Smiřice - Josef Zeman

Zpět na hlavní stránku       Pamětní deska v Palackého ulici.

Barbora Pauková, Bakalářská práce: Přínos Josefa Zemana v oblasti slepeckého hnutí
Bc. Jana Klvaňová, diplomová práce: Přínos Josefa Zemana pro spolkový život lidí se zdravotním postižením



Josef Zeman    Josef Zeman    Josef Zeman
Přetištěno z knihy Dějiny města Smiřice
Hrob Josefa Zemana na hřbitově v Náchodě - 1988
Detail náhrobku.

   V Palackého ulici na domě čp. 87 je pamětní deska ( viz Pamětní desky - pozn P.), ze které se můžeme dovědět, že se zde 10. října 1867 narodil Josef Zeman. Po ukončení studií na učitelském ústavu nastoupil na učitelské místo na obecné dívčí škole v Náchodě. Po 22 letech služby se stal okresním inspektorem v Chotěboři. Po roce 1918 se stal zemským inspektorem Ministerstva školství v Praze. Stal se jedním ze zakladatelů školství pro děti vyžadující zvláštní vyučování. Zasadil se o výstavbu zvláštních škol a ústavů pro postižené děti.
   Josef Zeman se podrobně zajímal i o historii Smiřic. Své poznatky pak uveřejnil v mnoha článcích v časopisech a také v publikaci Z pamětí města Smiřic N./L. Tento spis vyšel v 1. vydání v roce 1910 – v roce 1946 předal Zeman městu rukopis II. upraveného vydání – to však nebylo publikováno a je uloženo v Pamětní síni. Josef Zeman zemřel v Praze 12. března 1961
   Za své zásluhy byl Josef Zeman jmenován Čestným občanem Smiřic. A nyní si můžete uvědomit, že Zemanova ulice (část hlavní ulice od Opletalových po křižovatku u budovy bývalého Dřevotvaru) není určitě na počest současného premiéra vlády, ale na památku dalšího významného smiřického rodáka – Josefa Zemana.
Článék ze Smiřického zpravodaje od pana Voláka.

