Jednota mládeže církve českomoravské ve Smiřicích

Zpět na hlavní stránku

Zdroj textu: Jednatelská kniha Jednoty mládeže církve českomoravské ve Smiřicích
Děkuji sboru za půjčení knihy.

Přepsal Přemek Andrýs



jednota
Úvodní stránka knihy,
podepsaní: jednatel Jaroslav Nepokoj, ideový vedoucí Štěpán Kotek, předseda Jaroslav Tábořík



Večer mládeže - 28.1.1941
  Zahájil br. vedoucí katecheta Š. Kotek. Povstáním uctili jsme památku zesnulého br. biskupa českomoravské církve Stanislava Kordule, který zemřel 8.12.1940. Báseň nám přednesl br. V. Kovář na téma „Ve stínu lípy“, od S. Čecha. Společenskou hrou na „Mrkanou“ jsme schůzi ukončili. podepsaní Kovář Vlasta, t.č. předseda Tábořík, t.č. jednatel Nepokoj Jaroslav

Večer mládeže - 4.2.1941
  Zahájen katechetou Kotkem. Zpívaná píseň č. 1 „Aby nás Pán Bůh miloval“ Volné návrhy na výbor a rozprávka o plesu. Ples byl stanoven na 15. února v sobotu v 8 hod. večer. Hrou „Ryba, zvíře, pták“ byl večer mládeže ukončen.
  podepsán t.č. jednatel Nepokoj Jaroslav

Večer mládeže – 11.2.1941

VALNÁ HROMADA
  Zahájena br. katechetou Kotkem. Volby:
Předseda - bratr Jaroslav Tábořík
Místostarosta – sestra Helena Matoušová
Jednatel – bratr Jaroslav Nepokoj
Pokladník – sestra Helena Srkalová
Revizoři účtů – br. Josef Zedníček, Karel Andrejsek
Členové výboru – sestra J. Víšková, br. V. Kovář, J. Knejfl, St. Čapek
Dále byli zvoleni br. katecheta Š. Kotek, ideový vedoucí a sestra H. Srkalová „instruktorkou“, br. farář Pecina „Delegát“, který má dozor nad „Jednotou mládeže“.
Schůze ukončena br. předsedou J. Táboříkem
podepsaní Kovář Vlasta, t. č. jednatel Nepokoj Jaroslav

Večer mládeže - 18.2.1941
   ( program schůzek je stále stejný: báseň, přednáška, společenská hra na závěr, nadále píšu jen důležitější text – pozn. P. )

Večer mládeže - 25.2.1941
   Celkový výtěžek z plesu 6 500 korun. Účast 23 členů – 11 dívek a 12 bratří.

Výborová schůze 2.3.1941
  Zahájil br. katecheta Š. Kotek. Byli dány návrhy na potrestání členů, kteří nedodrželi slibu „Jednoty mládeže“, který vložili do rukou výboru. Prvý návrh byl: aby jmenovaný člen br. J. Marel dostal důtku. Druhý návrh, který byl schválen většinou členů výboru, byla dištance na 1 měsíc. Bylo řečeno, že mládeži se tento návrh předloží a tím by se mu ten trest udělil. Účast 6 členů výboru.

Večer mládeže – 4.3.1941
  Mluvilo se o pytli pana br. Rypla, že je chudý a pytel, že stojí 30 korun, tak, abychom se přičinili a pytel sehnali, jelikož ne, tak zaplatit.

Večer mládeže – 11.3.1941
  Br. katecheta Š. Kotek dal návrh na kabaret a divadlo. Po něm nastala rozprávka, na které se usneslo o kabaretu.

Večer mládeže – 18.3.1941
  Návrhy na vlastní kapelu Jed. mládeže. Na starost si to vzal br. K. Etflaiš. Sestra Adámková si vzala na kabaret kuplet, kde bude účinkovat s br. V. Henclem. Na sobotu dne 22.3.1941 byla svolána kapela ke zkoušce.

Večer mládeže – 25.3.1941
Večer mládeže – 1.4.1941 – účast 14 sester a 13 bratří
Večer mládeže – 8.4.1941
Večer mládeže – 15.4.1941

  Básně vlastního slohu nám přednesl br. J. Knajfl na téma „Malý svůdník“ a „Jen v chytrosti je síla“. Zúčastněno bylo 14 sester a 17 bratří, celkem 31 členů.
Večer mládeže – 22.4.1941
Večer mládeže – 29.3.1941
Večer mládeže – 6.5.1941

  Uvítání nových členů, br. Jar. Tykala, sestry Magdy Šormové a sestry Pražské. Po vyčerpaném programu následovala zkouška na divadlo „Růže z Polomé“.

