Holohlavy - učitelé místní školy
Zpět na hlavní stránku Další kroniky
Kantoři na holohlavské škole od druhé poloviny 17. století
( do zřízení triviální školy ve Smiřicích roku 1789 )
Autor: Dr. Jaroslav Vaniš, odd. pro historickou geografii, ÚČSD ČSAV Praha
Ze Zpravodajů Smiřic z roku 1975 vypsala pí. L. Reichová.
Sledujeme-li kulturní minulost našich měst, je třeba si připomenout, že jistý podíl na ní měla také místní škola. Pochopitelně úroveň školy nebyla všude na stejné výši; záleželo to obyčejně na kulturní vyspělosti místního kantora, který vyučoval nejen základním literním předmětům, nýbrž - a to zejména v 18. století - i hudbě, a sám zpravidla býval i varhaníkem a ředitelem kůru či regenschorim.
Kulturní vyspělost daného města nebo místa zračila se ovšem také v tom, do jaké míry se o školu starali představení obce. A v tomto směru nebyla situace bohužel vždy pro mnohá místa příliš lichotivá; obecní páni nezřídka na škole šetřili, a tak o jejich škole nejednou čteme, že je to stavení velmi chatrné, do něhož při dešti zatéká.
Protože ve feudální době měl nad školou vrchní dozor duchovní správce farnosti, stála škola zpravidla v místech, kde se nacházel farní kostel a fara; později pak vznikaly školy i při kostelech filiálních.
Všimněme si nyní, jaké poměry v tom směru existovaly za feudalismu ve Smiřicích. Smiřice po celou feudální dobu neměly farní kostel a tudíž neměly ani vlastní školu. Farností náležely k děkanství v blízkých Holohlavech, kam také děti ze Smiřic chodily do školy. Chceme-li si tedy přiblížit školské poměry ve Smiřicích, musíme vlastně obrátit svou pozornost ke škole v Holohlavech.
Školu, v níž se nacházel zároveň i městský špitál, dal v Holohlavech postavit Vilém Trčka z Lípy někdy mezi léty 1540 - 1569, kdy se stal majitele smiřického panství po svém zemřelém otci Mikuláši Trčkovi z Lípy. Z listiny, jejíž opis pod nesprávným rokem 1533 zaznamenal ve své kronice, a který pak od něho převzal do své monografie o Smiřicích i Josef Zeman, vyplývá, že Barbora Žerotínská z Bibrštejna a na Smiřicích, bývalá manželka Viléma Trčky z Lípy a na Veliši, byla povinna platit každoročně do školy, kterou její manžel v Holohlavech založil, na vychování a zaopatření žáků 20 kop grošů míšeňských a rektorovi neboli správci školy 10 kop, přičemž rektor měl uloženo, „aby toho pilen byl, aby mládež ke všemu dobrému a chvalitebnému vedena byla tak, aby potom vrchnosti své světské i jiným lidem dobře se trefiti a hoditi mohla“. Podle téhož zápisu měly být do školy přijímány i děti chudých rodičů ze smiřického panství, kteří by sami své děti nemohli vychovat; ty pak měly být vyučovány „ke cti a chvále Pána Boha dobrým a pobožným věcem“. Barbora Žerotínská, jak jí to listina přikazovala, odevzdávala výše uvedené platy k holohlavské škole ve dvou lhůtách, a to jednu polivici na sv. Jiří a druhou na sv. Havla.
Od té doby pak není zejména o kantorech na holohlavské škole nic známo; alespoň Josef Zeman ve své monografii o nich mlčí. Pokusil jsem se tedy na základě studia pramenů tuto mezeru částečně doplnit o nové poznatky.
První zmínku o kantorech na holohlavské škole jsem našel v nejstarší matrice holohlavské fary a to v roce 1670. Toho roku, 17. června, dal pokřtít Mikuláš Rozvařil, smiřický rodák, svého synka Antonína, jehož matkou byla Veronika a kmotry byli Štefan Filinger, Jan Frantz Karmazínek ze Smiřic a panna Bětuška Nygrinová z holohlavského děkanství. Za rok na to, tj. roku 1671 22. září dal tentýž Mikuláš Rozvařil pokřtít dcerku, jejíž křestní jméno bylo bohužel opomenutím v matrice vynecháno. Dítěti byli za kmotry opět panna Bětuška Nygrinová, dále Alžběta Sapová a znovu Jan Karmazínek, u jehož jména je tentokrát uvedeno, že byl ve Smiřicích trubačem. I když v předcházejících dvou zápisech nebylo povolání otcovo zaznamenáno - zápisy nebyly v té době dostatečně pečlivě vedeny - zjišťujeme z dalšího zápisu v křestní matrice v roce 1673, že Mikuláš Rozvařil byl v Holohlavech kantorem. V tomto případě jde o křest kantorova synka Jana Jakuba, pokřtěného 13. července 1673; kmotry při jeho křtu byli Štěpán Willinger, Jan Příhoda a Alžběta Volková, všichni ze Smiřic.
