Smiřice a Holohlavy - Vaše dopisy a informace o stránkách
druhá část
Městskému úřadu Smiřice děkuji za zpřístupnění archívu a Obecnímu úřadu v Holohlavech děkuji za ochotu.
Roman Andrýs, Bořík Dušek, Martin Kareš, Eva Knapová, ing. Kupka, ing. Milan Plšek, Vlaďka Reichová, Vladimír Sladký, Jan Šťastný, Miroslav Volák, Zdeněk Vorel
a další milí lidé mi velice pomáhají, děkuji jim za jejich velkou pomoc.
V neposlední řadě děkuji mé manželce.
Zpět na hlavní stránku První část dopisů
Děkuji vám za pěkné dopisy, je to odměna za moji práci.Budu rád když mi napíšete. Zajímá mě vaše cesta světem.
Píší mi lidé, tvořící rodokmeny. Nebojte se uvádět jména lidí, které jste ve Smiřicích znali.
21.srpna 2010
Dobrý den,
dovoluji si Vás pozvat na mezinárodní konferenci NÁBOŽENSTVÍ A VÁLKA VE ZNAMENÍ KALICHA, která se koná ve dnech 17. a 18. září 2010 v Třebechovicích pod Orebem, restaurace Černý kůň ( www.cernykun.euweb.cz ). Pozvánku a předpokládaný program semináře přikládám v příloze (osobně přednáším v sobotu 18. září od 15:15 hodin na téma "Pozemkové knihy smiřického panství jako zdroj poznání dějin exulantů", kde budu prezentovat i Vaše webové stránky).
S pozdravem Martin Kareš
5.května 2010 - Filmy
25.dubna 2010 jsem se svým synem projel ulice Smiřic. Roman seděl na zadním sedadle a filmoval. Projeli jsme většinu smiřických ulic z obou stran. Celkem jsme za hodinu najeli 28 km. Stejně tak to chceme udělat v Holohlavech.
Postupně filmy doplním ke každé ulici. Bohužel kvalitu filmů musím zhoršovat. ( v mpg mají soubory velikost 2,68 GB, v HD dokonce asi 11 GB ).
Ve filmu jsem otitulkoval hlavní orientační body a vjezdy do ulic. Film by měl sloužit pro orientaci ve Smiřicích, ne pro promítání v HD televizi. Proto aby filmy nebyly moc dlouhé, museli jsme jet dost rychle. Snad to nebude tak hrozné. :-)
21.dubna 2010
Mám přislíbeno k vystavení mnoho pohledů z první světové války. Jedná se o unikátní sbírku a proto si majitel nepřeje zveřejnit své jméno. Nechce, aby si někdo přišel prohlédnout pohledy, když nebude doma. Však to znáte: „Zloději, ve dne v noci chodějí“. :-)
Protože již nyní si jeden člověk posteskl, že se mu ozývají zájemci o jeho sbírku, nebudu nadále uveřejňovat jména lidí, kteří mi sběratelský materiál poskytli. Všichni vědí, jak jsem jim vděčný za jejich pomoc.
Netýká se to samozřejmě okopírovaných fotografií, to bych se je asi už příště nedohledal.
21. února 2010 - dopis od paní Atanasovské
Vaše stránky, vážený pane Andrýs, jsou jedinečné. Když občas nemám do čeho píchnout, chodím na weby různých měst, sleduji i to, kdo je vytvořil a musím Vám říci, že něco podobného jsem neviděla. Máte je skvěle uspořádané, otitulkované a pořád je doplňujete. Na každé ocenění reagujete velmi skromně a připisujete největší zásluhu lidem, kteří Vám fotky a informace poskytli. Já si myslím, že není až takový problém snímky zapůjčit, protože lidé bývají velmi vstřícní k podobným aktivitám. Těžké je dodat lidem informaci, že takový projekt vůbec existuje a absolutně nejnáročnější je takový projekt udržovat. Rada Smiřic v čele s panem starostou Vás konečně ocenila, tak ještě by Vás mohla dát na stránkách Smiřic do "rychlých odkazů"; jestli jste si všiml, jste uveden na konci seznamu ulic (musí se dát Město Smiřice, mapa města,seznam ulic, tady bych Vás opravdu nečekala/nehledala), nejste uveden v Historii ani Fotogalerii, jestli se pletu, opravte mě. Holohlavy Vás mají na první stránce, která se návštěvníkovi otevře a návštěvníků holohlavských stránek je, vzhledem k velikosti obce, hodně (za loňský rok, resp. od 22. února 2009 do dneška to bylo 16 tis. přímých vstupů).
Chtěla jsem Vám ještě říci, že moje matka, bude jí 90, je docela čilá a plno věcí si pamatuje, někdy si nemůže hned vzpomenout a tak dlouho se moří, dokud si nevzpomene, třeba až druhý den, komentuje skoro každý snímek, většinu snímků s radostí (jéje, tady se říkalo tak a tak a ta paní vypadala následovně a líčí mi, jak ta paní vypadala...), některý s hořkostí, např. nikdy neopomene zmínit jakéhosi pana učitele, který učil katechismus a hřbetem ruky ji vícekrát uhodil do zátylku, protože nebyla dostatečně zbožná (jak by mohla být zbožná, když rodiče byli spíš nalevo). Vždycky pookřeje, rozveselí se, vidí svoje mládí, byl jste někdy u tak starého člověka, který si prohlíží fotky? Vidí obchod "u Julišů", tam prodávala její maminka Marie Dittrichová, roz. Zaňková z obce Čánka, a hned mi začne vykládat, co se tam prodávalo, jak moc byla její maminka oblíbená atd. Pak vidí naši bývalou "pastoušku" čp. 113 a líčí mi "zahradnictví" svých rodičů (dávám do uvozovek, protože to nebyla živnost v pravém slova smyslu), kde byla pařeniště a jak pomáhala svojí mamince pikýrovat zeleninu. U pivovaru zase vypráví, že děda, resp. její otec, nikdy nebyl bez práce, protože pivovar stále jel, že před válkou bral 160 Kč týdně, ale pivo moc nepil, takže deputátní pivo měnili za mléko nebo za války za cigarety. Někdy jsem z toho zmořená, protože není k odtržení a naučila jsem ji prohlížet, jenže ruka se třese a jakmile klikne jinam, ztratí se a nedokáže se vrátit. Takže než bych běhala sem tam, sedím u ní a čas od času prohlížíme, já poslouchám, ona se raduje a nikdy, nikdy, pane Andrýs, nezapomene říci, že za Vašimi stránkami je obrovský kus práce.
