OBDOBÍ PŘED VZNIKEM FESTIVALU SH A JEHO PŘEDCHŮDCI

POČÁTKY HUDEBNÍ ČINNOSTI ZAKLADATELE FESTIVALU
   Kořeny vzniku SH jako specifického festivalu humoru a satiry se dají nalézt, s trochou nadsázky, již v dětském věku pozdějšího zakladatele SH Václava Šusta. Sám veřejně vystupoval už v osmi letech s kabaretní písní v estrádním pořadu. V jedenácti letech se začal učit hrát na klavír, a pak na kytaru. V té době také působil v loutkovém divadle ve Smiřicích, odkud pocházel. Ovlivněn hodinami hudební výchovy, při kterých se pouštěly nahrávky Osvobozeného divadla, Semaforu, i staré trampské písně a hity folkových a country kapel, založil v 9.třídě první pokusné hudební sdružení. A po ZDŠ již založil 29.12.1972 skutečnou country kapelu Šerifové (název byl jejich zřizovatelem odmítnut, "prošel" až název První míle.

---------------------------

Na vloženém obrázku je Václav Šust na Sm. hrnci v r. 1995

Za článek děkuji pí. Reichové.
Starala se o, dnes nefunkční, stránku o festivalu.

---------------------------

   2.března 1973 se V. Šust seznámil s Jiřím Kindlem a již následující den J.Kindl uváděl koncert kapely na ZDŠ Sever v Hradci Králové. Tímto setkáním začala éra dnes již 23leté spolupráce této autorsko-konferenciérské dvojice.
   V roce 1974 získala První míle v krajském kole Porty zvláštní ocenění za parodickou píseň "Chemický song". Po návratu z vojny (1978) V. Šust znovuobnovil pod smiřickým Městským kulturním střediskem svoji kapelu s novým názvem - Dívadlo pod šusťákem (werichovsko-horníčkovské "dívadlo" od slova dívati se), a poté jen Dívadlo. Věnovali se především komponovaným pořadům, spojujícím víceméně rovným dílem písničky a mluvené slovo. Mluvené texty byly v podstatě od počátku "postaveny na legraci", ale postupně i vážnější písně nahradily písně "švandovní".
   V roce 1978 se Dívadlo přihlásilo na Portu s 12minutovou minioperou "O hladové stařence aneb Když se ucho utrhne, nemusí být ještě mokro." Později následovala další dílka tohoto žánru (př. zoologicko-ekologický kongres „Co s nimi“, „O třinácti měsíčkách“).
   V letech 1979 a 80 se Dívadlo pod šusťákem zúčastnilo humoristického festivalu Příbramský permoník, který sice po dvou ročnících zanikl, ale tato zkušenost, a následně i neexistence něčeho podobného, měla určitý podíl na pozdějším vzniku SH jako festivalu humoru.

SMIŘICKÝ HRNEC č.O AŽ 3 ANEB HRNEČKY
   Myšlenka regionální soutěže či přehlídky pro kapely příbuzných žánrů vznikla z potřeby pravidelnějších prezentací Dívadla. Nebylo však možné napsat víckrát do roka nový kompletní pořad včetně písní. A zde se právě počítalo s "výplní" programu různými hosty. Dějištěm soutěže byl zvolen smiřický sál Dvorana. Vážně nevážný pohled na celou akci měl podpořit i název soutěže a hlavní cena, kterou byl, v kontrastu s různými "zlatými trofejemi" oficiálních soutěží, zvolen Hrnec.
   Smiřického hrnce, čili divácké soutěžní přehlídky písniček, se účastnily tři soutěžící kapely (po pěti písních) a host, kterým bylo vždy domácí Dívadlo. Názvy soutěžních písní se po odehrání vyvěsily na velké štafle - žebříček hitů, a diváci posléze vyhodnotili nejúspěšnější píseň. Vítěz získal jako cenu klasický železný hrnec.
   Pořady připravoval V. Šust s bratrem Karlem. Na humor v písních se Hrnečky ještě nezaměřovaly, rozhodně však nechyběl v mluveném slově. Na každý večer se psal scénář na určité téma (např. dovolená) a scénu doplňovala příslušná dekorace.
   Humor, který provázel toto období nebyl plánovitý, objevoval se sám od sebe, snad z celkového nedostatku vtipu a smíchu mezi lidmi. Už tehdy stála příprava Hrnečků pořadatele mnoho přemýšlení a práce, ale, jak řekl V. Šust: "Byli jsme mladí, ...ale jsme furt!,,

POŘADATELÉ FESTIVALU A JEJICH DALŠÍ AKTIVITY

I. ROČNÍK FSH
   Na přípravě l. ročníku SH už jako "celostátního festivalu humoru a satiry v oblasti folk, country a jiné příbuzné hudby" se podílelo velice málo lidí. V roce 1982 dostal V. Šust nabídku angažmá ve skupině Lokálka, kterou později po dobu několika let řídil. Skupina Dívadlo se dalšími personálními změnami stále více orientovala na vážnější folk a starou hudbu, a tak v roce 1983 V. Šust ukončil éru Dívadla Smiřice.
   Kromě angažmá v Lokálce tak V. Šust zůstal sám se zvukařem Zdeňkem Hajpišlem a osvětlovačem Bohumírem Hladíkem. Odtud byl jen krok k využití společných zkušeností i techniky, a tak jen ve třech, se spoluprací Městského kulturního střediska ve Smiřicích, připravili první SH. Při vlastní realizaci pořadatelsky vypomohli smiřičtí fotbalisté a další dobrovolníci. Festival se vydařil a tím se rozhodlo o nové tradici.

