Smiřice - Palackého ulice

Zpět na hlavní stránku       Další domy v Palackého ulici

Domy čp. 124, 125, 185 a 126, 127, 128       Zbouraný dům čp. 182 - Masné krámy,

Klikni pro přímý přístup k popisům domů. Jsou použity materiály z Okresního archivu v Hradci Králové.


Čp. 124 - kulturní dům Dvorana

Stránka věnovaná smiřické Dvoraně


Čp. 125

čp. 125
V roce 2017 byla obnovena barva fasády na domě čp. 125. 13.11.2017

Domy ve Smiřicích
Budovy vyfocené dne 2.7.2016. Na boční straně bývalého hostince byl vytvořen vchod pro zahrádku kavárny Fidla.

Městská dvorana: třísetletá hospoda
Článek z Mladé Fronty DNES ( Kraj Hradecký ) ze dne 17.12.2008 - napsal Petr Broulík - foto Maxe Švabinského bylo u článku.

Hospodou prošla slavná pěvkyně i Max Švabinský, kterého pak ze Smiřic ostudně vypráskal cukrmistr

  Smiřice - Zřejmě nejstarší dosud fungující hospodou ve Smiřicích je dnešní restaurace Městská dvorana, dříve Městský hotel a ještě dříve hostinec U Zeleného stromu.
  Původní název domu s hospodou ještě bez později přistavěné dvorany je však Vyllingerovský dům a od jeho šestého majitele Jana Janko už existují záznamy o tom, že v něm byl šenk.
  „K domu patřilo i hospodářství. Když už vdova po Janu Janko hospodářství nezvládala, přenechala dům s přídavkem dvou klisen, dvou vozů, pluhu, řetězů, stolů a tabule, s šenkem, výčepním stolem a pivními sklenicemi svému synovi,“ čte starý úřední obecní záznam ze 17. února 1712 někdejší kronikář a také bývalý starosta Smiřic Lubomír Kupka. „Je nepochybné, že hospoda už byla v tomto domě dříve, a to asi od poloviny 17. století, pravděpodobně od roku 1653,“ udivuje se Kupka přesnosti archivních záznamů.
  Hospoda časem přecházela z rukou do rukou. 8. dubna 1814 přešla do vlastnictví rodiny Černých a zřejmě už tehdy nesla název U Zeleného stromu. V pořadí patnáctý majitel domu František Černý zdědil hospodu 23. června 1847. Koncem 19. století přešla na rodinu Lewých z Josefova u Jaroměře.
  To byla známá podnikatelská rodina a jeden hostinský Lewý byl prý podle pamětníků pověstný tím, že byl tak rozložitý, že mu museli ve stole vyříznout zářez pro břicho.

V hospodě vítali barona, který i pašoval Starý splav Smiřice
  V roce 1910 koupilo hospodu město Smiřice a přejmenovalo ji na Městský hotel. Roku 1913 nechala radnice k hospodě přistavět reprezentační sál, který nazvala Městská dvorana.
  „Hospoda musela být už dříve veliká. Měla veliký vjezd do dvora, byla zájezdní, zajížděli do ní formani. Měla maštale pro koně a místa pro povozy. Už před postavením sálu se v hospodě konala divadelní představení,“ popisuje Kupka.
  A vrací se na chvíli do historie, kdy roku 1863 v hospodě Smiřičtí vítali nového pána smiřického panství Liebiga.
  „To byl průmyslník, textilák, později dostal šlechtický titul svobodného pána a barona. Byl velmi sociálně cítící a tak zaplatil tenkrát za všechny. Ale jen tak na okraj, baron Liebig byl také pašerákem z Pruska.“ Prý jednou měl i tento vážený pán namále. To když ho přistihli četníci na formanském voze s pašem. „Ale všechno vzal nakonec na sebe forman. Řekl, že milostivého pána jen za paklík tabáku svezl a ten že o paši v povozu vůbec nevěděl,“ dává k dobru Kupka a dodává, že do Rakouska se z Pruska pašoval cukerín či tabák.
  Dvorana měla velký taneční sál, jeviště a galerii a sloužila i určitou dobu jako kino. Vystupovaly v ní i místní sbory, z nichž ten ženský se jmenoval Zora. V něm začínala i pěvkyně Národního divadla Pavla Vachková. Tato pěvkyně s hlasem jako zvon zpívala i roli Rusalky, avšak ve Zlaté kapličce nepobyla dlouho.
  „Vznikla československá republika a do Prahy přijel z Ameriky slovenský politik a velký spolupracovník T. G. Masaryka Štefan Osuský. Ten si Pavlu Vachkovou vzal za manželku a ona s ním jako žena velvyslance odešla do Paříže a pak do Spojených států. Už se po druhé světové válce nikdy nevrátila nejen do Smiřic, ale ani do Československa,“ říká kronikář.

