Smiřice - Historická data

Smiřice - historická data 1790 - 1925

Zpět na hlavní stránku

Text přepsala p. Laďka Reichová. Děkuji za její práci.
P. Reichová upřesňuje: podklady nám přinesl pan Andrejs z Lužan, snad by to měly být podklady ke kronice,
ale jsou jen částečné, je to snad po p. Vorlovi, sám si nebyl jistý.

Počet dítek škol

1790 - 30 chlapců a 36 děvčat - 66 dítek
1833 - ve 2 třídách 66 chlapců a 46 dívek - 112 dítek
1854 - 160 dítek
1866 - ve 2 třídách 250 dítek
1875 - s přiškolenou Zderazí - 320 dítek
1878 - na čtyřtřídní škole - 350 dítek

1877

Jan Bek, purkmistr - Antonín Sehnoutka, 1. radní - František Horák, 2. radní - Albrecht Malburg, 3. radní. Výboři: Petr P. Skořepa, řídící školy - František Spurný, obuvník - Edvard Veselovský, kupec - Josef Fejgl, rolník - Jan Valášek, soused - Václav Hanka, obchodník - Josef Herman, hostinský - František Čeřovský, inženýr - Ignác Matějček, sklenář - Josef Karel, řezník - Jan Zeman, kožišník - Petr Pekárek, stavitelský mistr - Josef Kučera, soused - Jan Kottland, tesařský mistr a František Patzeld, ředitel kanceláře, právní zástupce velkostatku barona z Liebigu.

1878

17. února 1878 zemřel Jan Čeněk, bývalý purkmistr za doby pruské války v r. 1866 a dlouholetý obecní starší.

1879

Dne 7. ledna 1879 zemřel František Horák, městský radní a školní dohližitel. Bylť členem mnoha vlasteneckých spolků, podporovatel české literatury, muž svobodomyslný a dobrý znatel dějin českých. Slavného pohřbu jeho zúčastnila se veškerá mládež školní věnovavši mu na rakev věnec s nápisem: „Škola byla Ti milá - Mládež za to Ti žehná!“, čehož plnou měrou zasloužil pro zásluhy o školu. Zesnulý věnoval jistinu 50 zl na nadaci, z níž úroky 3 zl má býti podělen nejchudší a nejpilnější žák podle určení řídícího školy.

1880

Dne 7. června 1880 projel císař František Josef stanicí smiřickou na cestě do Josefova a Jaroměře.

1881

Dne 29. srpna 1881 dosavadní majitelé panství smiřicko-hoříněvského Jan, Theodor a Jindřich z Liebigu prodali je za 4 miliony zl. císařskému rodinnému fondu.

1882

Dne 21. února 1882 rozmohly se spalničky mezi školní mládeží tou měrou, že zastaveno vyučování po dobu trvání nákazy, neboť dne

12. dubna 1882 zjištěno 64 případů onemocnění; ze 418 školních dětí přišlo do školy jen 134.

Dne 14 a 15. března 1882 konány nové volby do obecního zastupitelstva. Zvoleni do výboru: Ant. Sehnoutka, truhlář - Jos. Beran, krejčí - Alois Hlavatý, řezník - Frant. Spurný, obuvník - Petr Skořepa, řídící školy - Josef Valášek, tesařský mistr - Antonín Valášek, řezník - Jan Juliš, krupař - Vincenc Nievelt, lékárník - Bedř. Bartošek, klempíř, - Jos. Hojný, puškař - Jos. Kaube, obuvník - Jos. Míchal, pekař - Jos. Litomyský, krupař - Jan Čeněk, koželuh - Jan Schiefner, obchodník - Jan Motyčka, skladník - Vincenc Slezák, hostinský. Z předešlého zastupitelstva zvoleni tolika dva členové, totiž Ant. Sehnoutka a Frant. Spurný.

Dne 18. března 1882 zemřel ve Dvoře Králové n. L. MUDr. Josef Veverka, purkmistr královédvorský, poslanec na sněmu českém a rodák smiřický. Bylť muž povahy šlechetné a srdce dobrého, o vědu a obec zasloužilý vlastenec.

Dne 5. dubna 1882 zvoleni všemi hlasy Ant. Sehnoutka purkmistrem, Vincenc Nievelt 1. radním, Jos. Valášek 2. radním a Jos. Hojný 3. radním. Zvoleni poděkovavše za důvěru, volbu přijali.

Dne 18. a 19. července 1882 povodeň, povstalá průtrží mračen v horním toku Labe, způsobila v okolí smiřickém značných škod a jen protrženému stávku u mostu černožického jest děkovati že i část města zatopena nebyla.

1883

Dne 17. června 1883 konána slavnost pojmenování ulic města Smiřic v rodném domku Adolfa Ignace Mautnera rytíře z Markhofu. Slavnostní řeč přednesl Petr P. Skořepa. Prostranství před radnicí a školou a kostelem od domu Vinc. Slezáka č. 128 až k domu Albrechta Malburga č. 6 pojmenováno „Náměstí“; ulice za železným mostem „Sternbergovo nábřeží“; ulice vedoucí k Mautnerovu chudobinci „Mautnerova ulice“; hlavní ulice od č. 6 až ku prvnímu mostu „Palackého třída“; od prvního mostu až ke druhému, t.j. od domu Frant. Jakoubka až k domu Jana Schiefnera „Mezimostí“; ulice od dřevěného mostu směrem ke Zderazi „ Liebigova třída“; ulice od Kučerových k Holohlavům „Hansova ulice“; ulice od mostu u Schiefnerových ke dráze, sklepů a na kopec „Hankova třída“ a ulice mezi domy č. 23 a 24 na obec vedoucí nazvána „Hasičská ulice“. Ulice pojmenovány účelně podle dějin a vynikajících mužů národa i města Smiřic.

Dne 27. června 1883 večer v 9,5 hod. zemřel po delší zákeřné nemoci MUDr. Otakar Jedlička městský lékař a spisovatel. Pohřeb tohoto ryzího vlastence konaný dne 30. června 1883 byl projevem veliké úcty, lásky a vděčnosti nejen tisíců účastníků, ale i celého národa. Ku cti a paměti zvěčnělého pojmenována ulice od domu č. 20, kde bydlel, na obec vedoucí „Jedličkova ulice“.

1884

Dne 20. března 1884 při vyznamenání stříbrným záslužným křížem s korunu věnoval rodák smiřický Josef Gabriel, dílovedoucí v pivovaře St. Marxském, náležejícím Ad. Ig. Mautnerovi, rytíři z Markhofu, chudým smiřickým 100 zl. a 50 zl. školní mládeži.

Dne ................ městské zastupitelstvo, uznávajíc pro budoucnost nutnou toho potřebu, zakoupilo od mlynáře Šimona Kleina hostinec „U zeleného stromu č. 125,náležející dříve staré rodině smiřické „Černých“ (později byl vlastníkem Jan, Marie a František Levý) za 16.400 zl.

Oba mosty k nádraží vedoucí byly velmi úzké a pro chodce nebezpečné. Obecní zastupitelstvo dalo tedy zříditi po obou stranách každého mostu lávky železné nákladem 1.300 zl., čímž město na bezpečí a okrase získalo. Také zřízen byl dlaždicový chodník od mostu u kostela a k domu Al. Malburga.

V r. 1884 založil zdejší sbor učitelský s jinými ještě příznivci Ústřední matice školské „Místní odbor Ústřední Matice školské pro Smiřice a okolí“. Ke spolku tomu přihlásilo se hned 61 členů a činného spolku předsedou zvolen obětavý vlastenec Jan Dušek, c.k. cukrmistr a místopředsedou taktéž horlivý našinec Vincenc Nievelt, lékárník a radní města.

Dne 6. a 7. září 1884 konána slavnost odhalení pomníku MUDr. Otakara Jedličky na zdejším hřbitově.

V sobotu dne 6. září zahájen slavnostní večer proslovem od básníka a profesora Václava Veverky, rodáka vlkovského, poté bylo divadelní představení a koncert hudby „Sokola kolínského“.

V neděli 7. září po ranním budíčku sjížděli se vlaky účastníci slavnosti. Vlak od Krkonoš s dobrým půltisícem hostů přijel a druhý od Prahy přivezl vedle množství zástupců spolků z celého Polabí také slavnostního řečníka, básníka a spisovatele Ervína Špindlera, okresního tajemníka z Roudnice, z kraje posvátného Řípu.
O 10 hod. sloužena byla v zámeckém kostele mše sv. a po této v půl 11 hod. za jásavé hudby, pod četnými spolkovými prapory začal se průvod malebně seřaděný vpřed pohybovati. Průvod ubíral se v čtyřstupech a čítal přes tisíc hlav, mimo tisíce lidu jej provázejícího.
Rozsáhlé prostory hřbitova byly lidem posety. Spojené sbory pěvecké zapěly v mohutném chorálu „Já jsem Slovan duší, tělem“, načež následovala řeč slavnostní. Vylíčen život Jedličkův, který nadáním svým nejkrásnější naděje do budoucnosti vzbuzoval, avšak v plné síle mužné skácen smrtící ranou osudu, nedočkal se jejich splnění. Řečník zmínil se o činnosti jeho novinářské, literární, spolkové, společenské a lékařské, též upozornil na zásluhy jeho o probuzení uvědomění města Smiřic a celého okolí. Řeč skončena provoláním „Slávy“ památce Jedličkově a pomník, církevně před slavnostní řečí posvěcený, odhalen.
Pomník jest přes pět metrů vysoký, z hořického pískovce novopackým sochařem Suchardou umělecky provedený, štíhlý obelisk s věrnou podobou oslavencovou v bronzovém medaillonu od mladého umělce Procházky z Prahy. V čele na podstavci je nápis, komu pomník ku paměti postaven, po stranách kým a kdy byl postaven s heslem, jež Jedlička v pamětní list „Národ sobě“ r. 1880 byl vepsal: „I prostý řadový bojovník jest šťasten, může-li umříti s hrdým povznášejícím sebevědomím: „Konal jsem v boji za tebe, vlasti má a lidstva svobodo svatá, dle sil svých svoji povinnost!“
Odpoledne byl za přehojné účasti koncert „Na lednici“, při kterémž prodáván almanach péčí výboru a redakcí dr. V. Ryby k oslavě odhalení Jedličkova pomníku vydaný.
Z čistého výtěžku slavnosti přes 600 zl. založena nadace Jedličkova pro vzorného chudého žáka školy smiřické, která ke konci každého školního roku se uděluje.

1885

Dne 22. a 23. března 1885 sehrály dítky školní jímavou divadelní hru „Láska k vlasti“ od J. K. Hraše. Čistý výnos byl 86 zl. 29 kr., které určeny k zakoupení nového školního harmonia. Morální účinek hry byl velkolepý.

Dne 2. dubna 1885 rozloučil se s městem zdejší lékárník Vincenc Nievelt, městský radní, veliký přítel školy, příznivec školní mládeže a učitelstva; odstěhoval se do Jičína.

Dne 29. května 1885 konaly se nové volby do obecního zastupitelstva. Za starostu zvolen Jos. Valášek, do městské rady Jos. Hojný, Jan Juliš a Jan Čeněk. Do výboru: Vinc. Slezák, Fr. Holeček, Jos. Kaube, Jos. Hejcman, Jos. Fejgl, Ant. Sehnoutka, Ant. Valášek, A. Rynt, Jan Schiefner, Jan Motyčka, Bedř. Bartošek, Jos. Míchal a Jos. Litomyský.

1886

Dne 10. a 11. července 1886 důstojně oslaveno 25leté záslužné působení zdejšího ředitele školy Petra P. Skořepy. Odpoledne 11. července konán výlet mládeže školní do zahrady Jakoubkovy v Černožicích.

Dne 1. září chodí
do obec. školy 213 chlapců a 234 děvčat = 447 dítek
do školy jinde ..........................................27 dítek
Úhrnem 474 dítek

1887

Dne 21. dubna 1887 zemřela ve Vídni choť Adolfa Ig. Mautnera, rytíře z Markofu, Julie Marcellina Mautnerová, rozená Kadichová, spoluzakladatelkyně zdejšího chudobince. Smuteční prapory, soustrastné telegramy a slavné bohoslužby byly projevem úcty, vděčnosti a lásky k zesnulé dobroditelce.

Dne 23. června 1887 zemřel v 39. roce věku svého vážený městský lékař MUDr. Alois Doubrava, rodák královéhradecký. Pohřbu jeho zúčastnila se mládež školní, sbor učitelský, obecní zastupitelstvo a veškeré zdejší jednoty a korporace.

Dne 29. října 1887 č. 36.681 jmenován c.k. zemskou školní radou v Praze Petr P. Skořepa, ředitel zdejší obec. školy, zástupcem c.k. okres. školního inspektora.

1888

Dne 17. a 18. července 1888 konány volby do obecního zastupitelstva a 30. července do městské rady. Za starostu zvolen Josef Valášek, za I. radního Jos. Hojný, za II. radního Jan Juliš a za III. rad. Jan Čeněk; za výbory: virilista za c.k. velkostatek Ignác Herrscher, c.k. vrchní správce, poté Vinc. Slezák, kupec, Petr P. Skořepa, ředitel školy a zástupce c.k. ikr. škol. inspektora, Josef Fejgl, rolník, Ant. Valášek, řezník, Bedř. Bartošek, klempíř, Jan Motyčka, c.k. účetní skladiště, Jan Hodek, rolník, Jos. Litomyský, krupař, Josef Andrejsek, zed. mistr, Josef Míchal, pekař, Jos. Červinka, lékárník, Jan Schiefner, obchodník, Jas. Kaube, obuvník a Josef Lefnar, kupec.

Dne 19. srpna 1888 konala se domácí slavnost položení základního kamene k nové budově městského chudobince a dětské opatrovny.

1889

Dne 7. března 1889 zemřel P. Jan Bohaboj Mitiska, zámecký farář ve Smiřicích v 82. roce věku svého, vykonávav horlivě povinnosti své po 32 roky v zámeckém kostele a po 20 roků jako katecheta zdejší školy. Zesnulý pilně zapisoval všechny události ze současného života města Smiřic a celého království, rozhojniv je údaji z minula, čerpanými z různých pramenů. Knihu tuto ne bezcennou „Kroniku“ nazvanou daroval městu Smiřicům. Pohřben důstojně dne 11. března ve vlastní hrobce, kterou již za živa si na hřbitově smiřickém vystavěl.

