Katolicko národní jednota pro Smiřice a okolí.
Místní organisace čsl. strany lidové, Smiřice

Popis pí. Vágnerová v listopadu 2018:
Zleva nahoře stojí: Suchánek, Slezák (syn), Haž, Pavlíková, ?, Vachková, ?, Mlatečková, Valášek (lékárník), Jelínek,
Zleva sedí ?, ?, ?, farář Roháč, Vachek, Sourada, Joneš
---------------
Popis na fotce asi od Ing. Kupky:
Václav Suchánek, ?, ?, Marie Vachková vdaná Pavlíková, ?, Marie Jonešová vdaná Vachková, ?, slečna Mlatečková, Vachek, Jelínek,
Zleva sedí:
Josef Slezák (otec), Haž, ?, D.P. Roháč děkan, insp. ČSA Vachek, Josef Sourada, Jan Joneš - sedlář.
Ateliér Pádr foto pořídil kolem roku 1930. Smiř. archiv.

Jubileu.
   Z Holohlav u Smiřic se nám píše: Již několik zpráv četli jsme v „Čechu“ o jubilejních slavnostech našich kněží veteránů, ale ještě nebylo vzpomenuto na velezasloužilého jubilára vdp. děkana Antonína Kozáka z Holohlav. A přece byla oslava jeho 50letého jubilea tak tklivá a výmluvná, jsouce důkazem, jak veledůstojný jubilant jest milován a vážen ode všech, kteří jej znají. V předvečer slavnosti, dne 30. července, uspořádali vdp. děkanovi zastaveníčko zpěvácký spolek „Hanka“ a damský sbor „Zora“ ze Smiřic a kapela p. Macháčka z Račic.
   Ráno pak po budíčku zahrána papežská hymna, a hudba procházela obcí. A vdp. jubilant nestačil již přijímati blahopřání pp. zástupcův obcí, úřadnictva, duchovních spolubratří, kteří v hojném počtu k slavnosti se dostavili, i jiných vážených osobností. Dojemně oslovil vdp. vikář J. Beran oslavence, když měl se ubírati do chrámu Páně, by obětoval Bohu nejsvětější oběť, tentokráte jubilejní. Vdp. kanovník j. Soukup v krásné řeči vylíčil shromážděným osadníkům, jenž chrám Páně sotva pojmouti stačil, význam 50letého kněžského jubilea. Po slavné mši sv, kterou sloužil vdp. jubilant za četné asistence, ubírali se účastníci v počtu více než 50 osob na děkanství. Při hostině přečetl vdp. prof. Boh. Neumann z Německého Brodu, jediný žijící příbuzný oslavencův, feuilleon z „Křesťanské Školy“ „Zlatičký jemnostpán“, v němž redaktor téhož listu vylíčil krátce záslužnou činnost vdp. jubilára. Přípitky pronesli vsdp. kanovník J. Soukup, vdp. prof. Neumann, jenž pohnutými slovy vdp. děkanovi za jeho lásku děkoval, dp. farář Jelínek z Korouhve jako nejstarší ze žijících kaplanů oslavencových, redaktor V. Špaček a j., všichni přejíce vdp. jubilantu, aby mu Bůh popřál dočkati se ve zdraví jubilea démantového. K slzám pohnut děkoval vdp. děkan všem, kdo k oslavě jeho jubilea přispěli a vzpomínaje všech, kdo mu věnovali lásku a přátelství. A těch jest velice mnoho, neboť „zlatého jemnostpána“ zamiluje si každý, kdo jej pozná. Blahopřejných telegramů a dopisů došlo vdp. oslavence velké množství, mezi nimi též od městské rady v N. Holicích, kde působil vdp. jubilant jako kaplan po svém vysvěcení, tedy před půl stoletím. Nejlepší to důkaz, jak trvale zapíše se v srdce dobrých osadníků horlivý sluha Páně.
   Vdp. jubilant jmenován byl od ndp. biskupa dra. J. Doubravy čestným konsistorním radou. Kéž i jej Bůh dále sílí a dlouhá léta zachová !
   Čech, číslo 221, dne 11. srpna 1904
(vsdp = vysocedůstojný pán - pozn. P.)

