Ing. Robert Čeřovský a jeho rodina
Zpět na hlavní stránku
Smiřice - konec hořické větve Čeřovských
Pravděpodobně poslední mužští potomci jedné větve Čeřovských, jejíž počátek máme doložený v 17. století v Hořicích, žili v 1. polovině 20. století ve Smiřicích. Příběhy jejich rodiny by vydaly na román, který by mohl hezky vystihnout také historický a společenský vývoj tohoto města na Labi – od dob, když ještě bylo v majetku rakousko-uherské císařské komory, přes období jeho rozvoje poté, co zdejší panství roku 1863 koupil baron Liebieg, i přes období dvou světových válek, až po dobu po únoru 1948...Začátek je jako u pohádky: hořický krejčí Josef Čeřovský měl s manželkou Dorotou tři syny. Ti dva mladší, František (*1801) a Jan (*1805) zůstali v Hořicích a stejně jako jejich otec se věnovali krejčovství. Nejstarší byl Josef (*1799), a ten se vydal do světa. O jeho studiu lékařství ani vojenské dráze nic bližšího nevíme, ale – podle matričních záznamů o jeho potomcích - zastával už v r. 1829 asi docela drsnou funkci polního lékaře či ranhojiče u c. k. 11. pěšího pluku „Reiner“.
----------------
Infanterie-Regiment Nr. 11 byl historicky nejstarší pluk rakousko-uherské armády, vznikl již v roce 1630 ve Slezsku a základem pro jeho vytvoření se stalo pět rot tehdejšího pěšího pluku Albrechta z Valdštejna (číslování pluků je až z roku 1769). Do konce 19. století pluk vystřídal více než 30 mírových posádek a zúčastnil se řady válečných tažení. Majitelem pluku byl v letech 1801 až 1854 arcivévoda Joseph Rainer (vojákům se proto říkalo Reineráci). V letech 1814 až 1830 byl tento vojenský útvar posádkou v Praze, 1842 až 1847 v Josefově, pak v Mohuči, v roce 1853 zakotvil v Písku. V parčíku v písecké Budovcově ulici je také tzv. Melegnanský pomník (lev sápající se na dva hady, autorem je Emanuel Max), připomínající hrdinství vojáků 11. pěšího pluku v bitvách u Melegnana a u Solferina v r. 1859, kdy padlo 872 vojínů a důstojníků.
----------------
Kdy a jak se seznámil vojenský lékař z Hořic Josef se svou budoucí ženou Františkou nebo kdy a kde se vzali, to nevíme. Františka – rozená Vacková – ale už zřejmě měla za sebou nějakou romantickou, ovšem nelegitimní epizodu: v r. 1825 se jí v Praze narodila a u sv. Apolináře byla pokřtěna dcera Josefa. Františka pocházela ze Smiřic, měla tam rodiče a tak tam tedy po svatbě žila i se svými třemi dětmi: v r. 1829 se ve Smiřicích narodil František, r. 1836 Alois (trochu záhadně v Českých Budějovicích - možná tam byl tou dobou její manžel služebně?). Další osudy lékaře Josefa neznáme, můžeme jen předpokládat, že v době bitev u Melegnana a Soferina v r. 1859 už asi nebyl v činné službě, a podle záznamu o narození vnuka Aloise v Předměřicích už určitě nežil v r. 1877. Zato jeho vdova Františka se dožila vysokého věku – bylo jí něco přes 100 let, když v r. 1902 zemřela. Dlouhověkost snad měli Vackovi v genech, jak ještě uvidíme i dál: otec Františky byl Daniel Vacek, a ve smiřické matrice zemřelých jsou zaznamenáni dva tohoto jména: jeden zemřel r. 1828 ve věku údajných 97 let (pravděpodobně dědeček Františky - zdědila po něm čp. 69), další zemřel r. 1842 ve věku „pouhých“ 79 let (její otec).
Starší ze synů Josefa a Františky, František *1829, studoval v Praze a stal se drážním inženýrem. Ve Smiřicích mu pak patřil dům čp. 96. Zůstal svobodný a zemřel bez potomků r. 1919, ve věku téměř 90 let v čp. 97, kde bydlel se svou ještě starší sestrou Josefou Vackovou (i ona zůstala svobodná a zemřela v r. 1920, opět ve vysokém věku téměř 95 let!).
