Smiřice - hudebník Stanislav Novák

Zpět na hlavní stránku       Karel Novák

---

b/ Novák Jan *cca 1811 chalupník v Městské Habrové 78 †před r.1886 si vzal 19.05.1845 Městská Habrová 78
  Terezie Kuncová *cca 1819 z Městské Habrové 157, o. RK
   c1 Ferdinand *08.02.1846 Měst. Habrová 78    pokračování ====> c1
   c2 Augustýn *01.07.1847 čp 78
   c3 Rozálie *27.10.1848 čp 78
   c4 Emilie *11.03.1850 čp 78
   c5 Terezie *08.05.1852 čp 78
   c6 František *11.08.1853 čp 78
   c7 Antonín *07.06.1855 čp 78
   c8 Eduard *26.03.1857 čp 78
   c9 Adolf *11.06.1859 čp 78, hudebník v RK 366 si vzal 22.11.1885 Rychnov n/K
     Anna Vomáčková dcera Alois Vomáčka, soukeníka z RK 447
      d1/ Adolf *11.05.1886 RK 366 †06.11.1952 RK
   c10 Marie *27.11.1862 čp 78

-----------------------

====> c1 pokračování
c1/ Novák Ferdinand *08.02.1846 Měst. Habrová 78 †14.07.1929
    klempíř a hudebník v RK 364, ředitel chóru ve Smiřicích
  1. žena Anna Španhelová *22.02.1853 Liberk 26 †36 let †22.11.1887 RK
   svatba 07.09.1875 Rychnov n/K 369 dcera Josefa a Doroty
  2. žena Marie Sýkorová *18.05.1860,svatba 07.08.1888 Rychnov n/K 63
   dcera Josef Sýkora, mlynáře z Komárova 40 a Karla Sekýrková z Hořovic
   d1 Karel *18.11.1889 RK 364 †2 dny †20.11.1889 RK
   d2 Stanislav Novák            foto ====>
   *13.11.1890 RK 364 houslista † 1945, člen Českého kvarteta
   d3 Marie *01.08.1892 RK 23 uč. hudby v HK † 1955
   d4 Karolína *18.10.1894 Vamberk Sm 380 od r.1931
     učila hře na klavír, vzala si 04.02.1933 Holohlavy Prokop Serhijenko *8.07.1896
     Ukrajina, Slavky u Kyjeva, emigrant, rozvedeni 1955
   d5 Adolf *25.11.1896 Vamberk     pokračování ====> d5
   d6 Karel Novák *07.06.1902 Kostelec n.O.
      prof. hudby, člen Česká filharmonie, ve Sm v r.1956
      e/ dcera Eva, provdaná Charvátová

-----------------------

====> d5 pokračování
d5/ Adolf Novák *25.11.1896 Vamberk typograf, tiskař †23.06.1974 Jar.,
  ve Smiřicích od r. 1902, přišel z RK, si vzal 26.06.1924 Mirovice
  Anna Jakoubková *15.1.1904 Sm 167 †04.08.1970 Sm
    dcera Jan Jakoubek ze Smiřic

       e1 Karel Novák *21.07.1925 Sm učitel †09.02.2014 HK             foto ====>
       politický vězeň, propuštěn 1964, od r.1970 Jiráskova 380
        1. žena Libuše Kraslová z Chomutic, rozvedeni
         f1/ Jan (dvojčata)
         f2/ Karel (dvojčata)
            g/ Petr, Vršov
        2. žena Olga Zemková *12.04.1925 Sm †21.02.2014, vzali se 23.01.1970 HK

       e2 Jaroslava *25.04.1928 Sm žila v HK si vzala Mařan Josef
         f/ Lenka si vzala Havránek Petr
            g1/ Martin
            g2/ Iveta

       e3 Danuše *28.01.1943 Smiřice, Gen. Govorova, svobodná †09.06.2011 HK

sestavil Milan Plšek 2020-10-05

-----------------------------

  U branky svého domu v Jiráskově ulici stojí synovec Stanislava Karel Novák. 22.2.2009. Děkuji mu za fotografii Stanislava Nováka.


