Smiřice a Holohlavy - Vaše dopisy a informace o stránkách

Děkuji za ochotu a pomoc všem lidem, kteří mi zapůjčili materiály zde zobrazené.
Městskému úřadu Smiřice a Obecnímu úřadu v Holohlavech děkuji za zpřístupnění archívů a za ochotu.
Roman Andrýs, Bořík Dušek, Martin Kareš, Eva Knapová, ing. Kupka, Martin Motyčka, ing. Milan Plšek, Vlaďka Reichová, Vladimír Sladký, Jan Šťastný, Miroslav Volák, Zdeněk Vorel
a další milí lidé mi velice pomáhají, děkuji jim za jejich velkou pomoc.
V neposlední řadě děkuji mé manželce.

Zpět na hlavní stránku    starší stránka s Vašimi dopisy

Děkuji vám za pěkné dopisy, je to odměna za moji práci.
Budu rád když mi napíšete. Zajímá mě vaše cesta světem.
Píší mi lidé, tvořící rodokmeny. Nebojte se uvádět jména lidí, které jste ve Smiřicích znali.





12.4.2014
Přestala fungovat bezplatná verze vyhledávače atomz.com, požádal jsem o tuto službu pana Googla.



2.4.2014
Pan Michal Louč mi poslal odkaz na stránku pamětí pana Městeckého dotýkajících se významně Smiřic. Děkuji moc.

Fotografie na které je četník Městecký je --- na této stránce ---. Na fotografii shromáždění je označen číslem 43.

Dobrý den,
  předně bych rád pochválil Váš moc zajímavý web Smiřice.eu, je tam spousta parádních informací. Sám se podílím na podobném projektu ekomuzeum.ratenice.cz/a jsem nadšený tím, kolik podobných webů dnes existuje. Jako orální historik jsem se poněkud oklikou dostal k historii Smiřic a rád bych identifikoval jednu z osob na snímcích z roku 1945, kterou je četník Antonín Městecký. V příloze jsem vám ho označil a přikládám i link, kde se o něm můžete (v případě zájmu) dovědět něco více – www.politictivezni.cz/antonin-mestecky.html Je to celkem pohnutá historie. ......
  Se srdečným pozdravem, Michal Louč



16.2.2014
  Dostávám často dopisy které chválí tyto stránky, nechci je vystavovat, ale vždy mě potěší. Avšak dnes jsem dostal dopis z adresy ,,theSEREDcity....". Neznámý člověk, jak píše nemající žádný vztah k našemu městu a taková milá slova. Moc si toho vážím, je to ocenění a poděkování za práci všech lidí, kteří přispívají na naše stránky.

Dobry den,
   nahodou som pri surfovani na internete narazil na vasu stranku smirice.eu
  Cely vikend sa od nej nemozem odtrhnut, ihned ma zaujala, napriek tomu, ze k vasmu mestu nemam ziadny vztah.
  Tak dobru web stranku preplnenu zaujimavym textom a bohatou fotogaleriou z historie vam moze zavidiet hociktore vacsie mesto.
   Ani sa necudujem, ze stranku archivuje Narodni knihovna Cr.
  Prajem vsetko dobre a vela energie do dalsieho plnenia vasich stranok kvalitnym materialom.
Jano



10.2.2014 - 100 000 za deset let.

   Když jsem si internet před 14 roky zařídil, začal sbírat nálepky z ovoce. K tomu jsem potřeboval webovou stránku pro duplikáty a kontakt s jinými sběrateli. Na stránku jsem umístil také fotografie Smiřic a Holohlav. Později jsem přidával další, ale už se mi sem fotografie nevešly. Proto jsem tyto stránky osamostatnil a v květnu 2004 nasadil počítadlo.Ovšem netušil jsem, kam až to dospěje a do jaké velikosti se tyto stránky rozvinou.Viz tato stránka.
100 000
  Na začátku jsem umístil na svou úvodní stránku počítadlo návštěv. Dne 9.2.2014 na něm naskočilo 100 000. Netrpělivě jsem na to čekal, v sobotu chybělo jen 30, v neděli jsme ale filmovali s dětmi pohádku a já na to zapomněl. Naštěstí v 11:42 hodin vyfotil toto pěkné čísličko pan Milan Koudelka z Pardubic. (9. února 2011 to byla jen polovina a 2.4.2009 jen 30000.)

