4.6.1921
   Po dvouletém jednání dospělo konečně vyřízení naší žádosti o koncesi biografickou do konečného stadia; 4. června byl komisionelně prohlédnut sál pro sokolský biograf, t. městská dvorana. Byl uznán způsobilým. Výlohy komisi spojené byly značné Kč 521,60.

24.7.1921
   Po několika intervencích byla konečně jednotě udělena biografická licence ze dne 10. června 1921 č. 8/B – 712/1 ai 1921/186.266. Všeobecně se doufá, že biograf rozhojní příjmy jednoty.
   Ve výborové schůzi 27. srpna 1921 bylo oznámeno, že konečně došla biografická licence, vázaná podmínkou, že se do 6 měsíců začne hrát.
   V členské schůzi 13. září 1921 byla zvolena biografická komise : B. Prokeš, Reitmajer, J. Černý, J. Lefnar, V. Černý, K. Štípek, Kalhousová a Šanderová.

22.10.1921
   Po delších přípravách zahájil dne 22. října sokolský biograf činnost předvedením filmu „Černí myslivci“. Na zařízení vypůjčila si biokomise 35 000 Kč ze stavebního fondu.
   15, 16 a 17 listopadu předvedl biograf film „Krásná žebračka“, návštěva byla velmi hojná, biograf opravňuje k nejlepším nadějím.

3.12.1921
   3. prosince prohlédla biografický sál a veškeré zařízení kolaudační komise.
   V biografu se promítlo celkem 9 programů, aparátem proběhlo 54 300 m filmu. Příjem do konce roku činil Kč 17 910,14, čistý zisk Kč 1077,89; pro hudební kroužek, zřízený, aby při představeních hrál, nakoupeno hudebnin za Kč1026,32; celková investice dosáhla výše 54 063,03 Kč. Proud dodával zásluhou p. majora Kryštofa zdejší mlýn.

Investice (podzim 1922)
   Změnou poměrů ve mlýně ubylo přízně k Sokolu a ve vzájemném poměru se vyskytují častější obtíže; zejména se znesnadňuje dodávání elektrického proudu pro biograf. Výbor se proto rozhodl koupiti vlastní motor a dynamo asi za 16 000 Kč.

1922
   Biograf předvedl 53 programů ve 111 večerech; českých filmů 16, ostatní cizí.

Obtíže s tělocvičnou 1923
   Společné užívání tělocvičny školní působilo stále větší a větší obtíže: tělocvična nedostačuje svými rozměry vzmáhající naší jednotě a obmezený počet večerů přidělených Sokolu znemožňuje intensivnější práci v tělocvičně; konečně pak naráží na značné obtíže užívání a ukládání tělocvičného nářadí. Stavba vlastní sokolovny, k níž byl koupí staveniště, sbírkou příspěvků i pracovní povinností učiněn slibný náběh, jevila se stále obtížnější a bylo konečně od takového plánu na čas upuštěno. K tomu vedla obava z příliš velikého dluhu, jímž by při malém stavebním fondu sokolovna byla zatížena; v neposlední řadě působila na rozhodnutí o odkladu stavby i liknavost značné části členstva v konání pracovní povinnosti, z níž se dalo souditi na neochotu k dalším obětem.

Možnost koupě
   Naskytla se možnost opatřiti tělocvičny bez stavby, t. koupí hotelu Andrejsek, v němž se mohla snadno zříditi tělocvična menší přestavbou. Budova nebyla drahá, asi za 130 – 150 tisíc Kč byla ke koupi. Značná část členstva byla pro koupi, pouze několik snad příliš opatrných členů se postavila proti ní a svými propočty, odhady a rozklady zviklali u části členstva důvěru ve správnost tohoto kroku a koupi hotelu zmařili. Snad ku škodě jednoty, neboť hotel byl skutečně levný, má hostinskou živnost toho času i tenkrát zvlášť velmi výnosnou, má hostinské pokoje i několik bytů, takže poskytoval záruku jistého značného ročního příjmu a jistě by býval byl v několika letech úplně zaplacen. Nyní po letech, kdy by nebyl hotel na prodej ani za cenu snad i dvojnásobnou, nedá se na věci nic měniti ani napraviti.