Grafický rodokmen rodiny Novákovy sestavila Stanislava Volocká
Kliknutím se fotografie zvětší

---

Zdroj článků: Zpravodaj Smiřice ze dne 19. prosince 1990.

  Téměř symbolicky přesně za rok od událostí v Praze ze dne 17. listopadu 1989 a v den první návštěvy amerického presidenta George Bushe v ČSFR byla ve Smiřicích v Brigádnické ulici na domě pana Šimona odhalena bronzová pamětní deska s dvojportrétem hudebníků Stanislava Nováka a Bohuslava Martinů.

--------------------

Fotografie z odhalení pamětní desky 17.11.1990.

--------------------


  Slavnostního pořadu a odhalení pamětní desky se kromě místních občanů zúčastnili: autor tohoto uměleckého díla zasloužilý umělec akademický sochař a medailér Milan Knobloch s chotí Helenou, vedoucí hudebního oddělení z ministerstva kultury České republiky Dr. Jitka Ludvová, vedoucí Českého hudebního fondu Eva Plochová, ing. architekt Vladimír Rybák ( spoluautor památníku Bohuslava Martinů v Poličce ), předseda Okresního národního výboru v Hradci Králové Ing. Jiří Vlček. V obřadní síni Městského národního výboru vystoupilo i smyčcové kvarteto z Hradce Králové se skladbami B. Martinů.

---

Při příležitosti 100. výročí narozenin Stanislava Nováka mu věnujeme vzpomínku. kterou si plně zaslouží:

  Stanislav Novák se narodil 13. listopadu 1890. Oslavy jeho stých narozenin probíhají sice poněkud komorněji, nicméně i tento hudebník patří k výrazným osobnostem české hudby našeho století a zaslouží si zmínky. Také proto, že až do své smrti 20. června 1945 Novák patřil k nejdůvěrnějším přátelům Stanislava Martinů.
  Houslistova studia vedla přes všeobecné vzdělání v Hradci Králové na pražskou konservatoř, kde se Novák roku 1906 stal žákem uznávaného Jana Mařáka. Později se ještě zdokonaloval u Karla Hoffmanna. Jako třiadvacetiletý se Stanislav Novák stal členem České filharmonie, kde po čtyřleté praxi zaujal místo prvního koncertního mistra.
  Jako sólista vystupoval s Českou filharmonií také při premiérách děl J. B. Foerstra, P. Bořkovce a dalších současníků. Tuto hudbu uváděl iniciativně i v cizině. Často účinkoval v pražském rozhlase, kde též realizoval cyklus Beethovenových sonát, s nemenším zájmem interpretoval i tvorbu Sukovu. Kromě úvazku v České filharmonii a sólistické činnosti se Stanislav Novák věnoval rovněž hře komorní. Po Josefu Sukovi, jehož skladatelské dílo obdivoval, usedl roku 1933 na místo druhého houslisty v proslulém Českém kvartetu, když už i předtím získal čtyřletou průpravu v komorní hře jako primárius Novák – Frankova kvarteta.
  Stanislav Novák patřil ve své době k výrazným houslovým osobnostem, což v knize Čeští houslisté tří století ( Panton,Praha 1982 ) podtrhuje také hudební historik a publicista Dr. František Žídek. O Novákově laureátském koncertu po ukončení Hoffmannovy mistrovské třídy pražské konservatoře píše: „Interpretace Sukovy Fantasie, kterou zahrál na koncertě absolventů této školy roku 1925, byla vyzrálým uměleckým výkonem…“.
  Letošní sté výročí narození Stanislava Nováka je příležitostí, jak připomenout nejen význam této osobnosti hudebního života let dvacátých, třicátých a částečně i čtyřicátých, ale i jeho nezištné přátelství s Bohuslavem Martinů. V Praze je k sobě poutaly nejen podobné povahové rysy, ale snad i skutečnost, že oba pocházeli z malých poměrů východočeského venkova.
  Když Stanislav Novák v radostném a opojném roce 1945 nedlouho po ukončení války zemřel, Martinů v dalekém New Yorku usedl k papíru a napsal obsáhlou vzpomínku na svého přítele, kterou nadepsal prostě – Stáňa. Takto své vyznání uvedl:
  „Čas nelze vrátit zpět. Ve víru tragických událostí druhé světové války dosud nemůžeme pochopit ani co jsme získali, ani co jsme ztratili. Ale vzpomínky se vrací a s nimi i život, který je už za námi. A je to dlouhá, dlouhá cesta, co se setkali dva mladí hoši „konzervatoristé“, jejichž osudem bylo prožít tuto cestu ruku v ruce, společně. Je to tak daleko a přece skutečné, a ta dlouhá léta přátelství jsou stále zde, všudypřítomná, když po léta vzdálenost nás oddělovala…“.
   V závěru obsáhlé vzpomínky slavný skladatel o svém příteli z útlého mládí napsal: „Pak jsem odejel do Francie a tak jsme se rozešli, ale jenom teoreticky, naše přátelství zůstalo. Viděl jsem málo lidí šťastných jako Stáňa, když přijel na prázdniny do Francie, kde jsme jej se Charlottou ( skladatelova choť ) uvítali, anebo když já jsem přijel domů. Při každé příležitosti se nám vrátilo naše mládí a bezstarostnost, přestože situace se všelijak komplikovaly. Když jsem pobýval doma, lidé se zdáli uspokojeni, že nás vidí zase pohromadě. A tak až do posledních let. Osud nám dal oběma vzácný dar pravého přátelství a tento dar tvořil jednu z hlavních složek našeho života. – A teď se znovu vracím domů a ani já, ani Charlotta nenajděme Stáňu na nádraží, ani nikde jinde. Bolestné, nepředstavitelné….“
