Náměstí ve Smiřicích

Vysoké ministerstvo zemědělství v Praze
   Městská obec Smiřická, postrádajíc při svém slušném uspořádání úplně prostranství, které by co náměstí vyhovovalo, obrací se na Vysoké ministerstvo se slušnou žádostí za odprodání částí zámeckého parku, který jak vidno z přiloženého situačního plánku, severní částí svou do malého náměstíčka našeho zabíhá, a podpírá slušnou žádost svou následujícími důvody:
   Zámecký park jest ve výměře circa 3 hektary a odprodáním této malé jeho části by na vzhledu nic netratil.
   Zabíhající požadovaný cíp parku jest zdí plotovou protějškem proti našim městským budovám, tj. radnici, spořitelně a městské dvoraně takže odprodáním tohoto povstalo by ne velké, ale slušné náměstí městu našemu a odpomoženo by bylo nedostatku místa pro trhy městské, které musí na jediné, poměrně dosti úzké třídě býti odbývány a vyvarováno by bylo nehodám, které při těchto na třídě trhové čilou frekvencí vozovou tak často se přiházejí.
   Městské zastupitelstvo po osvobození vlasti naší ze třistaleté poroby ve schůzi své dne 2. dubna t.r. konané, zasvětilo náměstí jménu velikého našeho presidenta a přivtělením požadované části stalo by se tak Jména jeho důstojným.
   Cíl požádované části parku byl v roce 1868 od místních občanů odkoupen, takže již kdysi společným majetkem občanským byl a proto klademe tuto slušnou prosbu:
   Vysoké ministerstvo zemědělství, ráčiž část v situačním plánku naznačenou, městu našemu levně odprodati a tím vzhledu města našeho dobrotivě přispěti.
   Městská rada ve Smiřicích, dne 30. května 1919

Ministerstvo zemědělství česk. republiky
V Praze, dne 24. června 1919
Městské radě ve Smiřicích.
Ministerstvo zemědělství sděluje, že podané žádosti za odprodání části zámeckého parku pro účely obecního náměstí nelze v době přítomné vyhověti, ježto není posud definitivně rozhodnuto, k jakému účelu do budoucna bude použito zámku samotného, takže by případně překotný odprodej parku v nynější době objevil se později co pochybný.
Za ministra zemědělství: Mara: v.r.

Ze žádosti adresované na Řiditelství státních statků v Praze:
…...
   Výběžek tohoto parku byl svého času společným majetkem místních občanů a byl za příčinou stálého bydliště býv. majitele zámku zakoupen a co park založen.
   Nyní kdy nachází se v býv. zámku stát. rolnická škola sloužilo by toto rozšíření prostranství nejen budově samé, kteráž by co samostatný komplex stát. školy vynikla, ale i jest projektován hlavní vchod do této školní budovy z venku z ulice, tak že by tímto školní budova byla od budov kancelářů, obydlí a průmyslových závodů stát. statku úplně isolována a zvláště za denní i noční doby nebyl by rušen průchod přes hlavní nádvoří stát. statku do zmíněné školy.
   Další důvod jest, že jmenované místo neskýtá žádného užitku před prostranstvím býv. zámku au vyžaduje stálého nákladu na udržování dřevěné verandy a zděného plotu, mimo to stromům i rostlinám tamtéž se nedaří, následkem stinného místa, tak že část výběžku tohoto parku není k žádné ozdobě stát. budov, naproti tomu pro město rozšíření ulice právě při fregvenci před radnicí získalo by město velice prospěšné prostranství před městskými i státními budovami které by sloužilo za dosti velké náměstí, čímž by celkově vzhled veškerých budov obzvláště vynikl.
   razítko z roku 1928

Celková výměra požadovaného odprodeje části tohoto parku obnáší ca 2600 m2 za které dovolujeme si nabídnouti 5.- Kč za 1 m2, což obnáší 13000 Kč.
Veškeré výlohy s převodem, jakož i odklízení zdiva za získaní materiál a úpravu stávajícího sousoší, jakož i celková úprava náměstí dle návrhu povolaného architekta bude na náklad obce provedeno.
Městská rada ve Smiřicích, dne 16. listopadu 1922

Řiditelství státních statků v Praze
Věc: Obec Smiřická – žádost o odprodej 2600 m2 od parcely 94/1 park
Městské radě v Smiřicích
   K podané žádosti za prodej části parku ležící severně od zámecké budovy v Smiřicích sdělujeme, že odstoupili jsme jak budovu samotnou tak i park kolem ní státní rolnické škole v Smiřicích.
   Z toho důvodu nemáme již disposiční právo o požadovaném pozemku a ač uznáváme správnost důvodů uvedených, nemůžeme o ní rozhodovat.
   V Praze, dne 27. listopadu 1922.

