1946

20.VI. - zaměstnancům
Odjíždím na několik dní pryč.
Buďte tady hodní, ať neslyším žádné stížnosti !

23.VI. – líh
Tak zas máme dražší líh !
Ode dneška budeme kupovat 1 l alcoh. 300 Kčs.

25.VI. – Personálu
Netrápit Jiřinku – ona je holka hodná !

29.VI. – zánik pokladen nemocenských
Dnem 30.VI. zanikají veškeré nemocenské pojišťovny a jejich funkce přejímá Národní pojišťovna.

15.7. – změna
Dnes odešla na dovolenou a ukončila lékárnickou dvouletou praxi slečna Marie Štěpánková z Pod… (?) u Pardubic. Jako laborantka byla velmi dobrá.

1948

6.7. – upotřebené nádobky.
Začínají se tu hromadit nepotřebné nádobky (lahvičky, kelímky, zátky apod.), protože se berou stále nové. Nemůžeme si dnes dovolit luxus bráti jen nové a proto musí býti používáno též upotřebených nádobek. Jsou pečlivě vymyty a hygienicky nezávadné.

17.7.
Při přijímání receptů na účet nemocenských pojišťoven nutno na receptu vyznačiti, zda lahvička byla přinesena, či ne.

19.7. personální
Dnes nastoupila v lékárně do zaměstnání slečna Jaromíra Řízková ze Smiřic, patnáctiletá plná chuti do života a práce.

8.11. Tessa, pes lékárnický
A tohle by nikdo nezapsal – že máme v domě nového psa, který nám dělá v lékárně loužičky, má rád naše zákaznictvo a jinak je velmi roztomilý – je to fenka Tessa, cocker – spaniel.

11.11. – čaj, zrnková káva
Spotřebitel kterému lékař předepíše zrnkovou kávu nebo čaj musí podati žádost s lékařským návrhem panem ministrem výživy !

11.11. – cukr
Lékárny jsou povinny vésti písemné záznamy o spotřebě cukru v laboratorní knize.

11.11. domácí lékárny, líh
Majitelé domácích lékáren odebírají líh v nejbližší veřejné lékárně. U nás přichází v úvahu D. Sejin z Hoříněvse a to 1000 ccm měsíčně.

1948

1.1. osazenstvo lékárny:
Ph.Mr. Jiří Stříbrný, majitel lékárny
Ph.Mr. Stanislava Stříbrná, adjunatka
Ph.Mr. Václav Voříšek, asistent
Jaromíra Řízková, technická pomocná síla při receptuře a defektuře
Jiřina Dítětová, pomocná síla, uklízečka

31.1.– V. Voříšek
Dnem 31. ledna odešel z lékárny PhM Václav Voříšek, který zde byl zaměstnán od 1. června 1948. Pokračuje ve studiích na doktorát přírodních věd.

18.5.
Okr. národní výbor v Jaroměři znovu připomíná zákaz výdeje medikamentů bez receptu a slibuje, že bude přestupky hlásiti k potrestání. Už okr. n. výboru bylo posláno prohlášení podepsané majitelem lékárny a spolupracovníky.

3.3. – Rudé právo
Časopis Rudé právo vytiskl počátkem r. 1949 tento článek, paušálně a lživě ostouzející všechny příslušníky lékárnictví .
Třebaže byl v lékárnickém časopise později smysl tohoto článku uveden anulován a za původce nedostatku léčiv označen dle skutečnosti nedostatek lve výrobě, v Rudém právu zůstal tento článek neodvolán. Na štěstí jest veřejnost informována o skutečném stavu. Ode dne, kdy článek byl uveřejněn, dělají se v naší lékárně kopie objednávek a při dojití obojí se vyznačuje to, co nebylo dodáno.

Vpravo:
další článek z Kulturní politiky 25. března 1949 ve stejném duchu:
Dole: hon na soukromníky pokračuje - pozn. P





Z historie jednoho úředního řízení.

Okresní národní výbor v Jaroměři dne 27. května 1949.
Věc: Uzavření lékáren po dobu dovolené.
Všem lékárnám v jaroměřském okrese.
Sdělte prosím obratem. kdy hodláte míti dovolenou v letošním roce.

odpověď 29.5.1949
K tamn. čj. 415 z 27. května 1949 sděluji, že hodlám míti letošní dovolenou v měsíci srpnu.
S veškerou úctou Jiří Stříbrný

další dopis
Věc: Uzavření lékáren po dobu dovolené – zastupování.
PhMr Jiřímu Stříbrnému lékárníku ve Smiřicích
K Vašemu oznámení o uzavření lékárny po dobu dovolené žádám Vás o podání zprávy, kdo Vás po dobu vaší dovolené bude zastupovati. Zprávu vyžaduje si krajský národní výbor v Hradci Králové.

odpověď 1.7.1949
Přípisem ze dne 27. května 1949 jsem byl vyzván, abych sdělil, kdy hodlám míti dovolenou. Tento dotaz jsem zodpověděl v domnění, že KNV hodlá zaříditi, aby malé lékárny v místech, kde jest jen 1 lékárna a kde není ani nedělního střídání služby, nebyly jako dosud vyloučeny z akce uzavírání lékáren po dobu dovolené.
K zastupování v tom případě by přišly v úvahu lékárny v Jaroměři aneb v Předměřicích, podle rozhodnutí KNV.

odpověď 16.7.1949
Dávám v plném znění na vědomí přípis krajského národního výboru v Hradci Králové ze dne 12. července:
„K tamnímu dotazu sděluje KNV v Hradci Králové, že uzavření lékárny ve Smiřicích není možno, neboť lékárny navržené ke střídání jsou příliš vzdáleny.“

