Václav Bartoška, hostinský v Pardubicích a Barbora, roz. Budínská ze Zaječic měli syna
Bedřicha Bartoška, mistra klempířského ze Smiřic č. 98, který se oženil s Antonie Bille,
    dcerou Antonín Bille, domkař z České Skalice č. 153 a Marie, rodem Hodyšová tamtéž č. 265
narodili se jim:
a1) Žofie Bartošková *15.5.1872 Smiřice č. 17 †19.4.1879
a2) Clara Kateřina Bartošková *24.12.1874 Smiřice č. 14 †24.1.1875
a3) Bedřich Josef Bartoška *17.2.1876, který se oženil 22.2.1909 s Eliškou Šaršounovou *6.5.1883 Hradec Králové
    b1) Bedřich *11.12.1909
    b2) Jaroslav
a4) Antonie Theresie Justina Bartošková *7.10.1878 Smiř. 98 †30.9.1951
a5) Arthur Václav Bartošek *29.9.1880 Smiř. č. 98

Jen štěstí nestačí

  Rodina Bartoškova byla mezi staršími občany ještě známa. Majitelé rozlehlého domu, provozovatelé výnosných živností (stavebního klempířství a pohřebního ústavu), lidé známí svým vlastenectvím, dotvrzeným smrtí jednoho představitele předposlední generace ve vezení za nacistické okupace. Otázka zní – jak se domohli Bartoškové svého postavení ?
  Zajímavě a nepochybně se značnou dávkou štěstí. Někdy na jaře 1871 chytali v potoce Jordán (tekl od Černožického rybníka podél železniční trati přes rybník pod dvorem v Holohlavech, poli pod „hliňákem“, městem a vtékal do mlýnského náhonu) synové hostinského (nájemce č.p. 11) z Holohlav – Eduard a Bedřich Bartošek – ryby a raky. Na obecních potocích a struhách měl právo rybolovu každý „osedlý“ občan.
  Při vybírání raků se na jednoho z bratří začaly sypat větší stříbrné mince. Oba mládenci nezaváhali, celé nadělení si nacpali do kapes, čepic a kam se dalo a hurá domů.
  Jejich kamarádi, Josef a Václav Vognarové s Josefem Lorencem posbírali už jen paběrky (cit. Jaroslav Mach: Z minulosti obce Černožic I. díl, str. 63-64).
  Co z uvedeného vyplývá ? Že v toku, který dnes neoplývá čistotou, žili raci, že potok Jordán změnil své koryto. Že po rybníku v Holohlavech zůstala pouze plocha s hřištěm a koupalištěm. Že tehdy platné zákony buď nestanovily povinnost odevzdat nalezený poklad, nebo že si lidé tolik nezáviděli.
  Že „poklad“ asi nebyl obrovský, protože se nechal odnést v klukovských kapsách a čepicích, ale že nebyl úplně zanedbatelný. Zejména však to, že se dostal do rukou lidí, kteří jej svým umem a pílí dokázali rozhojnit, zmnožit a užít ve prospěch svůj i svých spoluobčanů.
  Z hlediska historika je škoda, že nikdo neví o jaké mince a z které doby šlo. Z hlediska lidského je dobře, že nález byl využit pro rozšíření zaměstnanosti, pro šíření vlastenectví i dobrého jména města. Firma Bartošek – klempířství pracovala po celé tehdejší monarchii.
  Dnes z místní pověsti můžeme odvodit pouze to, že na štěstí a náhodu musí navazovat moudrost s pracovitostí, má-li výsledek být dobrý. V případě Bartošků byl.
  Ing. Lubomír Kupka – Zpravodaj 10.6.1996