DIVADELNÍ SOUBOR A 2. ROČNÍK SH
   Protože festival byl pouze jednou akcí v roce, přemýšlela trojice zbylých "dívadelníků", jak jinak aktivně využít zbytek roku a napadlo je zkusit divadlo. V. Šust, ovlivněn Osvobozeným divadlem, vybral k divadelnímu zpracování revui J.Voskovce, J.Wericha a J.Ježka "Pěst na oko Aneb Caesarovo finále".
   Základ nového divadelního souboru získal V. Šust angažováním celého poetického divadla Kaleidoskop Hradec Králové. Jeho šéf Karel Syrůček s ním vytvořil i hlavní roli klaunské dvojice, procházející celou revuí. Dalším hercem se stal Jiří Petera, kapelník tehdejší country kapely Nadoraz, i jeho tehdejší kontrabasista Jaroslav Stollín. J. Petera, pro nahrávku vojenské večerky do revue, byl nucen "oprášit" trumpetu, a snad právě i tento moment způsobil pozdější přerod soundu Nadorazu z country na dixieland.
   Další herci byli bývalí členové hradecké hudební skupiny Výlety, výtvarníci Josef Tázler a Josef Janiš. Taneční studio Jazz-dance Evy Kuršové, pro revui nastudovalo v choreografii svá vedoucí baletní čísla. Výrazně divadlu pomohl i hradecký kapelník Jiří Hasal, který zaranžoval, a s předními hradeckými hudebníky nahrál ve studiu Českého rozhlasu v Hradci Králové playbacky pod živé zpěvy a dále Boris Šlechta, tehdejší herec divadla Drak a výborný výtvarník.
   Z trojice prvních pořadatelů SH se přidal pouze osvětlovač B.Hladík. Z. Hajpišl se věnoval zvukařské práci mimo společné aktivity, ale podílel se dále na přípravě festivalu. Výroba a nácvik revue trvala dva roky a premiéra se uskutečnila v roce 1984. S úspěchem byla reprízována i na 3. ročníku SH.
   Mezitím se připravil a proběhl 2.ročník FSH. Na jeho přípravě se již aktivně podílela většina členů divadelního souboru, což značně rozšířilo pořadatelské možnosti. Festival se rozrostl na tři dny. Hlavními pořadateli bylo nové divadlo Dívadlo a Městské kulturní středisko Smiřice, spolupracovali i členové ZO SSM a ČSPO ve Smiřicích.

KUFR - KLUB UMĚLECKÝCH FOREM RADOSTI
   Na podzim roku 1982 po 1. ročníku SH se v Harrachově uskutečnilo setkání pořadatelů velkých festivalů, uspořádané ústředním štábem Porty, jehož hlavním tématem byla výměna zkušeností z pořádání "příbuzných" akcí a jejich první kompletnější zmapování v historii folk a country hudby u nás. Východní Čechy a Hradecko dopadlo, ve srovnání s ostatními zástupci krajů, špatně, proto se V. Šust rozhodl pro další kulturní činnost. Jediná, snadněji dosažitelná možnost v této době byla, vyvíjet činnost jako organizace SSM. Všichni se tedy dostavili na OV SSM s tím, že hodlají založit specifickou místní organizaci, která bude provozovat pouze kulturu. Po měsících vyjednávání jim OV SSM přidělilo nečinnou MO na Slezském předměstí. Všichni vstoupili do SSM (mnozí již po několikáté), ač některým bylo již přes třicet let. Ještě ten den se zvolili do povinných funkcí a tím vznikla MO SSM HK3 - KUFR.
   Klub uměleckých forem radosti byl založen l. února 1984 jako sdružení přátel dobré zábavy, hudby, divadla, filmu a humoru zvlášť. Zakládajících členů bylo devět, ale jinak se ke KUFRu hlásila i řada externích nadšenců od 15 do 60 let. Pořádali vystoupení hudebníků, divadelníků aj. převážně menšinových žánrů, ale i komponované klubové večery. Na akce si v Hradci Králové pronajímali sály v Muzeu, Severce, U Cikána, ale i Reflektoru a Zimního stadiónu. Snažili se představovat profesionální, ale hlavně amatérské umělce, i ty začínající. Stali se zřizovatelem skupiny Máci Jaroslava Samsona Lenka. A pochopitelně připravovali FSH.