Opilci uložili kolegu do rakve a urazili církev malíř Max Švabinský
  Lubomír Kupka popisuje i velký průšvih, který se v Městské dvoraně stal někdy na počátku minulého století. Osobnosti místní honorace - mlynář, továrník a další živnostníci - se tam jednou zpily pod obraz. A jistý mlynář Ignác Klein, který mimochodem nechal vystudovat právě Pavlu Vachkovou, se opil tak, až padl.
  „Protože mezi popíjejícími byl i majitel místního pohřebního ústavu, šprýmaři se rozhodli, že mu vystrojí pohřeb. Přistěhovali tam katafalk, mlynáře položili do rakve, obestavěli svícemi, vzali si funebrácké čepice a na ramenou na márách ho nesli po dvoraně. Mlynář se probral, viděl se v rakvi, kolem funebráky, lekl se, vyskočil z rakve - a zlomil si ruku,“ vypráví Kupka.
  Protože před rakví šel i jeden z opilců s křížem, někdo z přítomných to udal a stala se z toho urážka církve a náboženského cítění. „Samozřejmě to provinilci uplatili, ale za Rakouska za takové prohřešky býval i kriminál. A to byl problém, protože kdo byl za Rakouska ve vězení, nesměl provozovat větší živnost,“ říká historik.
  Po vzniku Československa, někdy kolem roku 1920, jezdil často do Smiřic známý český malíř Max Švabinský. Maloval tam krajiny, řeku Labe a výjevy. Do Městské dvorany chodil rád na víno a přebýval na letním bytě v místním cukrovaru. Jednou se však cukrmistr vrátil jindy, než se vracel běžně. A načapal milého Švabinského se svou ženou in flagranti.
  „A tak se povídá, že cukrmistr utrhl z plotu lať a tou latí třískal Mistra od cukrovaru až na nádraží. A to je velmi daleko!“ směje se Lubomír Kupka. Od té doby už Mistr Max Švabinský do Smiřic nejezdil.

V pokojích hotelu se hrával karban o kupy bankovek
  Dvorana měla také malé přísálí, kde se v sobotu za války scházívali živnostníci a řemeslníci na pivo a dojednávali tam obchody.
  „Pamatuji se z mládí, jak šéf smiřického řeznictví vyprávěl, jak vždy zašel do dvorany a tam si často s někým plácl na nějaký kšeft,“ vzpomíná Kupka.
  Město hospodu za první světové války pronajímalo, posledním nájemcem byl v roce 1945 nějaký pan Bednařík, který pak odešel do Liberce a dělal tam po válce národního správce velkého hotelu.
  Tento nájemce byl znám jako velký karbaník a především za protektorátu se u něj v hospodě hrával v soukromých pokojích hazard. Karty o velké peníze chodili k Bednaříkovi hrát místní zvěrolékař, pohodný, který zakopával mršiny, a sedlák. „Tam se hrálo o statisíce. Jednou jsem se tam jako kluk dostal, když jsem nesl panu hoteliérovi na černo dodaný čistý líh,“ vzpomíná Kupka.
  Když tehdy jako jedenáctiletý kluk po domluveném způsobu zaklepání vstoupil do tajné hrací místnosti, uviděl na stole kupu protektorátních bankovek. Odevzdal proviant a pan Bednařík sáhl do té hromady peněz. Vytáhl pětitisícovku a podal ji malému Kupkovi se slovy: „Aby mi neuteklo štístko. A teď už plav.“
  Když máma Lubomíra Kupky druhý den s obnosem, který přesahoval měsíční příjem jejího manžela, přišla naštvaně za Bednaříkem, ten prý jen řekl: „Co jsem mu dal, je jeho. A co vy se vlastně, ženská, pletete mezi nás chlapy?“
  A odkud smiřičtí karbaníci brali takové peníze? Chytrou spoluprací. Zvěrolékař vypsal na Němci přísně hlídané stavy prasat papír, že některá mají červinku. Pohodný je zabil a úředně potvrdil, že nakažená prasata zakopal. A pak společně s panem Bednaříkem maso v hospodě prodávali pod rukou. Samozřejmě za pěkné peníze.