Přednášky o Sv. zemi.
   Křesťansko-sociální spolek pro Holohlavy a okolí uspořádal 13.března t.r. ve Smiřicích v městském hotelu přednášku dp. Al. Svojsíka o Palestině, Malé Asii a Egyptě. Zájem pro přednášku byl všeobecný, tak že sál, v němž slovutný cestovatel přednášel, byl posluchači, kteří z města i okolí se dostavili, úplně naplněn. A věru, nikdo z nich nebyl sklamán v naději, že stráví večer nanejvýše příjemně, že totiž se nejen mile pobaví, ale i poučí. Po celé dvě hodiny pan přednášející, doprovázeje svou poutavou řeč pěknými světelnými obrazy, předváděl před zraky přítomných posvátná místa Svaté země a vzdálené kraje Egypta, a když skončil odměněn bouřlivým potleskem vděčných posluchačů, kteří z celého srdce mu přáli, by další cestu, kterou podniknouti hodlá, šťastně vykonal a opět zdráv do vlasti se navrátil. Téhož dne odpoledne o 3. hod. konal dp. Al. Svojsík zvláštní přednášku pro dítky školní, při čemž s pochvalou jest se zmíniti o místní školní radě ve Smiřicích a Černožicích, které, aby i chudé dítky přednášky se mohly súčastnit, za tyto vstupné zaplatily.
   Čech, číslo 77, dne 18.března 1905

Na obranu.
   Křesťansko-sociální spolek pro Holohlavy a okolí ve své spolkové schůzi ze dne 25. února 1906 za účastenství veškerého členstva z obcí Holohlav, Smiřic a Černožic usnesl se jednomyslně vysloviti své politování nad případy professorů Judy a Masaryka, kterýž hrubým a drzým způsobem, nikterak stavu professorského důstojným, urazili náboženský cit lidu českého. Zároveň vyslovena vřelá pocta a dík faráři Dostálovi za správné zastání se cti náboženské a víry. Slibujeme, že vždy věrně při víře a vlasti po otcích zděděné setrváme, a že vše, co slouží ke cti národa, víry a vlasti, hájiti budeme.
   Čech, číslo 73, dne 15. března 1906.

Cukrovary Zvoleněves a Smiřice,
   jež jsou soukromým majetkem panujícího domu, dle zprávy „N.P.“ budou dnem 31. července 1908 převzaty do správy cís. král. panství. Dosud na dobu 20 let měl je v nájmu cukrovarník p. Benies.
   Čech, číslo 338, dne 8. prosince 1906

Hrabě Šternberk před svými voliči
   Hr. Šternberk dlel po celý čas od rozpuštění staré říšské rady až do svolání nové říšské rady v cizině, ponejvíce v Marokku. Teprve v neděli zavítal opět do volebního okresu, který jej v užší volbě zvolil svým poslancem. Zvolil si k tomu cíli Smiřice. Přibyl tam vlakem o půl 3. hod. odp. Na nádraží i celém prostranství před nádražím uvítal jej mnoho tisíc hlav čítající zástup lidu. Muži, ženy, děti z celého širého kraje se sem dostavili. Po srdečném uvítání hnul se průvod od nádraží do města. Pět hudebních kapel jej doprovázelo. Město vyzdobeno bylo prapory národních barev. Poblíže kostela průvod stanul, a hr. Šternberk pronesl krátkou řeč. Tenor její zněl proti sociálním demokratům. Zejména vyslovil pochybnost, jak mohou Mladočeši, zejména dr. Kramář a dr. Žáček, postupovati dnes ve společném českém klubu proti sociálním demokratům, když se s nimi před volbami spojovali a je feldrovali. Dále prohlásil hr. Šternberk, že v otázce t. zv. volné školy, manželské rozluky a rozluky církve od státu stojí na stanovisku katolických zemědělců. Po té konala se schůze důvěrníků, při níž mělo býti rozhodnuto, do kterého klubu má hr. Šternberk vstoupiti. K určitému rozhodnutí nedošlo.
   Počet účastníků, toho dne do Smiřic zavítavších, odhadován na 15-20 000 osob.
   Čech, číslo 157, dne 11. června 1907.