Dne 15. října 1889 byla vysvěcena budova Mautnerova chudobince a školy mateřské. Dobročinný zakladatel Ad. Ig. Mautner, rytíř z Markhofu, daroval 200 zl. na bohatou hostinu, 200 zl. pro chudou mládež školní a 100 zl. pro chudé města. školní dítky obdržely ihned 100 zl. v nových stříbrných desetnících a druhých 100 zl. dáno na základ pro obecní kuchyni, k čemuž přidal Albrecht Malburg, továrník zdejší, též 100 zl. a obecní zastupitelstvo na počest šlechetného dárce vídeňského upsalo 1.000 zl. jistiny, jako nadaci k obecní kuchyni rytíře Mautnera z Markhofu.

Dne 2. prosince 1889 otevřena svému účelu odevzdána byla mateřská škola zdejší za přítomnosti všech členů místní školní rady. Opatrovnicí zvolena Laura Feltlová z Černožic. Do školy zapsáno bylo 39 dítek.

Dne 9. prosince 1889 zahájila činnost místní kuchyně Mautnerova a sytila denně živným obědem 50 školních dítek a 20 městských chudých. Protektorkou byla Stanna Malburgová, předsedkyní Hedvika Herrscherová a Růžena Valášková jednatelkou. Ve výboru byly: Marie Hojná, Marie Feschlerová, Ant. Cermanová, Markéta Malburgová, Marie Schiefnerová a Marie Kováříková.

Dne 22. prosince 1889 došla poslední zásilka největšího dobrodince smiřického Adolfa Ignáce Mautnera, rytíře z Markhofu, ke Štědrému večeru chudým školním dítkám, a to: 12 párů botek, 18 párů střevíců, 12 obleků pro chlapce, 12 obleků pro dívky, 48 deštníků, 9 kartonů rozličných krásných věcí, 10 zl. k ozdobení stromku a 50 zl. místním dospělým chudým. A když ve Smiřicích 24. prosince o nadílce při vánočním stromku vzpomínali podělení svého dobrodince, ve Vídni v té chvíli již duše jeho vznášela se k nebes výšinám. Adolfa Ignáce Mautnera, rytíře z Markhofu, nebylo více. Odešel, jen velké činy jeho a vděčnost smiřických zůstaly k věčné paměti.

1890

3. ledna konána smuteční slavnost ve zdejším chrámu Páně z velikého dobrodince smiřického Adolfa Ignáce Mautnera, rytíře z Markhofu, který ve Vídni dne 24. prosince 1889 v 88. roce věku svého zemřel. Ještě v poslední vůli své odkázal 1.000 zl. chudým smiřickým a 500 zl. obecní kuchyni. V kostele přítomny veškeré spolky a korporace města, úřednictvo, obyvatelé a mnoho set školních dítek. Při requiích zapěno pěveckou jednotou „Hanka“, jejíž čestným členem byl v Pánu zesnulý, velké vokální Lablerovo requiem. Věčná budiž paměť šlechetnému dobrodinci !

V lednu 1890 objevila se ve Smiřicích poprvé chřipková nakažlivá nemoc - epidemická influenza, kterouž stíženo přes 100 dítek školních a třetina dospělých. Školní vyučování na 10 dní zastaveno.

Dne 9. března jmenovalo zastupitelstvo smiřické pro osvědčenou dobročinnost a lidumilnost k zdejší chudé mládeži a chudině města vůbec čestnými měšťany:
1.) Karla Mautnera, rytíře z Markhofu ve Vídni,
2.) Jiřího Mautnera, rytíře z Markhofu ve Vídni,
3.) Ludvíka Mautnera, rytíře z Markhofu ve Vídni a
4.) Albrechta Malburga, továrníka ve Smiřicích.

1891

V lednu a únoru onemocnělo spalničkami 93 školních dítek a 48 dítek z opatrovny, takže tato po šest týdnů uzavřena zůstala. Případ úmrtí nebyl žádný.

Výsledky sčítání lidu z r. 1890:
Smiřice mají 202 domy. Obyvatelů: 1074 mužů, 1173 žen = 2247. Nejstarší žena čítala 90 let. Podle náboženství bylo 2180 katolíků, 40 evang. helvets., 1 ev. augsb., 26 židů. Čechů bylo 2245, Němců 2.
Užitkových domácích zvířat bylo: 73 koňů, 177 hovězího dob., 71 koz, 63 vepřů, 72 ovcí a 58 úlů včel.

Do 30. dubna trvala tuhá zima, která začala v listopadu m.r. Svátky velikonoční, připadající na 25. - 31. března měly úplně vzezření vánoc. Na Bílou sobotu byla celá krajina pokryta sněhem, takže se jezdilo na saních. Přes čtvrtstoletí nebylo podobné zimy !

Dne 18. července jelo 50 žáků ze Smiřic za dozorů svých rodičů a učitele Fr. Tobiáška zvláštním vlakem do Prahy na zemskou jubilejní výstavu.

V srpnu zvoleno nové obecní zastupitelstvo: Jos. Hojný, purkmistr, Jan Juliš, I. radní, Jan Schiefner, II. radní a Jos. Andrejsek, III. radní. Do výboru: H. Herrscher, Petr. P. Skořepa, Vinc. Slezák, Jos. Fejgl, Jan Vognar, Jos. Valášek, Alb. Malburg, Bed. Bartošek, Vác. Kottlandt, Jan Čeněk, Jos. Červinka, Jos. Lefnar, Jos. Míchal, Jan Motyčka.

1892

Dne 28. března 1892 oslavilo město důstojně památku 300letých narozenin učitele národů Jana Amosa Komenského a podarovalo všecko žactvo krásnými knížkami O životě J. A. Komenského.

18. dubna pořádána k oslavě Komenského akademie všemi vlasteneckými spolky pod protektorátem městské rady v místnostech pěvecké jednoty „Hanka“ v hotelu „Andrejsek“.

6. a 7. září císař František Josef ve Smiřicích (po třetí), aby byl přítomen vojenskému cvičení mezi Oujezdem a Bukovinou.

1893

1. prosince otevřena první třída měšťanské školy, která jako trojtřídní chlapecká povolena výměrem zemské školní rady z 10. září 1893 č. 21.669. Dočasným ředitelem měšťanské školy jmenován Petr P. Skořepa, čestný ředitel místní školy obecné. Jan Štěrba ustanoven učitelem přírodovědeckého odboru.

1894

Dne 15. ledna zemřel v Kuksu, v klášteře milosrdných bratří P. Bedřich Landrock, čestný měšťan smiřický a děkan jaroměřský v.v. Byl to muž výtečných vlastností, schopností a nadání: výborný řečník a kazatel, hudebník, skladatel, básník a spisovatel. Slynul pověstí vzorného kněze - vlastence, a proto zvolen za poslance do zemského sněmu českého dne 18. března 1861 a téhož roku jmenován byl i čestným měšťanem smiřickým.

Dne 1. července t.r. započala stavba nové budovy školní. Základní kámen posvětil dopoledne holohlavský děkan a vikář P. Alois Nývlt. Odpoledne byla vycházka a zábava školní mládeže v restauraci „Na lednici“.

1895

1. ledna na škole obecné 176 chl. a 204 děvč. = 380 dít.
ve 2 třídách na škole měšťanské 41 chl. a 29 chl. = 70 dít.
Úhrnem 450 dít.

1. září začalo vyučování v nové budově školní. Slavnost posvěcení školy konána za účasti všech místních spolků a korporací, obecních i c.k. úřadů. Odpoledne byl koncert v restauraci „Na lednici“.

1896

1. ledna chodí do ob. školy 159 chl. a 198 děvč. = 357 dít.
do tří tříd měšť. 50 + 34 + 23 chl. = 107 chl.
Úhrnem 464 dít.
V květnu t.r. zřídila místní obec před školní budovou malý, ale krásný libosad na straně východní.

1897

1. ledna skutečně do školy chodí 145 chl. a 188 děvč. = 333 dít.
do I. tř. měšť. 40 ž., do II. tř. 33 ž., do III. tř. 22 žáci = 95 dít.
Úhrnem 428 dít.

1898

1. ledna zapsáno 163 chl. a 221 děvč. = 384 dít.
v I. tř. m. 40 ž., v II. tř. 29 ž., do III. tř. 26 ž. = 95 dít.
Úhrnem 479 dít.

Dne 11. ledna 1898 zemřel bývalý starosta města, mnoholetý člen obec. zastupitelstva a člen místní škol. rady Antonín Sehnoutka, muž prostý, ale poctivý. Za starostu zvolen 5. dubna 1882 a úřadoval do 29. května 1885. Za něho stala se přestavba a přístavba ke staré budově školní; - škola rozšířena na 5ti třídní; - stalo se slavnostní pojmenování ulic; - vystrojen byl městem slavný pohřeb místního lékaře a vlasteneckého publicisty, spisovatele MUDr. Otakara Jedličky; - dostoupily největší výše štědré vánoční nadílky pro veškeré dítky školní v ceně 500 - 700 zl.; - byl koupen sousedící se školou hostinec „U zeleného stromu“ č. 125 pro potřeby školní; - zřízeny byly železné lávky u mostů; - škola rozšířena na šestitřídní; - založen Místní odbor Ústřední matice školské; - zřízena nadace Jedličkova 600 zl. pro nadaného chudého žáka; - konána velkolepá národní slavnost postavení pomníku na hřbitově smiřickému MUDr. Otakaru Jedličkovi; - oslaven byl celým městem čestný ředitel školy Petr. P. Skořepa. Bohatý výkaz tříleté činnosti jako starosty svědčí o dobré vůli jeho a šlechetné snaze.

Od 1. prosince 1898 do 7. ledna 1899 onemocnělo 180 školních dítek spalničkami; případu úmrtí nebylo.

1899

1. ledna zapsáno 178 chl. a 219 děvč. = 397 dítek
v I. tř. m. 59 ž., II. tř. 29 ž., III. tř. 22 ž. = 100 žáků
Úhrnem 497 dítek

1900

1. ledna zapsáno 165 chl. a 226 dívek = 391 dítek
na měšť. škole v I. tř. 44 ž., v II. tř. 42 ž., ve III. tř. 19 ž. = 105 žáků
Úhrnem 496 žáků

1. září 1900 povinných dětí 382
na škole měšť. 42, 32 a 32 ž. 106
Úhrnem 488 dítek

1901

13. dubna zemřel bývalý starosta města Josef Valášek, přítel a příznivec školy.

13. května zesnul v Pánu P. Alois Nývlt, děkan holohlavský a člen místní školní rady smiřické. Zesnulý požíval všeobecné úcty a vážnosti.

13. srpna t.r. zemřel ředitel obecné a měšťanské školy zdejší Petr P. Skořepa, čestný měšťan smiřický, zástupce učitelstva v c.k. okresní školní radě a dlouholetý předseda učitelského spolku „Buděj Jaroměřský“. Zemřel ve Vřešťově, rodišti svém, kamž se byl uchýlil za příčinou uzdravení ze zákeřné nemoci, která již delší dobu na zdrví jeho hlodala; loňského roku pak v listopadu přinutila jej k opuštění školy, do které se více již nevrátil.
Ředitel Skořepa byl svého času pro Smiřice muž významu nevšedního, o rozkvět školství zdejšího města má zásluhy nepopíratelné, na roli školství pak byl pracovníkem záslužným.
Pohřben byl ve Smiřicích s veškerými zaslouženými poctami.
Budiž mu vděčná paměť v obci zdejší, jíž 35 let síly své věnoval, vychovav národu školou celé dvě generace.

1. září povinných školou 450 dítek
z těchto do školy obecné chodí 322
do školy měšťanské 95
jinde chodí do školy 29
doma se učí 3
trvale nemocno 1

1902

1. června t.r. nastoupil ředitelské místo na obecné a měšťanské škole František Preninger, jmenovaný c.k. zemskou školní radou v Praze dekretem z 24. března r. 1902, č. 11.000.

1. září dětí školou povinných 489
z těch do školy obecné chodí 342
do školy měšťanské 114

1903

V pondělí dne 9. února následkem náhlé oblevy a deště rozvodnilo se Labe a zdvihly se ledy, jež nakupivše se před samým městem za Merglovými, zacpaly koryto labské tou měrou, že voda valila se přes novu silnici k Černožicům, přes pole a luka a vnikla o 10 hodině večerní do ulice Mautnerovy skoro až ke mlýnu, zatopila zahradu u chudobince a vnikla i do okolních domů. Obyvatelstvo vyklízelo ohrožená stavení a opožděným pomáháno na lodicích. Katastrofa hrozila od 4 hod. odpoledne do 11 hod. v noci, kdy uvolnily si ledové kry volný průchod a zácpa ledová přestala. Škod valných tato povodeň mimo potrhání černožické silnice a zátopu níže položených domků neučinila.

V neděli dne 19. a v pondělí dne 20. dubna zuřila velká bouře, vichřice a vánice sněhová, jakéž ani nejstarší lidé nepamatovali. Na mnohých místech byly cesty až do výše 2 m zaváty a nebylo možno v některou dobu ani na ulici vyjíti. Na škole měšťanské ze 109 žáků nebylo možno 62 venkovským pro hrozné návěje do školy přijíti.
Následky této živelní pohromy odneslo ptactvo, jež před tím teplými dny jarními k nám z jihu se vrátilo.

15. července 1903 oslaveno desetileté trvání školy měšťanské zároveň s ukončením školního roku zpěvy, slavnostní řečí ředitelovou a hymnami. Památná tato slavnost zůstavila hluboký dojem u všech účastníků.

1. září zapsáno na škole obecné a měšťanské 490 dítek; a to na škole obecné 346 a na škole měšťanské 114; jinde chodí do školy 27, doma se učí 1 a trvale nemocny 2 dítky.

21. prosince 1903 povolena ve Smiřicích c.k. ministerstvem kultury a vyučování ve Vídni pod č. 35.254 pokračovací průmyslová škola o 2 ročnících s přípravkou.

1904

V březnu 1904 objevil se u školních dítek epidemický zánět příušních žláz.

Koncem května vyskytla se mezi mládeží obou škol epidemie spalniček. Následkem povážlivého rozšíření této nákazy byla škola obecná od 15.VI. do 30.VI. uzavřena a v době té všecky učebny formalinem desinfikovány. Obě epidemie měly pravidelný průběh a nevyžádaly si na životech mládeže žádných obětí.

1. září chodí školních dítek na obec. školu 346
do školy měšťanské 107
jinde do školy chodí 25
doma se učí 1
Úhrnem 479

3. října zahájeno vyučování na průmyslové škole pokračovací. Ve škol. roce 1904 - 5 otevřena zatím přípravka s 31 učni a 1. třída se 30 učni; celkem do školy průmyslové pokračovací chodí 61 učňů.