2. 10. 1949 – přepis článku z Rudého práva
Sabotáž lékárníků
Stal se tento případ. Do Písaříčkovy lékárny ve Vodičkově ulici v Praze přišel v pátek jeden soudruh pro Ophthalmo-Aviril, který lékař předepsal jeho 11měsíční dcerce. Lékárník se podíval na soudruha a když uviděl odznak strany, prohlásil, že lék nemá. Také v Jindřišské ulici lékárník lék neměl a soudruh jej dostal teprve na Václavském náměstí.
Jednání lékárníka ve Vodičkově ulici bylo nápadné a proto soudruh k němu poslal za chvíli svoji sestru, která přišla bez odznaku s prázdným obalem od léku a tázala se, zda tento lék může dostat. A skutečně, lékárník lék měl a prodal jej bez lékařského předpisu.
Případ je naprosto jasný. Lékárník odmítl vydat lék, když viděl, že tazatel je komunista. Jestliže z politické nenávisti by schopen tohoto činu, kde je záruka, že nebyl schopen také zločinů i jiných ? Takový člověk nemá ovšem co dělat v lékárně, kde v jeho rukou je zdraví lidí – a samozřejmě, že tam dlouho nebude.
Dotazem na ministerstvu zdravotnictví jsem zjistil, že tohoto léku může mít každá lékárna dostatek. Jde tu tedy jen o sabotáž lékárníků, o nichž je známo, že mezi nimi bylo mnoho přívrženců fašismu. Sabotáž se ovšem nikomu trpět nebude – ani lékárníkům.
Vojtěch Dolejší.

---

Otevření lékařských středisek ve Smiřicích. Za války zde byla banka. (pozn. P)

Leták ještě vytiskla firma Baborák a Brázda ze Smiřic.

---

Lidové noviny 21.12.1949

Výroba a distribuce léků postátněna.
Pracovní schůze Národního shromáždění
Ks – Praha 20. prosince

……Na to navázalo jednání o výrobě a distribuci léčiv. Když o ni podal poslanec dr. Bláha zprávu, vyžádal si slovo ministr zdravotnictví P. Plojhar. Definitivně a stoprocentně postátňujeme výrobu léčiv, pravil. Nyní zmizí všechny pokoutní dílny za našimi lékárnami, kde se vyráběly zázračné prostředky – na zázračné plnění kapes výrobců. Výrobu léčiv přejímá stát. My však jsme nejen postátnili a znárodnili výrobu, nýbrž jsme se také postarali o to, aby vyrobené preparáty byly správně a spravedlivě distribuovány. Jako jsme se postarali o to, aby nemocný člověk přestal být u lékařů a v léčebném ústavě předmětem finanční kalkulace, staráme se i o to, aby se mu dostaly také léky a prostředky, na které má podle svého zdravotního stavu nárok a právo. Bohužel nám zůstává ještě v důsledku evolučního postupu naší socialisace určitý sektor soukromého podnikání a majetnictví lékáren. Bylo by bývalo lépe rozřešit i tuto otázku definitivně. To by bylo lepší i pro naše lékárníky a laboranty, aby mohli být včas a s porozuměním zařazeni do socialisačního procesu. I když tomu tak dnes není, dospějeme k tomu v dohledné době evolučně. Avšak všichni lékárníci, ať ve znárodněném nebo soukromém sektoru, musí vést léčiva a distribuovat je za ceny, jak to předpíše ministerstvo zdravotnictví. Postaráme se o pořádek v dovozu léčiv ze zahraničí a věnujeme pozornost sběru a pěstování domácích léčivých bylin. Vždyť kupujeme ze zahraničí ročně za pět a půl milionu Kčs heřmánek, který u nás roste jako plevel……

1950

Medica (na tiskopise Medika - pozn. P)
Byl vytvořen nový národní podnik Medica, který bude nositelem všech lékárnických koncesí a majitelem všech lékáren v republice. Jest to zestátnění všech lékáren. S okamžitou platností jsou vyvlastněny lékárny, vedené odvěkým právem (?). Do nového podniku Medica přecházejí dnem 1.1.1950 všechny lékárny v tzv. pohraničí (po Němcích) a lékárny, které byly již před 1.1. vzaty lékárníkům a měly tzv. národní správu.

Následují další výstřižky z novin o tom, jak se v lékárnách vydávají lacinější léky a pojišťovně se nahlásí dražší. – pozn. P.

2.srpna 1950
Medika – ústřední ředitelství posílá přihlášku naší lékárny do národního podniku Medika

8. srpna 1950
Pan lékárník si to hasí do špitálu a apendicitou – a jak se dovídám dodatečně dnes, 9.8. byl hned vzat pod kudlu panem primářem Pokorným (Jaroměř)
Jinak má Tessa dnes své 2 narozeniny, ale oslava zanikla úplně v událostech špitálních.

Od 2. – 12. srpna
Působil ve zdejší lékárně adept cechu jedovatých hokynářů Karel Junek j.k. Chtěl alespoň částečně vniknouti do tajů slavné pharmacie, což se mu snad podařilo. Vynikal hlavně tím, že vynalézal nové pracovní methody na každé magistralita. Prášky balil mizerně – čest jeho památce. (Ale dostal za to bez židličky až do nejvyšších regálů – čili: mohl by papat „s patra“)

Následuje šest výstřižků z novin o Františku Hegerovi majiteli v podstatě největší lékárny z Hradce Králové a jeho zabaveném majetku. (Heger si materiál z lékárny asi před znárodněním uschoval doma a za volné peníze nakoupil co se dalo – přišli mu na to. – pozn. P.)
Lékárník František Heger byl odsouzen ke ztrátě svobody na 18 let, jeho manželka Lea Hegerová na 20 let, dr. Jiří Heger 8 let a Karel Vacek 10 let.

13.září 1950
Začlenění lékárny do národního podniku Medika

20.11.1950
Dnem 18. listopadu 1950 odešla od nás paní Jiřina Dohnálková (Jiřina Dítětová se vdala za Josefa Dohnálka), neboť se přestěhovala do Pardubic, kde jest její muž zaměstnán.
Dnem 20. listopadu 1951 (připsáno jindy – pozn. P.) nastoupila na místo u nás paní Františka Šimková ze Smiřic.