Vrchní správa státního velkostatku Smiřice n. L.
Dne 24. září 1923
P.T. Městské radě ve Smiřicích n.L.
   Ministerstvo zemědělství vyřizujíc tamní, témuž podanou žádost za odprodej části zámeckého parku zdejšího, sdělilo sem výnosem ze dne 15. září t.r. čís. 56509-XV-1923, že v úvahu na odprodej může přijíti pouze část plochy na přiloženém plánku modrou čarou oddělena. Nabízená cena K 5.- za m2 je malá a nedošla by schválení ministerstva financí, ježto podobné pozemky prodávají se ku stavebním účelům za 20 až 30 Kč za 1 m2.
   Stromy, stojící na požadovaném pozemku bude dlužno zaplatiti mimo trhovou cenu, dle ocenění těchto. Obec musela by dáti záruku, že prodaný majetek nebude zastaven. Sbourání ohradní zdi provede velkostatek a takto získaný materiál zůstane jeho majetkem.
   O tom dáváme městské radě dle intimátu ředitelství státních statků v Bubenči ze dne 20 t.m. věděti s tím, aby své stanovisko ku zmíněnému vyřízení ministerstva zaujala a nám za účelem dalšího jednání sdělila.

Tit. Řiditelství státních statků v Bubenči
   Z usnesení obecní rady ze dne 6.11.1923 sdělujeme, že požadovaná cena přípisem ze dne 24. září 1923 20.- Kč za 1 m2 za dílec zámeckého parku proti radnici pro rozšíření náměstí je příliš vysoká. Dovolujeme si poznamenati, že v našem městě nejdráže byl zpeněžen stavební pozemek za Kč 20.- za 1 sáh, což platila fa Ed. Ad. Malburg a s. a Stavební družstvo ve Smiřicích. Jiná stavební místa se nyní prodávají za 10.- Kč za 1 sáh. Dovolujeme si proto nabídnouti nejvýšší cenu Kč 20.- za 1 sáh.
   Dále dovolujeme si uctivě žádati, aby Tit. ředitelství státních statků odprodalo část pozemků až ke zdivu stát. rol. školy, čímž by škola tato na vzhledu neutrpěla spíše získala. Jízdní dráha vede kolem radnice a ježto škola směrem k náměstí učebných místností nemá. Nebylo by tudíž vyučování ničím rušeno.
   Dle usnesení obecní rady zřídil by se podle budovy stát. rol. školy nákladem obce slušný, široký chodník.
   Stromy stojící na požadovaném pozemku budou zaplaceny mimo trhovou cenu, dle ocenění těchto a prodaný pozemek nebude zastaven. Sbourání zdi provedl by velkostatek a tak získaný materiál zůstane jeho majetkem.
   Obecní úřad ve Smiřicích, dne 12. listopadu 1923

Žádost o povolení pojmenování náměstí jménem presidenta Masaryka odeslalo město nejprve 10. května 1925 Okresní správě politické ve Dvoře Králové. Ze Dvora žádost směřovala do Prahy na Zemskou správu politickou, následovně se žádost znovu vrátila 31. července 1925 do Dvora Králové s upozorněním: ,,zaslati přímo kanceláři presidenta republiky v Praze“. Tam dopis odešel 3.9.1925.
povolení z Prahy

Vpravo:
Text povolení o pojmenování:

Kancelář presidenta republiky
V Praze, dne 10. října 1925
Věc: Smiřice, pojmenování náměstí jménem presidenta republiky.
K žádosti ze dne 3. září 1925, sděluje podepsaná kancelář, že president republiky svolil, aby náměstí ve Smiřicích pojmenováno bylo: „Náměstí Masarykovo“

V této souvislosti je zajímavé že ve smiřické kronice je zápis:
8.dubna 1919 přejmenováno obecním zastupitelstvem smiřické náměstí na Masarykovo náměstí