Dalším dítětem kantora Rozvařila a matky Veroniky byla dcera Anna Marie, křtěná 10. července 1675; kmotrou jí byla Dorota Willingerová a svědky Alžběta Volková a Jan Příhoda. Posledním kantorovým dítětem byl synek Václav, pokřtěný 15. července 1681, jemuž kmotrem byl Tomáš Jepsak a svědky Šebestián Prášek, smiřický zámecký kaplan a Eleonora Příhodová. Příští rok, tj. 1682, dne 28. listopadu, Mikuláš Rozvařil „cantor loci emeritus“ zemřel; podle údaje v matrice zemřelých mu bylo teprve 44 let. Jeho působení na holohlavské škole spadá tudíž do let 1670 (ne-li dříve) až 1682.
Protože se další křestní kronika pro Holohlavy od roku 1683 až do roku 1725 nezachovala, vzniká nám v posloupnosti holohlavských kantorů mezera. Holohlavské kantory známe opět až od roku 1725. Tehdy byl kantorem v Holohlavech Jan Jindřich Josef, který vyučoval na holohlavské škole do roku 1743, patrně ještě téhož roku odešel z Holohlav na školu do jiného - zatím neznámého - místa. Jisté je jen, že v Holohlavech nezemřel. Když nastoupil na holohlavskou školu, měl již syna Františka, který pak byl 30. června 1743 svědkem při křtu. V Holohavech se kantoru Josefovi narodilo ještě dalších osm dětí, z nichž tu dvě zemřely.
Prvním dítětem, které mu jeho manželka Magdalena v Holohlavech porodila, byl syn Jan, pokřtěný 7. května 1725. Kmotrem mu byl sám holohlavský děkan Jan Jindřich Řečický a svědky při křtu pan Jan Václav Frölich, smiřický purkrabí a paní Markéta, manželka pana Fridricha Jantského, smiřického obročního. Toto dítě však 31. března 1726 zemřelo.
Druhé dítě byla dcera Terezie, křtěná 18. prosince 1726; za kmotru jí byla Markéta, manželka Fridricha Jantského a to na místě urozené paní Marie Terezie ze Šternberka, a za křestní svědky jí byli Dorota, vdova Stepková a pan Václav Frölich. Dítě pokřtil holohlavský děkan Jan Jindřich Řečický. Třetí dítě byla další dcera Magdalena, pokřtěná 8. června 1729, jíž byla kmotrou Zuzana, manželka Jana Frimla a svědky Anna, dcera Jana Lenka ze Smiřic a pan děkan Jan Jindřich Řečický, který dítě zároveň pokřtil. Čtvrtým dítětem byla opět dcera a to Barbora, křtěná 14. června 1731; její kmotrou byla Anna, manželka pana Leopolda Nygrina a svědky Anna, manželka pana Langa, Zuzana, manželka pana Frimla a pan děkan Jan Jindřich Řečický, dítě křtil P. Václav Voláček. Jako pátý se narodil Jan Jindřich, pokřtěný 6. června 1733, jemuž šel za kmotra sám pan děkan Jan Jindřich Řečický, po němž chlapeček dostal i křestní jméno. Dítě mělo při křtu za svědky Jana Frimla, smiřického mlynáře a Annu, dceru Jana Langa; dítě pokřtil P. Josef Karel Černilovský. Za tři roky se narodil další syn Josef Fridrich, pokřtěný 12. března 1736 od pana děkana Řečického, který byl zároveň svědkem spolu s paní Annou Saifertovou; kmotrem mu stál pan Fridrich Jantský, ten čas smiřický hejtman. Po dalších třech letech přišel na svět opět chlapeček, který byl 12. května 1739 pokřtěn od. P. Josefa Killingera a dáno mu jméno Jan Nepomucký. Kmotrem dítěti byl holohlavský děkan Řečický, který byl mezitím jmenován kanovníkem a svědky byli F. Jantský a paní Kristina, manželka Františka Majvala, smiřického důchodního. Leč dítě za 17 dní po křtu zemřelo. Jako poslední se narodila dcerka, pokřtěná 27. července 1741 na jméno Markéta Kristina, jíž za kmotru byla paní Markéta, manželka Fridricha Jantského a za svědky paní Kristina, manželka pana Majvala a pan kanovník a holohlavský děkan Řečický.
Jak bylo již zmíněno, kantor Jan Jindřich Josef někdy po 30. červnu 1743, kdy ještě působil v Holohlavech, odešel se svou rodinou na jinou školu; kam, není zatím zjištěno.
Na holohlavské škole ho vystřídal jeho nástupce kantor Jiří Matějíček, syn Jiřího Matějíčka, se svou ženou Kateřinou. Ale ani on zde nesetrval do své smrti, nýbrž po čtyřiadvacetiletém kantorování na holohlavské škole odešel do jiného místa, zatím neznámo kam.
Prvně se jméno kantora Matějíčka objeví v matrice 21. června 1744, kdy byl svědkem při křtu Dorotě, dceři Jana Kučery a matky Doroty. Po smrti svého otce Jiřího Matějíčka si vzal k sobě svou maminku Kateřinu, která se dožila vysokého věku 90 let; zemřela v Holohlavech 3. prosince 1757.