  Eliška Bartošková, hluboce zarmoucena, podává jménem svým a svých synů Bedřicha a Jaroslava a jménem bratra Artura, sestry Antonie, jakož i veškerého příbuzenstva truchlivou zprávu, že Pán života a smrti povolal k Sobě drahého, dobrého manžela a starostlivého tatíčka, pana
BEDŘICHA J. BARTOŠKA,
mistra klempířského, majitele pohřebního ústavu, měšťana, dlouholetého člena Jednoty mistrů klempířských Čsl. rep. starostů sboru Dobrovolný hasičů atd.
  Zesnul klidně, odevzdán do vůle Boží a zaopatřen svátostmi umírajících po těžké chorobě ve čtvrtek dne 12. srpna 1926 v 50 roce věku svého, věnovaného plně blahu své rodiny a svého závodu.
  Bližnímu byl s ochotou radou i skutkem nápomocen. Svému odboru se vždy věnoval. S horlivostí a láskou byl pro rozkvět klempířství a upřímnou kolegialitu. Kdo jej znal, zachová mu čestnou vzpomínku!   Tělesná schránka našeho drahého zesnulého bude v sobotu ve 14. srpna 1926 odpoledne v nemocnici Milosrdných bratří v Praze vykropena, do Smiřic převezena a
  v pondělí dne 16. srpna 1926 od 3. hodině odpolední
po církevních obřadech z domu smutku čis. 98 vyzdvižená a do rodinné hrobky na místním hřbitově k věčnému spánku uložena.
  Zádušní mše sv. sloužena bude v úterý dne 17 srpna 1926 o 8:00 ranní v zámecké kapli ve Smiřicích.
  Ve Smiřicích a v Hradci Králové dne 13 srpna 1926

Vytiskla: Knihtiskárna Adolf Horák Smiřice n.L.

Další lístek od pana Václavíka:
Paní Ella Bartošková Smiřice.
Milostivá Paní.
Potvrzují s díkem Vaší cť. objednávku, kterou dle Vámi udaných druhů a platebních podmínek vyřídím po svátcích.
Prosím však o lask. sdělení zdali se jedná skutečně o paškály jak račte objednávati nebo jen o svíce po 2 a 2 1/2 kg. Dle mého soudu mají to býti jen svíce, neb paškály jsou jedině svíce velikonoční. Když bych nedostal zprávu do úterý dne 7 t.m. budu míti za to že se jedná o svíce a ne paškály a odešlu tyto.
K dalším službám se ucť doporoučí v plné úctě: Jaroslav Václavík

Továrna veškerých pohřebních potřeb a výzbrojů pro pohřeb. ústavy. Ražebna látek, papíru, niklového plechu a j. Waldstein a Spol Praha II. Biskupský dvůr 7.
  Výroba goufr. papíru pro továrny cukrovinkami a čokoládou, toho času jediná v ČSR. Výroba pohřebních vozů, náhrobních věnců a věncových stuh.

   Pokládáme si za čest oznámiti Vám, že náš cestující, pan R. Zákoucký a spolumajitel firmy Vojta Bauer, továrna na věnce Dolní Královice,dovolí si Vás v nejbližších dnech navštíviti a Vám naše nejnovější vzory předložiti.
  Žádáme Vás zdvořile, byste jemu ctěné své zakázky laskavě zachovati ráčil, a ujišťujeme Vás nejlepším vyřízením.
  Podotýkáme současně, že jmenovaný pán jest oprávněn pro nás peníze přijímati a potvrzovati.
  Poroučíme se Vám s s úctou Waldstein a spol.


Cesťák nepřijel:
V Praze, dne 1. března 1929
Pan Bedřich Bartošek, Smiřice
K ct. lístku Vašemu ze dne 28. m.m. sdělujeme zdvořile, že jsme našeho zástupce pana Zákouckého již jednou upozornili, by se při nejbližší příležitosti u Vás zastavil, následkem delší choroby nebylo to asi možné. Váš lístek předáváme panu Zákouckému k přímému vyřízení a zajisté se v nejbližších dnech u Vás zastaví. Prosíme, byste se jen krátkou dobu strpěl, poroučíme se Vaším ct. službám a znamenáme v dokonalé úctě.

Lístek patří k přední straně nahoře.

Továrna rakví a veškerých pohřebních potřeb
   Pan B. J. Bartošek
  Nedopatřením se strany dráhy stalo s, že Vám patrně byla zásilka rakví špatně doručena, an došlo k záměně balíků a sice balík určený p. Z. Červenýmu, pohř. ůstav v Josefově, byl doručen Vám a zase naopak. By byla věc uvedena do pořádku, prosím, byste lask. zboží neodpovídající účtu zaslal lask. panu Červenýmu, který Vám rakev, patřící Vám, o čemž byl mnou vyrozuměn.
  Doufaje, že mi lask. vyhovíte, děkuji Vám předem, prosím o další ct. Vaše zakázky a zamenám v dokonalé úctě Turnov, 5.7.1922

Po znárodnění:

Na místě soukromé firmy jsou v roce 1961

Komunální služby města Smiřic
Pohřební služba P 1
provozovna Smiřice tel 17

Paní Bartošková tady pracovala. Přitom zde také bylo sklenářství.

Účtenka od Petry Štefánkové.