3. a 4. ROČN1K FSH
   Vznik KUFRu měl na organizaci FSH zcela zásadní vliv. Praxe nabytá při menších akcích v průběhu roku se dobře zužitkovala při akci velké. Členové i externisté získávali stále větší pořadatelskou praxi a postupně krystalizovaly i specializace (produkce, inspice, propagace, technika,...).
   Protože počet členů i externistů vzrostl, další ročníky se již odehrávaly na více scénách, nedělní finále se roku 1984 reprízovalo večer a v r.1985 se repríza dokonce přesunula do Hradce Králové. Na 4.ročníku se již podílelo 70 pořadatelů v nepřetržitém směnovém provozu. Účinkujícím byly přiděleny hostesky, což se vyplatilo ve vzájemné komunikaci umělců s produkcí, a to i přes to, že všechna místa, přímo související s festivalem, propojili KUFRoví elektrotechnici kabelovými telefony. Pro diváky se stavěly vojenské stany na přespání, včetně sociálního zázemí.
   Tradičním spolupořadatelem bylo MKS Smiřice, tábořiště pro diváky zapůjčil fotbalový oddíl TJ Dynamo Smiřice.

OBDOBÍ UMLČENÍ A OBNOVENÍ KUFRU
   Již ve finále přípravy 4. ročníku se připravoval 5. ročník. "Leč "hrnec" shovívavosti politických šéfíků přetekl dříve, než se KUFR nadál." Tři dny po skončení 4.ročníku si pro V. Šusta přijela Veřejná Bezpečnost s tím, že má okamžitě předat razítka a doklady o organizaci. Nastalo vyšetřování, které spíše působilo dojmem, že se hledá, co by se mohlo vyšetřovat a několikaměsíční kontrola hospodaření MO SSM KUFR tiše zmlkla, bez jakéhokoli výsledku.
   Půl roku se nedělo nic. Iniciativa na znovuobnovení KUFRu vzešla od inspektorky kultury na MNV v Hradci Králové Soni Navrátilové. Ta navrhla, že by se činnost KUFRu mohla uchýlit pod Osvětovou besedu. Tak se pokračovalo dál, ale V. Šust po znovunastartování činnosti tiše odešel. Vedení v KUFRu převzali mladí a přestěhovali se do vlastních prostor jako Kulturní klub Svinary, kde však návštěvnost ovlivňovala vzdálenost od centra.
   SH však 4. ročníkem a odchodem V. Šusta skončil. Ustaly i větší akce KUFRu a poté vše skončilo v roce 1989, kdy divácký zájem úplně opadl a objekt Kulturního klubu byl restitučně navrácen majitelům.

"VZPOMÍNKA NA SMIŘICKÝ HRNEC" A ZALOŽENÍ SPSH
   K obnovení KUFRu a SH se po roce 1989 jeho bývalí aktivisté neměli. Aktivitu převzala vedoucí MKS Smiřice Ludmila Trávníková a Julie Špalková z hudební sekce pro rozvoj amatérské kultury Impuls v HK a pokusily se v roce 1991 začít s přípravou nového SH, už také s pomocí V. Šusta.
   Pro rok 1991 tedy připravili "Vzpomínku na SH" se čtyřmi kapelami, ve spolupořadatelství s MKS a Impulsu, jako test diváckého zájmu. Ten dopadl výborně.
   Po vzpomínkové přehlídce svolal dopisem V. Šust bývalé KUFRáky. Sešla se jich naprostá většina a dohodli se na obnovení pořádání FSH. Ještě v roce 1991 se na Ministerstvu vnitra zaregistrovalo nové občanské sdružení pod názvem Společnost přátel Smiřického hrnce (SPSH). To již nepořádalo pravidelné kulturní pořady, pouze FSH a občasné netradiční akce.

5. AŽ 8. ROČNÍK
   Obnovený další ročník byl už opět plně v organizační i finanční režii nové společnosti. Mnohé se však změnilo. Sál Dvorany, ve kterém se konaly všechny ročníky, od posledního SH pouze chátral a na rekonstrukci nebyly peníze. Jeho kapacita už ale stejně nedostačovala potřebám festivalu. Jednodenní 5.ročník se uskutečnil v rozestavěné hale Státního statku. Objevil se též nový fenomén - sponzoři. První zkušenosti pořadatelů s jejich získáváním nebyly dobré a jsou rok od roku horší.
   6.ročník se uskutečnil v roce 1993, rozložen do dvou dnů. Divácký zájem ale zatím nebyl ochoten překonat účast na obou festivalových dnech, a tak další dva ročníky zatím proběhly v jednodenním režimu, ovšem na obou scénách souběžně.
   Organizační zabezpečení festivalu lze rozdělit do dvou období. Období dlouhodobé přípravy bylo a je zcela určitě poznamenáno novodobými vlivy (zestárnutí původního členstva, podnikatelské aktivity, starosti s rodinami,...). Na druhém období - vlastní akci - se však mnoho nezměnilo. I přes uvedené starosti se členům SPSH "stále daří ty poslední dny před SH zapnout na rezervní motory a vše fičí téměř jako kdysi."