Zde se manželům Matějíčkovým narodilo deset dětí, z nichž tu čtyři zemřely.
Prvním dítětem byl chlapec Jan Václav, pokřtěný 21. října 1746, jemuž byl kmotrem Jan Rudolf, komorník pana hraběte a svědky byli Tomáš Schüffner, mlynář v Černožicích a Markéta, manželka pana Fridricha Jantského z Prahy; dítě pokřtil kaplan P. Václav Sax. Dalším dítětem byl synek František Karel, pokřtěný 21. června 1748, který měl za kmotra pana Jana Rudiše (jde o výše uvedeného Rudolfa), komorníka ze zámku a za svědky Jiřího Mentziga, služebníka pana děkana a kanovníka a paní Annu, manželku pana Emanuela Seifferta, obročného; chlapce křtil holohlavský kaplan P. Ignác Skalický.
Jako třetí dítě byla dcerka Anna Josefa, pokřtěná 21. května 1750. Byla jí za kmotru panna Josefa Zeigerschmidová, hospodyně na děkanství v Holohlavech a za svědky Anna, manželka pana Seiferta a pan Rudiš; dítě opět pokřtil kaplan P. Ignác Skalický. Dítě však ještě téhož roku dne 2. září zemřelo. Čtvrtým dítětem byl chlapeček, pokřtěný 16. srpna 1751 na jméno Ignác Jan Josef; jeho kmotrem byl kaplan P. Jan Nejedlý a svědky byli kaplan Ignác Skalický, který zároveň dítě křtil a panna Josefa Zeigerschmidová. Páté dítě byl synek Václav Emanuel, pokřtěný 24. května 1753; za kmotra měl urozeného pana Jana Rudiše, komorníka pana hraběte z Gastheimu a za svědky pana Seiferta a pannu Zeigerschmidovou; chlapce křtil kaplan P. Václav Zymler. Když byly chlapci tři roky, zemřel; pochoval ho 29. července 1756 v Holohlavech P. Josef Kamenický.
Jako šestá byla dcera Anna Josefa, pokřtěná 17. března 1755 kaplanem Karlem Lvem, při jejíž křtu byla kmotrou panna Polexina Pivcová z holohlavského děkanství a svědky byli panna Magdalena, dcera pana Seiferta a pan Rudiš. Sedmým dítětem byl chlapec Karel Václav, pokřtěný 17. ledna 1757 opět kaplanem Karlem Lvem. Kmotrem mu byl pan Jan Hofman, smiřický kontribuční písař a jako svědci se uvádějí pan Seifert a panna Polexina, pozůstalá dcera po panu Václavu Pivcovi, hospodyně na holohlavském děkanství. Když pak chlapec dosáhl desíti let, dne 16. března 1767 zemřel a byl pochován P. Františkem Štěpánem na holohlavském hřbitově. Za dva roky po narození Karla Václava přišla na svět dcerka Klára Polexina, která byla 13. srpna 1759 pokřtěna kaplanem P. Pavlem Tichým při jejím křtu byla kmotrou panna Polexina, svědky byli panna Kateřina a Václav, syn pana Jana Hollmana, smiřického kontribučního písaře. Avšak i toto dítě, dosáhnuvši čtyř let, zemřelo a 14. července 1763 bylo P. Václavem Krejcarem v Holohlavech pohřbeno. Rok po úmrtí této dcerušky se manželům Matějíčkovým narodil synek Václav Josef Tadeáš, kterého 1. června 1762 pokřtil a současně byl svědkem kaplan P. Václav Tadeáš, zatímco za kmotra mu byl druhý holohlavský kaplan P. Josef Zelenka a druhým svědkem Anna, manželka pana Emanuela Seiferta. Za rok po svém narození však zemřel a to téměř současně se svou čtyřletou sestřičkou Klárou a byl pochován za tři dny po jejím pohřbu dne 17. července 1763; pochoval ho na holohlavském hřbitově kaplan P. Václav Krejcar. Patrně u obou dětí šlo o nějakou dětskou nakažlivou chorobu. Poslední dítě, které se kantoru Matějíčkovi v Holohlavech narodilo, byla dcera Marie Klára, pokřtěná 18. září 1764 od kaplana P. Václava Krejcara, který byl zároveň i svědkem při jejím křtu, druhým pak svědkem byla Terezie, manželka Jana Hollmana; za kmotru jí byla Marie, manželka pana Matěje Dejla, obročního v Holohlavech. Po ní přijala také křestní jméno.