Večer mládeže – 13.5.1941
  V další rozpravě bylo rozhodnuto, že divadlo „Růže z Polomé“ bude sehráno asi ve 4 – 5 obcích, a má vyzněti spíš jako propagace čmor. mládeže a apoštolské práce, nikoliv jako výdělečný podnik.

Večer mládeže – 20.5.1941
  Zahájeno br. katech. Kotkem. Ihned upozorněno, že večer bude věnován přípravě a propagaci divadla „Růže z Polomé“. 1. Rozhodnuto, že divadlo bude sehráno v Černožicích u Beranů ( 31.5. ), v Račicích u Střelce ( 1.6. ), v Lejšovce u Vejrochů ( 8.6. ), v Libřicích ( 15.6. ) a v Habřině u Papíků v místnosti tamních ochotníků.
2. Nechá se natisknouti 100 plakátů u fy. Baborák & Brázda.
3. Bude cyklostilem rozmnoženo 1.000 letáčků ( propagač. ).
4. Plakáty, letáky a propag. si béře na starost br. katecheta.
5. Kroje má obstarati s. učit. Srkalová.
6. Ručně malované plakáty byly svěřeny br. Knajflovi, taktéž i obstarání povolení od okres. úřadu v Jaroměři.
7. O truhlářskou práci byl požádán br. Zadníček a br. Špryňar.
8. Na elektr. práci se přihlásil br. Hlavatý.
9. Uspořádání jeviště převzal br. Franta Šindelář.
10. Hudbu obstará br. Emil Klíž a br. Kalenda z Černožic. Hudba bude průměrně 10ti členná.
11. První zkoušky budou „na Lednici“ ve Smiřicích a další „u Beranů“ v Černožicích. Poplatek za 1 večer na Lednici činí K.5.- ( včetně světla )
12. Režii má br. katech. Kotek, který přejímá i vedení výprav a tudíž i zodpovědnost za zdar věci.
13. Nacvičení baletů bylo svěřeno s. Jar. Víškové, zpěvů br. Kotkovi.
14. Vyjednání sálů v jednotlivých obcích br. farář a br. katecheta.
15. Pokladna svěřena v zastoupení s. Srkalové bratru Táboříkovi.
16. Líčení br. Rajtmajerovi.
Rozhodnuto, že večer mládeže 27.5.1941 odpadá pro zkoušku.



„Růže z Polomé“

jednota
Hromadný snímek ze hry Růže z Polomé byl pořízen v Libřicích v červnu 1941.



jednota
Foto vpravo:
Nezapomenutelného dojmu působil krásný
zpěv - duo s. Magdy Šormové a Jar. Víškové "Otče náš"


Záznamy o průběhu jednotlivých divadelních představení.


  I. První představení bylo sehráno v Černožicích – jak již výše označeno – po jednodenním odpočinku, neboť poslední týden byly denně zkoušky, vzhledem k tomu, že divadlo bylo cvičeno 2 týdny ( divadlo s hudbou a zpěvy ).
  Mimo zkoušek byli členové nuceni si dáti do pořádku i jeviště – poměrně zanedbané – obstarati si žárovky na osvětlení jeviště. Zde si zaslouží našeho díku „Sokol“ v Černožicích a p. Laburda ze Smiřic, kteří nám půjčili bezplatně žárovky. Pro zajímavost chci uvésti, že v době našich zkoušek – těsně před naší premiérou – při dešti, prosakovala voda stropem a tak nám doslova pršelo na jeviště.
  Divadlo mělo nerušený průběh a každé jednání bylo ukončeno hlasitým potleskem spokojených návštěvníků, kteří vděčně kvitovali každý zpěv i tance pestré švarné chasy.