V zasypaném náhonu skončily i pancrfausty
  Manželka pana Bednaříka zase vařila za protektorátu nedostatkovou kávu. „Měla v domě ukrytý žok zelené kávy, který koupila těsně před válkou. Ten vážil asi jeden a půl metráku. Paní Bednaříková vždy v neděli trochu té kávy upražila a zvala na ni dobré známé. Jen pro zajímavost - v době protektorátu stál šálek kávy v Městském hotelu sto korun,“ říká historik Kupka.
  Městská dvorana sloužila ke konci války jako centrální skladiště veterinárních potřeb a léků, ale i jedů pro německou armádu generála Schörnera. V sále byly nakupeny léčiva a lékařské nástroje zejména pro ošetřování koní. Šéf toho skladu, nějaký německý důstojník, pak na konci války upozornil předsedu ilegálního revolučního výboru, jakou mají ty nástroje a látky cenu a jak by případně mohly být rozkradeny nebo zneužity. A tím sklad zachránil, neboť se mu vyhnulo rabování osvoboditelů a místních. Sklad skončil v rukou československé armády.
  Kolem dvorany vedl ještě za války mlýnský náhon, který později nechala radnice zavézt. Do dvorany se proto chodilo přes můstek. „A nejeden pitím unavený do toho náhonu samozřejmě spadl,“ usmívá se bývalý starosta Smiřic. Dvorana a hospoda Smiřice
  Z druhé strany omývá Městskou dvoranu a hospodu Labe. Když ještě k hospodě patřila i kuželna, občas některá koule spadla do řeky. V době, kdy se náhon zavážel a byl výrazně snížený průtok vody, nás hostinský jako mládež požádal, ať vytaháme při nízké hladině to, co tam spadlo. A my jsme začali tahat náboje, a dokonce granát. Také tam byly pancéřové pěsti. A my jsme všechnu tu munici pohřbili na dno zasypávaného náhonu pod asi pět metrů hlíny. Dodnes nezapomenu, jaký byl místní četník frajer. Ten vzal dvě pancéřové pěsti a hodil je tam shora z té výšky. Dodnes je ta munice pod zemí,“ říká Lubomír Kupka.
  Po poválečném odchodu Bednaříka do pohraničí a komunistickém únoru 1948 přišla doba státních a komunálních podniků, v mezidobí vedl hospodu nějaký čas dokonce zednický mistr. Z hotelových pokojů se staly dva byty, restaurace byla od dvorany oddělena výčepem.

Dnes chodí lidé do hospody hlavně na jídlo
  Dnes je restaurace Městská dvorana opět majetkem města. V druhé polovině minulého století spíše chátrala a nakonec ji město nechalo v 90. letech přestavět.
  Restaurace Městská dvorana vystřídala od 90. let několik nájemců, v posledních třech letech ji má pronajatu David Kummer z Hradce Králové. Ten si trochu postěžoval, že v současnosti lidé chodí do restaurace především na oběd přes poledne a večer na pivo moc ne.
  „Jsme spíše na kraji Smiřic a dnes už jsou ve středu města tři hospody, které sice nevaří, ale lidé to tam mají blíže večer na pivo,“ říká nájemce, který musel dokonce seškrtat docela bohatý lístek. „Teď dělám jen kuřecí a vepřové maso. Nějaké steaky a ryby. A na oběd jako tři menu spíše českou klasickou kuchyni. Dnes máme slepičí polévku, vepřo - knedlo - zelo, rajskou a rizoto,“ říká muž, který je zatím posledním provozovatelem hospody, která přežila několik století.