  Za těch deset let se hodně změnilo. Kde jsou časy malých obrázků a upozorňování, že se budou dlouho načítat. Dnešní stonásobné rychlosti připojení jsou úplně něco jiného.
  Mnohokrát už dokumenty posloužily k mnoha dobrým účelům. Rád vždy pomohu, vždyť ostatní zase pomáhají mě. Není jich málo a už mi lidé věří, že není mým zájmem někoho poškodit, ale jen zachovat informace a dokumenty.
  Jen jednou došlo k nedorozumění a já byl jen krůček od rozbitého nosu. Byla to moje vina, protože jsem nedomyslel souvislosti. Ještě jednou se omlouvám, nestalo se to úmyslně. Budiž to poučení pro příště.
  Stránky postupně zahušťuji informacemi z hradeckého archivu a kronik. Zde opět děkuji paní Kormundové za její velkou práci s přepisem holohlavské školní kroniky.
  Samozřejmě plánují další přidávání, za několik let je zde důchod a tak bude více času – možná. Kamarádi už odcházejí.... V této souvislosti je otázkou, co bude až autor nebude. Stránky a doménu si platím a s mým koncem bude konec i placení. Naštěstí stránky archivuje Národní knihovna České republiky. Tam se dají najít.

  Moc a moc Vám děkuji, bez Vás by tato práce nebyla. Přemek Andrýs



22.6.2013 - paní Musilová mi napsala potěšující dopis:
Dobré ráno, pane Andrýs,
podařilo se nám navázat kontakt s dalším členem rodiny Pfeiferových a sice s bratrancem Ladislavem z Trutnova. Právě včera jsme spolu poprvé hovořily na SKYPE a radost a nadšení bylo oboustranné. Dalo to trochu práce a zapojení několika lidiček, ale povedlo se. První sraz bude ve Smiřicích během prázdnin, datum si ještě upřesníme. Snad se dozvíme o naší rodině zase něco nového a to hlavně díky Vám a Vašeho webu. Bylo by fajn, kdyby jste se s námi také setkal a pokud by se Vám chtělo a nebyli bychom na obtíž, tak bych Vám přesný datum setkání zdělila. Tak ještě jednou díky za Vaši záslužnou práci nejenom pro Smiřice, ale i pro mnoho lidí.
Musilová Hana



28.5.2013 - dopis od paní Štěpánkové
vytečkované jsou vynechané části dopisu
Dobrý den,
  jsem pravnučkou řídícího učitele v.v. Jana Pacáka, zakládajícího člena loutkového divadla ve Smiřicích. V pozůstalosti po rodičích (maminka byla jeho vnučkou) mám knihu J.B. Foerster – jeho životní pouť a tvorba (vydalo Národní hudební vydavatelství Orbis Praha), s vepsaným věnováním učitelského sboru devítiletky mému pradědovi k jeho osmdesátinám, a vloženým listem s přáním k témuž výročí od smiřických Sokolů......
  Se zájmem jsem si na webu prohlédla i fotografie z pradědova pohřbu (byla jsem tehdy ve Smiřicích také, ale vlastního pohřebního průvodu jsem se pro náhlou vysokou teplotu zúčastnit nemohla, pouze jsem přihlížela z okna bytu Pacákových v Palackého ul.). Jedna z popisek u fotografií (údajně dle pí Vágnerové) je zčásti nepřesná, moje babička Pavla Pacáková je zde označena jako žena syna Jiřího, ačkoliv jejím manželem byl starší ze synů, a to Oldřich. Ale to na autencititě nijak neubírá.... jen jsem se dostala hodně zpátky ve vlastní paměti....
Děkuji za vaše stránky.