II. Největších úspěchů dosáhli jsme v Račicích –ihned druhého dne ( v neděli )
  Skoro všichni herci odjeli do Račic již vlakem odpoledne krásného toho dne.
  Odpoledne věnovali procházkám do blízkých lesů družné zábavě a přípravám na večer. Když hudba, řízená br. E. Klížem zahrála na sále, začala se místnost plniti ještě dlouho před začátkem divadla.
  O naplněném sále se nechci šířiti – jen to chci vystihnouti několika slovy. Když sál nemohl pojmouti již návštěv, byla odstraněna přepážka, dělící velký sál od hostinské místnosti. Avšak i pak mnoho lidí muselo odejíti pro naprosto vyprodaný sál, ač ochotné sestry i bratři sehnali po vesnici větší počet židlí.
  Celou situaci krásně vystihují slova br. Táboříka, který měl na starosti pokladnu a který v největším shonu odpovídal opozdivším návštěvníkům na dotaz vstupného: „Když se tam dostanete, tak to stojí K 6.-, když se tam nedostanete, pak jen K 4.-“.

III. Stejného úspěchu bylo dosaženo i příští neděli v Lejšovce na jevišti „u Vejrochů“. Naše hudba již brzy odpoledne zahájila koncert na dveře hostince, který se těšil veliké pozornosti jak domácích, tak i přespolních hostí.
  Divadlo bylo opět vyprodáno.
  Herci byli do Lejšovky dovezeni již odpoledne povozem br. Jiráska – uhlíře – který pro ně též v noci přijel.

IV. Poslední představení bylo konáno v Libřicích – úplně z důvodů propagačních a to zrovna o místní pouti v neděli dne 15.6. „u Papíků“. Velikým nedostatkem byl naprosto nevyhovující sál i jeviště – které muselo býti v posledním okamžiku řádně osvětleno. Laskavostí místní Správy školy i místních občanů, obzvláště br. Jarkovského, našeho čm. důvěrníka a výběrčího pro Libřice, který ten čas byl zvolen starostou obce, byly nám zapůjčeny šňůry. vedení, dráhy a p. pro výš jmenovaný účel.
  Návrat byl konán vesměs na jízdních kolech za deštivého počasí.

  Všecka čtyři představení vyzněla tak, jak byla určena – k duševnímu povzbuzení našich vzdálených bratří a sester, vzbuzení veřejného zájmu o hnutí čm. mládeže, k propagaci dobré práce mládeže i na jevišti a utužení bratrství mladých – našich i venkovských.
  O zdar podniku se přičinili mimo jiných obětavých sester a bratří naši herci: Jaroslav Hlavatý, Josef Zadniček, František Šindelář, Jaroslava Víšková, Magda Šormová, Helena Srkalová, Jarda Knajfl, Hela Matoušová, Jaroslav Nepokoj, Růžena Adamírová, Věra Adámková, Josef Bureš, Mirek Kmínek Marie Jaklová, Josef Jakl, Mir. Rejtmajer – líčení, Veselovský R. – nápověda, Emil Klíž – vedení hudby, Št. Kotek – režie.

Večer mládeže – 25.června 1941
  Zahájen br. Táboříkem – předsedou. Jest to vlastně večer na rozloučenou, kde se v krátkosti přehlédla činnost jednoty za uplynulý rok 1940 / 41. Za přítomnosti všech členů mládeže přednesl br. katech. Kotek krátkou řeč na théma „v důvěru v zítřek“.
  Večer, který byl velmi radostný a srdečný, byl ukončen zpěvem – motlitbou „Otče náš“.
  Zapsal Štěpán Kotek - ideový vedoucí

Pracovní rok 1941 / 42

  Smiřice, listopad 1941
  Do dnešního dne nebyla ještě zahájena páce v Jednotě. Na počátku škol. roku byl opravován sbor – vytrhána podlaha skoro ve všech místnostech sboru – též tedy i v místnosti mládeže.
  Po ukončení oprav ( trvající celý měsíc ) bylo náhle vyhlášeno stanné právo – vyjímečný stav i pro okres králové hradecký ( okres Oberlandrat ) p. zastupujícím Říšs. Protektorem generálem Heydrichem.
  V době uvolnění vyjímečného stavu, kdy jsme již chtěli práci s mládeži zahájiti, onemocněl náhle nakažlivou nemocí nejmladší syn br. faráře Peciny a tak byla místnost mládeže postoupena nemocnému k isolování od rodiny. Nemoc potrvala – tedy i isolace – plných 6 týdnů.
  Mládež, takto připravena o místnost, však nelenila. Již v době stanného práva opět započala cvičiti divadelní hru – operetu „Vesničko má“ od Sláv. Grohmanové. Tato hra byla sehrána s velkým úspěchem nedávno předtím pražskou „Unitarií“ v Hradci Králové.
  Ke hře dal popud br. J. Ládr, který hru počátečně režíroval. Též v jeho bytě byly konány zkoušky.
  Velké potíže byly s povolením od okr. úřadu - neboť v této době se mělo žádati již 6 neděl předem. Žádali jsme však jen 14 dní předem. Vyjednáváním na okr. úř. v Jaroměři a Oberlandrátě v Hradci Králové se nám podařilo obdržeti včas povolení – ale byl zákaz vstupu dětí na odpolední představení – a my měli již skoro vyprodáno. Telefonickým rozhovorem i toto bylo odstraněno a divadlo spělo k cíli s dobrým úspěchem.