Domy ve Smiřicích
Před městským hotelem. Vzadu sídlila Spořitelna a Městský úřad. Pohled mi poslala Monika Nepokojová.

Domy ve Smiřicích
Tenkrát ještě muži nosili kalhoty a ženy šaty.


Čp. 185 a 126

Domy ve Smiřicích
Budova původní spořitelny a Městského úřadu Smiřice.
Vpravo je vidět ještě stojící zeď patřící k zámku a vedoucí dál kolem parku. Foceno kolem r. 1930.
Dole: Městský znak a další reliéfní ozdoby nad vchodem do budovy bývalé radnice. Dnešní stav čp. 126.

Smiřické museum.
   ozdoby nad vchodem do budovy čp. 126 Obecní zastupitelstvo zvolilo na jaře vícečlennou musejní komisi, které vytčeno za úkol, provésti přípravné práce. Pro budoucí museum určeny místnosti po bývalé městské kanceláři a zasedací síni, ve které bývala městská knihovna. Do dnešního dne se však ještě zvolená komise nesešla a také ničeho nepodnikla. Ve Smiřicích jest mnoho věcí, které by se v museu daly umístiti, jako cejchovní památky, které tlejí ve vlhké hasičské kůlně, z nichž některé jsou velmi cenné a jedinečné a které jest ochotno Živnostenské společenstvo ve Smiřicích museu darovati a ještě dle usnesení valné hromady finančně přispěti na jejich instalování. Ředitelství obecné a měšťanské školy vystavilo by v museu model města Smiřic n. L. z let 80tých, práci to odborného učitele Karla Štěrby. Model jest nesmírně zajímavý a není takto veřejnosti přístupný. Město by určitě dalo k disposici svůj bohatý archiv, o kterém se zmiňuje Jos. Zeman ve své knize „Z pamětí Smiřic n. L“.
   Tedy obavy, že by v museu nebylo zajímavých věcí k vystavení, míti zvolená komise nemusí. Dále bychom doporučovali komisi, aby provedla sbírku starožitností po domech, neb téměř v každé domácnosti nějaké památky chovají a kdyby majitelé těchto věcí byli přesvědčeni, že darované věci budou skutečně v museu vystaveny, jistě by je správě musea svěřili, případně i darovali. Jsme předem přesvědčeni, že akce tato by se určitě výsledkem neminula.
   Již pozměněné fasády budov. Část pohlednice. Konečně, dle doslechu slíbila pt. Svatošová, vdova po odborném učiteli. Že rovněž daruje sbírky po svém manželovi museu, neboť říkával její manžel, že sbírá pro museum a nikoliv pro sebe. Podmínkou však prý bude, že zůstane celá sbírka pohromadě a ponese jméno Svatošovo. Týmž způsobem to snad míní zaříditi i paní Čeřovská, vdova po geometru a staviteli, jejíž manžel měl také velkou a cennou sbírku.
   Podotýkáme, že těmito sbírkami bylo by museum naše značně obohaceno a hlavní věcí byly by sbírky veřejnosti přístupné. Léta se naříkalo na to, že není místností a nyní, když místnosti jsou, nic se nepodniká. Apelujeme na p. V. Černého, malíře – p. Karla Doležala, ředitele škol – p. J. Joneše, sedláře – p. J. Pacáka, řídícího uč. V. v. – p. J. Vorla a všechny zvolené, aby svolali co nejdříve schůzi musejní komise a ve věci té určité kroky podnikli, neb jak se dovídáme, míní okupovati místnosti určené pro museum Okresní nemocenská pokladna z Jaroměře, v kteréžto záležitosti jednali již osobně páni ředitelé jaroměřský i „smiřický“ a bylo prý povoleno městskou radou za roční nájemné Kč. 300.- místnost propůjčiti do té doby, než k uskutečnění musea dojde. Má to býti místnost po bývalé městské kanceláři. Dle doslechu nesmí býti úřadovna nemocenské pokladny v hotelu, jako jest tomu doposud, aby pojištěnci při vyplácení podpor neměli okamžitou příležitost ji „promlsati“ hned v domě. Proto byla vyhlédnuta místnost po městském úřadě, která sousedí s hotelem na jedné straně a s hostincem na straně druhé.
   Domníváme se však, že větší roli hraje výše nájemného, které v obecních domech bude velice levné. Samozřejmě, staví-li se přepychové paláce, nezbývá, na udržování nejnutnějších a nejpotřebnějších místností, které slouží pojištěncům.
Nové směry XIV, č. 31 (3.8.1934), 7. Hradec Králové
Děkuji pí. Reichové a p. Klimešovi.

