Pro památné stromy je vyhlášeno podle zákona o ochraně přírody a krajiny ochranné pásmo - základní ochr. pásmo má tvar kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí, v němž není dovolena žádná pro stromy škodlivá činnost, tj. výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace apod. Ošetřování se provádí pouze se souhlasem orgánu, který jeho ochranu vyhlásil. Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu a v přírodě se označují malým státním znakem České republiky.
  Revize všech památných stromů ve správním obvodu byla provedena v dubnu 1998 ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody v Pardubicích.

  Podle publikace Památné stromy východních Čech,
( vydané u příležitosti Dne země v roce 1995 ), bylo prověřeno v lednu 1993 - dubnu 1994 v okrese Hradec Králové 69 stromů, podle podkladů bylo již 9 stromů skáceno. Komise navrhla 17 dalších stromů do seznamu památných stromů. U každého stromu byla též provedena fotodokumentace v bezlistém stavu, kdy jsou nejlépe vidět nejrůznější poškození a vynikne celkový habitus stromu. V celém kraji komise prověřila 258 stromů, z toho 5 vůbec nenalezla, 23 stromů bylo skáceno a 54 navrhla k eventuální ochraně.

  Údržba a péče o stromovou zeleň.
  Stromy jsou živé organismy, závislé na okolním prostředí. Jejich zdravotní stav je okolím významně ovlivňován. Protože životní prostředí v naší republice je silně narušeno, ovlivňuje negativně nejen zdraví lidí, ale i stromové zeleně. Strom mechanicky porušený a správně ošetřený se může zotavit, zatímco strom neošetřený může rychle degradovat i v důsledku banálního poranění. Aby bylo ošetření účinné, nesmí se jím narušit životní pochody stromu. Ošetřování stromů probíhá ve třech fázích:
  1) posouzení zdravotního stavu
  2) stanovení technologie zásahu
  3) vlastní zásahy
  Posouzení zdravotního stavu se provádí jednak vizuelné, jednak pomocí tzv. Preslerova nebozezu, jimž se navrtává kmen. Podle vývrtu se posuzuje zdravotní stav dřeva, případné jeho napadení houbovými chorobami. Lze jím též zjistit stáří stromu.
  Základem ošetření starého stromu je odstranění suchých nebo nemocných větví, eventuelně pahýlů po ulomených větvích včetně zátrhů a vyčištění a ošetření dutin. Suché nebo nemocné části se odstraňují až na zdravé dřevo. Větve je zásadně nutno odřezávat na větevní kroužek (větevní límeček). Vzniklá rána je sice někdy dosti velká, ale protože tím dojde k relativně nejmenšímu poškození vodivých pletiv, poměrně dobře se hojí. Z dutin je nutno odstranit veškeré ztrouchnivělé, hnijící nebo jinak napadené dřevo až na zdravý podklad, stejně jako beton nebo jiný stavební materiál, jímž byla v minulosti dutina vyplněna. Dutinu, do níž zatéká dešťová voda, je nutno zastřešit. K tomu je esteticky nejvhodnější šindelová krytina. I u zastřešené dutiny je třeba pamatovat na důkladné odvětráni.
  U rozvětvené koruny, kde hrozí rozlomení, se provádí stažení kosterních větví popruhy pružným úvazkem. Konečnou fází ošetření stromu je jeho konzervace, která má za úkol zamezit působení dřevokazných hub na ranách vzniklých při ošetření. K dezinfekci ran se používají fungicidní a insekticidní prostředky ( např. 2 procentní roztok modré skalice, 3 proc. roztok chloridu zinečnatého nebo nejnověji roztok přípravku BORALCO. Na ochranu proti vlhku se používají emulzní barvy( Latex ) nebo stromový balzám. Zvýšenou odolnost proti dřevokazným houbám vyvolává též přihnojení bórem. Používá se roztok boraxu aplikovaný 2krát po sobě na vlhkou zem ( po dešti nebo roztátí sněhu ) v množství 10 l roztoku na 2 m2 země. Ošetřováni stromů se v posledních letech stalo téměř vědní disciplínou a jednotliví odborníci vyvíjejí vlastní technologie.
  Za ošetření stromů odpovídá jeho vlastník, tedy vlastník pozemku, na němž strom roste. U památného stromu musí být ošetření provedeno se souhlasem orgánu, který stanovil ochranu, včetně eventuálního finančního příspěvku státu z fondu životního prostředí.
  Z uvedené publikace.

