Rodokmen - Pácalt
Zdroj: Venkov – orgán České strany agrární číslo: 145 - 22.6.1941
Z RODINNÉ KRONIKY VÁCLAVA CHARVÁTA
Kapitoly dr. Palivce »Učíme se psát rodinnou kroniku« setkaly se s nevšedním zájmem jak u našich čtenářů venkovských, tak i městských. Daly popud k založení jistě úctyhodné řady rodinných a rodových kronik a po prvé ukázaly do všech podrobností cestu, kterou se při této nesnadné, ale vděčné a významné práci nutno bráti. Z četných ukázek rodinných kronik, jež jsme dostali ? nahlédnutí, zaujala nás nejvíce rodinná kronika Václava Charváta. Jak svým poctivým a důkladným zpracováním, jež zachycuje i historii sídel jeho předků, tak i láskou, s níž byla psána. Dostalo se nám svolení otisknouti některé kapitoly. Budou znamenitým doplňkem Palivcových kapitol, příkladem provázejícím jeho výklady. Vybrali jsme k tomu účelu onu část, jež vzpomíná předků se strany autorovy matky, Marie Pácaltové ze Semonic.
ROD PÁCALTŮ:
I. Jan 1648-1730 + Alžběta Sehnoutková ze Semonic.
Děti: Kateřina Čapková *1680, Alžběta Karlová *1682, Tobiáš, Dorota Skalická, Jan, Mikuláš, Václav, Adam.
II. Adam 1700-1755 + Dorota.
Děti: Mikuláš *1728, Václav *173, Jan *1732, Anna *1737, Jiří *1739, Kateřina *1741, Adam *1745.
III. Jiří 1739-1782 + Dorota.
Děti: Kateřina *1771, Marie *1773, Mikuláš *1774, Jan *1777, Anna *1780, Václav *1782.
IV. Jan 1777—1831 + Anna Volfová.
Děti: Marie *1801, Václav *1806, Anna Kroupová *1808, Jan *1811, Mikuláš *1816, Josef *1814, Kateřina *1824.
V. Václav 1806—1890 + I. Kateřina Andrejsová †1848 - II.?
Děti: Anna Brabcová, Jan *1840, Marie Charvátová 1846—1932.
VI. Jan 1840—1923 + Anna Finková 1851—1910.
Děti: Josef 1874—1817, Marie Kotíková *1876, Božena Srkalová *1874, Jan, Václav.
VII. Jan *1886 + Růžena Potůčková, VII. Václav *1890 + Růžena Klemerová.
Byli to vlastně Pazeltové, o nichž v naší rodině zachovalá jest pověst, že jeden z nich, předek mého děda Václava Pácalta, byl mlynářem ve Štýrsku. Do Čech že přišel jako uprchlík za tureckých válek, v nichž získal rodový znak. Přes to, že členové rodu měnili větvením bydliště, lze linii mého děda Pácalta stopovati na panství smiřickém od r. 1651. V době té byla jedna rodina Pácaltů ve Svinarech, jedna na Plese a dvě v Černílově. Zakladatel prvé generace Pácaltů semonických přišel pravděpodobně z Černílova, kde jeho otec Martin byl s manželkou Dorotou na gruntě zahradním. V době soupisu obyvatelstva r. 1651 byl jejich syn Jan stár asi 3 roky, a snad jest totožným s Janem Pácaltem, který se do Semonic přiženil snad již před r. 1680 na selskou živnost Sehnoutkovu. V Holohlavech jest v matrice narozených zápis, že tu v r. 1680 pokřtěna byla Kateřina, dcera Jana a Alžběty Pácaltových ze Semonic. Posloupnost rodová na usedlostech v Semonicích jest zřejmá ze zápisů gruntovních. Nacionále všech Pácaltů a členů jejich rodin bydlících na panství smiřickém jest uvedeno v „Popsání“, jež r. 1651 odesláno bylo pro účely rekatolisační místodržícím do Prahy, a nyní se nalézá v archivech ministerstva vnitra. Ze soupisu je zřejmo, že v oné době všichni Pácaltové byli poddanými a že žádný z nich nebyl katolíkem. V Semonicích bylo v soupisu mezi 108 obyvateli 5 katolíků, Semonice, Černílov, Svinary a Ples, kde od r. 1688 bydleli moji praotcové Charvátové, patřili k oněm jednadvaceti vesnicím na Smiřicku, o jejichž obyvatelích zámecký hejtman Daniel Oustecký v „Popsání“ všech obyvatel na panství smiřickém poznamenal, že obyvatelé jejich jsou protivní a kacířští, kteří na zámek žádným způsobem stavěti, a o katolických věcech slyšeti nechtí. V sousedním Rožnově byl katolíkem pouze rychtář, v Neznášově a Rodově nebylo vůbec katolíků, ve Smiřicích bylo 181 katolíků a 211 nekatolíků. Na Plese bylo 6 katolíků a 176 nekatolíků, Jaroměř byla v době té již téměř pokatoličtělá. Záhy však, jak v dějinách Smiřic píše J. Zeman, byl tu selský lid převeden na katolictví jednak výmluvnými misionáři, zpravidla jesuity, na Smiřicku také s pomocí 50 dragounů a 60 mušketýrů, které měl k ruce staroboleslavský probošt Rudolf Roder a Mikuláš svob. pán ze Schönfeldu. Na katolictví převedli tu 3658 lidí, mnozí však i po násilném převodu zůstali věrni víře svých otců. Do ciziny podařilo se uprchnout! 233 osobám. Odešli za těmi, kteří se z vlasti vystěhovali po tragedii bělohorské. Zběhnutí z gruntu pro útisk robotní a náboženský vyskytuje se v tomto kraji ještě po celé století, a také za války sedmileté byli uprchlíci podporováni pruským králem Bedřichem II., který jimi zalidňoval svá území.