Vytvoření stránek byl dobrý nápad, jste šikovný a vytrvalý, vynaložil jste velké úsilí a možná byste si měl zařídit ochrannou známku (jestli ji ještě nemáte). ..........
S pozdravem Petra Atanasovská ( Smiřice )
27.ledna 2010
byl jsem pozván na jednání rady města Smiřice, zde mi pan starosta Luboš Tuzar předal finanční odměnu a poděkování s textem:
„Rada města Smiřice děkuje panu Přemyslu Andrýsovi za dlouhodobou propagaci města Smiřice na webových stránkách www.smirice.eu“.
Bylo to pro mne nečekané a dost potěšující. Když jsem před šesti lety začínal, tak jsem nečekal, že se stránky takto rozrostou.
Paní Hottmarová se ptala, jestli mám stále co přidávat na stránky. Hned druhý den pro ni přišla odpověď od pana Z. Vorla, který znovu ( pokolikáté už ) poslal ofocené materiály.
Mezi nimi jsem objevil poděkování panu Karlu Vorlovi s textem:
„Za nezištnou práci pro veřejnost s. Karlu Vorlovi, městs. archiváři, u příležitosti jeho 60. narozenin“.
Podepsaní: předseda rady Novák Karel a tajemník Tilnar.
Zvláštní náhoda.
Pokud budou existovat lidé, kteří mi budou posílat nové fotky a materiály, tak bude co vystavovat.
22.12.2009 odvysílala televize RTA Východní Čechy reportáž, která vznikla na základě starého filmu který vyrobil Filmový klub ROH Velkovýkrmny Smiřice. Tedy žádné JZD, jak je v reportáži uvedeno. Škoda, že se reportér nesetkal s doktorem Ševčíkem, jedním z autorů filmů.
Film dostal reportér ode mne. Pro reportáž sestříhli moje ,,koktání", proto se nedostalo na poděkování lidem ( 3 vteřiny slávy :-) - ale dobrá reklama na moje stránky). Film mi také nedal pan Kupka, už si nepamatuji od koho je.
Kliknutím na obrázek uvidíte zmíněný film.
Ve filmu je obsaženo postupně např.: Miroslav Volák učí děti ve třídě. Model Smiřic. Filmové záběry od p. J. Litomiského, kde jsou záběry pana Karla Vorla ( vede kolo ), hašení materiálu po němcích v zámku, likvidace výbušnin, vítání ruských vojáků, generál Govorov a předseda revolučního výboru pan Černý.Dál tu jsou letecké záběry Gigantu, na poli stojí vlevo Gustav Brož, ředitel Státního statku, záběry z výpočetní stanice ( děrné štítky ). Letecké záběry cukrovaru a sila,. Lihovar a výroba miniaturek. Dřevotvar s výrobou nábytku a budování nové haly. Plenární zasedání s přednášejícím předsedou MěNV Jaroslavem Peřinou ( byl předseda 1974 - 1979 ). Smiřické jesle a školka. Stavba sídliště gen. Govorova. Přestavba budovy na malém stadioně. Stavba čerpací stanice, k hotové stanici přijíždí se statkovou Tatrou 603 figurant pan Fischer. To ještě obsluhovali čerpadláři venku. Smiřický kostel. Loutkové divadlo.Fotbalisté. Kuželkáři. A nakonec průvod 1. máje se zemědělskou technikou a alegorickými vozy. Film trvá půl hodiny.
14.12.2009 jsem dostal milý dopis od paní Spitzerové z Kanady
Mily pane Andrys,
Chtela bych vam podekovat za skvely "website" o Smiricich. Jsem vnucka byvalych majitelu restaurace U krepelek, Hugo Nyvlta a Anezky Nyvltove--Jiraskova 363.
Jako decko jsem stravila mnoho casu (hlavne v lete) u prarodicu a mam krasne vzpominky na Smirice. Pamatuji se na nadrazi, hlavni ulici, loutkove divadlo, kino, Plivatka na Labi, zahradnictvi pana Jezka, pana Spurneho (kamarada meho taty), casto jsme byli u neho ve stare, nizke budove, pana Absolona--zubare.
V roce 1968 se moje rodina (rodice a ja) odstehovala do Kanady. Do Smiric jsem se vratila dvakrat po padu "rezimu." Nasla jsem oba me kamarady ze stejne ulice: Alenu a Honzu Hamplovy. Pri me prvni navsteve v roce 1990, jejich rodice byli jeste nazivu, zili stale na Jiraskove ulici, skoro naproti.