Nájem sálu
   Příčiny, pro něž byl hotel na prodej, pominuly, ale nepominuly obtíže ve školní tělocvičně, ba spíše se stupňovaly. I začalo se jednat s p. Andrejskem o nájmu sálu a přilehlé zahrady. Vzhledem k důležitosti této věci sešel se 30.3. výbor a po něm mimořádná valná hromada téhož dne. Na ní při presenci 37 bratrů a 12 sester byl veřejným hlasováním schválen nájem sálu a zahrady v hotelu Andrejsek 45 hlasy: 3 hlasy zněly proti nájmu.
   Valná hromada zvolila komisi, ustávající z br. Brzka, Kněžourka, Čeňka, Špryňara, Chocholy, Volta, Prokše a s. Jirsákové, k uzavření smlouvy. Po zdlouhavém a nesnadném vyjednávání byla konečně sjednána prozatímní nájemní smlouva na 20 let; jednota se zavázala přispěti na adaptaci částkou Kč 50 000,- a platiti ročně 4 800 K činže.
   Sál byl prodloužen a v zadní části i zvýšen, aby vyhovoval při cvičeních na nářadí a upraven na biograf; činže je pouze o 1 000 Kč vyšší nežli ve městské dvoraně. Tak konečně má jednota na delší dobu postaráno o tělocvičnu. Stavba sokolovny tím ovšem nejméně na 20 let – ne-li více - odsunuta. Smlouva s p. Ing. Andrejskem doznala značnějších změn, nežli byla definitivně schválena: stavební příspěvek byl snížen na Kč 40 000,-, roční nájemné sníženo na Kč 3 600,-. Nájemní smlouva se uzavřela na 20 let; bude-li smlouva vypovězena před vypršením nájemní doby, budou jednotě vráceny 2/3 stavebního příspěvku. Jednota dostala v užívání zvětšený (až po hranice parcely), v zadní části zvýšený a i pro biograf upravený sál, dále bývalý výčep za sborovnou, kuchyň za šatnu pro obecenstvo; stodolu za skladiště, zahradu za letní cvičiště, při zadním vchodu do sálu šatny pro cvičící a příslušné záchody. Pro případ prodeje hotelu bylo Sokolu vyhraženo právo předkupní. Takto upravená smlouva s majitelem hotelu byla 2.4. ve schůzi výboru jednomyslně schválena.
   Originál smlouvy byl uložen v tresoru městské spořitelny.
   Jednota poděkovala městské a místní školní radě za dosavadní propůjčení školní tělocvičny. Právo používati jí i v budoucnosti zůstalo jednotě vyhraženo.

Zařízení biografu
   Přenesení biografu z městské dvorany vyžadovalo nového rozšíření; byla pořízena sklápěcí sedadla za 15 279,50 Kč, pro orchestr nové piano za 10 000 Kč a osvětlovací tělesa za 2 500 Kč. Majitel br. Ing. Andrejsek zřídil ventilaci.

Výnos biografu
   Bylo též zjištěno, že výnos biografu klesá a neodpovídá nadějím v něj kladeným. Biograf promítnul v 79 večerech 67 filmů, z nich 45 jednovečerních, 6 epochovaných.

Prodej biografického zařízení 1924
   Biografické zařízení ve městské dvoraně bylo prodáno městu za 2000 Kč. K žádosti jednoty povolila městská rada odbírati v sokolovně elektrickou energii za cenu pro motory.

Biograf vůči spolkům
   Sokol je často žádán, aby nepromítal film ve dnech, kdy jiné spolky pořádají jakýkoliv podnik, by biograf nezmenšoval návštěvu oněch podniků a nepoškozoval je finančně. Ve schůzi výboru 5. září bylo usneseno neustupovati žádnému spolku; výjimku tvoří 1. květen a 28. říjen a všeobecné oslavy, jichž se zúčastní i Sokol.

1925
   Nová biografická licence byla okresní politickou správou vydána na jméno br. B. Prokše.

Nájemníci v hotelu
   Ve výborové schůzi 4.5.1925 bylo povoleno nájemníkům z hotelu sušiti na zahradě prádlo, jež však musí býti včas před cvičením odklizeno. Bylo stanoveno, že poplatky za promítání reklam při biografických představeních musí býti placeny předem.

Sdružené biografy.
   Biografický odbor přihlásil se za člena Sdružení sokolských biografů a bude nadále objednávati filmy jeho prostřednictvím.

8.4.1927
   Podle rozhodnutí výboru z 8. dubna koupila jednota pro biografický orchestr violoncello za 600 Kč.

Biograf pro jiné spolky:
   Ve výborové schůzi 3. října 1927 bylo povoleno biografické představení invalidům – Rusům na den 17.10. za poplatek Kč 300, vysokoškolákům – Rusům na den 31.10. za 300 Kč a továrně na margarin „Centrum“ v Podmoklech na dne 14.11. za 350 Kč.

Biokomise.
   Jednotliví členové biokomise obdrželi anonymní dopisy se stížnostmi do špatného výběru filmů i do hry hudebního kroužku. Stížnostem bylo částečně odpomoženo tím, že jednatelství biokomise převzal br. F. Pfeifer

1928
   Biografický odbor splatil pokladně jednoty na dluh počátkem srpna 1928 Kč. 15 000,-. Archiv biografický byl oddělen od archivu spolkového, pro nějž byla pořízena nová skříň.

   8.11.1929 byl mládeži předveden kulturní film „Amundsenova výprava k severní točně“.

