Vlevo: Fotografie pořízená v roce 1956, Václav Andrýs a moje maličkost v kočárku, vzadu stojí čp. 73.
Vpravo: Stará mapa od p. Kupky, ještě nezakresluje ulici U Trati. Zajímavě je zakreslen chodníček do Smiřic a k nádraží. Přecházelo se přes koleje v ohybu před ,,Hliňákem". Mostek v místě přítoku do potoku Jordán ještě nebyl ? Modrá procha byl rybník u ,,Brodku". Vykrojený pozemek u čp. 28 a 30 byl zarovnán k cestě v roce 1944, kdy obec prodala p. Andrýsovi 197 m2 pozemku. Proto se sloup se sochou ocitl za plotem. Zajímavě je zakresleno postavení domů čp. 27 a 28.

V holohlavské kronice popsané číslo popisné 70 má být asi 71, vypadá to na přehozená čísla 70 a 71
   V r. 1873 stavěl Josef Sehnoutka, vulgo Pospíšil, obuvník. Zdědila dcera Pavlína, která se provdala za Františka Macha, dovedného koláře, který tamtéž provozoval delší čas své řemeslo. Byl velmi živé letory a zúčastnil se každého veřejného podniku a různých taškařic, v té době obvyklých. Býval často jednám na výpomoc jako číšník od okolních hostinských ( většinou zemědělců ) takže byl známým v celém okolí a pro svoji společenskou povahu byl oblíben. Dosud se vyprávějí různé zajímavé historky z jeho života. Když počaly se šířiti motocykly, zanechal neznámý, měšťanský jezdec vzdorovitý motocykl v kovárně p. Huška v Černožicích – Čáslavkách do druhého dne. Všetečný kovářský tovaryš o své újmě zabýval se cizím strojem a samozřejmě i náš Mach ( pocházel z Černožic a robil cosi v kovárně ) musel býti při tom. Když motocykl začal „hovořit“ přisedl Mach na zadní sedlo, že se s tovaryšem profláknou po obci před udivenými diváky. Bylať neděle a Mach každého nadšeně zdravil. Nálada jezdců značně ochabla, když seznali, že nedovedou stroj uvedený v chod zastaviti a když po marných pokusech tovaryše tvrdohlavá mašina rychlost zvyšovala, vyjeli bezděční turisté na státní silnici a přes Jaroměř byli by se dostali až za hranice, kdyby u České Skalice nedošel benzin. Tak zůstali vězet na silnici a jezdci ( kteří měli prázdné kapsy ) tlačili „moto“ zpět do dílny. Mach dovedl velmi zajímavě líčiti tuto ztřeštěnou jízdu a na konec dodával: „Nikdy jsem se tak nezapotil !“ Vyléčen ale nebyl, jak by se seznalo z jeho dalšího počínání.
  Dle jeho vlastního vyprávění zaznamenávám i historii, která ho proslavila: Bylo to r. 1899, kdy před smiřickým výsadním mlýnem odbývala se velká komise, o které na Labi nebyla nikdy nouze, zjišťovalo se vodní oprávnění mlýna a odkýval se tzv. „práh“, který značil možnost nejvyššího nadržení vody. Macha, který šel ze Smiřic u opatrovny potkal habřinský soused, starý Hroch a ptal se ho, co znamená ten shluk lidí před mlýnem. Mach svým způsobem , s něžnou tváří vysvětloval: Víte kmotře, to je tak ! Ten veliký orel ( nalézal se na štítě mlýna ) se jednou vy…. a teď, si na to páni vzpomněli a to hovno hledaj ! Tento smělý šprk by byl zanikl, ale zvědavý Hroch zastavil se u komise a předseda v domnění, že se jedná o zájemníka, tázal se ho na jeho přání. Hroch dobrák se zeptal ,,Našli jste to ?" Předseda se zeptal co by měli najít.
  „Ale to hovno, co tu hledáte“, odvětil nic netušící Hroch.
  Předseda komise, starý rakouský ouřada se rozčílil, slovo dalo slovo a nad Machem se zachmuřilo nebe, neboť tato pohana říšského znaku mistrem Machem byla na příslušná místa oznámena.
  Snad by se to nějak zkroutilo a zaretušovalo, ale mezi tím byla zrušena t. zv. Badeniho nařízení a po vlastech českých konaly se velké demonstrace protirakouské za velké účasti lidu, které byl vojskem potlačovány. I ve Smiřicích se tak dálo za velkého množství lidu z celého okolí a i násilně byly odstraňovány říšské znaky ( na poště, trafikách a.j. ). Samo sebou se rozumělo, že při takové příležitosti nesměl chyběti ani vlastenecky založený všudybyl, mistr Mach z Holohlav, který z humorem sundával nenáviděné orly a posílal je s podobným šprochem „vy….“ poněvadž stále visíce neměly příležitost. Též tato demonstrace byla vojskem rozehnána ( i náš učitel J. Pavelka tajně léčil bodnutí bajonetem a podobně i jiní pak svoji účast zastírali ) a nastalo přímé šetření. Přes to, že tehdy již četnictvo a nižší orgánové správní stáli na straně národa ( alespoň velkou většinou ), nemohl se jinak bystrý Mach nijak vyvléknouti a přes různou pomoc a polehčující okolnosti odsouzen byl co politický provinilec a odvezen byl do vazby v Kartouzích, kde strávil rok svého rušného života. Doma zatím provedena byla sbírka, z které obecní úřad neoficiálně podporoval rodinu, aby nouzi netrpěla. Mistr Mach se též brzo ve vazbě orientoval, byl velmi zručný a z výdělku podporoval i rodinu, takže jeho Pavlínka byla tehdy spokojena. Když se Mach vracel, šlo se na nádraží a malou kutálkou a mistr byl vesele uvítán ve společnosti i doma, neboť přinesl i část ušetřené mzdy. Ještě dlouho vrtal trouby a opravoval pumpy i tehdy ještě, když vlastně již řemesla zanechal.
  Po smrti manželů Machových osídlili a převzali domek zeť Frant. Nepokoj a Marie Nepokojová roz. Machová. – Hol. archiv