I kdyz budova restaurace byla zkonfiskovana statem, byla nam po krachu rezimu vracena a prodali jsme ji s pomoci druheho potomka Nyvltu (Vladimira Cernohouse), ktery zije v Jablonci nad Nisou, mestu Smirice. Je tam dnes umelecka skola.
Velmi rada si prohlizim vase fotografie domu a ulic ve Smiricich, a vidim, co se zmenilo, a co je stale tak, jak si to pamatuji.
Preji vam vesele Vanoce a stastny Novy rok.
Katerina (Katka) Spitzerova
V květnu 2009 byly stránky na doméně www.smirice.eu zařazeny do WebArchivu Národní knihovny České republiky.
WebArchiv je digitální archiv „českých“ webových zdrojů, které jsou zde shromažďovány za účelem jejich dlouhodobého uchování. Ochranu a uchování těchto dokumentů zajišťuje od roku 2000 Národní knihovna ČR ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou a Ústavem výpočetní techniky Masarykovy univerzity. Pro archivaci webu jsou využívány nástroje vyvinuté organizací Internet Archive, resp. konsorciem IIPC (International Internet Preservation Consortium). Od roku 2007 je členem IIPC i WebArchiv.
www.webarchiv.cz
2.4.2009
Tohoto dne dosáhl počet přístupů na hlavní stránku počtu 30 000. ( Od 13.5.2004 ) Děkuji za vaši přízeň.
12.2.2009
Obrátil se na mne jeden člověk, který chtěl odstranit své jméno z ročenky smiřické školy, protože s tím měl problémy v práci. Samozřejmě jsem ihned vyhověl. Jestliže chcete také své jméno vymazat, ať už z jakéhokoliv důvodu, napište mi a domluvíme se.
A znovu poděkování, tentokrát už čtyřem lidem, kteří mi odpověděli na moji prosbu o pomoc při přepisování textů pro tyto stránky. Svoji prací mi pomohli. Děkuji.
30. září 2008
Dáša Honsnejmanová roz. Hrochová mi napsala o článku, který o mých stránkách umístila na web www.mistnikultura.cz
Z webu obce Smiřice
SMIŘICE: Koníček aneb Když někdo miluje svoji obec….
Tak by se dal nazvat web, který jsem objevila zcela náhodně při svých nočních toulkách na internetu. Když mi po zadání slova, už ani nevím kterého, ve vyhledávači naskočila ikona Smiřice a Holohlavy, neváhala jsem ani chvilku. Hlavním důvodem bylo, že jsem ve Smiřicích vyrůstala a byla jsem zvědavá, co se na stránkách všechno dá najít. Byla jsem však velmi mile překvapená obsáhlostí stránek a jejich zpracováním. Jsou zde informace opravdu z daleké minulosti, ale také ze současnosti. Autor stránek se zaměřuje především na vkládání fotografií a dokumentů, ale je zde mnoho textů, které fotografie přibližují a oživují. Je na nich prostě vidět velká píle, trpělivost, ale především láska k rodné obci a k historii.
Najdeme zde například oddíly: Historie a války Ulice Smiřic a Holohlav – fotografie domů, seznamy lidí Usedlosti panství Smiřic Spolky, firmy, průmyslové i zemědělské podniky Sportovní dění v obcích, kultura…. Pohlednice a novoročenky, výuční listy, poštovní razítka… Ročenky smiřické a holohlavské školy a mnoho dalších zajímavých dokumentů a fotografií.
Prohlížení těchto stránek není chvilková záležitost, a když vás s městem navíc pojí část života, určitě se od nich hned tak neodtrnete. Tak jako já… našla jsem se v jedné ročence smiřické školy a bylo to opravdu úsměvné nahlédnutí do starých školních fotografií. Stránky zpracovává pan Přemysl Andrýs, který je neustále aktualizuje, stále hledá nové staré fotografie a dokumenty. A pod čím stránky najdete? Úplně jednoduše www.smirice.eu.
Dáša Honsnejmanová,
kronikářka obce Mokré www.obecmokre.cz/kronika.
( stránka s textem: www.mistnikultura.cz/?q=z-webu-obce-smirice )
14.května 2008
Vážený pane,
před časem jsem "zabrousil" na Vaše stránky o Smiřicích a musim říct, že se mi velmi zalíbily. Já jsem sice "rodák", ale jen do roku 1971.
Při prohlížení fotografií jsem našel v popisech dvě mezery, které umím doplnit:
Na fotografii "Červený kríž 1936" .... atd.
Budu se na Vaše pěkné stránky určitě vracet, možná na něco ještě přijdu.
Přeju Vám mnoho zdaru v dalších, zejména historických bádáních a v péči o stránky Smiřic !
S pozdravem
univ.- prof. Ing. Miloslav Janhuba, CSc. ("slavjan") Praha Žižkov
Tento dopis zde není vystaven pro pochvalu mých stránek ( i když mě to samozřejmě dělá radost :-) ). Ale proto, že si pan profesor udělal čas a doplnil mi chybějící údaje podle svých znalostí. Taky mohl mávnout rukou a nechat to být. Doufám, že nezůstane osamocen a také vy doplníte údaje podle vašich vědomostí.
8. února 2008
Cítím potřebu poděkovat.
Poděkovat Vám všem, kteří mi píšete a pomáháte vytvářet tyto stránky.
Začnu poděkováním pracovníkům Smiřického a Holohlavského úřadu, nechali mi okopírovat svůj fotografický archív a i jiné materiály. Vždy ochotná paní Vlaďka Reichová, ze smiřického MěÚ, mi poslala mnoho přepsaných materiálů a upozorňuje mě na další.