Z jiného dopisu:
  Ve Smiřicích jsem už dávno nebyla, od smrti prababičky Františky Pacákové jen jednou, s rodiči na návštěvě u Horáků, ještě jako studentka. Překvapení to bylo zejména pro Karla mladšího, který už se nepamatoval na naše dětské dovádění na zahradě domu (a to neuplynulo zase tolik času) , a mám dojem, že už ani ne na včely, jež u nich můj praděd choval. Kontakt jsme udržovali za života mé babičky a Františky Horákové, ženy Karla st. “Teta Fanynka” bývala někdy i u nás na návštěvě, a pamatuji si, jak jsme spolu šly do divadla na představení Létající snoubenky (jakožto středoškoláci jsme měli výhodné vstupenky přes tzv. Klub mladých diváků) a tetička se výborně bavila. Tak jako Karlova babička byla pro mne “tetičkou”, byl pro něj můj praděd “strýčkem”. Až po objasnění těchto vztahů pochopil, kdo že to k nim dorazil. Dnes však bychom kolem sebe nejspíš prošli jako cizí lidé, je to všechno až příliš dávno.
  Na fotografiích na Vašich stránkách mě potěšilo, že vchod do domu Horákových stále vypadá tak, jak mi utkvěl v paměti, včetně zelené barvy. Zato na dům v Palackého ul. kde praděd bydlel, jsem si téměř nemohla vzpomenout. Pamatuji se však, že byt byl v prvním patře, nad kožešnictvím, a vedle přímo na dům nenavazovala další zástavba, ale byl tam plot a zahrada. Pravděpodobně jde o čp. 102. A ještě jeden dům, který jsem na fotkách z ul Palackého “objevila”, mi připomněl pobyt ve Smiřicích, bývalé knihkupectví v čp. 95, ke kterému se váže úsměvný příběh: ve škole jsme dostali za úkol přečíst si knížku “Poplach v Kovářské uličce”, a protože jsem ji neměla, a byl i problém s půjčením, šla jsem se do knihkupectví zeptat. Ovšem na mou otázku, zda mají “Poplach v Kovářské uličce”, prodavačka vytřeštila oči a odpověděla: “To já nevím, tady je Palackého.” Kde jsem nakonec požadovanou knížku koupila, to už bohužel nevím, ale ve Smiřicích to nejspíš nebylo.
  Příbuzenská linie je tato: Jan Pacák a Františka, roz. Holanová, synové Oldřich a Jiří. Syn Jiří s manželkou Ludmilou děti neměli, Oldřich se ženou Pavlou měli dvě dcery, Pavlu a Jiřinu. A Jiřina byla moje maminka. Možná, až na chalupě proberu zděděnou záplavu různých rodinných dokumentů a fotografií, že objevím něco, co by mohlo zajímat i Vás. Uvidíme. Bohužel jsem z této linie Pacáků poslední, kdo praděda Jana znal, a komu některé památky něco říkají......
Zdraví Jiřina Štěpánková



30.3.2013 - dopis od paní Najderské
  Dobrý den, ráda bych moc poděkovala za Vaše úžasné web. stránky. Opravdu precizně a krásně udělané. Pátrám po svých předcích a tyto stránky mi umožnily nahlédnout do jejich života. Myslím, že se dál budu vracet a získávat nové a nové zážitky. Děkuji za Vaši práci. Jinde nenajdete tak podrobný soupis událostí o životě lidí, kteří v dané oblasti žili. Moje babička se jmenovala Morávková, další předci: Hejcman, Veselovský, Zákravský...
  Přeji hodně zdraví a úspěchů ve Vaší záslužné práci. Ivana Najderská

Moc mě těší poděkování od paní Najderské, asi však poděkování nepatří mě.
Oddíly Usedlosti Smiřicka a Majitelé Smiřicka vytvořil Martin Kareš.
Tyto stránky patří k nejprohlíženějším stránkám na webu smirice.eu. Protože to není poprvé, kdy mi přišla chvála na jeho práci, chci zopakovat jeho adresu:
martin.kares(zavináč)email.cz
Tato adresa je i v hlavičce zmíněných stránek. V případě Vaší spokojenosti můžete poděkovat přímo jemu.



19.6.2012 - Smiřice a Holohlavy jsou už také na Google Maps v podrobných průjezdech ulicemi
  Na stránce www.google.cz klikněte nahoře na záložku ,,Mapy", přímý odkaz je --- maps.google.cz --- . Ukáže se mapa republiky, do políčka nahoře napište Smiřice, ( nebo jiné místo podle potřeby ). Na stránce s mapou Smiřic si ,,plusem" vlevo nahoře mapu zvětšete, aby se dal pohodlně panáček ( nad plusem ) přesunout na potřebné místo hledané ulice. Levým tlačítkem myši panáčka držte a vložte do ulice. Pod panáčkem je zelené kolečko to musí být v trase jízdy. Zavřete si záložku vlevo pro větší obraz.
  Moje nedokonalé filmečky ulic už odstraním a na stránku s ulicemi dám odkaz.



