Tradiční lidová stavba roubená ze dřevěných trámů, se střechou krytou došky neb šindelem, tedy zbudovaná ze staviv volných tvarů, vzatých z rostlinné přírody svými proporcemi nízká, dobře a harmonicky zapadala do okolní krajiny; nerušila její charakter ani prostorově ani barevně. Barevnost okenních rámů a spárování i barevnost bohaté zeleně - okrasné zahrádky, květin mezi okny a mohutné koruny ochranného stromu - byla v souzvuku s okolní přírodou, na niž přímo navazovala. Především však tato roubená stavba neměla ve svých tvarech tvrdých přímočarých linií, cizích volné přírodě, a také stavebniny, dřevo a sláma, nepůsobily dojmem studenosti. Přesto již tehdy věnoval lidový stavitel, místní tesař, pozornost výtvarnému výrazu nejvýznamnější stěny domu, té, kterou byl obrácen ke komunikaci či do návsi aneb ke středu obce. Touto stěnou byla pravidelně přední stěna štítová. Ta po stránce výrazové byla nejexponovanější, a proto se ji snažil rozčlenit a vyzdobit, především bohatě skládanou lomenicí.

  Když na místo tradiční roubené stavby lidového domu zemědělského začal nastupovat dům z kamene, krytý břidlicí a později pálenými taškami, svými proporcemi poměrně vysoký, vyznačený pravidelnými přímkami, brzy vycítil jemný vkus našeho lidu, že zděný dům svou přímočarostí, tvrdostí, prostotou i kamennou studenosti se nevčleňuje harmonicky do venkovského prostředí jako tradiční stavba roubená, naopak, že v krajině působí rušivě. Proto lidový stavitel těchto zděných domů, vesnický zednický mistr, hledal způsoby, jak by nepěkné Vzhledové vlastnosti zděné stavby v tradičním vesnickém prostředí zmírnil a jak by tuto stavbu vhodně vyzdobil.

   Tak vzniká na příklad v jižních Čechách u lidového zemědělského domu volutový štít, jehož volné tvary ušlechtilých křivek rozrušují přísnou přímočarost. Získává takovou oblibu, že zakrátko zaplavuje rozsáhlé území jižních Čech. Je dostatečně znám, i jako cenný projev lidové tvorby hodnocen. Bylo by však mylné se domnívat, že toliko v jižních Čechách byl v 19. století úspěšně řešen štít zděného lidového domu. Téměř v každé větší oblasti se vyskytli mezi místními zednickými mistry nadaní jedinci, kteří samotině, dovedně a často opravdu mistrně zvládají v 19. století těžký úkol harmonicky včlenit zděný venkovský zemědělský dům do okolní krajiny. I oni obracejí svou pozornost v tom směru ke stěně z estetického hlediska nejexponovanější, k přední štítové stěně a především k vlastnímu štítu. Bohatou výzdobou rozrušují tvrdost i studenost velké plochy a oblými tvary úspěšně čelí přísné přímočarosti. Při výzkumu lidové architektury, prováděném Národopisnou společností českoslovanskou, jsme se přesvědčili, že vždy vycházejí alespoň v základních proporcích a často i ve výzdobě z místní stavební tradice, a proto jejich stavby se tak vhodně včleňují do vlastního prostředí jednotlivých vesnic. Přejímají mnohé výzdobné prvky i z tradiční lomenice, na příklad vlnovku, větrací okénka a pod., jež dále stylisují, přinášejí si popudy i ze zámeckých a městských staveb z nejbližšího okolí, jež si vhodně pro svůj účel upravují, avšak vytvářejí si i vhodné ozdobné prvky z okolní přírody ve stylisované rostlině. Při podrobnějším zkoumání staveb těchto nadaných lidových stavitelů se musíme obdivovat jejich umění, s nímž dovedli s citem přetlumočit tak často různorodé popudy do prostého štítu venkovské chalupy. V tom směru nutno vyzvednout, že i při značné bohatosti výzdoby dovedli zachovat jasnost i funkční zdůvodněnost komposice. V jejich štítech má vše své funkční opodstatnění a celek působí vzácnou vyvážeností. Nedocházelo nikde k nahodilému přilepení bezmyšlenkovitých ozdob na fasádu. Vše bylo řešeno s přísnou zákonitostí, jakou vyžaduje klasicistní štít, který byl téměř výhradně základem jejich komposice. Ten si nadaný zednický mistr na vesnici po svém upravoval a dále i neustále ve výzdobě rozvíjel. Při tom je třeba zhodnotit i bohatou inspiraci těchto lidových výtvarníků, kteří často v okolních obcích zbudovali desítky staveb téměř stejných velikostí i disposic, avšak dokázali vyřešit každý jednotlivý štít odlišně od ostatních, ač při tom zachovávali s přísnou zákonitostí pro každého autora typickou základní výtvarnou komposici řešení, vycházející v mnohém z místní lidové stavební tradice. Tím také vytvářeli pestrost vzhledu našich vesnic i místní charakteristický svéráz pro každou oblast, ježto stavby lidového domu zemědělského zbudované nadaným místním zednickým mistrem se v okolí líbily a byly pak často i v širší oblasti napodobeny.