„Vesničko má“

jednota
Celkový snímek z operety Vesničko má. První vlevo sedí v druhé řadě František Dušek - popis Miloš Dvořák.

  Operetka byla zahájena v Račicích v sobotu dne 29.11.1941 v hostinci „u Střelce“.
  K průběhu hry jen krátce poznamenávám – hlediště vyprodáno – úspěch hry naprostý. Hudba 11ti členný orchestr p. Čertnera.
  Operetka byla opakována hned druhého dne v neděli dne 30.11.1941 odpol. o 1/2 15 hod a večer o 20 hodině. ( Odpoledne pro mládež ). Úspěch byl naprostý. Tímto okamžikem jsme si byli vědomi, že můžeme sehráti i sebe těžší divadelní hry – operety. Veřejné mínění jest na naší straně a jest jisto, že začínáme zastiňovati místní spolek divadelních ochotníků „Jirásek“ – který, při operetě „Divá Bára“ utržil málo úspěchů.
--------
  Snad se mi podaří přání – vzkřísit dřívější slavnou čm. tradici „Osvěty“ – chci se o to ze všech sil pokusit.
  Štěpán Kotek

jednota       jednota
Vlevo: Květa Palašová z Jaroměře v operetě Vesničko má.
Irenka Šindelářová v operetě Štěstí vstříc.
Živý kůň na scéně ( pony ) byl zapůjčen laskavostí p. Voženílka, místního majitele mlýna.



  Velikého úspěchu získala si mladičká tanečnice s.Květa Palašová z Jaroměře, která si zasloužila i našich díků, neboť obětavě jezdila k nám a nacvičovala všecky balety.
  Naše dary: Erbenova „Kytice“ a památník se snímky z divadla jistě nevyvážily její obětavost.
  O zdar podniku se zasloužili všichni.
Herci:
Fr. Dušek, J. Víšková, Jiř. Jirousková, Vl. Otradovský, Fr. Šindelář, Jaroslav Ládr, Ant. Šimek, Věra Adámková, Růž. Adamírová Tance:
Jaroslav Nepokoj, Magda Šormová, Rudolf Veselovský, Mil. Havlová, Antonín Seliger, Helena Matoušová, J. Knajfl, Olga Zemková, Jaroslav Špryňar, Olga Malá
Rejtmajer – nápověda, Hanuš – líčení, Kotek / Ládr – režie, Tábořík – pokladna, Malý / Kuba – ispicienti, Palašová – solová tanečnice, Čertner – kapelník, slečna Věra Čertnerová – nacvič. zpěvy
----------------
  Výpisek z novin:
  …..Všichni členové mladého souboru, i když někteří byli po prvé na prknech, hráli tak, že nejlepší odměnou byl jim naprostý úspěch při přeplněném sále. Hereckým výkonem na sebe upozornili: p. Ant. Šimek v úloze Kačaby a s. Květoslava Palašová z rytmické školy pí prof. Hůlkové v Jaroměři.

jednotajednota
Stránky věnované operetám Vesničko má a Štěstí vstříc.



Štěstí vstříc

jednota
Celkový snímek z operety Štěstí vstříc. První vlevo sedí v druhé řadě František Dušek - popis Miloš Dvořák.

