Čech - politický týdenník katolický 5.7.1881 píše:
Ze Smiřic. (Svěcení nového hřbitova)
Dne 26 června t. r. posvěcen byl nový hřbitov v Smiřicích. Město toto, jakož snad málo které jiné, postrádá dosud svého vlastního chrámu a postrádalo až do této doby i hřbitova a jest přiděleno k duchovní správě a kolatuře holohlavské. Ježto při vzrůstajícím počtu obyvatelstva i počet úmrtí každoročně se množí, jednalo se v době poslední o to. aby hřbitov při chrámu Páně v Holohlavech, na kterýž se smiřičtí pochovávali, pro nedostatek místa k pohřbíváni rozšířen byl. Té příležitosti použilo zastupitelstvo města Smiřic, a ustanovilo se na tom že si vlastni svůj hřbitov zařídí, což jim také bez velikých obtíží dovoleno bylo. Tak stala se touha smiřických již dříve tajená skutkem, a započato tudíž v brzku v díle. Věnován k tomu účelu obecní pozemek za městem, postavena s nemalým nákladem zeď a kaple, a hřbitov krásný byl hotov. Scházelo jen ještě jedno, totiž po svěceni jeho. Vldp Alois Nývelt děkan v Holohlavech, který již mnoho vykonal pro osada svou, měl o to péči, aby tato slavnost, jak slušno důstojně vykonána byla. Vyžádav si dovoleni k posvěceni hřbitova toho u nejdůstojnějšího biskp. konsistoria v Hradci Králové ustanovil, že se o pouti holohlavské slavnost posvěceni hřbitova Smiřického konati bude, slavnosti této zavítal i vysoce důst. p. Leodegar Vacek, arcijáhen. kanovník a děkan při kathedrálním chrámu Páně v Hradci Králové, vyhověv milerád vldp. děkanovi k žádosti jeho, aby byl světitelem hřbitova, za kterouž ochota jemu na tomto miste nejvřelejší díky vzdáti neopomíjíme. V řečený den o 3. odpoledne sešel se veliký zástup lidstva v chrámu Páně Holohlavech, odkudž vysoce důstojný pan světitel za assistence pěti kněží vedl průvod za hlabolu zvonů a zpěvu písní na nový hřbitov v Smiřicich, kdež posvětil nejprve kříž a potom hřbitov, načež měl vldp. děkan holohlavský k shromáždění řeč, v niž do jemně vyličoval význam obřadů při svěceni, když podotknul, tu na hřbitově, že nebude vice rolník zasévali símě, ale že Hospodář nebeský zasévali símě těl, aby je jednou opět vzkřísil k života, tuť mnohá zkanula slza po tvářích posluchačů. Slavnost ukončena průvodem do chrámu Páně zámeckého ve Smiřicich, kdež přítomným uděleno bylo požehnáni s N. S. O.

Stavitel Andrejsek si účtoval 22.3.1879 za zednické a dělnické práce 2314,68 zl., za kamenické práce 1195 zl., za hmoty a přívoz 2820,70 zl. Celkem 6330,38 zlatých. Bylo naúčtováno 49 000 cihel, 33 500 kosteční(?) : metru sáhového kamene, 28704 kg vápna, 145 krychlového metru písku. Železná litá vrata k hřbitovu 2.40 šíře a 2,30 výšky stála 120 zlatých. Pod zeď se vykopaly základy 60 cm do hloubky, šíře 63 cm v délce 313,48 m.
Dlouhé strany měří 100 m, zadní zeď 56,74 m a přední čelní zeď 53,04 m. Platilo se také za zhotovení bytu pro hrobníka, který má pozustávati z jedné světnice, 1. síně neb komory, po straně z jedné úmrlčí komory.


Mitiska ve své kronice píše:
  Holohlavský hřbitov opět nepostačoval.
  Přes 50 let trval od Holohlav odvislý stav, a poněvadž obyvatelstvo smiřické rok po roku se množilo a tak hřbitov při rozšíření kolatury, zvlášť tím se soužil, že místo pro hroby kvůli 20 vyzděným hrobům a postaveným náhrobkům tak se zúžilo, že mrtvoly ve 3 a nejvýše 4 letech již bývaly vykopané a opět tam jiná mrtvola položena byla, takže i statný hrobař z mrtvol pachu onemocněl a smrti podlehl. Roku 1879 představenstva okolních obcí k C.k.okresnímu úřadu do Králového Dvora oznámení učinila a výpomoci žádáno bylo. Tu však vyšlo od hejtmanství nařízení holohlavský hřbitov buďto rozšířiti a neb docela jinam přeložiti, načež představenstva tří obcí se vyjádřila, že pro ně jest postačitelný neboť počet duší obyvatel v Holohlavech jest 608, v Černožicích a Čáslavkách 523 úhrnem tedy 1131. Naproti tomu v městě Smiřicích jest v 184 domech počet lidí 1960, tedy ku 2000 duší obyvatelstvu přináležejících a zajisté též mnoho do Smiřic nepatřících a jen tam bydlících. Ty tři vesnice mají pro sebe velmi postačitelný hřbitov co svůj majetek, Smiřice ale jen z povolení proti zaplacení hrobní taxy byly trpěny, tedy dávají Smiřicům výpověď na jeden rok k zařízení a obstarání nějakého hřbitova.