  V řešení výtvarně hodnotného štítu lidového domu zemědělského přísluší kraji královéhradeckému po jižních Čechách přední místo, a to štítem klasicisticky pojatým, který na mnoha místech této rozsáhlé oblasti vystupuje v různých místních obměnách. Svým výtvarným pojetím vychází z pozdního romantismu. Společným jeho charakteristickým znakem jsou různě stylisované a ve fasádě plasticky vyznačené pilastry, které člení štít nejen vertikálně, ale ježto sahají toliko do výše hambalku, vyznačují i tradiční vnitřní rozdělení půdního prostoru horizontálně na vlastní půdu a nad ní se nacházející sýpku. Antický štít klasicismu, nízký a podélný, nemohl vyhovovat potřebám lidového zemědělského domu; u tohoto domu se proto setkáváme se štítem rovnoramenným, pravoúhlým* Nadaný vesnický zednický mistr vkládá do něho na Hradecku popudy velmi různorodé; z různých slohů, ze staveb zámeckých, městských a vesnických, i prvky lidové, jež přejímá z místních tradičních staveb, neb které si vhodně sám vytváří. O jeho dovednosti i jemném citu svědčí, že tak různorodé popudy dovede na malé ploše harmonicky spojovat a zachovávat jasnost koncepce. Jeho štíty i bohatě zdobené nikdy nepůsobí dojmem přeplněnosti. Vše je spojováno klasicisní jemností a funkční zdůvodněností. Bohatost kraje Hradeckého na výtvarně cenné štíty lidového domu zemědělského je veliká, jak jsem zjistil při výzkumu, který jsem prováděl pro Národopisnou společnost českoslovanskou, a zaslouží si proto naší zvláštní pozornost.

  Stavby s těmito štíty vznikaly tu téměř výhradně v letech 1850 -1870 tedy v období, kdy hospodářsky i sociálně zdejší zemědělci si zlepšovali své postavení. Setkáváme se s nimi v oblastech obilnářských, které byly bohatší než horské, pastvinářské. Vznikaly tu na různých místech, a to téměř současně, proto většinou i nezávisle na sobě. Zjistil jsem zde dosud 7 středisek a u ně kterých se mi podařilo i nalézt jíž zapomenutá jména jejich autorů.

   Vyplňují především rozsáhlou oblast od Všestar u Hradce Králové přes Svinary, Černilov, Libřice, Královu Lhotu až k vesnicím ležícím jižně od Opočna. V této rozsáhlé oblasti nacházíme čtyři střediska, z nichž dvě se mi podařilo blíže určit.

  Ve Všestarech, Nedělišti, Sendražicích, Lochenicích, Předměřicích a okolních obcích pracoval v letech padesátých a šedesátých minulého století zednický mistr Hamáček z tamního Chlumu. Vytvořil tu na příklad datované stavby v Nedělišti, a to statek čp. 90 z roku 1850 a chalupu čp. 14 z roku 1863. Z uvedeného statku byl nedávno původní štít odstraněn. Jeho štít s pilastry, a to pokud jsem mohl zjistit vždy se třemi, nese pravidelně plastickou výzdobu stylisovaného květu, vlnovku i zubořez. často do pilastru vrývá stylisovanou popínavou rostlinu. Je pro něj příznačné, že vedle nečetných statků zdobil takto především štíty chalup i malých chaloupek, které dle dnešního stavu se zdají v jeho tvorbě převládat. Zjistil jsem, že při výzdobě štítů mu pomáhali dva bratři Řehákové, zedníci z Neděliště; nepodařilo se mi však prokázat, že by tito samostatně prováděli výzdobu některého štítu. Plastická výzdoba štítů Hamáčkových je velmi bohatá a nalezneme v ní mnoho lidových prvků v různě stylisovaných rostlinách a květech.