Smiřice
   (Nepoctivost pokrokářského tisku).
   Děj je prostičký. Do Smiřic zavítal jakýsi Hájek a bájenou reklamou oznamoval produkci biografem. Mezi čísly jinými byla i poprava Ferrera. Dle povinnosti své poslalo místní četnictvo oznámení ono c. k. hejtmanství do Dvora Králové a odtud obratem přišlo nařízení zdejšímu purkmistrovskému co policejnímu úřadu, že dotyčný Hájek nemá pro zdejší okres licenci vidovanou, aby se o to pod zákazem pořádání představení prve postaral a předvedení obrazu popravy Ferrerovy vůbec zakázáno. A nyní, pro Bůh ! Jaké pozdvižení v tisku pokrokářském ! Klerikálové ze Smiřic nebo z Holohlav denuncovali Hájka, poškozují jej na jeho živnosti, brání pokroku, černá noc, havraní cháska atd. Atd., jak to listy pokrokářské dovedou.
   Nejprve v nedělním čísle začal „Čas“, známý po celých Čechách oběšeným svým kapucínem, Řepínskou událostí atd., a po něm co ta dědina, celá pokrokářská družina. A v „umravňujícím“ „Ratiboru“ sedl známý z vojny se vrátivší pokrokářský dopisovatel na Pegasa a nemilosrdně jej trýzní na postupu katolického občanstva smiřického. Kněžstvu, které nepřímo z denunciace té obviňuje, prorokuje, že brzo jejich řemeslo ! (jak ušlechtilé !!) konec vezme. A zatím, jak v úvodu vidno, nikdo ani z celých Smiřic a Holohlav si nevzpomenul, aby kalil pánům pokrokářům jejich zálibu, když již chtěli kochati se díváním na popravu Ferrerovu. A nejsměšnější při tom je, že onen Hájek sám se vyjádřil: „Prosím, to já ten obraz o Ferrerovi nemám, to jest jen k vůli reklamě.“ A tak „počestná“ „Osvěto Lidu“, ne zdejšímu obyvatelstvu k hanbě, ale listům pokrokářským vymýšlené ony denunciace slouží před celým vzdělaným krajem zdejším.
   Čech 64. číslo, dne 6. března 1910