Dopis ze Smiřic o pomoc
Panu Presidentu Republiky Československé

   Obecní zastupitelstvo města Smiřic podalo dne 30. května 1919 na ministerstvo zemědělství žádost o odprodej části zámeckého parku ve výměře 26 arů.....
   Žádaná část nynějšího parku byla za tehdejších přísných poměrů vůči obci bývalým majitelem zámku bar. Janem st. Liebigem sčásti od obce zakoupena, část, ve které se nacházela malá nemocnice za příčinou tehdy nakažlivé nemoci, dřevěným plotem ohraničena, později zděným plotem opatřena, z toho park založen a město ztratilo velice potřebné náměstí. R. 1882 neblahými finančními poměry majitele zaprodáno býv. „Nejv. c. kr. Rodinnému fondu Habsburků.“
   …..Další žádost následovala na ředitelství státních statků v Bubenči 16. listopadu 1922.
   K urychlení vyřízení podána žádost na předsednictvo ministerstva ze dne 26. května 1923 které příznivě rozhodlo …..
   V důsledky tohoto příznivého vyřízení usneslo se obecní zastupitelstvo našeho města ve slavnostní mimořádné schůzi ze dne 7. března 1925 na počest 75. Vašich narozenin a za Vašeho milého souhlasu …. toto náměstí pojmenovati „Náměstí Masarykovo“ a hodlá postaviti na toto náměstí důstojný pomník pana presidenta.
   K tomuto účelu v této slavnostní schůzi zřízen v obci fond, jemuž přikazuje se každoročně obnos Kč. 1000.- v rozpočtu obce. Mimo to místní spořitelna přispívá ročně Kč. 5000, místní spolek „Rovnost“ věnuje své úspory kol 6000.- Kč pro tento účel,.....
   Místo definitivního předání místa správou státního statku obci dostalo se městu od ministerstva zemědělství ze dne 14. září 1925 sdělení, že omezuje se ona příznivě vyřízená část v přiloženém plánku v podobě trojúhelníku ve výměře asi 316 m2.
   Tímto rozhodnutím jest veškerý vděk našeho města svému prvnímu milému Presidentu a na věčnou paměť našim budoucím úplně znemožněn, neboť ono nabízené místo jest naprosto nedostatečné, nepotřebné, nestojí za ohromný náklad, zmíněnému účelu nevyhovující a jiného vhodného místa v obci není.
   ….proto používá jediné již této poslední cesty …. a prosí o vzácnou Vaší podporu.
   Námitky obce proti poslednímu rozhodnutí podány byly dne 19. srpna 1925 na ministerstvo zemědělství....
Ve Smiřicích, dne 23. srpna 1927.

dopis presidentovi

Podpisy pod dopisem presidentu Masarykovi.

21. července 1926 odpověděla Vrchní správa státního velkostatku Smiřice:
Obecnímu úřadu ve Smiřicích n. Lab.
trojúhelník ABC

V záležitosti odprodeje části zdejšího zámeckého parku k rozšíření náměstí, sdělujeme ku přípisu tamního úřadu ze dne 12. listopadu 1923, že ministerstvo zemědělství výnosem ze dne 14. září 1925 v této záležitosti oznámilo:
   „Vzhledem k dobrozdání Stát. památkového úřadu ze dne 25./11.1924 a k výnosu Zemského finančního ředitelství v Praze, ze dne 24./5.1924 a 613 – 1925, nezbývá jiného než omezit k prodeji městu Smiřicům stanovenou plochu na trojúhelník a.b.c. a ve výměře asi 316 m2.“
   Prodejní cenu tohoto pozemku stanovilo zemské finanční ředitelství Kč 20.- za 1 čtverečný sáh za těchto podmínek:
   Stromy na požadovaném pozemku zaplatí obec Smiřice mimo trhovou cenu, dle odhadu velkostatkem.
   Odstranění hradební zdi oné části parku, kterou město odkoupí, provede toto samo, materiál však zůstane majetkem velkostatku.
   Obec smiřická se zaváže, že zakoupenou část parku nikdy nezastaví a že svým nákladem mezi náměstím a zbylou částí parku zřídí přiměřené ohražení, jehož způsob vyhražen jest schválení ministerstvem zemědělství.
   Veškeré výlohy s vyhotovením a knihovním provedením trhové smlouvy spojené, jakož i převodní poplatky zaplatí obec smiřická ze svého.
   O tom dáváme Vám věděti s tím, byste se co nejdříve předložili své rozhodnutí, zdaž na tyto podmínky přistupujete.