  Dne 5. a 6. dubna 1942 ( o sv. Velkonočních ) byla sehrána Dramatickým odborem cčm – který jest složen z členů Jednoty a sociálního odboru opereta „Štěstí vstříc“ od dramat. spisovatele Turečka – Jizerského z Krnska u Bakova, který byl též pozván, aby byl osobně přítomen – omluvil se.
  Tato opereta měla takový úspěch, že musela být 12. dubna opakována. Toto představení bylo tak navštíveno, že sál musel býti v 8 hod. uzavřen policejně pro velký nával.
  Jako host tančila 9ti letá žákyně baletního mistra Národního divadla v Praze Remislavského – Irena Šindelářová, která měla veliký úspěch. ( Odměnili jsme se jí – malé umělkyni a příjemnému děvčátku – dortem s nápisem „Štěstí vstříc“ a darem K 200.-.
  Dort byl dodán laskavostí br. Jos. Macha z cukrářství „Hejzlar“.
  Balety nacvičil velmi dobře s nevšední ochotou a obětavostí přítel Bobš Kaiser z Jaroměře, kterému jsme se odměnili, když odmítl finanční odměnu, tím, že jsme mu dali 2 lahvičky likéru a s celým salámem.
  Likér nám byl obstarán s. Táboříkovou, salám od firmy Dostál, když členové souboru poskytli odběrní lístky ze svého mála ( jest válka ). tím chci poukázati jen na ochotu a obětavost i za cenu své škody – členů ochotnictva.
  Tato opereta byla uskutečněna za velmi těžkých podmínek. Při zahájení zkoušek jsme se spoléhali, že nám místním spol. divadel. ochotníků „Jirásek“ budou zapůjčeny látky a menší rekvisity nutné k uspořádání scény. Naše žádost však byla odmítnuta. – a nejen to i svým členům ( organis. v „Jirásku“ ), kteří však byli našimi církev. příslušníky a kteří s námi měli hráti – bylo zakázáno pod trestem vyloučení z „Jirásku“, aby s námi pracovali.
  Někteří skutečně ustoupili – ale u většiny zvítězila morální povinnost k naší církvi a věci a zůstali nám věrni.
  Nám však bylo písemně sděleno, že by se o naší žádosti dalo uvažovati v tom případě, když budou hráti pod hlavičkou „Jiráska“ a za společné režie – to znamenalo. Pracujte a polovičku své námahy nám dáte a my budem nadále rozhodovati, zdali můžete hráti či nikoliv.
  V tomto smyslu nám bylo odpověděno i na náš druhý dopis, kde jsme se dovolávali těžké doby válečné a že tříštění by bylo vlastně na škodu celého českého zájmu – a kde jsme žádali schůzku obou stran, aby se dohodli kompromisem.
  Záporně mi bylo odpovězeno i na moji osobní intervenci u předsedy „Jiráska“ pana Kubeše. Dopisy byly podpisovány předsedou Kubeš – obchodník ve Smiřicích, jednatel Malík – úřad záložny ve Smiřicích.
  Jakmile se dozvěděla o této věci veřejnost a odsoudila „Jiráska“ zapřeli jejich funkcionáři skutečnost, že na nás žádali společnou režii a odstranění naší hlavičky – a popřeli i to, že byli námi žádáni o schůzku ( Opisy jsou však uloženy u nás v archivu, které dosvědčí opak. )
  Snad skutečně celý výbor „Jiráska“ nebyl zasvěcen do jednání jednotlivců, kteří nám skutečně chtěli škodit.

  Tuto skutečnost zapisuji proto, aby se zdůraznila obětavost a láska našich členů k církvi v době protivenství – a mým přáním jest, aby podobné jednání bylo z českého veřejného života v budoucnu odstraněno – odstraněno to, co otravuje a škodí českému člověku.
  Štěpán Kotek, Smiřice, 1. května 1942

  Přes všecky potíže podařilo se nám potřebné rekvizity, látky a p. sehnati a divadlo vypraviti v jednotlivých scénách tak, že obecenstvo bylo vpravdě mile překvapeno.
  Zde chci poděkovati místnímu pěveckému spolku „Hanka“ a br. Ládrovi z Jezbin, kteří nám velmi ochotně vyšli vstříc a látky aj. zapůjčili.
  Scénu a výpravu divadla vedl br. katecheta Štěpán Kotek, kterému velmi ochotně pomáhali všichni herci.
  Divadlo bylo sehráno 3kráte o Velikonocích a po čtvrté bylo opakováno o týden později dne 12. dubna 1942 vždy při naprosto vyprodaném hledišti.
  O úspěchu stačí říci to, že předprodej byl vyprodán za jediný den a že u předprodeje bylo zaznamenáno na 200 lidí, kteří si již rezervovali lístky v případě, že se divadlo bude opakovati po páté – a na které se již v den 12.4. nedostalo.
  V operetě „Štěstí vstříc“, za kterou mi bylo poděkováno v radě starších, což touto cestou tlumočím všem účinkujícím, pracovali:

jednotajednota
Z operety Štěstí vstříc.
Malí herci Irenka Šindelářová a Míla Svatoň.

