Závod firmy Ed. Ad. Malburg a syn založen byl panem M. Mautnerem před rokem 1755. Výroba lihovin nalézala se tehdá v pronajatých místnostech zámku, protože tehdejší majitel měl také v nájmu smiřický pivovar. Mimo to provozovalo se hospodářství a chov dobytka ve velkém.
Za obezřelého vedení podnik stále vzrůstal. K výrobě lihovin přidružil se samostatný lihovar. Později asi kolem roku 1880, když zjištěno bylo, že výpalky při destilaci lihu obsahují ještě látky užitkové ( dříve jako bezcenné byly vypouštěny do Labe ), vystavěny byly výpalkové pece a draslovna. Založení octárny stalo se asi roku 1867. Nějakou řadu let provozovala se též výroba cukrovinek, asi v letech 1881 – 1887.
V roce 1913 vystavěna byla vlečka, čímž provoz závodu se značně zjednodušil. Před tím vše po nápravě na dráhu a z dráhy voziti se muselo. Tak vozila se i melasa v sudech ( později v kesonetách ) do továrny a byla touto hmotou ulice stále pokropena.
Během světové války byly z nařízení a pod dozorem tehdejší vlády, ve velkém vyráběny přípravky ku výrobě třaskavin.
V roce 1924 sestával závod z následujících podniků:
Lihovar, s roční výrobní kapacitou asi 24 000 hl lihu.
Čistírna lihu, s roční kapacitou rafinace asi 50 000 hl lihu.
Likérka, s roční kapacitou zpracování asi 4 000 hl lihu.
Draslovna, s roční kapacitou výroby asi 100 vagónů čistého drasla.
Octárna, s roční kapacitou výroby asi 12 000 hl 4 nás. octa
Výroba octanu sodného, ročně se vyrobí asi 2 000 q
Výroba hořčice, teprve v počátcích a roční odbyt dosud neznámý.
Výroba octanu olovnatého, též v počátcích a tudíž roční odbyt neznámý.
Velkoobchod vínem, jako podružné odvětví likérky.
Výroba malinové šťávy ve velkém od r. 1927
Rozloha závodu zaujímá 29 643 m2 plochy zastavěné a 24 382 m2 plochy nezastavěné.
V roce 1924 zaměstnával závod:
4 technické úředníky
19 administrativních úředníků.
90 – 100 mistrů a dělníků v kampani
40 – 50 mistrů a dělníků mimo kampaně.

Podoba firemní brány za 2. sv. války. Vpravo je prodejna lihovin.

Rozárka Hamanová a Anna Balcarová (vpravo) byly prodavačky v pálence u Malburgů. (kabinetky)

Vykládka uhlí.
Vpravo: Smiřické závody lihovarské, národní podnik Smiřice
Hlavička korespondenčního lístku s datem 7.8.1947
Údaje pro kroniku.
Výpis o lihovaru z městské kroniky roku 1966.
Stav a činnost lihovaru ve Smiřicích - úřední název: Východočeské konservárny a lihovary, n. p. Nové Město nad Metují – závod Smiřice:
Od r. 1956 do r. 1960 v lihovaru ve Smiřicích žádných podstatných změn nebylo – pokračovala tradiční výroba lihu z melasy – výroba lihovin a kvasného octa.
V roce 1960 byla ve smiřickém lihovaru zrušena dlouhodobá tradiční výroba lihovin. Výrobky této likérky byly světoznámé, značka „Malburg“ měla své dobré jméno jak na domácím trhu, tak v zahraničí a i v zámoří, zvláště pak známý speciální výrobek Vegetal, který byl velmi často požadován jako zdravotní likér. Ke zrušení výroby lihovin došlo v souvislosti s reorganizací výroby lihovin v rámci podniku a podnikovým ředitelstvím v Pardubicích.
Po tomto roce 1960 byla v lihovaru ve Smiřicích jen výroba průmyslového lihu ( z melasy ) s denní výrobou cca 120 hl a jako přidružená výroba kvasného octa. Lihovarské kampaně trvaly od tří až do šesti měsíců, některý rok i déle podle úrody cukrovky.
