Kde jsou peníze Löwyho z velké Skalice

   Sensační a bestiální vražda rodiny Löwyho ve Velké Skalici u Smiřic a obsáhlé přelíčení s vrahy, bratry Diveckými, dosud zajisté tkví živě v paměti každému v dalekém okolí. Oloupené peníze tehdy zmizely beze vší stopy a zlotřilí vrazi vězí v pochmurných zdech žalářních. Však po penězích pátráno stále. Vypravováno ledacos, kde by as peníze z loupeže té pocházející mohly býti a skutečně přišlo se těchto dnů na stopu. Zahájené již soudní šetření nám objasní mnohé v procesu s Diveckými až dosud tajemné události. Má-li člověk zvědavého souseda ve stavení, který rád 7a dveřmi poslouchá a občas okem k němu zalétne klíčovou dírkou, pátraje, čím se obírá jeho milý druh, nebývá vždy mu ku prospěchu, jak se i nyní osvědčilo.

   Takového sousedíka měla Marie Boháčová ve Smiřicích. Josef Málek pozoroval loňského roku Boháčovou klíčovou dírkou a viděl ji vícekráte počítati papírové a stříbrné peníze. Zima dlouhá, práce málo u tu zvědavý Málek měl dosti času věnovati více pozornosti Boháčové. Zejména v prosinci loňského roku vytáhla Boháčová jakousi skřínku pod jarmárkou a počítala z ní velké papírové peníze. Slídivému oku Málkovu neušlo, že v těch místech není podlahy a že skřínka byla v zemi zahrabána. Při nepatrně sousedské šrůtce vyčetli manželé Josef a Filoména Málkovi dělnici Boháčové ve Smiřicích, že žije z uloupených peněz Löwyových a vinili ji z účastenství na zločinu spáchaném Diveckými. Boháčová dala si dne 6. t. m. předvolati oba manžely na městský úřad smiřický, aby se tu zodpovídali z nařknutí ji učiněného. Leč, má-li kdo máslo na hlavě, nechoď s ním na slunce! Místo očisty vyšly tu pěkné věci proti Boháčové na jevo. Boháčová žije se svými příbuznými na poměry své velmi dohře, aniž by prací se mnoho namáhali, tak že to bylo nápadné všem těm, kdož ji blíže znali.

   V době, kdy loupežná vražda se stala, bydlela Marie Boháčová, vlastní teta odsouzených Diveckých ve Skalici. Málkovi pak vypovídají, že Anna Divecká, matka vrahů a sestra Boháčové jim, totiž Málkovým si stěžovala, že Boháčovi žijou z oněch 1200 zl. ve Skalici Löwyovým ukradených. To stačilo, aby vzniklo proti Boháčové podezření, že táž musela míti v době vraždy spojení s Diveckými a že o činu věděla. Dne 8. t. m. předsevzali c. k. četničtí závodčí Jan Němec a Václav Novák za přítomnosti radních Václava Kotlanda a Frant. Kubeše a policejního strážníka Šimka domovní prohlídku u Boháčových. V posteli nalezeno zastrčených šest pětek a v truhle její dcery Anny Kabrlové dvě desítky a pětka. Boháčová udává, že peníze ty obdržela od svého syna Josefa, nyní ve vojště v Jaroměři sloužícího, který si je za léto 1895 v cihelně vydělal. Anna Kabrlová má prý peníze ušetřené z práce za letní doby. Při další prohlídce nalezena v truhle krabice šafránu, což zajisté jest nápadné u lidí, jako jsou Boháčovi, aby chovali si tak značnou zásobu. Než tu má pomoci zase „neznámý muž'. od kterého prý Boháčová šafrán koupila. Dále nalezeny byly dvoje zlaté naušnice, jeden zlatý křížek, zlatý prsten, žlutý visací postavec s řetízky a soškou pro lampu. Všechny tyto věci byly zabaveny a soudu odevzdány. Na základě všeho uvedeného učiněno oznámení a zavedeno proti Marii Boháčové, Anně Kabrlové a Josefu Boháčovi trestní vyšetřování pro zločin účastenství na loupežné vraždě rodiny Löwyových ve Velké Skalici.