  Martinů se o svém druhovi z dob konzervatorních i příteli z let příštích zmiňoval při nejrůznějších příležitostech. Skladatelovy výroky jsou omnoho známější než vzpomínky Stanislava Nováka. Když se 18. dubna 1939 konal jeden z posledních předválečných koncertů a předválečných autorských večerů z hudby Martinů, pronesl Stanislav Novák na koncertu pořádaném tehdy Přítomností přednášku o svém příteli. Mimo jiné řekl:
  „Seznámil a sblížil jsem se s Martinů teprve ve druhém ročníku a tak začalo naše velké, krásné a nerozlučné přátelství. Naše značné rozdíly povah se navzájem velmi dobře doplňovaly; společným nám zůstával velký zájem o koncerty, divadlo a knihy. Nejvíce mne Martinů zaujal tím, oč více tehdy už věděl o hudbě a literatuře….. Kromě hudby a divadla byla četba, která, jak jsem se již zmínil, na něho silně působila. Z českých spisovatelů vedle Jiráska hlavně Zayer, z ruské literatury Gončalov, Gogol, Turgeněv a Dostojevskij, z francouzské Balzac, Musset a Masterlinck. V té době, okolo roku 1910, působila na většinu z nás velkým vlivem Procházkova „Moderní revue“. Ačkoliv jsme mnohým věcem ani nerozuměli, hltali jsme vše, co přinášela….“
  Prostřednictvím dochovaného svědectví Stanislava Nováka se dozvídáme, že na mladého skladatele Bohuslava Martinů měl tehdy vliv Richard Strauss, zejména jeho opera Elektra; pak přišel – jak čteme v Novákově dobovém svědectví – ještě větší dojem z Debussyho opery Pelléas a Mélisanda, jíž prý byl Martinů úplně okouzlen. Ještě větším překvapením se pro Martinů stalo Debussyho Moře. Později, již po první světové válce, si Martinů oblíbil také skladby Sukovy – Stanislav Novák v přednášce roku 1939 doslovně řekl: „Suk byl vždy Martinů velmi blízkým, všechna jeho díla Martinů znal z dokonalých provedení Talichových i ze soukromého studia. Nejraději vedle Radúze a Mahuleny měl Pohádku léta. Co na Sukových partiturách nejvíce obdivoval, byla úžasná čistota práce, skvělý zvuk a instrumentační mistrovství. Toho všeho se snažil dosáhnout ve svých vlastních pracích a tomu ho ovšem mohl naučiti jenom Mistr, jakým byl Suk. Zpočátku přinášel Martinů Sukovi své staré partitury, na kterých mu Suk ukazoval chyby, v nichž se hlavně čistilo a „vyhazovaly se trombony“, jak se Suk často smával. To však už měl Martinů za sebou premiéru prvního velkého baletu Istar, komponovaného na námět Zeyerův…“
  Už roku 1939 houslový virtuos Stanislav Novák v závěru svého obsáhlého proslovu podotkl, že Martinů je „svérázný a osobitý mistr, který by si zasloužil ve své nastávající padesátce, aby mu též v českém hudebním prostředí bylo vyhrazeno místo, odpovídající jeho evropskému, ba možno světovému jménu.“
  Po zbývajících šest let už nebylo možno se vzájemně setkat. Martinů se svou chotí Charlottou unikl narychlo do zámoří a během války nemohl vycestovat do ciziny ani houslista Novák. Zůstalo jen u přátelství na dálku. Právě tento symbol vzájemného nezištného a upřímného pouta dvou hudebníků pocházejících z východních Čech se stal ústředním námětem pro vznik pamětní desky, kterou pro houslistovo rodné místo realizoval pražský sochař a medailér Milan Knobloch, jehož jméno je ve výtvarném životě úzce spjato s Martinů a jeho rodnou Poličkou, kde je od 1. září umístěn i Knoblochův pomník mladému Martinů.