18.12.
Poprvé používáme pokladních bloků, jež včas došly.

Dne 30.12.1950 byli v lékárně Medika ve Smiřicích tito zaměstnanci:

Ph.Mr. Jiří Stříbrný, majitel lékárny
Ph.Mr. Stanislava Stříbrná, adjunatka
Jaromíra Řízková, laborantka
Františka Šimková, uklízečka

1951

mnoho stran zápisů o lécích a další provozní zápisy

Slečna Jaromíra Řízková, laborantka provdala se a jmenuje se nyní Sladká

Výstřižky z novin omlouvají nedostatek léků.

Ph.Mr. Miroslav Holub asistent ústavu org. chemie
Konal v této lékárně svoji praxi v době od 1.7.1943 . Jeho praxe byla přerušena jeho přeřazením do německého zbrojního průmyslu (závody Junkers ve Dvoře Králové) …Dnem 5. května 1945 nastoupil zpět a pokračoval v praxi, kterou ukončil 31.12.1945.
22.6.1951 byl promován na doktora věd přírodních.university Karlovy

7.7.1951 – nový štít lékárny k upevnění - Medika

Nová uklízečka v lékárně.
Od 1.7.1951 jest v naší lékárně zaměstnána co uklízečka paní Marie Lukášková ze Smiřic čp. 273. Pouze 4 hodiny denně.

1952

V tomto roce, stejně jako v předcházejícím se kniha změnila v zápisník oběžníků a sdělení o lécích atd

Medika – národní podnik, rozdělovna č. 4 Praha 12, Belgická ul. 23
adresovala ještě s adresou
PhMr J. Stříbrný
lékárna U bílého anděla
Dle nového uspořádání má lékárna evidenční číslo 651. Tímto číslem bude každá lékárna označena zvenčí ( na firemním štítě ). Staré pojmenování lékárny během krátké doby zanikne.

29.12.1952 – Přemístění PhMr Jiří Stříbrný
Dnem 31. prosince 1952 zprošťujeme Vás funkce odpovědného správce lékárny č. 651 ve Smiřicích a přidělujeme Vás dnem 1. ledna 1953 jako odpovědného správce do lékárny č. 648 v Jaroměři.

Přemístění PhMr Prokeš Antonín
Dnem 31. prosince 1952 zprošťujeme Vás funkce odp. správce lékárny č. 650 v Jaroměři – Josefově a přemísťujeme Vás jako odpovědného správce do lékárny č. 651 ve Smiřicích, dnem 1.1.1953.
12.1.1953 převzal správu lékárny.

1953

Historickou událostí ve Smiřicích, v životě lékárny a hlavně lékařů, bylo zrušení nočních služeb ( lékařů pouze ! ) Služby od tohoto roku dne tj. od 1. června 1953 budou konány centrálně z nemocnice v Jaroměři.
Smiřická lékárna koná noční služby nadále kromě soboty a neděle.

Dne 1.6.1954 převzal co správce lékárny 651 ve Smiřicích Ph.Mr. Vachek Josef narozený ve Smiřicích a to po delším putování přes lékárnu v Josefově, Jaroměři, Poříčí u Trutnova, Polici n. Met, Teplice n. Met., Hostinné n. Labem a v České Skalici zastavil ve svém rodišti bytem v Černožicích. Jeho otec, rodák smiřický, strojníkem v širokém kraji známém lihovaře ve Smiřicích.





--------------- Agitační středisko ve Smiřicích ------------
klikni na obrázek pro pro zvětšení textu článku z novin





Anežka Kupková
naše nová laborantka, nastoupila po pí. K. Čermákové dne 1. února 1955 k naší radosti a spokojenosti a oblažuje nás svým milým humorem, vtipem a schopností rozuměti slabostem i bolestem druhých i když jí samé někdy ta hlavička bolí….
Pí. Čermákovou jsme marně přemlouvali, aby zůstala. Její manžel si to prý nepřeje a tak jsme se s ní po 1/3 3 roce rozloučili.

Dne 20.července 1955
se nám v lékárně zhroutil kolega Mr. Vachek a sanitka ho odvezla jej odvezla do Černožic. Na to se odebral do nemocnice v Hradci Králové …. kde si pobyl hezky dlouho a bude lepší, když nám zde sám napíše, jak a co mu bylo.

Dne 5. ledna jsem se upíchla v lékárně ve Smiřicích, kde jsem celou dobu řádila s rozbíjením štuců a lahví. S celým kolektivem nechtíc jsem se rozloučila 25.4 1956. Jana Jiskrová.
( na obrázku vpravo )

Od 15. do 20.8.1955 působil zde krátkou dobu co by zástupce o.s.Mr. Emanuel Lepšík z Nové Paky. Náramně se mu zde líbilo, antož v lékárně panuje příjemné prostředí potažmo má velmi milý kolektiv zaměstnanců
Mr …Lepšík

Od 23.9. do 22.10. 1955 zde pracovala ….Dagmar Nosková z Libáně, zaměstnaná jinak v Medice 653 Jičín, která zde bohužel onemocněla revmatismem ( otekla jí levá ruka, kterou ona pracovala ) a zde 22.10. uznána nemocnou. Tak se jí podařilo, jak si přála, že další uzávěrku zde nemusela dělat. První večer o noční měla v posteli myšku !
Zemřela v lednu 1957 a pochována jest na hřbitově v Kuklenách.

Po M. Lepšíkovi zde působila po dvakráte kratší dobu Mr. Procházková ze Dvora Králové. Velmi se nám líbila a i ona zde byla spokojena.

Od 1. července 1956
Konečně úprava platů

Mr. Lepšík Emanuel, o.s.
přišel k nám do Smiřic z Nové Paky, kde býval majitelem lékárny, kterou sám zařídil a vedl až do znárodnění. Ve Smiřicích nastoupil po inventuře na podzim r. 1956. Bydlel v lékárně, domů jezdil jen v sobotu. Rád „ouřadoval“, vysedal dlouho do noci a psal a psal…. Jinak byl výborným „údržbářem“ a pustil se do všeho. Miloval zvířata, najmě psy ( sám měl vlčáka ), ale s naší Tesskou si nerozuměl a tak ho taky často kousla a vůbec na něj vrčela.
S krajskou správou se stále přel o placení odlučného a ta to nakonec vyřídila tak, že ho přeložila jako o.s. do lázní Bělohradu, odtud pak byl přeložen do Staré Paky, kde působí dodnes.
Je velice činný v ČSČK, školí a přednáší ve St. Pace.
Těžce se loučil se smiřickou lékárnou a zanechal nám na rozloučenou báseň, kterou přikládám. Nakonec jsme všichni plakali, dojati a zarmouceni a řekli jsme si na schle – da – nou !!
Zapsala Mr. Stříbrná

V Hostinném, 12.8.1956 Smiřické epigramy.

