Co jsou to vůbec grafiti?

    Tímto slovem označujeme jak tvůrce těch zneklidňujících a mnohdy bizarních výtvorů na zdech, stěnách vagonů a na jiných možných i nemožných místech, tak i jejich výtvory. Poprvé se writers – tak se grafiti sami označují – ve své současné podobě objevili na východním pobřeží USA. Portorikánský přistěhovalec z Harlemu, který pracoval jako poslíček, začal v létě roku 1970 čmárat na zdi newyorského metra šifru TAKI 183, znamenající jeho jméno a ulici, ve které bydlel. Tajemného, všudypřítomného nápisu si všiml tisk a mladí lidé začali Takiho napodobovat.
    Grafiti začali poutat pozornost a vyjadřovat nespokojenost se životem v betonové pustině velkoměsta. Začali tak vytvářet vlastní subkulturu odmítání světa komerce, masové kultury a anonymity života. Zároveň s grafiti vznikaly i jejich hudební a taneční protějšky v podobě rapu a breakdance. Z jejich koexistence se vyvinula tzv. hip-hop kultura odívání a životního street-stylu vůbec. Sem patří i výtvory grafiti, které můžeme nazvat grafiti uměleckými. Grafiti pořádají pravidelně výstavy, vydávají svůj umělecký časopis a svými výtvory zdobí pusté plochy ve velkoměstech, které by se jinak staly předmětem zájmu pouhých čmáralů, sprejerů.
    Výtvory sprejerů nás obklopují doslova na každém kroku. Působí depresivně. Zvláště staří lidé vidí v počmáraných zdech a ve vandalismu jako takovém důkaz, že společnost nefunguje, že není schopna se účinně bránit před agresivními jedinci a skupinami – a není tudíž ani schopna ochránit je, staré a slabé, před agresí.
    Škody, které sprejeři páchají, platíme všichni, a nejsou to škody malé. Jen České dráhy vydávají na čistění počmáraných vagónů, stěn budov stanic a zastávek ročně řádově miliony korun. Lze se grafiti bránit, dá se s nimi bojovat? Ochranné nátěry proti grafiti jsou drahé, nejsou nikdy stoprocentně účinné a mnohdy je ani nelze využít. Represe taky není mnoho platná. Nestačí přeřadit grafiti z kategorie přestupku do kategorie trestného činu poškozování cizí věci. Pro grafiti se tím ještě zvýší kouzlo nebezpečného dobrodružství. Zkušenosti z evropských velkoměst hovoří jasně: neustále čistit, čistit a nenechat se zatlačit k rezignaci. Dobře – ale kde na to brát peníze? Je nějaký jiný způsob obrany?
    Jen v Praze pracuje několik skupin uměleckých grafiti. Pro svoji činnost využívají ploch určených pro grafiti, takzvaných „legálů“, nebo pracují přímo na objednávku. Uměleckými grafiti se lze účinně bránit sprejerským vandalům – na již pomalovanou zeď sprejer svoji značku neumístí, protože by nebyla dobře vidět, a o to vlastně jde. Sprej je drahý a stále obtížněji se v „obchoďácích“ krade. Není možné s ním plýtvat. Mnohé obecní úřady, provozovatelé diskoték, majitelé restaurací zvolili tento způsob ochrany svého majetku před sprejery.
    Část článku autora STANISLAVA DEKOJE ze stránky: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2003/48grafit.htm

V železniční stanici Říčany, nechali plochy vymalovat umělecky skupinou TSI z Prahy. Bílé stěny by byly ihned počmárány, ale grafiti bývají nepoškozena.

        2.5.2005 jsem dostal e-mail, který upřesňuje tyto stránky:
  Vážený pane,
  Na Vašich stránkách, jsem narazil na odkaz ´´Smiřičtí Sprejeři´´...Jenom bych chtěl upozornit, že pokuď někdo na zeď namaluje hákové kříže a různé symboly, které tu ve Smiřicích jsou vidět, nejedná se o sprejera ( writera ) ale o vola, který dává najevo svou zmatenost a neusazení se ve společnosti. Tento příklad si lidé mnohokrát pletou a hází sprejery ( writery ) s těmito ´´voli´´ do jednoho pytle. Každý to samozřejmě bere jinak. Jinak zeď, která je na půl cesty od nádraží k hasičárně a nacházejí se tu nejlepší graffity, je povoleným místem. Je to vlastně legál. Panu majiteli asi došlo, že když zeď nechá pomalovat, bude se tu malovat ve dne, práce bude hezčí, propracovanější, než kdyby přišel někdo v noci a namaloval tu třeba nacistické symboly.   S pozdravem ELIS

  Dozvěděl jsem se od známého, že někdo pomaloval autobusovou zastávku ve Smržově, autor grafiti je známý a potrestaný. Napsal jsem proto na Obecní úřad ve Smržově a zeptal se na tuto záležitost.
  Starosta ing Josef Kupka mi odpověděl na pár otázek, za které mu děkuji.
  Nějaký kluk nastříkal obraz na smržovskou autobusovou zastávku. Svědek nahlásil značku poblíž zaparkovaného auta policii. Ta případ vyšetřila a zjistila že pachatel je P.F. ze Smiřic, ten už však má tento trestný čin opakovaně. Okresní soud v Hradci Králové provinilce odsoudil ke 150 hodinám veřejně prospěšných prací. Pan starosta mi sdělil, že když do 27.2.2007 nebudou hodiny odpracovány, P.F nastoupí nepodmíněný trest.
  P.F. se pokusil obraz zamalovat, jednou to ale nestačilo. Možná kdyby se více snažil a natřel zastávku víckrát a celou, bylo by to jiné. Prý se omítka na zastávce musí oklepat a znovu nahodít. Pracovníkovi se přitom někdo musí věnovat, zajišťovat nářadí, kontrolovat jeho práci atd. Je to skoro 19 dní po osmi hodinách práce.
  Chápu rozhořčení obyvatel Smržova. Když si někdo autem zajede počmárat zastávku do několikakilometrové vzdálenosti, musí počítat s následky.
  2.4.2006