Výše bylo zmíněno, že kantoři byli také většinou varhaníky a řediteli kůru, čili regenschorimi. Nebylo tomu ovšem vždy a všude; někde varhanictví zastával samostatně ustanovený varhaník neboli organista a kantor se v takovém případě pak plně věnoval škole. Jak tomu bylo v Holohlavech, přesně nevíme, ale je jisté, že možná již těsně před rokem 1763, ale zcela určitě v roce 1763, měly i Holohlavy svého vlastního varhaníka. Byl jím Václav Koranda pocházející z Vysokého nebo - jak je v matrice psáno - Červeného Veselí. Toho roku 13. listopadu byl oddán s Polexinou, dcerou po zemřelém Václavu Pivcovi, pocházející z Dobrušky, hospodyní u holohlavského děkanství, o níž víme, že dvakrát stála kmotrou a jednou jako svědkyně při křtu dětem kantora Jiřího Matějíčka. Oběma snoubencům nepoddaným a tudíž svobodným, které oddal ve Vysokém Veselí velešický farář P. Václav Zimler, byli za svědky Jan, syn urozeného pana Martina Krause, správce ve vysokém Veselí, dále jeho písař Jan Lalik a Kateřina, vdova po zemřelém smiřickém obročním Seifertovi. Do odchodu kantora Matějíčka z Holohlav působil tu jen jako varhaník a snad i vypomáhal ve škole jako školní pomocník. Když se pak Matějíčkovým odchodem kantorské místo uprázdnilo, byl ustanoven jeho zástupcem, ač - jak se později ukázalo - nebyl k tomuto povolání způsobilý.
Korandovo manželství s Polexinou bylo bezdětné a trvalo do roku 1784, kdy po jednadvacetiletém manželství Koranda ovdověl; manželku pochoval 26. června 1784. Za tři léta na to byl z holohlavské školy propuštěn a to pro nedbalé konání povinností a naprostou nezpůsobilost. Na jeho místo nastoupil Jan Zita, který v letech 1784 - 1878 soukromě vyučoval ve Smiřicích. Ovdovělý učitel Koranda (bylo mu 49 let) se znovu 9. ledna 1785 oženil s vdovou Annou Drahošovou (bylo jí 37 let), k níž se pak odstěhoval do Smiřic, kde zaplatil 4 zlaté rýnské za sousedské právo. Za svědky při sňatku Václava Korandy a Anny Drahošové byli Matěj Černý, zahradník a primas a Josef Holman, mydlář; oddal je p. děkan P. František Josef Hynek. Ve Smiřicích Václav Koranda převzal po Janu Zitovi soukromé vyučování a po dvě léta tu vyučoval, dokud nebyla ve Smiřicích zřízena řádná triviální škola. To se stalo v roce 1789; škola byla řádně umístěna v obecním domě a prvním učitelem na ní se stal Josef Dominik, který se předtím živil hudbou v Praze. Další osudy smiřické školy je již možno sledovat v Zemanově monografii o Smiřicích, i když jsou tam podány ve stručné formě.
Poznámka:
V poslední části, v odstavci, který začíná "Jako šestá byla dcera Anna Josefa, pokřtěná 17. března 1755 kaplanem Karlem Lvem..." je u sedmého dítěte - Karla Václava - zmiňován jako kmotr Jan Hofman, smiřický kontribuční písař. Dále je ve stejném odstavci pak zmiňován znovu, u dcery Kláry Polexiny, ale jako Jan Hollman. Bohužel nevím, co je správně a co špatně, zda se neupsal autor článku, či to takto bylo zapsáno v historických podkladech, ze kterých čerpal.
L. Reichová
Následující seznam je zapsán v ,,Knize pamětní obecné školy Holohlavy 1840 - 1919"
Originál knihy se nachází v Okresním archivu Hradec Králové.
Industriální učitelky v Holohlavech:
1. Čepková
2. Novohradská
3. Mojžíšová
4. Polandová
5. Letošníková
6. Pavlíková
7. Kubešová
8. Šmídová
Tento záznam ( industriálních učitelek ), pořízený panem Janem Kotlantem, rolníkem z Holohlav, byl předán jeho dcerou provdanou Ornstovou k disposici černožickému kronikáři Machovi 7.4.1975 a tento ho předává dále panu P. Zahálkovi, kronikáři Smiřic a Holohlav. Našel jsem ho ve smiřickém archivu.
Vyfoceno v holohlavské kroniceZe Zpravodajů Smiřic z roku 1975 vypsala pí. L. Reichová.
Sledujeme-li kulturní minulost našich měst, je třeba si připomenout, že jistý podíl na ní měla také místní škola. Pochopitelně úroveň školy nebyla všude na stejné výši; záleželo to obyčejně na kulturní vyspělosti místního kantora, který vyučoval nejen základním literním předmětům, nýbrž - a to zejména v 18. století - i hudbě, a sám zpravidla býval i varhaníkem a ředitelem kůru či regenschorim.
Kulturní vyspělost daného města nebo místa zračila se ovšem také v tom, do jaké míry se o školu starali představení obce. A v tomto směru nebyla situace bohužel vždy pro mnohá místa příliš lichotivá; obecní páni nezřídka na škole šetřili, a tak o jejich škole nejednou čteme, že je to stavení velmi chatrné, do něhož při dešti zatéká.
Protože ve feudální době měl nad školou vrchní dozor duchovní správce farnosti, stála škola zpravidla v místech, kde se nacházel farní kostel a fara; později pak vznikaly školy i při kostelech filiálních.
