Pan Vorel o lokomotivě píše:
   Dle rakouských internetových stránek byla zřejmě vyrobena r. 1852 pod továrním číslem 236/52, číslo kotelní knihy 134.
V roce 1855 převedena k rakouské státní železnici ( StEG ) pod číslem 399 a vyřazena po roce 1890, kde všude jezdila se asi nedá vyčíst.

--------------------

Pan Radomír Roup píše:
   Pokud je opravdu z r. 1871,  musí se týkat opravy viaduktu, který byl odstřelen za Prusko-rakouské války (bez vlivu na průběh bojů).

---

Pavel Černý vystavil informace a materiály pro doplnění této stránky. Děkuji.

   Jedná se skutečně o viadukt mezi Žirčem a Kuksem v km 49,280 (pod viaduktem prochází červeně značená turistická cesta) , jak píše Miloslav Chadima a podrobně zdokumentoval kolega Luděk Tureček ze Dvora Králové na přiložených fotografiích. Z důvodu vegetace nebylo možno fotografovat z původního místa, proto byla volena místa náhradní. Klenák z druhé strany viaduktu nese letopočet 1871. Lze tedy předpokládat, že fotografie je právě z tohoto roku.
   Zcela špatně je však určena lokomotiva. V žádném případě se nejedná o lokomotivu NStB (Severní státní dráhy) 134 Chrudim vyrobenou strojírnou Vídeňsko-glognické dráhy v roce 1852 pod výrobním číslem 236 (od roku 1855 lokomotiva StEG - Společnosti státní dráhy číslo 399 a ještě později označená IIIf 333). Tato lokomotiva měla pouze 2 spřažené nápravy a vpředu dvounápravový otočný podvozek. Logicky také na Pardubicko-libereckou dráhu jako stroj úplně jiné (konkurenční) společnosti nikdy nezavítala. S lokomotivou na obrázku měla shodou náhodných okolností společné pouze jméno.

   Ještě poznámka k StEG (Staatseisenbahn Gesellschaft) překládaná jako Společnost státní dráhy byla privátní železniční společnost, která vznikla odprodejem Severní státní dráhy a Jihovýchodní státní dráhy francouzskému kapitálu v roce 1855, když stát již neměl prostředky na provoz a rozvoj. Vůči SNDVB a ÖNWB byla společností konkurenční.