1905

Dne 17. srpna 1905 ve Štancu v údolí Mürzském zesnul náhle v 61. roce věku svého Albrecht Malburg, velkoprůmyslník a čestný měšťan zdejšího města.
Chudina vůbec a chudá mládež smiřických škol zvlášť ztrácí v zesnulém štědrého příznivce, jenž založiv nadaci ku vánočnímu poděkování chudé školní mládeže, stal se trvale šlechetným jejím dobrodincem.
Čest jeho památce!

1. září chodí do obec. školy 350 dítek
do měšťanské školy 94
do školy jinde 28
trvale nemocno 1
Úhrnem 473 dítek

23. října 1905 založil Jan Malburg, továrník v New Yorku, nadaci 200 K k uctění památky svého zemřelého otce k vánočnímu podělení chudého žáka zdejších škol.

18. prosince zřízeno pro obecnou potřebu a zvlášť pro školní mládež kluziště na paloučku blíže libosadu před školou.

1906

Dne 22. června 1906 č. 27.007 povolena c.k. zemskou školní radou v Praze zatímní pobočka na obecné škole na čas potřeby.

1. září do školy obecné chodí 349 dítek
do školy měšťanské 104
do školy jinde chodí 21
trvale nemocny 2
Úhrnem 476 dítek

1907

V sobotu dne 27. dubna 1907 zavítal za příčinou své vizitace do zdejšího města ThDr. Josef Doubrava, biskup královéhradecký a po zkoušce náboženské s účastněnými se hodnostáři v upomínku ve školní kronice se podepsal.

1. září chodí do školy obecné 365 dítek
do měšťanské školy 95
jinde do škol 25
trvale nemocny 4
Úhrnem 489 dítek

1908

V měsíci březnu vypukl mezi školními dětmi epidemický dušný kašel a trval až do května, čímž vyučování dítek bylo rušeno a ztěžováno. Nemoc nevyžádala si nižádných obětí na životech.

1. září chodí do školy obecné 368 dítek
do měšťanské školy 105
do školy jinde 30
učí se soukromě 5
trvale nemocny 3
Úhrnem 511 dětí.

2. prosince 1908 k uctění trvalé památky jubilea 60tiletého panování císaře Františka Josefa I. zřízena za spolupůsobení obecního zastupitelstva a přispěním místní spořitelny nákladem 1800 K v libosadu proti školní budově „jubilejní studna“ 45 m hluboká se zdravou pitnou vodou.

1909

Dne 14. února 1909 zemřel v 53. roce věku svého Josef Lefnar, obchodník a továrník ve Smiřicích, člen městské rady a mnoha vlasteneckých a dobročinných spolků místních, příznivec školy a horlivý pracovník na rozkvětu města. Týž ze skrovných počátků přičinlivostí a podnikavostí svou přivedl obchod i tovární závod svůj k značnému rozvoji a rozkvětu.

Dne 23. března po krutých mrazech zimních nastalo náhlo tání tak, že voda v Labi se vzedmula a nesla s sebou z horního toku spousty silných ker ledových. Tyto u Smiřic se zarazily a ucpaly jmenovaného dne o 10. hodině večerní koryto labské. Voda z řečiště se vylila a zatopila mimo pozemky i část města v Mautnerově třídě. Leč kry zjednavše si záhy volný průchod odpluly a tím na čas nebezpečí pominulo.
Po půl noci, as o 3. hod. ranní dne 24. března 1909 nastala nová zácpa, větší prvé a voda v mocných proudech se rozlévajíc zatopila měrou ještě větší, než bylo dříve, výše jmenovanou ulici a vnikla do přízemních bytů zdejšího obyvatelstva tak, že musili lidé zde bydlící i s rodinami, aby zachovali své životy, na loďkách odváženi býti do vyšších poloh. V strachu a hrůze probdělo obyvatelstvo této části města celou noc a uklidnilo se teprv, když o 4. hod. ranní zácpa ker ledových se uvolnila a voda opadávala. Škoda, zátopou touto způsobená, byla značná.

1. září chodí do školy obecné 347 dítek
do školy měšť. 98
do školy jinde 10
trvale nemocny 3
Úhrnem 458 dítek.

Dne 19. října 1909 zemřel ve věku 54 roků Jan Vognar, kupec, člen obecního výboru, mnoha vlasteneckých a dobročinných spolků, příznivec zdejší školy a mládeže.

Dne 16., 17 a 18. listopadu konány obecní volby ve Smiřicích, proti nimž podán rekurs.

1910

Dne 6. června o půl 7 večer vypukl oheň v domě učitele Františka Tobiáška v Liebigově třídě. Požár nalezl dosti potravy v různých hořlavinách, strávil střechu domu. Škoda jen částečně kryta pojištěním.

5. července 1910 po zamítnutém rekursu proti volbám do obecního výboru zvolen za starostu města Jan Juliš, MUDr. Antonín Hrubý zvolen za 1. radního, t.j. za náměstka starosty, Josef Horák, pekař za 2. radního, Frant. Rynt stal se 3. radním a Jos. Materna, účetní lihovaru, 4. radním.

1. září chodí do školy obecné 356 dítek
do školy měšťanské 88
do školy jinde 11
soukromě se učí 1
trvale nemocny 4
Úhrnem 460 dítek.

Dne 4. prosince 1910 pořádaná sborem učitelským ve Smiřicích slavnost „První dětský den“, při kteréž sehrána „P. Popelka“. Pohádka o 3 jednáních. Sestavil Fr. S. Procházka. Provedly žákyně obecné a měšťanské školy. Nacvičila pí. Dinča Maternová. Josef Procházka, úředník lihovaru, řídil čísla hudební, provedená četnými zdejšími ochotníky. Zdařilá hra dvakrát opakována a vynesla 368 K.

1911

Dne 20. ledna 1911 přijel z Brandýsa n. L. arcivévoda Karel František Josef do Smiřic, aby účastnil se honu v Kaltouzích. Přenocoval v zámku smiřickém. Druhého dne odjel na hon k Hustiřanům do revíru „Svatý“, poté pokračováno v honě v bažantnici vřešťovské, načež odjel do Hradce Králové a Brandýsa n. L.

Dne 9. března 1911 zemřel Josef Andrejsek, stavitel a bývalý člen místní školní rady ve věku 65 let.

Dne 21. března 1911 přiběhl po silnici od Rodova do zdejšího města vzteklý pes a pokousal na ulici si hrající 4 žáky zdejší obecné školy: Frant. Kamenického z 1. tř., Václava Rezka z 2. tř., Josefa Svatoně ze 4. tř., Jana Kadaníka z 5. tř. a mimoto školou dosud nepovinné dítě Plecháčovo.
Všech 5 dětí na náklad zdejšího města posláno k léčení do Pasteurova ústavu ve Vídni, odkud se po 14tidenním pobytu očkovány vrátily.

V březnu 1911 vyskytly se opět spalničky mezi školními dítkami a 1. a 2. tř. od 28. března do 18. dubna byly uzavřeny. Též několik případů záškrtů se objevilo současně. Leč i tato nemoc pravidelně prošla, aniž by zlých následků zůstavila.

Dne 20. dubna 1911 založil autor spisu „Z pamětí Smiřic n. l.“ Josef Zeman, c.k. školní inspektor v Chotěboři a rodák smiřický, ze zbytku honoráře ze jmenovaný spis 200 K nadaci pro hodné a pilné žáky zdejší měšťanské školy.

16. září 1911 na obecné škole chodí 342 dítky
do měšť. škole 90
jinde 10
soukromě 1
trvale nemocno 4
447

6. a 7. prosince 1911 prodlel ve smiřickém zámku arcivévoda František Josef Karel se svou chotí Zitou, aby se účastnili honů v bažantnici Kaltouzské a v revíru „Svatý“ u Vřešťova.

1912

Dne 19. ledna 1912 zemřel smiřický měšťan a krejčí Josef Beran, který se svou zemřelou manželkou na paměť svých zesnulých synů učitelů Jana a Otakara založil nadaci 50 zl. pro chudé, mravné a pilné české žáky 1. a 3. třídy obecné školy ve Smiřicích.
K této jistině 100 K. přidal syn pekař Josef Beran k témuž účelu 250 K., čímž zvýšena nadace na 350 K.

Dne 8. září 1912 přijel automobilem do Smiřic ministr veřejných prací dr. Trnka, aby shlédl úpravu říční a stavby vodní v okrese jaroměřském. 16. září chodilo do obec. školy 351 dítek
do měšť. školy 80
jinde 19
trvale nemocno 5
Úhrnem 455 dítek

Od 16. září 1912 povoleno c.k. zemskou školní radou výnosem z 11. září 1912, č. I.-A 2.804/7 ai 1912, aby 7 dívek připuštěno bylo prozatím na zkoušku na dobu tří školních roků k docházce měšťanské školy chlapecké ( t.z. koedukace ) za osmi podmínek.

1913

16. září 1913 do ob. šk. 339 dítky
do měšť. šk. 93
jinde 16
soukromě 1
trvale nemocno 4
453

Dne 15. a 16. září 1913 vykonány volby do obecního výboru a dne 6. října zvolen za starostu Jan Juliš, obchodník, I. radním a náměstkem starosty MUDr. Antonín Hrubý, městský a obvodní lékař, II. radním Josef Horák, majitel hospodářství, III. radním František Rynt, obchodník a IV. r. Josef Materna, vrchní účetní lihovaru.

20., 21. a 24. a na všeobecnou žádost ještě 28. září 1913 sehráli žáci obecné a měšťanské školy zdejší za spoluúčinkování přátel hudby v městské dvoraně „Za štěstím“, pohádku s hudbou, zpěvy a tanci ve 3 jednáních. Pohádku napsal a hudbu složil Josef Procházka. Režisér Jiří Lefnar.
Osoby: Jeník a Liduška - sirotci Jan Beran, žák III. tř. měšťanské školy a Adela Jirásková, žákyně 5. tř. obecné školy.
Hrubý příjem činil přes 1.100 K a z čistého výtěžku 443 K 74 h. koupen k účelům školním skioptikon. ( promítačka na diapozitivy )

Dne 23. září 1913 v úterý zemřel v 69. roce věku svého dlouholetý bývalý starosta smiřický Josef Hojný, majitel puškařského závodu a zakládající člen mnoha zdejších spolků.
Památku zesnulého uctila městská spořitelna zdejší v uznání jeho zásluh o rozkvět její a věnovala 200 K. jako nadaci pro chudého žáka smiřické školy.

4. listopadu 1913 jmenován c.k. okr. školní radou v Králové Dvoře n. L. pod č. 2.942 o. š. r. Jan Motyčka, c. a k. vrchní oficiál v. v. školním dozorcem.

Dne 8. prosince 1913 zemřel v 33 letech odborný učitel smiřické školy měšťanské František Tesař, oplakáván chotí a třemi malými dítkami.

1914

Dne 22. března v neděli a ve středu 25. března 1914 pro širší veřejnost a v sobotu 28. března pro školní dítky pořádala zdejší mateřská škola na oslavu 25letého svého trvání za spoluúčinkování Josefa Procházky, úředníka lihovaru, a přátel hudby v městské dvoraně akademii s čistým výtěžkem 279 K 88 h.

Dne 26. července 1914 v neděli odpoledne vyvěšovány na nárožích zdejšího města vyhlášky, jimiž nařízena mobilisace za příčinou vypovězení války Rakousko Uherska Srbsku, což stalo se dne 28. července 1914.
Vojenskou službu nastoupili 4 učitelé zdejší školy: František Moník, Josef Šulc, Jaroslav Pešák a František Řezníček.
Ježto nebylo možno umístiti veliký počet mobilisovaného vojska v místech doplňovacího velitelství, t.j. v Josefově a Jaroměři, bylo nutno tyto vojíny rozděliti k ubytování do okolních obcí. Tak i ve Smiřicích po staveních umístěn od počátku mobilisace až do konce srpna 1914 vozatajský pluk č. 9 a č. 37 počtem 300 - 1000 mužů a 400 - 600 koní. Část mužstva zabrala i 2 třídy školní budovy.

16. září 1914 do obec. šk. 351
do měšť. šk. 103
jinde 9
soukromě 1
trvale nemocno 3
467

Dne 24. října 1914 zasláno 12 kg sušeného ostružinového listí pro vojíny v poli jako náhrada čaje.

Dne 26. října 1914 v pondělí o půl 11. hod. dopoledne připochodoval z Jaroměře do Smiřic c.k. domobranecký pluk č. 90 s hudbou k dalšímu několikadennímu pobytu do 1. listopadu 1914. Vojsko v počtu kolem 1.000 mužů za velení podplukovníka Antonína Muiće , rodem Chorvata, utvořilo na náměstí čtverec a zde uvítal důstojníky i mužstvo česky starosta Jan Juliš, německy městský radní Josef Materna a po česku zástupce živnostenského společenstva J. Kmínek, truhlář. V německé odpovědi velitel pluku slovy upřímně a vřele procítěnými poděkoval za toto neočekávané přivítání a ujišťoval, že pluk vážiti si bude přátelství, městem mu projeveného. Po vzájemném představení zahrála hudba modlitbu a mužstvo vzdávalo čest, načež se rozcházelo do svých bytů. Velitelství umístěno v městském hostinci, stráž postavena zde a u domu Václava Munzara, tesařského mistra, č. 14., vojenská úřadovna nalézala se v zasedací síni městské radnice.
Jak důstojnictvo tohoto pluku, tak i mužstvo, sestávající většinou z příslušníků místních a blízkého okolí ve věku od 37 - 42 let, vystupováním a chováním svým rázem zjednalo si přízně a živé účasti všeho občanstva, zvláště velitel c.k. podplukovník Antonín Muić, muž statečné postavy v stáří kolem 55 roků, pro své ušlechtilé a jemnocitné chování vůbec, tak i k mužstvu, byl přímo zdejším lidem zbožňován.
Na počest smiřických obyvatelů pořádal důstojnický sbor v sobotu dne 31. října 1914 koncert, při němž hrála plukovní hudba a to v sále hotelu Andrejsek, ježto dvorana městská připravena byla pro lazaret se 70 lůžky.
Při tomto koncertu, četně i dámami navštíveném, udály se vřelé projevy přátelství a vlastenectví a provedena k podnětu starosty města sbírka ve prospěch místního pomocného válečného fondu, jež činila 140 K.
1. listopadu 1914 účastnilo se mužstvo a důstojnictvo bohoslužby, při níž koncertovala vojenská hudba na náměstí za krásného slunného počasí.
Pobyt pluku v našem městě neměl dlouhého trvání. Došelť náhlý rozkaz, dle něhož bylo mu ještě téhož dne bezodkladně odjetí do Erzsébetfalvy v Uhrách, kamž pluk byl přemístěn. Tklivé a dojemné bylo loučení, při němž tak mnohé oko zaslzelo, když o 8 hod. večerní vojsko, shromážděné v řadách, čekalo povel k odchodu na nádraží.
Před domem starosty města dal tento i radní Josef Materna a továrník JUDr. Osvald Malburg „Sbohem“ vojsku a důstojnictvu, jež do srdcí zdejšího občanstva se zapsalo, s přáním, aby prapor jeho ozdobil se vavřínem vítězství. Velitel pluku děkoval městu Smiřicům za přívětivé a přátelské chování všeho obyvatelstva města, jemuž přál hojného rozkvětu a provolal jemu „Nechť žije“ a „Sláva“, což nepřehledné davy s jásotem opakovaly.
Na daný povel za zvuků hudby bralo se vojsko doprovázené občanstvem, jež kynulo mu rukou a pozdravy „S Bohem“ na nádraží, aby ihned odjelo na nové své stanoviště.
Před odjezdem podepsal se celý důstojnický sbor tohoto pluku v upomínku na pobyt svůj ve Smiřicích do pamětní knihy školní.