Jeden z častých inzerátů, které podával pan Bartošek do Národní politiky.
  Národní politika jest nejrozšířenější časopis republiky Československé.
  Do ,,Malého oznamovatele" přijímáme inserty pouze do 15 řádek za hotové a neposkytujeme vzhledem k obrovskému nákladu, ani při několikerém otištění žádné srážky. (Na jiném lístku byl i text: ve všední den as 138 000, v neděli as 324 000, ani při několikerém otištění žádné srážky. ...)
  Obdrželi jsme insert jakož i 35 Kč a sdělujeme, že otištění Vašeho insertu v ,,Malém oznamovateli" stojí 1kráte ve všední den 36K 72h, v neděli 64Kč 26h..... 12.IX.1929

---

Firma Jana Stegmanna synové

v Čes. Budějovicích
Továrna na kovové zboží. - Leptání kovů.
Kovová písmena a štítky. Náhrobní svítilny a ozdoby. Umělecká litina. Odlitky. Výrobky ražené a vytlačované. Zboží klempířské atd.

zaslala na adresu Bedřich Bartošek mistr klempířský Smiřice tyto texty:

20. ledna 1927
  Váš lístek ze dne 18. t. m. - Naše číslo 112..
  Potvrzujeme s díky příjem vz. Vaší objednávky na 5 Kristových těl v délce těla asi 20 až 25. rozpětí asi 15 až 18 cm, ze zinkové litiny čistě pilované včetně tabulky "INRI". - Dobírkou.
  Prosíme ještě o lask. zprávu, jakým způsobem se těla tato budou upevňovati ( do kamene neb do dřeva ) a jak dlouhé mají upevňovací prostředky, příp. matkové šrouby býti.
  Poroučíme se Vám prozatím s projevem dokonalé úcty.

8.února 1927.
  Váš list z dne 7.t.m.
  Na vzácný Váš list sdělujeme s Vámi, že vyúčtovaná cena jest správná. Kristovo tělo, jež jsme Vám čítali po Kč 52,70, stálo v míru Kč 6,20 a dnes účtujeme 750 procent přirážky, což vzhledem na dnešní drahotu zajisté není mnoho.
  Za Kč 5,27 již nám jmenujete, nelze obdržeti nikde Kristovo tělo, leda z plechu lisované, jež zase nic nevydrží.
  Prosíme, byste účet náš laskavě uznal a poroučíme se Vám s projevem dokonalé úcty Jana Stegmann

---

Výpis z Kroniky obce Sadová (www.nechanicko.cz)
  Zajímavá část:
  Václav Jiří Smetana, děd Bedřicha Smetany, se narodil 17.ledna 1730 v Sadové a pokřtěn v Hněvčevsi (na Dohaličkách byla fara zřízena až r.1737). Na rukou držel ho myslivec Jiří Vlačiha, kmotrovali David Novopacký, vdova Anna Marie Galová a dcera Matěje Fingra Anna Marie. Měl 7 sourozenců. Oženil se s Ludmilou Konárovskou, dcerou mlynáře v Sadové. V Sadové se mu narodilo 7 dětí, z nichž nejmladší byl František, otec Bedřicha Smetany. Václav Smetana stál v selské revoluci při robotném lidu. Za hladu zápasil s nedostatkem a předčasně zemřel 24.března 1779, teprve 49letý. Vdova Ludmila, 46letá se znovu provdala 2.ledna 1780 za vdovce Josefa Bartošku ze Smiřic, bednáře, který převzal místo bednáře v Sadové po zesnulém manželovi. Žili skromně, v nedostatku. Bartoška zemřel 1796 a vdova ho přežila o 10 let. Zemřela 31.ledna 1806 ve svém původním bytě v Dohalicích.


Vpravo je ještě jednou Sadová 7.10.1924
Pan B.J. Bartošek
Žádáme Vás zdvořile, abyste objednané u Vás dne 10. září t.r. kbelíky, nám určitě do soboty dodal. S veškerou úctou Harrachův cukrovar v Sadové


Razítko vpravo Správa státního stavebního okresu v Hradci Králové














Velectěnému Velkozávodu
klempířskému fy. B. Bartošek ve Smiřicích.
Vznešené oslovení napsal Josef Unge ( ? ) děkan v Černilově.

P.T.
Pane mistře.
Sděluji Vám dle přiloženého lístku, že místo přijímám a hodlám nastoupiti v pondělí t.j. 26.VIII.
S projevem úcty František Slavíček Dolní Kounice 15.VIII.1929