O událostech prusko-rakouské války roku 1866 ve městě vypovídá kronika Smiřic: „Počátkem června k dotazu zemské vlády nabídl baron Jan Líebig v případě války zámek v Hoříněvsi pro 40 postelí upravený. K lékařské obsluze přidělen dr. Rosa. Městská rada smiřická dala 20 postelí ve dvou třídách školy, posluhu a stravu raněným a uvolila se vydržovati 40 koní“. Ve Smiřicích a jejím okolí se v červnových dnech roku 1866 pohybovalo velké množství rakouských pluků a praporů i jednotlivých oddělení týlových jednotek. „Již od jara bylo ve Smiřicích 7 baterií dělostřelců josefovských, kteří v hatích pilně cvičili… 25. června táhl od Olomouce Smiřicemi k Miletínu 1., 3., 58. a 13. pluk s 800 vozy. Ve Smiřicích tehdy vyměňovaly přípřeže.“ 27. června odtud nastoupily pochod k Trutnovu za svým X. armádním sborem podmaršálka Ludwiga Gablenze muniční park a 1/2 pionýrské setniny. Naopak ve svých táborech u Černožic měli setrvat zbývající pionýrské setniny s mostovým trénem, u Smiřic kolonový sklad a poblíž pevnosti Josefov velký sborový trén. Pět dnů po bitvě u Hradce Králové. 8. července 1866 Prusové nechali ve Smiřicích všechny tři mosty a byly prováděny rekvizice potravy a píce: „Pruské vojsko vtrhlo do města, kdežto si u velikých nátisků a ubližování městu a sousedstva velmi hrubě počínalo, a v celém městě rabováním velkou škodu způsobilo…“ Ve Smiřicích se v roce 1848 narodil pozdější zakladatel Komitétu pro udržování památek z války 1866 Jan Nepomuk Steinský. Komitét 1866 od svého založení v roce 1888 až do dnešních dnů zajišťuje péči o válečné hroby a pomníky z roku 1866 na území České republiky

Jan Nepomuk Steinský

  Narodil se 15. června 1848 Ve Smiřicích nad Labem v č.p. 7. Tento dům stál v místech, kde se dnes naproti Městskému úřadu nachází kamenná socha ženy.Základní školní vzdělání Steinský získal v Jaroměři, později studoval ve Vídni. Ve válečném roce 1866 se nechal dobrovolně odvést k armádě. Dne 26.3. byl zařazen k haličskému pěšímu pluku č. 80, posádkou v italské Veroně. Již 1.5.1866 získal hodnost svobodníka a brzy se zúčastnil se svým plukem bojů na severním válčišti, tedy nejprve 30.6. u Kuksu a 3.7. v rozhodujícím střetnutí u Hradce Králové. Při ústupovém boji od svíbského, při východu z obce Máslojedy směrem k Nedělišti, utrpěl těžké zranění ruky. Střepiny granátu mu způsobily hlubokou ránu v pravém rameni a patrně ještě roztříštily loket a potrhaly prstní články. Těžce zraněný Steinský byl dopraven do královéhradecké pevnosti. Infekce, která vnikla do ran, brzy zachvátila celo paži a ruka musela být 10. července v rameni amputována. Po svém takřka zázračném uzdravení trávil mladý invalida chvíle v rekonvalescenci u příbuzných a později byl odeslán k mateřskému pluku. Na podzim roku 1867 povýšil na titulárního šikovatele, byl superarbitrován a obdržel místo v pražské invalidovně. V roce 1869 se usadil v Hostinném, kde byl při slavnosti svěcení praporu spolku veteránů představen majiteli náchodského panství Vilému princi ze Schaumburg – Lippe a jeho manželce. Zanedlouho jej náchodský knížecí pár zaměstnal na svém panství. Údajně na jejich přímluvu u císaře, obdržel Steinský ke dni 29.3.1872 hodnost poručíka a byl převeden k 29. zeměbraneckému praporu. Současně dostal od císaře povolení nosit šavli v levé ruce.