   Biografická komise splatila 31.12 1929 poslední část dluhu Kč. 10 500,-. Zaplatila zajisté peníze, věnované na zařízení biografu, velmi brzy, o což nemalou zásluhu mají obětaví její členové, kteří svoje úkoly při biografu ochotně, horlivě a nezištně plnili, ať to bylo u pokladny, v šatně, v sále, nebo doma při vyřizování obsáhlé korespondence, s provozem biografu spojené. Je přáním všech, aby zájem o biograf neklesl, aby filmy byly pečlivě vybírány vzhledem k jejich úrovni a aby představení byla stále hojně navštěvována. Tak by byl vydatným zdrojem příjmů a značnou podporou činnosti v jednotě, když by – jako dosud, nesl břímě nákladu na činži, otop, osvětlení, sokolníka, tedy vlastně udržoval tělocvičnu jednotě.


Renovaci budovy v roce 1964 vyfotografoval p. Jelínek.

Mimořádná valná hromada 1931
   Němý film ztrácí velmi na přitažlivosti od té doby, kdy jsou v blízkých městech promítány zvukové filmy. Aby se výnosnost biografu zvýšila, usnesl se výbor dne 13.11.1931 k návrhu biokomise vzíti na 2 denní zkoušku zvukovou aparaturu od firmy Klangfilm v Brně; když se osvědčila, tuto aparaturu koupiti. Cena aparatury i s motorkem byla udána na 59 000 Kč.

   Po vykonaných představeních na zkoušku byla svolána mimořádná valná hromada na den 26. listopadu 1931, aby v záležitosti zvukového biografu definitivně rozhodla. K návrhu výboru odhlasovala valná schůze, aby byl zakoupen zvukový aparát, nabízený zástupcem firmy Kinotechna v Praze za 38 000 Kč.
   První představení zvukového filmu bylo dne 12. prosince 1931; promítán byl film Fidlovačka.

   Definitivní kupní smlouva o koupi zvukové aparatury byla sjednána v mimořádné schůzi výboru dne 17. prosince 1931. Sice 2 členové výboru radili k opatrnosti a zejména tvrdili, že výbor nemá ani práva o tak velké peněžní rozhodovati; členové biografické komise pohlíželi na věc optimisticky a ujišťovali, že biograf v několika letech vynaložené peníze i s úrokem vrátí, jako se již stalo při zařízení němého biografu. Budoucnost ukáže, kdo měl pravdu.
   Biograf pořádal (v roce 1931 - není datum) představení; kulturní filmy byly promítnuty 3, Fidlovačka, K. Havlíček-Borovský a Psohlavci.

4.1.1933
   Hospodářskou krisi a nedostatek peněz mezi lidem silně pociťuje biograf. Ve snaze slabou návštěvu pokud možno zlepšiti usnesl se výbor 4. ledna snížiti vstupné při cizojazyčných filmech.

2.3.1933 Situace biografu.
   Přes snížení vstupného se návštěva biografu nezlepšila; finančně slabší vrstvy následkem nedostatku zaměstnání a výdělku musí si zábavy odříci a majetné vrstvy buď biograf ignorují, nebo dojíždějí do Hradce Králové, kdež vidí filmy sice o něco dříve než u nás, ale za to nepoměrně dráž. Aby se jasně poznalo. Které složky jednoty jsou pasivní a které aktivní, usnesl se výbor dne 2. března 1933, aby veškeré sokolské podniky hradily jedenkaždý svou vlastní režii. Až dosud hradil biograf režii všech podniků, tudíž celou domácnost jednoty vydržoval a členům biografické komise nemůže být a také není lhostejno, když nyní – ve všeobecně špatných časech nepřesně informovaní mluví, že biograf je pasivní a stojí jednotu hrůzu peněz.
   Biograf promítnul v roce 1933 55 filmů, z nich 17 českých, 38 cizojazyčných; přijal Kč 42 979,25, vydal Kč. 52 350,50.

1934
   Situace biografu je stále neutěšená; při nepatrných návštěvách je nutno obmeziti počet představení. Na vyrovnání platebních povinností povolil 4/VI. výbor 8 000 Kč. Naříká se na krisi, ale při tom jezdí majetnější sokolové vytrvale do biografu do Hradce.
   Biograf promítl v roce 1934 45 filmů, z nich 22 českých; přijal 35 057, 56 Kč, vydal 42 897, 30 Kč.

30.1.1935
   Biograf trpí slabou návštěvou; zaviněnou celkovou nouzí o peníze, a je pasívní; výbor mu povolil Kč 2 000,- půjčky.

Na biograf doplatila jednota 6 000 Kč; po srážce 5 200 Kč, zaplacených biografem na činži, otop a světlo činí prodělek 1 800 Kč. Počet biografických představení byl snížen s ohledem na jejich passivnost na 59 za rok 1935.

1936
   Biografickému odboru byla na úhradu schodku poskytnuta půjčka 5 000 Kč.
   Sokolský biograf zahájil v září po tříměsíčních prázdninách opět činnost; bohužel vyhlídky nejsou lákavé pro slabou návštěvu je stále pasivní.

