Mlýnský náhon

  Mlýnský náhon propojoval řečiště Labe v nadjezí s řečištěm v prostoru ,,Pod skálou" v místě zvaném ,,Na špici". Voda Mlýnského náhona poháněla nejdříve vodní kola zdejšího mlýna, později výkonnější vodní turbínu. Na Mlýnský náhon navazoval u mlýna odbočující ,,jalový náhon". ten protékal mezi hostincem,,U zeleného stromu" ( dnešní ,,Městský" ) a zámeckým areálem - u kostela protékal pod mostem přes stabilní dřevěný jez. Tvořil hranici mezi ,,zámkem" a městem. Jalový náhon byl pojistkou odvádějící nepoužitelnou - jalovou - vodu z prostoru nad mlýnem. Odváděl i případnou povodňovou ( velkou ) vodu.
  Labe bylo původně propojeno ,,horním náhonem" s nadjezím. Regulací řečiště byl ,,horní náhon" značně prodloužen. Pod mlýnem navazoval prudce tekoucí ,,dolní náhon" ústící do Labe. Oba jezy před mlýnem a délka ,,dolního náhona" poskytovaly potřebný rozdíl vodních hladin, zaručující dostatečnou energii pro pohon mlýna.
  Vodní právo, speciální obor užívacího práva na využití vodního toku, bylo spojeno s udržovací povinností k soustavě náhon, mlýn. Toto právo náleželo nejprve vrchnosti a později majiteli mlýna. Spolu s mlýnem bylo i zcizováno a pronajímáno. Opravňovalo mlynáře k dohledu na čistotu vody i vlastního vodního koryta. Ve vlastním zájmu bděl nad touto částí práva velice pečlivě. Lze říci, že takřka každý týden projížděl na loďce zaměstnanec mlýna ( často pan Doležal ) - jednou až dvakrát za rok sám pan stárek Walter (Waltr ?). Na zjištěné závady upozorňovali majitele hraničních pozemků. Pokud nebyly vytknuté nedostatky do stanoveného termínu odstraněny, následoval rychlý a nekompromisní výkon práva na náklady viníka.
  Rušení vodního práva bylo považováno za obecně ohrožující a docházelo k němu velice zřídka. Na svou dobu byl náhon ekologicky takřka nezávadným tokem. S vyjimkou vyústění četných domovních kanálů. To však bylo v tehdejší době běžné.
  Na náhonu bývala i obecní máchadla prádla. Při prudkém proudu snad každé pradleně občas nenávratně uplaval vypraný kus prádla.
  Protože mlynář dbal, aby koryto nebylo zanášeno, byly na dně střepy jen vyjímečně. Proto mohl být náhon oblíbeným místem pro koupání. Nejlepší koupání bylo o sobotách a nedělích, kdy se proud vody zastavil. Vlastně i první místní kabinové koupaliště pro dámy a pány ( odděleně ) stálo na pravém břehu náhona v blízkosti dnešní hasičské zbrojnice ( kolem r. 1912 ).
  Ryby zde musely být kapitální. Laskavostí pí. Skořepové dostalo místní muzeum rybářský bodec, který má 5 hrotů o délce 13 cm s rozpětím 10 cm. Malou rybu by takový nástroj zcela znehodnotil. Z toho je patrno, že ,,usedlí" majitelé domů, jejichž zahrady tvořily břeh náhonu, měli právo rybolovu ze svého pozemku a svého práva jistě využívali.
  Své vodní právo si mlynář nenechal narušit ani po výstavbě cukrovaru. Cukrovar si musel pro zajištění labské vody pro svůj provoz vybudovat složitý přívod vody podzemním kanálem ( ještě existuje ! ) do ,,studní" na vodárně ( na konci Nývltovy ulice). Odtud byla voda dopravována do cukrovaru mohutnými čerpadly.
  Teprve zánik - či zanedbání - vodního práva i vodohospodářských zásad umožnily zřízení stavidla u vodárny. Vznikl tak sice nový zdroj vody pro cukrovar, současně však velmi pomalá až nehybná voda způsobila, že se koryto náhona stalo usazovací nádrží. Na dně se usazovaly organické odpady papíren, textilek, koželužen i konzerváren. Když vrstva hnijícího kalu obtěžovala okolí a náhon se stal líhní komárů, byl učiněn pokus vyčistit koryto náhonu pásovým buldozerem. Neúspěšně ! Co buldozer vyhrnul, to se brzy obnovilo.
  O několik let později byla realizována dosti nákladná zastírací akce. Zatrubení náhonu. Vodní tok byl uzavřen do betonových rámů. Už nebyl vidět, nepáchl a neplodil komáry. Ale nepřestal být vodním tokem. Lidé do tohoto ,,kanálu" házejí ledacos - to je ukázkou úpadku občanské morálky. V místě bývalého mlýna a za Nývltovou ulicí zůstal náhon nezakrytý a i zde se objevuje vyhozený odpad.
  Považovat zatrubení náhonu za ekologicky významné dílo je ukázkou neznalosti. Tento počin je jen optickým zakrytím svévole a lajdáctví, které má s ekologií pramálo společného. Je to jen jakýsi ,,obílený hrob" této vodoteče.
  Ekologicky významným dílem by byl funkční vodní tok s proudící čistou vodou, rybami, s písčitým dnem a s porostlými břehy.
  Napsal Ing. Lubomír Kupka ve smiřickém Zpravodaji 25.5.1999.

Vlevo nahoře přítok do smiřického mlýna. Vpravo nezatrubená část náhonu u bývalého mlýna, o které se zmiňuje článek, v březnu 2003