23.5.2012 - zápisy ze zasedání městského zastupitelstva
  Zmínil jsem se jednomu člověku, že na stránkách města je první zápis ze zasedání městského zastupitelstva. Vysvětlil jsem mu, kde to najde a že tam jsou zajímavé informace o městě. Prý je do dobrý. Po čase jsem znovu někomu vysvětloval přístup na tuto stránku.
  Zde je přímá cesta na --- první zápis: ---
  Budou však přibývat další zápisy ze zasedání, proto je zde cesta: Na stránkách www.mestosmirice.cz je odkaz „Orgány města“, zde je další odkaz „Zápisy ZM“, na této stránce už stačí jen kliknout na ikonu zápisu.
  Jsou zde informace o chodu města a plánování do budoucnosti. ( Ostatně to byste se také dozvěděli, kdybyste na zastupitelstvo chodili :-) )
  Proč o tom píšu ? Byl jsem totiž jednat v radě města, kde jsem navrhoval internetové přenosy z jednání zastupitelstva města a přijímání novinek ze smiřických stránek. ( mimo jiné i zápisů ze zasedání zastupitelstva ). I když město tuto aktivitu neplánuje, pan starosta mi přislíbil, že o vystavování zápisů ZM budou uvažovat. Tak je to tady. Jestliže jsem k tomu malinko přispěl, moc mě to těší.



18.dubna 2012
Paní Reichová mi přeposlala dopis z městského úřadu Smiřice

  Vážení obyvatelé města Smiřice velice mě zaujaly a zárověň potěšily Vaše stránky na internetu.Jsem narozen v roce 1940 ve Smiřicích čp.354. V roce 1946 jsme se přestěhovali do Mladých Buků. Zvláště pozorně jsem si přečetl stránky o Anežce Malé. Matka byla její kamarádka a otec s panem Malým pracoval. Na dobové fotce z roku 1949 jsem poznal otce a sebe. V posledním dopise vzpomíná Anežka na svojí kamarádku Aničku a jejiho syna Stanislava. Oživil jsem si vzpomínky na vyprávění rodičů o Anežce. Ještě si vzpomínám na jména Hoĺečkovi, Satoranský, Mladkovy, Heřmanovi. Ještě jednou Vám chci poděkovat za oživení mých vzpomínek.
   Vlček Stanislav,Vinařská ul.78, Zaječí



22. listopadu 2011
Co je a co není normální

  V sobotu se ve Smiřicích poprali.
  Jel jsem z návštěvy o půl druhé v noci. Před restaurací Sluníčko stála tři policejní auta a spousta lidí.
  Dalo by se říct normálka. To bylo vždycky. Bujní hřebečkové se musí vyřádit. Nebyli jsme jiní.

   V pondělí, ve čtvrt na sedm ráno, jsem jel na kole do práce. U tabáku, na křižovatce směrem k nádraží, se pohyboval nějaký kluk a vší silou křičel. Nekřičel – řval, až chroptěl.
   Byl dobře ustrojený a jel na kole. Zastavil se, vracel se zpátky. Mezitím projelo auto. Připadalo mi, že je zmatený. Projel jsem a pokračoval v cestě. Slyšel jsem ho až u sběrny surovin.
   Je normální projet a nezeptat se, jestli nepotřebuje pomoc ? Může za jeho stav nemoc, nebo drogy ? Proč přemýšlím o tom, jestli mi poděkuje, nebo mi umístí kudlu do břicha ?

