JUDr. František Steidl se dne 1.7.1944 oženil s Hanou Kněžourkovou, narozenou 15.12.1921 v Cerekvici v domě čp. 10 ve východních Čechách. Hana Kněžourková pocházela z rodiny tamního obvodního lékaře MUDr. Josefa Kněžourka, narozeného 25.9.1887.

  Její otec však brzy v Cerekvici zemřel na zápal plic (z úmrtního listu se zdá, že spíše však na cirhózu jater). Stalo se tak samém konci roku 1923, pohřeb měl onoho roku o Silvestru. Pochován je se svojí otcovskou rodinou ve Smiřicích, nápisy na náhrobku však už na jejich jména nezní - hrob byl nečekaně prodán jiné rodině. MUDr. Josef Kněžourek byl synem spořitelního úředníka Josefa Kněžourka (1859-1932) z Králova Městce čp. 133, který však později žil s rodinou ve Smiřicích a ještě později v Hradci Králové v Chelčického ulici čp. 238.

   Pozn.:
počátkem roku 2008 se na Internetu objevily kvalitně vypracované stránky o Smiřicích. Obsahují i celý text starého článku o dějinách místní spořitelny, v němž je Josef Kněžourek i s fotografií vychvalován jako správce, který tento ústav svojí pílí, svědomitostí a poctivostí vynesl do rozměrů až překvapivých a nečekaných. Je zde vzpomínán i jako zástupce starosty. Z podobných zdrojů se dozvídáme, že ve smiřické spořitelně působil od roku 1887, po 25 létech služby tam byl jmenován správcem a v roce 1926 odešel do důchodu.

   Tento Josef (nar. 1859) měl určitě ještě bratry Hynka (kterého po smrti rodičů i vychovával), Karla, Antonína (1864-1886) a sestry – dvojčata Johannu a Julii, které však obě zemřely krátce po narození (1861). Bratr Hynek (nar. 1871) bydlel v Praze ve Vysočanech, byl úředníkem u dráhy. Hynek Kněžourek je zapsán také jako dárce některých cechovních knížek pro muzeum v Králově Městci. Dnes jsou tyto cechovní knížky v Polabském muzeu v Poděbradech. Měl se ženou Annou, rozenou Patočkovou, (nar.1875) tři děti: Martu (1905), která se později provdala za Josefa Třísku, strýce herce Jana, a žila s ním v Praze – Ruzyni, a měla zůstat bezdětná. Její sestra Ludmila (1903) se provdala později za primáře MUDr. Řehoře z Pardubic (později vysokoškolského profesora na LF UK v Hradci Králové) a sama tam působila rovněž jako lékařka. Měli spolu jedinou dceru Věru, provdanou Vávrovou, narozenou v roce 1928, která je dnes známou odbornicí v medicině v oblasti cystické fibrózy. Žije v Praze a v její rodině dál má významnou roli medicinské uplatnění – zeť MUDr. Pavel Vepřekje například někdejším ředitelem motolské nemocnice a dnešním poradcem ministra zdravotnictví. Její syn Jan Vávra je známý herec, moderátor a manažer, někdejší ředitel zpravodajské části redakce Televize Nova. Zajímavé také je, že v její rodině se vyskytuje jedna z kdysi populárních českých sportovkyň – tzv. Šlápot. Třetím dítětem z této rodiny Kněžourkových byl Karel Kněžourek (1906) působící v Praze jako architekt a stavitel. Měl zásluhy na vystavení Havlovic paláce Lucerna a tam měl také svoji kancelář a ateliér (v něm pak tragicky zemřel hudební skladatel Jiří Šlitr). Proslul jako flamendr a bohém, zpívá se o něm známá zlidovělá písnička s hudebním operním motivem „Stavitel Kněžourek“ začínající „Jsem král, egyptský faraon, stavitel pyramid……..“. V pozdějším věku se oženil a měl dceru. Jezdil často za svým bratrancem do Cerekvice a i tam se měl chovat poněkud svérázně. Přesto na jeho návštěvy v rodině později vzpomínali vždy v dobrém.