Mám Vám napsat, jak jsem šel k Vám dělat apatykáře, počkejte, hned to povím, jen co smočím pero do kalamáře.

Bylo to vloni, ještě v létě, snad stál ještě voves, když jsem přišel zastupovat v apatyce o. s.

Na podzim pak v listopadu z Tyniště došla zpráva, že mně bude udělena apatyky správa.

Pak jsem se k Vám tedy dostal, litovati nebudu, jen jsem si tenkrát myslel, jak si u Vás pobudu.

Zatím dopadlo to všechno jinak a já vzpomínám, vzpomínky mé zalétají často k Vám.

Bylo to u Vás hezké a příjemné dobrý kolektiv, proto se mně u Vás zalíbilo, - jaký div.

Míchali jsme … ( ? ) k blahu lidu mastě, medicíny, Harburny, v poledne jsme chodívali do závodní výkrmny.

A tak den ve svorné spolupráci rychle ubíhal a já večer po zavření ještě „ouřadoval“.

Po dni plynul rychle týden, potom měsíce a když jsem se s Vámi loučil brněla mně palice.

Raději už zakončím – a nechám toho mého veršování, beztak, že si pomyslíte, že je to jenom plácání.

Asi je to pravda, teď jsem kejchnul hep – hep – hepčík – a tak všechny pozdravuje Váš magistr Lepšík.

( V kronice zapsáno ve formě veršů. - P.)


Zleva: pí. Jaromíra Sladká, pí. Kupková, Ph.Mr. V. Kovář, Ph.Mr. Jiří Stříbrný, Ph.Mr. Stanislava Stříbrná v květnu 1959.
Doplněno 17.3.1983 Foto Mr. Stříbrný.

Dne 3. listopadu 1960
Po 4 letech, jež uplynula od Mr. Lepšíkových „Epigramů“, bude těžko dát dohromady všecky události a změny, jež nastaly v našem stavu lékárnickém. Pokusím se, aspoň stručně, zapsat hlavní data, protože času mně zbývá málo a nevím, ujme-li se někdo ještě – po Mr. Stříbrném vedení těchto „memorand“

Po Mr. Lepšíkovi, který se stal o. s. v Bělohradě – lázních, nastoupil
Ph.Mr Václav Neuwirt,
a to od 1.8.1956. Bohužel, za 3 měsíce „vojna nám ho vzala“ a on odejel někde do Příbrami, kde u svého útvaru vyvinul náramnou činnost hudebně-kulturní ( hraje na klavír a cello ) a se svým souborem dokonce podnikl nějaké zájezdy do jiných měst, jak říkal úspěšně.
Kolega Neuwirt se vrhl s elánem do spolupráce se zdejším „Gigantem“ – velkovýkrmnou prasat – a tvrdil, že může existovat jen v lékárně, kde se dělá pro prasata. Zkrátka „ve velkém“. Někdy byl hrozně nervózní a vzteklý, drbal se ve vlasec i pod košilí na prsou a za krkem, ale jinak na něj máme pěkné vzpomínky a snad i on na nás. Těšil se, že zase u nás po vojně nastoupí.

Ph.Mr. Dvořáček Antonín
bývalý majitel lékárny „U bílého jednorožce“ čili „u Grandu“ v Hradci Králové, nastoupil po Mr. Neuwirtovi a pobyl zde 2 léta – od 1.11.1956 – 1.11.1958.
Zpočátku byl velmi na štíru s ženským osazenstvem smiřické lékárny, najmě s pí. Anež. Kupkovou, velmi pořádkumilovnou sanitářkou, ale začas se vše urovnalo, p. kolega podlehl přesile a když se s námi loučil, byl docela pořádný, jak má apatykář být. Jako kolega byl opravdu vzorný a po té stránce na něho vzpomínám jako na nejlepšího.
Byl by rád dodělal léta do penze ve Smiřicích, žel, i on musel odejít na horší místo a to do výdejny léčiv v Libčanech, která je dífendance ( ? ) lékárny na nynější Stalinově třídě v Hradci Králové, o.s. Ševčík Hugo. Zatím, co toto píšu, jezdí už měsíc či 2 p. kolega Dvořáček do lékárny v Hořicích, jelikož v okrese Hradec Králové by byl býval dán do penze. Scházejí mu ještě 2 roky, aby měl 20 služeb. let.

Za p. kolegy Dvořáčka byla Medika n.p. přezvána na „Královéhradeckou Mediku“ a měnila se razítka a signatury. Nato se přejmenovala na „Krajskou správu lékáren“ se sídlem v Tyníšti n. Orl., Turkova 40 a opět se měnila razítka a firmy na sáčcích, co do kvality velmi mizerných.

Od 1. dubna 1959, po reorganizaci ( celostátní akci ) odešel do penze z kraj. správy lékáren Mr. Stříbrný, bývalý majitel smiřické lékárny, který poslední 2 léta byl vedoucím provozu na KSL v Tyníšti, čili jinak „provozářem“. Neměl sice ještě 65 let věku, ale měl odslouženo předepsaných 20 let v 60 letech a tak se docela spokojil a těšil, že bude mít od všeho klid a pokoj. ( To se ale zmýlil, má práce víc, než když jezdil do práce, protože na sebe vzal různé kult. závazky a dělá do fotografování ( výstavka Smiřic – pro MNV ), lidové knihovny, loutkového divadla ( kroužek maňáskový ) Červeného kříže ( pokladník ) atd., takže je stále v kole. )

1.2.1960 je zde pí. Kupková 5 let.
19.7.1960 je zde pí. Sladká ( Řízková ) 12 let.
1.10.1960 je zde Mr. Stříbrná 27 let.
1.11.1960 je zde 2 léta Mr. Václav Kovář

Mr. Václav Kovář
Před nastoupením ve Smiřicích informátor „Spofy“. Během jeho působení se v rámci nových krajových změn dostaly lékárny do ÚNZu jako jeho nedílná součást.
To se stalo dnem 1.7.1960.