Mladší syn Josefa a Františky byl Alois, nar. 1836 v Českých Budějovicích. I on působil u dráhy, jako přednosta stanice v Předměřicích. Ve Smiřicích mu patřil dům čp. 92, kde žil po odchodu do výslužby až do r. 1926 (on se na rozdíl od bratra těch 90 let opravdu dožil). Měl tři syny: r. 1870 Františka (za svobodna - uznal ho sice za vlastního, ale až potom, když Františkova matka r. 1873 zemřela). Další dva s Josefou roz. Šrámkovou z Piletic, kterou si vzal r. 1876: Aloise (*1877) a Roberta (*1883). Prvního syna Františka čekal ale neblahý osud: ve 21 letech nešťastnou náhodou utonul, jak o tom informoval i článek v Národních listech z 5.9.1891:
Druhý syn Aloise a Josefy, také Alois *1877, se nejdřív pokoušel o úřednickou dráhu v Praze. I on měl už za svobodna syna (Karel *1902), ale s jeho matkou Marií Rambouskovou se po několika letech (1906) přece jen oženil. Od r. 1938 byl poštovním úředníkem ve Smiřicích, v r. 1945 on a brzy po něm i jeho manželka Marie zemřeli. To už nežil ani jejich syn Karel (zemřel r. 1927 na komplikace při dnes banálním zánětu středního ucha). Vdova po něm, Anna Čeřovská roz. Vinšová z Tmáně u Berouna, se ale v r. 1945 přestěhovala do Smiřic a žila tam až do r. 1971. Syna bohužel neměli, takže – jak bude i z dalšího patrné - Aloisovou smrtí v r. 1945 tato větev Čeřovských po meči končí...
Třetí syn Aloise a Josefy se jmenoval Robert (*1883). Vystudoval stavební inženýrství a založil ve Smiřicích stavební firmu. V r. 1913 se v Praze u sv. Ludmily oženil s Johanou Huškovou z Holohlav, už v r. 1914 mu ale krátce po narození syna Roberta žena i synek zemřeli. Až v r. 1920 se Robert oženil podruhé s Annou Syrovátkovou z Čáslavek, manželství ale také zůstalo bez mužského potomka.
Zato stavební firma prosperovala a její stopy by se daly najít ještě dnes na řadě staveb ve Smiřicích i okolí. Ve své době patřil Ing. Robert Čeřovský nepochybně k významným smiřickým občanům (patřily mu tu i dva domy, čp. 96 a 97). Jednou z nejvýznamnějších smiřických staveb, na jejichž realizaci se jeho firma podílela, byl asi tzv. Masarykův dům sociální péče (na rohu Legionářské, dnes Brigádnické a Školské, dnešní Jiráskovy ulice). O stavbě bylo rozhodnuto v březnu 1930 a již 1. září 1931 byl zahájen provoz mateřské školy a poradny Ochrany matek a dětí. V září 1931, tedy krátce po dokončení této stavby, ale nečekaně Ing. Čeřovský zemřel – to už připravoval další, ještě větší stavbu: školu v Dubenci, kterou po výběrovém řízení zadalo jeho firmě Ministerstvo veřejných prací.
Další osud domu sociální péče ve Smiřicích: v r. 1933 tu byla umístěna jedna třída obecné školy a nakonec škola zabrala budovu celou (říkalo se jí pak „malá školní budova“). Fotografie je z r. 1941. V r. 1989 byla budova zbourána a byla postavena nová – dnes je tu školní jídelna.
Dvě Anny Čeřovské pak pravděpodobně ještě po r. 1948 žily nějakou dobu v jedné ulici a skoro vedle sebe, jako nájemnice v původně svých domech čp. 92 (vdova po Karlovi, zemřela r. 1971) a čp. 97 (vdova po Robertovi, zemřela asi v r. 1961)...