Pan Jakub Havlas, kterému děkuji za uvedený článek, doplňuje:
   Dne 4. ledna 1894 byli v č.p. 59 ve Velké Skalici (dnešní Skalice u Smiřic - pozn. P.) zavražděni žid Šimon Löwy, jeho žena a dcery Klára a Růžena. Pachatelé byli dopadeni, ale uloupené peníze se nenašly a dva roky po události padlo podezření na vlastní tetu vrahů Diveckých, Marii Boháčovou ze Smiřic, která si podle sousedů Málkových žila nad poměry… K tématu se vrací článek v týdeníku Obnova v lednu 1896.

Doplnění z matriky:
Marie Boháčová *13.4.1856, Velká Skalice čp. 41, bylo jí 46 let, stále svobodná
dcera Jiřího Boháče, chalupníka ve Velké Skalici čp. 48 (náb. evangel. augsburského) a Doroty, dcery Jakuba Kouby, chalupníka z Divce čp 26(20?)
si vzala 4.11.1902 v Holohlavech
Ladislav Lath, *9.4.1872 dělník ve Dvoře Králové čp. 48, bylo mu 30 let
syn Františka Latha, rolníka v Dvoře Králové čp. 48 a Teresie, dcery Františka Doubravy, rolníka z Novolesů čp. 24,