Velké množství krásných materiálů mi poskytl pan Zdeněk Vorel z Varnsdorfu a stále na mne pamatuje při procházení webových stránek. Stejně tak pan Martin Kareš z Prahy na mne myslí v archívech. Při studiu ještě vypracoval další velkou práci, kterou chce publikovat na mých stránkách. Mimochodem, vyhledávač je jeho nápad. Pan Miloslav Volák, člen redakční rady smiřického Zpravodaje, mě stále zásobuje informacemi. Pan ing. Kupka mi vždy ochotně poradí a pomůže. Dokonce napsal, na mou prosbu, rodokmen Malburgovy rodiny v němčině. Ten jsme potom poslali na adresu pana Heinrich Mautner Markhof. Ing. Kupka udělal práci a já jsem získal za odměnu fotografie starých členů rodiny, která původně bydlela ve Smiřicích. Bývalý smiřičák Miloš Dvořák z Prahy se celý život zajímá o divadelnictví, jsem rád, že jeho práce je vystavená na mých stránkách.
Jsem rád, že mi lidé věří a fotky mi svěří na okopírování, tak jako paní Otčenášová, Karliaková, Knapová, Nepokojová, pánové Matyáš, Jar. Brož, Vébr, Škvrna a jiní. Lidé také přijdou ke mně domů a přivezou co mají, patří k nim také bývalá holohlavačka paní Lída Hrubá, pan Bořík Dušek a další. Nesmím zapomenout na milé lidi ze smiřického sboru Církve československé husitské. Martin Sládek z Hradce Králové mi posílal materiály. I z ciziny mi lidé posílají fotografie, například pan Otakar Karel z Německa a pan Soukup z USA.
Ano jsou takoví lidé. Určitě nechtějí jen, aby byli někde vidět, ale pochopili, že lidská paměť je hodně krátká. Vždyť proto jsem začal vystavovat fotografie školních tříd. Budete se divit, kolik lidí si už dnes nepamatuje jména svých spolužáků ( vím o čem píšu, jsem jeden z nich ).
Když ještě mohl, tak mi pan Rudolf Andrýs z Holohlav, jako poslední pamětník popisoval lidi na zažloutlých fotografiích. A to mu bude příští rok neuvěřitelných 90 let. Přeji mu mnoho sil. V srpnu 2006 mi Marie Holečková popisovala jména spolužáků ve své páté třídě. Jako nejstarší obyvatelce Holohlav jí v tu dobu bylo 96 let ( můžete ji vidět v ročence v roce 1910 ).
Stačí málo, projít domácí fotoalbum, nebo jít po městě a všimnout si, co ještě není na mých stránkách. Nebo, co tam už je, ale chybně. Pan Škvrna ví, co myslím. Naše společná paměť, tak bude přístupná pro všechny.
Je to mnoho lidí, mnoho na to, abych jim všem zde poděkoval. Ať se na mne nezlobí ti, které jsem nejmenoval, všichni jsou jmenováni pod vystaveným materiálem. Vám všem moc a moc děkuji, děláte správnou věc. Jen se podívejte na počítadlo přístupů na hlavní stránku. Za rok 2006 bylo napočítáno 6 100 a za rok 2007 už 7 400 přístupů.
Možná lidi otravuju, omlouvám se za to, ale proč to nezkusit. Byl jsem například kontaktován pracovníkem hradeckého muzea Jiřím Zikmundem, potom jsem si ním domluvil schůzku. Bohužel jsme u něho v muzeu fotografie Smiřic nenašli. Využil jsem jeho ochoty a vysvětlil mu moji myšlenku. Vytvořit webovou stránku, kde by povolaný člověk popsal historii osídlení kolem Smiřic a Holohlav i s fotografiemi vykopaných předmětů. Pan Zikmund mě zavedl do jiné kanceláře, kde mě vedoucí archeologického oddělení PhDr Jiří Sigl vyvedl z mé naivity. Byl by to prý roční pracovní úkol. Naše okolí bylo hodně osídlené a seznam vykopávek je na papírových kartičkách. Další věc jsou autorská práva na fotografie. Pochopil jsem a poděkoval. Naštěstí na mne byli hodní.
Ještě jednou děkuji za vaši pomoc a případné další fotky pro vystavení na mých stránkách.
Přeji Vám v životě jen vše dobré. Přemek Andrýs.
22. srpna 2007
Dobrý večer,
moc jste mě potěšil rychlou odpovědí i zařazením souboru na Vaše stránky. Jsem velmi spokojený i s úpravou příspěvku včetně odkazů. Přepisovat údaje ze starých katastrů do abecedního "adresáře" podle jmen byla sice strašně nezábavná a zdlouhavá činnost, ale řadě badatelů zejména z řad genealogů pak tyto adresáře ulehčily spoustu práce, když ztratili stopu svých předků. Adresáře jsem sice kdysi věnoval v tištěné podobě do Národního archivu v Praze, Státního okresního archivu v Hradci a pochopitelně do knihovny v Černilově, ale i tak se k nim dostal jen omezený počet zájemců. Díky Vašim stránkám se jejich počet výrazně rozšíří a doufám, že spoustě dalších lidí tím pomůžeme...
Co se týče mých článků, je velký problém, že ke spoustě z nich se nelze často ani přes Google dostat. Přesto i tam je spousta materiálu, který by mohla řada lidí využít. Obyvatelé celého mikroregionu Černilovska dostávají sice Zpravodaj pravidelně zdarma, ale jsou i jiní...