  Předpubertální kluci řádí na dětském hřišti mezi paneláky. Sousedka na ně zavolá, ať to neničí, že je to tu pro malé děti. Sousedka se ale dozví že je p…a.
   Tohle snad už normální není. Tenkrát mě viděl pan Luňáček ve školním parku v Holohlavech kouřit, hned na mě zavolal „počkej, já to řeknu tátovi“. Nedostal jsem, ale slíbil, že kouřit nebudu. Bylo mi asi deset, od té doby nekouřím.
   Dříve se také říkalo: „počkej já to řeknu ve škole“. To už je pryč.
  Běžte dnes říci rodičům, co jejich miláčkové vyvádí. Dejte ale pozor, abyste jednu nedostali. Nepřipadá mi normální bránit své děti opičí láskou a nevychovávat je. To rodiče zapomněli, co vyváděli oni.
   Mimochodem, maminky v létě už na hřiště na Govorovce nerady chodily, protože se zde scházela partička větších dětí a vše ovládly. Sám jsem nemohl zhoupnout vnučku, protože bylo vše poplivané. O každodenním nepořádku by také mohli asi mluvit uklízeči na městě. Není však autorita, která by starším dětem řekla: „běžte na hřiště“.
   Naštěstí je večer klid, také byly doby, že si lidé stěžovali a starosta jim hned řekl, ať zavolají policii. Jsem zvědav, jak to bude s městskými strážníky.

   Absolutně nenormální je šílená příhoda jako z hororu, která se stala dceři mého kamaráda ze Smiřic minulou středu
  Jeho dcera se vracela večer autem z Hradce Králové. Už v Hradci se za její auto přilepilo další auto. Celou cestu zadem do Smiřic jelo blízko za ní a blikalo. Bála se zastavit a rychle dojela domů. Auto jelo stále za ní. Řidička rychle zaparkovala a utíkala domů zvonit na rodiče.
  Její otec vyšel ve chvíli, kdy neznámé auto začalo pomalu najíždět do zaparkovaného auta jeho dcery. Neznámý pronásledovatel jel tak opatrně, aby si nepoškodil svůj lak a začal auto před ním tlačit. Kamarád vyběhl z domu a začal na něho řvát. Auto se zhasnutými světly začalo couvat a chtělo odjet. On se mu postavil do cesty, což však bylo od něho dost riskantní. Řidič se rozjel a snad by ho i přejel, kdyby neuskočil. Kamarád mu aspoň vzteky bouchnul pěstí do okénka. Možná je štěstí, že okno nerozbil. Nevím co by ten člověk udělal.
  Jeho dcera si vůbec nebyla vědoma, nějakého střetu, nebo řidičské chyby.
  Auto pronásledovatele ( stříbrná Fabie ) mělo stále zhasnutá světla, značku nepřečetl. Zavolal na policii. Úplnou náhodou stáli u smiřické benzinky, policista říkal, že obě auta viděli. Ještě si říkal, proč jedou tak blízko u sebe.

  Jednou jsem u Hradce Králové, podle pravidla zipu, dal přednost autobusu. Mladá spolujezdkyně v autě, které mne ihned předjíždělo, dala najevo svou nelibost ťukáním na čelo. Kdyby potkala člověka v autě z příhody nahoře, tak by to asi nepřežili.
  Lidé začínají bláznit.

  To si ti lidé opravdu myslí, že si mohou vše dovolit. Nesouvisí to náhodou s tou výše zmíněnou opičí láskou rodičů, kteří svým potomkům snesou modné z nebe.
  Možná jen čekají na režim pevné ruky. To už tady ale bylo.



29. března 2011 - začátek října 2011
  Na stránky jsem umístil reklamu od Google, tak se uvidí jak zbohatnu. Když na to kliknete dostanu nějaký halíř. :-) Děkuji předem.

  Na začátku října se přestala zobrazovat reklama Google.
   Zjišťoval jsem důvod a ten byl bohužel jednoduchý - zrušili mi účet.
   Poctivě jsme klikali, ale jen z několika počítačů. Což, jak vidět, se jim nelíbilo. :-) Děkuji všem, kteří se podíleli na mém zbohatnutí. Když počítám průměrně 3 Eura za měsíc, tak by mi poslali peníze za 24 měsíců. Limit výplaty je totiž 70 Euro.
   Ale kdyby jsme si neklikali, tak bych se toho asi nedočkal do konce života. No skusil jsem to. :-)



19. března 2011
Na vysvětlení:
Panu Bauerovi jsem poslal fotografie stavebních strojů ze smiřického archivu a poprosil ho o uvedení zdroje ( smiřického archívu ). Napsal mi zajímavé informace o stavbách na Labi. Druhá část dopisu je pro ty pamětníky, kteří si pana Bauera třeba pamatují.