---

Časopis Ratibor 6.1.1894:
   Děsná pětinásobná loupežná vražda ve Velké Skalici u Smiřic.
   Ve čtvrtek odpoledne rozlétla se městem naším bleskem zpráva, že ve Velké Skalici u Smiřic spáchána byla ve středu v noci vražda loupežná a to se smělostí a bestiálností hrůzu budící. Podáváme v následujícím, pokud možná, obšírné vylíčení děsného činu toho, k podrobnostem však vrátíme se příště ještě, jelikož se soudní komise teprve dnes v pátek na místo činu odebrala a šetření její asi mnohé podrobnosti zjistí.
   V obci Velké Čibuze, kteráž tvoří jedinou, od strany Čibuze k Malé Skalici se vinoucí a po obou stranách, statky, domky a hospodářskými stavení vroubenou silnici, stojí na západnějším konci přízemní zděný domek s kupeckým krámem, do něhož se vchází z návsi. Dveře krámku jež od mnoha let náležel p. Šimonu Löwymu, nalézá se světnice, kteráž sloužila za byt rodině, záležející ze Šimona Löwyho, téhož manželky Žofie, obou již letitých, pak dcer, provdané 24leté Růženy, 19leté Heleny a asi 9leté Kláry. Zde rodina také spala. Za krámem a tímto bytem nalézala se komůrka, v níž ukládáno různé kupecké zboží; v levo u domku nalézal jsem malý dvoreček, v pravo větší sousedova zahrada. Pan Löwy prodával též tabák a kořalku a stávalo se často, že obyvatelé obce přišli i po zavření krámu pro různé potřeby, které dříve zakoupiti opomenuli. V takových případech zatloukli na krámové dveře a ochotní Löwyovi otevřeli a lidem i pozdě večer posloužili, netušíce ovšem nikdy, jak tato ochota stane se všem hrozně osudnou.
   Ve středu dne 3. t. m. o 8. hod. večerní, kdy venku tuhý mráz praštěl a řezavý vichr skuhral a celá náves byla lidu prosta, zavřeli u Löwyho krám a odebrali se na lůžko. Okolo půl 9. hod. tloukl někdo na dveře krámu a dcera nejstarší, v domnění, že to některý ze sousedů, šla otevříti. Jedva že tak učinila, již padla na její hlavu veliká rána, tupým těžkým nástrojem, po kteréž ubohá se k zemi skácela. Do krámu vnikli čtyři cizí mužové a zpozorovavše ve vedlejším pokojíku světlo, přivřeli dveře krámu a vnikli do bytu, kde spali Šimon Löwy, jeho manželka a 9letá Klára. Zde nastalo hrozné vraždění. Spící manželé byli asi přepadeni v posteli, jak zakrvácené peřiny svědčí, ale vzpamatovavše se a poznavše hrozné nebezpečí, Postavili se vrahům na odpor, kterýž, soudě dle přečetných ran, jimiž těla zavražděných pokryta jsou, byl asi zoufalý. Ale všechno bránění nebylo nic platné a skončilo smrtí nebohých těch lidí, jich mrtvoly poblíž postelí v pokoji nalezeny byly. Zavravdivše rodiče, obrátili se lotři k třetí posteli a tu ubili nic netušící dítě do smrti, zasadivše mu těžké rány do hlavičky a pobodavše je na prsou. Vidouce, že nemají se více žádného odporu co báti, jali se byt pohledávati, ale v tom asi vzpomněl jsi některý z nich, že mezi obětmi krutosti jejich se nenalézá dcera Helena; vyšel přes síň do pokojíku za skladiště sloužícího, kdež tato spala, aby i ji učinil neškodnou. Ale dívka tato slyší z bytu rodičů hluk neobyčejný a cítíc, že někdo vyšel na síň a že asi jí samé hrozí nebezpečí, vyskočila s postele a vrhla se k oknu, aby se tudy zachránila. V tom však otevřely se dveře a zlosyn, ji hledající, vešel do komůrky.
   Rychlým skokem octnul se u prchající a strhl ji k zemi, kdež zasadil ji těžkou ránu do hlavy, tak že Helena bez vědomí ležeti zůstala. V tom vešel do komůrky jiný z vrahů a tázal se soudruha, je-li již hotov, k čemuž když týž přisvědčil, sehnul se dívce a prohlížel si. "Nu, tam má dost,” pravil; aby však byli jisti smrtí nebohé své oběti, šlápl jí na prsa a udeřil ji znovu prudce jakýmsi těžkým nástrojem do hlavy. Na to vrátili se zlotřilí ti lidé do bytu Löwyho a jali se prohledáváti vše, slídíce po kořisti, pro kterou celý ten děsný čin vykonali. Praví se, že uloupili větší sumu peněz, asi 1100 zl. a také asi ze zásob vybrali si, co se jim hodilo a co unésti mohli. Na to nikým nepozorováni z dějiště hrozného činu svého se vzdálili, pevně jsouce přesvědčeni, že není svědka, který by je s hrozného činu jejich usvědčiti mohl. Ale mýlili se.
   Nešťastná Helena se po nějaké době přes hrozné své zranění z mdloby poněkud vzpamatovala i povstala a doplížila se do bytu rodičů, kdež ve tmě do postele k nejmladší své sestře ulehla, netušíc, že lehá k bezduché mrtvole. Tak vytrvala až do rána.
   Ráno, když se krám Lövyho v obvyklou hodinu neotevřel, nikdo z rodiny Löwyho se neukazoval a v domku příšerné panovalo ticho, přišli sousedé do vnitř, kdež naskytovalo se jim nevídaně děsné divadlo. Všady plno krve a v té leželo pět osob bezduchých. Celá obec byla vzhůru v hrozném zděšení. Posláno na rychlo do Černilova pro p. MUDra. Pekaře, který se také záhy na místo hrůzy dostavil. U Šimona Löwyho jeho manželky, starší Růženy a nejmladší Kláry nemohl jiného než smrt konstatovati, Prostřední Helenu podařilo se mu však přivésti k vědomí a mohl pronésti náhled, že táž snad bude při životu zachována, ač to jisté není. Vzkříšená dívka vypravovala, pokud byla s to, o hrůzyplném případu z předešlé noci a pronesla určitě, že mezi vrahy poznala jistého Diveckého, člověka špatné pověsti, který již vícekráte těžkým žalářem trestán byl a bratry má, kteříž nejsou lepšími.
   Četnictvo Kralohradecké, Smiřické a Černilovské rozvinulo ihned zimničnou činnost za vypátráním vrahů a vskutku podařilo se prvějším jednoho z podezřelých, Františka Diveckého, ve čtvrtek večer u jeho milenky, jakési Süssové, ve Svobodných Dvorech dopadnouti a i s touto zatknouti, načež dopraveni byli oba do vazby vyšetřovací. Jest naděje, že budou vrazi vypátráni a zaslouženému trestu odevzdáni. Neopomeneme příště bližších zpráv přinesti.