18.11.1936
   Ve snaze zlepšiti výnosnost sokolského biografu vyjednával biografický odbor spolu s předsednictvem s p. Laušmanem z Prahy o účast a spolupráci při vedení a provozu biografu; p. Laušman nabízí za první rok 3 000 Kč a za další léta 6 000 Kč nájemného z biografu.
   S p. Lochmanem (jiné jméno ?) z Prahy byla 13.prosince 1936 uzavřena smlouva o pronájmu biografu na 3 roky.

1937
   S p. Lochmanem jako zachráncem biografu neměla jednota štěstí; přišla o 3 000 Kč, které se pan L. Zavázal zaplatit za první rok a ukázalo se že ani soudně se na něm nevymůže nic. Po tomto zjištění byla smlouva s p. Lochmanem zrušena a bylo navázáno jednání s p. Krtičkou, ředitelem biografů v Hradci Králové, jenž se o náš biograf zajímá.Jest přáním, aby jednání skončilo ku zdaru a prospěchu naší pokladny.

7.7.1937
   S panem Krtičkou byla uzavřena dohoda o provozování biografu v tom smyslu, že p. Krtička bude obstarávat filmy a po úhradě všech výloh obdrží 50 procent čistého zisku.

2.9.1937
   Konečně snad obraz k lepšímu ! Biograf byl v srpnu po dlouhé době zase aktivní. Dostáváme filmy brzy po natočení, jakmile proběhnou v Hradci a nikoliv až po řadě měsíců opotřebované, potrhané, spravované. Není potřeba za novými filmy jezdit do Hradce, víme-li, že za týden bude promítán u nás.
   Koncem září bylo s potěšením zjištěno, že i v tomto měsíci končí biograf přebytkem.

11.12.1937
   Dlouholetý pokladník biografu br. Prokeš vzdal se této funkce a zároveň předprodeje vstupenek, který převzal papírník p. Šmejda.
   V roce 1937 biograf promítl 68 filmů, z nich 24 českých a 7 kulturně výchovných; délka všech filmů je 327 km.
   Jednatel biografického odboru odeslal 242 dopisů.

1938
   Prostřednictvím br. Krysta daroval hodinář p. Broulík z Hradce Králové jednotě pro tělocvičnu hodiny; žádá za to, aby biograf po 2 roky promítal jeho reklamu.

Hotel Andrejsek 23.8.1938
   Opět se naskytla příležitost zabezpečit jednotě vlastní střechu; hotel Andrejsek byl dán do dražby při nejnižší podání Kč 176 968,95. O koupi se uvažovalo ve výboru i v župě. Výbor podle odhadu výnosnosti hotelu věřil ve výhodnost koupě. Župní výbor však nebyl toho náhledu, považuje odhady a propočty naše za příliš optimistické. Předseda župního finančního odboru br. Jos. Hynek z Jaroměře zúčastnil se schůze výboru ze dne 28. srpna a koupi hotelu nedoporoučel z obav před zadlužením jednoty. Výbor se rozhodl svolati mimořádnou členskou schůzi, by otázku tuto rozhodla.

2.9.1938
   Mimořádná členská schůze dne 2. září rozhodla 67 hlasy z 68 přítomných (1 člen nehlasoval) po delší rozpravě, by jednota se pokusila hotel koupiti. Ku dražbě byli delegováni br. Fr. Voženílek, K. Štípek a Vr. Karpíšek s direktivou dražiti až do 220 tisíc. Ku dražbě však nedošlo, ježto majitel věřitele uspokojil. Teprve za okupace (kdy byl Sokol rozpuštěn) došlo k prodeji a hotel koupil p. Švarc z Dobrušky, aniž bylo zde co známo o prodeji, ač jednota měla knihovně zajištěno předkupní právo.

Valná hromada 19.1.1939
   Do biografické komise byli zvoleni: H. Hanuš, J. Lefnar, P. Zahálka, Fr. Voženílek.

   Ve dnech 4. – 6. února 1939 byl 8krát promítnut americký kreslený film „Sněhurka“. V pravdě krásný film! Svým pohádkovým námětem, životností a skvělým koloritem obrázků plně zaujal malé i velké diváky, kteří plnili hlediště do posledního místečka.
   Biograf vykazuje za leden a únor 9737,35 Kč zisku; o ten se rozdělí jednota s p. Kuličkou.

26.11.1939
   Okresní úřad vydal novou biografickou licenci na jméno br. Hynka Hanuše.

   Biograf v roce 1939 promítnul 45 filmů českých a 36 cizích; z nich byly 3 filmy kulturně výchovné a 9 filmů přístupných mládeži. Vedoucí kina odeslal 159 dopisů a 78 lístků, p. Kuličkovi 37 dopisů. Razítkování vstupenek obstarával 19letý br. E. Novák.
   Inventář byl rozmnožen koupí metacího stolu, vyssavače prachu a psacího stroje.

   Do týdenní biografické školy ČOS, pořádané 21. – 27. května 1940 v Praze, vyslala jednota bratry H. Hanuše a Fr. Hlavu; náklad činil: školné 50 a 75 K, denní zaopatření 25 K pro osobu a jízdné.