  Další středisko má své těžiště asi ve Svinarech, zaujímá okolní obce a zasahuje až do samého Hradce. Jméno autora se mi nepodařilo dosud zjistit. Pracoval asi od let šedesátých, snad až do let devadesátých. Též on bohatě zdobí štít, členěný třemi pilastry, plastickou výzdobou. Často se tu setkáváme s tradiční lidovou výzdobou, se stylisovaným vycházejícím sluncem, jak je známe z některých lomenic a především ze skládaných dveří a vrat z vesnických staveb. Také on užívá zubořezu. Kruhové větrací okénko na půdu s kamennými žebry jest mu výzdobným prvkem. Odlišně jsou řešeny tyto štíty v Černilově, Libřicích a Králové Lhotě i v okolí, kde spodní dvě třetiny štítu jsou také členěny třemi pilastry, avšak v horní třetině je nejčastěji ve středu plasticky vyznačen složitý květinový ornament. Též autora těchto staveb se mi nepodařilo zjistit. Proti předchozím jsou ve výzdobě jednodušší.

  Z uvedené široké oblasti a z celého Hradecka vůbec dosáhl největší umělecké dokonalosti v šedesátých letech minulého století zednický mistr Černý z Opočna, který pracoval v obcích jižně a jihovýchodně od Opočna, především v Přepychách, Čánkách, Ledcích, Polankách, Křivici atd. Tak v šedesátém roce vyhořela Křivice. Tehdy Černý téměř celou obec znovu zbudoval již ze staveb zděných. Na poměrně malé prostoře dokázal tu, právě tak jako v Přepychách, provést desítku staveb velikostí i půdorysným řešením téměř stejných, a přece vzhledem navzájem odlišných při zachování základní koncepce svého klasicistně pojatého štítu. Jeho řešení se vyznačuje ušlechtilou jednoduchostí, jasností výtvarné koncepce a využitím ve štítě umístěných větracích okének na půdu jako nejvýznačnějšího ozdobného prvku. Jejich různě skládaná žebra vytváří pravidelně z kamenných desek asi 35 mm silných, často vsak používá jen náznaků těchto okének ve formě stylisované. Na rozdíl od předchozích autorů sahá, byť ojediněle, k dvou barevnosti fasády štítu a v tom případě využívá barevného kontrastu barvy tmavě šedé s bílou. Jeho výtvarně vyzrálá řešení působí mocně jednoduchými, avšak vyváženými a jasnými formami, jak vidíme na příklad na statku čp. 31 v Křivici, kde úspěšně uplatňuje svérázně řešená půdní větrací okénka. Také on jako předchozí autoři člení spodní dvě třetiny pravoúhlého štítu třemi pilastry. Nejvýznačnější jeho dílo, po stránce architektonické zvláště cenné, je statek čp. 7 v Polankách, zbudovaný v roce 1866. Vyznačuje se bohatou plastickou výzdobou štítu. I tu uplatňuje ve výzdobě kruhová větrací okénka, ovšem jen stylisovaná v plastické formě. Zde člení též dvorní bočnou stěnu hlavní obytné budovy s konírnou a chlévy plastickou výzdobou vstupních otvorů i oken. O jeho technické dokonalosti svědčí okolnost, že někde používal zrcadlové klenby pro vytvoření stropu světnice, jak tomu je nejen ve statku čp. 7 v Polankách, nýbrž i v chalupě čp. 50 v Křivici.


Statek č. p. 142 ve Zbečníku, okres Náchod.