Pozn. P.:
Byli jsme se školou podívat ve smiřickém muzeu v šedesátých letech minulého století. Bylo umístěno v Mlýnské ulici čp. 111, prováděl nás tu pan Vorel. Později byly všechny sbírky převezeny do Hradce Králové a samostatné museum ve Smiřicích není. Výše uvedený model města je umístěný v předsálí našeho kostela.
Závěr článku je napsaný snad v dnešní době :-)

----------------------

plán domu čp. 185 Protokol
sepsán dne 3. prosince 1903 o hromadě, jež od výboru obce Smiřice byla konána.
   V sezení tom se súčastnili: Pan Hojný Josef starosta, Juliš Jan radní, Lefnar Josef radní, Kottland Václav radní, Výborové: Zástupce c. a k. velkostatku pan Weiner Otto. PP. Horák Josef, MUDr. Hrubý Antonín, Andrejsek Josef, Michal Josef, Balaš Jan, Veselovský Eduard, Flégr Jan, Suchánek Jindřich, JUDr. Malburg Osvald, Preininger František, Mahler Josef, Rynt František, Klein Teodor, Motyčka Jan
   Sezení toto bylo dle pravidla čl. 49. obec zřízení veřejné a bylo svoláno od starosty výnosem ze dne 30. listopadu 1903 č. 1782.
   Jelikož jest 20 údů pospolu, může výbor dle §43. obec zř. platná usnesení činiti, pročež se přikročilo k věci a bylo o následujících předmětech rokováno a usneseno.
   Obecní zastupitelstvo usnáší se na tom, aby obecní dům, který na místě starých obecních kulen, a sice na pozemku čkat. 9/1 ve Smiřicích, dle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 12. května 1903, postaven byl, od 1. ledna 1904 počínaje, byl obýván, jelikož dle vykonané prohlídky domu toho, žádných závad proti tomu nestává.
   Dům tento poznamenává se s čp. 185.


Domy ve Smiřicích
Městský hostinec čp. 125 a bývalá radnice čp. 126 (prostřední vchod má čp. 185) na fotografii ze dne 6.1.2014.

Domy ve Smiřicích
Zadní strana popisovaných domů. Dva domy vlevo jsou dnes zbourány. Pohled od brány velkého stadionu. Sm.archiv

Domy ve Smiřicích Domy ve Smiřicích
Pohled z věže kostela na bourání zámecké zdi a altánku, před domy čp. 127 a 128, v dubnu 1947.
Dole ještě stojí sousoší Jana Nepomuckého.
Na katastrální mapě je popis tohoto prostoru se jménem Náměstí osvobození.
Vpravo: fotografie z úpravy prostranství před zámkem mi nechal okopírovat Jiří Hroch z Holohlav. Na fotkách je jeho otec.

Domy ve Smiřicích
Pohled směrem od zámku. Foto od J. Hrocha

Domy ve Smiřicích
Foto od p. Miloše Dvořáka ukazuje průvod cvičenců DTJ směřujících na stadion.

Domy ve Smiřicích
Vchod s portálem vpravo má čp. 126, prostřední vchod čp. 185.
Poslední čp. 125 vchod patří Městskému hostinci, do bytů nad hospodou se vchází z druhé strany domu ( asi 5 bytů ). 29.11.2005


Čp. 127

18.10.1878 napsal Alois Hlavatý žádost o povolení stavby nové dřevěné lednice. Komisionální jednání bylo ustanoveno na 24. října 1878.

plán
Nákres na postavení nové dřevěné lednice pana Aloise Hlavatýho v Smiřicích, rýsoval W. Kottland 12/9 1879

Polohopis: vpravo je Hlavní ulice, dole stojí Městská radnice, Kulna a Dvůr, uprostřed je Stavení p. Aloise Hlavatýho čís. 127 a Místo stavby, nahoře je Stavení Wincence Slezáka čís. 128, Chlév, Dvůr a Dřevník. Labe teče nahoru ke splavu a dolů ke mlýnu.