  Dobrý den,
  velice děkuji za pomoc. Samozřejmě jsem zvyklý vždy uvádět zdroj, takže tady není problém. Posílám v příloze ty obrázky, které bych potřeboval v lepším rozlišení. Nejde o to, že je chci všechny zveřejnit, ale na některých z nich jsou stroje, které potřebuju trochu "rozluštit" a na základě toho zpřesnit seznamy strojů jednotlivých našich bývalých stavebních firem. Trochu se tam pletou různé stavby, ale to se dá do pořádku. Nejdřív ve 20. a 30. letech dělala firma Khaml-Novák úpravy břehů, zároveň firma Kress stavěla jez a Tyršův most. Pak pokračovala úprava k Černožicím a taky se stavěla elektrárna (to dělal taky Kress), ale úpravy Labe zase ve 40. letech dělala pardubická firma Kunc. Pak to soudruzi všechno znárodnili a byl z toho zmatek. Ale zase vím, které stroje asi komu patřily, tak to snad dešifruju.
  Jinak Vám chci vyjádřit velmi dobrý pocit ze smiřických stránek. Kdyby byly taky jiné obce tak zajímavé... Chce to nějakého fandu, žejo? Mám ke Smiřicím ještě jiný vztah, než ty stavební stroje. Můj nevlastní otec tam od roku 1949, kdy ho komunisti vyhodili z Prahy a přeložili do Hradce Králové, bydlel v různých podnájmech asi 25 let, než šel do penze. A já tam trávil v 50. a 60. letech někdy část prázdnin. Takže Smiřice znám (aspoň tehdejší) velmi dobře, jezdil jsem na kole po okolí. Hlavně si pamatuju na mašinku "Malbuřinu" z lihovaru. Na stránkách ze Smiřic není o vlečce nic, což mě trochu udivilo. Kdysi jsem napsal o té mašince článek, máte-li zájem, pošlu Vám ho.
  Jinak bohužel žádné fotografie ze Smiřic nemám, foťák jsme sice měli, ale já se tím ještě nezabýval.
  Tak zatím zdravím Zdeněk Bauer



15. března 2011 Album
  Možná znáte ten pocit objevování nového.
  Už si nepamatuji, kdy to začalo. Vždyť už jako děti jsme prolezli kdejakou půdu a s klukama prozkoumávali bývalé holohlavské smetiště za koupalištěm.( Teď mě napadá, kam se asi poděla sbírka minerálů, kterou někdo vyhodil na smeťák a my jsme si ty zvláštní kameny vzali domů. Nebo jsem tam sbíral obaly od žiletek, to by dnes byla vzácnost. )
  Dodnes mě to nepustilo. Stále mě zajímá co je za těmi dveřmi, co je v zásuvce u stolu, nebo v té knížce ( to samé už dělají má vnoučata. :-) ).
  A teď si představte: přijde sběratel a nabídne mi k okopírování mnoho alb pohlednic z první sv. války. Později ve sbírce najdu dva pohledy od mého dědy napsané babičce z vojny. Je to něco skvělého. Kdo někdy dělal rodokmen, ví o čem píšu.
   Píšu to proto, že tento týden přijel pan Bořík Dušek a přivezl album svého otce Františka. František Dušek *1908 hrál ve Smiřicích ochotnické a loutkové divadlo a celé album je plné fotek z představení. Pan Bořík Dušek je jeden z lidí, kteří si uvědomují, že by bylo škoda zapomenout na své předky, na jejich práci nebo činnost. ( A také bychom tu bez nich nebyli, že. :-) )
  A tak znovu zažívám ten známý pocit a radost ze zachování dalších fotografických dokumentů.
  Děkuji Vám, že mi dáváte ten pocit, vrací mne do mládí.

Podpis Jaroslava Vojty na obrázku není pravý, ale jak říkal František: ,,musí tam být".



