Podstavec je 680 cm dlouhý, 220 cm široký, 150 cm vysoký.
Na soklu 30 cm vysokém je socha Republiky 220 cm vysoká, sousoší je 180 cm vysoké.
Pomník byl postaven v letech 1948 - 50 nákladem 240.000 Kčs.
Byl postaven za peníze brigádníků na úpravě ulic, při odstraňování 3 mostů (u kaple, u mlékárny a u Cihlových).
V pomníku jsou 3 schránky s prstí z bojišť: z I. svět. války: Bachmač z 2. svět. války: ze Sokolova a Dukly. Celý pomník je z pískovce.
Na pomníku jsou 4 sochy: Postava ženy znázorňuje Republiku, v sousoší je to legionář z I. odboje za 1. svět. války, z II. odboje je to partyzán a bojující dělník.
Nápis na pomníku zní: Z krve se zrodila - prací bude zachována.

Přípravné komité pro postavení Památníku Osvobození ve Smiřicích n. L.

Ve Smiřicích dne 10. října 1945
P.T. Pěvecké jednotě "Hanka" Smiřice

   Místní osvětová komise a:Národní tělovýchovný výbor ve Smiřicích ustavily Komité pro postavení Památníku osvobození, které uspořádá dne 14. října 1945 peněžitou sbírku ve prospěch postavení tohoto Památníku. Obrací se proto s uctivou prosbou k naší veřejnosti a na všechny peněžní ústavy, průmyslové podniky, zájmové organisace, politické organisace, kulturní spolky, závodní rady podniků, jednotlivce a všechno občanstvo našeho města, aby jednak společnými sbírkami mezi sebou, jednak peněžitými osobními dary štědře přispěli k uskutečnění tohoto Památníku, který bude nejen ozdobou města, ale trvalým svědkem naší úcty a lásky k těm, kdož se o svobodu národa zasloužili a za jeho další bytí životy položili.
   Na věčné časy bude hlásat budoucím generacím naši vděčnost a bude posvátným místem pro pořádání národních oslav i pietních vzpomínek našich velikánů v dobách dobrých i zlých.
   Všechna okolní města i vesničky již drahnou dobu let mají podobné Památníky zbudovány, jen naše město Smiřice zůstalo tomuto odkazu našich velkých mrtvých i padlých hrdinů všecko až doposud dlužno. Po mnoho let se jen o uskutečnění mluvilo, ale k realisaci nedošlo. Proto v den 14. září 1945 ve výročí smrti presidenta Osvoboditele byl dán znovu podnět NTV ve Smiřicích k zbudování Památníku osvobození. Je naší povinností všech k této akci přispěti a v nově vzkříšené a tolika obětmi krve vykoupené republice důstojný památník zbudovat. Dokažme obětavostí, že jsme hodní odkazu presidenta Osvoboditele i jeho budovatelského díla. Příspěvky možno skládati u všech místních peněžních ústavů složenkami nebo přímými vklady. Výsledek sbírky bude ohlášen místním rozhlasem v den státního a národního svátku 28. října. Příspěvky budou veřejně kvitovány.
   Přijměte naše upřímné díky předem!

Za přípravné Komité pro zbudování Památníku osvobození ve Smiřicích:
Národní tělovýchovný výbor ve Smiřicích.
Místní osvětová komise ve Smiřicích

Tužkou je připsáno: Povoleno věnovati 100 K. - Krejčí, jednatel,
Razítko: Pěvecko-ochotnická jednota "Hanka" ve Smiřicích n./L.

V textu výzvy ke sbírce je psáno "Po mnoho let se jen o uskutečnění mluvilo", takže se jednalo původně o osvobození z područí Rakouska-Uherska, po roce 1948 bylo vše jinak.

----------------

Smiřická kronika:
   3. ledna 1951 zaslalo ministerstvo vnitra na žádost MNV prsť z bojišť u Bachmače a Sokolova k uložení do vitrin Památníku osvobození v našem městě.

----------------

Vzpomínka na akademického sochaře Josefa BÍLKA z Hořic, autora Památníku osvobození ve Smiřicích.

   23. února 1978 ve věku 82 let zemřel člověk, který vřele miloval svůj rodný kraj, svou vlast a lidi kolem sebe.
  Do Hořic přišel jako vyučený kameník, důvěrně obeznámený s pískovcem své rodné obce - Podhorního Újezda. V Hořicích poznal ušlechtilé sochařské materiály a v kamenické škole viděl reprodukce velkých mistrů sochařského umění. To rozhodlo o jeho dalším životě. Vystudoval sochařské oddělení školy a začal pracovat jako reprodukční sochař na různých místech naší vlasti. Jeho tvůrčí duch posílený vlivem vynikajících sochařů – profesorů hořické sochařsko-kamenické školy – toužil po dalším zdokonalování. Ale nebylo peněz. Pocházel z kamenické rodiny, kde bylo 12 dětí. Houževnatou prací však získal jako sochařský dělník finanční podporu a za přispění pozdější manželky dosáhl svého cíle. Byl přijat na Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze a tam pod vedením významných umělců – ak. sochaře B. Kafky a ak. malíře V. H. Brunnera formoval svůj cit, takže mohl úspěšně zasáhnout do uměleckého života.
  Usadil se v Hořicích a později si zřídil ateliér ve Vrchlického ulici. Zde vznikaly portréty významných osobností našeho národního života, jež byly reprodukovány do pískovce, mramoru nebo bronzu. Mnoho jeho památníků obětem I. a II. světové války je rozseto po naší vlasti.Řada portrétů osob z oblasti veřejného života našeho kraje je ještě v ateliéru.
  Zúčastnil se i veřejného života Od mládí cvičil a svými organizačními schopnostmi přispíval až do posledních let jezdecké tělovýchovné jednotě Start v Hořicích. Od studentských let byl levého politického zaměření, a proto se stal členem Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem. Na svém těle rovněž pocítil útrapy gestapácké věznice.
  Osiřely jeho včely, zahrada. Mnoho toho chtěl ještě vytvořit. I Smiřice se mohou pochlubit jeho uměleckým projevem.
  Budiž čest jeho dílu!
  Podle „Předvoje“ zpracoval Josef Liška, ředitel ZDŠ

Ze smiř. Zpravodaje r. 1977 přepsala p. Reichová.
Na vloženém obrázku je montáž památníku v roce 1951