Dne 30. listopadu 1914 zaslalo ředitelství školy zdejší velitelství c.k. domobraneckého pluku č. 90 v Erzsébetfalvě v Uhrách pro nejpotřebnější mužstvo vlněné zimní prádlo, jež upletly žákyně obecné a měšťanské školy a různé drobné dárky, dětmi snesené, v ceně 160 K ve 2 balíkách.
Na tento dar následoval vřelý děkovný přípis velitelství.

1. a 2. prosince 1914 pořádaný dětský den vynesl ve prospěch dětí po padlých českých vojínech 114 K 17 h, medailonků s císařem a válečných dopisnic prodáno za 97 K 4 h. Této slavnosti účastnilo se 12 důstojníků zde ubytovaného 98. pěšího pluku s velitelem c.k. setníkem Otou Krutou??, jenž se podepsal se všemi důstojníky v upomínku na účast do kroniky školní.

1915

Dne 20. ledna 1915 poslal sbor důstojnický c.k. domobraneckého pluku č. 90 v Erzsébetfalvě v Uhrách dobrovolnou sbírku 170 K. jako důkaz vděčnosti za obdržené zimní prádlo, zhotovené smiřickými žákyněmi a různé dárky vojínům k vánocům s přáním, aby tyto peníze byly rozdány nejpotřebnějšímu žactvu.

Dne 6. února a 25. února 1915 zasláno c.k. válečnému pomocnému úřadu ve Vídni žactvem zhotovených 2.616 kusů novinových vložek do bot a 1.000 ponožek z Billrothova papíru.

Dne 16. prosince 1914, 15. ledna a 11. března 1915 posláno zemskému pomocnému spolku Červeného kříže pro království české v Praze pro vojenské lazarety 20 1 kg cupaniny, 7 podhlavnic s peřím, 8 povlaků k nim, 2 cíchy, 4 prostěradla, 39 ručníků, 5 utěrek, 17 párů ponožek, 18 košil, 6 párů spodků, 131 kapesníků, 295 obvazů, 2 balíky vaty a 18 zábavných knih. Mateřská škola přidala 73 svazečky cupaniny, váček s ní, 1 povlak na podhlavnici, 1 kapesník a 2 sáčky léčivých bylin.

Dne 1. až 3. března 1915 sepisovány zásoby chlebovin ve Smiřicích, kterýmžto výkonem pověřeni čtyři místní učitelé.

Dne 7. dubna 1915 ubytováno ve Smiřicích v č. 169 v uličce za chudobincem 49 polských israelských uprchlíků, kteří zavlekli do města skvrnitý tyf, jímž nejen několik z nich, ale i choť majetníka domku Fr. Kutíková onemocněla a v jaroměřské nemocnici zemřela. Ještě i jeden z nájemníků v tomto čísle podlehl této nakažlivé nemoci. Onemocnělí uprchlíci všichni ozdravěli.

Dne 28. dubna 1915 provedena žáky smiřických škol vlastenecká válečná sbírka kovů. Sebráno úhrnem 167 kg mědi, mosazi, cínu, olova, zinku a hliníku a ve 4 bednách c.k. dělostřeleckému skladišti ve Vídni zasláno.

Dne 26. a 27. května 1915 prováděn soupis zásob obilí a mouky dům od domu za účasti šesti členů sboru učitelského zdejší školy.

Dne 2. června 1915 odešel ze Smiřic c.k. pěší pluk č. 98 do Jaroměře.

Dne 24. a 27. června 1915 oslaven prapory a bohoslužbou vítězný postup spojeneckých vojsk a znovudobytí Lvova.

Od začátku měsíce května až do 28. června 1915 na Smiřicku nepršelo. Půda vyprahlá silně rozpukala, na zvýšeninách plodiny polní uvadly a obilí před dozráním usychalo, trávníky na stráních i v lukách po senoseči byly vypáleny, při silnějších větrech nejen na cestách, ale i z polí spousty prachu se zdvihaly.
Úzko bylo vyjíti si polí. Nejen rolníci, ale i lidé vůbec drahotou následkem války stísnění hleděli s největší obavou vstříc budoucnosti, následkem tohoto katastrofálního sucha ( chybí text ??? ) Proto s jásotem a opravdovou radostí uvítán byl vydatný déšť, jenž v noci z 28. na 29. června se dostavil a několik dní trvaje napojil vyprahlou půdu, osvěžil rostlinstvo a alespoň částečně zachránil úrodu polní.

Dne 15. července 1915 ve čtvrtek zakončen školní rok slavností školní s vlasteneckými a loyálními projevy po odchodu c.k. vojska v nově vymalované a důkladně vyčištěné městské dvoraně s uctivou prosbou, aby projevený hold sboru učitelského a veškeré mládeže Jeho Veličenstvu císaři a králi a Nejvyššímu panovnickému rodu tlumočen byl na stupních trůnu.

Dne 27. července 1915 zasláno Červenému kříži v Praze 22.94 K jako výtěžek „dne odříkání“ na první pátek druhé poloviny každého měsíce zdejší školní mládeže.

Ku zaměstnání dětí o prázdninách za dozoru učitelů v r. 1915 se nikdo z rodičů ani dítek školou povinných nepřihlásil.

Dne 18. srpna 1915 oslavilo město Smiřice důstojným způsobem památný den Nejvyšších 85. narozenin císaře Františka Josefa I.

Dne 16. září 1915 dítek na obecné škole 362
na měšťanské 102
jinde, soukr. a nemocno trvale 14
478

Dne 28. září 1915 konána slavnostní schůze místní školní rady za příčinou vlasteneckých a loyálních projevů při začátku školního roku 1915 - 1916, jež zakončena provoláním „Slávy“ Jeho Veličenstvu s tlumočením na místech vyšších.

Dne 29. září až 2. října 1915 konána v 5 skupinách žactvem za vedení učitelů po městě dům od domu sbírka vlny a kaučuku pro válečné účely a dne 8. října 1915 zasláno ve 4 bednách 376 kg brutto těchto látek „Úřadu pro válečnou péči c.k. ministerstva vojenství ve Vídni“.

Dne 29. září 1915 upsáno 46 mosazných hmoždířů k výměně za železné k účelům válečným.

Dne 4. října 1915 oslaveny jmeniny císařovy a konána školní slavnost se sbírkou pro vdovy a sirotky po padlých vojínech, jež vynesla 185 K 10 h.

Dne 16. až 18. října 1915 proveden nový soupis zásob obilí a mlýnských výrobků a luštěnin ve Smiřicích.

Dne 23. a 24. října 1915 konána sbírka ovoce, zeleniny a zavařenin pro raněné vojíny. Děti snesly víc jak 2 nůše čerstvého ovoce, košíky sušeného ovoce, zavařenin a ovocné šťávy v láhvích, naložených hub, čerstvé zeleniny, mnoho tykví a na vozíkách láhve pro zavařeniny.

Dne 29. října poslány 3 pytle sušeného listí ostružinového a jahodového ve váze 12.90 kg na čaj pro vojíny.

Dne 3. až 5. listopadu 1915 upsáno na 3. válečnou půjčku školními dětmi smiřickými 3.800 K, sborem obecné a měšťanské školy 4.900 K a obyvateli smiřickými 30.925 K, úhrnem 39.625 K.

Dne 20. listopadu 1915 zasláno odbočce „Válečného pomocného úřadu c.k. ministerstva vojenství v Praze“ jako milodary pro vojsko teplých spodních oděvních věcí 75 kusů.

Dne 30. listopadu 1915 zasláno žákyněmi smiřické školy obecné a měšťanské za vedení učitelky Lidmily Pollandové zhotovených 47 párů zimních kolenic, ponožek a nátepniček pro vojíny v poli.

Ve dnech 2 až 8. prosince 1915 konány oslavy 67letého výročí panování císaře ve spojitosti s Dětským dnem způsobem velmi důstojným a vesměs zdařilým. Čistý výtěžek byl 549 K 47 h.

Dne 13. prosince 1915 zaslalo ředitelství školy 23 kg vánočních dárků zdejší mládeže školní pro vojíny v poli.

Dne 22. prosince 1915 začalo nařízenou vojenskou přípravou školní mládeže, k níž dobrovolně se přihlásilo 45 jinochů. Vojenský výcvik převzal odborný učitel měšťanské školy Jan Černý. Cvičení tato zpočátku děla se za hojné účasti jinochů, leč následkem liknavosti mnohých docházka ochabovala a koncem února docela přestala, čímž příprava mládeže ve vojenském výcviku za své vzala.

1916

Dne 1. - 3. února 1916 proveden soupis zásob obilí ve Smiřicích, při němž tři učitelé zdejší školy jako komisaři účinkovali.

Dne 14. až 17. března 1916 vykonán ve Smiřicích úhrnný soupis zásob brambor a výkaz obilnin za součinnosti tří učitelů zdejší obecné a měšťanské školy.

Dne 19. března 1916 zatloukány hřeby v „Štít města Smiřic v železe“ ve prospěch místních vdov a sirotků po padlých vojínech. V den tento vlály prapory v říšských a zemských barvách na budovách města i škole. Na slavnosti této účastnilo se v Městské dvoraně 41 místních spolků a korporací, z nichž mnohé dostavily se i s prapory. Cena hřebu 20 h - 1 K - 2 K - 10 K.
V háji květin umístěna socha Jeho Veličenstva, zdobená kolem draperiemi v barvách říšských a zemských a korunou císařskou ve výši. „Štít města Smiřic“ ověnčen chvojím a stuhami.

-------------------

Obrázek z časopisu Český svět č. 48, 4.8.1916.
Zdroj: digitalniknihovna.cz

-------------------

Dne 21. března 1916 konána slavnost zatloukání hřebů v tento štít školní mládeží smiřickou. Úhrnný čistý příjem této slavnosti byl 3.007 K 64 h.
„Štít města Smiřic v železe“ fotografován, snímek zaslán ilustrovaným časopisům a použit k provedení dopisnic.

Dne 19. - 26. dubna 1916 nákladem zdejší obce záslužným přičiněním Eduarda Veselovského, rozšířen park proti škole o pozemek, získaný koupí staré stodoly Malburgovy, jež rozbořena a na pozemku tom, řádně upraveném, ve dny vytčené vysázeny stromy a keře na paměť nynější válečné doby.

Dne 30. dubna 1916 zaveden jest v naší říši letní čas, v kterýžto den posunuta ručička hodinová o 11. hodině noční na hodinu 12.

Ve dnech 30. dubna až 7. května 1916 v „Týdnu Červeného kříže“ konány sbírky „Odštěpným spolkem Červeného kříže pro Smiřice a okolí“ a odvedeno k témuž účelu úhrnem 667 K 96 h.

Dne 8. až 13. května 1916 upsáno na IV. válečnou půjčku školní mládeží smiřickou a sborem učitelským 1.900 K.

Dne 9. května 1916 konána pochůzka ve 4 skupinách dům od domu a získáváni upisovatelé na IV. válečnou půjčku.

Dne 3. června 1916 rozdávány žákům, účastnivším se vlastenecké válečné sbírky kovů, „Pamětní listy“ v počtu 60 výtisků.

Dne 8. června 1916 zasláno za rozprodané odznaky „Válečného kmotrovství“ 16 K.

Dne 17. června 1916 provedena ve městě i škole zdejší druhá sbírka vlny a kaučuku pro válečnou pomocnou péči a vynesla 21 pytlů těchto látek ve váze 601 kg.

Ve dnech 19. - 30. června 1916 škola zdejší stále ve službě válečné pomocné akce „Zlato za železo“ a sebráno 47 kusů zlatých a stříbrných předmětů.

Ve dnech 26. června až 5. července sbírán cín a olovo pro válečné účely po Smiřicích a ve škole, sebráno 6,20 kg těchto kovů.

Dne 30. června až 5. července 1916 vykonána sbírka ve městě i škole věnovaných odložených časopisů a knih i obrázkových za četbu pro vojíny v nemocnicích a odevzdáno obecnímu úřadu ve Smiřicích 71 knih a časopisů.

Dne 11. července 1916 sebráno a nasušeno 6 kg listí ostružinového a jahodového jako náhražky čaje pro vojíny v poli.

Dne 12. července 1916 zasláno sbírkou žákyň po městě 25 K „Korunovému fondu žen“.

O prázdninách školních v r. 1916 do útulku pro mládež za dozoru učitelstva nikdo nepřihlášen, ač i dne 16. července 1916 obsah téže výzvy obecním strážníkem po městě vybubnován.

Ve dnech 13. a 14. srpna 1916 k uctění Nejvyšších 86. narozenin Jeho Výsosti konaly dívky zdejší školy sbírku po městě ve prospěch vdov a sirotků po místních padlých vojínech, čímž získáno 804 K 60 h k témuž účelu.

Dne 16. září 1916 zapsáno do obec. školy 376 dítek
do měšťanské 102
jinde, soukromě a trvale nemocno 13
Úhrnem 491

Dne 1. - 8. října 1916 v „Obětních dnech“ ve prospěch péče o válečné invalidy, v tuberkulosní a vojenský vdovský a sirotčí fond vytěženo 740 K 12 h.

