustiřanského) rybníka, nevíme. V době vzniku urbáře na něm rostla tráva a jejím prodejem získala vrchnostenská pokladna 11,5 kopy grošů. Avšak cit hospodáře pro příležitost k rozmnožování příjmu je patrný v další poznámce, kdy písař odhaduje možný výnos v případě opravy hráze, splavu a náhonů. Pak by se do tohoto rybníka mohlo nasadit 30 kop kaprů. Výše uvedené strouhy na rybniky na Plese a v okolí rovněž nebyly v technicky uspokojivém stavu: ,,Na též rybníky jsou od starodávna svobodný náhonové od Šestajovského mlejna se začínají a kdyby se spravily a struhy zase obnovily a vycejdily, dosti vody na ně míti může." Hovoříme-li o údržbě a opravách, podaří se nám ještě doložit používání dubového dřeva z lesa Zajíčku u Kusé Habřinky (25) na stavbu a opravy tarasu Račického rybníka. O dalším užitku z rybníků svědčí záznamy o jejich pronájmech. Urbář se zmiňuje celkem o dvou rybníčcích v obci Smržov, označených jako Ve Smržově a Vítovský, které se pronajímaly poddaným za roční finanční náhradu při svatém Havle ve výši 2 kop 36 gr. Hospodářsky využívány byly i potoky a strouhy spojující jednotlivé rybníky, a to poskytnutím možnosti poddaným volného odchytu ryb za jejich údržbu a čištění. Z dalších pro chov ryb důležitých zařízení máme doloženy sádky na Plese a haltýře v Libřicích. Zvláštní oddíl urbáře je věnován přehledu výskytu ptactva na panských rybnících, jejichž lov byl jistě oblíbenou kratochvílí smiřického panstva a jeho hostí (26). Je doložen dostatek hus, káčat, koroptví a ,,jiného ptactva pernatého". Výslovně je zmíněno jejich využití v panské kuchyni. Velikost, respektive plochu rybníků na smiřickém panství, můžeme pouze odhadovat podle množství do nich nasazovaných ryb, ale i zde jistě vždy neplatila přímá úměra. Jejich výměru můžeme zhodnotit jako velmi rozmanitou od drobných rybníčků, které nebyly ani rozlišovány zvláštním jménem, jako např. ,,dva rybníky v Drahách", až po rozsáhlé vodní plochy rybníků Kalthauského. Jasenského či Plesského.

  Z doby, kdy se právě v Čechách rozhoříval konflikt třicetileté války, se dochoval další pramen s údaji k našemu tématu. Jedná se opět a urbář a je z roku 1619. (27) Do 11 trdelných rybníků se tehdy sázelo 7 kop 29 kusů kapra, do 38 výtažných na 1 teplo se vsadily dvouletým plodem 963 kopy a 31 ryba. Do 13 hlavních rybníků se přepravovalo na 2 roky 1 175 kop tříleté násady, do jednoho rybníku se na půl roku vsadila kopa, do dvou a potěr 24 kapři, do 3 výtažných na dva roky 130 kop plodu neurčeného stáří a na neznámou dobu do dalších 9 výtažných 241,5 kopy. Výsledný součet ryb a chovných nádrží, jimž disponovalo smiřické paství, je velmi podobný údajům ze sklonku 16. století. Činí 77 rybníků a 2 529 kop a 54 kusy ryb. Množství ryb se sice o něco zvýšilo, ale počet rybníků poklesl. Odpovědi na příčiny jejich úbytku rovněž přinášejí pečlivé záznamy urbáře. Malý Kalthauský byl zanechán pro bažanty, rybníky Chlumecký a U staré cihelny byly spojeny do jednoho. Hustířský (Hustířanský) byl stále pustý, rovněž tak třetí rybník u vsi Plesu, který je kladen do luk pode dvorem. Přesto nelze říci, že by rozvoj rybníkářství ustrnul, zcela nově byl vybudován ve Výravě Velkej rvbník s úctyhodným množstvím násady 300 kop. Nad vsí Holohlavy se uvádí nádrž Nadýmač, do které se na podzim svážely štiky, hned vedle se nacházely dvoje ohrazené sádky a v nich pstruzi. O technickém stavu důležitém při budování vodohospodářských staveb, vypovídá i existence vodárny v témž místě, odkud se trubkami vedla voda na smiřický zámek.