SOUTĚŽNÍ ČÁST FESTIVALU A JEJÍ VÝVOJ
   Soutěžní část festivalu SH zaznamenala během svého vývoje řadu podstatných změn. Období před revolucí a období po ní se výrazně liší. Soutěžení před revolucí mělo pro kapely jiný význam než dnes. Uspět na soutěži pro ně znamenalo to, že se budou moci dále někde prezentovat, budou mít větší možnosti. Dříve, aby se mohlo veřejně hrát, se musely složit kapelnické zkoušky minimálně na okresní úrovni a ne každý měl možnost se na ně dostat. Složené zkoušky byly cestou k tomu, jak se stát profesionálem.
   Po revoluci se mnohé změnilo, bohužel spíše k horšímu. Setřely se rozdíly mezi profesionály a neprofesionály tím, že profesionálem se dnes může stát v podstatě každý. Každý má možnost si bez jakýchkoli zkoušek vydat své CD, pořádat koncerty... Úspěšnost umělců je položena zejména na výběru diváka, který se však může nechat lehce ovlivnit, a na kvalitě jakoby v této době přestávalo záležet.

PRVNÍ AŽ TŘETÍ ROČNÍK
   Na l. ročníku SH se soutěže zúčastnilo všech dvanáct účinkujících, kromě hosta (skupina Dívadlo). Diváci vyhodnotili nejúspěšnějšího umělce, který si poté jako vítěz odvezl ze Smiřic putovní měděný hrnec. Ten se po roce vracel a jméno jeho dosavadního držitele do něj bylo vyryto. V této době se pořadatelé festivalu hlavně snažili sbírat rady a zkušenosti z průběhu soutěžních částí jiných festivalů, které by přispěly k obohacení a rozšíření soutěže na SH.
   Pro humorné zaměření festivalu mělo význam také to, že se na 2. ročníku umělci rozdělili podle počtu do dvou kategorií. Kategorie sólistů a dvojic (účastnilo se sedm účinkujících) a kategorie skupin (devět kapel). Vítězné hrnce se začaly udělovat dva, pro vítěze z každé kategorie. Na hlasování se podílela pětičlenná odborná porota a divácká porota, která zahrnovala přibližně 300 platících diváků. Každý divák obdržel při vstupu na jednotlivé soutěžní večery hlasovací lístek, čímž se stal členem divácké poroty. O přestávce po soutěži vhodil svůj lístek do schránky s fotografií skupiny, která ho nejvíce zaujala. Členy poroty se pochopitelně mohli stát pouze diváci řádně platící.
   Modelově stejný, jako 2.ročník, byl poté i 3.ročník SH.

ČTVRTÝ ROČNÍK A TÉMATICKÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ
   Na 4.ročníku SH došlo ke změně. Poprvé byla vyhlášena autorská soutěž - tématická. Jednalo se o soutěž, pro kterou pořadatelé předem vyhlásili téma, účinkující na něho měli vymyslet "srandovní" píseň a svůj nápad potom pořadatelům zaslat k posouzení. Jelikož 4.ročník začínal právě třináctého v pátek, bylo vyhlášeno téma "Katastrofy". Autorská soutěž pak probíhala celé páteční odpoledne i večer. Na tomto ročníku se udělovaly tři hlavní ceny (pro vítěze autorské soutěže, pro vítěze kategorie skupin a kategorie sólistů a dvojic) a řada cen vedlejších (cena KUFRu, cena personálního sboru, cena účinkujících...). Všechny měly podobu jakéhosi hrnečku, které vyrobil Josef Janiš, výtvarník a vedoucí pořadatelů.
   Odborné posuzování výkonů bylo úplně vynecháno, a to proto, že "jednak je velmi těžké posuzovat, který humor je dobrý a který ne (to asi nejlépe posoudí diváci sami) a jednak není přece účelem festivalu vynášet soudy nad kvalitou, nýbrž rozdat v co nejhojnější míře dobrou náladu svým návštěvníkům. V těchto čtyřech ročnících existovaly dvě části účinkujících. První část tvořili ti, kteří měli pouze okresní přehrávky, neprofesionálové, či méně známí umělci. Ti se soutěže účastnili. Druhou část tvořili hosté, špičky folkové a country hudby, kteří se do soutěže nezapojovali.
   Na 5. ročník, který se měl konat v roce 1986, bylo pro autorskou soutěž vyhlášeno téma "Československé státní dráhy". Ten se však, z již zmíněných důvodů, neuskutečnil.

POREVOLUČNÍ SOUTĚŽ - PÁTÝ AŽ OSMÝ ROČNÍK
   Pro 6.ročník se pořadatelé pokusili opět oživit autorskou soutěž s tématem "Hrnec v zrcadle věků". Pro výherce byly připraveny dvě hlavní ceny - cena poroty (10 000 Kč) a cena diváků (Putovní hrnec plný neputovních peněz). Podmínky ke vstupu do soutěže pořadatelé vyhlásili a zájemcům zaslali v propozici autorské soutěže SH 93. Přihlásil se opět jen minimální počet zájemců, kterým se zřejmě vyhlášení tématu zdálo příliš svazující. Proto pro 7.ročník pořadatelé vyhlásili autorsko-interpretační soutěž s tématem "humorně libovolným". Podmínkou byl jeden příspěvek z vlastní autorské dílny, maximálně desetiminutový a alespoň jedna humorná píseň. O vítězi, držiteli putovního hrnce, rozhodovali diváci, pomocí žaludů vhozených do láhve s názvem konkrétního příspěvku. Hlavní cenou se stal hrnec plný drobných v ceně 9 999,90 KČ.
   I přesto, že měla autorská soutěž na 8.ročníku proběhnout, z důvodů časové tísně pořadatelů během roku, uskutečněna nebyla. Změnu zaznamenala soutěž interpretační, ve které se losování vítězů putovního hrnce přesunulo na začátek, aby se neobjevil problém, že vítěz (losovaný na konci), mezitím odjede pryč.
   Do budoucna se uvažuje o zavedení autorsko-interpretační soutěže pro amatérské kapely s tím, že pro vítěze bude hlasovat porota i diváci. Do soutěže postoupí asi deset příspěvků, seřazených dle prověřených schopností autorů. Putovní hrnec se přestane vydávat, vítěz získá cenu, kterou si bude moci ponechat a udělí se i další nové ceny.