Všimněme si nyní, jaké poměry v tom směru existovaly za feudalismu ve Smiřicích. Smiřice po celou feudální dobu neměly farní kostel a tudíž neměly ani vlastní školu. Farností náležely k děkanství v blízkých Holohlavech, kam také děti ze Smiřic chodily do školy. Chceme-li si tedy přiblížit školské poměry ve Smiřicích, musíme vlastně obrátit svou pozornost ke škole v Holohlavech.
Školu, v níž se nacházel zároveň i městský špitál, dal v Holohlavech postavit Vilém Trčka z Lípy někdy mezi léty 1540 - 1569, kdy se stal majitele smiřického panství po svém zemřelém otci Mikuláši Trčkovi z Lípy. Z listiny, jejíž opis pod nesprávným rokem 1533 zaznamenal ve své kronice, a který pak od něho převzal do své monografie o Smiřicích i Josef Zeman, vyplývá, že Barbora Žerotínská z Bibrštejna a na Smiřicích, bývalá manželka Viléma Trčky z Lípy a na Veliši, byla povinna platit každoročně do školy, kterou její manžel v Holohlavech založil, na vychování a zaopatření žáků 20 kop grošů míšeňských a rektorovi neboli správci školy 10 kop, přičemž rektor měl uloženo, „aby toho pilen byl, aby mládež ke všemu dobrému a chvalitebnému vedena byla tak, aby potom vrchnosti své světské i jiným lidem dobře se trefiti a hoditi mohla“. Podle téhož zápisu měly být do školy přijímány i děti chudých rodičů ze smiřického panství, kteří by sami své děti nemohli vychovat; ty pak měly být vyučovány „ke cti a chvále Pána Boha dobrým a pobožným věcem“. Barbora Žerotínská, jak jí to listina přikazovala, odevzdávala výše uvedené platy k holohlavské škole ve dvou lhůtách, a to jednu polivici na sv. Jiří a druhou na sv. Havla.
Od té doby pak není zejména o kantorech na holohlavské škole nic známo; alespoň Josef Zeman ve své monografii o nich mlčí. Pokusil jsem se tedy na základě studia pramenů tuto mezeru částečně doplnit o nové poznatky.
První zmínku o kantorech na holohlavské škole jsem našel v nejstarší matrice holohlavské fary a to v roce 1670. Toho roku, 17. června, dal pokřtít Mikuláš Rozvařil, smiřický rodák, svého synka Antonína, jehož matkou byla Veronika a kmotry byli Štefan Filinger, Jan Frantz Karmazínek ze Smiřic a panna Bětuška Nygrinová z holohlavského děkanství. Za rok na to, tj. roku 1671 22. září dal tentýž Mikuláš Rozvařil pokřtít dcerku, jejíž křestní jméno bylo bohužel opomenutím v matrice vynecháno. Dítěti byli za kmotry opět panna Bětuška Nygrinová, dále Alžběta Sapová a znovu Jan Karmazínek, u jehož jména je tentokrát uvedeno, že byl ve Smiřicích trubačem. I když v předcházejících dvou zápisech nebylo povolání otcovo zaznamenáno - zápisy nebyly v té době dostatečně pečlivě vedeny - zjišťujeme z dalšího zápisu v křestní matrice v roce 1673, že Mikuláš Rozvařil byl v Holohlavech kantorem. V tomto případě jde o křest kantorova synka Jana Jakuba, pokřtěného 13. července 1673; kmotry při jeho křtu byli Štěpán Willinger, Jan Příhoda a Alžběta Volková, všichni ze Smiřic.
Dalším dítětem kantora Rozvařila a matky Veroniky byla dcera Anna Marie, křtěná 10. července 1675; kmotrou jí byla Dorota Willingerová a svědky Alžběta Volková a Jan Příhoda. Posledním kantorovým dítětem byl synek Václav, pokřtěný 15. července 1681, jemuž kmotrem byl Tomáš Jepsak a svědky Šebestián Prášek, smiřický zámecký kaplan a Eleonora Příhodová. Příští rok, tj. 1682, dne 28. listopadu, Mikuláš Rozvařil „cantor loci emeritus“ zemřel; podle údaje v matrice zemřelých mu bylo teprve 44 let. Jeho působení na holohlavské škole spadá tudíž do let 1670 (ne-li dříve) až 1682.
Protože se další křestní kronika pro Holohlavy od roku 1683 až do roku 1725 nezachovala, vzniká nám v posloupnosti holohlavských kantorů mezera. Holohlavské kantory známe opět až od roku 1725. Tehdy byl kantorem v Holohlavech Jan Jindřich Josef, který vyučoval na holohlavské škole do roku 1743, patrně ještě téhož roku odešel z Holohlav na školu do jiného - zatím neznámého - místa. Jisté je jen, že v Holohlavech nezemřel. Když nastoupil na holohlavskou školu, měl již syna Františka, který pak byl 30. června 1743 svědkem při křtu. V Holohavech se kantoru Josefovi narodilo ještě dalších osm dětí, z nichž tu dvě zemřely.