Proto Vám rád sdělím tyto informace:
Čísla Zpravodaje Kaltouz (původní forma časopisu) z let 1994 až 2003 jsou uveřejněna na těchto stránkách:
www.mesta.obce.cz/cernilov/eKaltouz/kaltouz.htm
Čísla Zpravodaje Mikroregionu Černilovsko od března 2004 jsou uveřejněna na těchto stránkách:
www.cernilov.cz/urad/download.php
Všechny moje články mají souhrnný pracovní název "Čtení o starém Černilovsku" - ve Zpravodaji jsou uveřejněny v rubrice "Oprášeno z kronik". Pokud by se Vám chtělo vytvořit i tuto sekci na Vašich stránkách tak, aby se čtenář mohl po kliknutí na název článku dostat na příslušné číslo Zpravodaje, bylo by to výborné. Jednak celá oblast Černilovska patřila pod smiřické panství a měla s ním stejné dějiny, jednak se občas zmiňuji i o Smiřicích nebo Holohlavech (např. v první kapitole Hříšných lidí Černilovska nebo v Zapomenuté historii černilovského školství). Do budoucna bych Vás v tomto případě samozřejmě informoval o tom, až by mi vyšlo něco dalšího. Vzhledem k tomu, že záměrně vyhledávám archivní materiály, o jejichž existenci neměli obecní kronikáři ponětí nebo je nedokázali kvůli starému písmu přečíst nebo interpretovat, trvá mi příprava každého příspěvku déle, ale určitě bych na Vás nezapomněl:-)
Budu se těšit na případnou další spolupráci. Mějte se pěkně a přeji Vašim stránkám spoustu dalších spokojených návštěvníků. Martin Kareš
7. února 2007
Dobry den,
pan Andrýs, mam k Vam velku prosbu. Chcem si touto cestou najst svoju rodinu, s ktorou som sa nikdy nestretla. Rodina je po mojej nebohej mame, ktora pochadzala zo Smiric.
Moji rodicia Jozef a Růžena Rosinova rod. Sychrova narodena 1.4.1917, moj dedko s babkou boli Jozef Sychra ( z Kostelca n / Orlici č.4 narodeny vo Svidnici č.3 ) a Antonia Sychrova rod. Matoušova ( Velká Cerma 54 ). Mama s otcom byvali do roku asi 1949 / 1950 v Smiřiciach potom sa prestahovali na Slovensko. Moja sestra Jaroslava Rosinova sa v tom case narodila v Cechach.
Neviem ci su udaje spravne, ale bohuzial ine nemam a velmi rada by som sa dopatrala mojej rodiny. Este viem, ze mama bola zo styroch deti, mala brata a dve sestry. Jedna sestra bola vydata, volala sa tusim Vachkova a druha jej zomrela tragicky ked bola mlada. Brat, ktory sa volal Bohus bohuzial neviem kde naposledy byval.
To by bolo asi vsetko co viem. Velmi pekne vam zatial dakujem a prajem vam len vsetko dobre.
Stanislava Polacka rod. Rosinova
Paní Polacké jsem slíbil pomoc.
Na svou stránku jsem vystavil fotografie sourozenců Sychrových a jejich maminky. Přitom jsem pátral ve Smiřicích.
První co mě napadlo bylo, podívat se do matriky oddaných na Městské úřadě. Při tvorbě mého rodokmenu tady byly cenné informace. Zašel jsem za matrikářkou p. Jágrovou. Samozřejmě jsem se podívat mohl, musel jsem se však zapsat do knihy, protože p. Polacká není moje příbuzná. Nechal jsem to být, paní Polacká si sem napíše sama, jistě ji vyhoví. ( to jsem ale nevěděl, že už sem psala, než napsala mě ).
Další možnost byla v seznamu majitelů hrobů. Tady není žádné papírování. To už jsem zjistil, když jsem hledal hrob pro pana Otakara Karla z německého Hamburku. A opravdu jsme hrob našli. Ochotná paní Vítová v počítači našla hrob č 102 / 2 se zápisem, že hrob založil Bohumil Sychra v roce 1937. Je tady pochována 14letá Věra Sychrová, dále zde odpočívají Miroslav a Josef Vachkovi. Dozvěděl jsem se, kdo hrob platí. Jednu větev rodiny jsem už tedy zjistil. Ještě jsem hrob vyfotografoval a fotky poslal na Slovensko.
Jenže jméno Sychra nikdo neznal. Nakonec osvědčená pamětnice mi poradila další paní. A to byla ta správná osoba. Jméno Sychra ji bylo známé. Poslala mě do obchodu k Monice, tady prý ta paní prodávala. Jenže milá paní zkomolila jméno a nikdo ji tady neznal, ještě že jsem si také napsal jméno za svobodna. Prodavačka ji poznala jako svoji sousedku.
Tak konečně jsem zazvonil u správné osoby. Paní ze mě asi byla dost překvapená. Jméno Sychra se u ní v rodině, ale vyskytovalo. Její tatínek byl švagr pana Sychry. Hlavně znala adresy jeho dcer. Nebydlí totiž ve Smiřicích.
Paní Polacká byla ráda.
Teď už je to na nich, jak se zkontaktují.
Fotografie na mé stránce už byly zbytečné, proto jsem je odstranil.
Dopis ze dne 16.3.2007 uzavírá tento příběh:
Dobrý deň pan Andrýs, nedá mi aby som sa s vami nepodelila o radosť. Veľká vďaka vám za vašu pomoc, konečne sa mi ozvala jedna sesternica ktorej som napísala. Býva v Svobode nad Úpou, druhá v Prahe, tá sa mi zatiaľ neozvala.Tiež vďaka pani Binarovej, ktorá mi adresy na moje sestrenice dala. Takže konečne sme sa dostali do vytúženeho cieľa. Ste ozaj veľmi dobrý človek, ktorý rád pomôže druhým, preto vám patrí srdečná vďaka.