DIVÁCI, UMĚLCI, DOPROVODNÉ AKCE FESTIVALU A JEJICH VÝVOJ

DIVÁCI
   Obecenstvo hraje na festivalech důležitou roli. Jeho složení, pohled na věc, vkus i věk diváků se postupem času mění. Mezi vnímateli této hudby se nachází pestrá kvalifikace vkusu a rozhoduje i umělecká kvalita skladeb.
   I obecenstvo FSH se měnilo a mění. Před revolucí, kdy se festival řadil k festivalům vyloženě "portovních" žánrů, převažoval typ diváků v "zeleném", tedy trampové srdcem i duší. Ale nebyli zde jen oni. Protože je to festival o humoru, seděli vedle sebe "kanaďáci" a "kravaťáci" a bez ohledu na oblečení se bavili všichni stejně. "Humor by měl, bez rozdílu oděvu, spojit všechny lidi dohromady."
   Po náhlém umlčení festivalu si leckdo všiml, ze zase zmizel jeden festival, ale nevědělo se proč. I přes to chodily objednávky od zájemců, diváci se ptali a zajímali. Vzpomínková akce i 5. ročník proběhli v úzkém kruhu smiřických a hradeckých diváků, spíše jako "městský festival".
   "Nevadí mi, ani potom do budoucna netoužím, aby se z toho stal zpět trampský festival. Už to není jako dřív, kdy ty lidi jezdili opravdu za muzikou. Dnes se jich hodně spíš jen opije. Budu radši, když zájem bude stát na lidech z okolí, i odjinud, ale nemusí to být za každou cenu diváci v kanadách." V. Šust
   Nejen tento názor V. Šusta, ale i názor písničkáře Pepy Nose, který konstatoval "úbytek inteligentních lidí a přibývání hlupáků na představeních", nás varuje a zároveň upozorňuje na nebezpečí, že v budoucnu by tato situace mohla silně narušovat vystoupení umělců, kteří by si mohli připadat na jevišti zbyteční. Diváci by si to měli rychle uvědomit, a když už festival navštíví, bylo by třeba, aby vytvořili umělcům příjemné prostředí; v jakém pak oni budou podávat kvalitní výkony. Na závěr dodejme optimistický názor Josefa Kotka, zabývajícího se výzkumem posluchačů populární hudby: "Naštěstí mládež v dnešní době začala opět dychtivě objevovat objektivní hodnoty lidového umění, a to především prostřednictvím oblíbených folkových zpěváků a souborů své vlastní generace.

UMĚLCI
   Umělecká složka je na festivalu jednou z nejdůležitějších a také ona podléhá určitým změnám. V předrevoluční době se umělci dělili do skupin podle své pozice na profesionály (Paleček-Janík), špičkové amatéry čili poloprofesionály (Dobeš, Plíhal), amatéry s okresními přehrávkami a úplné amatéry. Na FSH jsou vždy zastoupeny všechny skupiny.
   Tato doba se točila výhradně kolem jednotlivců a kapel, kteří se prezentovali na Portách. V novém, porevolučním období festivalu se staly problémem pro pořadatele zpřetrhané kontakty na některé písničkáře a kapely a někteří další umělci zase bez uvedení důvodu odmítají pozvaní na FSH.
   Na 5. ročníku přijal umělce starosta města Smiřice pan ing. Kupka, který prohlásil, že na tohle přijetí hned tak nezapomenou. Byly rozdány rudé obálky, poté se "trochu vyplašení" umělci usadili v křeslech, aby je hned na to starosta v zástěře překvapivě pohostil gulášem. Na tomto ročníku se také prezentovala skupina Lojzo naposledy jako československá kapela. "Česká ulička", vytvořená diváky ze svíček byla důkazem, že je zde opět rádi přivítají.
   Od 6.ročníku se objevily na FSH i jazzové kapely. "Při poslechu Harry Phill Bandu mě zas napadlo, nebude-li některý z dalších ročníků festivalem jazzovým, neboť kromě Harryho do jazzu fušuje Nadoraz i Street Parade Jazz Band. Přiznejme, že všichni velice příjemně. Také se převedl i první zahraniční host, ukrajinská skupina Zwiercadko, a to s vynikajícím ohlasem.
   I na 7. ročníku vystoupili zahraniční hosté v podání skupiny Lojzo ze Slovenska a Romana Romančuka, polského folkaře-humoristy z Wroczlawi.
   8. ročník proběhl ve jménu českých umělců, snad pro nedostatek času na výběr zahraničních hostů. Festival, kdysi víceméně zaměřen na "portovní" žánry, se začíná žánrově rozrůstat. Například skupina Naleyband je jakási odnož bluegrassu, či J. Nohu a spol. a jeho folkový bigbít, nebo J. Streichla a jeho blues. "Tímto se odtahujeme od dění kolem folku a country, ale to je jedno, protože hlavním cílem je pobavit diváky."