Dne 7.7.1960 jsme dostali nové číslo lékárny 05 – 02 – 10. Jaroměř odpadla a je součástí OÚNZu Náchod.
Tato změna postihla podepsanou v tom směru, že dostala dne 26.8. předvolání do OÚNZu v Hradci Králové, kde jí bylo oznámeno, že od 1.12.1960 odejde do důchodu, anžto na něj má od 24.2.1960 nárok. Okres Hradec má prý 3 magistry přes počet a tak se nedá nic dělat. Na moji žádost, abych mohla dosloužit do konce února 1961 kdy bych získala další rok a tím zvýšení penze asi o 20 Kčs, odpověděl OÚNZ zamítavě.
Tož adieu !
Zapsala Mr. Stříbrná Stanislava.

Marie Hornyšová prom. farm.
Po dvouletém putování v hradeckém kraji, jsem zakotvila, jako v posledním působišti, ve Smiřicích dne 1. prosince 1960
( dopsáno - Od 1.12. – 31.3. 1961 )

Zálohy na mzdy - čtrnáctidenní plat v roce 1960
Ph.Mr. Kovář Václav Kčs 800.-
Ph.Mr.Stříbrná Stanislava 300.-
Sladká Jaromíra 400.-
Kupková Anežka 140.-

23. dubna 1961
Mr. Kovář oznamuje, že zde budou zrušeny noční služby ( rovněž v Nechanicích, v Chlumci, Třebechovicích ) OÚNZ tím ušetří hodně peněz do roka.

30. května 1961
Než se zítra – možná nadobro – rozloučím s naší lékárnou, musím ještě zaznamenat dnešní události:
Od 1.6. se skutečně ruší noční služby ve Smiřicích.
Dále – po zrušení nočních služeb zde má fungovat jen jeden Ph.Mr. s laborantkou a zavírací hodina lékárny má být 16,30. MNV s tím nesouhlasí, přeje si to písemně ( .. Hvězda to dnes všecko telefonoval ) a pak, po projednání ve schůzi sdělí výsledek.
odpoledne přijel osobně …Hvězda na MNV a sdělil, že zatím sem někoho pošle, aby se mohlo zavírat v 6 hod.
V lékárně je z toho pochopitelně rozruch.

1.11.1961 – předávací inventura
Ph.Mr. Václav Kovář odchází na vlastní žádost ze zdravotních důvodů a je vyměněn s. Ph.Mr. Jindřichem Doležalem z lékárny na Pospíšilově třídě v Hradci Králové.

21.6.1962
Byl na revizi z ministerstva zdravotnictví PhMr Karel Junek,, který byl v této lékárně na studijní měsíční praxi. Postupoval však úředně a v protokolu byl k odpovědnému správci tvrdý. Neškodilo by mu trochu praxe na venkovní lékárně se všemi těžkostmi.

Od 15. června je přidělena do lékárny na plný úvazek PhMr Marie Vinařová, z lékárny od Mr. Ševčíka ze Stalinovy třídy, před tím sem jezdila jen přes den ( půl úvazku ). PhMr Stříbrná tu pracovala s Mr Doležalem jen 10 dní, pak byla na příkaz ekonomického náměstka Dědiče na hodinu odvolána a jako důvod – překročen mzdový fond pracovníků a tak že prý není možné důchodce dál zaměstnávat – musí se šetřit.

4.8.1962
Mr Rajbr a Mr Oswald z OÜNZ nalíčili past na správu lékárny a poslali pro Sulfelhiarol mast ( hojící ), která se má expedovat dle nařízení jen na recept. Veliké provinění nechat bez předpisu mastičku . O tempora, o mores ! Taková kontrola provedena v celém okrese.

9.3.1963
Blahopřejeme s. Jindřichu Doležalovi k úspěšnému ukončení zkoušek ( atestační I. stupeň v oboru ústavní lékárnictví – pozn. P. ) a současně ke skončení „studeného odchovu“ v „kanceláři“do ulice. Tak se všechno šťastně končí, Stříbrná se loučí a Sladká možná ( ? ) v pondělí nepřijde
No a venku je najednou jaro, tak akorát vypadnu, abych zas mohla začít obdělávat nás kolchoz.
Mr. Vinařová, vítejte !
Mr. Stříbrná


Na prostředním obrázku je vidět vzadu budova školy.

Popisy obrázků:
Rybí tuk, rybí tuk, rybí tuk, Samej rybí tuk.
Venkovskej „Kalfa“ musí dělat všechno !
Zima byla krutá,, zamrzl i rybí tuk. Vzpomínka na krutou zimu 1962 – 63.
Mr. Doležal jde na to s hrncem horké vody !
Rybí tuk je naše spása, bez není plněn plán. I když smrad j něj nos nám drásá, denně je tu nakládán.

21.10.1963
V pondělí ráno se paní Kupková pustila v 7 hodin do vymetání komínu v laboratoři. Smiřický kominík je zavřený a ten co dojíždí si nechá jen podepsat knížku a odmítl s komínem něco dělat, j to práce zednická. Není moci, která by řemeslníka přinutit k ochotě. Tedy jsme se do toho pustili sami. Nejprve třecí miskou na mastě ( asi po 200 mm3 ) vybírala paní Kupková ze zanešeného komína saze. …. 18 kyblíků ( asi 10 litrů jeden )…….

---

záběry z oběda
Vlevo pí. Vinařová, vpravo pí. Štěpánová.

---

1964
1. března nastoupila opět laborantka Jaromíra Sladká.