Herci:
František Dušek, Pěva Krejčová, Štěpán Kotek, Toník Šimek, Jiřina Jirousková, Věra Adámková, Jaroslav Ládr, Jaroslav Tábořík, Josef Mach, Míla Svatoň, František Šindelář, Fejgl, František Malý, Malý
Balet:
Irenka Šindelářová, Růžena Adamírová, Magda Šormová, Mil. Havlová, Helena Matoušová, Míla Kuba, Špryňar, Vlasta Otradovský, Jaroslav Knajfl, Věra Peřinová
Nápověda Jaroslav Rejtmajer

  Zvláštní pozornosti si zaslouží Míla Svatoň, který byl prvně na jevišti – a vytvořil s malou Irenkou roztomilý dětský pár.
  Jako Dekorace jsme použili kulis a rekvisit bývalého spol. divadel. ochot. „Ještěd“ z Dlouhých Mostů u Liberce, které zachránil v době evakuace př. Václav Jűptner ze Skaličky ( dříve v Dlouhých Mostech ), kterému bylo jeviště po likvidaci spolku přiřknuto jako majetníkovi, event. jako správci do doby nové úpravy „Ještědu“.
  Vzhledem k tomu, že i já jsem částečným majitelem zmíněného jeviště ( jako dřívější režisér „Ještědu“ ) bylo jeviště propůjčeno Jednotě mládeže cčm ve Smiřicích k používání. Jeviště jest od dubna 1942 uskladněno na půdě sboru cír. čm v Holohlavech a Jednota za použití dá př. Jűptnerovi menší peněžitý dar, jako stěhovací náhradu v době evakuace ( stěhování jeviště ).
  Zapsal Štěpán Kotek

Večer mládeže dne 6.4.1942
  Po předchozí jarní náborové akci mezi mladými zahájili jsme jarní večery mládeže ve spolkové místnosti hotelu „Andrejsek“ ( spolková místnost ve sboru byla přenechána br. faráři Pecinovi ).
  Zúčastnilo se celkem 31 sester a 29 bratří, t. j. 60 členů, číslo na náboženskou obec smiřicko- holohlavskou velmi pěkné.
  Večer zahájil br. ideový vedoucí Štěpán Kotek modlitbou „Za Vlast“.
  Po přivítání br. předsedou Jarkou Táboříkem byla přednáška br. Kotka na théma „Vzorná mládež“, po které se rozvila čilá debata.
  Proponovány zájezdy na hrad Kumburk u Nové Paky ( hromadný na kolech ) a do Hradce Králové na „Kurs českých ochotníků“.
  Místo her byly zpívány písně s Mil. Křečkovou, Mar. Křečkovou a Dan. Merklovou.
  Vzpomínali jsme na naše bratry ( členy mládeže ), kteří jsou zaměstnáni v Říši. Hlavně na br. Nepokoje, bývalého jednatele, br. Veselovského.
  Večer byl zakončen v 9 hodin písní „Aby nás P. Bůh miloval“.
  Štěpán Kotek – ideový vedoucí

Večer mládeže 12.5.1942
  Vykonána společná vycházka do přírody za účasti 55 členů. Zpívány národní písně, hra na kytaru a p.

Večer mládeže – 19.5.1942
Večer mládeže – 26.5.1942



27. května 1942

  spáchán atentát na zastupujícího p. Protektora SS Obergruppenfůhrera R. Heydricha.
  V důsledku toho vyhlášen okamžitě vyjímečný stav nad Prahou, během 24 hod. nad celým Protektorátem. večery mládeže zastaveny.
  4.června generál Heydrich zemřel.
  Černý den našeho národa …..černé dny.


  Při vzpomínkových bohoslužbách dne 14. června za prvního patriarchu DR. K. Farského. vzpomenuto též našeho druhého patriarchy DR. G.A. Procházky, který nás v tomto pracovním roce opustil navždy.
  Čest jeho památce.

  Výkazem činnosti naší jednoty pro ústřední Jed. mládeže cčm v Praze končíme pracovní rok 1941 / 42.
  Na radostnou shledanou po prázdninách !
  Zapsal 5.7.1942 Štěpán Kotek

Konec textu.



jednota jednota
Vlevo: Zesnulý br. biskup českomoravské církve Stanislav Kordule. 10.6.1885 - 2.12.1940
Zesnulý patriarcha Th. Dr. G.A. Procházka 11.3.1872 - 9.2.1942