Foto domu čp. 71 je ze dne 26.7.2006.

   Pan Jaroslav Mach mi 3.3.2008 napsal:
František Mach a jeho žena Pavla Sehnoutková měli 4 děti:
Ludmilu *16.9.1894, Marii *23.4.1899, Josefa *29.12.1902 a Karla.
Karel Mach a Marie Šullíková ( Jaroměř č. 44 ) měli 4 syny: Mirka, Karla *5.12.1917 ( otec pisatele, Jaroměř č. 55 ), Dušana a Luďka.
Za doplnění panu Machovi děkuji.

   Doplnění:
  Starý pan Nepokoj ( vyfocený na mé stránce o JZD Holohlavy ) stříhal vlasy pánům. Chodil jsem k němu jako malý kluk na zástřih. Mluvil jakoby nosem. Vždy jsem k němu chodil navečer a on mě nadával, že není vidět. Mám prý chodit ve dne nebo večer. Břitvu si brousil na řemenu, který visel na dveřích, čekal jsem že mě podřízne. Starou paní si také pamatuji, vybavuji si ji jako hodnou paní. Marie Nepokojová roz Machová + František Nepokoj měli dvě děti: Lídu Špryňarovou ( měla dva syny a dceru s Václavem Špryňarem, zemřela v r. 2006 ) a Jaroslava ( ten měl dva syny ). Oba bydleli ve Smiřicích. Domek byl delší dobu prázdný, noví majitelé ho opravili. Pozn. Přemek

Dům čp. 73
stavěl v roce Josef Kotlant vulgo Barvíř na zahradě od čp. 18. Od téhož koupil Kábr Jos.
Několikerým dědictvím přešlo na stávajícího majitele, Marii a Štěpána Kábra.