Přes veškeré úsilí zmodernizovat lékárnu, která je umístěna v domě již hodně starém, kde je vlhkost, nepodařilo se na komunálním podniku, aby za 2 roky provedli isolaci osmozou a také nové vstupní dveře.Po projednání s místním národním výborem a s okresním lékárníkem napsal Mr. Doležal žádost národnímu výboru ve Smiřicích, kterou podepsal ředitel OÚNZ o přemístění lékárny do budovy OÚNZ místo zubaře, který by šel do I. poschodí po zrušení bytu. MNV přislíbil do 2 let provést

V roce 1964 bylo vyexpedováno 21 463 receptů, 295 žádanek v celkové hodnotě 226 005 Kčs, tržba za hotové 144 254 Kčs. Plné 2/3 celkového obratu přes 550 000 činí veterinaria, hlavně pro Velkovýkrmnu státní statek Smiřice.

Odpovědný správce lékárny Ph Mr Jindřich Doležal po tříletém pobytu odchází jako vedoucí lékárník nové lékárny do Hradce Králové na Slezské Předměstí. Byl jsem tu rád, mezi tak hodnými spolupracovníky Ph Mr Marii Vinařovou, laborantkou Jaromírou Sladkou a naší Anežkou Kupkovou, Všem jim děkuji za spolupráci a na Smiřice budu vždy rád vzpomínat.Doležal.



1965

…..inventura skončlia 14.1.1965. … a nově ustanovený vedoucí lékárny Ph Mr Klobouček ……

3.2.1965
Po krátkém působení na novém pracovišti, poznal jsem jako dobré své spolupracovníky, tak řadu nedostatků ( prosakují zdí fekálie ze sousedního domu hrůzy ) kde je rozbit odpad ze záchodu do tzv. minskrovny. Žádáme „Okresní zdravotní komisi“ o prověření pracoviště i MNV. Dosud ani MNV ani OÚNZ ani jiný nadřízený orgán nedonutil majitele domu, ani mu nenařídil, aby tuto zásadní hygienickou závadu dal do pořádku a odstranil. Vždyť tu jde v prvé řadě o lidi, neboť v nejvíce postižených místech, kde tyto odpady ze záchodu prosakují, pracují jak magistr tak i laborantka na přípravě léku v prvé řadě zase jen pro lidi a děti a kojence a ti se nemohou bránit, musíme tu pomoci v prvé řadě my lidé.
Dodnes žádáme o zavedení městského vodovodu do lékárny, neboť velké množství vody se musí donášet, jak není v lékárně ani možné a studna je též již stará a často porouchaná a není možno tak ani připojit destilační aparát, který tu leží již dlouho nevyužit.
Též stěny lékárny celé jsou vlhké a potřebují vysušit elektroosmosou některým stavebním podnikem, máme-li provést renovaci lékárny, po dodání nového nábytku, jinak se nový nábytek zkroutí a znehodnotí.
Staré nepotřebné zařízení dáme k odpisu a použijem k opravě dřevníku a skladiště uhlí, které hrozí sesutím. Opravu provedem svépomocí – úspora 500 – 1000 Kčs. Vyboucháme spojenými silami starý nevyhovující regál ve výklenku a zabudujeme sem nový.
To jsou všechno úkoly, které musíme opravdu kolektivně provádět a jsou tu šikovné ruce i moudré rozvážné hlavy, které něco dokáží a proto jsme se jako kolektiv též rozhodly, že se přihlásíme do soutěže o titul BSP ( Brigáda socialistické práce – pozn. P. ) a už je to podepsáno a už je to hotovo.
Přihláška přednesena na výroční konferenci POH 25.2.1965 a schváleno přijetí do BSP.

Co se nepodařilo vykonat Mr Doležalovi za tři roky to se kolektivu ( zatím ) lékárna podařilo za 1 rok, ale na udělení titulu BSP jsme museli čekat ještě 1/2 roku.
26. července 1966 udělen kolektivu lékárny Smiřice titul Brigáda socialistické práce.

2.5.1967 Nastoupil do lékárny PhMr Kacetl ( ? ) Otakar ze Znojma z lékárny, přišel z lékárny z Hradce Králové.
24.3.1968 Zemřel v nemocnici na infarkt PhMr Kacetl Otakar
31.12.1968 rozvázala pracovní poměr dle dohody s. Kupková Anežka.
1.1.1969 nastoupila na její místo Vopinková Marie na 0,75 úvazku.
3.2.1969 nastoupila do lékárny také Hana Svatoňová ze Smiřic.

26.2.1970 zemřel PhMr Jiří Stříbrný lékárník v.v. po krátké zákeřné nemoci ve věku 73 let. Pohřeb žehem v pondělí 9. března 1970 ve 14,30 v obřadní síni krematoria v Pardubicích.

4. září 1971 zemřel po dlouhé nemoci PhMr Jindřich Černoch, lékárník

1972
Průběhem roku probíhají práce na úpravě a přestavbě kanalisace a inženýrské sítě ( voda, elektrika ) a na stavbě silnice.

17.2.1973
Kolektiv lékárny
PhMr Dulovcová Hermína ( vdaná Lásková )
lab. Svatoňová Hana
lab. Sladká Jar.
lab. Vopinková Marie
za kolektiv lékárny Mr. Klobouček 30.5.1973 Dokončili asfaltovou silnici ve Smiřicích, hlavně úprava chodníků před lékárnou.
19.10.1973 Odchází PhMr Hermína Lásková na mateřskou dovolenou a zároveň se také stěhuje ze Smiřic do Dobříše. Na její místo nastupuje od 15.10.1973 PhMr Jitka Starková z Hradce Králové.







Článek 107 let lékárny ve Smiřicích vyšel ve Smiřickém zpravodaji … ve zkrácené formě také v novinách „Magazín Pochodně“ 16.2.1974

Interiér smiřické lékárny, která se má v budoucnu stěhovat do nových prostor. Foto bylo u článku z Pochodně.





Dne 1. června 1974 zemřel MUDr Alois Zlámalík dlouholetý obvodní lékař ve Smiřicích. Kremace byla dne 6. června 1974 ve 12 hod. v Pardubicích.

24.10.1974
3 033 receptů !! Světový rekord lékárny.