Výroba octa trvala zpravidla po celý rok – kvasný proces lihu pomocí bukových třísek na dvou moderních ocetnicích zn. „Frings“. Denní výroba cca 45 hl. Mimoto plnění octa do lahví při denní výrobě s osmi ženami cca 4 000 ks lahví. Za dobrou kvalitu octa samotného i za velmi dobrý vzhled lahví s octem byl závod vyhlášen za „Závod vzorné jakosti.“
V dubnu 1965 byla úplně zastavena – zrušena průmyslová výroba lihu a závod přestal být prakticky lihovarem.
Nadále zůstala jen výroba octa a jako náhradní výroba na přechodnou dobu do výstavby nového závodu plnění lihovin, výrobků závodu KORD v Hradci Králové do malých tvarových lahviček pro každý druh lihoviny zvlášť, t.zv. miniaturek. Měsíční výroba cca 50.000 kusů.
Důvodem ke zrušení lihovarské výroby jest uvažovaná přestavba závodu na výrobu Pektinu ( zahušťovací prostředek v konzervárenském průmyslu ).
Občanstvo ze Smiřic i z okolí toto omezení výroby nepřijalo příznivě vzhledem k tomu, že to je opět další omezení možností zaměstnání občanů, především žen, v místě, zvlášť pak i proto, že dlouho slibovaná přestavba závodu se neuskutečňuje v daném plánovaném termínu. Mnozí občané poukazují i na zkušenosti z nedávné doby, kdy ve Smiřicích zrušeny byly i dřívější místní závody ( pivovar, v r. 1961 též cihelna ), aniž by byly nahrazeny jiným průmyslem.
1.března 1965 začato bylo ve smiřickém lihovaru z demontáží strojního zařízení v kvasírně a odparu ( v důsledku plánované výstavby nového závodu – viz předchozí údaje ).
1. května 1965 na zásah ČSD ukončen byl provoz na tovární vlečce místního lihovaru.
Z kroniky vypsal kronikář Petr Zahálka ( zápisy zpracovány podle údajů s. řed. Adamíry aj. )
Situace závodu lihovaru od roku 1967 – 1970

Opis ze zprávy s. řed. F. Adamíry - zapsal P. Zahálka.
Ani v tomto období nebyla zcela vyjasněna přestavba závodu na výrobu Pektinu. Zavádění této výroby ve Smiřicích je stále aktuální a jednání na vyšších místech pokračuje.
Nadále v tomto období zůstává jen výroba kvasného octa a plnění octa do lahví, které se distribují pro celý Východočeský kraj a dle možností a požadavků vypomáhá se v tomto výrobku i jiným krajům.
Stáčení octa do lahví děje se na stáčecí lince zastaralé výroby a splnění plánu na této lince jest velmi náročné zvláště pak ve špičkovým měsících ( cca 150 000 ks měsíčně ) je pro zaměstnané ženy v této provozovně velmi náročné a bylo nutno pracovat i na dvě směny. Podnikové ředitelství na tuto situaci je neustále upozorňováno s požadavkem postavení nové výkonnější stáčecí linky.
Díky uvědomění a dobré pracovní morálce zaměstnaných žen ve stáčírně octa byl požadovaný plán výroby vždy splněn a včas distribuován při I. jakosti výrobku.
Plynulou výrobu octa a ocetnic narušovalo časté vypínání elektr. proudu.
Ve jmenovaném období provádí se i nadále stáčení lihovin do miniaturek a z původně náhradní výroby v tomto období stává se normální plynulá výroba a požadavky na tuto výrobu neustále rostou a sortiment stáčených lihovin z původních10 druhů se neustále rozšiřuje a současně s tím i tvary lahviček.
Vzhledem na velmi dobrou kvalitu možno říci i representativních výrobků jsou tyto velmi žádány.
Z hospodářského hlediska na omezené výrobní možnosti závodu pomáhá tento výrobek k dobrým hospodářským výsledkům. Velmi těžko se zajišťovaly pracovní síly a díky jen starším ženám smiřickým penzistkám se dařilo na tomto úseku výroby.všechny požadavky splnit včas.
Současně s touto omezenou výrobou prováděli se adaptační práce v závodě pro zajištění nové výroby.