Z protokolu k povolení stavby z roku 1879:
   Já Vincenc Slezák nemám proti zamýšlené stavbě dřevěné lednice ničehož k namítání ...
   Já Václav Battista (majitel smiřického mlýna) se vyjadřuji a žádám, aby žádného povolení p. Hlavatýmu se neudělilo z příčiny že jak známo je, jsem vlastníkem labské zdi, kterou také v dobrém stavu udržovati musím a ... má se lednice na hranici této zdi postaviti; čím se státi musí, že při strávení ledu voda se shromážděti do země vsáknouti a na mou labskou zeď tlačiti bude, z čehož patrno vysvítá, že bych tímto škodu utrpěl, když by se zeď řečená podmačovala, kdyby ten dílec labské zdi, jak daleko, by obmýšlená lednice zasahovala, pan Hlavatý si do vlastnictví a k budoucímu udržování stavu přijal, neměl bych pak ničeho k namítání proti žádánému ustoupil; dále žádám při jednom, že pan Hlavatý na druhé straně při mé labské zdi si postavil šlachtu k porážení dobytka a vedle této šlachty založil si žumpu vztažně hnojnici pro dělání hnoje, jelikož mě toto a nejvíce poslednější na mé labské zdi škodu působí, když se tam močál shromáždí tak prosím přijednou, aby oboje bylo tak daleko od mé zdi přeložené a žumpa na cementovou maltu vyzděná, abych podmáčením mé zdi žádnou škodu netrpěl a to sice nejvíce zimního času když voda zamrzne a led rozmrzává.

   Já Alojs Hlavatý odpovídám na vyjádření p. Battisty, že chci námitku a ohražení podané odstraniti tím, že jsem volný, by mě bylo za povinnost a znalecky uloženo, jakým způsobem způsobem bych lednici řečenou vyvésti mohl, aby se škoda na labské zdi p. Battisty žádným způsobem dít nemohla.

   podpisy Co se týká stávající jatky a hnojištěte odpovídám, že oboje na tomto místě již delší čas stojí, anižbych já jedno neb druhé byl sám stavěl, já jsem oboje hned po mém zemřelém otci převzal tak, jak on to užíval a také se domnívám, že labské zdi jatka škoditi nemůže když podlaha z kamené v ní se nachází, a protož žádná voda do země sáknouti nemůže, která by zdi škoditi mohla a z hnojištěte jest skrze zeď položen žlábek, aby voda z něj do Labe odtékati a padati mohla.

   Konečně připomíná pan Battista, že když podlaha v šlachtě z kamene stává jak p. Hlavatý udává, co mě známo není musím tvrditi, že voda upotřebená ve šlachtě na dvoreček odtékati musí a v následku toho, že zase ta samá voda ze dvorečka proti mé labské zdi se tlačí a tím na mé zdi škodu působí a co se týká uvedeného stávajícího žlábku v hnojništi připomínám že je položen pod první vrchní dlaždici a tím že všechna voda z této žumpy odtékati nemůže.
Na to byl protokol ukončen a podepsán.

-----------------------

plán
Nákres na postavení nového dřevěného předsklepí pana Aloise Hlavatýho v Smiřicích,
rýsoval 30.9.1879 W. Kottland.

Z protokolu
   sepsaného 15. října 1879 k žádosti p. Aloise Hlavatého podané 23. září 1879 pod číslem 856 za povolení k vystavění nového dřevěného předsklepí.
   p. Theodor Klein v zastoupení firmy Šimon Klein a synové:
   ... a svoluji ji tak, tuto projektovanou stavbu a svoluji ji tak daleko, aby byla, tato nová zeď od naší labské zdi od vnitřní strany počínajíc 50 centimetru paralelně založena a vyvedena. Dále žádám aby bylo p. Alois Hlavatýmu za povinost uloženo by naznačená žumpa v předsklepí do které se voda z ledu stahovati má, řádně vycementovaná byla, jakož i dlažba v lednici aby na ten samý způsob zřízená byla, by se nepromokavou stala, abychom my na naší Labské zdi žádné škody neutrpěli. ...
   Na to se vyjádřil p. Alois Hlavatý že zde kladeným výminkám p. Theodor Kleina úplně vyhoví.