Dne 12. a 21. října zasláno za rozprodané nálepky na dopisy, vydané k vlasteneckým účelům, celkem 4 K.

Ve dnech 25. října až 4. listopadu sebráno žactvem mimo 35 K 50 h hotově, 413 kg ovoce a zeleniny pro vojenské nemocnice; tyto poživatiny zpracovaly místní dámy v obecní kuchyni a k témuž účelu zaslaly.

Dne 30. října vynesla sbírka skartovaného papíru 64 kg, jež zaslány válečnému pomocnému úřadu c.k. ministerstva vnitra ve Vídni.

Dne 1. a 2. listopadu rozprodaly dítky smiřické školy za 76 K 83 h dopisnic „Štítu města Smiřic v železe“ ve prospěch vdov a sirotků po místních padlých vojínech.

Dne 5. listopadu 1916 zemřel náhle v činné službě vojenské mrtvicí srdeční odborný učitel zdejší měšťanské školy chlapecké ve Smiřicích František Řezníček; k uctění jeho památky sbor učitelský z dobrovolných darů a různých dobročinných sbírek založil „Fond odborného učitele Františka Řezníčka ve Smiřicích“, pro pilného a chudého žáka zdejší školy měšťanské. Fond obnášel 308 K 91 h jistiny.

Dne 7. listopadu 1916 proveden soupis bramborů u pěstitelů zdejšího města a v obchodech.

Dne 9. listopadu zaslána 4. sbírka sušeného ostružinového listí ve váze 4.10 kg pro vojíny v poli.

Dne 21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef I. v zámku schönbrunnském o 9. hod. večerní.

Dne 21. listopadu 1916 nastoupil na trůn císař Karel I.

Ve dnech 23. a 24. listopadu 1916 proveden po městě nový soupis zemáků.

Dne 1. prosince 1916 vzdal se pro churavost a pokročilý věk starostenského úřadu dosavadní zasloužilý starosta Jan Juliš, velkoobchodník. Správu města vede jeho náměstek MUDr. Antonín Hrubý.

Ve dnech 2. až 16. prosince upisována po městě a ve škole V. válečná půjčka. Upsáno po městě 28.600 K, ve škole 2.150 K; úhrnem 30.750 K.

Dne 9. prosince 1916 nařízena na všech školách oslava dobytí Bukurešti a povolena školní prázdnina.

Dne 20. prosince 1916 rozprodáno za 6 K válečných vánočních dopisnic.

Dne 24. prosince 1916 doručeno proti potvrzení 15 železných prstenů akce „Zlato dal jsem za železo“.

1917

Dne 13. ledna 1917 tlumočen dík správy válečné sbírky kovů ve Vídni; dárcům a sběratelům žákům rozdáno 25 pamětních jehlic.

Dne 30. ledna 1917 šetření topivem ve školách. Z té příčiny dopolední vyučování ve 1. třídě obecné přeloženo na odpoledne v sobotu. Tím zabráněno nuceným uhelným prázdninám, které na četných školách pro nedostatek paliva bylo nutno zavésti.

Ve dnech 7. března až 11. dubna 1917 konán všeobecný výkup obilí, luštěnin a bramborů ve Smiřicích a celém okresu jaroměřském.

Od 7. března do 7. května 1917 uzavřena následkem vyčerpání zásob topiva zdejší škola mateřská.

Dne 7. dubna 1917 poslalo ředitelství školy za rozprodané nálepky válečnému pomocnému úřadu ve Vídni 4 K.

Ze dne 15. dubna na den 16. dubna 1917 o 12 hodině půlnoční pošinula hodinová ručička na 1 hodinu, čímž zaveden všeobecně letní čas až do 15. září 1917.

Od 26. dubna 1917 do 4. května 1917 vystavena v zasedací síni městské radnice umělecky ze dřeva vyřezaná socha „Zbrojnoše v železe“. Zatloukáním hřebů do této sochy vyzískáno ve Smiřicích 609 K 75 h ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech pěšího pluku č. 18.

Od 4. května do 31. července 1917 firma Eduard Adolf Malburg a syn svým nákladem otevřela v místnostech lihovaru „válečnou kuchyni lidovou“, v níž podělováno ve všední dny 128 chudých dospělých a 50 žáků a žákyň obecné a měšťanské školy smiřické.

Od 18. do 26. května 1917 byl „Týden ochrany kojenců“, který vynesl úhrnem 315 K 70 h.

Dne 25. května až 18. června 1917 upsáno na VI. válečnou půjčku 28.050 K.

Ve dnech 29. června a 1. července 1917 konána výstava a prodej (bazar) ženských ručních prací na zdejší škole k účelům dobročinným péčí a přičiněním industr. učitelky Ludmily Pollandové. Z čistého výtěžku 776 K 70 h věnováno 250 K fondu pro vojíny ve válce osleplé, 250 K fondu pro sirotky po místních padlých vojínech a 276 K 70 h fondu odborného učitele Františka Řezníčka.

Dne 9. července 1917 zaslán poštou rekvírovaný školní zvonek ve váze 5.80 kg „Přejímací komisí válečných kovů“ v Králově Dvoře n. L. Počátek a konec hodin vyučovacích nahrazen pískáním na píšťalku školníkem, později vypůjčeným chřestivým zvonečkem ručním.

V r. 1917 objevily se nemoci následkem špatné a nedostatečné výživy. Děti trpěly mimo případy záškrtu, zánětu příušních žláz, černého kašle a tuberkulosy též chabostí a ospalostí. Bylo jim často špatně, zvracely následkem slabosti z hladu, i hnisavost velmi nepatrných ran, škrábnutím se neb úrazem při chůzi na boso povstalých, nutno těmto neblahým vlivům přičísti. Též zavedení letního času následkem nedostatečného spánku žactva, zvláště venkovského, seslabovalo nemálo tělesný jejich organismus.

Ve školním roce 1916 - 1917 odvedeno odštěpnému spolku Zemského pomocného spolku Červeného kříže“ pro Smiřice a okolí školní mládeží zdejší 98 K 96 h.

Dne 18. července 1917 v „Kapesníčkový den“ ve prospěch „Ochrany před zimou“ ku zhotovení prádla pro invalidy a děti vojínů neb Červený kříž sebráno žákyněmi 40 kapesníků, prádlo darované 7 osobami a na hotovosti 129 K 30 h.

Dne 15. září 1917 zapsáno na obec. školu 389 dítek
na měšťanskou 111
jinde a soukromě 17
Úhrnem 517

Dne 20. října vykonána žactvem zdejší školy obecné i měšťanské ve zdejším městě sbírka prádla pro vojíny v poli a vynesla od 45 dárců různé kusy starého prádla a odpadky textilní a na hotovosti 4 K.

Od 20. října 1917 až do 18. března 1918 zápasila škola zdejší s nedostatkem paliva, z čehož povstaly nesnáze s vytápěním tříd a tím i nastalo nepravidelné a zkrácené vyučování, ba od 6. ledna 1918 do 27. ledna 1918 vyučování vůbec přerušeno a škola uzavřena. Na škole mateřské zahájeno vyučování teprve až 29. dubna 1918.

Dne 27. října 1917 konána sbírka po městě ve prospěch válečných sirotků a všeobecné péče o mládež. Na sedm sběrných archů bylo žákyněmi sebráno úhrnem 165 K 12 h.

Dne 1. listopadu 1917 byl „Všeobecný den pro péči válečných hrobů v Rakousku“ a sebráno ve prospěch péče o válečné hroby po městě hotově a prodejem odznaků a pohlednic úhrnem 99 K 20 h.

Dne 3. a 4. listopadu 1917 konala se oslava dobytí Gorice ve spojení s oslavou Nejvyšších jmenin Jeho Výsosti císaře a krále Karla I.

Ve dnech 15. - 17. listopadu 1917 sňata k účelům válečným s budovy školní a mnohých domů ve městě blesková svodidla (měděný drát 4 mm silný) a nahrazena drátem železným pozinkovaným.

Dne 18. listopadu až 3. prosince 1917 upsáno na VII. válečnou půjčku žactvem 500 K, sborem učitelským 600 K a po městě získáno úpisů za 11.450 K, úhrnem 12.550 K.

Dne 25. listopadu 1917 konány slavné bohoslužby na poděkování za šťastnou záchranu Jeho Výsosti císaře Karla I. z nebezpečí života utonutím v rozvodněném přítoku řeky Soči na jižním bojišti.

Den 2. prosince 1917 k uctění památky tvůrce vznešeného hesla „Vše pro dítě“ konán Dětský den a sbírkou po městě vytěženo ve prospěch sirotků po padlých vojínech a dětí strádajících následky událostí válečných 151 K 90 h.

Dne 3. prosince 1917 zasláno kuratoriu praemiové loterie „Válečného kmotrovství“ ve Vídni za rozprodané kovy 20 K. Podle tažební listiny nepřipadlo ani jedné výhry na 200 losů.

Dne 5. prosince 1917 odvedeno za rozprodej losů VII. věcné loterie, pořádané k vlasteneckým účelům „Zemské válečné pomocné úřadovně“ v Praze 25 K.

Dne 20. prosince 1917 konána podnětem městské rady schůze, v níž ustavil se výbor místního odboru „Českého srdce“. Předsedou zvolen ing. Stanislav Pěšina, c.k. zámecký stavitel, jednatelem Jiří Lefnar, továrník a pokladníkem učitel Jaroslav Pešák, do výboru mezi jinými odb. učitel Jan Černý.
Zahájena ihned záslužná činnost: sháněny potraviny pro hladovějící chudinu velké Prahy, získávány peněžité prostředky, pořádány sbírky a zábavy a tím umožněno umístění ve Smiřicích 14 malých „Národních hostů“ z Prahy a jejího okolí.

1918

Dne 11. ledna 1918 od 3. hod. odpoledne řádila krutě zhoubná vichřice ve zdejším městě a okolí, jaké není pamětníka. Nadělala mnoho škod na staveních, sházela tašky a kůrky ( prejzy ) se střech, vyvracela ploty a na novostavbě u c.k. cukrovaru odnesla krov i s krytinou. Ježto nedostává se tašek, vápna i dělných sil, jest škoda, vichřicí touto způsobená, tím citlivější.

Dne 3. března 1918 v neděli konány slavné bohoslužby na poděkování míru sjednaného s Ukrajinou.

Dne 15. dubna 1918 zaveden opět letní čas.

Dne 29. dubna 1918 zahájeno bylo opětné vyučování na smiřické škole mateřské, jež bylo následkem úplného nedostatku uhlí od 7. ledna 1918 přerušeno.

Na den 1. května 1918 byla dána prázdnina na školách zdejších místní školní radou, než c.k. okresní školní rada ve Dvoře Králové n. L. nevzala toto oznámení na vědomí.

Dne 9. května 1918 ve čtvrtek v den svátku Nanebevstoupení Páně konány ve zdejším kostele slavné bohoslužby, kterými oslaveny Nejvyšší narozeniny Její Výsosti císařovny a královny Zity a ukončeny čtyřmi slokami „Rakouské národní hymny“.

Od 10. května do 31. srpna 1918 pobylo ve Smiřicích 14 malých „národních hostů“, sem z Prahy a okolí spolkem „České srdce“ na zotavenou vyslaných.

Dne 28. května 1918 nebylo lze na obecné a měšťanské škole zdejší vyučovati, jelikož konáno v tento den třídění koňstva, k čemuž použito školní budovy a jejího okolí.

Ve dnech 25. června až 5. července 1918 upsáno za součinnosti školy a učitelstva na VIII. válečnou půjčku 6.900 K.

Dne 5. července 1918 ve schůzi obecního výboru zdejšího zvolen starostou města dosavadní III. radní František Rynt, obchodník dřívím a uhlím, a na jeho místo člen obecního výboru Václav Munzar, mistr tesařský a majetník realit.

Dne 10. července 1918 zakoupen místní školní radou zdejší pro školu „Plastický plán města Smiřic z r. 1886“, zhotovený tehdejším učitelem obecné školy zdejší Karlem Šterbou za 300 K.

Dne 12. července 1918 zemřel Antonín Kříž, zasloužilý účetní c.k. cukrovaru zde a majitel zlatého záslužného kříže s korunou v 71. roce věku svého. Zesnulý byl upřímným vlastencem, štědrým přítelem a příznivcem školy a školní mládeže, již podporoval hmotně při mnohých příležitostech.

V r. 1918 následky nedostatečné výživy stávaly se ještě zřejmějšími a projevovaly se mnohými nemocemi. V měsíci červnu objevil se u četných dětí epidemický zánět oční. Následkem nedostatku uhlí nastala velmi nízká teplota ve třídách, čímž trpěly v četných případech děti nachlazením přivoděným kašlem a rýmou, záněty kolenního kloubu, krácením dechu, nervosou. Poměry válečnými zaviněný nedostatek obuvi, šatstva, hlavně však výživy, ano i mýdla, jevil vážné následky. Rozmohly se boláky na těle, zvláště na hlavě. Děti trpěly povšechnou slabostí, obtížemi žaludečními, bolením hlavy. Vodní svrab objevil se v mnoha případech.

Dne 16. září 1918 povinno do obecné školy ....................... 386
do měšťanské .......................... 115
jinde a soukromě ...................... 15
516

Dne 4. října 1918 věnovalo žactvo dvou tříd zdejší školy 18 K místnímu odboru „Českého srdce“.

Od 8. října 1918 řádila ve Smiřicích mezi dětmi i dospělými epidemická španělská chřipka, čímž vyučování na školách zdejších do 28. října přerušeno.