Bio "Sokol Smiřice" předvede 25. - 26. pros. t. r.
Pozvánku do kina na film Dívka v modrém, v podobě pohlednice, vystavil Milan Plšek.



   V roce 1940 biograf promítl 85 filmů, a to 43 českých, 31 německých a 11 amerických; z nich bylo mládeži přístupno 29 filmů, 4 filmy byly kulturně výchovné. Aparátem proběhlo 600 km filmů, odesláno bylo 577 dopisů a 65 dopisnic.
   Výnos biografu po velkých investicích K 1742,46. Propůjčení sálu a biografu 5326,50 K.

Zastavení činnosti
   Dne 12.dubna 1941 dopadla na Sokol rána již od 15.3.1939 tušená a očekávaná: úředně byla zastavena činnost sokolských organisací. Rozpuštění nenastalo hned nýbrž až 14. listopadu 1941.

Konfiskace sokolského majetku
   S vyhlášením rozpuštění sokolských organisací byla současně ohlášena konfiskace sokolského jmění. Majetek sokolského ústředí, župních jednot byl zabaven. I v naší jednotě byla konfiskace neprodleně provedena. Skříně s knihovnou, archivem a notovým materiálem byly četnictvem zapečetěny, pokladna a účetní knihy byl zabaveny. Správcem zabaveného sokolského majetku byl jmenován pokladník jednoty Drahokoupil, úředník spořitelny. Biograf zůstal v provozu, technickým vedoucím zůstal H. Hanuš, finanční správa byla odevzdána J. Drahokoupilovi; výtěžek byl podle nařízení odváděn zvláštnímu ústřednímu úřadu v Praze. Převážně byly promítány německé filmy, které však byly slabě navštěvovány; české filmy plnily domy. Ale stoupající výdělky, rychle rostoucím množstvím papírových peněz, za které nebylo možno nakupovati potřebné užitečné věci – všechno bylo na lístky, a to ještě v množství silně obmezeném a nevalné jakosti – dále zákazem všeho zábav, zejména tanečních, bylo v rukou některých vrstev lidu nezvykle mnoho peněz, kterých si nevážil skoro nikdo. To vše působilo, že návštěva biografu neobyčejně vzrůstala. Biograf měl žně ! Na konci války se hrálo po 3 až 4 dny v týdnu – v neděli obyčejně třikrát – při vyprodaném sále. Před vlastním programem se promítal tzv. žurnál, velebící německou armádu, německé letectvo a vůbec všecko německé; byly předváděny z bojišť záběry, v nichž vítězili na zemi, na moři i ve vzduchu vždy jen a jen Němci; byli oslavováni Hitler, Musolini a jejich soudruzi; „váleční zločinci“ Roosewelt, Churchil a Stalin prohlašováni za vyvrhele lidstva, spojenecké armády, zvl. Slavná Rudá armáda, byly všemožně tupeny a špiněny. Také se promítaly ukázky „loyalní“ spolupráce naší protektorátní vlády a kolaborantů, nad čímž se mnohým přímo žaludek obracel. Četní návštěvníci přicházeli úmyslně pozdě, aby se na žurnál nemuseli dívat; to však nelibě nesl velkomožný „pan komisař“. Pokoušel se různými zákazy a nařízeními donutit obecenstvo k shlédnutí žurnálu, ale marně. Plakáty musely být německočeské a byla-li někdy v německém tekstu chyba, velmi se „pan komisař“ rozčiloval.
   Všechen personál, jenž sloužil dříve při biografu z ochoty, ovšem kromě operatéra, byl dobře placen, aby výtěžek kina byl jak možno malý, ale příjem stoupal a stoupal. Městská správní komise zatížila vstupenky dávkou, která vynášela značný peníz, jenž sloužil i k podpoře německých institucí. Členstvo se domnívalo, že personál slouží i nadále zadarmo a dává si své služby platit jen proto, aby až válka šťastně pro nás skončí – a v to se i přes velké počáteční úspěchy Němců věřilo – obdrženou mzdu vrátili Sokolu. Žel, v některých jsme se důkladně zmýlili.

Výbor přehlédl 23. května 1945 řady a jmění jednoty….
   Biograf byl v provozu i v okupaci a celkem dobře prosperoval; po značných investicích a při vysokých mzdách personálu odvedla správa kina úřednímu ústředí biografů ze zisku K 115 864. Jednota se pokusí o vrácení – aspoň částečné – těchto peněz. Dojnou kravou byl biograf městské správní komisi: ta zatížila vstupenky dávkou nejprve 20 h, kterou postupně zvyšovala na 50 h, na 1 K; dávka vynesla městu K 249 050,-.
   Správce biografu br. Drahokoupil odevzdal jednotě pokladní hotovost 5467 K a vkladní knížku na 5 672,70 K, stavitel br. Belinger odvedl 5 672 K, o které úmyslně zvýšil účet za opravu domu č. 98. Pokladní s. Hemelíková, V. Černý a B. Prokeš zachránili v biografu 19 607.30 K za přístavky a s. Špátová 235 K, zbytek částky vyplacené na nákup sokolských potřeb.
   Ředitelství měsť. školy vrátilo jednotě tělocvičné nářadí, hudební nástroje a loutkové divadlo.