Prvním dítětem, které mu jeho manželka Magdalena v Holohlavech porodila, byl syn Jan, pokřtěný 7. května 1725. Kmotrem mu byl sám holohlavský děkan Jan Jindřich Řečický a svědky při křtu pan Jan Václav Frölich, smiřický purkrabí a paní Markéta, manželka pana Fridricha Jantského, smiřického obročního. Toto dítě však 31. března 1726 zemřelo.
Druhé dítě byla dcera Terezie, křtěná 18. prosince 1726; za kmotru jí byla Markéta, manželka Fridricha Jantského a to na místě urozené paní Marie Terezie ze Šternberka, a za křestní svědky jí byli Dorota, vdova Stepková a pan Václav Frölich. Dítě pokřtil holohlavský děkan Jan Jindřich Řečický. Třetí dítě byla další dcera Magdalena, pokřtěná 8. června 1729, jíž byla kmotrou Zuzana, manželka Jana Frimla a svědky Anna, dcera Jana Lenka ze Smiřic a pan děkan Jan Jindřich Řečický, který dítě zároveň pokřtil. Čtvrtým dítětem byla opět dcera a to Barbora, křtěná 14. června 1731; její kmotrou byla Anna, manželka pana Leopolda Nygrina a svědky Anna, manželka pana Langa, Zuzana, manželka pana Frimla a pan děkan Jan Jindřich Řečický, dítě křtil P. Václav Voláček. Jako pátý se narodil Jan Jindřich, pokřtěný 6. června 1733, jemuž šel za kmotra sám pan děkan Jan Jindřich Řečický, po němž chlapeček dostal i křestní jméno. Dítě mělo při křtu za svědky Jana Frimla, smiřického mlynáře a Annu, dceru Jana Langa; dítě pokřtil P. Josef Karel Černilovský. Za tři roky se narodil další syn Josef Fridrich, pokřtěný 12. března 1736 od pana děkana Řečického, který byl zároveň svědkem spolu s paní Annou Saifertovou; kmotrem mu stál pan Fridrich Jantský, ten čas smiřický hejtman. Po dalších třech letech přišel na svět opět chlapeček, který byl 12. května 1739 pokřtěn od. P. Josefa Killingera a dáno mu jméno Jan Nepomucký. Kmotrem dítěti byl holohlavský děkan Řečický, který byl mezitím jmenován kanovníkem a svědky byli F. Jantský a paní Kristina, manželka Františka Majvala, smiřického důchodního. Leč dítě za 17 dní po křtu zemřelo. Jako poslední se narodila dcerka, pokřtěná 27. července 1741 na jméno Markéta Kristina, jíž za kmotru byla paní Markéta, manželka Fridricha Jantského a za svědky paní Kristina, manželka pana Majvala a pan kanovník a holohlavský děkan Řečický.
Jak bylo již zmíněno, kantor Jan Jindřich Josef někdy po 30. červnu 1743, kdy ještě působil v Holohlavech, odešel se svou rodinou na jinou školu; kam, není zatím zjištěno.
Na holohlavské škole ho vystřídal jeho nástupce kantor Jiří Matějíček, syn Jiřího Matějíčka, se svou ženou Kateřinou. Ale ani on zde nesetrval do své smrti, nýbrž po čtyřiadvacetiletém kantorování na holohlavské škole odešel do jiného místa, zatím neznámo kam.
Prvně se jméno kantora Matějíčka objeví v matrice 21. června 1744, kdy byl svědkem při křtu Dorotě, dceři Jana Kučery a matky Doroty. Po smrti svého otce Jiřího Matějíčka si vzal k sobě svou maminku Kateřinu, která se dožila vysokého věku 90 let; zemřela v Holohlavech 3. prosince 1757.
Zde se manželům Matějíčkovým narodilo deset dětí, z nichž tu čtyři zemřely.
Prvním dítětem byl chlapec Jan Václav, pokřtěný 21. října 1746, jemuž byl kmotrem Jan Rudolf, komorník pana hraběte a svědky byli Tomáš Schüffner, mlynář v Černožicích a Markéta, manželka pana Fridricha Jantského z Prahy; dítě pokřtil kaplan P. Václav Sax. Dalším dítětem byl synek František Karel, pokřtěný 21. června 1748, který měl za kmotra pana Jana Rudiše (jde o výše uvedeného Rudolfa), komorníka ze zámku a za svědky Jiřího Mentziga, služebníka pana děkana a kanovníka a paní Annu, manželku pana Emanuela Seifferta, obročného; chlapce křtil holohlavský kaplan P. Ignác Skalický.
Jako třetí dítě byla dcerka Anna Josefa, pokřtěná 21. května 1750. Byla jí za kmotru panna Josefa Zeigerschmidová, hospodyně na děkanství v Holohlavech a za svědky Anna, manželka pana Seiferta a pan Rudiš; dítě opět pokřtil kaplan P. Ignác Skalický. Dítě však ještě téhož roku dne 2. září zemřelo. Čtvrtým dítětem byl chlapeček, pokřtěný 16. srpna 1751 na jméno Ignác Jan Josef; jeho kmotrem byl kaplan P. Jan Nejedlý a svědky byli kaplan Ignác Skalický, který zároveň dítě křtil a panna Josefa Zeigerschmidová. Páté dítě byl synek Václav Emanuel, pokřtěný 24. května 1753; za kmotra měl urozeného pana Jana Rudiše, komorníka pana hraběte z Gastheimu a za svědky pana Seiferta a pannu Zeigerschmidovou; chlapce křtil kaplan P. Václav Zymler. Když byly chlapci tři roky, zemřel; pochoval ho 29. července 1756 v Holohlavech P. Josef Kamenický.