  Též na Hronovsku se setkáváme s klasicistně pojatým štítem, zde však jen u velkých statků, na příklad ve Zbečníku čp. 48 a čp. 142 a ve Velkém Dřevíči čp. 42, Pro neznámého autora je charakteristické dělení štítu čtyřmi pilastry, a to výškově sahajícími jen do poloviny štítu. Ve středu horní části je půlkruhové větrací okénko. Klasicistně pojaté štíty zde přecházejí přes Broumovsko do Slezska, tato území však dříve byla obydlena Němci, a proto jsem tu vývoj těchto štítů nesledoval.

  Z Trutnovská uvádím chalupu čp. 24 z Batňovic s klasicistním štítem členěným ve spodních dvou třetinách třemi pilastry. Má velmi bohatou plastickou výzdobu, vyniká četnými jemnými detaily a nemá výraznějších společných rysů s ostatními podobnými pracemi z hradeckého kraje. Větrací okénka na sýpku přejímají základní proporce patrně z románského slohu a jsou spojena výklenkem pro sochu sv. Floriána. Neznámý autor využívá též barevného kontrastu tmavě šedé a bílé barvy ve fasádě.

   Také na opačné straně hradeckého kraje se setkáváme s velmi vyspělým klasicistním štítem u lidového zemědělského domu, a to v Dolní a Horní Dobrouči. Tyto obce patřily dříve k žambereckému okresu, nyní již náleží do kraje Pardubického, ježto připadly k okresům Ústí n. Orl. a Lanškroun. Místní zednický mistr, jehož práce mimo tyto dvě obce nenalézám, vybudoval tu v letech 1830 až 1870 asi 25 statků a chalup, z nichž práce od roku 1860 vyznačují se klasicistně pojatým štítem, s pilastry sahajícími do dvou třetin výšky štítu. Pro tohoto autora je zejména význačné, že využívá od začátku své činnosti k výzdobě některých výrazných prvků převzatých ze zdejšího tradičního domu roubeného, jež vhodně aplikuje ve stavbě zděné do kamene. Tak především pro všechny jeho práce je charakteristické aplikování na zděnou stavbu vyřezávaného zhlaví nadokenních trámů ze staveb roubených. Nadokenní trámy roubených domů pravidelně přesahují boční stěny a tato přečnívající zhlaví jsou dovedně zdobena vyřezáváním. Tento ozdobný prvek vkládá dobroučský lidový výtvarník do kamene bohatým profilováním, jehož tvary odbměňuje u každé stavby tak, jako to kdysi činil tesař u každé chalupy. U malých zděných chalup je jím vytvořená tvarová bohatost aplikovaného zhlaví chudší než u statků. Provádí je v síle zdi 45 cm. Též typické a tradiční větrací okénko ze starých lomenic vytvořené ze 4 půlkruhů na stranách čtverce ve formě kříže bez podstatné změny vkládá na příklad do zděného štítu chalupy čp. 211 v Dolní Dobrouči, do míst, kde dříve bývalo v štítě prkenném. Jen zde je také tradičně zdůvodněno a jen tu má své funkční opodstatnění.

   Tato chalupa čp. 211 je také nejstarší mi známou jeho datovanou stavbou, a to z roku 1830. Má již vyzrálé formy kamenného zhlaví, nemá však pilastry dělený štít. Ten se neobjevuje ani u statku čp. 38 v Horní Dobrouči z roku 1831, stavby v základních proporcích velmi ušlechtile řešené, žel novou přestavbou hradby značně poškozené. Také tato stavba se chlubí krásně provedeným zhlavím v kameni, jako chalupy čp. 91 a 92 z téže obce. Klasicisticky pojatý štít se u dobroučského autora vyškytá teprve později, a to na příklad u statku čp. 108 z roku 1860 a u statku čp. 124 z roku 1864, obou v Dolní Dobrouči. Tyto štíty mají zásadně odlišnou komposici od předešlých autorů. Výškově rozdělují sice také štít na dolní dvě třetiny a horní jednu třetinu, však dolní část je pravidelně členěna šesti segmenty. Pod oběma krajními segmenty jsou okna do půdního prostoru, pod prostředním je jen naznačené okno a výzdoba často v lidovém ornamentu používaná: stylisovaná polovina květu. Hambalek je ve štítě výtvarně zdůrazněn plasticky a leží na zmíněných třech segmentech. Uprostřed vystupuje z něho půlkruhové větrací okénko, uprostřed dělené, ověnčené plasticky provedenými stylisovanými rostlinami, nad okénkem se spojujícími a vyrůstajícími ze dvou květináčů. Pod okénkem je stavba datována.