Obtíže s kinem 24.8.1945
   Od znárodnění biografů objevují se nepříjemnosti a obtíže se „sokolským“ biografem. Po celou dobu okupace hospodařili vedoucí funkcionáři až úzkostlivě pro protektorátní úřední středisko biografů a pilně výtěžky odváděli; ještě 5. května (!) odeslali velmi značnou částku. Pro jednotu nezachránili nic, ač v jiných jednotách se vykazují statisíce obratně „ulité“. Po ohlášení znárodnění biografů zapomněl br. vedoucí vrátit výboru hodnost, kterou mu výbor udělil a případně i licenci, již mu jednota svěřila jakožto svému exponentu; zapomíná, že biograf nebyl výborem, ani ČOS předán, ani od výboru nebo ČOS převzat, zapomíná, že kino je dosud majetkem jednoty a jejím pouze vedlejším podnikem i že nájemce místností je Sokol a nikoliv biograf a že smlouva nájemní, protože r. 1943 nemohla být pro dnes neplatné rozpuštění Sokola obnovena, platí dále, a cítí se být úředníkem, hájícím zájem kina vůči nepřátelské jednotě, uplatňuje kino jako nájemce místností. Kde činnost tělovýchovná a osvětová je pouze podružná, za hlavní biografickou; činnost tělovýchovná se tím velmi ztěžuje, ba někdy až znemožňuje.
   Stanovisko členstva je, že vedoucí kina není oprávněn na místě Sokola s kýmkoliv jednat a sjednávat závazky a že měl přípis o znárodnění předat výboru, po případě funkce vedoucího se vzdát. Konečně ani výboru jednání nepřísluší, ježto za všecky sokolské biografy jedná ČOS.
   Jednání a dohadování o této trapné záležitosti táhlo se všemi schůzemi výboru, zneklidňovalo členstvo a nevedlo ke konci; sotva byla odstraněna jedna obtíž, byla ihned nastrojena nová.
   V roce1945: Biograf odvedl jednotě spolu se členy zaměstnanými, kteří vrátili svůj honorář, celkem Kč 9172,60.

22.1.1946
   Poměr mezi jednotou a vedoucím biografu je stále napjatý a působí značné obtíže; budí dojem, že vedení považuje kino za podnik čistě soukromý, výdělečný, který se zřejmě staví proti jednotě. Situaci dobře vystihla poznámka br. H. St.: „Uvidíte, že je schopen nás vyhodit z tělocvičny !“

   43. řádná výroční valná hromada se konala večer dne 29. ledna 1946 a zvolila členy biokomise: J. Lefnar, F. Hlava, K. Sychrovský, St. Hofmeister, Fr. Sláma, P. Zahálka, M. Hemelíková, H. Hanuš

   Ve schůzi výboru dne 4. září 1946 byl zjištěno, že v době od 25. listopadu 1943 do 5. května 1945 odvedla správa biografu Českomoravské společnosti kin v Praze 190 864 K, takže má jednota nárok na vrácení 42 219 Kč z rozdělovaného přebytku. Tento peníz nám však nebyl vyplacen z té příčiny, že nedopatřením nebyly Smiřice zapsány v seznamu sokolských kin. Jednota bude usilovati o opravu seznamu a výplatu nám náležející částky.
   V důsledku neshod s vedoucím kina oznámila jednota všem interesovaným místům, že vedoucí biografu p. H. Hanuš není oprávněn vyjednávati jménem jednoty.

19.10.1946 jednání s majitelem domu
   Dne 19. října 1946 sešli se majitel hotelu Andrejsek p. Švarc, zástupce biografů p. Voráč z Hradce Králové a zástupci jednoty, aby se domluvili a urovnali poměr mezi jednotou a vedením znárodněného, ale až dosud nepředaného sokolského kina, kterýžto poměr se stává již nesnesitelný. P. Švarc uznává nájemní smlouvu se Sokolem, jež měla vypršeti r. 1943, ale nemohla býti ani vypovězena, ani obnovena pro nastavší rozpuštění Sokola r. 1941, za trvající a platnou, bude však asi požadovati vyšší nájemné. S biografem bylo dohodnuto, že Sokolu se vyhražují ku cvičení 4 dny, biografu 3 dny v týdnu; dvakrát do roka se provede generální úklid ( 1krát biograf, 1 krát Sokol), denní úklid opatří po cvičení Sokol, po představení biograf; činži zaplatí kino 2/3, jednota 1/3, otop a světlo obstará si a zaplatí každá strana své.

Výplata přebytku z kina
   20.12.1936 Jednota Olomouc vyplatila naší jednotě 42 000 Kčs jakožto kvotu připadající nám z přebytků, odvedených sokolskými biografy za okupace.

