Mitiska ve své kronice píše:

  Holohlavský hřbitov opět nepostačoval.
  Přes 50 let trval od Holohlav odvislý stav, a poněvadž obyvatelstvo smiřické rok po roku se množilo a tak hřbitov při rozšíření kolatury, zvlášť tím se soužil, že místo pro hroby kvůli 20 vyzděným hrobům a postaveným náhrobkům tak se zúžilo, že mrtvoly ve 3 a nejvýše 4 letech již bývaly vykopané a opět tam jiná mrtvola položena byla, takže i statný hrobař z mrtvol pachu onemocněl a smrti podlehl. Roku 1879 představenstva okolních obcí k C.k.okresnímu úřadu do Králového Dvora oznámení učinila a výpomoci žádáno bylo. Tu však vyšlo od hejtmanství nařízení holohlavský hřbitov buďto rozšířiti a neb docela jinam přeložiti, načež představenstva tří obcí se vyjádřila, že pro ně jest postačitelný neboť počet duší obyvatel v Holohlavech jest 608, v Černožicích a Čáslavkách 523 úhrnem tedy 1131. Naproti tomu v městě Smiřicích jest v 184 domech počet lidí 1960, tedy ku 2000 duší obyvatelstvu přináležejících a zajisté též mnoho do Smiřic nepatřících a jen tam bydlících. Ty tři vesnice mají pro sebe velmi postačitelný hřbitov co svůj majetek, Smiřice ale jen z povolení proti zaplacení hrobní taxy byly trpěny, tedy dávají Smiřicům výpověď na jeden rok k zařízení a obstarání nějakého hřbitova.

  Městská rada ze všech stran donucovaná ujmula se této záležitosti ač tehdáž také přístavbu druhé školní třídy na starosti měla, a tak vyvolila obecní pole na tom blízkém návrší za městem k západu položeném, před vrchnostenskou pilou. Soused Ingenier a majitel domu č.96 František Čeřovský a Josef Andrejsek zkušený zedník a mistr stavitelský z č.21 vyměřili délku a šířku po zemku, obydlí pro hrobníka a pro komoru mrtvol a vše vykolíčkovali.
  I tak ale nejdříve musela býti zřízena na vodu pumpa, neboť ke stavbě voda jest potřebná a i pro hrobníka musí pozůstati. Pak byl vypočítán návrh co stavba státi bude, pak byla licitace oznámena, při které Josef Andrejsek tu nejnižší nabídku učinil, však ale s tím závazkem, že hradba toho hřbitova v budoucím roce 1880 dohotovena býti musí, následně ještě v podzimku nechal Andrejsek z Dubence z lomu přivážeti pískovce a balvany. Zjara byly základy vykopány, vykopala se studně, díky Bohu, že se brzy v mírné hloubce na vodu zdravou velmi pitelnou přišlo, kterou nádeníci hned žízeň hasili a maltu připravovati mohli. Napotom z blízké panské cihelny velká zásoba cihel navezena byla, takže mohlo se v práci pokračovat. Všichni byli jsme toho mínění, že zeď může za dva měsíce dohotovena býti, tu ale stavitel stavbu zdi zarazil a počal stavěti pro rodinu pana Eduarda Malburga hrobku a nad ní nádhernou gotickou mrtvolní kapli a tato přeobtížná stavba prodloužena byla až do listopadu, a tak stavitel naveden od důchodního z Holohlav stavbu prodlužoval a úmluvu nedodržel. Všelijaké předstíral výmluvy, že hrobka dřív se musí ukončit, ba že městská rada musí ještě kamenný kříž do prostřed hřbitova nechat vyhotovit a tak se to celé na budoucí rok 1881 odložiti musí. Z jara objednán kamenný kříž až z Hořic od bratří Černých, tu zas ale holohlavský benefickat nechtěl jej posvětit, až pohřební místo bude vysvěceno, tedy že dříve nesmějí se tam pochovávat mrtvoly. Stavba hřbitova přišla na 6415 fl r.m. Zaveden byl nápojový krejcar, z 1 litru piva 2 x ( krejcary ), z vína 3 x a z kořalky též 2 x, poplatek vybírán od r.1873. Za místo pro hrobku počítáno 5 zlatých za 1 čtverečný sáh pozemku.

Smiřický Zpravodaj:

  O pouti sv. Jana Křtitele v děk. chrámu Páně dne 20.června 1881 odpoledne byl nový hřbitov smiřický dle církevních obřadů vysvěcen. Průvod se ubíral z děkanského chrámu, napřed školní mládež smiřická a p. učitel, za nimi počestní cechové se svými prapory, pak zpěváci s p. ředitelem chóru Josefem Novohradským z Holohlav. Z duchovenstva veledůst. p. děkan a kanovník Leedergar Vacek z Hradce Králové, A. Nývlt, děkan holohlav, dp. Ignác Vágenknecht, farář chotěborský, Josef Svoboda, kaplan hořiněvský a domácí p. kaplan Josef Kousal. Za nimi zastupitelstvo města Smiřic a konečně ostatní zástup lidu. Světitelem byl dp. děkan Leedergar Vacek z H.K., kazatelem A. Nývlt, děkan. Po skončeném svěcení ubíral se průvod skrze město do chrámu smiřického, kde uděleno požehnání.
  V době stavby josefovské pevnosti byl zřízen ve Smiřicích za zámkem, směrem k Čibuzi (v tzv. malé oboře ) provizorní polní hřbitov a polní kaple. Oboje bylo zrušeno až roku 1825.

Na fotce ze smiř. archivu je popiska: ,,budování obřadní síně na hřbitobě - 1968".

V rodinné hrobce Malburgů jsou pohřbeni:
   Marie roz Nitschková *31.7.1842 +18.4.1873, Amalie roz. Schönfeldová *10.8.1815 +10.9.1878, Eduard Malburg *4.5.1868 +14.3.1879, ( předcházející tři osoby byly pohřbeni na holohlavském hřbitově, později exhumováni a přeneseni do hrobky ), Eduard Adolf Malburg *8.8.1808 +2.9.1890, Albrecht Malburg *15.4.1844 +17.8.1905, Lambertina *.9.4.1852 + 8.12.1930, Stana roz Radičevičová *20.5.1848 +8.2.1895, Albrecht Malburg 29.4.1904 +10.6.1904, Hans Nikolaus Malburg *6.12.1872 +.2.6.1925, Dr. Oswald Malburg *24.2.1871 +13.3.1930, vlevo od hrobky je hrob Ilona Puteani Szeidl *6.3.1843 +16.5.1914, vpravo od hrobky zase hrob JUDr. Osvald Malburg *24.2.1871 +.13.3.1930.
   Ilona Puteani byla tchyně JUDr. Osvalda Malburga. Prý nedovolil aby byla pohřbena v rodinné hrobce. Když potom měl autonehodu, tak se mu manželka ,,pomstila" a také ho pohřbila do hrobu vedle hrobky.
Zdroj ing. Kupka.