28. října 1918
Státní převrat. Česká samostatnost.
Již v poledních hodinách dne 28. října 1918 šířily se po městě neurčité pověsti o státním převratu a české samostatnosti, jímž však nebylo příliš důvěřováno. Teprve v noci z 28. října na 29. října 1918 došly sem telegrafické úřední zprávy, jež pověsti tyto potvrzovaly a oznamovaly ustanovení se „Národního výboru“ a československého ministerstva v Praze. Tu ihned péčí tělocvičné jednoty „Sokol“, hlavně předsedy jejího Jiřího Lefnara, továrníka zde, člena Jaroslava Šillera, staničního úředníka a starosty města Františka Rynta narychlo osnována oslava této velepamátné události, po které prahlo srdce každého upřímného Čecha. A slavnost tato, ač takřka ze země vydupána, dopadla skvěle.
Bylo as 3 9 ráno v úterý 29. října 1918, kdy prudce zaklepáno bylo na dveře I. třídy školy měšťanské, kde právě vyučoval ředitel školy, jemuž oznamovali dva prve jmenovaní páni radostnou zprávu o nastalém pro nás Čechy touženém převratu žádajíce, aby ku přání starosty města jako předsedy místní školní rady bylo ihned vyučování přerušeno a mládež aby se dostavila o 11 hodině dopoledne toho dne na kopec k Pácaltovým a účastnila se poté slavnostního průvodu. S radostí a nadšením bylo této žádosti vyhověno. Ředitel ihned od třídy ke třídě oznamoval žactvu tuto radostnou zvěst a těžko vypsati jest ono nadšení a jásot, s jakým byla přijata a jak se mládež radovala, když poprvé uslyšela z úst ředitelových upřímná slova vlastenecká o dosažení žádoucí samostatnosti a povalení těch, již nás po staletí v pouta vázali a rdousili. Děti radostí skákaly, rukama tleskaly a vzájemně se objímaly.
Slavnostní průvod spolků s prapory, korporací a občanstva seřadivšího se na místě již zmíněném zahájen za doprovodu sboru učitelského školní mládeží, stuhami v barvách národních ozdobené, se školním praporem v čele. Průvod bral se za zvuků vojenské hudby - meškající již od poloviny září t. r. zde a v okolních obcích ubytovaného domobraneckého praporu vozatajského - městem vyzdobenými prapory v barvách národních, slovanských a Spojených států severoamerických až k domu továrníka Jiřího Lefnara, kdež stanul. Zde s balkonu domu promluvili ke shromáždění nadšené vlastenecké řeči svrchu vytčení tři občané.
Jaroslav Šiller přečetl došlé z Prahy telegramy, potvrzující prohlášení české samostatnosti a ustavení se „Národní rady“ a československého ministerstva; Jiří Lefnar a starosta města František Rynt vylíčili význam této věkopamátné události, načež provolána „Sláva“ těm, již svobody nám vydobyli a zpívány písně „Kde domov můj?“ a „Hej, Slované!“. Poté za pochodové hudby bral se průvod k městské radnici, před níž po řeči Jiřího Lefnara, v které odsuzoval činy dynastie Habsburků a nepřátelských vlád rakouských, na znamení, že navždy veškeré naše svazky s nepřátelskou Vídní jsou zpřetrhány, spálen byl černožlutý prapor rakouský.
Po slovech napomenutí starostou, aby občanstvo zachovalo klid a ukázněnost a po zapění vlasteneckých písní vracel se průvod za zvuků hudby na místo svého východu, kdež se pak po vlastenecké řeči zámeckého lékaře MUDr. Františka Zemka rozešel.
Nelze najíti vhodných slov k vylíčení nadšení a radosti, jakou tohoto dne kde kdo byl naplněn a jež každému z oka zářila.
Památná je episoda z této slavnosti. Váleční zajatci, zaměstnáni ve zdejších závodech a při hospodářství: Srbové, Černohorci, Italové, když viděli hořící prapor rakouský, radostí vyskakovali. V týž den odpoledne na náměstí a večer v městské dvoraně koncertovala vojenská hudba, čímž tato velepamátná slavnost byla zakončena.
Dne 31. října 1918 povolán byl odborný učitel Jan Černý, jako náčelník IV. okresu sokolské župy podkrkonošské za velitele „Národní obrany“ pro Smiřice a okolí a do 6. listopadu vyučování zproštěn.
Dne 5. listopadu konána oslava české samostatnosti na zdejší škole v zimní tělocvičně, vyzdobené chvojím, draperiemi v národních barvách a obrazy prof. Masaryka, Wilsona a dra Kramáře. Dne 2. prosince 1918 proslovil při učitelské poradě ředitel František Preininger následující řeč:
  „Po téměř 300leté porobě Čech stal se pánem ve svém domově. Splněny jsou staleté jeho tužby, naděje, tak neočekávaně a rázem, že zdá se býti snem, co dnes je skutečností. Osmadvacátý říjen t. r. sňal pouta otroctví lidu českému a vrácena jest vláda jeho věcí v ruce jeho prohlášením samostatnosti české a samostatného státu československého „Národní radou“ v Praze. V jásavé hlasy radostné a srdečné, jimiž uvítán jest neočekávaný tento dějinný obrat po všech vlastech českých, mísí se projevy citů vděčnosti těm, jichž zásluhou vydobyta jest česká svoboda: československým legionářům, prof. Masarykovi a presidentu Wilsonovi. K všenárodní manifestaci těchto vlasteneckých citů, vlasteneckého nadšení připojuje se též český učitel, jenž jásá s národem svým, že stal se svobodným ve svobodné škole a jest šťasten, že bude moci nyní upřímně, nepokrytě a podle pravdy vésti svěřenou mu mládež pro blaho a štěstí její, čest a slávu naší drahé vlasti.
  My, učitelé, správně chápajíce důležitost nynější světodějné doby i povinnosti, jež na nás mimořádně klade, jako vychovatelé budoucího národa chceme a také budeme poslání své konati přesně tak, jak opravdová vlastenecká láska nám velí, nelekajíce se překážek a obtíží, budeme vždy na svém místě s nadšením dělávati roli dědičnou, vědouce, že pracujeme pro sebe, pro svůj lid a svou vlast.
  Slibujíce neochvějnou věrnost státu, úctu, vážnost a poslušnost nejvyššímu svému národnímu tribunálu „Národnímu výboru“, zavazujeme se, že povedeme mládež k vděčnosti těm, již nám naši samostatnou vlast vybudovali, kladouce jí na oči při každé příležitosti hrdinnou obětavost těchto našich národních výtečníků, jejichž veliké činy mají býti zářným příkladem nynějšímu mladému pokolení a mocnou vzpruhou k následování pro zabezpečení české samostatnosti a rozkvětu vlasti. Tyto nejlepší snahy naše nechť provázeny jsou plným zdarem pro štěstí československého národa.
  Všem jmenovaných zakladatelům samostatné naší vlasti budiž nehynoucí „Sláva!“.“

Od 4. listopadu 1918 do 22. května 1919 následkem nedostatku uhlí a dříví vyučování na mateřské škole zdejší přerušeno.

Dne 8. listopadu 1918 promluveno k žactvu o významu „Bílé hory“ pro národ český.

Dne 19. listopadu 1918 zasláno sbírkou zdejší mládeže 377 K 56 h fondu pro vdovy a sirotky po českých legionářích.

Ve dnech 25. a 26. listopadu 1918 upsáno na „Půjčku národní svobody“ občany 50.300 K, učitelstvem 2.400 K a žactvem 5.000 K, úhrnem 57.700 K.

Dne 21. prosince 1918 zavítal do vlasti naší po strastiplné pouti náš první president republiky československé nesmrtelný Masaryk. Ku poctě jeho konána školní slavnost již 19. listopadu, by příjezd jeho do svobodné vlasti byl vryt do srdcí mládeže, budoucího národa.

1919

Dne 8. ledna 1919 zemřel Eduard Veselovský, bývalý kupec, jenž jako člen obecního výboru a místní školní rady byl příznivcem zdejší školy.

Od 3. - 9. března kolkovány rakouské bankovky v československé republice. Ve Smiřicích dálo se tak v místnostech městské spořitelny.

Dne 7. března 1919 oslaveny v městě i ve škole radostné 69. narozeniny presidenta dra. Tomáše Garrigua Masaryka.

Ve dnech 20. - 31. března 1919 upsalo žactvo obecné a měšťanské školy ve Smiřicích na valutovou půjčku republiky československé kovových peněz stříbrných a zlatých 2.070 kusů v nominální ceně 3.741 K a 12 M a 2 D a 2 L a 1 R.

Dne 28. března 1919 vynesly sbírky žactva konané v Obětní dny pro československý Červený kříž 104 K 40 h.

Téhož dne oslaveny 327. narozeniny arciučitele národů Jana Am. Komenského vhodným proslovem, básněmi a zpěvy, kterými žactvo smiřické uctilo tohoto velikého Čecha.

Dne 7. dubna 1919 zavítal do Smiřic universitní profesor dr. František Drtina, státní tajemník v ministerstvu školství a národní osvěty, byv pozván místní organisací Československé národní demokracie a přednášel velmi četně shromážděnému obecenstvu v městské dvoraně „Náboženský vývoj lidstva“.

Dne 25. dubna 1919 prodáno pamětních medailonků s podobiznou presidenta Masaryka a dra. Kramáře za 139 K 67 h ve prospěch vdov a sirotků po padlých legionářích.

Dne 1. května 1919 v den národního svátku konány přednášky ve zdejším městě, a to dopoledne v městské dvoraně místní organisací Československé demokracie a odpoledne na prostranství u školy místní organisací sociální demokracie a strany československých socialistů.

Dne 2. května 1919 zemřel po trpné chorobě Jan Juliš, bývalý dlouholetý a zasloužilý starosta města, předseda místní školní rady, dozorce školní, člen veškerých místních vlasteneckých i dobročinných spolků, velkoobchodník ve Smiřicích, v 74. roce věku svého. Zesnulý byl upřímným příznivcem školy zdejší, jež v době jeho úřadování nemálo se povznesla. Byv dlouholetým dozorcem zdejších škol, veškeru péči věnoval jejich rozkvětu. Každým školním rokem přícházíval do školy, kde s upřímným zájmem byl účasten vyučování, čímž získal si úcty a lásky sboru učitelského i žactva, jemuž byl vzorem, neboť z nemajetného pekařského pomocníka stal se nemarnou prací a poctivou přičinlivostí a šetrností velkoobchodníkem a váženým měšťanem smiřickým a obec smiřická, pamětliva jsouc jeho píle a zásluh, zvolila ho svým starostou. Škola děkuje mu za zbudování rozsáhlého hřiště, za pečlivou úpravu a zvelebení parku před školou, město pak za svou elektrisaci a zbudování nákladné a výstavné městské dvorany.

Dne 4. května 1919 zahynul tragickou smrtí náš hrdina, generál a ministr vojenství dr. Milan Štefánik při návratu svém do osvobozené vlasti nedaleko Bratislavy při zřícení se letadla. Památka jeho uctěna ve škole i městě a předčasné ztráty tohoto vysoce zasloužilého vlastence želí celý národ.

Dne 25. května 1919 rozdílen chudým dětem smiřickým dar, který poslal rodák smiřický Josef Šmejda, ciseleur a zlatník v Trondhjemu v Norsku, totiž 500 Marek = 936 K 15 h z radosti nad osvobozenou naší vlastí smiřickým sirotkům.

Dne 4. června 1919 darováno školní mládeží smiřickou státnímu pokladu republiky československé mincí a předmětů zlatých 81 g, stříbrných 2.183 a v cizí valutě 20 dinarů.

Dne 15. června 1919 konány volby výboru obecního zastupitelstva a zvoleno za politickou stranu social. demokratickou 13, československou socialistickou 2, československou lidovou 4, československou demokratickou 6 a živnostenskou 5 členů, úhrnem 30 členů.

Dne 30. června 1919 při volbě představenstva zvolen starostou města František Vít, dozorce v lihovaru, I. náměstkem starosty Bedřich Bartošek, mistr klempířský, II. náměstkem Josef Kněžourek, správce spořitelny. Do městské rady zvoleni: Václav Klimeš, zámečník na pile, Jan Filip, dělník, Jandová, choť truhláře, Jiří Lefnar, továrník, František Horák, zámečník a Karel Pluhař, obuvník.

Dne 16. září 1919 zapsáno do obecné školy 386
do měšťanské školy 114
jinde a soukromě 17
517 dítek

Dne 7. října 1919 potvrzen okresním školním radou ve Dvoře Králové n. L. za školního dozorce smiřického Josef Kmínek, truhlář.

Den 28. říjen oslaven v r. 1919 mládeží školní, sdružené pak pokrokové strany sehrály na oslavu tuto divadelní hru Psohlavci, která 3krát opakována.

Dne 30. listopadu 1919 konal se z domu smutku ( pošty ) proti mlýnu pohřeb vrchního poštmistra A. Schneidra za veliké účasti občanstva.
Při církevních obřadech, opíraje se o nedostatečné železné zábradlí mlýnského Labe k turbině tekoucího, spadl žák 2. třídy obecní školy zdejší Karel Kvasnička do vody a počal tonouti za velikého úžasu přítomného obecenstva.
V rozhodném okamžiku, kdy jednalo se o život tonoucího, skočil Pavel Winternitz, ředitel lihovaru zde, v zimním oděvu do vody, uchopil tonoucího a za pomoci ing. St. Pěšiny, zámeckého stavitele a jiných chlapce zachránil. Pavel Winternitz, osvědčený přítel strádající mládeže, sklidil za tento krajně obětavý čin a lidskost všeobecné uznání a pochvalu. Obecní zastupitelstvo zdejší věnovalo mu z vděčnosti čestný pochvalný diplom.

Od 4. prosince 1919 do 12. června 1920 poděleno polévkou z darů americké misse každodenně až 145 zdejších dítek. Úhrnem rozdáno za tuto dobu 15.000 svačin.

Ve dnech 26. - 28. prosince 1919 koledou ( sbírkou ) žactva zdejších škol sebráno po Smiřicích, Holohlavech, Černožicích - Čáslavkách a Zderazi ve prospěch Masarykovy Ligy proti tuberkulose 517 K 80 h.

1920

Dne 7. ledna 1920 odevzdal Josef Šmejda, dámský krejčí na odpočinku zde, dar syna svého Josefa Šmejdy, ciseleura a zlatotepce v Trondhjemu v Norsku 1.250 K pro chudé a pilné dítky zdejší obecné a měšťanské školy na rozdělení.

Dne 8. února 1920 v neděli poděleno ředitelem 25 chudých žáků po 50 Kč za přítomnosti jejich rodičů a otce dárcova Josefa Šmejdy. Ředitel vzpomněl štědrého dárce jako žáka zdejší školy velmi hodného a pilného, jenž svým přičiněním, pracovitostí a šetrností stal se v cizině zámožným, přičemž nezapomněl na školu smiřickou, jež mu dala základ k blahobytu, a na její chudé žactvo.

Dne 7. března 1920 v úctě a dětinné lásce k svému tatíčkovi presidentu T. G. Masarykovi v den jeho 70. narozenin vzpomněla smiřická školní mládež dětí strádajících na Těšínsku a dobrovolně věnovala „Českému srdci pro Slezsko v Slezské Ostravě“ 157 K 94 h.