Státní památkový úřad pro Čechy v Praze
dne 26./11.1927
Ředitelství státních lesu a statku v Praze - Bubenči.
   Státní památkový úřad prostudoval znovu všechny spisy a vyslal svého zástupce příležitostně na místo samé za účelem zjištění podrobností, Podává nyní, vraceje spisy a odvolávaje se na dřívější zdejší vyjádření č.j; 4634/24 ze dne 25.listopadu 1924, toto dobré zdání :
   Zámek smiřický, postavený na místě bývalé tvrze, má dosud i po přestavbě XVII století veškery známky vyznačující velikou vodní tvrz v rovině v XV století mocné sídlo rodu Smiřických ze Smiřic. Kolem této tvrze rozšířené za Trčku z Lípy v 1. pol. XVIII století na čtyřkřídlý zámek s krásným renesančním portálem, dosud zachovaným a arkádami kolem obdélníkového dvora, zůstal i po této přestavbě zachován původní široký příkop, který byl vlastním opevněním tvrze jsa napouštěn vodou z blízkého Labe. Ještě o století později je zaznamenána zpráva,; že na dvou stranách tento příkop byl ještě naplněn vodou ( Sedláček, Hrady a zámky II str. 233 n ).
   Původně tento příkop, uměle kolem tvrze vyhloubený, byl zřízen do čtverce kolem všech čtyř stran tvrze. Je to zřejmo i z toho, že půda zavlhčovaná vodou v příkopu, byla vedle těžkých kleneb hlavní příčinou, pro kterou byly zřízeny k opření klesajících zdí na všech stranách mohutné šikmé opěrné pilíře Právě na straně severní proti městským domům jest těchto pilířů největší počet ( 5 ); což kromě celkové disposice, karakteristické pro středoevropskou tvrz v rovině, je nejpodstatnějším důkazem, že na straně severní - stejně jako na ostatních - příkop již, původně zřízen byl. Když kolem r. 1700 byla zřizována kaple Sv. tří králů, byla k ní vedena ze zámku chodba ve výši 1 patra nad příkopem. Je nepochybno, že asi teprve v XIX století, kdy prvotní fortifikační úkol příkopu pominul, byla část zcizena, takže znovu r. 1868 J. Liebigem musila být přikoupena a o ni park zatím v příkopu zřízený byl rozšířen.
   Z toho plyne, že část obcí požadovaná, jak je i z dnešního stavu vidno, jest součástí bývalého a dosud dobře znatelného hradního příkopu.
   Je další otázkou, jaká oprávnění s hlediska historického, uměleckého a praktického má snaha obce po regulací místa před zámkem v rámci dosavadního půdorysného vývoje města Smiřic.
   Půdorys města Smiřic v historickém vývoji a dnešním stavu není vůbec městským půdorysem uměle vytvořeným podle konstantní právní formy středověké a podle ustálených ve středověku zásad regulačních, jaký karakterisuje naše města vůbec. Naopak je to půdorys venkovské osady vzniklé přirozeným vývojem při hlavní komunikaci napříč na ostrov jejž tu tvoří Labe se zámkem jako ústředním bodem mezi oběma rameny Labe. Tato stará průběžná cesta kolem severní strany zámku nad bývalým příkopem zůstala dodnes stejnou průběžnou komunikací, aniž se půdorysně podstatně změnila. Proto také název „náměstí" pro část této komunikace před radnicí jest umělý, novodobý, poněvadž ve stavebním vývoji obce smiřické - teprve před polovicí XVII století poprvé „městečkem'' nazývané „náměstí“ v pravém smyslu toho slova nikdy nebylo. Nová regulace města proto také vytváří podle dnešních poměrů vlastní skutečné náměstí podle moderních zásad stavby měst na místě jiném a to zásadně správně. Název „náměstí" pro poněkud rozšířený úsek komunikace mezi radnicí a zámeckým příkopem vyplynul zcela náhodně z výběru fronty budov proti zámku za městský úřad (radnici) spořitelnu a městský hotel.
   Název „Masarykovo náměstí“ a úmysl zříditi zde pomník pana presidenta není s tohoto hlediska v žádném poměru s nepatrnou a druhořadou funkcí tohoto prostranství ve stavebním vývoji a regulačnímu útvaru města a měl by snad býti ponechán bud celé hlavní komunikaci nebo novému příštímu skutečnému náměstí. Zatím nelze se zbaviti dojmu, že volba významného názvu teprve od roku 1923 a z usnesení rady městské dokonce teprve od r. 1925 má dodati důrazu akci již 1919 v naznačeném směru radou městskou zahájené.
   Nová regulace Labe, v jejímž důsledku má býti vybudován nový most v prodloužené ose této silniční komunikace směrem východním způsobí, že prostředí dnes chystané pro pomník pana presidenta, stalo by se poměrně neklidným.
   Státní památkový úřad proto doporučuje, aby rada města Smiřic nespojovala dvě naprosto odlišné záležitosti, t.j. uctění jména páně presidentova se zcela praktickou otázkou technicko-regulační v jednom nevhodném řešení na zřejmý neprospěch obou důležitých zájmu a projevuje názor, že pro nový významný účel má býti voleno nové místo, regulačně a umělecky předem dokonale vyřešené, k čemuž chystaná a velmi potřebná regulace města poskytuje dostatek příležitosti. Místo před zámkem v čím větší výměře by bylo upraveno na náměstí, tím nápadněji by vyjadřovalo regulační zkomolení, poněvadž by nevytvořilo jednotný prostor architektonicky uzavřený, nýbrž jen neuzavřené nelogické prostranství.
   Jestliže městská rada setrvá na zamítavém stanovisku vůči původní nabídce trojúhelníkové plochy označené v plánu obce ve (výměře asi 316 m2, pak nejen s hlediska památkového, nýbrž i estetického a regulačního lze pouze vítati, jestliže zůstane zachován status quo.
   Státní památkový úřad obrací pozornost také k tomu faktu, že před parkovou zdí při cestě k zámeckému předhradí ( asi uprostřed základny kocedovaného trojúhelníka ) stojí uprostřed dvou mohutných stromů krásné a námětem téměř ojedinělé sousoší barokní z 1 pol; XVIII. století, které jako vděčný point de vue s hlavní komunikace jest hodno šetření a zachování i v tom případě, že by zeď po .odstoupení naznačené části měla býti posunuta do čáry, a.- b.
   Uváděné důvody :|ze tedy shrnouti ve vyjádření, že odprodej části ve výměře asi 316 m2 ( v plánu část. a b s a ) jest maximem a že odstoupení větší části by bylo s hlediska zájmu veřejných, všeobecně kulturních, jakož i se speciálního stanoviska regulačního, estetického a památkového naprosto nežádoucí a znamenalo by znehodnocení státního vlastnictví.
   Státní památkový úřad poukazuje na původní stanovisko ministerstva zemědělství ve výnosu ze dne 14. září 1925, na názor ředitelství Státní rolnické školy vyslovený přípisem ze dne 25. října 1926 a především ovšem na pokyn presidia ministerské rady ze dne 1. června. 1923,které již anticipando správně vystihlo, oč v jádru věci jde a zaujalo tak vysoké kulturní stanovisko.
   Státní památkový úřad žádá i v dalším jednání za laskavou, odporu naznačeného stanoviska a za lask. zprávy o dalším průběhu tohoto jednání.
   Za státní památkový úřad Dr Hönigschmid v.r.
   v Benešově .

