Smiřice - agitace ODS v roce 1996

Smiřická kronika:
   Tentokrát květen předvolební až volební. Parlamentní volby se uskuteční ve dnech 31.5. a 1.6.1996. K značné nelibosti řady občanů i mé to budou volby víc o politice, než o věcnosti. Je až obdivuhodné, jak se po chvíli jakési jednotnosti dokáží naši lidé rozdělit na množství skupin, přičemž každá nesouhlasí s názorem všech ostatních. Při sledování historických dějů v minulosti tohle možná uměli lépe jen polští šlechtici.
   Zdá se, že takřka nikdo nepostrádá honosné prvomájové oslavy. Zde ve městě neprojevil zájem o jejich pořádání ani jednotlivec ani skupina lidí. Možná velká města pociťují potřebu hromadného dovádění.
   V malých městech se občané ani tak netěšili na průvod a projevy, jako na mandarinky a banány, které se vždy objevily na stáncích.
   Varovnější je to, že lidé zapomínají i na ty, kteří se dokázali postavit útlaku a násilí. Nebýt města a jeho drobných věnečků u pamětných desek, případně hrobů obětí války, snad by si nevzpomněl nikdo. Vlastně, ani to moc nepřekvapuje - paměť národa je krátká.
   Nejlépe se tato pravda projevila při setkání s kandidáty ODS do parlamentu. Bylo 17.5.1996 v sálu loutkové scény. Návštěva přes pěkné počasí slabá. Kolem 50 lidí. Očekávaný ministr Pilip se omluvil nemocí. Mluvčí strany paní Marcová, poslanec Zima a tři další. Po objasnění programu a cílů strany vznikla diskuse.
   Z velké části na téma financování obcí, čili na téma věcné. Poté předseda MO ČSSD p. Spurný vznesl dotaz, jak představovaní dávali najevo svůj odpor ke komunismu do listopadu 1989. On že svůj odpor veřejně proklamoval. Měl smůlu, jeden, jako druhý byli za svou aktivní protitotalitní činnost persekuováni, většinou vězněni, nebo alespoň zbaveni zaměstnání.
  Jenže i to celé ukazuje, že ani paměť politických činitelů (předseda městské organizace není zanedbatelná funkce) není příliš dobrá.