   Z uvedeného přehledu autorů klasicistně pojatého štítu lidového domu zemědělského v kraji Hradeckém poznáváme, že všichni vycházeli z místní lidové architektury. Bez výjimky zachovávali vždy místní charakteristické základní proporce lidového domu. Tak na Náchodsku, Trutnovsku, Opočensku i Hradecku se setkáváme u tradiční lidové roubené stavby s pravoúhlým štítem vytvořeným jedlovou střechou bez valbičky, štítem pravidelně předstupujícím, tedy bez podlomení, neb s podlomením jen úzkým. Proto u všech staveb uvedených autorů z těchto oblastí nacházíme pravoúhlý štít bez valbičky s podlomením jen úzkým. Naproti tomu v oblasti Dobrouče má tradični roubená stavba lidová pravidelně kabřinec neb valbičku a podlomení široké. Takové jsou i stavby provedené dobroučskýřn autorem klasicistně pojatých štítů. Též mnohé ozdobné prvky ze stavby roubené, tradiční. v oblasti, přestylisovali si uvedení autoři pro stavbu zděnou a třeba zdůraznit, že jednak těmito ozdobnými prvky neplýtvali, jednak že je vždy umísťovali jen tam, kam tradičně svou funkcí patřily. Neprováděli tedy bezmyšlenkovité ozdůbkování, nýbrž v jejich pracích šlo o plynulý vývoj z místní tradice a funkčního opodstatnění. Vesměs také plně cítili základní zákonitost klasicisticky pojatého štítu, proto přísně zachovávali jeho vyváženost I při různém osobním přetlumočení. Funkční vyjádření celé komposice bylo jim vedoucí myšlenkou a v pojetí doznívajícího romantismu vytvořili v lidovém stavitelství díla pozoruhodná.

  Charakteristické znaky lidového domu zemědělského nevznikly v určité oblast; nahodile, nýbrž vývojově vyrůstaly z místních přírodních poměrů a národní tradice. Jen proto, že se v té které oblasti osvědčily, rozšířily se tu o nám zachovaly. Často mnohé jejich architektonické prvky do svých dnešních vrcholných forem dozrávaly po řadu pokolení. Vytvářejí nám charakteristický místní svéráz lidových staveb a vesnic. Ježto mnohé jejich formy jsou i dnes opodstatněné, jsou dále schopny vývoje. Jen jejich vhodným uplatněním na novostavbách v příslušné oblasti můžeme zachovat tradiční krásu i pestrost našich vesnic. V tom směru klasicistně pojaté štíty lidových domů zemědělských z kraje královéhradeckého, tak různorodé a ve svých tvarech tak bohaté i vyspělé, mohou vhodně dokumentovány dát cenné podněty novodobým projektantům při řešení vzhledu novostaveb v těchto jednotlivých oblastech: podněty vycházející z místní lidové tradice. Je ovšem třeba, aby se i novodobý projektant při aplikování popudů z tradiční místní lidové stavby podrobně seznámil s jejich vývojem, aby s náležitým citem pro jejich původní funkci, případně tradici, dovedl vhodně je uplatnit.

  Jen důsledným využitím tradičních místních forem lidové stavby můžeme novostavbu vhodně včlenit do prostředí našeho venkova. Děje se tak již jinde, na příklad v Rumunsku a Polsku, kde i typisované stavby přizpůsobují architektonickým výrazem jednotlivým oblastem.

  Klasicistní štít lidového domu zemědělského na Královéhradecku je vzácným dokladem vyspělosti místní lidové tvorby. Jeho zde tak vyzrálá, bohatá a neustále se obměňující forma si zaslouží, aby byl podrobně zachycen a dokumentován, aby i naše příští pokolení znala tento krásný doklad vyspělé umělecké tvořivosti našeho lidu. Je to dnes tím potřebnější, ježto v řadě mnou zde uvedených míst je již tento překrásný štít nahrazován štítem hladkým, v touze po laciné „moderností". Měli bychom se naopak snažit zachovat tyto ušlechtile řešené štíty v jejich původních formách co nejvěrněji.

---