Zdroj: Nové směry XIV, č. 31 (3.8.1934), 7. Hradec Králové

Smiřické museum.
   Obecní zastupitelstvo zvolilo na jaře vícečlennou musejní komisi, které vytčeno za úkol, provésti přípravné práce. Pro budoucí museum určeny místnosti po bývalé městské kanceláři a zasedací síni, ve které bývala městská knihovna. Do dnešního dne se však ještě zvolená komise nesešla a také ničeho nepodnikla. Ve Smiřicích jest mnoho věcí, které by se v museu daly umístiti, jako cejchovní památky, které tlejí ve vlhké hasičské kůlně, z nichž některé jsou velmi cenné a jedinečné a které jest ochotno Živnostenské společenstvo ve Smiřicích museu darovati a ještě dle usnesení valné hromady finančně přispěti na jejich instalování. Ředitelství obecné a měšťanské školy vystavilo by v museu model města Smiřic n. L. z let 80tých, práci to odborného učitele Karla Štěrby. Model jest nesmírně zajímavý a není takto veřejnosti přístupný. Město by určitě dalo k disposici svůj bohatý archiv, o kterém se zmiňuje Jos. Zeman ve své knize „Z pamětí Smiřic n. L“.
   Tedy obavy, že by v museu nebylo zajímavých věcí k vystavení, míti zvolená komise nemusí. Dále bychom doporučovali komisi, aby provedla sbírku starožitností po domech, neb téměř v každé domácnosti nějaké památky chovají a kdyby majitelé těchto věcí byli přesvědčeni, že darované věci budou skutečně v museu vystaveny, jistě by je správě musea svěřili, případně i darovali. Jsme předem přesvědčeni, že akce tato by se určitě výsledkem neminula.
   Konečně, dle doslechu slíbila pt. Svatošová, vdova po odborném učiteli. Že rovněž daruje sbírky po svém manželovi museu, neboť říkával její manžel, že sbírá pro museum a nikoliv pro sebe. Podmínkou však prý bude, že zůstane celá sbírka pohromadě a ponese jméno Svatošovo. Týmž způsobem to snad míní zaříditi i paní Čeřovská, vdova po geometru a staviteli, jejíž manžel měl také velkou a cennou sbírku.
   Podotýkáme, že těmito sbírkami bylo by museum naše značně obohaceno a hlavní věcí byly by sbírky veřejnosti přístupné.
   Léta se naříkalo na to, že není místností a nyní, když místnosti jsou, nic se nepodniká. Apelujeme na p. V. Černého, malíře – p. Karla Doležala, ředitele škol – p. J. Joneše, sedláře – p. J. Pacáka, řídícího uč. V. v. – p. J. Vorla a všechny zvolené, aby svolali co nejdříve schůzi musejní komise a ve věci té určité kroky podnikli, neb jak se dovídáme, míní okupovati místnosti určené pro museum Okresní nemocenská pokladna z Jaroměře, v kteréžto záležitosti jednali již osobně páni ředitelé jaroměřský i „smiřický“ a bylo prý povoleno městskou radou za roční nájemné Kč. 300.- místnost propůjčiti do té doby, než k uskutečnění musea dojde. Má to býti místnost po bývalé městské kanceláři. Dle doslechu nesmí býti úřadovna nemocenské pokladny v hotelu, jako jest tomu doposud, aby pojištěnci při vyplácení podpor neměli okamžitou příležitost ji „promlsati“ hned v domě. Proto byla vyhlédnuta místnost po městském úřadě, která sousedí s hotelem na jedné straně a s hostincem na straně druhé.
   Domníváme se však, že větší roli hraje výše nájemného, které v obecních domech bude velice levné. Samozřejmě, staví-li se přepychové paláce, nezbývá, na udržování nejnutnějších a nejpotřebnějších místností, které slouží pojištěncům.
Děkuji pí. Reichové a p. Klimešovi.

Pozn. P.:
Byli jsme se školou podívat ve smiřickém muzeu v šedesátých letech minulého století. Bylo umístěno v Mlýnské ulici čp. 111, prováděl nás tu pan Vorel. Výše uvedený model města je umístěný v předsálí našeho kostela.
Na obalu fotografií dole se píše, že pamětní síň byla umístěna v čp. 126.

Zpravodaj Smiřic 6.6.1988:
Postupně budou modernizovány domy čp. 125 (pohostinství Dvorana) a sousední dům čp. 126. Modernizace druhého domu bude zahájena až po jeho uvolnění. To předpokládá i přemístění Pamětní síně. Počítá se s tím, že Pamětní síň bude přemístěna do chodby spojující zámek s kaplí – tomu bude předcházet úprava těchto prostor.