JUDr. Veselý, člen senátu Národního shromáždění, si také dopisoval se Smiřicemi:
....„Rád budu intervenovat ve věci města Smiřic, o níž Jste mi spisy zaslali.“....
V Benešově, 31. srpna 1927

Hlavička dopisu Ředitelství st. lesů a statků a razítko nahoře je z dopisu v kterém přeposílali posudek Státního památkového úřadu do Smiřic

Státní památkový úřad naše město rovnal s ,,venkovskou osadou". Bránili jsme se dopisem plným informacemi z historie.

Titl.
hlavička z roku 1928

Ředitelství stát. lesů a statků v Praze.
  K tamnímu přípisu čís. 1201. z 21. ledna 1928 v záležitosti odprodeje části parku před zámkem na náměstí, jakož i na posudek Památkového úřadu z 26. listopadu 1927 této věci se týkající, dovoluje si městská rada vyjádřit i se následovně.
  I když plně respektujeme posudek Památkového úřadu, přece nemůžeme souhlasit i s jeho názorem na význam budovy zámecké a jeho okolí, neboť zachované listinná památky nás poučují o jiném, jak níže si dovolujeme uvésti. Zámek smiřický nebyl nikdy ve starých dobách sídlem vládnoucího radu. Sám rod Smiřických, zakladatelů to Smiřic, sídlil v Kostelci nad Černými lesy, kde má též svou hrobku rodinnou. Mocný rod Trčků z Lípy, který původní pouhou tvrz přestavěl na zámek, měl sídlo na Opočně, odkud i panstvím smiřickým vládl. Nebyloť té doby ve Smiřicích kostela a proto též ani rodové hrobky. Sloužil zámek ten jen k přechodnému ubytování při občasných zájezdech na hony a hlavně k administrativním účelům panství.
  Zámek pozbyl již dávno svých věží a arkýřů a když roku 1863 stalo se panství majetkem barona Liebiga, jeví se budova zámecká jako střízlivý, čtyřkřídlý rozsáhlý dům, šindelem krytý, bez historických téměř památek, jen vlašský portál a arkády zastaly z původní bohaté architektury budovy s věžemi a arkýři.
  Nezdá se býti pravděpodobným zachování stopy po bývalém příkopu u býv. tvrze domněle zřízený. Byl-li snad a původní tvrze z důvodů obranných příkop, jistě při přestavbě v polovici XVII stol. v zámek mocnější ještě rozlohy nežli původní tvrz, nebyl zachován, protože poloha zámku ho převyšovala. Ležíť zámek na ostrově, utvořeném labským tokem a mlýnskou strouhou, které přístup k zámku v té době v dostatečné míře znesnadňovaly a obranu skýtaly lépe než značně omezenější příkop. Tato výhodná poloha asi právě rozhodla při zakládání tvrze.
  Nízká úroveň parku považovaná za zbytek příkopu jest původní úroveň celého území okolního i náměstí.
  Dnešní uliční úroveň jest vyšší proto, že jest přizpůsobená výšce mostů železných, přes jez a mlýnskou strouhu, která musí míti spodní hranu železné konstrukce v určité výši nad zdutou hladinou velké vody.
  Pokud se týče zdůrazňovaných Památkovým úřadem sesilovacích pilířů nemají nijakou souvislost a příkopem hradním. Zřízení jich bylo nutné proto, že půda základů nesnese zatížení těžkou budovou zámeckou, neboť půda celého okolí zámeckého jest trvale rozbředlá, vysoko zdutou hladinou labskou. Zátopy velkými vodami stav tento v minulých dobách ještě zhoršovaly. Na listinných památkách po ruce jsoucích, na př. plánů z konce 18. století, kde jest celé okolí zámku jak později bude popsáno, zakresleno, domnělý příkop není vůbec vyznačen. ,
  Nedoznala by tedy újmy zámecká budova ze stanovila historické památky, kdyby pozemek před zámkem byl přetvořen v náměstí, naopak odstranění ošumělé, neudržováním zchátralé zdi obřadní a pergoly, by došel massiv zámecké budovy plného zhodnocení na upraveném náměstí.
  Zcela nesprávná jest doměnka památkového úřadu že asi teprve v 19. stol. kdy fortifikační úkol příkopu pominul, byl část parku zcizena takže baron Liebig ji znovu vykupoval a v park proměnil. Na zmíněné již listině konce 18. stol. prostor tento jest vyznačen jako „Obrigkhsitlich Garten zum Schloss Gehörig," a také do,náměstí zdí ohražen, celkem v plném dnešním rozsahu.