Jako šestá byla dcera Anna Josefa, pokřtěná 17. března 1755 kaplanem Karlem Lvem, při jejíž křtu byla kmotrou panna Polexina Pivcová z holohlavského děkanství a svědky byli panna Magdalena, dcera pana Seiferta a pan Rudiš. Sedmým dítětem byl chlapec Karel Václav, pokřtěný 17. ledna 1757 opět kaplanem Karlem Lvem. Kmotrem mu byl pan Jan Hofman, smiřický kontribuční písař a jako svědci se uvádějí pan Seifert a panna Polexina, pozůstalá dcera po panu Václavu Pivcovi, hospodyně na holohlavském děkanství. Když pak chlapec dosáhl desíti let, dne 16. března 1767 zemřel a byl pochován P. Františkem Štěpánem na holohlavském hřbitově. Za dva roky po narození Karla Václava přišla na svět dcerka Klára Polexina, která byla 13. srpna 1759 pokřtěna kaplanem P. Pavlem Tichým při jejím křtu byla kmotrou panna Polexina, svědky byli panna Kateřina a Václav, syn pana Jana Hollmana, smiřického kontribučního písaře. Avšak i toto dítě, dosáhnuvši čtyř let, zemřelo a 14. července 1763 bylo P. Václavem Krejcarem v Holohlavech pohřbeno. Rok po úmrtí této dcerušky se manželům Matějíčkovým narodil synek Václav Josef Tadeáš, kterého 1. června 1762 pokřtil a současně byl svědkem kaplan P. Václav Tadeáš, zatímco za kmotra mu byl druhý holohlavský kaplan P. Josef Zelenka a druhým svědkem Anna, manželka pana Emanuela Seiferta. Za rok po svém narození však zemřel a to téměř současně se svou čtyřletou sestřičkou Klárou a byl pochován za tři dny po jejím pohřbu dne 17. července 1763; pochoval ho na holohlavském hřbitově kaplan P. Václav Krejcar. Patrně u obou dětí šlo o nějakou dětskou nakažlivou chorobu. Poslední dítě, které se kantoru Matějíčkovi v Holohlavech narodilo, byla dcera Marie Klára, pokřtěná 18. září 1764 od kaplana P. Václava Krejcara, který byl zároveň i svědkem při jejím křtu, druhým pak svědkem byla Terezie, manželka Jana Hollmana; za kmotru jí byla Marie, manželka pana Matěje Dejla, obročního v Holohlavech. Po ní přijala také křestní jméno.
Výše bylo zmíněno, že kantoři byli také většinou varhaníky a řediteli kůru, čili regenschorimi. Nebylo tomu ovšem vždy a všude; někde varhanictví zastával samostatně ustanovený varhaník neboli organista a kantor se v takovém případě pak plně věnoval škole. Jak tomu bylo v Holohlavech, přesně nevíme, ale je jisté, že možná již těsně před rokem 1763, ale zcela určitě v roce 1763, měly i Holohlavy svého vlastního varhaníka. Byl jím Václav Koranda pocházející z Vysokého nebo - jak je v matrice psáno - Červeného Veselí. Toho roku 13. listopadu byl oddán s Polexinou, dcerou po zemřelém Václavu Pivcovi, pocházející z Dobrušky, hospodyní u holohlavského děkanství, o níž víme, že dvakrát stála kmotrou a jednou jako svědkyně při křtu dětem kantora Jiřího Matějíčka. Oběma snoubencům nepoddaným a tudíž svobodným, které oddal ve Vysokém Veselí velešický farář P. Václav Zimler, byli za svědky Jan, syn urozeného pana Martina Krause, správce ve vysokém Veselí, dále jeho písař Jan Lalik a Kateřina, vdova po zemřelém smiřickém obročním Seifertovi. Do odchodu kantora Matějíčka z Holohlav působil tu jen jako varhaník a snad i vypomáhal ve škole jako školní pomocník. Když se pak Matějíčkovým odchodem kantorské místo uprázdnilo, byl ustanoven jeho zástupcem, ač - jak se později ukázalo - nebyl k tomuto povolání způsobilý.