12.8.1974 Nastoupila do lékárny Mr Kárníková Hana, která převzala funkci kronikáře BSP

Článek z novin.
Péče neznamená plýtvání
V zájmu vlastního zdraví
Letos oslavujeme 30. výročí osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou a zároveň my, ve Smiřicích, 700 let jejich vzniku.
Všichni víme o pokroku, kterého za posledních 30 let dosáhla zdravotní péče o obyvatelstvo. Ve Smiřicích bylo v roce 1950 otevřeno zdravotní středisko i se zubním oddělením. Dětský lékař, který sem dříve dojížděl z Jaroměře, má zde nyní ordinaci denně, dochází do jeslí i do mateřské školy, dětská poradna slouží pro celé okolí. Odborní lékaři ordinují jednou týdně, je zde též elektroléčba, rehabilitace. Můžeme tedy být spokojeni, naše socialistické zdravotnictví nám poskytuje veškerou péči, kterou potřebujeme.
Jenže my v lékárnách pozorujeme občas i věci, které se nám, zdravotníkům, nelíbí. Je samozřejmé, že úroveň zdravotního uvědomění obyvatelstva stále stoupá, ale stoupá i spotřeba léčiv, ročně skoro o 6 až 10 procent. …..
Velkými finančními náklady jsou budována nová zdravotnická zařízení – i ve Smiřicích budujeme novou lékárnu. …..
Ph Mr. Fr. Klobouček



3.10.1975 překonán rekord lékárny – celkový počet receptů za den 263.

22.10.1975
Rozloučení se s. Václavem Absolonem ve 13 hod. v krematoriu v Pardubicích.
Zemřel 15.10. 1975 ve věku 68 let.

25.3.1976
Komise … rozhodla, aby byla: lékárna 10 Smiřice přestěhována do provizorních místností po domácích potřebách – a to do konce měsíce března. V těchto místnostech byla lékárna již před 100 lety podle vyjádření smiřického kronikáře učitele Zahálky.
Lékárnu jsme skutečně v této krátké době přestěhovali a pracovali jsme na stěhování i v sobotu a v neděli.

Vpravo bourání budovy, kde původně byla umístěna lékárna. Vzadu budova bývalého kina.

---

Dne 3. ledna 1977 zahájen provoz v nové lékárně ve Smiřicích.

Článek z novin Nové Hradecko úterý 18.ledna 1977
Dárek smiřickým
Smiřičtí občané dostali jako dárek do nového roku novou lékárnu, která vznikla přístavbou ke stávajícímu zdravotnímu středisku. Městský národní výbor ve Smiřicích v čele s jeho předsedou Jaroslavem Peřinou, vynaložil velké úsilí a finanční prostředky, aby již nevyhovující prostory staré lékárny nahradily nové. Vznikla tak lékárna moderního typu, která svou rozlohou i vybaveností splňuje náročné požadavky na zdravotnické zařízení. Lékárenská služba OÚNZ Hradec Králové lékárnu vybavila novým nábytkem a zdravotnickou technikou, takže nyní patří toto zařízení mezi nejmodernější v hradeckém okrese. Díky obětavé brigádnické pomoci kolektivu pracovníků lékárny, který je nositelem titulu BSP, se podařilo starou lékárnu včas přemístit.

Schází ještě jen výtah do prvního poschodí, kde je sklad lékárny.

17.11.1977 …. se zřítily regály s léky ve veterinárním skladu ….

19.11.1977 Začala práce na výtahu.

15.3.1978 Byl výtah zapojen a předán do provozu lékárny, čímž nám ubyla velká námaha nosit léky při dodávce po nepraktických schodech.

10.7.1978
započala řemeslnická práce na přepážce mezi pacienty, která zdobí vstup do lékárny. Zároveň se upravil vchod do haly celé budovy.

4.9.1978
Se s námi rozloučil Mr. Pospíšil, který byl přeložen do lékárny na Pospíšilově třídě. Zároveň ten den nastoupil k nám mladý Mr. František Malíř.

6.8.1979
Po delší odmlce opět pokračujeme ve vedení kroniky lékárny, která je zároveň kronikou BSP. V období, ve kterém jsme nic nenapsali došlo k mnoha změnám.
V srpnu byla předávací inventura, odešel z funkce vedoucího Mr. Klobouček a jako nová vedoucí nastoupila Mr Javůrková.
Ze starého personálu zde zůstala pouze paní Vopinková – naše uklízečka a Mr. Malíř, který je v lékárně již přes rok. Na Mr. Malíře je centralizováno poměrně dost funkcí, je úsekovým důvěrníkem ROH a v současné době jsme ho zvolili za předsedu naší BSP.

7.10.1979
V březnu nastoupila do lékárny i nová laborantka Magda Kvíčerová, svědomitá a spolehlivá pracovnice.

1.12.1979
Z kolektivu lékárny odešla laborantka s. Svatoňová….. a tak jsme zde zůstali ve složení:
Mr Javůrková - vedoucí lékárny
Mr. Malíř – lékárník
s. M. Kvíčerová – laborantka
s. M. Vopinková – laborantka

1980

23.1.1980
Protože je v lékárně velká zima – chyba v kostrukčním řešení vytápění – bude zde v létě provedena oprava topení.

27.5.1980
…..Dr. Malíř pořádal přednášku …..

29.5.1980
Lékárna Smiřice se stala po přednášce Dr. Malíře středem pozornosti, kam chodily dotazy – zda je svobodný, ženatý, rozvedený apod.

21.11.1980
S nádechem melancholie se naposled chápu pera „má smiřická apatiko“ – Která byla vlastně mou první pořádnou školou ….. a loučím se s tebou – ocházeje na jinou „štaci“…. František Malíř

1.12.1980
nás opustil RnDr. F. Malíř a na jeho místo nastoupil Mr. Tomáš Lébl.

1981

12.1.1981
Náš kolektiv BSP se vyznamenal, s velkou obětavostí zabezpečil provoz lékárny ve které nebyla zima – ale přímo „KOSA“ – a to 11 stupňů C !