   Doplnění:
   V šedesátých letech si pamatuji v domě Kábrovi, dále v domě prý bydleli Štěpánovi, ti ho přenechali nynějším majitelům. 2006 Přemek

   Majitelé čp. 20
   V roce 1654 Václav Karpíšek
   V roce 1713 Mikoláš Karpíšek
   V roce 1730 Mikoláš Karpíšek
   Josefínský katastr Jan Karpíšek
   Rudolf Andrýs
   Názvy polí: Rodovská, Na Hořičkách, Chlumecká, U Líbání, Od Zahrady - celkem 64 strychu a 2 v. ( ? )
   Názvy luk: Katouka, Suchá

   Původní majitel Karpíšek po dřívějším oddělení pole na hořičkách ( nyní drží Pácalt, Smiřice ) rozdělil živnost na 2 poloviny, asi z důvodů rodinných ( mají dceru a 2 syny ). Tak vzniklo ( již po josefinském katastru ) č.p. 21 ( nyní Václav Sehnoutka ) které držel starý Karpíšek a přivtělena byla k němu polovina polí: 8 korcú Rodovské, 0.5 Chlumecké, celá u Líbání a 0.5 louky Katouky, a původní stavbu s druhou polovicí polí předal dceři Anně která se v té době, provdala za Jana Poláka, kteří měli též dceru Annu, Která se provdala za Václava Hofmana.
   Jos. Pražák z Vrchovnice a Anna roz. Hochmalová z Jeníkovic živnost koupili a jejich dcera Anna vzala si Václava Andrýse z čis. 28 a tito dočasně drželi obě sídla.
   Původní domovní stavení, které stálo podél cesty ke brodku, shořelo i se stodolou r. 1895, stodola znovupostavena r. 1897 a domovní 1910.
   Stará studna s typickou váhou, původně na dvorku u záspi umístěná, ocitla se v síni novostavby.
   Andrýs Rudolf, první starosta obce po převratu, zemřel, po druhé ženat, r. 1924 přispěním neduhu z války ( učastnil se též co četař okupace Bosny).
   Živnost po něm převzal syn Rudolf a Marie roz. Skořepová (+ 2007 ) z Lochenic.

Fotografie ze dne 4.5.2008 ukazuje popisované hospodářství z budované cesty v Lipové ulici.

Čp. 21 – Václav Sehnoutka

   Číslo toto vzniklo rozdělením čp. 20 ( statku Karpíškovu v tom smyslu, že tento rozdělen byl ve dva celky, as se stejnou výměrou polností. Původní rod Karpíšků držel dále toto nově oddělené číslo. As v r. 1867 koupil vše Václav Kotlant z čp. 47 ( druhor. syn ), který původní dřevěné stavby přestavěl ( nynější domovní a stodolu ). Týž v r. 1831 koupil od svého strýce Karla Kotlanta čp. 11, kde již stál dnešní hostinec, a polnosti přičlenil k čp. 11. Stavení čp. 21 prodal Matěji Skořepovi z Habřiny, který býval kočím u děkana Pokorného. Týž oženil se s dcerou Jana Martince z čp. 19 a drželi při hospodářství i nájem hostince čp. 36 ( tehdy Kamila Kučery ). Z finančních důvodů koupil stavení Josef Sehnoutka ( broďák ) z čp. 56 ve veřejné dražbě r. 1892 a pozemky, které držel, přivtělil k čp. 21.
   Jeho syn Václav Sehnoutka a ,,dnešní" majitel Josef hospodářství dále rozšířili.

   Doplnění:
    Tehdejší ,,dnešní" majitel Josef Sehnoutka s manželkou je vyfotografovaný na stránce http://www.smirice.eu/firmy/jzd.htm. Sehnoutkovi měli dvě dcery. V roce 2006 jedna z dcer s manželem stále vlastní tento majetek.