Nepříjemnost s biografem
   Biograf působí jednotě stále obtíže a nepříjemnosti; při večeru krátkých filmů sokolských, pořádaném vzdělavacím sborem dne 13. prosince objevil se v plně obsazeném sále úředník biografické ústředny v Hradci Králové s 3 zřízenci, aby předvádění filmů jako neoprávněné zamezil. Po delším dohovoru s pořadateli byly filmy promítnuty, nálada však byla pokažena.

1947
   Velmi tísnivě doléhá na jednotu nedostatek vhodné a dostatečně prostorné místnosti pro cvičení; ve vlastní tělocvičně zabírá pro sebe stále více místa i času biograf a omezuje tak používání její pro hlavní účel – pro tělovýchovu, nehledě ani k bezohlednému znečišťování a nedostatečnému úklidu v sále a přiléhajících místnostech. Ukázalo se nutnost návratu do nedostatečně prostorné tělocvičny školní a dohody o jejím používání s místní DTJ.
   Mezi členstvem stále žije myšlenka na koupi hotelu Andrejsek; mnohým zdá zvláště nyní příznivá chvíle k zajištění vlastní střechy nad hlavou; většina členstva pak, zvláště mladšího, sní o nové, moderní a vším potřebným vybavené tělocvičně v blízkosti stadionu. Obojí řešení má určité přednosti i obtíže, obé uskutečnit nelze, bude nutno rozhodnout se pro jedno z obou, což bude příčinou mnohých ještě a těžkých starostí. Podmínky pro novostavbu se stále zhoršují, stavební náklady se vůčihledě zvětšují. Promeškaná příznivá chvíle z dvacátých let, kdy bylo snadné opatřit stavební materiál i peníze a ku spolupráci ochotné ruce, je nenávratně ztracena. Nynější majitel hotelu není Sokolu nijak přátelsky nakloněn, spíše naopak; předkupní právo na hotel dal za německé okupace bez vědomí a souhlasu výboru Sokola vymazat. Na dotaz v této záležitosti učiněný doporučila ČOS, aby výbor se poradil s právníkem;na zákrok právního zástupce advokáta Dr. Erbena ze Dvora Králové n./L. bylo předkupní právo jednoty na hotel Andrejsek obnoveno a do pozemkových knih zapsáno.

Vyloučení 9.1.1947
   Nemilé tahanice a spory s vedoucím kina byly konečně zakončeny jeho vyloučením z jednoty, neboť on přes své členství a přesto, že mu vedení kina bylo svěřeno jednotou, správu podniku při sestátnění jednotě nevrátil aspoň formálně, zájmů jednoty nehájil, naopak ji citelně poškozoval a různé nepříjemnosti a obtíže ba i škody jí svým jednáním působil. Zazlívalo se mu, že 3 dny před kapitulací Němců ještě odvedl 10 tisíc korun z výtěžku kina, že odpíral vypláceti jednotě 3 procenta hrubého příjmu; kromě toho byly stálé mrzutosti pro vytápění, úklid, čistění sálu apod., takže několik schůzí výboru bylo vyplněno nechutnými spory s vedoucím kina a hádkami o spolkový majetek.

   Výroční valná schůze členská konala se dne 7. února 1947 za účasti 102 členů. Biografická komise: K. Sychrovský, K. Horák st., Fr. Hlava, V. Černý, Fr. Sláma.

8.5.1947
   Majitel hotelu p. Schwarz začal opět jednati s výborem o koupi hotelu; k jednání zplnomocnil výbor br. ing. Bora, dr. Pultra, Absolona a Slámu.

1948
   Loutkové divadlo mělo krušný život v tělocvičně, kde biograf stále více a více času pro sebe zabíral; hráti bylo možno sotva jednou za měsíc odpoledne v neděli, na zkoušky nebylo místa ani času, rozkladné jeviště a rekvisity bylo nutno honem honem rozebrati a odkliditi, sedadla v sále rozestaviti, aby v 17 hodin mohl začít biograf. Když se naskytla možnost získati menší ovšem sál v hostinci „Na lednici“ a zříditi tam stálé jeviště, nerozmýšleli se loutkáři dlouho a přestěhovali se. Místnost byla sice menší – asi pro 150 diváků – byla na západním konci města….

1949
   Právní zástupce jednoty skončil jednání s majitelem hotelu o obnovení zápisu o předkupním právu na hotel Andrejsek; zápis byl v pozemkových knihách obnoven.

30.9.1949
   Majitel hotelu p. Schwarz by velmi rád prodal Sokolu hotel, ježto se připravuje snížení počtu hostinců v místě; zastavením nebo zrušením hostinské živnosti pozbude dům valně na ceně – o důvod více proti koupi.