DOPROVODNÉ AKCE FSH
   Doprovodná akce se objevila již na 2. ročníku. Tehdy se o ni postaral zvukař Petr Benesch se svými tzv.diafony, což byl doplňkový pořad, ve kterém pouštěl diapozitivy různých obdobných akcí i se zvukovým záznamem.
   Sobotní odpoledne 3. ročníku proběhlo ve znamení vzpomínky na Jiřího Voskovce a Jana Wericha, představením revue Pěst na oko aneb Caesarovo finále, v podání KUFRu. Trvala asi tři hodiny a zaznamenala veliký úspěch.
   Noční kino, promítající veselé grotesky a pohádky, bavilo diváky na 4. ročníku. Tamtéž se konala i výstava kresleného humoru kreslířů-amatérů ing. Petra Lukáše a Pavla "Majora" Vorla. Jevištní hudební humor reprezentovalo pražské Divadlo Pod lampou, které předvedlo zkrácenou verzi představení "Lexikon pro zamilované" dle Jiřího Suchého.
   Výstava kresleného humoru se objevila i na 5. ročníku, ale tentokrát byla prodejní. Vystavovali Petr Zadražil, Jiří Novák a Jaroslav Skoupý, Lubomír Lichý a Břetislav Kovařík. Již tradiční ukázku divadelního představení předvedli herci Klicperova divadla, sestřihem svého klubového představení "Jonáš a tingltangl.“
   Na 6. ročníku byl slavnostně představen "nejvýznamnější objev tohoto století - Kámen blbců", jakýsi logický protipól Kamene mudrců.
   Program 7. ročníku doplnil malý jarmark na nádvoří a již tradiční výstava kresleného humoru kreslířů a karikaturistů z časopisu Podvobraz. Vyvrcholením se pak stalo vystoupení Jiřího Suchého a Jitky Molavcové v pořadu "Koncert aneb Já čekal jsem to mnohem dřív."
   O rok později připravili pořadatelé pro diváky výstavu kreseb a kamenů Luboše Lichého.
   Tyto doprovodné akce, jež obsahuje jistě celá řada dalších festivalů, plní pravděpodobně jakousi relaxační funkci pro diváky, kteří mohou být celodenním vnímáním melodií a textů poněkud unaveni, i přesto, že poslouchají velice rádi.

Zdroj: Diplomová práce Moniky Záveské- Šritrové na VŠ pedagogické H. Králové, r. 1997
- rozhovory s V. Šustem
- festivalové zpravodaje Hrnečku vař

Smiřická kronika:
   17. a 18.9.1982
   Smiřický hrnec - pěvecko hudební soutěž spojená se zábavnými programy se stává pojmem mezi mladými milovníky zábavné hudby. Tentokrát se pořad skládal ze tří částí. První večer byl nazván "Pojďte pane, budeme si smát". Šlo o kabaretní program, připravený amatérskými soubory. Měl velmi slušnou úroveň i když, ale to snad v pouze jednom či dvou případech byli směšní účinkující, ne však jejich výstup. Návštěva byla značná, zejména proto, že se sjeli trempové a sqwaw z široka daleka. Mezi sebou si říkají volové a buchty - tedy oslovení nad jiné něžná. Přišlo 300 posluchačů, účinkující nepočítaje. Mnozí z nich, nemajíce jiných možností, přespali "pod širákem", tedy v parku a okolí na trávě pod vlastní celtou či přikrývkou. Ještě že bylo pěkně a teplá noc. mládí je stejně krásné! Já takhle přespat, mám "housera".
   Druhý den přinesl hlavní soutěžní program. Vyslechlo jej 30 lidí a dobře se pobavili. Sám název svědčí o tom, že pořad je více humorný než vážný. Byly předány hlavní ceny "Smiřické hrnce". Tentokráte smaltované, zdobené a se zabroušeným dnem.
   A večer "Dvorana smíchu". Opravdu, obecenstvo se smálo až slzelo Je až ku podivu, s jak málo prostředky lze pobavit lidi. Profesionálové na to často potřebují velmi drahé rekvizity a řadu pomocníků. Televize milionové náklady a přesto lidi nerozesměje. Zde pár nadšenců uvede do vytržení 400 lidí. Asi těm profesionálům a odborníkům na zábavu schází právě to nadšení.
   Celá akce skončila úspěšně a zdárně. Jejími patrony byli členové SPO a SSM Smiřice. Spiritus agens - vedoucí MěKS s. Drahuška Burešová.