-----------------------------

Vložený obrázek je z časopisu Ratibor 27.1.1894:

-----------------------------

Časopis Ratibor 27.1.1894:
   Zbláznila se po zprávě o čvernásobné vraždě ve V. Skalici. Manželka občana N., bydlícího na konci obce B. v samotě se všech stran opuštěné, byla zprávou o zavraždění manželů Löwyových ve V. Skalici tak dojata, že se obávala, že i ona se svojí rodinou, jelikož o samotě bydlí, bude zavražděna. Myšlenka tato zmocnila se jí a pronásledovala ji stále tak, že se jí stala fixní a ubohá žena v těchto dnech se zbláznila.

-----------------------------

Časopis Ratibor 17.2.1894:
   Vražda ve Velké Skalici. Helena Löwyova byla minulý pátek z okresní nemocnice Kralohradecké uzdravena propuštěna a odebrala se k příbuznému svému panu J. Sachslovi do Rusku, odkudž k výslechům do Hradce dojíždí.
   V posledních dnech kolovaly zprávy o nebezpečném onemocnění Josefa Diveckého ve zdejší věznici, ale osvědčily se z největší části nepravdivými. Josef Divecký sice churavěl, ale nebezpečí při tom nebylo.

-----------------------------

Časopis Ratibor 3.3.1894:
   Matka bratrů Diveckých, vyšetřovaných pro známou vraždu rodiny Löwyovy ve Velké Skalici, 56letá Anna Divecká, opustila ve středu dne 28. m. m. po odbytém sedmiměsíčním trestu, k němuž byla společně se synem Josefem pro zločin krádeže odsouzena, trestnici kralohradeckou. Josef, jak známo odpykal si týž trest ku konci minulého roku, krátce před onou vraždou. Stará Divecká odebrala se do své domovské obce Velké Skalice, kdež v obecním domku má svůj byt. Obyvatelstvo klidné té obce Velké Skalice bude míti asi pramalou radost z návratu jejího. V obecném mínění zavládá domněnka, že peníze z loupeže na rodině Löwyho pocházející, jichž mělo býti asi 1100 zl. které však dosud nalezeny nebyly, matka Diveckých, dorozuměvši se potají ve věznici se syny, z úkrytu vyzvedne a v bezpečí uloží. Syny své prohlašuje Divecká za nevinné řečenou vraždou, kterouž prý nejspíše spáchal před časem stokou z věznice uprchlý, ale dosud nepostižený, Pařízek.

-----------------------------

Časopis Ratibor 28.4.1894:
   Sensační přelíčení s bratry Diveckými, žalovanými pro čtyřnásobnou vraždu spáchanou na rodině Šimona Löwyho, obchodníka ve Velké Skalici, konati se bude, jak jsme již oznámili, od 7. do 11. května. Jelikož lze očekávati, že bude k líčení tomu ohromný nával, učinilo presidium krajského soudu opatření, že vydávati se budou k témuž vstupenky a to jen v počtu rozsahu porotní síně přiměřeném. Vydáváním jich začne se 2. května v kanceláři správy věznice. Každý lístek bude platit na všech pět dní a budou vydávány zvláštní lístky pro dámy (bílé), pro pány (modré), které však, nejsouce vystaveny na osobu, mezi známými postupovány býti mohou, čímž se velmi značný počet posluchačů při líčení vystřídati může, což zajisté s vděkem bude přijato.
   Soudní dvůr záležeti bude z p. z. r. Tomeše, jako předsedy a volantů pp. z. r. Prokopa a adj. soudu Rottera a Lendecke. Obžalované hájiti bude advokát pan JUDr. Jan Heller. K soudu jest předvoláno a bude vyslechnuto 90 svědků.