Vloupání
   Pouhou náhodou bylo zabráněno dne (datum chybí) vykradení sokolské sborovny. Do tělocvičny, nyní to vlastně biografického sálu, asi nezamčeného, vloudil se za bílého dne kdosi a vnikl do přilehlé místnosti (sok. sborovny), v níž stojí uzamčené skříně se sokolským majetkem; skříně vypáčil a cenné věci, jako gramofon apod., si připravil na stůl k odnešení. Náhodou br. Zahálka cosi ze sborovny potřeboval a požádal pí. Hanušovou, aby mu odemkla sál, jejž nalezli však otevřený. Kráčejíce ku sborovně, vyplašili asi nevítaného návštěvníka, jenž přelezl v síni železnou mříž, oddělující tělocvičnu od obydlené části domu, a zmizel. Br. Zahálka povolal četnickou stráž; četník zjistil, kudy lupič do sborovny vnikl, co poškodil, co si připravil k odnešení, kudy zmizel, ale osoba pachatelova zůstala nezjištěna. Z opatrnosti byly cenné předměty – lux, gramofon apod. – do domácností některých členů.

Pohřeb
   Dne 22.února 1950 vyprovodili četní Sokolové na místní hřbitov zesnulého p. Walteru, v jehož hostinci se konaly výborové schůze, když místnosti v hotelu Andrejsek úplně zabralo kino.

   Sokolský biograf byl po osvobození převzat ministerstvem se vším zařízením. V květnu 1950 byla jednotě poukázána náhrada v částce Kč 31 336; kvitanci na tuto částku zaslala jednotě k podpisu ČOS, která za sokolské biografy s ministerstvem jednala.

Předkupní právo 1951
   Poněvadž za nynějších okolností nemá jednota zájmu o koupi hotelu Andrejsek, radí právní zástupce, aby se jednota vzdala předkupního práva. Výbor členské schůzi navrhuje, aby se jednota předkupního práva vzdala, což shromáždění jednomyslně schválilo.

---

Další informace ze smiřické kroniky:
   7. dubna 1925 zakoupen (poukázán účet k vyplacení) pro místní školní radu nový promítací skioptikon s objektivem zn. Eurinar Anastigmat – Rodenstock f:4.5,42, č. 175 689 od firmy J. Junek v Hradci Králové za Kč 8 871,96. Umístěn je v projekční kabině Městské dvorany, která byla pro ten účel v únoru 1924 zakoupena od místní těl. Jednoty „Sokol( (do r. 1923 byl v této kabině umístěn promítací přístroj sokolského biografu). Stroje bude použito pro potřebu školy, místní osvětové komise a místních kulturních spolků.
1949
   Činnost místního biografu ve Smiřicích stále vzrůstá. Zejména za doby velikého vypětí prací na Gigantu byly velké návštěvy. Biograf hraje skoro denně (mimo úterý a pátek).

1950
   Filmová představení v místním státním kině jsou hrána po 5 dnů v týdnu, v neděli 3 představení.

To samé je zapsáno i v roce 1951

Vpravo je promítačka ve smiřickém kině. Foto z roku 1976. Sm. archiv.

Program kina Máj v květnu 1977:

03. – 04. května - „Podezřelí“- Francie
06. – 07. května - „Talíře nad Velkým Malíkovem“ -ČSSR
10. – 11. května - „Poslední oběť“ - SSSR
13. – 14. května - „Hodina pravdy“ - ČSSR
17. – 18. května - „Vinnetou – poslední výstřel“ - NSR
20. – 21. května - „Krasavci a blázni“ - MLR
24. – 25. května - „Ruce vzhůru“ - Itálie
27. – 28. května - „Zlaté rybky“ - ČSSR
31. května „Jakub“ - ČSSR

DĚTSKÁ PŘEDSTAVENÍ:

13. května - „Zvířata v lese“ - SSSR
20. dubna - „Krakonoš a švec“ - ČSSR
27. dubna - „Zlatý kufřík“ - SSSR


V roce 1977 se uskutečnilo v místním kině 386 představení s návštěvností 23.418 občanů? V listopadu 1977 byl uspořádán dětský filmový festival ? V lednu a únoru 1978 bylo 61 představení s počtem 3.893 návštěvníků? k 30. výročí Vítězného února byl promítnut film „Zrození nového času“?

---

Vedoucí kina pí. Marie Kmínková píše v prosincovém smiřickém Zpravodaji z roku 1983:
   Od 1. ledna 1983 bylo v kině Máj promítnuto celkem 245 představení, které shlédlo 12.964 diváků. Hrubé vstupné činí 80.879,- Kč, celoroční plán vstupného je 110.000,- Kčs
  Proti loňskému roku se snížil počet odpadlých představení pro neúčast návštěvníků. Od počátku roku jich je celkem 15, v loňském roce jich bylo 20.
  ( Také se mi stalo, že jsme přišli do kina jen tři a představení se nehrálo - pozn. P. )

  Ve volebním programu Městského úřadu Smiřice na rok 1991 byl plánovaný příjem ze vstupného kina 85 000 Kčs,
výdaje by měly činit 220 000 Kčs.

---