II. část
R. 1767 Decembra 10. vdova Dorota po Pácaltovi postupuje svůj statek synovi Jiřímu, nar. 1739 za 539 zl. rýn. o výměře 11 prutů, t. j. 55 korců. Bratři jeho Mikuláš a Jan dostali podíly v penězích. Roku 1773 Máje 20. Dorota prodala synovi Jiřímu další pozemek o výměře 4/5 prutů, t. j. 4 korce za 88 zl. R. 1784 Juna 7. Vdova po Jiřím Pácaltovi Dorota odevzdává statek druhému manželu Václavu Skalickému na dobu 18 let do vyspělosti syna Jana Pácalta nar. 1777, statek o výměře 67 strychů a 3 1 věrtele orných polí a zahrad, 7 1/2 vozu luk (podle toho jsou-li myšleny fůry dvojspřežní bylo to 7 korců, při čtyřspřežních 7 jiter). Skalický obnosem 530 zl. vyplatiti měl podíl dětem po zemřelém Jiřím Pácaltovi: Mikuláši, Janovi, Marii a Anně.
Poz. kniha Jaroměř, č. j. 275, fol. 142. R. 1795 Decembr 24. Vrchnostenský úřad ve Smiřicích uvádí držení gruntu čp. 13/20 18letého Jana a dvacetiletého Mikuláše, syny po Jiřím Pácaltovi. Jan dostal domovní stavení a 12 jiter, 362 čtv. sáhů rolí, 3 jitra 523 čtv. sáhů luk a za hrad a část majetku movitého, za 607 zl. 13 1/4 krejc. Mikuláš dostal stodolu s kůlnou, 12 jiter 362 čtv. sáhů rolí, 3 jitra 523 sáhů luk a zahrad a také část movitého majetku. Při dělení gruntu mezi Pácaltovy syny byl sepsán inventář převzatý od dočasného hospodáře Skalického, o tomto obsahu: na zimu oseté pole pšenicí 8 strychů a 1 věrtel, 8 strychů bylo oseto žitem, z jara oseto 8 strychů ječmenem, 4 strychy a 1 věrtel ovsem, 2 strychy a 2 věrtele hrachem, 2 strychy vikou, 2 věrtele čočolkou, 1 strych lněným semenem, 1 strych a 2 věrtele konopím, 6 kop nasázeného zeli, 20 kup provřísel na žně. V zásobě bylo: 11 strychů mouky chlebové, 2 strychy vejražku, 1 strych a 1 věrtel mouky pšeničné, 1 věrtel jáhel, 1 věrtel čočky. Dobytka bylo: 4 poplužné klisny, 1 valach osmiletý, 2 dojné krávy, 2 jalové, 2 odstavená telata, 1 svině, 5 podzimních prasat, 5 jarních prasat.