Volební ruch.
   Násilí sociální demokracie.
   Smiřice (42. volební okres).
   Na den 4. června byla na 3. hodinu odpolední svolána schůze dle § 15. a 16. vol. řádu pro stoupence strany křesť. sociální ze Smiřic a z Holohlav, na níž redaktor pan Šupka se jako kandidát této strany měl představiti. Schůze vinou sociální demokracie byla bouřlivá a jen nejvyšší shovívavostí a trpělivostí našich stoupenců nezakončila i tělesným násilím, což bylo přáním internacionály. Ač schůze byla pro křesť. sociály ze Smiřic a Holohlav, sezvala rudá internacionála na 3 hodiny cesty své stoupence, kteří i na kolech přijeli, vetřela se do místnosti a obsadila již dlouho předem četná místa u stolů, holdujíc alkoholu. Již volba předsednictva byla bouřlivá. Ač socialisté neměli naň práva, navrhli, jsouce v nepatrné většině, toto ze svého středu a nedali se ani smírnými slovy svého soudruha p. Beneše ze Smiřic od násilí odvrátiti. Marně jim nabízeno bylo místo místopředsedy a zapisovatele, rudí soudruzi chtěli místo předsednické, vědouce dobře, proč, jak se brzo ukázalo.
   Nejvyšší ústupností našich lidí lze děkovati, že schůze vůbec zahájena byla, neboť naši, ač byli v právu, postoupili všechna místa v předsednictvu .. internacionále a tak na místě předsednickém se objevil rudý soudruh Voltr, který se vyjádřil kdysi, že kněz do inteligentní společnosti nepatří a o kterém jsme se domnívali, že právě doma poučuje manželku svou o šetrnosti s uhlím. Redaktor p. Šupka mistrným a věcným výkladem vyložil program strany křesťansko-sociální, která chce chránit nejen víru, ale i trůn a vlast a každý nestranný pozorovatel a posluchač dal úplně slovům jeho za pravdu. Při tom se stala malá příhoda. Když mluvil o tom, jak rudá partaj škrtla 4. přikázání, starý soudruh Tomášek málem byl by se dal do pláče. Vzpomenul si zajisté při tom, jak „něžně“ s ním nakládal jeho syn, který se smutně při schůzi v Černožicích proslavil nadávkami na kněžstvo, že ho toto mohlo soudně stíhat. Vývody řečníkovy snažil se vyvrátiti rudý soudruh Beneš, obuvník z Hradce Králové, otřepanými frázemi ze socínských žurnálů. Přitáhl se statky arcibiskupskými, o židovských se nesměl ani zmíniti. Jakmile přestal, ihned se zvedl k replice p. redaktor Šupka a hravě mu papírové zbraně jeho rozlomil, při čemž se opět ukázala socínská spravedlnost. Ktežto soudruh Beneš mohl mluviti, jak dlouho chtěl, rudý předseda Volt dovolil k replice p. Šupkovi jen čtvrt hodinky a při tom byl týž ještě stále vyrušován neslušnými výkřiky. Obrsoudruh Škoda, takto kočébr, vytáhl hodinky a aby dokázal, že umí do 15počítati, jal se hlasitě provolávati uplynulé minuty. Po replice opětně se pustil do zápasu soudruh Beneš a pak i starý Tomášek přispěchal se svým polínkem – španělskou inkvisicí, do které prý chtějí křesť. sociálové lid uvrhnouti. Chuďas Tomášek, dokázal, že tomu rozumí jako španělské vesnici a že již skutečně je dědečkem a kousavé zuby jeho že se značně viklají. Sami soudruzi říkali: Kdyby toho nechal. Nyní chtěl opětně vyvrátiti vývody řečníků p. red. Šupka – ale socínská spravedlnost se ukázala v pravém světle, soudruzi nejen že nedali mu slovo, ale v pravém slova smyslu jej ukřičeli, uřvali. Marně rukama mávaje volal p. redaktor: „Nechte mě mluvit, já všechno vám vyvrátím.“ Soudruzi spustili huronský křik při čemž nejhůře si počínali dělníci z židovského mlýna Kleinova s Filípkem v čele, volaři z c.k. velkostatku v Holohlavech a rudý soudruh Eman Černý z c.k. pily. K tomu pusté výkřiky, které ani uváděti nebudeme, svědčily, jak hluboko může klesnouti člověk. Za počínání jejich i mírnější socialisté se styděli. Redaktor Šupka se již ke slovu nedostal. Rudé násilí zvítězilo.
  Nyní se ozve v obskurním plátku na tupení lidí v „Podkrkonošských Rozhledech“ hlučná zpráva o vítězství českoslovanské sociální demokracie, jak si rudoši přezdívají, ve Smiřicích. Zatím nic více neuškodilo rudé internacionále ve městě našem, nežli pusté jejich řádění dne 4. června. Nyní každý pořádku milovný člověk ví, co by mohl čekati, kdyby rudá internacionála zvítězila a proto se každý slušný člověk od nich s ošklivostí, jako od strany násilnické, odvrací. Podotknouti dlužno, že se sami k násilnictví svému přiznali. Když na začátku si p. red. Šupka stěžoval do toho, že mu všude činí násilí a příkoří, volali: dělejte to také ! Mrazivě působilo, že z členů městského zastupitelstva se nedal viděti ani jediný pán, patrně se rudého násilí bojí. A na konec ještě něco. Občan Beneš z Hradce tvrdil, že náboženství a církev nic pro lidstvo nevykonaly; velicí duchové, jako ku př. Palacký, jsou jiného náhledu, jim platí výrok, s odpuštěním, ševce z Hradce Králové více, nežli výrok Palackého. Občan Beneš mohl se však na vlastní oči přesvědčiti při schůzi o účinku náboženství: jak se totiž chovali přívrženci toho náboženství a jak rudí bez náboženství. Šel hlas jeden městem, že se rudoši chovali jako dravá zvěř.
   13. června všichni klidní voličové jim dají zajisté odpověď a napíšou na lístek svůj: Frant. Šupka, redaktor v Hradci Králové – to bude nejlepší odpověď na rudé násilí.
   Čech, číslo 156, dne 9. června 1911

Úmrtí.
   V neděli dne 14.t.m. zemřel v Holohlavech u Smiřic vsdp. Antonín Kozák, zasloužilý děkan Holohlavský, jub. kněz, bisk. notář, vikariátní sekretář, konsistorní rada, rytíř řádu Františka Josefa atd. Zesnulý hodnostář narodil se 14. listopadu 1829 v Jičíně a byl vysvěcen na kněze r. 1854. Dožil se tedy požehnaného věku 83 let. Pohřební obřady budou konány v Holohlavech ve středu dne 17. t.m. dopoledne; po nich bude mrtvola zesnulého dle jeho přání převezena dne 18. t.m. do Branné u Jílemnice, kde jest pochován i jeho zvěčnělý bratr.
   R.i.p. !
   Čech, číslo 103. dne 15. dubna 1912