  Městská rada ze všech stran donucovaná ujmula se této záležitosti ač tehdáž také přístavbu druhé školní třídy na starosti měla, a tak vyvolila obecní pole na tom blízkém návrší za městem k západu položeném, před vrchnostenskou pilou. Soused Ingenier a majitel domu č.96 František Čeřovský a Josef Andrejsek zkušený zedník a mistr stavitelský z č.21 vyměřili délku a šířku po zemku, obydlí pro hrobníka a pro komoru mrtvol a vše vykolíčkovali.
  I tak ale nejdříve musela býti zřízena na vodu pumpa, neboť ke stavbě voda jest potřebná a i pro hrobníka musí pozůstati. Pak byl vypočítán návrh co stavba státi bude, pak byla licitace oznámena, při které Josef Andrejsek tu nejnižší nabídku učinil, však ale s tím závazkem, že hradba toho hřbitova v budoucím roce 1880 dohotovena býti musí, následně ještě v podzimku nechal Andrejsek z Dubence z lomu přivážeti pískovce a balvany. Zjara byly základy vykopány, vykopala se studně, díky Bohu, že se brzy v mírné hloubce na vodu zdravou velmi pitelnou přišlo, kterou nádeníci hned žízeň hasili a maltu připravovati mohli. Napotom z blízké panské cihelny velká zásoba cihel navezena byla, takže mohlo se v práci pokračovat. Všichni byli jsme toho mínění, že zeď může za dva měsíce dohotovena býti, tu ale stavitel stavbu zdi zarazil a počal stavěti pro rodinu pana Eduarda Malburga hrobku a nad ní nádhernou gotickou mrtvolní kapli a tato přeobtížná stavba prodloužena byla až do listopadu, a tak stavitel naveden od důchodního z Holohlav stavbu prodlužoval a úmluvu nedodržel. Všelijaké předstíral výmluvy, že hrobka dřív se musí ukončit, ba že městská rada musí ještě kamenný kříž do prostřed hřbitova nechat vyhotovit a tak se to celé na budoucí rok 1881 odložiti musí. Z jara objednán kamenný kříž až z Hořic od bratří Černých, tu zas ale holohlavský benefickat nechtěl jej posvětit, až pohřební místo bude vysvěceno, tedy že dříve nesmějí se tam pochovávat mrtvoly. Stavba hřbitova přišla na 6415 fl r.m. Zaveden byl nápojový krejcar, z 1 litru piva 2 x ( krejcary ), z vína 3 x a z kořalky též 2 x, poplatek vybírán od r.1873. Za místo pro hrobku počítáno 5 zlatých za 1 čtverečný sáh pozemku.

Smiřický Zpravodaj:
  O pouti sv. Jana Křtitele v děk. chrámu Páně dne 20.června 1881 odpoledne byl nový hřbitov smiřický dle církevních obřadů vysvěcen. Průvod se ubíral z děkanského chrámu, napřed školní mládež smiřická a p. učitel, za nimi počestní cechové se svými prapory, pak zpěváci s p. ředitelem chóru Josefem Novohradským z Holohlav. Z duchovenstva veledůst. p. děkan a kanovník Leedergar Vacek z Hradce Králové, A. Nývlt, děkan holohlav, dp. Ignác Vágenknecht, farář chotěborský, Josef Svoboda, kaplan hořiněvský a domácí p. kaplan Josef Kousal. Za nimi zastupitelstvo města Smiřic a konečně ostatní zástup lidu. Světitelem byl dp. děkan Leedergar Vacek z H.K., kazatelem A. Nývlt, děkan. Po skončeném svěcení ubíral se průvod skrze město do chrámu smiřického, kde uděleno požehnání.
  V době stavby josefovské pevnosti byl zřízen ve Smiřicích za zámkem, směrem k Čibuzi (v tzv. malé oboře ) provizorní polní hřbitov a polní kaple. Oboje bylo zrušeno až roku 1825.

Na podzim 1909 byla vystavěna na místním hřbitově nákladem K 1 750,- pitevna. Sm. kronika.

Na fotce ze smiř. archivu je popiska: "budování obřadní síně na hřbitově - 1968".

V rodinné hrobce Malburgů jsou pohřbeni:
   Marie roz Nitschková *31.7.1842 +18.4.1873, Amalie roz. Schönfeldová *10.8.1815 +10.9.1878, Eduard Malburg *4.5.1868 +14.3.1879, ( předcházející tři osoby byly pohřbeni na holohlavském hřbitově, později exhumováni a přeneseni do hrobky ), Eduard Adolf Malburg *8.8.1808 +2.9.1890, Albrecht Malburg *15.4.1844 +17.8.1905, Lambertina *.9.4.1852 + 8.12.1930, Stana roz Radičevičová *20.5.1848 +8.2.1895, Albrecht Malburg 29.4.1904 +10.6.1904, Hans Nikolaus Malburg *6.12.1872 +.2.6.1925, Dr. Oswald Malburg *24.2.1871 +13.3.1930, vlevo od hrobky je hrob Ilona Puteani Szeidl *6.3.1843 +16.5.1914, vpravo od hrobky zase hrob JUDr. Osvald Malburg *24.2.1871 +.13.3.1930.
   Ilona Puteani byla tchyně JUDr. Osvalda Malburga. Prý nedovolil aby byla pohřbena v rodinné hrobce. Když potom měl autonehodu, tak se mu manželka ,,pomstila" a také ho pohřbila do hrobu vedle hrobky.
Zdroj ing. Kupka.