Na tyt práce byla uzavřena vzájemná smlouva s patronátním JZD Smržov, jehož prostřednictvím byly adaptační práce v závodě prováděny (likvidace starých budov – tovární vlečky uvnitř závodu – zbourání jednoho ze tří továrních komínů apod.)
Současně s tím, prováděly se vlastními zaměstnanci závodu zbývající demontážní práce, jak ve várně lihu – odparce – kotelně apod.
V krisovém období v srpnu 1968 pochopili zaměstnanci závodu jako celek vážnost situace a vědomi si své odpovědnosti normálně zajišťovali plynulý chod výroby a závodu a plánované úkoly byly bez nejmenších ztrát plně zajištěny.
Vzhledem k tomu, že výstavba Pektinky nebyla stále pro závod ve Smiřicích dořešena, bylo během roku 1969 – 1970 rozhodnuto postaviti dvě úplně nové linky Holandské výroby na zpracování brambor a to jednu na výrobu sterilizovaných hranolků a jednu linku na výrobu bramborových předsmažených hranolků ( pamanes Fritas ).
Začalo se urychleně na adaptaci starých budov pro tyto linky – na vyrobené lince ater. brambor byly již koncem roku 1969 a počátkem roku 1970 provedeny výrobní zkoušky za přítomnosti zástupce výrobce linek.
Během roku 1971 byla postavena druhá linka a provedeny výrobní zkoušky.
Současně s výše uvedenou novou výrobou byla v r. 1969 s konečnou platností rozhodnuto postavit novou linku při octárně na výrobu sodovek a limonád.
Tato výroba byla zajišťována v těsné spolupráci s ONV v Hradci Králové, který měl o tuto výrobu velký zájem, vzhledem na nedostatečné zásobování obyvatelstva v letních měsících těmito výrobky.
Rok 1971
V březnu 1971 byla zahájena výstavba nové výrobny - na předsmažené bramborové hranolky. Byla provedena příprava staveniště mezi varnou a kotelnou. Na výstavbě pracovali vedle zaměstnanců provádějících závodů i brigádníci z řad zaměstnanců. Dobrou organisací práce a úsilím zaměstnanců se podařilo takřka z bouračky po vymontovaných strojích lihovarské výroby postavit novou halu tak, že celá linka byla připravena k výrobě již koncem října 1971.
Zařízení linky bylo koupeno z Holandska od fy Kiremko. Uvedení strojů do provozu provedli montéři holandské firmy. Linka má kapacitu 3,5 t hranolků za směnu. Zaměstnány jsou převážně ženy. Protože tento velký úkol výstavby byl splněn v předstihu, nebyl podnikovým odbytem zajištěn odběr výrobků a proto byl proveden pouze zkušební provoz a s normální výrobou započato až v měsíci lednu 1972, kdy jsou hranolky dodávány k mražení do np. Mrazírny 0pava. Zásobování z naší výrobny je prováděno do území Moravy.
Současně s touto výrobou byla stavěna i druhá linka - na výrobu sterilovaných brambor do sklenic. Tento výrobek má ulehčit práci ženám v domácnosti, kdy pro rychlou potřebu je nutná příloha k masu. Brambory ve sklenicích jsou uvařeny ve slané vodě a stačí pouze ohřát a je možno je podávat k jídlu. V zahraničí je o výrobek zájem a rozšíření sortimentu na domácí trh bude jistě kvitováno příznivě. Linka býla postavena včas, ale s výrobou nemohlo být započato, protože dodavatelský závod Strojírny potrav. Průmyslu nezajistili včas generální opravu kotelny a nebyl potřebný zdroj páry. Výrobek nemohl být proto uveden na trh v roce 1971 a zůstává úkol pro příští sezónu, protože k výrobě jsou potřeba čerstvé brambory přímo po sklizni.
V měsíci září bylo také započato se stavebními pracemi na výstavbě nové sodovkárny. Vinou nekvalitní a pomalé práce pracovníků provádějícího závodu JZD Pilníkov se výstavba zpožďuje. V měsíci listopadu přešla zásahem orgánů ONV skupina přidružené výroby JZD Pilníkov pod řízení JZD Černilov. Byla provedena výměna skupiny a jejím úsilím bylo zpoždění dohnáno, takže termín dokončení hrubé stavby bude dodržen.