   Pro rok 1629 máme možnost srovnání zdrojů příjmů smiřické vrchnosti, a to diky hrubému přehledu výtěžků panství. (28) Rybníky se na odhadovaném příjmu 30 338 kop grošů podílejí 1 941 kopou z vylovených a prodaných ryb, což je 6,5 %. Z pivovaru získala panská pokladna úžasných 37 % peněz, jmenujme pro srovnáni ještě 15 % připadajících na prodej vrchnostenského obilí, 12,7 % na zisk z panského dobytka, 10 % na pokuty a úroky z dluhů poddaných a 7,5 % na úroční platy poddaných.

  V samém závěru třicetileté války, kdy se již panství dostalo do rukou Gallasů, můžeme prostřednictvím dochovaného inventáře z roku 1647 znovu nahlédnout do stavu rybníkářství na Smiřicku. (29) V 10 kapřích rybnících se chovala 981 kopa ryb. V 32 výtažných 802 kopy a v 13 trdelných rybnících 11 kop a 5 kusů kapra. V haltýřích se ještě nacházelo 232 kop 52 kusů kapra a 23 kop 27 kusů štik. Toť celkem 2 050 kop a 24 kusy chovných ryb v 55 nádržích. Inventář se zmiňuje i o úřadu ,,fischmeistra". Názorně vidíme, kolik rybníků i násady v průběhu nepokojných a dlouhých válečných let ubylo.

  K roku 1655 byl z důvodů zachycení změněné situace v poválečném období sepsán nový Urbář. (30) Na panství se nasazovala do 36 plodových výtažných rybníků 881 kopa kaprů. Z dosud dříve neuváděných rybníků je nyní připomínán Spodní u chalupy a Horní u chalupy, které je třeba, soudě dle logiky pořadí, v jakém jsou uvedeny mezi ostatními, umístit mezi les Rasošky a Ples, dále Bahnivý v jejich blízkosti, do jihovýchodní části panství lze snadno umístit Kochánek, Nový chalupský, Polní a Svinarský, Pazderní Mlejnský, Rusecký a do severní části Habřinské pole, Podhradní jistě pod ruiny Rothemberka a u Hoříněvsi se nacházel V Hájku. Na 7 kop kaprů se vysadilo do 10 trdelných rybníků.To je ale nižší údaj oproti dříve obvyklým 9 kopám 35 kusům. Důvod je třeba stále spatřovat v následcích válečných událostí. Máme údaje o pustém trdelném rybníku Spodním v Brzicích, kam se kdysi sázelo 30 kusů, zarostlý byl i Spodní ve Výravě (25 kusů) a prázdný byl Frešle (s obvyklou násadou až 1 kopy 15 kusů). Z dosud neuváděných rybníků jsou zmíněny Hněvský, Kašna v Mezilečí a Podskalní. Z násadních rybníků stihl podobný osud Lužanský, který byl pustý, Dílny, který byl zas ,,všechen bahnitý". Do 11 násadních rybníků se vsadilo 838 kop na 2 až 3 léta. Celkem se na panství k tomuto roku chovalo I 726 kop ryb v stejném počtu 55 rybníků jako roku 1647. Dříve činila jejich obvyklá násada dle údajů urbáře 1 976 kop 35 kusů.

  Další z gallasovských inventářů panství Smiřice je z roku 1660. (31) Dokládá ještě 47 rybníků, v nichž se v různých stádiích chovu nacházelo 1 656,5 kopy ryb. Tentokrát již ale můžeme zjistit intervaly a množství výlovů. Na podzim 1660 je plánován výlov 5 kapřích rybníků s násadou 448 kop. Tentýž podzim se měla vylovit 841 kopa z 32 výtažných rybníků. Další výlov 360 kop byl ve 4 kapřích rybnících plánován na rok 1661, na jaře téhož roku se měly vylovit 3 trdelné rybníky, do nichž se nasadily 4 kopy, výlov zbylých tří trdelných s násadou 3,5 kopy byl určen na jaro 1662.

  Mezitím si již ale dospělí synové Matyáše Gallase mezi sebe rozdělili otcovské dědictví. Starší z nich, František Ferdinand, dostal Liberec a panství Hoříněves, nově vytvořené oddělením od Smiřic, a mladší Pankrác, Frýdlant a druhý díl smiřického panství. Dne 2. října 1661 proběhlo vlastní dělení Smiřic.(32) K nově vzniklé Hoříněvsi byly přičleněny 24 vesnice a spolu s nimi i 32 rybníků. Z nich bylo 5 kapřích (Lužanský, U Jeřic, Horní a Dolní plesský a Jasenský) s násadou 400 kop, 5 výtažných (U Benátek, U Hoříněvsi, Podskalní, U Brzic, U Plesu) s násadou 5 kop 30 kaprů a 21 trdelných (U Neznášova, Skořipka, Horní a Dolní u Sendražic, Pustý u Račic, Mlýnský, v Habřině, Pustý Podhradní, Podhájenský, U Hoříněvsi, Zajíček, 2 u Jeřic, Silnický u Plesu. Bahnivý, Horní a Dolní Chaloupky, Jelito, Měchýř, V lese Rasošky, Pustý u Boháňky).