Dne 1. září zapsáno do obecné školy 363
do měšťanské školy 113
jinde a soukromě 20
496 dítek

Dne 28. října 1920 v den druhého výročí osvobození vlasti oslaven jak v městě, tak i školou, kde žactvo sebralo ve prospěch České zemské komise pro péči o mládež 67 K 24 h.

Dne 1. listopadu 1920 počalo vyučování náboženství československému pro 74 školní dítky zdejší obecné a měšťanské školy ve 2 odděleních po 2 hodinách týdně.
Následkem vzrůstu počtu dětí náboženství československého na více jak polovinu veškerého žactva zdejší obecné a měšťanské školy vyučováno od 16. února 1921 náboženství československému v 6 odděleních po 1 hodině týdně. Vyučoval Vinc. Breleis, farář v Holohlavech.

Ve dnech 14. a 15. listopadu 1920 oslaveno 250. výročí smrti velikého učitele Jana A. Komenského. Místní odbor Osvětové komise konal slavnost pro širší veřejnost v městské dvoraně, kdež na jevišti umístěn obraz oslavencův v háji květin a zeleni, stuhami v národních barvách ověnčený. Středem slavnosti byla přednáška J. Diveckého, odborného učitele měšťanské školy z Hradce Králové „O životě, činnosti a zásluhách Jana A. Komenského a jeho významu pro národ československý a lidstvo vůbec“. Druhého dne, v den jeho úmrtí, konána slavnost školní.

Dne 16. listopadu 1920 věnoval Pavel Winternitz 500 Kč nejchudším žákům a žákyním zdejších škol k vánoční nadílce.

Dne 21. listopadu 1920 otevřena ve Smiřicích slavnostním způsobem státní rolnická a zimní hospodářská škola a zahájena v slavnostní síni zámecké budovy zdejší, kde tyto školy jsou umístěny, a na vyzdobeném nádvoří zámeckém.
Slavnost konána za hojné účasti obecenstva, zástupců ministerstva orby, zemské a okresní správy politické, poslanců a zástupců samosprávných úřadů okresů a obcí, rolnictva z okolních i vzdálených obcí, místních a okolních spolků a korporací. Slavnostní řeč promluvil předseda okresní správní komise v Jaroměři Vojtěch Prokop, rolník z Holohlav.

Dne 26. prosince 1920 provedena žákyněmi zdejší měšťanské školy sbírka (koleda) po městě ve prospěch „Masarykovy Ligy“ proti tuberkulose a činila 843 K 35 h.

1921

Dne 5. ledna 1921 zaslal rodák smiřický Josef Šmejda, zlatotepec v Trondhjemu v Norsku 693 K 80 h na cestovní podpory dvěma pilným žákům měšťanské školy zdejší, která stipendia jim na konci školního roku na prázdniny mají býti udělena.

Ve dnech 16. - 19. února 1921 konalo se ve Smiřicích sčítání lidu.
Výsledky: Město Smiřice má 2138 obyvatel, a to 1000 mužů a 1138 žen v 258 domech. Počet bytových stran: 598. Čechů 2118, Němců 19 a Žid 1.
Podle náboženství: Československého 1031 osob, římskokatolického 840, bez vyznání 181, evangelického českobratrského 58, evangelického reformovaného 6, evangelického augsburského 4, řeckokatolického 2, židů 15, spiritista 1.

Dne 7. března 1921 oslaveno 71. výročí narozenin našeho prvního presidenta a osvoboditele dra. Tomáše G. Masaryka ve městě i škole důstojným způsobem.

Ve dnech 18. března až 5. dubna 1921 za heslem Červeného kříže „Pro zdraví lidu“ po přednášce MUDra. Václava Pultra, předsedy místního odboru československého Červeného kříže sebráno k témuž účelu 88 K 96 h.

Dne 26. dubna 1921 zvolen v ustavující schůzi nově zvolené místní školní rady za místního školního dozorce Bedřich Prokeš, kupec ve Smiřicích.

Dne 21. června 1921 oslaveno bylo na zdejší škole 300. výročí popravy 27 národních mučedníků, pánů českých, na Staroměstském náměstí pražském věrným výkladem této národní tragedie.

Dne 1. září 1921 zapsáno do obecné školy 319
do měšťanské školy 151
jinde a soukromě 21
491 dítek

Dne 28. října 1921 oslaveno důstojným způsobem III. výročí osvobození naší vlasti československé v městě i mládeží školní.

Dne 30. října 1921 zasláno školním dětem nouzí trpícím na Rusi prostřednictvím Dorostu čsl. Červeného kříže v Praze 16 kg dětského prádla a oděvů, ušitého žákyněmi obecné i měšťanské školy zdejší z látek dodaných i koupených z darů a výtěžku loutkového divadla.

Dne 30. října 1921 vzpomenuto občanstvem města i žactvem zdejších škol 100. výročí narozenin velikého národního mučedníka Karla Havlíčka Borovského.

Dne 24. prosince 1921 byl pro smiřickou školní mládež dnem ze všech vánočních nadílek nejštědřejším. Darováno od dobrodinců 15.316 Kč, za které poděleno látkami na oděv a prádlo i obuví 167 dětí.

1922

Dne 5. ledna 1922 daroval opět smiřické mládeži Josef Šmejda, ciseleur a zlatník v Trondhjemu v Norsku 50 norských korun = 556 Kč 50 h s přáním, aby byly rozděleny koncem školního roku třem žákům III. třídy měšťanské k zakoupení oděvu při vstupu do života.

Den 7. března 1922 oslaveno jest důstojně školní mládeží zdejší 72. výročí narozenin našeho slavného presidenta dra. Tomáše G. Masaryka.

Dne 28. března 1922 vzpomenuto 330. výročí narozenin arciučitele Jana A. Komenského, o jehož významu a zásluhách vhodně promluveno.

Dne 21. května 1922 konána v městě našem zdařilá schůze rodičů žáků školy měšťanské s učiteli za přítomnosti 72 účastníků s přednáškami členů sboru učitelského měšťanské školy zdejší.

Dne 23. června 1922 v neděli po dlouhotrvajících parných dnech kolem 8. hod. večer přihnala se na Smiřice krutá bouře, provázená větrnou smrští, jaké nebylo tu pamětníka. Bouře s vichřicí řádila nemilosrdně nejen ve městě, ale i v okolí a natropila velikých škod. V zahradách ovoce se stromů sraženo, v sadech a lesích množství stromů z kořene vyvráceno, mohutné kmeny v půli jako tříska přelámány, obilí na polích v mandýlkách rozmetáno. Zvláště postižena obec Hoříněves, kde smršť smetla krov věže na kostelní střechu, která trámovím proražena, i strop kostelní nad kruchtou, kdež varhany zničeny. Není divu, že obyvatelstvo zde i v okolí hrůzou trnulo touto pohromou, připomínající soudný den, a teprve si oddechlo, když kolem 11. hod. noční bouře se vzdálila.

Dne 14. srpna 1922 v pondělí podlehl zákeřné nemoci, rakovině žaludku, vzácný lidumil a lékař zdejší MUDr. František Zemek.
Byl upřímným přítelem školy zdejší a její mládeže, jíž se v čas potřeby nezištně obětoval. Rovněž i učitelstvu byl srdečně nakloněn a mimoto často též i dary přispíval na rozhojnění učebných pomůcek školních.
Zvěčnělý, zámecký lékař ve Smiřicích, člen všech lidumilných spolků a národních korporací, byl prodchnut vlasteneckým duchem a horlivě pečoval o pokrok a vzdělání lidu, řadě se k nezištným pracovníkům o povznesení věci národní.
Pohřben za hojného účastenství občanstva a přátel v rodišti svém Chotěborkách. Dobrú noc, sladce spi!

Dne 1. září 1922 zapsáno do obecné školy 278
do měšťanské školy 176
jinde a soukromě 30
484 dítek

Dne 18. - 20. září 1922 uspořádal zámecký zahradník Josef Vorel výstavku ovoce zdejšího státního velkostatku v zámeckém skleníku, která těšila se hojné účasti přátel ovocnictví i mládeže.

Dne 28. října 1922 důstojně oslaveno IV. výročí svobody naší vlasti písněmi, básněmi, vlasteneckou řečí a národními hymnami.

Dne 8. listopadu 1922 zemřel vážený občan Josef Šmejda, bývalý dámský krejčí a otec Josefa Šmejdy, ciseleura a zlatníka v norském Trondhjemu, štědrého dobrodince zdejší školní mládeže. Ředitelství školy tlumočilo vzdálenému synu dárci v Trondhjemu upřímnou soustrast.

1923

Dne 18. února 1923 navždy dohasla svíce, úkladem před šesti týdny podlomeného života, vynikajícího a světové pověsti těšícího se československého ministra financí dra. Aloise Rašína. Zásluhy jeho o republiku československou jsou převeliké a s úctou vzpomínáme památky tohoto velikého Čecha, neohroženého bojovníka za osvobození vlasti a zabezpečení její svobody. Smuteční prapory v městě hlásaly žal náš nad ztrátou nenahraditelnou toho, kdo pro blaho vlasti život svůj obětoval.

Dne 7. března 1923 konána oslava 73. výročí prvního presidenta republiky československé dra. Tomáše G. Masaryka. Nastíněn život oslavencův, jeho ctnosti a zásluhy o osvobození národa československého a jeho vlasti.

Dne 9. března 1923 zvolen ve schůzi místní školní rady Oldřich Šubrt, sedlář, místním školním dozorcem. Dne téhož zvolen místní školní radou MUDr. Václav Pultr, praktický lékař zde, za roční odměnu 90 Kč školním lékařem zdejší obecné a měšťanské školy.

Dne 1. dubna 1923 zemřel náhle učitel zdejší obecné školy Jaroslav Pešák po tříletém úporném zápase se zákeřnou chorobou, cukrovkou, v 36. roce věku svého.
Zesnulý byl též učitelem na pokračovací a státní hospodářské škole ve Smiřicích, členem obecního zastupitelstva, místního školního výboru, dirigentem sokolského hudebního kroužku, bývalým jednatelem místní osvětové komise, vzdělavatelem Sokola, sbormistrem dámského pěveckého spolku a jednatelem Českého srdce.
Pohřeb konán za přehojné účasti učitelstva a občanstva Smiřic a širokého okolí. Zvěčnělý zpopelněn v pražském Krematoriu.

Dne 13. května 1923 zesnula na zámku v Lánech Karla Masaryková, choť našeho drahého presidenta.
Život, ctnosti a vlastenecká obětavost této vznešené paní utkví věčně v srdcích vděčného národa.

Dne 8. června 1923 konány přednášky „O tuberkulose“ a „Péče o dítě“ filmy doprovázené pro dospělé a „O všeobecném zdravotnictví“ pro školní mládež lékařem a lékařkou čsl. Červeného kříže z Prahy v městě zdejším. Přednášky byly velice zdařilé, nad míru poučné, zajímavé a těšily se hojné účasti.

Dne 24. června 1923 pořádala učitelka ženských ručních prací Ludmila Pollandová výstavku ručních prací žákyň školy měšťanské. Výstavka všestranně uspokojila a potěšila četné účastníky místní i z okolí. Čistý výtěžek dobrovolných darů činil 412 K 60 h.

Dne 1. září 1923 zapsáno do obecné školy 244
do měšťanské školy 184
jinde a soukromě a trvale nemocno 29
457 dítek

Dne 23. září 1923 konána zdařilá schůze rodičů s učiteli školy měšťanské za účasti 57 přítomných.
Pojednáno o nových učebných předmětech na škole měšťanské, a to a) o občanské nauce a výchově, b) o ručních pracích chlapeckých.

Dne 27. září 1923 uspořádána byla v zámku smiřickém, sídle státní rolnické školy, ovocnická a hospodářská výstava, která těšila se hojné účasti nejen místního občanstva, ale i zájemců celých severovýchodních Čech.

Dne 10. října 1923 tělocvičná jednota „Sokol“ ve Smiřicích plníc své kulturní poslání získala světového cestovatele a spisovatele E. St. Vráze ku přednášce v místní „Sokolovně“. Přednáška téměř tři hodiny trvající „O světech známých a neznámých“ oživena byla světelnými obrazy a těšila se živé účasti a pozornosti četných posluchačů z řad dospělých i starší školní mládeže. Vlastenecká předmluva o lásce k vlasti a ctnostech občanských zapsala se trvale v srdce přítomných.

Den 28. října 1923 jako V. výročí osvobození naší vlasti důstojně v městě i škole oslaven.

Dne 20. listopadu 1923 zemřel náhle MUDr. Antonín Hrubý, obvodní a městský lékař zde, bývalý dlouholetý místní dozorce, předseda místní školní rady a zástupce starosty.
Dne 16. listopadu 1923 utrpěla pěstounka zdejší školy mateřské Laura Feltlová pádem se stolu, zavěšujíc předmět na stěnu, dvojí zlomeninu kosti loketní. Po vyléčení onemocněla však zánětem plic. Po uzdravení při vysokém jejím stáří 76 let nebylo jí možno úřad pěstounky zastávati a proto škola mateřská zůstala skorem po celý školní rok 1923 - 24 uzavřena.

1924

Dne 30. ledna 1924 pod č. 277/24 o. š. v. dává Okresní školní výbor ve Dvoře Kr. n. L. obci smiřické na vědomí: „Dle dopisu obecního úřadu v Rodově z 24. ledna 1924, č. 387 bylo ujednáno mezi Františkem Hofmanem, předsedou místní školní rady v Rodově a Františkem Vítem, starostou města Smiřic u berního úřadu v Jaroměři, že školní přirážky k daním cukrovaru obdrží Smiřice ve výši 100 %, ze školních přirážek dvora Zderazi obdrží město Smiřice 75 %, obec Rodov 25 %.“

Dne 3. února 1924 zemřel slavný bývalý president Spojených států severoamerických Woodrow Wilson, jeden z nejmocnějších činitelů osvobození naší československé vlasti. V našem městě na znamení smutku vlály černé prapory a želeno velké ztráty tohoto mírumilovného velikána, jehož zásluh o osvobození ujařmené naší vlasti bude vždy vděčně vzpomínáno.

Ve dnech 2. března až 9. března 1924 uctily Smiřice sté výročí narozenin hudebního skladatele Bedřicha Smetany jak ve škole, tak i při oslavě pořádané místním odborem osvětové komise za protektorátu zdejší městské rady, a to:
6. března 1924 konána přednáška Jaroslava Novotného, odborného učitele měšťanské školy z Jaroměře „O Bedřichu Smetanovi“ a 9. března 1924 byl symfonický koncert plukovní hudby čsl. pěšího pluku č. 47 z Mladé Boleslavě a pěvecko-hudební akademie skladeb Smetanových v městské dvoraně.

