Článek ze Zpravodaje č. 4 z 10. listopadu 1989
( týden před „sametovou revolucí“ ).

  Po 44 letech znovu vzpomínáme na dny našeho osvobození slavnou Rudou armádou. Naše město osvobodila vojska generála Govorova. V řadách Rudé armády byli i Synové pluku - chlapci, kterých se ujala Rudá armáda, protože jim válka vzala rodiče, dětství, radost. Letos do Smiřic zavítali tři synově pluku. Mezi nimi byl i

Viktor Archipovič Piroženko,

  který se zúčastnil osvobozeneckých bojů ve Smiřicích. Synem pluku se stal v 9 letech a ve Smiřicích byl poprvé s vojsky generála Govorova v květnu 1945 – v té době mu bylo 13 let.
   Svého otce - učitele - ztratil, když Němci obsadili moldavské město Kišiněv. Dodnes neví, co se s ním stalo. Svou matku ztratil při evakuaci. Nejdříve žil v dětském domově. Potom byl vybrán k jednomu vojenskému pluku, kde byl ve vojenské hudbě trubačem. Protože však chtěl bojovat, stal se automatčíkem. Svou bojovou cestu začal na Ukrajině, prošel Polskem a Německem.
  Jedné noci byl vyhlášen poplach a Rudá armáda vyrazila na pomoc při osvobozování Československa. V pohraničních horách byly kruté boje s Němci. Pamatuje si, že na Hradecku se zastavili v Bukovině a pomohli vyčistit ves od Němců. Dále přišly na řadu Smiřice i nynější krajské město Hradec Králové.
  Naše Smiřice mu utkvěly v paměti, protože zde s ostatními bojovníky Rudé armády byl celý měsíc. Dobře si pamatuje, jak vypadala hlavní ulice, že před kaplí a Dvoranou byl most a další podrobnosti.
  V dnešní době je Viktorovi Piroženkovi 57 roků. Je inženýrem fyziky v oboru nízkoteplotní plazmy. Pracuje v jednom sevastopolském závodě. Fandí mladým lidem a věří jim. Proto v Sevastopolu vede oddíl děvčat v zápase sambo.
  V rozhovoru reagoval i na současné dění v Sovětském svazu: "Postaru se žít nedá, přestavba je nutná a potřebná. Asi i u vás. Má však i své nepřátele. Zjevné i skryté. To jsou ti, kteří se k přestavbě horlivě hlásí, křičí pro ni, ale ve skutečnosti to myslí jinak, bojí se o své křeslo. Nejdůležitější je nyní méně teoretizovat, mluvit a více dělat. Umět si přiznat i chyby, více poctivé práce je třeba."
  Zajímavý osud a příběh, ale i životní moudrost, která promlouvá k dnešku ...