VII. sjezd českoslovanských katolíků v Kolíně.
   S prapory do Kolína v pondělí se dostavily: ...Katolická nár. jednota, Smiřice
   Bez praporu byly zastoupeny: … Katolický spolek „Život“, Smiřice
   Čech, 249 číslo, dne 11. září 1913

Smiřice.
   Slavnost desítiletého trvání, spojenou se sjezdem katol. spolků ve Smiřicích pořádá katol. nár. Jednota pro Smiřice a okolí v neděli, dne 5. července pod protektorátem sl. městské rady a sl. obec. zastupitelstva ve Smiřicích. Pořad: Ráno budíček úplné kapely račické osobním řízením kapelníka p. Macháčka, přes Čáslavky-Černožice, Holohlavy a Smiřice. Od půl 8. hod. vítání přibylých hostí. O 3/4 10. hod. seřadění spolků u městské dvorany. O 10. hod. slavnostní kázání vsdp. Msgra. dra. Fr. Šulce, na to slavná polní mše sv. na náměstí u kostela, při níž se bude s hudbou zpívati píseň: „Tisíckrát pozdravujeme Tebe“. Po té rozchod k obědu. Odpoledne: O 3/4 2. hod. zpívané litanie s požehnáním v kostele ve Smiřicích, načež seřadění průvodu u městské dvorany a pochod do restaurace na „Lednici“, kdež koncert úplné vojenské kapely c. a k. pěš. pluku č. 18. osobním řízením kapelníka p. V. Römetha. O zábavu je všestranně postaráno. Vstupné na osobu 40 hal. Přátelé! Na tuto naši slavnost přijďte jistě o pouti Smiřické dne 5. července na shledanou. Bratři Orli a sestry Orlice přijeďte v krojích.
   „Čech“ 167. číslo. V Praze dne 26. června 1914


Podpisy jednatele Josefa Víta a předsedy z pozvánky ze dne 5.června 1914 na stejnou akci oslavy desítiletí spolku (viz výše),
adresované pěveckému spolku Hanka.



Malé Svatoňovice.
   Česká katolická veřejnost dovědiž se o rozmachu, jakého se za měsíc srpen poutní naše místo v letošním jubilejním roce dožilo. V těchto několika týdnech tisícové katolíků poznali Studánku, by na ni, dokud žíti budou, nezapomněli. Mariánská studnice nevymizí nikomu z paměti; v mysli své podrží všichni kázání, promluvy, rozjímání, pobožnosti, jež slyšeli nebo spolu konali v potním našem chrámu Páně ….
   Poslední neděle srpnová přivedla sem poutníky, kteří dosud u nás ještě nebyli. Duchovní správcové z Dašic (za Pardubicemi) a z okolí, a duchovní správa z Holohlav (u Smiřic n. L.) přivedli velmi četná procesí. Vzorně uspořádáni vstoupili do poutního kostela, přivítáni místním fundačním knězem. Vldp. kaplan z Holohlav J. Petrásek výmluvně vylíčil význam pouti, účel její, po té vldp. farář dašický Ludvík Hora obětoval mši sv. se společným sv. přijímáním; po té byly slouženy ještě dvě mše sv. pro ty, kdo by se snad byli dovnitř kostela nedostali. Odpoledne fundatista vdp. St. Hlína podle Boženy Němcové „Babičky“ a dra Václava Řezníčka „Dědečka“ vysvětlil v náboženském a národním významu důležitost Malých Svatoňovic. Při průvodu k mariánské studni vyznamenal se hudební sbor holohlavský svými sbory; budiž mu učiněn upřímný dík ! Až do odjezdu vlaku konány soukromé pobožnosti. Tak utekl celý den v nepřetržitých chválách Božích a Panny Marie. Buď zdráva, Matko Boží studánecká, volali, a na shledanou co nejdříve !
   Chrám zdejší nestačí – jubilejní rok nechať vzbudí dobrodince, by mohlo býti přikročeno k jeho rozšíření.
   Čech, číslo 245, dne 4. září 1915

---