9. - 11.9.1983
   "Smiřický hrnec" tato akce mladých pro mladé byla kvitována neobvyklým povděkem. A také byla perfektně připravena. A také ji přálo počasí. Prostě - paráda! Na osm hudebních a pěveckých pořadů, které proběhly ve třech dnech, bylo prodáno 1590 vstupenek. Takže každý den měly Smiřice okolo 500 hostů a každý pořad navštívilo průměrně 200 posluchačů. Jen ubytování není jednoduchá záležitost. Naštěstí trochu pomohlo stanové městečko, zapůjčené armádou a hlavně to, že mladí účastníci - sami si říkají "vandráci" - často spí ve stanovém dílci na zemi (pod širákem).
   Pokud budou organizátoři - SSM, PO a MěKS, hlavně však s. Baudyšová, snažit tak, jako letos, může ze "Smiřického hrnce" vzniknout pěkná tradice. Určité vypětí to bylo i pro další organizace, na př. ČSČK, který zabezpečoval zdravotní službu.
   Ke cti mladých je nutno říci, že byli veselí, krásně hluční, ale rozhodně ne vulgární a opilí. Z toho snad byly největší obavy.

14. - 16.9. 1984
   Smiřický hrnec, dnes již velmi známá přehlídka amatérských hudebních těles a tělísek - byla organizována OKS. Osm ucelených pořadových bloků přilákalo do Smiřic 1822 platících návštěvníků. Zorganizovat pro taková počet lidí ubytování a zvýšení zásobování, to je opravdu náročné. Ale pracovníci MěKS, SPO a hradecká skupina Kufr to zvládli. Zvláště je nutno ocenit úsilí vedoucí MěKS s. Baudyšové.
   Účastníci, kteří zde přespali byli nenároční. Spali ve vojenských stanech, někteří"pod širákem. Ne nadarmo si říkají "vandráci" a považují se za dědice tradic dřívějších "trampů". O pravých vandrácích toho však již mnoho nevědí. Tito dobrovolní vyděděnci společnosti, kteří si mezi sebou říkali "bratránci", vymizeli se vznikem socialistické společnosti.

13. - 15.9.1985
   "Smiřický hrnec", dnes již kulturní událost, známá po celé republice. Za tři dny se zúčastnilo 2 400 hostů. Organizátorem bylo MěKS, TJ Dynamo a hudební skupina Kufr. Téma bylo poněkud morbidní - "Strach a hrůza v hudbě a písni". Všichni účastníci "Hrnce" se mohli strhat snahou vzbudit ve svých posluchačích děs. Dařil se jim pravý opak, takže ze sálů zněl zpravidla smích a potlesk, pochvalné výkřiky "umí". A i když tento druh hudby - hlučné, rytmické a jaksi naléhavé - je již naši generaci vzdálený, opravdu uměli.

Smiřický Zpravodaj z roku 1994:
Smiřice ve znamení smíchu
Hrnec v zámeckém areálu
   Smiřický hrnec humoru a písniček je náš vpád do Evropy prostřednictvím kmitání bránice Veselo bylo na nádvoří zámku
   Už posedmé muzikanti „vařili“ ve Smiřickém hrnci správnou pohodu a pěkné melodie Humor s písničkou k sobě patří
   Podle titulků převzatých z denního tisku je vidět, že Smiřický hrnec se stal pojmem. Škoda, že jeho slibná tradice byla načas přerušena. První ročník vznikl před listopadem 1989 jako recesní akce lidí, které spojovala písnička a legrace.
   Poslední dva ročníky Smiřického hrnce byly pronásledovány počasím. Přesto účast účinkujících i návštěvníků byla velká. Letos na dvou pódiích vystoupilo 25 skupin a celkem 125 účinkujících. Ve večerní Dvoraně smíchu se představili loňští a letošní vítězové – Folk trio a Jiří Petera s Nadorazem. Jako hosté v tomto pořadu vystoupili Jiří Suchý a Jitka Molavcová.
   Jeden z organizátorů – Vít Špičan – řekl: „Na smiřickém hrnci jsem hrál ve skupině Kolaps. V roce 1983 jsme dokonce Smiřický hrnec získali. Smyslem této akce je lidi pobavit a udržet tento nevšední festival a v neposlední řadě ukázat, že humor a písnička k sobě patří. Co pro nás „hrnec“ znamená? Především celoroční práci, pak pohodu, muziku, kterou máme rádi a kamarádství.“
   Diváci rozhodli, kdo získá Smiřický hrnec a 9 999,90 korun. Na závěr ocitujme část článku z Hradeckých novin: „Smiřický hrnec se těšil zájmu diváků a jeho charakteristickým rysem byla taková fajn kamarádská nálada. Plně se potvrdila platnost hesla nad vchodem na zámecké nádvoří: „Bud vítán, kdo s úsměvem odcházíš!“