Za historii rodu Čeřovských, sepsaný panem Radimem Čeřovským, děkuji ing. Plškovi
----------------
Stavební firma Ing. Robert Čeřovský, Smiřice
====================================
Obdržel jsem dopis od pana Radima Čeřovského s žádostí o pomoc při pátrání po žijících členech smiřické větve rodiny Čeřovských, informaci o stavební firmě Ing. Robert Čeřovský nalezl na webových stránkách pana Andrýse. I s ohledem na to, že dům ve kterém bydlím, tedy čp. 315, byl výše uvedeným stavitelem navržen a postaven, rozhodl jsem se zapátrat a získat co nejvíce informací o firmě i rodině.
Ještě po válce žily ve Smiřicích na Palackého ulici dvě rodiny Čeřovských. Rodina Karla (1902-1927) bydlela v čp.92, bývalá pošta, poté dům cukrovarský a nyní dům pana Firkušného. Měli dceru Libuši, provdaná byla Brentnerová, která mě učila na zdejší ZŠ. Později se i s rodinou odstěhovala do Prahy, měla syna Jaroslava. Rodina stavitele Ing. Roberta Čeřovského (1883-1931), byl strýcem Karla, bydlela v čp.97, nízký domek bez oken vedle prodejny textilu Pelema. Zde bylo sídlo firmy, pobočka byla i v Jaroměři za „Jakubákem“. K čp.97 náležely i pozemky mezi Palackého ulicí a mlýnským náhonem. Měli dceru Irenu pro kterou postavili čp.96, dnes rehabilitace. V necelých padesáti letech umírá Robert na mozkový nádor, vedení firmy se ujímá jeho žena Anna, odborným garantem byl stavební technik pan Smotlacha ze Sendražic. Po únorovém vítězství pracujícího lidu, následném pronásledování a likvidaci živností odchází potomstvo Roberta do Liberce. Vnučka Irena žije v Praze. Paní Anna Čeřovská pocházela z Čáslavek u Dolan, byla též krátce vězněna, zemřela v roce 1961.
O zajímavých osudech Čeřovských a konci jejich působení ve Smiřicích napsal velmi zajímavý článek pan Radim Čeřovský z Prahy a poskytl ho pro zveřejnění. Je rovněž autorem velice pečlivě a podrobně zpracovaného rodokmenu rodu Čeřovských, který má zpracován až do poloviny 17-tého století, kdy začínají dnes dostupné matriky.
Milan Plšek, 2017-12-07
----------------
Čeřovský Robert Ing., stavitel – Smiřice čp.97
======================================
stavební inženýr a stavitel
projekty a provádění veškerých staveb (1932) tato větev rodu Čeřovských pochází z Hořic
Čeřovský Václav *7.02.1666 a Zuzana Kovářská ¤¤ 26.6.1685
Čeřovský Jan *12.4.1689 a Anna Steklá ¤¤ 14.1.1714
a/ Čeřovský Jan *23.1.1715 a Alžběta Steklá ¤¤ 4.02.1744
b/ Čeřovský Josef Vavřinec *09.08.1757 Hořice 316, krejčí /169 † cca 1823
Dorota Huter * cca 1772 dcera po Janovi Huterovi z Hořic 180 † cca 1827, ¤¤ 24.09.1793 Hořice 180 a 261
c1/ Josef Franz+ *09.01.1795 Hořice 261 / 1 †
c2/ Anna Magdaléna+ *17.07.1797 dtto / 31 †
c3/ Josef František *11.06.1799 dtto / 55
c4/ František Josef *04.10.1801 dtto / 81
Františka Šťastná *cca 1806, ¤¤ 16.10.1827 Hořice 316
c5/ Jan František+ *15.01.1804 dtto /112 †
c6/ Jan František *13.07.1805 dtto /132
Barbora Bičišťová *cca 1809, ¤¤ 18.05.1829 Hořice 389
--------------
c3/
Čeřovský Josef Fr. *11.06.1799 Hořice 261 † před r.1871
c.k. ranhojič u 11.pěšího pluku z Budějovic (1836,1876), lékař ze Smiřic(1877, 1902)
Františka Vacková *06.12.1801 Sm. 11 /19 † 04.10.1902 Sm. 97, dcera Daniela Watzek ze Sm. a Anny Syrůček
d1/ Josefa Vacková *17.7.1825 Praha, u sv.Apolináře † 07.05.1920 Sm. 97
nemanž. dcera Josefy a Josefa Čeřovského svob. 95 let, ¤¤ cca 1828, (1817-1835 Sm.-nic nenalezeno)
d2/ František *24.10.1829 Sm.136 /149 † 06.08.1919 Sm.97
inženýr ve výslužbě Sm.97(1919) svob., pohřben Sm.