  Bratrem Josefa Kněžourka (nar.1859) byl také Karel Kněžourek, nar. v Městci Králové 7.11.1857. Do obecné školy chodil v Městci. Reálku absolvoval v Novém Bydžově a pak vystudoval učitelský ústav v Praze. Nejprve působil jako učitel v rodném městě, pak v Litošicích. Zbytek života byl venkovským řídícím učitelem (1893-1908 Starkoč u Čáslavi, 1908-1919 Žleby). Oženil se v roce 1883 s Mariíi, dcerou Václava zřejmě Pontze (?), poštovního kontrolora z Prahy čp. 870/II. Marie se narodila v Praze dne 2.2.1859. Její otec byl poštovní úředník, nar. 1831 v Hradci Králové, a zemřelý v roce 1903. Matka byla Antonie Karolina Ponetzová, roz. Hlubučková, nar. také 1831. Brali se (tito její rodiče) v roce 1858 a měli ještě syna a dceru. Karel Kněžourek byl v době svatby řídícím školy v Litošicích. Jen pořád nevíme kde ta svatba byla a co se stalo po Karlově smrti s vdovou a jejich údajnou dcerou. Karel Kněžourek proslul však jako přírodovědec, botanik, zoolog, entomolog a dodnes je stále více uznáván jako jeden z největších českých ornitologů. Vydal Velký přírodopis ptactva I, II (1910,1912), publikoval v časopisech Vesmír a Příroda, přispíval pod pseudonymy do mysliveckých a lesnických časopisů. Shora zmíněné Polabské muzeum schraňuje i jeho rukopis věnovaný ochraně ptactva a svědčící o jeho jistě nebývalých vědomostech. Cituje cizí autory, vpisuje do svých poznámek další odkazy. Jeho poznámka se objevuje i v českém vydání jednoho z dílů Brehmova života zvířat. V muzeu v Poděbradech jsou i fotografie jeho hrobu a míst, kde bydlíval. Zemřel ve Žlebech dne 31.11.1920, pochován je však v blízkých Markovicích a na zanedbaném hřbitově už jeho hrob běžně k nalezení není, musíte být s jeho polohou předem obeznámeni. Jeho životopisci uvádějí, že pocházel z pěti bratrů, my víme zatím o čtyřech a ještě o jejich sestře. Zaráží trochu, že jeho otce označují za kloboučníka.

  Antonín zemřel ve 22 létech na souchotě v Městci stejně jako dvojčata Johanna a Julie. Obě tyto sestry zemřely krátce po narození.

  Také dědeček MUDr. Josefa Kněžourka z otcovy strany se jmenoval Josef Kněžourek a byl kožešníkem (možná tedy i kloboučníkem) v Městci Králové čp. 56. Jen o něm jsem v cechovní knize oděvnických živnostníků našel, že vstoupil do tohoto cechu jako kožešník v roce 1876, zavázal se „poslušným býti“ a složil do pokladny cechu 4 zlaté a 50 krejcarů. Jinak měli asi kožešníci cech někde v jiném městě a nikoli v Městci. Tento Josef měl za manželku Antonii Jirsákovou, rovněž z Městce Králové (rodiče František Jirsák a Apolena rozená Chybová, oba z Městce Králové).

  Pozn.:
Nějaký Kněžourek (není nikdy uvedeno jméno) se objevuje řadu let v různých cechovních knihách jako cechovní inspektor, komisař či dozorčí. Kontroloval zejména účetnictví a byl osobou stojící vně cechů.

  Dokonce i pradědeček MUDr. Josefa Kněžourka byl kožešníkem z Městce Králové. Jmenoval se Jan, žil v domě čp. 16 na náměstí a manželkou mu byla Barbora Velebilová, také z tohoto města. (Příjmení Velebil bylo v Městci Králové a okolí velice častým příjmením, v matrice i například v cechovních knihách se na něj často narazí). Zde se sluší podotknout, že zhruba od roku 1900 se o rodině Kněžourkových v Městci Králové nic neví, ani na hřbitově se nenacházejí žádné náhrobky této rodiny.

  Pozn.:
mnohem později jsem zjistil, že Kněžourkové (prostřednictvím našeho předka Tobiáše, nar. v roce 1692) se přiženili do Městce Králové z Rožďalovic, kde se jednalo o rozvětvenou rodinu, zejména opět kožešnickou.

  Matkou MUDr. Josefa Kněžourka byla Anna, rozená Žampová, dcera kováře Václava Žampy z Městce Králové a Barbory, rozené Jágrové ze stejného města. Sestra Anny Žampové Fanča zůstala svobodná, řídila rodinu Kněžourkových, žila s nimi a také pečovala o domácnost svých synovců, kteří studovali v Praze. Příjmení Žampů, a dokonce často profesí kovářů, se objevuje v kraji kolem Městce Králové v matrikách také často.

  Praprarodiči z matčiny strany byli u MUDr. Josefa Kněžourka jednak Václav Žampa, kovář z Dymokur, a Kateřina rozená Mocková ze Slovče na Nymbursku, a jednak Jan Jágr a jeho žena Kateřina, rozená Šuková, oba z Městce Králové.

  MUDr. Josef Kněžourek měl dva bratry, ale oba zemřeli v mladém věku. Jaroslav byl ve škole výborným žákem, vystudoval na inženýra, ale v prvé světové válce bojoval v první linii, viděl mnoho utrpení, a pomátl se z toho na rozumu. Měl přitom už nevěstu, snad učitelku z Jaroměře. Vzpomíná se v rodině, že byl v nemoci velmi agresivní a popudlivý, své příbuzné byl schopen i fyzicky napadat a škrtit. V rodině se zachovala Komenského kniha Orbis Pictus vydaná v roce 1883 s Jaroslavovou poznámkou, že ji dostal od ředitele měšťanské a obecné školy ve Smiřicích Petra Pavla Skořepy.