  Nemusel tady baron Liebig teprve od obce tuto plochu kupovat protože k zámku dávno patřila. Naprostým omylem pak jest tvrzení Památkového úřadu, že název „náměstí" pro prostor před radnicí „jet umělý a novodobý" a jím nikdy nebylo, ze zmíněné již listinné památky z konce 18. století jest dokumentárně prokázáno, že prostor ten již ve starých dobách náměstím skutečně byl a že měl také zcela pravidelný tvar obdélníkový. Severní stranu náměstí tvořila fronta domů jednopatrových a podsíněmi. V této řadě stála také stará radnice s obecním hostincem a školou.
  Na straně východní od mostu směrem k zámku, kde je nyní příčná zad do ulice, ohraničující pozemek „Sokola“ stály jednak panské masné krámy, jednak dva poschoďové domy, č. 129 a 130 patřící v té době panu Hájkovi a Josefu Beranovi. Mezi čp. 129 a ohradní zdí zahrady zámecké byla ulička, kterou se chodilo ke třem sklepením řeznickým; s těchto sklepů jeden patřil k obecnímu hostinci, ostatní pak vrchnosti. Na západní straně u mlýnské strouhy bývalo náměstí uzavřeno třemi domy, které hrabě Jan Josef ze Šternberga vykoupil a na jejich místě r. 1699 postavil kostel Třech králů.
  Na tomto historicky skutečném, nikoliv nahodilém a novodobém náměstí dle záznamů historických „ve boudách vykládali trhovci z okolních měst a i na podloubích budov své zboží koupěchtivým na oči vystavovali.“ Měliť totiž Smiřice tehdáž tři trhy na dobytek, dva trhy na vlnu a každou středu trhy týdenní. Na tomto náměstí shromažďovali se každý čtvrtek rychtáři z 57 vesnic okolních, aby se dostavili k řízení u vrchnosti.
  Z uvedeného je patrno, že město si náměstí teprve nevytvořuje jen zcela náhodně, ale že jedná se vlastně o obnovu toho co v dávné minulosti již bývalo a co teprve as před 60 lety r. 1868 bylo vlastně změněno.
  Tehdy totiž koupil baron Liebig ony dva domy na frontě východní čp.129 a 130, sboural je spolu s oněmi sklepy a založil tu park, který před tím vůbec kol zámku nabyl. Pozemky těchto domů mají také v katast. mapě před svým zaměřením v r. 1913 své samostatné číslo 89, kdežto park má číslo 94.
  Dnes pozemek ten vlastní „Sokol“ Odprodejem jeho s parku byla vlastně již souvislost parku porušena.
  Má tady snaha města po obnově bývalého náměstí plná odůvodnění historické. Jeho znovuzřízení přispěje k povznesení města, protože náměstí před zámkem bude v nedlouhé době části dnešního malého náměstí před mlýnskou strouhou, která bude zavezena při regulaci Labe.
  Určení náměstí pro pomník pana presidenta Masaryka jest důvod vedlejší a město nesdílí pochybnosti Památkového úřadu o vhodnosti tohoto umístění, poukazem na Hradec Králové, kde pomník je umístěn na nejživější tepně uliční od nádraží.
  Obnova historického náměstí jest přirozenou snahou po opatření střediska města, kde by se soustředil ruch a které by mělo taká význam representační soustředěním tu budov význačných: zámek, kostel. Sokolovna, radnice, spořitelna, dvorana.
  Město je si vědomo, že vyžádá si reforma náměstí značného nákladu však přesto dožaduje se znovu odprodeje plochy parku v rozsahu v přiloženém plánku naznačeném. Žádáme na straně východní plochu pro náměstí až do čáry východní fronty budovy tak, aby tato vystoupila v celé své šíři do náměstí a nebyla kryta budovou Sokolovny. Klín zbývající plochy požadujeme jako nutnou výměnu „Sokolu“, který ztratí část plochy, věnovanou na náměstí a novou ulici na nový most.
  Před zámkem třeba ponechati pruh pozemku, aby tu mohlo býti zakryto vhodnou úpravou zahradnickou přízemí zámku, která je nevzhledné.
  Město je ochotno sbouratí svým nákladem zeď ohradní a pergolu. Materiálu použilo by na zřízení nové ohradní zdi a k tomu účelu nespotřebovaný materiál by zůstat vlastnictvím Ředitelství. Dnešní stromoví by bylo ponecháno do vyžití. Město jest ochotno jednati o dalších bližších podmínkách prodeje.
   Žádáme opětně, aby ctěná Ředitelství blahovolně uvážilo znovu důvody svrchu uvedená a městu vyšlo vstříc prodejem požadované plochy na náměstí.
Obecní úřad ve Smiřicích, dne 25. ledna 1928.