Kdo byl Josef Zeman

Časopis ZORA, číslo 5/2001 - přetištěno ze stránky www.braillnet.cz/sons/casopis/2001/zora05.htm
   Povoláním učitel, později ústřední inspektor ministerstva školství. Vydal mimořádně cenné publikace, které se zabývají historií péče o nevidomé i jejich životními problémy. Největší jeho touhou bylo založit slepecké muzeum. Během dvaceti let shromáždil obrovské množství materiálů, tj. slepeckých pomůcek školních i jiných a dokumentů o slepectví. Pro budoucí muzeum získal i zařízení Macanovy pracovny (např. to bylo mistrovo harmonium, pianino, psací stůl, knihovna, staročeská truhla s mistrovými památkami, rodinné obrazy a fotografie). Za tím účelem založil v r. 1932 Společnost slepeckého musea. Inicioval a organizoval Světovou výstavu slepeckého tisku, která s úspěchem proběhla v r. 1935 v Praze. Je tedy osobností, která natolik přilnula ke slepeckému hnutí, že na ni nelze zapomenout. Toto nezapomenutí může být ve prospěch pojetí transformace vztahů majoritní společnosti ke hnutí nevidomých a současného obsahu hnutí nevidomých jako minoritní skupiny.
   Josef Zeman se narodil ve Smiřicích jako syn řemeslníka. Do obecné školy chodil v místě bydliště. Po dvouleté docházce do měšťanské školy v Broumově přešel na jeden rok do reálky v Hradci Králové a odtud do královéhradeckého učitelského ústavu.    Po jeho absolvování nastoupil první učitelské místo do obecné školy v Náchodě (1887). Již v této době se začal, i když jen okrajově, zajímat o problematiku tělesně i sociálně postižených dětí. Ještě více ho lákala historie. Za své učitelské praxe se setkával s problematikou dětí opuštěných i mentálně postižených. Přiklonil se ke skupině učitelů, kteří považovali za nezbytné soustavné sebevzdělávání. Jeho přičiněním organizuje náchodská univerzita přednášky pro učitele. Zajímaly ho otázky hygieny vyučování i otázky pedopatologické. Zúčastnil se tzv. Čádových sjezdů pro výzkum dítěte.
   Vstoupil do Spolku proti tuberkulóze, kde byl jednatelem. Stal se jedním z redaktorů časopisu Pedologické rozhledy.    V r. 1903 vykonal studijní cestu po Evropě.
   Po dvaadvaceti letech přešel do Chotěboře do zvláštní školy. V r. 1909 byl ustanoven okresním školním inspektorem. V Chotěboři ustavil okresní úřad školský.
   Po první světové válce byl povolán na ministerstvo školství, kde se stal prvním inspektorem speciálních škol a ústavů. Charakteristickým rysem tohoto období byl enormní zájem o výchovu a vzdělávání nevidomých z nejširších hledisek. V tomto smyslu přišel později do rozporu s prof. J. Deylem, který se bránil rozšiřovat školu a vyučování ve více třídách při svém ústavu.
   Stal se předsedou spolku Český slepecký tisk.
   Byl iniciátorem a organizátorem první Světové výstavy slepeckého tisku konané v Praze r. 1935. Byl také neúnavným propagátorem zřízení slepeckého muzea, k čemuž vypracoval podrobný scénář. V r. 1932 založil Společnost slepeckého musea. Pro založení slepeckého muzea vyvíjel mimořádné úsilí, avšak bez úspěchu, jelikož se mu přes mnohaleté úsilí nepodařilo najít vhodné prostory. Rozsáhlé sbírky byly vystaveny až v r. 1947 v prostorách v Krakovské ul. č. 21. To však už byl příliš starý a instalace se aktivně zúčastnit nemohl. Píše: "Nevíte, jaká radost je z uskutečnění myšlenky, kterou jsem tolik let choval!" Předsednictvu a výboru spolku Český slepecký tisk (ČST) pak sděluje:
   "Paní a pánové, s radostí čtu ve výroční zprávě o bohaté činnosti Vaší po stránce finanční, ediční, redakční a administrativní. Všestranný a skvělý rozvoj spolku, jeho hmotné zabezpečení - díky p. pokladníkovi J. Doskočilovi a velkodušnému činu p. primátora dr. V. Vacka - otevření musea, dávného to snu mého, budí obdiv a úctu. Blahopřeji proto panu předsedovi dr. Q. M. Vyskočilovi a všem funkcionářům k těmto úspěchům Vašich krásných snah humanitních. Lituji jen, že Vám nemohu osobně poděkovati za dobrou vůli a za práci věnovanou museu, na jehož instalování nebylo mně možno se zúčastniti, takže ohromná ta práce zůstala na bedrech pana J. Krause. Kéž se vše daří dalším Vašim snahám ke cti a dobré pověsti spolku, který je našim bratrům a sestrám nevidomým oblažující a pevnou pavezou."
   "Tím konečně (jak píše Jar. Doskočil) nacházejí sbírky Zemanova slepeckého musea, jak je 32. valná hromada ČST ke cti J. Zemana pojmenovala, vhodného a důstojného umístění v pěkných místnostech a v ladné úpravě ve středu Prahy. Bude velkou snahou ČST, aby sbírky byly stále rozmnožovány a museum bylo často navštěvováno školami, spolky i jednotlivými zájemci, aby tím kultura slepců byla co nejvíce propagována."
   Brzy však se sbírky začaly ztrácet, až muzeum postupně zaniklo. Zbytky exponátů byly nakonec vyhozeny na půdu budovy v Krakovské ulici. Ve spolupráci s vedením Slepecké tiskárny a s dr. Zd. Šarbachem se mi jich několik podařilo zachránit a uchovává je slepecké muzeum v Brně včetně několika též náhodně zachráněných tyflofaktů ze světové výstavy slepeckého tisku i několika Zemanových rukopisných poznámek a článků rovněž v rukopisech.
   Ještě se krátce zastavím u Zemanovy publikační činnosti.
   Ve svém pedopatologickém slovníčku byl veden snahou po jednotě terminologické a informacemi o významných osobnostech ve speciální pedagogice, které scházely.
   Mimořádně cenné jsou jeho vlastní písemné práce i sborníky, které redigoval. Z těch větších prací to jsou: Dějiny péče o mládež s vadami zraku - 1922; Sborník prací Otci slepých -1923; Otázky slepecké výchovy - 1923; Poznámky k psychologii slepců - 1923; Péče o dítě abnormální - 1926; Hlavu vzhůru - 1926; Svět nevidomých - 1930; Kultura slepců - 1935; Z drobnějších prací otištěných v odborných časopisech to jsou tyflopedická témata: historie, psychologie, statistika, organizace škol, hluchoslepí aj. Z pozůstalosti se dochovalo několik neuveřejněných rukopisů. Je zde např. nedokončený rukopis práce Výchova nevidomých aj.

Josef Smýkal