5. září 1971 odešel dosavadní ředitel závodu s. Adamíra do důchodu a na jeho místo nastoupil s. ing. Rejhon Václav - doposud ved. hospodářství Velkovýkrmna.
I v r. 1971 závod vyráběl v dosavadním sortimentu výroby.
Ocet z ocetnice - plán 12 000 hl - skutečnost 12 277 hl
Ocet lahve - " 11 250 hl - " 9 320 hl
Lihoviny miniat, - M 350 hl - " 589 hl
Nesplnění výroby octa bylo z důvodů nedostatku poptávky na trhu vinou špatné konservárenské sezóny. Náhradou byly vyráběny lihoviny - miniaturky a cílem dosáhnout splnění hrubé výroby závodu. Po velkém úsilí pracovníku za cenu pracovních směn o sobotách a prodloužených směn se závod vyrovnal s úkolem plánu a splnil na 100 procent.
Pracovnice závodu na středisku octárna a stáčírna lihovin utvořily kolektivy brigád socialistické práce. Vedoucím kolektivu na octárně je s. Komárková, na likérce s. Fejglová. Kolektivy převádějí pravidelné výrobní porady, které jsou velmi dobrou pomocí v práci mistrů s kolektivem, tak i pro plněni úkolu. Ostatní pracovnici závodu uzavřeli závazek pomoci soutěžícím kolektivům, takže v soutěži jsou zapojeni prakticky všichni zaměstnanci. Jako celek se přihlásili k soutěži o titul „Dílna socialistické práce".
V měsíci říjnu uspořádal ZV ROH spolu s vedením závodu zájezd - exkursi do pivovaru v Pardubicích, kde pracovnici shlédli stáčírnu piva a nealko nápojů, dále navštívili hřebčinec v Kladrubech a besedu při společné večeři. Všem účastníkům se zájezd velmi líbil a podobná akce bude provedena i v příštím roce.
Do r. 1972 jde závod s vyššími výrobními úkoly - montáže a uvedení do provozu sodovkárny výroby steril. brambor a vytvoření předpokladů pro výstavbu Pektinky.
Pracovníci závodu se také aktivně zúčastnili nejdůležitější politické události v roce - voleb do zákonodárných sborů. 6 pracovníků pracovalo ve volebních komisích. Z kolektivu byli navrženi do užšího výběru kandidátu 2 pracovníci. Z toho byl s. Kopecký zvolen předsedou MNV ve Slatiné, kde úspěšné pracuje.
Na fotografii nahoře jsou pracovníci octárny v lihovaru. Vpravo stojí Adalbertina Šedivá. Zdroj a popis L. Reichová
Paní Vágnerová doplnila: zcela vlevo je pí.Voltrová, uprostřed pí. Adamírová
Vpravo: foto ocetnic, asi r. 1973
Adresováno: MNV Smiřice letopisecké komisi s. Zahálkovi.
K Vašemu dopisu, ve kterém jste nám zaslali výpis z kroniky do r. 1966 zasíláme údaje za rok 1971 a další. 3.11.1972
Dne 15.9.1970 bylo na schůzi zástupců Vých. konserváren s ONV v Hradci Králové rozhodnuto vybudovat ve Smiřicích výrobnu nealkoholických nápojů, protože závod má dostatek volného místa pro výstavbu a nezávadné pitné vody. Tímto opatřením by se vyřešila kritická situace v nealkoholických nápojích v okrese.
V této době také nastoupil do závodu do funkce výrobního náměstka s. Kopecký Zdeněk – poslanec NS za kraj Východočeský. Rozsah výstavby zůstal v tomto roce v dosavadním stavu.
Z výroby zde byly nadále stáčeny lihoviny do miniaturního balení, výroba octa a stáčení octa do lahví.
Vyrobeno bylo:
ocet z ocetnice – plán 12 000 skutečnost 12 008 hl
ocet láhve – 862 500 lt skutečnost 1 091 613 lt
lihoviny miniaturky – 35 hl skutečnost 330 hl.
Plán výroby miniaturek nebyl splněn z důvodů menšího odbytu zboží na trhu.