Smiřice - návštěva synů pluku 4.5.1989

Fotografie jsou uloženy ve smiřickém archivu.

Zpět na hlavní stránku



Syn pluku Syn pluku
"Syn pluku" Viktor Archipovič Piroženko v květnu 1945 na koni ve Smiřicích před dnešní radnicí (tehdy to byla jen spořitelna)
vedle je ještě vidět Tylšův obchod, v současné době již ve zbouraném domě.


synové pluku Článek ze Zpravodaje č. 4 z 10. listopadu 1989
( týden před „sametovou revolucí“ ).

  Po 44 letech znovu vzpomínáme na dny našeho osvobození slavnou Rudou armádou. Naše město osvobodila vojska generála Govorova. V řadách Rudé armády byli i Synové pluku - chlapci, kterých se ujala Rudá armáda, protože jim válka vzala rodiče, dětství, radost. Letos do Smiřic zavítali tři synově pluku. Mezi nimi byl i

Viktor Archipovič Piroženko,

  který se zúčastnil osvobozeneckých bojů ve Smiřicích. Synem pluku se stal v 9 letech a ve Smiřicích byl poprvé s vojsky generála Govorova v květnu 1945 – v té době mu bylo 13 let.
   Svého otce - učitele - ztratil, když Němci obsadili moldavské město Kišiněv. Dodnes neví, co se s ním stalo. Svou matku ztratil při evakuaci. Nejdříve žil v dětském domově. Potom byl vybrán k jednomu vojenskému pluku, kde byl ve vojenské hudbě trubačem. Protože však chtěl bojovat, stal se automatčíkem. Svou bojovou cestu začal na Ukrajině, prošel Polskem a Německem.
  Jedné noci byl vyhlášen poplach a Rudá armáda vyrazila na pomoc při osvobozování Československa. V pohraničních horách byly kruté boje s Němci. Pamatuje si, že na Hradecku se zastavili v Bukovině a pomohli vyčistit ves od Němců. Dále přišly na řadu Smiřice i nynější krajské město Hradec Králové.
  Naše Smiřice mu utkvěly v paměti, protože zde s ostatními bojovníky Rudé armády byl celý měsíc. Dobře si pamatuje, jak vypadala hlavní ulice, že před kaplí a Dvoranou byl most a další podrobnosti.
  V dnešní době je Viktorovi Piroženkovi 57 roků. Je inženýrem fyziky v oboru nízkoteplotní plazmy. Pracuje v jednom sevastopolském závodě. Fandí mladým lidem a věří jim. Proto v Sevastopolu vede oddíl děvčat v zápase sambo.
  V rozhovoru reagoval i na současné dění v Sovětském svazu: "Postaru se žít nedá, přestavba je nutná a potřebná. Asi i u vás. Má však i své nepřátele. Zjevné i skryté. To jsou ti, kteří se k přestavbě horlivě hlásí, křičí pro ni, ale ve skutečnosti to myslí jinak, bojí se o své křeslo. Nejdůležitější je nyní méně teoretizovat, mluvit a více dělat. Umět si přiznat i chyby, více poctivé práce je třeba."
  Zajímavý osud a příběh, ale i životní moudrost, která promlouvá k dnešku ...

Syn pluku
Návštěva synů pluku na Městském úřadě ve Smiřicích - 4.5.1989

Syn pluku Syn pluku

Syn pluku Syn pluku

Syn pluku
Jiří Hlaváček, Jana Heřmanová, p. Javůrek, Václav Klimeš a v poslední řadě Miroslav Volák

Syn pluku

Syn pluku
Miloslav Koudelka, předseda MěNV Smiřice, Svatopluk Muzikant a Lubomír Kupka

Syn pluku Syn pluku

Syn pluku

Syn pluku
Památník osvobození.

Syn pluku
Hosté ze Sovětského svazu před sousoším u zámku.
Zleva stojí: Ing. Lubomír Kupka, Jana Heřmanová, Svatopluk Muzikant, Miloslav Koudelka, čtyři členové sovětské delegace,
Jiří Hlaváček, p. Javůrek a Václav Klimeš.
Foto a popis Miloslav Volák.

Syn pluku

Syn pluku

Syn pluku

Syn pluku
Na Náměstí Míru cestou ke škole.

Syn pluku
Před školou.

Syn pluku
Před školou.

Syn pluku
Ve třídě.

synové pluku
Ve třídě – třetí zleva ředitel smiřické školy Jeroným Lissnik.
Foto a popis Miloslav Volák.

Syn pluku
V tělocvičně.

Syn pluku

Syn pluku Syn pluku
Vpravo zápis do školní kroniky.

Syn pluku
Loučení (nebo přivítání) hostů.

Syn pluku