Vzadu leží Černožice. 16.4.2007

   O Pardědubu se píše v knize L. Domečky a F. Sála asi z r.1928 - Místopis Královéhradeckého okresu.
  V katastru skalickém a hlavně skaličském zdvihá se nad Labem příkrá opuková stráň Skála. Nejvyšší místo její, kde byl i trigonometrický bod, dříve označený do země vraženým dubovým kůlem, byl t. zv. Pardědub, který je v katastru skalickém. Místo to na straně severní chráněno bylo příkrou strání a Labem pod ní a na stranách východní, jižní a západní, kde souvisí s ostatní strání, polokruhovým příkopem. Pardědub náležel Jos. Komárkovi, rolníku z Plotišť a byl proto také zván Komárkovým kopcem. R. 1905 dal Komárek z Pardědubu vybírati a odvážeti hlínu, při čemž zmizel starý příkop, kterým byl obehnán. Při vybírání hlíny objeveno bylo pět sídelních jam, z nichž čtyři dalo prokopati historické museum v Hradci Králové a jednu majitel Pardědubu. V nich byla hlína smísena s popelem a uhlíky a nalezeny byly pazourkový odštěpek, kousek pískovce se žlábkem ( asi kadlub ), dvě kostěná šídla, kostěná jehla, uříznutý jelení paroh a ořezaný srnčí parůžek, provrtaný psí zub, různé kosti zvířecí, mazanina, na niž znáti byly otisky větví, jimiž byly stěny chýší byly propleteny, a střepy z doby železné rázu platenického. Z několika střepů slepen byl kus velké nádoby, zásobnice. V jedné chýši ležely oblázky. V hromadě střepů z téže doby, jež na vrch Pardědubu byly vyneseny, když kolem něho vybudován byl příkop, nalezeny byly dětská hliněná hračka, 2 hliněné přesleny, bronzový knoflík s otiskem tkaniny a zrnka ztuhlé pryskyřice neb snad jantaru, jež se rozpadla. Také nalezeny byly r. 1905 na Pardědubě zlomek kamenné sekyrky, r. 1908 železný nůž a již r. 1866 také prý nádoby a střepy.
  Ve svrchních vrstvách hlíny na Pardědubě při její vybírání r. 1905 přicházelo se též na střepy z doby hradištní. R. 1912 lámán byl kámen z opukové skály jižně od příkopu, kterým byl Pardědub obehnán, při čemž objeveny byly sídelní jámy. Historické museum dalo jednu z nich prokopati. Byly v ní střepy z doby hradištní, z nichž jeden zdobený vlnovkou.
  Pardědub byl tudíž osídlen již na počátku doby železné, v jejím stupni platenickém. V době hradištní byl ohražen ze tří přístupných stran příkopem, nad nímž byl dojista nasypán ještě hliněný val a na něm postavena dřevěná hradba. Povstal tu hrádek, jehož obyvatelé měli za povinnost stříci cestu, která od Hradce Králové vedla ke Skalici a odtud ke Smiřicům, a mimo to i brod, kterým přes Labe cesta ta procházela. Brod ten nalézá se pod Pardědubem východně od něho u soutoku potoka na mapách zvaného Oborským a lidem jen náhonem. Brodu pod Pardědubem dosud se užívá, a vede k němu jedna hluboká cesta od Skalice a druhá cesta od Skaličky.
  V době již historické vystavěna byla nepochybně na Pardědubu tvrzka, na niž bydleli strážci cesty a labského brodu. Nasvědčovaly tomu cihly, udělané z hlíny a popelem promísená a nepálené, jen sušené, kusy z nich a kusy malty, na něž se též přišlo při vybírání hlíny na Pardědubě. Ještě před padesáti lety byla na Pardědubě sluj, jež patrně k tvrzce té náležela. U ní v zemi dlouho ležela železná okenice s malými otvory, kterou jednou hoši ze Skalice hodili do Labe. Ve sluji zdržoval se blázen, známý pode jménem Honza Milán, jehož příjmení bylo Zákravský. Tu si udil maso z pošlých vepřů. Jednou když spal pod komínem v lihovaru správčickém, byl za vzniklého, snad založeného, ohně tak popálen, že zanedlouho zemřel.