  Slova Stanislav Nováka o Martinů, jak jsme si je alespoň ve zkratce připomněli, jsou dokladem jeho přátelské oddanosti i lidské šlechetnosti.
  Dr. Tomáš Hejzlar, Praha



Pohled z italské Padovy ( Basilica di S. Antonio ), který byl zaslaný na adresu Karla Nováková učitelka hudby ve Smiřicích
,,Milá Karlo !
Přijmi mnoho srdečných pozdravů z turné. Vzpomínám na Tebe jak bys ses modlila u sv. Antonína. Tvůj Karel.
Srdečně na tebe vzpomínám Tvůj Stáňa."

---

  Při příležitosti odhalení pamětní desky ve Smiřicích bych chtěl i já přispět do Zpravodaje několika údaji k portrétu osobností Stanislava Nováka a Bohuslava Martinů:
  Stanislav Novák prožil svá mladá léta ve Smiřicích, kam se kolem roku 1905 přestěhovala z Rychnova nad Kněžnou celá rodina Ferdinanda Nováka, učitele hudby a varhaníka. Stanislav Novák se poznal s Martinů v Praze. kde byli oba studenty konzervatoře. Manželka B. Martinů paní Charlotta Martinů ve své knize „Můj život s B. Martinů“ ( Supraphon 1971 ) napsala o jejich přátelství : „…Byli jako dva kluci, rozuměli si beze slov, ba mohu říci, že byli jedna duše … Bydleli spolu jako studentu v Praze na Kampě a při dobrém humoru třeli bídu s nouzí …“. Po obdržení zprávy o smrti Stanislava brzy po osvobození poznamenává: „… Naše bolest byla hluboká, Bohušova radost ze shledání s Evropou se zkalila. I z Poličky přišla skličující zpráva o maminčině smrti …. Nesl těžko tyto zprávy, nemohl se smířit s příjezdem do Československa bez těchto dvou milovaných duší: matky a nejlepšího přítele.“
  Nemíním zde uvádět podrobné životopisné údaje obou dvou. Je o tom napsáno dost v odborné literatuře a shromážděno v muzeu Bohuslava Martinů v jeho rodné Poličce. Ale jako synovec Stanislava Nováka, který svého strýce dobře znal, bych chtěl dokreslit portrét obou osobností z jiného pohledu. Citací z jejich soukromé korespondence bych chtěl poodkrýt roušku oficiálností a ukázat jejich obyčejnou lidskou tvář. A i Smiřice v tom mají svou úlohu.
   Ale nyní již listuji v zažloutlých dopisech:
  1910 – Milý Stáňo ! Ani nevíš, jak se zase těším k Vám do Smiřic. Jen aby bylo teplo a pěkné koupání. To mi u nás chybí…. Ta řeka se točí jak houslový klíč. Jen chytnout ten pravý tón
  … A té legrace ! Pamatuješ, jak mě loni uplavalo to mejdlo a starej mě ve vzteku majznul smyčcem přes …. Můj zadek to vydržel, ale smyčec byl fuč. Řehtám se vždycky, když si na to vzpomenu. Taky jsem si to naškicnul a pošlu mu to zarámovaný….
  1912 - … Už týden jsem v Praze. Od Vás jsem jel domů, ale bylo mi zima. Čekám na Tebe nedočkavě. V hlavě se mi motá. Pozdravuj ode mne B !!! Inspirovala mne pro bláznivý motiv …. Jen žádnou lásku ! To nemohu potřebovat.
  1914 - ….Co děláš ? Já k Vám letos nepřijedu, poněvadž počasí je mizerné a vůbec u Vás mimo řeky nic není a to mi není nic platné v zimě ….
  1915 - ….Oznamuji Ti …. ( následuje dopis o 20 bodech doplněný karikaturami Bohuslava Martinů v nejrůznějších situacích )
  1923 – Paříž – Dávám plnou moc p. St. Novákovi koncertnímu mistru České filharmonie k vyřízení záležitostí po dobu mé nepřítomnosti v Praze. Bohuslav Martinů
  Do roku 1938 navštěvuje pravidelně rodnou Poličku a se svým přítelem Stanislavem Novákem a jeho bratrem Karlem občas zajíždí do Smiřic na tradiční koupání v Labi. Na tyto zážitky vzpomíná rád zvláště v posledním období svého života, a to v dopisech Karlu Novákovi, který mu nahrazoval při styku s domovem Stanislava ( po jeho smrti v roce 1945 ):
  1958 - ….Zprávy od nás mám a vidím, jak naši přátelé jeden po druhém odcházejí tam, odkud není návratu, Často myslím na Stáňu , jak dlouho už je to, co není mezi námi a jak by se vše utvářelo jinak, kdyby byl zůstal. Kdož ví ? …
  1959 - …. Sděluji, že zdravíčko pomalu, ale moc pomalu se upevňuje, hlavně že jsem slabý jako moucha…. nicméně ponenáhlu přibývám na váze …. těším se na jaro. Zajedeme do Nizzy a tam na slunci se mi zdraví vrátí.
  Ale to mu už zbýval sotva rok života. Ve svém jedinečném hudebním díle Otvírání studánek se alespoň symbolicky jako poutník vrací domů. A to nejen do Poličky, ale i do Smiřic, aby se tu ze svým nejlepším přítelem Stanislavem Novákem sešli na místech z nejmilejších.
  V upomínku svému strýci Karel Novák.

---

Foto pana Nováka s manželkou, stojících s autorem desky p. Knoblochem před popisovanou pamětní deskou byla u článku.
  Novákovi se přistěhovali do Smiřic kolem roku 1910. Koupili si dům čp. 237 v dnešní Brigádnické ulici, zde je umístěna pamětní deska. V šedesátých letech ho prodali.


Hrob Stanislava Nováka a jeho rodiny na hřbitově ve Smiřicích.
Text: "Houslista Č. filharmonie člen českého kvarteta a profesor konservatoře v Praze 1890 - 1945".
Jsou zde také pochováni: Karla Sýkorová 1862 - 1945. Marie Nováková 18.5.1860 - 4.7.1926.
Ferdinand Novák ředitel kuru 8.2.1846 - 14.7.1929. Marie Nováková profesorka hudby a zpěvu v Hradci Králové 1892 - 1955.

---