Protokol
  sepsaný dne 23. července 1930. u správy státních statků ve Smiřicích za přítomnosti podepsaných.
  Předmětem jest opětná žádost obce Smiřic o odprodej části zámeckého parku čís. parc. čk. 94/1. k u. Smiřice k účelům rozšíření náměstí se zřetelem ku regulačnímu plánu obce.
  Přítomní zástupci města Smiřic trvají v zásadě na své původní žádosti z roku 1919 vzhledem k tomu., že potřebuje tohoto prostoru k umístění pomníku p. presidenta T.G. Masaryka na rozšířeném náměstí. Vzhledem k předchozím spisům a vyjádřením st. Památkovému úřadu pro Čechy, aby obec projevila určitou blahovůli a respekt ku stanovisku st. Památkovým úřadem zastávaném, jakož i aby umožnilo se dospěti v této věci ku nějakému konečnému řešení, projevují zástupci obce ochotu spokojiti se s přídělem takové části parku, aby zůstal od zámecké budovy pruh o šířce 12 m a to až ku konci původní zdi ohradní.
  Zástupce Státního památkového úřadu poukazuje především na vyjádření úřadu, který zastupuje ze dne 26. listopadu a ze dne 4. června 1930, z nichž zejména druhé pro dnešní situaci je směrodatné. Dnešní prohlídkou bylo shledáno, že vlastní příčinou dnešních nesnází obce i stát. správy po stránce estetické a ochrany památek je schválený regulační plán města Smiřic, proti kterému nebyly podány námitky správou velkostatku ve Smiřicích v době, kdy plán byl vyložen, tj. 1924, ačkoliv jejího pozemkového vlastnictví se regulační plán nejvíce dotýká, a to zejména v části východní, kde je značná plocha parku s význačnými skupinami stromovými řezáno. Tato partie je řešena tak, že podle názoru podepsaného je naprosto nutná částečná změna regulačního plánu v zájmu obce i pozemkového vlastnictví státu, čímž bude také docíleno toho, že nebude nutno řešiti záležitosti odprodeje části parku o kterou jde, isolované bez ohledu na celkové regulační směrnice dnes do jisté míry omezené výstavbou mostu přes Labe. Přesto však je možno i dnes zlepšiti ve vzájemné dohodě regulační plán tak, aby zámecký park zůstal co možno ušetřen od devastací. zbouraná zeď parku