Prajem vám veľa, veľa dobrého ako aj vašej pani manželke, nech sa vám stále v živote darí.
Stanislava Polacká
7. února 2007 přišel z adresy ,,statni statek ...." tento dopis:
Jen pro upřesnění pane Andrýs, na svých stránkách píšete, že Město Smiřice odkoupilo od Státního statku Smiřice s.p. pozemky městského parku a zahrádky což není pravda. Městu byly tyto pozemky převedeny bezúplatně. Nevím kdo Vám tuto nesprávnou informaci poskytl.
Stejný den jsem odpověděl:
Dobrý den,
informaci nemám z vlastní hlavy někde jsem ji opsal, bohužel u ní nemám zdroj a už si nepamatuju odkud je. Jestli můžete, napište mi prosím vaše jméno, uveřejním opravu. Děkuji Přemek Andrýs
8.2.2006 mi pisatel poslal část smlouvy o převodu.
Moje Informace o převodu pozemků byla také pouze ústní. Podařilo se mi ale v poznámkách mých předchůdců objevit koncepty Smluv o předání pozemků Městu Smiřice. Proto Vám posílám alespoň část jejich znění abyste se přesvědčil, že šlo o převod nikoli prodej. Pokud budete mít zájem, můžete si na Městě ověřit jejich spolehlivost. Víte pane Andrýs Vaše stránky jsou velice pěkné, ale z některých komentářů, které uvádíte čiší poplatnost současné době, hlavně co se týče Státního statku. A to je vlastně docela dobře možné, že jste byl jeho zaměstnancem, viďte ! Nevím, kolik máte času, ale bude Vám jen ku prospěchu, když si alespoň zásadní věci budete ověřovat u lidí, kteří by o tom něco měli vědět. Přeji pěkný den.
Moje odpověď:
Dobrý den,
děkuji za informace a dokument o převodu. Škoda, že se nechcete podepsat. No nic, opravím informaci bez Vašeho podpisu. Ještě mi prosím sdělte, která moje vlastní informace je poplatná dnešní době.
Informace čerpám z popisů fotografií v archivu, smiřického Zpravodaje a dalších dokumentů. Jediný vlastní článek je na stránce o 1. máji a za tím si stojím. Na stránkách o Státním statku jsem nenašel nic zvláštního.
Co se týká ověřování informací. Tady narážím na ochotu lidí. Za tu dobu co stránky vytvářím, jsem poznal mnoho lidí. Jedni jsou ochotní a pomohou, druzí na rovinu řeknou, že nic nemají. Ať to je, nebo není pravda, se nedozvím. Další mi něco slíbí a já se ničeho nedočkám. Těchto posledních lidí je naštěstí minimum. Proto jsem rád, když se mi ozve někdo, tak jako Vy, a převzaté informace doplní nebo opraví. Za to Vám děkuji. Jedná se mi o to, aby stránky byly informačně správné. Politika tady nemá co dělat.
Mějte se hezky Přemek Andrýs
Jsem rád, že se chyba opravila. Není první a jistě ani poslední. Opravdu nechápu proč se pisatel nepodepsal. Nebo, že by to bylo tím útočným tónem. Nebo se mi to jenom zdá. V každém případě je to první anonym.
Ještě k tomu ověřování informací. Napadlo mne, kdo ověří ověřované informace. Lidská paměť je ošidná věc. Skutečnosti se přibarvují podle potřeby.
10.června 2006
Dobrý den,
od mé dlouholeté kamarádky a bývalé spolužačky Laďky Mengrové - Reichové jsem se dozvěděla o Vašich internetových stránkách. Jelikož jsem rodačka ze Skalice a zajímám se o své okolí, tak jsem "zabloudila" po internetu i k Vám a můžu říct, že to bylo opravdu milé zabloudění. Jsem nadšená - tolik krásných fotografií, jak se město měnilo, staré stavby ustupovaly novým ( dle mého názoru to ne vždy byla změna k lepšímu ), plno nových poznatků z historie města, jeho legendy, přestavba školních budov, atd.atd... No prostě nádhera! Je milé, když někdo věnuje svůj čas a asi ho nebylo málo, tak bohumilé činnosti, ze které mají radost i ostatní. Zasmála jsem se nad svojí fotografií z první třídy v ročence školy - kam že jsem se to dostala?? Na internet? :-))) Děkuji moc a přeji Vám mnoho sil a úspěchu ve Vaší další činnosti.
Pavla Svatoňová, Hradec Králové
4.dubna 2006
Vytvářím ještě jeden sběratelský web, kde mám nabídku nálepek z ovoce a banánů na výměnu. Mám tam také reklamu na stránky o Smiřicích a Holohlavech. A právě odsud se připojila moje známá. Jak je vidět, tak i pražandu mohou zajímat Smiřice. Pro vysvětlení - dopis byl odeslaný v 23:17 hodin
Ahoj Přemku.
Když jsem si prohlédla Tvé dublety nálepek z ovoce, začala jsem si prohlížet fotky Smiřic a další zajímavosti ze života ve Smiřicích na Tvých stránkách a tak jsem se do toho zabrala, že najednou koukám, hodin fůra, nádobí neumyté (mě by asi zase měl vykopávat od počítače můj drahý choť). Ale máš to všechno tak suprově uspořádané a popsané, že jsem se nemohla utrhnout. Úžasné fotky - staré i zcela nové ! Taky se pokouším o dokumentaci dění okolo sebe, nedávám ale přednost architektuře, zajímá mě příroda. Běhám po naší mini zahradě a co přede mnou neuteče, všechno fotím. Čili hlavně kytky, a zviřátka divoká i domácí ( děti včetně ).