   Parní lokomotiva SNDVB 28 „Chrudim“ byla postavena v roce 1858 v Lokomotivfabrik Richard Hartmann in Chemnitz (Saská Kamenice) pod výrobním číslem 121. Byla součástí dodávky prvních lokomotiv objednaných společnosti SNDVB pro nákladní vlaky v celkovém počtu 32 strojů (1858 – 24 stroje, 1859 – 4 stroje a později roku 1870 - 4 stroje). Lokomotivám byla přidělena inventární čísla 13 – 42 a jména zejména po městech, ale i po horách nebo fyzicích a vynálezcích (inventárními čísly 1 – 12 byly označeny vůbec první lokomotivy SNDVB z let 1857 – 8, které byly určeny pro osobní vlaky). Lokomotivy převzaly nákladní dopravu na trase Pardubice – Liberec a veškerou dopravu na odbočné trati Jaroměř - Svatoňovice
   Roku 1872, kdy SNDVB přecházela na nový systém označování lokomotiv společný s ÖNWB, byl stroj „Chrudim“ začleněn do řady IV a obdržel nové inventární číslo 116.
   Lokomotiva nově označená IV 116 Chrudim byla zrušena do roku 1893, jelikož dalšího přeznačování v tomto roce v souvislosti s rekonstrukcemi 12 lokomotiv řady IV v letech 1887 – 1890 se již nedočkala.
   Lokomotiva byla obvyklé koncepce nákladní lokomotivy se třeni spřaženými nápravami a vnitřním rámem, která se ve své době používala v severním Německu. Měla poměrně nízký výkon 265 koní. Dva vodorovné válce parního stroje byly umístěny vně rámu, šoupátkové komory s rozvodem Stephenson naopak uvnitř. Vlastní rám byl starší vidlicové konstrukce. Základními součástmi rámu byly dva podélníky obdélníkového průřezu, k nimž byly nanýtovány svislé rozsochy pro vedení nápravových ložisek. Nad koly byly ozdobné blatníky. Na blatnících prvního dvojkolí byly umístěny písečníky.
   Rovněž parní kotel byl konstrukce obvyklé s mohutným parním dómem uprostřed válcové části. Na parním dómu byla pojišťovací záklopka s pérovou váhou, druhá pak byla umístěna na skříňové části kotle pod plechovým krytem před stříškou. Před parním dómem bylo situováno nalévací hrdlo pro plnění studeného kotle. Komín byl válcový zakončený zesilovací ozdobnou obrubou. Na bocích kotle byla upevněna tabulka se jménem. Kotel o maximálním přetlaku 7 atmosfér byl napájen dvěma pístovými čerpadly, která byla umístěna uvnitř rámu. Od konce 60. let se lokomotivy doplňovaly napájecími injektory. Je tedy pravděpodobné, že se jich dočkal i stroj „Chrudim“. Dyšna umístěná v dýmnici byla regulovatelný průřez, díky čemuž se mohl řídit tah v kotli.
   Lokomotiva „Chrudim“ byla pravděpodobně dodána s baldachýnovou stříškou na čtyřech sloupcích (lokomotivy z prvních dodávek byly úplně bez stříšky), později doplněnou o ochranný přední štít.
   Třínápravový tendr byl dodán Vagónkou a tendrovkou F. Ringhoffer Smíchov. Tendr byl vybaven ruční vřetenovou brzdou (vlastní lokomotiva žádnou brzdu neměla).
   Celkem 12 lokomotiv řady IV bylo v letech 1887 – 1890 rekonstruováno (nový výkonnější kotel, nové válce parního stroje, nová dvojkolí, dosazena budka). Ostatní, včetně stroje „Chrudim“, byly zrušeny. Všechny rekonstruované lokomotivy přešly po zestátnění SNDVB v roce 1909 ke kkStB, kde byly označeny řadou 133. Z nich 6 bylo postupně v době působení u kkStB zrušeno. Zbylá šestice byla v roce 1918 přidělena k nově vzniklým ČSD. Ty zrušily 4 z nich ještě před přeznačením do roku 1925. Dvě pak byly označeny novou řadou 311.2. Jedna z nich byla v roce 1927 převedena na vytápěcí kotel a druhá byla v témže roce předána na vlečku kamenolomu Skuteč. Jednalo se tehdy o nejstarší lokomotivy u ČSD.
   Železniční společnosti:
   SNDVB – Süd-norddeutche Verbindungbahn (Jiho-severoněmecká spojovací dráha – jinak častěji uváděná jako Pardubicko-liberecká dráha).
   ÖNWB – Österreichische Nordwestbahn (Rakouská severozápadní dráha) – společnost byla centrálně řízena společně s SNDVB, která byla jejím hlavním koncesionářem.
   kkStB – Kaserlich-königliche Österreichische Staatsbahnen (Rakouské státní dráhy).
   Prameny:
   1. Jindřich Bek, Zdeněk Bek – Encyklopedie železnice – Parní lokomotivy ČSD 1 – Corona s.r.o. 1999
   2. Josef Motyčka – Encyklopedie železnice – Parní lokomotivy ČSD 4 – Corona s.r.o. 2001
   3. Pavel Vursta a kol. – 130 let Pardubicko-liberecké dráhy 1859 – 1989 – Správa SZ dráhy v Praze 1989
   4. Alfred Horn Die Österreichische Nordwestbahn – Bohmann Verlag / Wien Heidelberg 1967

---

---

  Železniční předpis a roku 1857

  Za příčinou nastávajícího otevření železné dráhy z Pardubic do Josefova potřeba káže dotyčné zákony a předpisy veškerému obecenstvu ohlásiti,aby se tím z jaké strany všeliké škody zamezily a z druhé mnohému neštěstí vyhnulo. Kteréžto předpisy jsou:

  1/ Kdo "bud k cestování neb zasílání svého zboží železné dráhy užíti chce, musí se ve všem podle stanov a předpisů tamnějších úředníků zachovati.
  2/ Kromě ustanovených dělníku a dohlédačů není žádnému dovoleno po železné dráze choditi, neb přes ni přestupovati, vyjma toliko míst k přestupování vyhlédnutých.
  3/ Zábradlí však u cest přes dráhou jdoucích nesmí žádný sám o sobě otevírati, podlézati neb přelézati, nýbrž jen tenkráte dovoluje se na těch místách přes dráhu přejíti, když zábradlí Je otevřené a neb dohlédač sám je otevře.
  4/Povozy,jezdci a jakýkoliv dobytek nesmějí se zábradlí příliž přibližovati a stáda na místech blízko dráhy dovolují se jen pod opatrnou dohlídkou pásti. Každému se také přikazuje uposlechnouti napomínání dohlédačův.
  5/ Přísně se zapovídá činiti jakoukolivěk škodu na dráze, příkopech i sloupích a jiném příslušenství.
  6/ V okolí dráhy nesmí žádný cos stavěti bez povolení úřadu, co by dráze mohlo být nebezpečné, ani stromky vysazovati na místech, kde by možným vyvrácením dráhu zatarasily.
  7/ Věci snadno chytlavé nemají v obvodu dráhy pro nebezpečnost ohně bez opatření se skládati, úroda pak polní k odvážení připravená má se též nejdále od dráhy uložiti.

  Úředníci i dohlédači při dráze nají právo přestupníky dotyčných předpisův buď sami neb pomocí policejního úřadu zatknouti a soudu odevzdati. kdež podle zákona trestáni budou a sice porouchání telegrafu, neb se k tomu náleží jako chatu neb sloupu podle 89§ trestního zákona jakožto zločin veřejného násilí a odcizení jakéhokoliv nářadí z dráhy podle § 175 jako zločin krádeže.