Nářadí: 2 vozy se všemi potřebami, 2 pluhy se všemi potřebami, 2 háky s radlicemi, 3 brány se hřebíky, velký centýř, zvaný také mincíř, 3 malé centýře, 1 železné táhlo, 4 chomouty s pobočnicemi, 3 vrchšoufy, 2 sekyry, 2 sekyry tesařské, 2 sekyry malé, 1 velká motyka, 1 lopata, hnojně vidle 3, 2 kopáče, 3 podávky, 4 drátová síta, 1 žejbrovna, 1 velká pila, 1 malá, 1 velký nebozez, 1 malý, 1 hoblík, 2 trávní kosy; 3 srpy, 1 řezačka, 1 měděnec v kamnech, 1 kotel práci, saně velké, 1 moučnice velká, 1 dubový sud se želez, obručí, 1 bukový věrtel, 1 necky, dubové žlaby ve chlévě a v maštali, 3 sáhy dříví k pálení. Z to ho 1 železný hmoždíř, 1 želez, drhlen, 1 vochli, 2 zdrhovačky na předivo, 2 kotlíky plechové dcerám patřiti budou. Zásoba suchého ovoce: 1 strych švestek a jeden věrtel, hrušek 1 strych a 2 věrtele, soli 1 věrtel a 15 liber másla. Střechy na celém stavení a hradby při domě a sadech jsou dobré. Vše zaznamenáno v kanceláři vrchnost. 7. června 1793 za direktora Ferd. Fingra.
Při dělení gruntu r. 1795 zůstal Jan Pácalt na gruntě čp. 13/20 a převzal tyto závazky platit: purkrechtního do důchodu ročně 14 zl. Anně Řechtákové — v Černožicích za platit měl 23 zl. 10 kr. Bratru nebo strýci? — Janovi do Rožnova 12 zl. 40 kr. Vdově Marii po Václavovi 11 1/2 zl, Sám měl tady pohledávku 149 zl. 50 kr. Sestře Marii, vdané Jonákové, 74 zl. 55 kr., sestře Anně 74 zl. 55 kr., 82 zl. 46 kr. matce Dorotě provdané Skalické Matka jeho měla to výměnkem: 3 strychy sutého žita, 2 strychy ječmene, 1 strych pšenice, 2 čtvrtce hrachu, 2 čtvrtce čočky, 2 čtvrtce jahel, 1 kopu zelí, 1 kopu řepy, 2 čtvrtce lněného semene, a 4tý díl ovoce. Byt požadovala teplý a světlý, čtvrt fůry louky za Dolinou na trávu. 1 krávu chovat ve vlastním chlévě, avšak pásti ji měl jeden hospodář po druhém (myšleno snad postupně při střídavém společném pasení dobytka dvou nových hospodářů). Kdyby Dorota před svým manželem V. Skalickém zemříti měla, tedy bude Skalický všeho výměnku užívati. Stalo se tak za rychtáře Jana Flégra.
I tem fol. 144. R. 1832 20. června. Po zesnulém v r. 1831 Janovi dědí čp. 13/20 syn Václav Pácalt (otec mé matky) nar. r. 1806. Grunt měl výměru 31 korců a 885 čtver. sáhů, při jímal jej za odhadní cenu 1.599 zl. 8 kr. konvent, měny. Při převzetí usedlosti měl vyplatit vejruňky mladším sourozencům: Kateřině, Josefovi, Mikuláši, Janovi, Anně provd. Kroupové. Převzal též závazek dávati výměnek matce Dorotě Skalické a po její smrti jejímu manželu V. Skalickému. Další jeho závazky byly: doplňující službu učitelovu, převzíti dluh do smiřické sirotčí kasy 100 zl., dáti nezletilé sestře Kateřině podíl 214 zl. 84 kr., nezletilému bratru Josefovi po díl 214 zl. 84 kr., dalším sourozencům: Mikuláši, Janovi a Anně tentýž podíl celkem 1599 zl. 8 kr. Obnosy měl vždy vyplatit, jakmile dosáhnou plnoletosti. Dokavád je bude míti u sebe a bude je živiti, nebude platit interes; Josefa a Mikuláše má nechat vyučit řemeslu jaké chtíti budou, Jan byl na nohu chromý, proto ho do smrti živiti bude. Téhož roku 20. června ustanovuje Václav Pácalt manželku Kateřinu Andrejsovou za spoluvlastnici svého statku čp 20.
Jejich svatební smlouva ze dne 26. února 1832 zní takto: Mezi Václavem Pácaltem ženichem a Josefem Andrejsem, otcem Kateřiny nevěsty. Slibují sobě nastávající manželé lásku a upřímnost manželskou do smrti zachovati. Jménem dcery věnuje otec ženichovi na hotovosti 300 zl. ve stříbře, 1 dvouleté hříbě v ceně 60 zl., 2 krávy po 20 zl. a zavazuje se hned po svatebním sňatku splatit 100 zl., k vánocům 1832 druhých 100 zl. a k sv. Václavu dalších 100 zl. Že. nich obvěnoval nevěstu jeho živností v Semonicích, t. j. učinil ji spoluvlastnicí. Smlouvu podepsali: Josef Andrejs, otec, matka Anna, Václav Vinklář, svědek, Vencl Pácalt, ženich, Václav Volk, svědek.