30.1.1981
nám odešel člen brigády Mr. Lébl – a to do lékárny do Nechanic a z Nechanic se nám vrátil staronový člen BSP F. Malíř, který se do práce brigády opět zapojil.

28.2.1981
……Nakonec byla závada zjištěna a při vytápění střediska na dva kotle bylo dostatek tepla i v lékárně.

Do lékárny jsme zabudovali zvonky, abychom věděli, že někdo přišel.


Personál lékárny – jinak všichni členové BSP v oficíně ( foceno v listopadu 1980 ).
Zleva stojí M. Kvíčerová, F. Malíř, S. Javůrková - a kousek „čouhá“ M. Vopinková.



Vpravo:
M. Kvíčerová, M. Vopinková a S. Javůrková – u zadního vchodu do lékárny – kde je příjezdová rampa a sklad veterinárií.


24.11.1981
Značkou kvality lékárny – jak po stránce stavební – tak po stránce odborné úrovně personálu lékárny – byla důvěra vedení, které udělalo z naší lékárny školící místo pro budoucí farmaceutické laborantky a pro vysokoškolačku – budoucí magistru.

Dr. Malíř se od 1.12.1981 vrací zpět do Nechanic a na jeho místo přichází staronový pracovník Mr. Lébl.

30.3.1984
zemřela sestra z obvodu dr. Rothové Jarmila Baboráková.

31.3.1984
poslední den v naší lékárně pro Mr. Lébla, který odešel do lékárny na Pospíšilovu třídu k Mr. Doležalovi.

2.4.1984
Pharm. Dr. Milan Dvořáček
nastoupil jsem do lékárny v 7,30 přímo z nedělní a noční služby v lékárně na Slezském předměstí, která skončila v 7 h., a tak jsem se v půlhodině změnil z Hradeckého lékárníka na lékárníka Smiřického ( ani snad nestálo za to se na půlhodiny převléct do civilu ) a začal tak novou kapitolu lékárenského působení.
V lékárně jsem byl mile přivítán. Převzal jsem úsekového důvěrníka ( po Mr. Léblovi ) a ujal se psaní kroniky, do které jsem nasliboval spoustu fotek, ale pomalu není čas ani na psaní.
V této kronice je rovněž zapsán můj děda, který zde ve Smiřicích působil v době, kdy mě byl necelý rok.

13.3.1989
Zemřel PhMr. Josef Vachek z Černožic, který v lékárně ve Smiřicích působil v roce 1955.

12.2.1993
Pharm Dr Dvořáček odchází do Hradce Králové do lékárny na Foersterově třídě coby ved. lékárník.

---

1.6.1994 – Privatizace
vzniká soukromá Smiřická lékárna


Vpravo je první razítko

osazenstvo:
Dr. Javůrková, lab. Kvíčerová, pí Vopinková.


Zdravotní středisko postihují různé stavební úpravy. V létě 1994 se bouraly komíny, během prvních mrazů se začala budovat nová kotelna na plyn. Stavební úpravy střediska zasáhly i lékárnu.
Úpravou se zmenšila denní místnost, přišli jsme o šatnu a sprchu, byla vybudována nová šatna a zcela přestavěna kancelář. Hrůzné období špíny, prachu, hluku skončilo v červnu 1995.

září 1996
zakoupen počítač a s ním souvisí nástup Jany Hrochové coby hlavní manipulátorka s tímto vynálezem.

1999
osazenstvo lékárny:
RNDr. Stanislava Javůrková
Mgr. Lenka Svobodová
Magda Kvíčerová – laborantka
Jana Hrochová – práce s počítačem
Jitka Šedová – sanitářka

30.9. – 1.10. 1999
měli jsme vstupní inventuru pro program Paenium
lékárna byla zavřená, oba dva dny jsme „krmili“ počítač našim zbožím a potom jsme lepili téměř na vše čárové kódy.

4.10.1999
Nová etapa v dějinách lékárny
Zahájili jsme novou etapu v dějinách lékárny = práce s počítačem.
Oproti dřívějšímu provozu nastalo hodně změn.
V příjmu zboží – dodavatelé přivezou zboží, dodací list a disketu na které je dodací list - nahraje do počítače, zkontroluje … ( ? ) a vytisknou se etikety s čárovými kódy, které se nalepí na každé jednotlivé zboží.
V expedici se musí každý přípravek jednotlivě projet čtečkou ( tím se odepíše ze skladu ) a recepty se shromažďují v pořadí v jakém se vydávaly. Potom se provádí retax…( ? ) – z receptu se opíše do počítače rodné číslo pacienta a IČZ lékaře a zkontroluje se, zda byly léky vydány správně.



29. května 2001
zemřela po delší nemoci RNDr. Stanislava Javůrková























PhMr. František Klobouček - foto nahoře
zemřel po kratší nemoci ve věku 84 let. Rozloučení je 22. června 2002 v hřbitovní kapli v Červeném Kostelci.

od 7.6.2001 otevřeno jako ESOF spol. s.r.o.










PhMr. Stanislav Stříbrná
bývalá spolumajitelka lékárny „U bílého anděla“ ve Smiřicích
V únoru by se dožila 98 let.
Její srdce se zastavilo 22 . ledna 2003 ve večerních hodinách a nic – chvála Bohu – nenasvědčovalo tomu, že by trpěla.
Do srdcí svých nejbližších i cizích lidí se zapsala svou neobyčejnou laskavostí a schopností nejen soucítit, ale také pomáhat.
Do svého vysokého věku pomáhala slovem i činem mnoha starým smiřickým občanům jako dobrovolná pečovatelka Československého červeného kříže.
Ke svým osmdesátinám byla za tuto záslužnou práci vyznamenána zlatou medailí ČsČK. Pravděpodobně přežila všechny, o něž se tak láskyplně starala.
S naší drahou tetičkou Stáňou se ve svých srdcích a myslích rozloučíme každý sám.
Milovali jsme ji ale tolik, že pokud budeme na tomto světě, zůstane s námi.
Milada Páleníčková za všechny pozůstalé
Ve Svobodě nad Úpou dne 24. ledna 2003.

.........