Smiřice - Půlnoční setkání pod hvězdami

AI odpověděla na mou otázku jestli je ve Smiřicích kaple nebo kostel a jestli je místo vysvěcené:
"Oficiální název této národní kulturní památky je zámecká kaple Zjevení Páně (někdy též kaple Tří králů), která je stavebně propojena s místním zámkem. I přes své označení „kaple“ se jedná o monumentální stavbu srovnatelnou s velkými kostely.
Zámecká kaple Zjevení Páně ve Smiřicích je vysvěceným sakrálním prostorem, přestože dnes slouží především ke kulturním a společenským účelům".
Copilot AI mě informuje: "Ano, Smiřická kaple Zjevení Páně je vysvěcená".
Je tu ale odkaz na Wikipedii a tam se ve spodní části článku píše: "V roce 1971 byla kaple odsvěcena". Toho si asi ale umělá inteligence nevšimla.
Jak vidět není možné věřit všemu, co ta potvora napíše. Však se na to také u odpovědi upozorňuje.

Já mám slovo kaple spojené s malou kapličkou na polní cestě, pro mě je tak budova z venku kostel a uvnitř kaple :-).

Na začátku obřadu už jsou místa dole plně obsazena.

Každý dostal pořad obřadu. 4 a 1 strana

2 a 3 strana

Úvodní zpěv

Farářka Církve československé husitské Mgr. Alena Fabiánová
Tato církev měla v předešlých letech svou půlnoční v Husově sboru.

Rozárie a Kristýna Brzkovy. Jméno hudebníka jsem nezjistil.
Kristýna Brzková je jednatelkou Kulturního střediska Dvorana, s.r.o.




Paní farářka chtěla rozdat věřícím hostii, až na čtyři si nikdo překvapivě nevzal.
Je pravda, že do smiřického Husova sboru chodí v neděli pár lidí. V katolickém kostele v Holohlavech byl obřad už od 20:00 hodin.

Ladislava Reichová (vedoucí organizační složky Kulturní centrum a knihovna Smiřice) poděkovala návštěvníkům
a pozvala je na další kulturní akce.

Přestože venku bylo pět pod nulou, uvnitř bylo příjemně.

Paní farářka měla sice mikrofon, ale zpěvačky dokázaly prostor kaple ozvučit dokonale i bez něho.

Jsem zvědav, kam se Rozárie se svým skvělým hlasem až dostane.

Po hodině se přiblížil konec a paní farářka odešla. Zazněla poslední píseň Modlitba pro Martu a jak bylo slyšet, návštěvníci také zpívali.

Návštěva kostela mi připomněla časy návštěv půlnočních v holohlavském kostele (kam se podělo těch padesát let?).

Možná se zrodila pěkná tradice