d3/ Čeřovský Alois *06.01.1836 Č. Budějovice 331 /39 † 13.07.1926 Sm. 92
přednosta stanice v Opatovicích(1870), přednosta na dráze v Předměřicích 29(1876),
přednosta na dráze ve Smiřicích ve výslužbě(1926)
1.žena Františka Kubásková *24.01.1848 Sm.47 † 15.03.1873 Sm.47
(nevzali se) svobodná dcera Pavla Kubáska, zedníka ze Sm.47 a Kateřiny Duškové
e1/ František *22.05.1870 Sm.47 nemanž. syn † 04.09.1891 Sm.96
legitimizován, VŠ student utonul v Labi
2. žena Josefa Šrámková *13.05.1850 Piletice † 13.03.1907 Sm. 92
dcera Karla Šrámka z Piletic 6 a Barbory Černé ¤¤ 22.08.1876 Piletice 6
e2/ Čeřovský Alois Antonín *28. 02.1877 Předměřice 29 † 22.09.1945 Sm.92
jím vymřel nejstarší rod ve Smiřicích !!!?, poštovní úředník ve Smiřicích
Marie Rambousková *07.09.1877 Praha 1 vdova † 26.12.1945 Sm.92, poštovní asistentka ve Smiřicích
¤¤ 06.09.1906 Pha dcera Karla Rambouska krejčího a Antonie Vilímkové
f/ Čeřovský Karel Antonín *31.01.1902 Pha-Žižkov 913 sv.Rocha † 07.08.1927 Pha, pohřben ve Sm.
nemanž. syn, za otce se přihlásil Alois Čeřovský
Anna Vinšová *23.07.1901 Tmaň u Berouna † 29.05.1971 Sm.92, ¤¤ 10.01.1926 Tmaň u Berouna
g/ Libuše Čeřovská *27.08.1925 Tmaň fa Hořovice † cca 2016, od 28.08.1942 Smiřice 92, předtím Beroun II
Brentner Josef *20.07.1924 Dubenec, o. Dvůr Kr. † cca 2014, ¤¤ 26.02.1949 ze Smiřic odešli 1981
h/ Brentner Jaroslav *20.08.1949 Sm. † 11.2013
Jaroslava Kazdová Praha, ¤¤ 07.04.1972, od r.1972 Praha
i1/ Patrik
i2/ Beatrix ( Beata )
e3/ Čeřovský Robert Karel Ing. *08.02.1883 Sm.85 (Kršovka) † 24.09.1931 Sm. 97, inženýr arch., stavební firma Sm.97
1. žena Johanna Hušková *23.05.1883 Sm.171 (Valterovi) † 04.12.1914 Sm.171, ¤¤ 09.09.1913 nejspíše Praha
f1/ Robert+ *24.10.1914 Sm.171 † 10.11.1914 Sm.171
2. žena Anna Syrovátková *19.05.1895 Čáslavky u Jaroměře † 9/1961 nem.Jaroměř, ¤¤ 14.02.1920 Jaroměř-Čáslavky
f2/ Irena Anna *05.01.1921 Sm 97 † 11.02.1991 LB
Vlasák Oldřich *02.04.1909 Praha, † 26.11.1987 LB
inspektor ČSD v Liberci, ¤¤ 02.10.1941 Praha- Král. Vinohrady
g1/ Irena Vlasáková HK, žije v Praze
Vondrák Miroslav ¤¤ 12.07.1969 Praha
h/ Barbora Praha ¤¤ Botko Vladan
g2/ Viktor Vlasák, krátce zde chodil do zákl. školy, 2.tř.
sestavil Milan Plšek, 2018-10-25