  Jakmile těchto směn bude docíleno, jest možno teprve posouditi, do jaké míry bude vhodno a prospěšno jak pro obec tak pro stát, aby část parku na straně severní byla částečně obci odprodáno. Z této příčiny považuje podepsaný zástupce vzhledem k dnešní prohlídce a k předchozím vyjádřením p.p. zástupců města za předčasné tuto otázku řešiti isolovaně a nepovažuje proto zatím za vhodný odprodej části ve výměře 316 m2ve smyslu původního výnosu ministerstva zemědělství, ze dne 12. ledna 1928.
  Zástupci stát. zemědělských škol, kterým jest dána zámecká budova k používání prohlašuje s výhradou schválení u příslušného odd. ministerstva zemědělství, že nemůže ku značnějšímu zmenšení parku obklopujícího školní budovy přistoupiti s ohledů pededagogicko didaktických. Zvláštního zdůraznění vyžaduje okolnost, že ve školní budově jest umístěn žákovský internát a již vzhledem k této skutečnosti jest nutno, by školní budova byla od pouličního hluku isolována. Mimo to zamýšlí ředitelství školy použíti této části parku k tělovýchovným účelům žactva.
  Zástupci ředitelství stát. lesů a statků v Praze a správy st. statků ve Smiřicích poukazujíce na výnos min. zem. a na vyjádření stát. Památkového úřadu podotýkají především, že v důsledku vyjádření zmíněného úřadu zůstalo jednání o prodeji původně žádaných 316 m2 zámeckého parku v klidu. Po provedené pochůzce celého objektu a vzhledem k novému vyjádření zástupce st. Památkového úřadu nemohou se přikloniti ani k novému požadavku města Smiřic do té doby, dokud nebude definitivně vyřešena otázka nových komunikací, jež s touto záležitostí bezprostředně souvisejí. V ostatním připojují se plně k vyjádření zástupce Památkového úřadu.
  Zástupci města Smiřic beřou výsledek dnešního jednání na vědomí pokud se týče odkladu dalšího řízení až do doby vyřešení nových komunikací vyhražují si však právo odvolati své dnešní kompromisní stanovisko a trvati na své původní žádosti za odprodej celé původně požadované plochy.
   Skončeno, přečteno a podepsáno.
29.7.1930

Vpravo nahoře:
Upravený situační plán kreslil Ing. Robert Čeřovský, v Hradci Králové, dne 4.5.1931.

Fotografie vpravo
už ukazuje zbouranou zeď i altán.

Na Ministerstvo zemědělství odešla 4. května 1939 další žádost o prodej:
Navazujíce na jednání v předchozích letech ( z 30.5.1919, z 26.5.1923, z 15.9.1923, z 18.7.1927 atd. ) žádá zdejší obecní zastupitelstvo o kladné vyřízení podaných žádostí za odprodej části zámeckého parku ve výměře 26 arů pro zřízení náměstí ve Smiřicích.

Smiřice - zápas o zřízení náměstí

Zpět na hlavní stránku