  V roce 1877 obdržel „starý mládenec“ hodnost nadporučíka a roku 1885 setníka. Mezitím prošel několika útvary. V roce 1887 spadl ze splašeného koně a následkem toho byl následující rok pensionován. Trvale se usadil v Cerekvici, tedy v místě královéhradeckého bojiště. Pomníky a kříže padlých, roztroušené po tehdejším válečném poli, jej přivedli na myšlenku založit spolek, který by převzal péči nad těmito často již chátrajícími památkami. Ve vojenském věstníku uveřejnil výzvu k přihlášení stejně smýšlejících druhů a dočkal se brzké odezvy. Za spoluúčasti ředitele Odborné školy pro kameníky a sochaře v Hořicích Viléma Dokoupila založil v roce 1889 „Komitét pro udržování pomníků a bojišti Králové-hradeckém“. Steinský se stal jeho prvním předsedou. Jeho záslužná činnost spočívala nejen v ochraně a opravě památek, ale i v osvětě a zakládání podobných organizací na jiných bojištích. Za dlouhá léta jeho neúnavného působení vzniklo mnoho nových památek. Steinského činnost odměnil císař rytířským křížem Řádu Františka Josefa. Z Pruska obdržel později Řád červené orlice, ze Saska Albrechtův řád I. třídy a další četná tuzemská a zahraniční vyznamenání. Předsednictví spolku se vzdal v červnu 1911. Četné spolky, společnosti ústavy a obce jej jmenovaly svým čestným členem. V roce 1910 by Steinský povýšen na majora. Kolem roku 1912 se přestěhoval do Hořic v Podkrkonoší. Po převratu roku 1919 byl převzat do svazku čs. armády jako penzista a o tři roky později mu stát přiznal hodnost majora. Duchovní otec „Komitétu“ zemřel v pražské invalidovně 31. července 1922 a své místo posledního odpočinku patrně našel na Olšanských hřbitovech. Jeho hrob se však do dnešních dob nedochoval.

---

Válečné operace v Čechách v roce 1866 – III

  Rakouský II. Armádní sbor, který tábořil do 29. června 1866 u Smiřic, se začal přesunovat k Zaloňovu. Brigáda generálmajora Wűrttemberga ( pěší pluky č. 47 a 57 a prapor polních myslivců č. 20 ) se 3 eskadronami hulánů pluku císaře Františka Josefa č. 6 se utábořila u Kašova a brigáda generálmajora Saffrana ( pěší pluky č. 64 a 80, prapor polních myslivců č. 11 a baterie č. 3 dělostřeleckého pluku č. 2 ) za „Teuffelsschenke“ ( dnes křižovatka v zatáčce pod Novým Kašovem mezi silnicí do Kašova a polními cestami do Slotova a Hořenic ). Brigáda plukovníka Thoma ( pěší pluky č. 40 a 69, myslivecký prapor č. 2 a baterie č. 1 dělostřeleckého pluku č. 2 ), která stála 29. června 1866 do 22. hodiny u Jaroměře jako záloha IV. Armádního sboru bojujícího u Svinišťan, se přesunula mezi Heřmanice a Hořenice. Generálmajor Henriquez se svoji brigádou ( pěší pluky č. 14 a 27, myslivecký prapor č. 9 a baterie č. 2 dělostřeleckého pluku č. 2 ) i s 6 bateriemi dělostřeleckého pluku č. 2, který tvořil sborovou dělostřeleckou zálohu, a se zbylými 2 eskadronami hulánského pluku č. 6, rozbili svůj tábor u Zaloňova. Klášter v Kuksu byl obsazen jedním oddílem, Slotov a Brod vždy jednou setninou. 2 ženijní setniny zahájily časně ráno 30. června 1866 na rozkaz polního ženijního ředitele plukovníka barona Pidolla stavbu zemních baterií před postavením II. Armádního sboru. Ráno 3. července 1866 jich bylo 7 dokončeno.