24. února 2011 Nik a Sára
   V březnovém čísle magazínu HISTORY revue vyšel článek od Jany Krejčové „Přivedla Josephine Bakerová českého továrníka na buben ?“
  Článek se na první stránce věnuje Bakerové. Druhá strana je už cele věnovaná Malburgům. Jana Krejčová vychází z informací bývalého kronikáře a starosty pana Ing. Kupky. Zajímavá informace je například:
  „Josephine Bakerová dělala ráda radost mužům, ale ne úplně zadarmo. Osvald Malburg ji daroval stejný náhrdelník, jaký věnoval své manželce, když se mu narodil syn,“ líčí Lubomír Kupka. „Byl to diamantový náhrdelník v tehdejší ceně 100 000 zlatých, za první republiky to bylo více než milion korun ( za to bylo možné pořídit i 50 automobilů – pozn. red. )“
   Dobrý článek, jako celý časopis. Další informace jsou v jiném článku Jany Krejčové na stránce www.smirice.eu/firmy/malburg.htm
  Dvě malé fotografie použité v článku, původem ze smiřického archivu, jsou vystaveny na stránce: www.smirice.eu/lide/malburg/malburg.htm. Posílal jsem je už na začátku ledna.

  Vystavené fotografie na stránkách pomáhají i jiným lidem. Pan Matyáš ze Smiřic mi nechal okopírovat pivovarskou známku používanou ve smiřickém pivovaru. O fotografie známky mě požádal pan Dr. Zbyněk Likovský, CSc. pro svoji knihu „Známky českých pivovarů“. Potom mi dokonce knihu i poslal. V knize jsem ke svému překvapení našel pod poděkováním autora i své jméno. Také já děkuji.
   Druhá kniha, která mi přišla za fotografie a za kterou děkuji, se jmenuje „Co jsme si zbořili“ ( kolektiv autorů ). Se mnou si dopisoval editor Jan Zikmund. V krásné obrazové knize je popsán zbořený smiřický cukrovar.( www.industrialnistopy.cz ).
   Fotografii regulovaného potoka Jordán ze stránky: www.smirice.eu/voda/jordan.htm potřebovali v Nakladatelství Fraus, s.r.o. do připravované učebnice Přírodopis 9. Jestli byla použita nevím. Bylo to v roce 2007. Stejné nakladatelství tento měsíc žádalo o fotografie Staroměstské radnice v Praze, nyní pro Dějepis 9 pro základní školy a víceletá gymnázia. ( www.smirice.eu/valka/praha/povalce.htm )
   Několikrát mi psali studenti. Do svých ročníkových prací potřebovali určité fotografie. Rád vyhovím. Jednou mi ale napsal člověk tvořící webové stránky o minulém režimu. Chtěl foto z 1. máje. Protože na jeho stránkách si z lidí na fotografiích dělal legraci, odkázal jsem ho na Městský úřad ve Smiřicích, odkud materiály pocházejí. Nevím jak dopadl, ale další jeho dopis mi nelichotil. :-)
   Protože se na stránkách začaly objevovat malované pohlednice z doby Rakouska – Uherska a první války, znovu musím napsat – NEMÁM ŽÁDNÉ pohlednice ani jiné materiály zde zobrazené. Mnoho pohlednic je ze soukromých sbírek. Čísla na pohlednicích ale přímo vybízejí k doplnění chybějících z webu



Nik a Sára 11. února 2011
  Materiály už samozřejmě nepřibývají tak rychle, jako ze začátku. Naše okolí se však mění a proto také i tyto stránky. Neupozorňuji na každou novou fotografii zvlášť, to si zaslouží jen ty nové a zajímavé.
  Snažím se fotit nové fasády budov i stavby které zde vyrostly nebo se bourají. Nebojte se mi napsat, co se kde děje. Bude to určitě zajímat víc lidí.



Musím se také pochlubit mojí další radostí.
Už plním dědečkovské povinosti. :-)







počítadlo 49 999 počítadlo 50 000
9. února 2011
dosáhlo počítadlo na hlavní stránce www.smirice.eu kulatého čísla 50 000.

DĚKUJI VÁM ZA VAŠE NÁVŠTĚVY !


Napadlo mě, že by bylo zajímavé seznámit Vás se statistikami webu www.smirice.eu.
Na obrázcích jsou vybrané údaje za leden 2011 od mého poskytovatele webového místa.



   Stránky školní ročenky jsou pravidelně na předním místě. Proto Vás požádám, podívejte se doma do alba a doplňte mi chybějící ročníky. Potom stačí napsat jméno hledaného člověka do vyhledávače na hlavní stránce a uvidíte jeho podobu.

statistika

statistika

statistika

statistika

statistika

statistika

statistika

statistika