Domy ve Smiřicích
Zadní části domů stály u toku Labe, které bylo přiváděno ze směru pohledu doleva na splav a doprava k mlýnu (plán nahoře).
U mlýna se ještě tok rozděloval do mlýna (dnešní Mlýnský náhon) a přebytečná voda do Jalového odpadu kolem kostela zpět do Labe.
Fotografie je pořízená po převedení Labe do nového koryta

Domy ve Smiřicích
Sklepy z plánu nahoře jsou vidět i na těchto fotogafiích.
Za oba snímky děkuji manželům Jankovým.

Domy ve Smiřicích
Obrázek z rozebírání starého jezu ukazuje poslední dva domy ulice: vlevo čp. 128 a nižší čp. 127. 18.6.1935. Sm.archiv.

Domy ve Smiřicích
Zadní části domů zobrazených nahoře.
Pan Kupka v popisu píše: Zadní strana bývalého Vávrova hostince. Sm.archiv.

-------------------

Domy ve Smiřicích
Prázdné místo po domech čp. 127 a 128.
Objekt vzadu převzal původní číslo 127. Na místě této budovy dříve protékalo Labe. Částečně je vidět portál brány velkého stadionu. 1.12.2005
V červenci 2009 byl zveřejněn inzerát na prodej areálu ( deset let zde vyráběla zahraniční firma Filec
elektrické rozvody do aut ), na konci roku 2009 byl na objektu již název V-Garden.

Domy ve Smiřicích
Firma V-Garden 14.3.2016

Domy ve Smiřicích
Pohled na zadní části domů. Vlevo stojí budova bývalé firmy Filec, vpravo stojí kulturní dům Dvorana. 4.12.2005
Vlevo vpředu je objekt kotelny vyfocený dole.

Domy ve Smiřicích
Kostka vpředu má čp. 632 a patří do Mlýnské ulice, je zde Veterina.
Fasáda je 13.12.2014 ze dvou stran už natřená. Vzadu je firma V-Garden


Čp. 128

Domy ve Smiřicích
Na pohlednici ještě poslední dva domy čp. 127 a 128 stojí.
Pro srovnání, stejné místo je na vloženém obrázku z roku 2002.

Domy ve Smiřicích
Září 1983, demolice čp. 128.

------------------------------

Benzínová stanice - čp. 128

Domy ve Smiřicích Domy ve Smiřicích Domy ve Smiřicích
Ze stavby benzínové stanice. Fotografie jsou okopírovány z filmu o Smiřicích, vytvořeném filmovým klubem Velkovýkrmen Smiřice
Statkový řidič pan Fišer přijel pro benzín s Tatrou T 603.

Domy ve Smiřicích
Cesta vedoucí z města na východ. Původní podoba benzínové stanice, otevřena byla 24. května 1974. Foto ze dne 10.5.2001

Domy ve Smiřicích
Objekt benzinové stanice čp. 128 dne 10.12.2005.

Domy ve Smiřicích
Pohled na cestu vedoucí do města.10.12.2005


Čp. 525 - patří do ulice U Stadionu

Domy ve Smiřicích
Celkový pohled na silnici vedoucí z města a oba mosty a dům čp. 525. Foto K. Ulman dne 13.8.2005

Domy ve Smiřicích
Dům čp. 525 a nový most přes Labe. 14.3.2016


Neexistující staré čp. 182 - Masné krámy - staré čp. 3, 4, 5 a 6

Vpravo:
masné krámy mapa Císařských povinných otisků z roku 1840 ze stránky archivnimapy.cuzk.cz
Červeně je značen smiřický zámek. U mostu přes Labe stojí domy čp. 3, 4, 5 a 6. Později zde stál dům čp. 182