Dne 7. března 1924 konána důstojným způsobem oslava 74. výročí narozenin prvního presidenta republiky československé dra. Tomáše G. Masaryka, při níž vzpomínáno nesmrtelných zásluh jeho o samostatnost naší drahé vlasti.

Dne 25. května 1924 zemřel po šestileté bolestné chorobě rheumatické dlouholetý zasloužilý zvláštní katecheta obecné a měšťanské školy zdejší Jan N. Vik, zámecký kaplan zde, jenž plných 20 roků na smiřických školách zdárně působil. Pochován v rodné obci Radimi u Jičína.

Dne 27. června 1924 utonula v Labi při převozu „Pod skalou“ nešťastnou náhodou žákyně 1. třídy obecné školy zdejší Vlasta Škopová. Teprve po šesti dnech tělo její u Předměřic nalezeno a za účasti spolužáků a spolužákyň v hrob růžemi zasypaný uloženo.

Dne 28. června 1924 při ukončení školního roku konána jako každoročně od doby osvobození zároveň oslava Husova. Letos o Janu Husovi a Janu Žižkovi - o jejich životě a významu pro náš národ vlastenecky promluvil odborný učitel měšťanské školy Jan Černý. Pokyny na cestu životem a o významu nadací Palackého města Smiřic a MUDra Otakara Jedličky a rozloučení se žactvem vřele uvedl ředitel škol František Preininger.

Dne 1. září 1924 zapsáno do obecné školy 220
do měšťanské školy 170
jinde 20
trvale nemocno 1
411 dítek

Pensionování pěstounky sl. Laury Feltlové (76 let) dnem 1.IX. po 39 letech zdárného působení na škole mateřské.

V sobotu dne 11. října 1924 konána ve Smiřicích oslava nepřemožitelného vojevůdce božích bojovníků, vítězného a hrdinného obránce naší vlasti a národa Jana Žižky z Trocnova, od jehož smrti uplynulo téhož dne půl tisíce let.
Již v předvečer slavnosti ozdobeny byly domy četnými prapory v barvách zemských a státních. V neděli pak odpoledne bral se městem voj božích bojovníků v historických krojích a na bojových vozech do zámeckého nádvoří, kde legionář, správce zámeckého pivovaru Jan Vávra vhodně promluvil o nezdolatelném vůdci a hrdinovi Janu Žižkovi.
K téže oslavě pětistého výročí úmrtí tohoto národního hrdiny pořádala místní osvětová komise za účinkování zdejších sokolníků v neděli dne 26. října 1924 v městské dvoraně divadelní představení „Žižkova smrt“ od Kollára.

V úterý dne 28. října 1924 oslaveno VI. výročí československé samostatnosti.

Ve středu dne 24. prosince 1924 na Štědrý den poděleno bylo chudé žactvo zdejších škol zimním oděvem, látkami, obuví, prádlem, pečivem, ovocem a cukrovím z úroků nadací a milodarů dobrodinců a to 103 děti v ceně 6.081 Kč 48 h.

1925

Od 12. ledna 1925 do 28. února 1925 uděleno bylo 100 dětem komitétem pro stravování chudiny vůbec a školní mládeže zvláště ve zdejší obecní kuchyni 2.100 obědů.

Dne 24. a 25. ledna 1925 pořádala jednota divadelních ochotníků „Jirásek“ ve Smiřicích v městské dvoraně slavnostní zahajovací představení „Pan Johanes“, pohádku s baletem a melodramatickou hudbou od Aloise Jiráska a to dne 24. ledna pro žactvo a v neděli dne 25. ledna 1925 pro dospělé.

Dne 7. března 1925 k oslavě 75. výročí narozenin presidenta T. G. Masaryka věnovala spořitelna smiřická 86 dětem zdejší 1., 2. a 3. třídy obecné školy spořitelní knížky s vinkulovaným vkladem 5 Kč ku podpoře spořivosti mládeže školní. Významné narozeniny páně presidentovy oslaveny jak mládeží školní tak i občanstvem důstojným způsobem. Mládež školní odebrala se průvodem do sokolského sálu biografu v hotelu „Andrejsek“, kde slavnostními zpěvy, básněmi, řečí učitele Františka Moníka a biografickým filmem „Masaryk v Lánech“ zdařile uctěn tento památný den.

Dne 28. března 1925 vzpomenuto 333. výročí narozenin slavného arciučitele Jana Amose Komenského.

Dne 21. dubna 1925 v úterý na touže počest zasazena z podnětu hospodářského rady zdejšího velkostatku Karla Potůčka a zámeckého pomologa Josefa Vorla v zámeckém parku „Masarykova lípa“ za účasti mládeže i dospělých.

Dne 12. května 1925 poděleno 128 dítek 4. a 5. třídy obecné školy a 171 žák čtyř tříd školy měšťanské, úhrnem 299 žáků vkladními knížkami zdejší spořitelnou s vinkulovaným vkladem 5 Kč do 21. roku žákova. Tímto velikomyslným darem poděleno veškeré žactvo zdejší školy v úhrnném počtu 385 chlapců a děvčat.

Dne 17. května 1925 zvolen pro následující čtyřleté období místní školní rady ve Smiřicích předsedou František Vít, starosta města, místopředsedou Karel Doležal, odborný učitel měšťanské školy a vykonavatelem (místním školním dozorcem) Oldřich Šubrt, sedlář.

Ve čtvrtek dne 28. května 1925 navštívilo město Smiřice n. L. a zdejší školu při svém zájezdu do Čech učitelstvo slovenské ze školy okresu Turčanského Sv. Martina v počtu 15 učitelů a 6 učitelek, úhrnem 21 členů. Na počest těchto slovenských bratří a sester ozdobeno bylo město prapory.
Po srdečném uvítání zdejším sborem učitelským, starostou města a sokolské obce konána společná vycházka do státního hospodářského dvora Zderazi.
V městské dvoraně byli slovenští učitelé pohoštěni a spisem „Z pamětí Smiřic n.L.“ od Josefa Zemana a místními dopisnicemi poděleni.
Od 3 hodiny odpolední prohlédli vzácní hosté zdejší obecnou a měšťanskou školu a přijali v upomínku po kytičce konvalinek a sasanek chlumních. Byli přítomni při vyučování a potěšili se bohatou výstavkou ručních prací chlapeckých i dívčích. S projevem uznání a díků odebrali se hosté do zdejší státní rolnické školy v zámku a poté prohlédli též zámecký kostel.
Po bratrském rozloučení a srdečném pozvání na Slovensko odjížděli slovenští učitelé na další pouť po zdejším školním okrese.

Dne 2. června 1925 zemřel v sanatoriu Gottenbadenském v Badenu u Vídně v 52. roce věku Jan Malburg, zakladatel nadace pro chudého žáka zdejší školy.

Dne 1. července 1925 vstoupila do trvalé výslužby po 36tileté služební době def. učitelka ženských ručních prací a domácích nauk na obecné a měšťanské škole zdejší Ludmila Pollandová. Okresní školní výbor a místní školní rada vzdal jí za školní práci dík.

Dne 4. července 1925 zemřel náhle v Holohlavech ve věku 25 let chrlením krve Jan Beran, syn Jana Berana, učitele odborné školy ve Smiřicích a správce státní menšinové školy v Dolní Rokytnici n. Jiz., který ve školním roce 1922-23 též na zdejší obecné škole vyučoval. Zpopelněn v Pardubicích. Čest budiž jeho památce.

Dne 1. září 1925 dán na trvalý odpočinek ředitel obecné a měšťanské školy František Preininger, jemuž vzhledem k 50leté služební době za veškerou práci na roli školské i vzorné vedení školy vysloven okresním školním výborem dík a uznání.
Též pochvalné uznání projeveno pensionovanému řediteli za 23leté vzorné, svědomité a úspěšné působení ve Smiřicích místní školní radou.

Dne 14. listopadu 1925 v sobotu po 9 hod. ranní za nepříznivého sychravého počasí vztyčena jest na smiřickou kostelní věž nová pozlacená báň 80 cm, v průměru s tyčí a nově zlacenou osmicípou hvězdou o 70 cm průměru. Od spodku báně k nejvyššímu hrotu hvězdy jsou 4 metry. Báň a hvězda jsou měděné. Báň samotná stála 2.000 Kč, oprava a nátěr věže činí 8.000 Kč. Vše provedl klempířský závod Bedřicha Bartoška, báň a hvězdu se zdarem vyzvedl a upevnil klempířský dělník Bohuslav Šebek ze Pšovsi u Kopidlna.
V r. 1705 za šest let po dostavbě kostela vztyčena poprvé na věž kostelní železná tyč s hvězdou.
Dne 8. srpna 1807 byl ohnuta větrem a dne 3. listopadu 1833 spadla o 10 hod. večer nárazem prudké vichřice hvězda s tyčí a teprve dne 2. října 1835 opět vztyčena hradeckým klempířem Josefem Grohem.
V báni letos v r. 1925 sňaté nalezeny v plechovém oblém pouzdře tři pamětní německé listiny a to:
1) listina o prvém vztyčení hvězdy r. 1807
2) o nově vztyčené žerdi s hvězdou v r. 1835 za panování Ferdinanda I., císaře rakouského, jehož pamětní peníz vídeňský s datem 14. června 1835 k listinám v papírku voskem přilepen.
3) Tržní listina cen obilí a potravin v Jaroměři.
Tyto tři listiny byly v úřadovně vrchní správy státního velkostatku opsány, do češtiny přeloženy a opisy jejich v archivu uloženy. Listiny pak původní se 4. listinou novou, českou, na stroji napsanou, opět do pouzdra vloženy. Též peníz Ferdinanda I., zároveň však s československým dukátem z r. 1925, vlasteneckými úředníky velkostatku koupeným, k listinám přidán pro paměť budoucím. Plechové pouzdro vnořeno do vroucí bednářské smůly a tím neprodyšně uzavřeno, poté voskovaným plátnem obaleno a zavázáno.

Dne 15. listopadu 1925 konány v celé republice volby do poslanecké sněmovny a senátu.
Ve Smiřicích obdržely do poslanecké sněmovny strany: čs. sociální demokracie 469, živnost. obchod. 210, strana práce 52, komunistická 16, národní demokracie 97, čs. soc. 205, repub. 13, čs. lidová 188 hlasů.
Do senátu: čs. soc. demokratická 416, živ. obch. 184, strana práce 38, komunistická 15, národně demokratická 97, čs. sociální 182. rep. 8., lidová 169 hlasů.

Tato data jsou doplněna o výpisky z knihy Paměti města Josefova od Cyrila Štěrby z roku 1926

1611 správce smiřického panství byl Václav Stránský
1780 byl vrchní smiřického panství Prokop Doucha. Purkrabí Smiřic Josef Karásek byl v komisi, která ohodnocovala pozemky a stavení pro stavbu pevnosti ve vesnici Ples.
1781 byla ve smiřickém zámku zřízena nemocnice pro vojíny a dělnictvo a nemocní sem byli převezeni. Duchovní v nemocnici byl P.Václav Malý. Za rok tu zemřelo 31 osob. Pohřbeni jsou v Holohlavech.(Nemocnice byla zrušena v roce 1789)
1782 počátkem dubna se z Plesu odstěhovalo 14 osadníků do Rozběřic, 12 do Černožic a do Libníkovic 4 osadníci. 9.12.1782 byl podepsán osídlovací patent pevnosti císařem Josefem II.
1785 V dubnu 12 bylo na stavbě pevnosti zemětřesení.
1790 v květnu byly pozorovány okolo slunce, vždy asi o polednách zvláštní barevné kruhy.
1793 od 2.4. se pevnost Plezy budoucně bude jmenovat Josefsštadt.
1799 byly ukrutné mrazy.
1831 dne 30. října na Moravě cholera a 28.11. 1831 už i v Praze.
1850 holohlavský děkan, vikář, školní dozorceP. Pokorný vidoval Knihu cti - Zlatou knihu ( školní ) v Josefově.
1857 dne 20. října přijel první slavnostní vlak z Pardubic do Josefova.
1859 nastoupil v Josefově službu městský lékař Mudr. Jan Kukla ze svého působiště Smiřic. Ve válce Prusko Rakouské ve Smiřicích, kovář Vojtěch Exner hodil pruského vojína do Labe, důstojníka nepřátelského porazil, vyrval mu šavli a přinesl ji vojenskému úřadu do Josefova. Za to dostaly Smiřice větší oddíl pruského vojska na potrápenou a deputace města, radní Čeněk, továrník Malburg a hostinský Černý odvezeni ,,pod vartou" do hlavního stanu pruského v Litiči. První dva propuštěni, ale Mahlburk ponechán v zajetí jako rukojmí tak dlouho, až Smiřice vydají Exnera a odcizenou šavli. Byla vyslána pokorná deputace smiřických a věc vysvětlila. Podepsán revers, ale Prusové více už Exnera neviděli a ztracenou šavli též ne. Zajatci vrátili se domů.
1877 doplňuje učitel Hynek Cerman ze Smiřic učitelský sbor
1880 v březnu po 27 letech chvalného a nezapomenutelném působení ve škole i mimo ni v občanském životě, stěhuje se z Josefova nově jmenovaný řídící učitel Josef Novohradský do Holohlav. Byl to sbormistr Pěvecké jednoty Ples.
1891 po prázdninách byl Josef Fürst ve škole v Josefově jako řídící, předtím působil jako učitel ve Smiřicích.
1892 se bicykl stával všeobecným vozidlem
1893 byl Ludvík Šnajdr ůředník cukerní kontroly ze Smiřic. Ke konci roku stěhuje se učitel Jan Štěrba na novou školu ve Smiřicích
1908 učitel Vojtěch Koláč ze Smiřic učí v Josefově 1. ročník měšťanské školy chlapecké.
Odborný učitel I. odboru je Karel Svatoš ze Smiřic
1916 dne 27. ledna v 10 hodin dopoledne letěla vzducholoď Zeppelin nad Josefovem. Byli vidět zřetelně postavy v lodičkách. Směřovala do Prahy. Směrem od východu na západ. V Hradci Králové byla fotografována. Bylo to v den narozenin ,,milého" spojence Viléma II.

Polní cestu mezi Smiřicemi a Starým Plesem postavil v roce 1786 generál Querlonde. V roce 1918 byla vyměřena nová cesta Ples - Vlkov - Smiřice.