Čp. 79 – Josef Pultr

   Dle trhové smlouvy z r. 1881 ( 7.5. koupili manželé František a Josefa Pultrovi části stavební parcely 24/2 a zahrady 58/3 od Václava a Kateřiny Prokešových na kterémžto pozemku stál již domek s krámkem přestavěný sroubek od starého čp. 22, kteréžto oddělená část po koupi dostala nové čp. 79 a byla znovu upravena. Po ohni r. 1912 byly přikoupeny část od číslo katastrální 59 ( Andrýse Rudolfa ) a č. kat. 60 ( Sehnoutky Václava ), aby na značně stísněném místě mohl býti domek přestavěn do dnešní podoby.
   V r. 1929 zdědil jejich syn Josef Pultr a manželka Marie.

   Doplnění:
   Syn Pultrových Josef dům prodal nynějšímu majiteli.

Foto vpravo je ze dne 9.1.2010.
Vpravo domy čp. 22 a 79.
Řidič traktoru s pluhem Lubomír Merkl mi s úsměvem řekl, že jsem si ho měl vyfotit ve tři hodiny ráno, když s traktorem zapadl. Moc sněhu nenapadlo, ale vítr nafoukal velké závěje.

Čp. 23
Josefínský katastr – Jan Pácalt
Václav Němeček

   Od Rudolfa Kvasničky koupil staré dřevěné stavení r. 1908 Václav Němeček, zedník v cukrovaru smiřickém, který když r.1910 shořelo, postavil nové obytné stavení k cestě ( dříve se jezdilo do uličky ).

   Doplnění:
   Václav Němeček byl prý bratr pana Němečka, který vlastnil obchod v ulici Na Kopečku. Dcera Václava Němečka si vzala dědečka nynějšího majitele.

Čp. 55 a čp. 97

   Na obci r. 1857 ( při stavbě dráhy ) stavěl Mikuláš Andrejsek, původem z čp. 29, po něm převzal František Andrejsek st. a jeho syn František Andrejsek, strojník ( ? ) a též starosta obce v r. 1923 – 1927, týž přistavěl v zahrádce čp. 97, r. 1926 získal některé polnosti v pozemkové reformě a přikoupil část obecní zahrady.

Čp. 53 a 56 - Hlava Jan

   V roce 1857 ( při stavbě dráhy ) postavil Václav Sehnoutka ( zvaný Broďák ) a předal synu Josefovi, který po rozšíření hospodářství a přístavbě zděného obytného stavení v r. 1892, zakoupil čp. 21, kam se přestěhoval a pole k němu přičlenil. Od téhož koupil stavení bez polí Václav Veselý, bratr majitele čp. 39, který se vrátil z Ameriky, ale brzy prodal opět Josefu Bergrovi. Týž prodal opět 1907 Josefu Feifrovi, šafáři v Holohlavech. Od dědiců téhož koupil r. 1924 nynější majitel, Jan Hlava, zedník, který starou stavbu ( se stodolou ) přestavěl a znovu přikryl. Zděný domek, Sehnoutkou postavený, dostal v nové době čp. 53 za zrušené čp. 53 Macháčkův sad.

9.10.2007 byla na stránce realityeuro.cz vložena tato nabídka na prodej domu čp. 56.
   Rodinný dům v obci Holohlavy (8 km od HK). Objekt je zděný, podsklepený s pultovou střechou z roku 1983. Vnitřní dispozice: 1.PP: sklep, kotelna 1.NP: vchod, chodba, koupelna, WC, kuchyň, 1 místnost, dílna, veranda 2.NP: kuchyň, 2 místnosti, WC, sprchový kout, balkon, terasa. Přípojky: voda veřejná, odpady do septiku s přepadem do veřejné kanalizace, elektřina 230/400 V, vytápění etážové na plyn, teplá voda el. bojlerem. Na pozemku vrtaná studna a skleník. Plocha 120 m2. Celková plocha pozemku: 859 m2. Cena: 2 490 000 Kč.
Na sreality.cz je dne 14.7.2009 již snížená cena na 2 090 000 Kč. Zastavěná plocha 83 m2