Tak to je zatím všechno, už se mi oči klíží a únavou klofu do klávesnice nosem. Tak Tě zatím zdravím, doufám, že Ti velká voda nepřidělala starosti, my bydlíme na kopci, takže je mi líto těch vyplavených, kteří takové štěstí nemají.
Zdraví Tě Majka.
5.března 2006
.....Četl jsem ten článek o Vorlovejch, tedy co ten všechno nedělal nebo dělal to je až neuvěřitelný a pocházel z takové malé vesničky jménem Smiřice......
Otakar Karel z německého Hamburku. Příbuzný Eduarda Karla - čestného občana Smiřic.
7.února 2006 vyšel v Hradecké příloze Mladé fronty DNES, tento článek.
Sběratel sestavil fotografickou kroniku Smiřic
Přemku Andrýsovi ze Smiřic před šesti lety učarovaly historické obrázky města. Dnes prostřednictvím jeho internetových stránek a stovek snímků mohou lidé z celého světa nahlédnout do dávno zmizelých ulic i tváří obyvatel. Andrýsovy stránky na městském webu připomínají pomyslný stroj času. Jejich návštěvníkům před očima vyvstává dávno zaniklá sláva Malburgovy továrny na výrobu likérů, Lefnarova cikorkárna, Boznerova cementárna, cihelna, pivovar, cukrovar, staré chalupy, domy i zaniklé mosty přes splavy, na jejichž místě dnes vede silnice. Mezi nejstarší snímky patří fotografie smiřického nádraží z roku 1871.
„Původně jsem sbíral etikety, k historii jsem se dostal, až když jsem začal pátrat po rodinných předcích. Radnice mi umožnila podívat se do smiřického archivu, kde jsem vedle starých dokumentů objevil spoustu fotografií. Bylo mi líto je nevyužít. Chtěl jsem, aby si je mohli prohlédnout i ostatní,“ vysvětluje sběratel.
Své zálibě obětuje všechen volný čas a díky podpoře obyvatel Smiřic, kteří jeho sbírku rozšiřují o další obrázky, má dnes na stovky historických snímků městečka, sousedních Holohlav i jejich obyvatel. Zachycují život ve městě v dobách RakouskoUherska, meziválečného Československa, německé okupace i v éře budování socialismu.
Na zažloutlých snímcích defilují při slavnostních příležitostech členové různých spolků, jednot i školáci. Nechybí mezi nimi ani snímek dětského pěveckého sboru smiřické školy z roku 1944 s tehdy jedenáctiletým Luďkem Munzarem.
Obrazová galerie Smiřic se neustále rozrůstá také díky fotografiím a dopisům potomků smiřických rodáků, které přicházejí i ze zámoří. „Lidé jsou rádi, když se o obrázku také něco zajímavého dočtou. Proto se snažím získat o nich co nejvíc informací. Zatím chodí jen samé pochvalné dopisy, ale byl bych rád, kdyby mi ti, kteří navštěvují moje stránky, napsali, co se jim naopak nelíbí, co by se dalo vylepšit,“ dodává Andrýs.
Autorka Jana Krejčová. Regionální mutace | Mladá fronta DNES - východní Čechy,
Je to dobrá reklama mých stránek. Doufám, že se najdou další lidi, kteří mají doma materiály o Smiřicích a Holohlavech a nechají mě je okopírovat.
Jen pro doplnění:
Nemám doma žádné fotografie, vše si jen půjčím a okopíruju. Tím chci říci, že by tyto stránky nemohly vzniknou bez ochotných lidí ze Smiřic a okolí. Moc jim děkuji.
Moje stránky nejsou na městském webu, místo si musím platit u poskytovatele připojení. ( Na tuto poznámku reagoval provozovatel www.kralici.cz a poskytl mi bezplatně prostor na svém webu. Děkuji. 23.3.2006 )
Domlouval jsem si s fotografem, že mě přiretušuje vlasy na čele. Prý to není problém, ale vykašlal se na to.
Novinářka Jana Krejčová je také absolventkou smiřické školy.
6.listopadu 2005
Vážený pane,
Chtěla bych Vám za Vaši práci velice poděkovat. Vaše stránky mi připomněly dětství, kdy jsem každoročně trávila prázdniny u babičky p. Marie Lukáškové, která bydlela v domě mezi bývalým dřevotvarem a kostelem Českobratrským. Trošku mě mrzí, že žádná fotografie není z tohoto místa, kde byl i krásný parčík. Při poslední návštěvě Smiřic jsem se smutně dívala na holé prostranství vedle domu s pečovatelskou službou. Dědeček p. Josef Lukášek se velice aktivně zúčastňoval prací pro národní výbor, např. výstavba chodníků apod. Pokud budete mít zájem mohu zaslat nějaké fotografie z této chybějící části Smiřic. Ještě jednou děkuji za sebe i za maminku p. Annu roz. Lukáškovou, které jsem ukázkou Vašich stránek udělala velkou radost. Přeji hodně zdaru při aktualizaci těchto stránek.