  Přehled vývoje rybniční soustavy v raném novověku na smiřickém panství uzavřeme údaji z Tereziánského katastru, jenž zaznamenal násadní rybníky o kapacitě 930 kop a výtažné o 809 kopách, celkem 52 rybníky. (33) Toto množství lze zhodnotit jako stále velké, neboť panství ztratilo svým rozdělením na samostatná dominia Smiřice a Hoříněves na konci 17. století ty rybníky, které se nacházely u vsi v severní a severovýchodní části panství. Po roce 1713 zanikly podle jeho údajů rybníky Hejtmánek, Návesní librantický, Čepelka, Maloskalický a Kalthaus. Pokud se v katastru vyskytují další dosud neznámá jména rybníků (např.: Vačerov, Rozkoš, Samkovský, Poláček horní a Poláček dolní smržovský, Kobos, Nad Hrubým rybníkem). je třeba předpokládat, že jde ve většině pouze o nová jména již dříve existujících nádrží, které byly předtím rozlišovány pouze podle velikosti a vsi, u níž se nacházely. Jejich nový název lze vysvětlit proměnami pomístních názvů v souvislosti s obměnou držitelů rolí v okolí rybníků. Později docházelo ve velké míře k parcelaci ploch bývalých rybníků a k pronájmu takto nově nabytých zemědělských pozemků. (34)

  Sledovali jsme období tradičně největšího rozvoje rybníkářství na jednom z východočeských panství. Statistická povaha, která na mnoha místech tohoto článku převládla, byla motivována snahou umožnit kdykoliv srovnání velikosti rybníků dle jejich násady a zpřístupnit všechny jejich názvy pro možnost využití jako zajímavého zdroje toponomastického materiálu. Je patrné, k jak velkému rozvoji rybníkářství došlo i na panství Smiřice. Mírně zvlněná krajina v tomto koutu české země jakoby naše předky k dalšímu hospodářskému využití zřizováním rybníků přímo vybízela. Velký počet vodních nádrží na chované ryby znovu dokazuje nejen tehdy nové ekonomické myšlení šlechty, ale z hlediska kulturního odkazu i vysoký um jejich budovatelů a pečlivost hospodářů. Válečné běsnění 17. století, kterým Smiřicko vlivem své polohy nemálo utrpělo, a pozdější hlad po půdě počet vodních ploch stále snižoval, až do dnešních dnů zbyl jen přeskromný zlomek původního stavu.

  Poznámky:

1 - Jaroslav Šůla. Počátky rybníkářství na panství Hradiště Nového Města nad Methují. Stopami dějin Náchodska 3.1997, s.33-38.
2 - Ondřej Tikovský, Územní a správní vývoj panství Smiřice, diplomová práce obhájená na Univerzitě Hradec Králové, Ústav historických věd, Hradec Králové 2001.
3 - Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum. Ed. Josef Emler. 2. díl.Praha 1872. s. 317.
4 - Státní ústřední archiv Praha (dále jen: SÚA Praha), DZV 3, C 29'.
5 - SÚA Praha. DZV 3, C 30.
6 - SÚA Praha. DZV 42, G 21'-22.
7 - František Matějek, Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k území Slezska a Polska, Studie a přeměnách na feudálním velkostatku v 2. 1/2 15. a v 1. 1/2 16. století, Praha 1959, s.75.
8 - SÚA Praha. DZV 42, G 16 - 16'.
9 - Státní oblastní archiv Zámrsk (dále jen: SObA Zámrsk), Velkostatek Smiřice, kniha 6. 3218 (urbář z roku 1588)
10 - Vrchoviště: pramen, počátek řeky. Josef Jungmann, Slovník česko-německý, díl V, Praha 1990, s. 187.
11 - Kalthaus byl tvrzí dnes cca 2 km severně od Černilova, zanikl podobně jako vesnice Předboř (Pledboří), která k ní příslušela; ves samotná ležela blíže k Libřicím. L. Domečka - F. L. Sál: Královéhradecko, Místopis soudního okresu královéhradeckého, Hradec Kralové 1928 - 1931, s.71.
12 - SÚA Praha. Úřad desk zemských - listiny, inv. č. 1436, kart.č.48.
13 - SObA Zámrsk. Velkostatek Smiřice, kniha č. 3218 (urbář z roku 1588).
14 - Jan Dubravius, O rvbnících, Praha 1953.
15 - Drůbež: hromada neb mnohost něčeho drobného, jako jsou drobné ryby, drobný dobytek, zvláště slepice kuřata atd. Josef Jungmann, c.d., díl I.. Praha 1990, s. 485.
16 - Jméno rybníka je bezesporu v úzkém vztahu k v urbáři zapsanému libníkovskému láníku Jakubu Ducháčovi (srv.: poznámka č. 17)
17 - V Libranticích je urbářem uváděn rychtář Tomáš Frešl, stejnojmenný rybník byl tedy v blízkosti rychty, případně byl původně v držení jeho rodu.
18 - Maňovice jsou zaniklou vsí. Jejich jméno je uchováno v názvu myslivny u Boháňky. Karel Doskočil. Berní rula 2. Popis Čech r. 1654, Praha 1953 - 1954, s. 239.
19 - Jiří Jirásek, Urbáře jako pramen pro poznání předbělohorské vesnice. Sborník Matice moravské. 79. Brno 1960, s.112-128.
20 - SÚA Praha. DZV 68, D 31´-32; DZV 168, N 9: DZV 168, N 14.
21 - Jiří Kuba - Tomáš Šimek - František Zahrádka, Soupis východočeských urbářů, Praha 1997.5.135-136
22 - Alois Mika, Slavná minulost českého rybníkářství, Praha 1955, s. 43-52. Zajímavý přehled cen vylovených ryb a stanovení obecné ceny kapra lze nalézt: Rudolf Berka, Vodňanská rybníkářská minulost a přítomnost, Vodňany 1985, s. 23-26.
23 - Jaroslav Čáp, Trhová registra rýzmburského panství z roku 1600. In: Dissertationes historicae. 6. 1998, s. 49.
24 - J. Šůla, c.d., s. 36.
25 - Kusá Habřinka je zaniklou vsí s ne zcela přesnou lokalizací. Nacházela se buď u Habřiny, nebo může byt totožná s farní osadou Chotěborky u Vilantic. K. Doskočil, c.d., s. 239.
26 - Na lov na smiřickém panství vzpomíná i Adam ml. z Valdštejna, který si do svého deníku 4. a 5. listopadu 1602 o něm učinil zápis: ,,Jel jsem na Smiřice a tu sem zůstal přes noc (...), jeli jsme s chrty a tu sme potom na Smiřicích zůstali přes noc a postřelil sem ve voboře jelena." Deník rudolfínského dvořana. Adam mladší z Valdštejna 1602 - 1633. Edd. Marie Koldinská - Petr Maťa. Praha 1997, s. 53.) Jindy jistě nezůstalo jen u vysoké zvěře a došlo i na ptactvo na rybnících.
27 - SObA Zámrsk, Velkostatek Smiřice, kniha č. 3219 (urbář z roku 1619).
28 - Aleš Chalupa, Panství Smiřice a jeho poddaní v polovině 17 století In: Hradecký kraj, 2, Hradec Králové 1958. s. 210.
29 - Státní oblastní archiv Litoměřice (dále jen: SObA Litoměřice), pobočka Děčín. Historická sbírka (rodinný archiv) Clam-Gallasů, Inventář panství Smiřice, 1647. sign. XII/18, kart. 6. 269.
30 - SObA Zámrsk, Velkostatek Smiřice, kniha č. 2 (urbář z roku 1655).
31 - SObA Litoměřice, pobočka Děčín, Historická sbírka (rodinný archiv) Clam-Gallasů, Inventář panství Frýdlant, Liberec a Smiřice, 1660, kart. č. 548.
32 - SÚA Praha, DZV 74, F 25.
33 - Tereziánský katastr český. Dominikál. Edd. Pavla Burdová - Dagmar Culková - Eliška Čáňová – Marie Lišková - František Rajtoral. Sv. 3. Praha 1970, s.182-185.
34 - Tuto skutečnost lze dokumentovat i pomocí k tomu účelu zhotovených map z 30. let 19. století. Rozparcelovány byly např. pozemky v místě bývalých rybníků a Hustířan, Sendražic, Žíželevsi, Plesu atp. SObA Zámrsk, Velkostatek Smiřice, K pronájmu určené plochy rybníků, č. inv. 4609, sign. 3/77, č. mapy 20. Tamtéž, Zámecký rybník Starý Ples - pronájem, č. inv. 4650. sign. 4/28. č. mapy 61.