  Ve stejné článku se ještě píše:
  Skalice nazývá se r. 1143 Skalica a r. se užívati názvu Velká Skalice. Užívá se ho dosud, ač od r. 1923 úřední název je Skalice. Též říkalo se jí v 17. stol. Hrubá Skalice. Jméno své Skalice dostala od vysokého opukového břehu nad Labem, zvaného Skálou a r. 1533 Skalinou.
  R. 1533 připomíná se mlýn pod Skalinou. Stával blíže stoku Náhona s Labem. Na místě tom dosud zachovaly se z něho ve vodě piloty a trámy.
  R. 1922 prováděna byla regulace Labe v katastru skalickém.
  Znak Skalice, na své pečeti měla skálu.
  Pověsti.
  O Pardědubu vypráví se několik pověstí. Na něm stál jeden hrad a na Kumbárku, vrchu při okresní silnici, jež vede z Hradce Králové směrem k Jaroměři, druhý. Spojeny byly kořeným mostem. Z Pardědubu vede chodba do Skaličky. V Pardědubě ukryta je zlatá kačena se dvanácti zlatými káčaty. Pověst ta dala podnět k odvážení hlíny r. 1905 z Pardědubu, kde čekalo se, že objeven bude poklad. Pole na Pardědubě náleželo sedláku Pardovi ze Skalice. Ježto na něm rostl dub, říkalo se mu Pardědub, t. j. Pardův dub. Syn rytíře na Skále zamiloval se do dcery rytíře na Kumbárku. Milenci scházeli se v chodbě, jež oba hrady spojovala. Když rytíř na Skále o tom zvěděl, zakázal synovi známost s dcerou rytíře z Kumbárku. Oba nemohouce bez sebe žíti, rozhodli se, že raději spolu zemrou. Dcera rytíře z Kumbárku prchla z domu a se svým milencem vrhla se z příkré skály do Labe. V něm oba utonuli. Na památku jich byly na Skále zasazeny dva duby. Jeden přetrval věky a říkalo se mu Pradub, což časem změněno bylo na Pardědub. Tutéž pověst, šířeji rozvedenou vypráví i F. L. Šál v Pohádkách l. 250. Tamtéž zaznamenal též pověst, že na Skále býval klášter a na Kumbárku kostel, které za válek zanikly, a že ve Skále ukryt je velký poklad a že z něho nalezena byla zlatá labuť s dvanácti mláďaty. – Na Skále stával dub zvaný Pardědub. Ten vždy osychal na té straně, odkud měla přijíti vojna. Po vojně se zase zazelenal. Tak se také stalo před francouzskou válkou, vedenou císařem Napoleonem. Tři roky před ní uschl a po ní se zase zazelenal. Na Skále, kde dub onen rostl, stával ženský klášter, který se propadl. Před mnoha lety vyoral tam čeledín Nývlt, sloužící u rolníka Šrámka, zlatou monstranci. Později na tom místě vyorali uhlí a kouli mouky. Asi před 200 lety byl prý Pardědub koupen za býka ( Osvěta lidu. 1920 č. 54 ). O kamenu se třemi kříži a dvěma širočinami, který stojí v Dolních Bahnách u Skalice, vypráví pověst, že tudy šli dva řezníci, poprali se a podlehli ranám, jež si navzájem zasadili. ( J. Matějka, Zapadlé kříže, Archiv. 1804. 41. )
Literatura: L. Domečka, Pardědub. Ratibor. 1905. 339.
Jos. Procházka, Na Skále, Kraj královéhradecký. 1923, čís. 42

Článek jsem opsal z podkladů, které mi poslal pan Karel Trumha z Hradce Králové.