--------------------------

   Bratrem Josefa Kněžourka (nar.1859) byl také Karel Kněžourek, nar. v Městci Králové 7.11.1857. Do obecné školy chodil v Městci. Reálku absolvoval v Novém Bydžově a pak vystudoval učitelský ústav v Praze. Nejprve působil jako učitel v rodném městě, pak v Litošicích. Zbytek života byl venkovským řídícím učitelem (1893-1908 Starkoč u Čáslavi, 1908-1919 Žleby). Oženil se v roce 1883 s Mariíi, dcerou Václava Pontze, poštovního kontrolora z Prahy čp. 870/II. Marie se narodila v Praze dne 2.2.1859. Její otec byl poštovní úředník, nar. 1831 v Hradci Králové, a zemřelý v roce 1903. Matka byla Antonie Karolina Ponetzová, roz. Hlubučková, nar. také 1831. Brali se (tito její rodiče) v roce 1858 a měli ještě syna a dceru. Karel Kněžourek byl v době své svatby řídícím školy v Litošicích. Jen pořád nevíme kde ta jeho svatba byla. Měl jedinou dceru Helenu Kněžourkovou, nar. 12.5.1899 ve Starkoči. Ta vystudovala Dívčí školu Světlá ve Velkém Meziříčí. Jejím mužem se stal Karel Kuřil nar. 6.7.1888 v Jindřichově Hradci. Tam také její manžel vystudoval gymnázium a v roce 1913 ukončil studium na české universitě Karlo-Ferdinandově obor historickoprávní. Do 6.3.1925 působil jako vrchní okresní komisař v Kralovicích. V roce 1925 byl pověřen správou Užhorodu na Podkarpatské Rusi. Později působil v Jílovém u Prahy jako rada politické správy. Od 29.9.1934 působil v prezidiu Zemského úřadu v Praze. Jeho manželka Helena Kuřilová, rozená Kněžourková, v životě nikde nepracovala a vystupovala jako „paní radová“. Zemřela 4.7.1983. Kuřilovi měli dvě děti, starší Karel (1927) však asi dva roky po narození zemřel. Dcera Helena, nar. 1930 v Praze, byla praktiky po celý svůj život učitelkou. Provdala se za Miroslava Hrdinu a měla s ním v roce 1959 jediného syna Jana. Ten je inženýrem na Povodí Ohře a bydlí v Chomutově. Má dvě děti – Dagmar (1989) a Jana (1994).

   Ale zpátky k řídícímu Karlu Kněžourkovi: proslul však jako přírodovědec, botanik, zoolog, entomolog a dodnes je stále více uznáván jako jeden z největších českých ornitologů. Vydal Velký přírodopis ptactva I, II (1910,1912), publikoval v časopisech Vesmír a Příroda, přispíval pod pseudonymy do mysliveckých a lesnických časopisů. Shora zmíněné Polabské muzeum schraňuje i jeho rukopis věnovaný ochraně ptactva a svědčící o jeho jistě nebývalých vědomostech. Cituje cizí autory, vpisuje do svých poznámek další odkazy. Jeho poznámka se objevuje i v českém vydání jednoho z dílů Brehmova života zvířat. V muzeu v Poděbradech jsou i fotografie jeho hrobu a míst, kde bydlíval. Zemřel ve Žlebech dne 31.11.1920, pochován je však v blízkých Markovicích a na zanedbaném hřbitově už jeho hrob běžně k nalezení není, musíte být s jeho polohou předem obeznámeni. Jeho životopisci uvádějí, že pocházel z pěti bratrů, my víme zatím o čtyřech a ještě o jejich sestře. Zaráží trochu, že jeho otce označují za kloboučníka.

   Pozn.: V době, kdy jsme s paní doc. Vávrovou už museli konstatovat, že se o životě Karla Kněžourka asi nic víc nedozvíme, objevil jsem náhodou na Internetu článek o tom, jak v roce 2015 v Městci Králové, pravděpodobně z podnětu Vlastimila Osoby, který má k městu vztah, nežije v něm a zabývá se mimo jiné ornitologií, vznikl Okrašlovací spolek. Ten odhalil pamětní desku Karlu Kněžourkovi, uspořádal o něm výstavu, vyhledal jeho pravnuka, pečuje o jeho hrob v Markovicích a chystá ještě mnoho dalších akcí k jeho osobě. Díky tomu jsem se mohl spojit také s panem ing. Hrdinou, Karlovým vnukem, a zjistit podrobnosti o Karlově rodině, jak jsou uvedeny výše.