S pozdravem Jiřina Bartoníková
31. října 2005
Vazeny pane Andrys, chci Vam timto vyjadrit diky za shlednui Vasich stranek - celkem jsem na nich stravil vice nez 20 hodin - sel jsem spat ve 4.30 rano mojeho casu { bylo pro to pro mne tak zajimave byt na mistech kde jsem vyrustal a chodil do skoly ) - neni pro mne ani mozne vyjadrit slovy obdiv nad praci kterou jste venoval na to dilo. Bylo pro mne velice dojemne videt obrazek Hospody "U Valteru" kde jsme nekolik roku bydleli potom videt Tuckovu Hospodu v Holohlavech a my jsme bydleli ve staveni ( Kotlanduv Statek ??? ) naproti Tuckovym v dlouhem dome ... muj otec delal ucetniho na Statnim Statku v Holohlavech. Nasel jsem si zde Muj Album z obrazky z roku 1942 kdyz jsem se narodil v Breznu na Dolnim ( Vodnim ) Plese ( Wasserples ) a tak jsem porovnaval mnoho dobovych fotografii z albumu s Vasi galerii - pozdeji Vam nejake i poslu Tyrsuv Most - Ceskobratrska Cirkev kde jsem mel krtiny - Farar Pecina... Doufam ze behem pristich 60 dni zavitam do Cech a bylo by mi cti se s Vami setkat.
S pozdravem Peter Soukup, San Pedro ( Los Angeles ) California
|
Dear Mr Andrys,
my great grandparents Jozef Svab/ Anna Tuckova came to Smirice shortly after 1880 from Bohuslavice and Kralova Lhota. In the very beginning he was a labourer at cukrovar and had later on a life lasting job in the cellars of pivovar. My grandmother Ruzena Helena Svabova was born there in 1886 in cd. 117 (there were no street names yet) and my mother spent her first six years in Smirice as well. A short time after my g-grandparents had died I was there in 1935 (5 years old). To the right of the house they had lived in was a restaurant. Watching your photos it could have been "U Valteru"(first choice by location) or "U slunce" or "U krasne pani". In September 1938 I visited third class of Smirice school for two weeks during occupation by German troops of what was called for just few years "Sudetenland". A brother of my grandmother Jozef Svab lived in one of the streets south of school ( vlecka to Malburg factory was behind the garden) and granted asylum to me at that time. So far my connecting points to Smirice. Last picture of "stare chalupy" pry shows the dwelling of ucitel Sulc. Not pry I have an old photo of a fourth class of Smirice school in 1896 with Ucitel Sulc in centre. If interested in an email copy please let me know. Compliments for your splendid website. One of the most informative and interesting ones I know. Thanks for it. Muzete me psat take cesky. Ja to nemuzu protoze neumim ceskou grammatiku. S pozdravem, Harald Thiel, Leipzig, Germany |
8. října 2005 doufám, že toto je správný překlad: Milý pane Andrýs, moji praprarodičové Josef Šváb / Anna Tučkova přišli do Smiřic krátce po roce 1880 z Bohuslavic a Králové Lhoty. Ze začátku byl praděda dělník v cukrovaru, naposledy pracoval v pivovarských sklepech. Má babička Růžena Helena Švábová se narodila ve Smiřicích v roce 1886 v čp. 117 ( ulice ještě neměla název ) a má matka trávila prvních šest roků ve Smiřicích také. Krátce nato moje praprarodiče zemřeli, bylo to v roce 1935 ( bylo mi 5 let). Vpravo od domu kde oni žili byla restaurace. Podle vašich fotek to mohlo být ,,U Valterů" ( první volba umístěním ) nebo ,,U slunce" nebo ,,U krásné paní". V září 1938 jsem navštěvoval třetí třídu Smiřické školy, dva týdny během okupace našeho území Německými vojsky, které potom pár let nazývali ,,Sudety". Bratr mé babičky Josef Šváb bydlel v jedné z ulic na jih od školy ( vlečka do Malburgovy továrny byla za zahradou ) a byl mým zaručeným azylem v tomto čase. Tak vzdálené je moje spojení se Smiřicemi. Poslední fotografie ve ,,starých chalupách" ukazuje dům učitele Šulce. Mám starou fotku čtvrté třídy smiřické školy z roku 1896 s učitelem Šulcem ve středu. Jestliže máte zájem o e-mailovou kopii, prosím napište mi. Komplimenty pro váš skvělý websajt. Jeden z nejpoučnějších a zajímavých, které znám. Díky za to. S pozdravem, Harald Thiel, Leipzig, Německo |
|
Sehr geehrte Damen und Herren,
meine Frau und ich möchten uns gerne am Freitag, dem 16.September 2005 gegen 10:00 Uhr die kleine Kirche in Chloumek anschauen; http://web.sten.cz/smirice/okoli/chloumek.htm Wir waren letztes Jahr dort, aber leider war der Innenteil dieser wunderschönen Kirche verschlossen. Wir interessieren uns sehr für die frühe Geschichte der Familie Rodovsky. Siehe auch: http://www.boehm-chronik.com/rodov.htm Sicherlich können Sie uns etwas helfen, wenn Sie jemanden beauftragen könnten, uns das Eisentor zu öffnen. Eine Führung durch die Kirche wäre natürlich besonders dankenswert. Wir kommen aus Amerika. Gern erwarte ich Ihre geschätzte Nachricht. Beste Grüsse, Guenter Boehm |
15. srpna 2005 mi přišel tento dopis: Zjednodušeně je zde napsáno, že pan Boehm s manželkou přijede do Smiřic. Má zájem podívat se na Chloumek, kde hledá svoje předky. Návštěva se uskutečnila 16.9.2005. Pan ing. Kupka mi našt ěstí ochotně pomohl a návštěvě se věnoval. Já jen koukal, ale zato mohu přijet do penzionu u Niagarských vodopádů, který tato rodina vlastní. :-) Fotografie návštěvy s panem Kupkou mám na stránce o Chloumku. |