Smiřický Zpravodaj z roku 1997:
   Přijdete gratulovat? Přijdete gratulovat? Přijdete gratulovat? Komu a k čemu? Festivalu písničkového humoru a satiry, který si poprvé napíše před svůj název numero o dvou číslicích. Už je to tak. V červnu se uskuteční jubilejní 10. ročník Smiřického hrnce.
   Ale to není všechno! Smiřický hrnec se letos dožívá plnoletosti! Bude mu osmnáct!!! Za těch osmnáct let prošel nejrůznějšími proměnami. Z téměř„kapesních začátků“přehlídky několika spřízněných kapel se Smiřický hrnec rozrostl na festival s mezinárodní účastí, na který se každoročně přijde či přijede podívat tisícovka návštěvníků.
   Rovněž žánrově je festival zajímavější. V prvních ročnících převládala písnička trampská, folková či country. Postupně se přidaly další –rock, jazz, folklór atd. Věrný zůstal „Hrnec“ divadlu. Každoročně se snaží pořadatelé získat zajímavé představení, zvláště snoubí-li se múzy dramatické s hudebními.
   Další proměny byly prostorové. Původně probíhal festival pod střechou. Pamatujete? Hrálo se ve Dvoraně, v „loutkárně“ a v kině. Smiřický hrnec byl ve Dvoraně dokonce jednou z posledních (ne-li úplně poslední) akcí. Pak už jen chátrala a chřadla. Až později bylo započato s rekonvalescencí. V letošním roce by se Dvorana měla dočkat znovu otevření. Však se už „Hrnec“pod střechu těší. Neboť od té doby, kdy se festival vydal pod širé nebe, sloužil jako vábnička na super psí počasí. Zlí jakové tvrdí, že Smiřickým hrncem začíná zima.
   A těch změn u pořadatelů! Mnozí se oženili, vyvdaly a časem někteří rozvedli (y). Těch potomků, co se za tu dobu narodilo a řádně povyrostlo! Někteří pořadatelé už nepořádají, neb mají jiné starosti. Vedle diváků a pořadatelů jsou na festivalu důležití i vystupující. Pokud bychom chtěli vyjmenovat všechny muzikanty a komedianty, kteří okusili prkna znamenající Smiřický hrnec, vypadalo by to jako titulky na konci amerického velkofilmu.
   Zkrátka a dobře – Smiřický hrnec nám dospěl. Puberta proběhla nad očekávání klidně – sem tam nějaké to hrubší slůvko, ale jinak pohoda.
   Můžeme směle přistoupit k jubileu. Přípravy začaly již při loňském ročníku. Chtěje požádat nebesa o počasí, zvolili jsme pro hrnec termín letního slunovratu. Proto se Smiřický hrnec 1997 uskuteční ve dnech 21. – 22. června 1997. To je další změna proti loňsku. Smiřický hrnec bude letos dvoudenní. Dramaturgická sekce shání a obesílá účastníky minulých ročníků a zejména držitele „putovních hrnců“.
   Vzpomínat se bude i obrazem. Počítáme s výstavou „dokumentů“ z historie. Dále... Nic víc vám neřekneme – vy byste pak nebyli překvapeni.
   Přijďte poblahopřát – uvidíte a uslyšíte.
   Smiřické přátele Smiřického hrnce zdraví hradecký přítel Smiřického hrnce Karel Syrůček

Program ze smiřického Infoservisu:

18.6.2011 Smiřický hrnec 2011
od 14 hodin - zábavný hudební pořad pro děti: Ale –Jo! - Cesta kolem světa
od 15 hodin vystoupí: Pavlína Jíšová a přátelé * Pouta * Nový Paka Žamboši * Žalman a spol. * ČANKIŠOU Strahov Rock Revival
Mluveným slovem provází VÁCLAV SOUČEK, zvukový a technický servis zajišťuje MIROSLAV HRON.
Pro děti je připraven DĚTSKÝ KOUTEK pod vedením DDM Smiřice. Celodenní OBČERSTVENÍ v místě konání festivalu zajištěno.
-------------
14. 6. od 17.00 do 22.30 hod. – Smiřický hrnec 2014
Na fotbalovém stadionu SK Smiřice vystoupí StopTime, Devítka, Jaroslav Hutka, Plavci s Janem Vančurou a Irenou Budweiserovou a Pohřební kapela. Vstup volný.
-------------
13. 6. od 17 hod. – SMIŘICKÝ HRNEC 2015
27. ročník hudebního festivalu. Účinkují kapely Pokus, Poutníci, Pepa Štross a syn, Folk team a P.R.D.I. Fotbalový stadion SK Smiřice – vstup volný.
-------------
11. 6. od 17 hod. – SMIŘICKÝ HRNEC 2016
28. ročník hudebního festivalu. Účinkují kapely D.N.A. Brno, Kofe @ Vlna, Václav Fajfr a Acustrio, Wabi Daněk + Miloš Dvořáček, Lokálka. Fotbalový stadion SK Smiřice – vstup volný.
-------------
10. 6. od 17 hod. – SMIŘICKÝ HRNEC 2017
29. ročník hudebního festivalu. Účinkují: Kdoví, Vojta Kiďák Tomáško, Spolektiv, Jaroslav Samson Lenk a Semtex. Fotbalový stadion SK Smiřice – vstup volný.
-------------
8. 6. od 17 hod. – SMIŘICKÝ HRNEC 2019
31. ročník hudebního festivalu. Účinkují skupiny Tony Joch a přátelé, Pětník, Lenka Slabá a kapela, Ivo Jahelka a Miroslav Paleček, Marien. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován smiřickému psímu útulku. Fotbalový stadion SK Smiřice – vstup volný.
-------------
13.6.2020 17:00 – SMIŘICKÝ HRNEC 2020
zrušen bez náhrady - koronavirus
-------------
SMIŘICKÝ HRNEC 2021
nekonal se