----------------------------

Z protokolu sepsaného u obecního úřadu v Smiřicích dne 12. dubna 1878 za komisní vyšetření žádosti správy velkostatku Smiřice podané dne 27. března 1878 č. 273 za povolení k zřízení obydlí ze stávajících masných krámů, jakož i k postavení kamenného plotu...
   Co stavby domu o němž se jedná se týče, zustává na všech jeho rozích, ... na rohu však u písmeny x (plán není) pošine se nově založíce majíce zeď o 7 1/2" v. m. do staveniště k směrem k Labi ... co se týče nové projektované zdi zahradní, pošine se u stávající zdi parku ... o jeden střevíc do obecného pozemku, ... v rohu zahrady o 4´takže výměra postoupíc se majícího pozemku obnáší 4°3´3" čtv. m.
   Žádoucí by bylo, aby k vůli souměrnosti oboje projektovaná vrata ve zmíněné hradební zdi byla stejně široká.
Stavební znalec Valášek.
Z ohledů místních a policejních se proti omlýšlené stavbě nečiní žádné překážky, když ta samá na vlastním pozemku a v tom samém místě provedena bude, kde nyní starých masných krámů stává ... ; dále se výslovně podmínka činí, že za domkem tímto tak zvaném dvorku, zřízené býti musí na zdi nad Labem zábradlí aby se každému mohouc se vyskytnuvšímu neštěstí předešlo.
   Konečně se připomíná, že jeden střevíc okrajku obecního pozemku vedle laťového plotu, jak slavné správě velkostatku Smiřice podán byl, dnešního dne se odměřil a odevzdal, a konečně se připomíná, že postavením tohoto nového plotu, by nebyla rovná linie docílena a proto aby s ohledu krasochutných taková se docílila, jest třeba, aby slavná správa z veřejných i policejních ohledu od obecního pozemku dílec přikoupila...
   Ostatně není ničehož jiného připomenoutí u kamenného plotu, jen jedině to že plot se šífrm přikryti má býti a tim aby z něho dešťová okapní voda na obecní pozemek nekapala aby byl tak založen by pro vodu tu okap se zřídil...
   Na ustně podanou žádost pana zástupce velkostatku, aby mu co nejdříve povolení k postavení plotu udělené bylo, není ... žádné překážky....
   Mezující soused p. Václav Batista co majitel pobřežní zdi k Labskému jezu náležející, nečiní ... žádných námitek.
   Konečně se městská rada usnesla, a ustanovila, že za tento prodaný obecní pozemek ... obnos 30 zl slavná správa zaplatiti má, kteríéžto usnesení páni zástupci velkostatku Smiřice přijímají.

Z protokolu
   sepsaného dne 6. srpna 1878 o provedení a příjmutí zřízeného nabého obydelního stavení z bývalých masných krámů.
   Nově zřízené světnice, kde dříve masné krámy stávaly, správě velkostatku patřící, jsou dle stvrzrného nástinu a zdejší doložkou od 18. dubna 1878 číslo 332 úplně vyvedené, jak povolení stavební zní.
   Místnosti tyto tvoří nyní jedno stavení a jak vidno jest, že postavený nový dům žádných spolusousedních zdí nemá, a že na tom místě, stávaly dříve masné krámy, že vnitřní 2 příčky a hlavní zeď venkovská .... rozbourané a k starému dílu stavení přistavěné byly nové zdě.
   Veškeré místnostě tvoří nyní jedno stavení a rozumí se samo sebou, že zdě od starého dílu stavení upotřebyti se musely, an tato stavba co přestavba a přístavění se vyvedla.
   Dokončení stavby se stalo 20. července 1878

JInde: Dům ten jest číslem 182 poznamenán

zeď
Nástin na postavení nové zahradní zdi, rýsoval J. Andrejsek 26.3.1878
Vlevo je zakreslena zeď domu se jménem ,,MASTNÉ" krámy. Zeď na plánu by dnes stála napříč silnicí.
Vpravo pokračuje svisle zeď podél cesty ke kostelu.

čp. 182
Vlevo od mostu přes starý tok Labe stojí dům čp. 182, uprostřed čp. 128