Korandovo manželství s Polexinou bylo bezdětné a trvalo do roku 1784, kdy po jednadvacetiletém manželství Koranda ovdověl; manželku pochoval 26. června 1784. Za tři léta na to byl z holohlavské školy propuštěn a to pro nedbalé konání povinností a naprostou nezpůsobilost. Na jeho místo nastoupil Jan Zita, který v letech 1784 - 1878 soukromě vyučoval ve Smiřicích. Ovdovělý učitel Koranda (bylo mu 49 let) se znovu 9. ledna 1785 oženil s vdovou Annou Drahošovou (bylo jí 37 let), k níž se pak odstěhoval do Smiřic, kde zaplatil 4 zlaté rýnské za sousedské právo. Za svědky při sňatku Václava Korandy a Anny Drahošové byli Matěj Černý, zahradník a primas a Josef Holman, mydlář; oddal je p. děkan P. František Josef Hynek. Ve Smiřicích Václav Koranda převzal po Janu Zitovi soukromé vyučování a po dvě léta tu vyučoval, dokud nebyla ve Smiřicích zřízena řádná triviální škola. To se stalo v roce 1789; škola byla řádně umístěna v obecním domě a prvním učitelem na ní se stal Josef Dominik, který se předtím živil hudbou v Praze. Další osudy smiřické školy je již možno sledovat v Zemanově monografii o Smiřicích, i když jsou tam podány ve stručné formě.
Poznámka:
V poslední části, v odstavci, který začíná "Jako šestá byla dcera Anna Josefa, pokřtěná 17. března 1755 kaplanem Karlem Lvem..." je u sedmého dítěte - Karla Václava - zmiňován jako kmotr Jan Hofman, smiřický kontribuční písař. Dále je ve stejném odstavci pak zmiňován znovu, u dcery Kláry Polexiny, ale jako Jan Hollman. Bohužel nevím, co je správně a co špatně, zda se neupsal autor článku, či to takto bylo zapsáno v historických podkladech, ze kterých čerpal.
L. Reichová
Originál knihy se nachází v Okresním archivu Hradec Králové.
Seznam správců škol při škole v Holohlavech
| Jména | Začal působiti | Přestal | Poznámka | |
| Jan Sitta | 1790 | 22.10.1819 | zemřel | |
| Ignác Pohl | 26.1.1820 | 20.5.1845 | zemřel | |
| Jan Kemlinek | 13.11.1845 | 4.3.1853 | zemřel | |
| Jan Daněk | 9.6.1853 | 1872 | dán na odpočinek | |
| Ignác Čepek | 8.4.1873 | 3.7.1879 | zemřel | |
| Josef Novohradský | 1.3.1880 | 13.9.1884 | ||
| Karel Možíš ( Mojžíš ) | 1.9.1885 | 1.9.1917 | ||
| Václav Letošník | 1.9.1918 | 1.9.1924 | ||
| Antonín Krejčí | 1.9.1924 | 31.8.1931 | ||
| Josef Mikeš | 1.7.1932 | 1.10.1935 | ||
| Jan Polák | 1.9.1935 | 1.9.1937 | ||
| Josef Tuček | 1.9.1937 | 31.8.1945 | ||
| Antonín Šejvl | 1.9.1945 | 1.1.1949 | zrušena dvojtřídka | |
| Věnceslava Šejvlová | 1.2.1949 | 31.8.1956 | ||
| Ladislav Cölba | 1.9.1956 | 31.8.1973 | 1957-58 zřízena dvojtřídka | |
| Anna Matějková | 1.9.1973 | 31.8.1975 | údaje z jiného zdroje |
Seznam mladších učitelů při škole v Holohlavech
| Jména | Začal působiti | Přestal | Poznámka | |
| Václav Novotný | 1853 | 22.7.1858 | ||
| František Matějovský | 1858 | 1859 | ||
| Josef Relich | 27.8.1859 | 1861 | ||
| Petr Pavel Skořepa | 1.12.1861 | 21.10.1866 | ||
| Josef Mikeš | 1866 | 8.7.1873 | ||
| Josef Saifrt | 13.8.1867 | 15.1.1873 | ||
| Josef Polický | 6.2.1873 | 4.11.1873 | ||
| Jaroslav Chmelík | 2.1.1874 | 31.7.1877 | ||
| František Radoň | 25.8.1877 | 1.9.1878 | ||
| František Petrák | 1.9.1878 | 28.11.1878 | ||
| Karel Vaněk | 1.1.1879 | 1.9.1879 | ||
| Alois Růžička | 1.9.1879 | 29.2.1880 | ||
| František Karel | 1.9.1879 | 15.9.1890 | ||
| František Prokeš | 31.8.1883 | 30.11.1887 | ||
| František Mrkos | 3.9.1884 | 1.9.1885 | ||
| František Langer | 1.1.1888 | 6.10.1891 | ||
| František Beran | 6.10.1891 | 18.7.1892 | ||
| František Mrkos ( učitel ) | 1.9.1892 | 15.7.1895 | ||
| Václav Špaček ( ml. učitel ) | 1.9.1892 | 15.7.1893 | ||
| Jan Janku ( ml. uč. ) | 1.9.1893 | 15.7.1896 | ||
| Jan Pavelka ml. uč. | 1.9.1895 | 31.7.1903 | ||
| Jan Beran učitel | 1.9.1896 | 30.8.1898 | ||
| Antonín Krejčí učitel | 1.9.1898 | 30.7.1903 | ||
| Josef Mikeš učitel I. třídy | 1.9.1903 | 30.12.1910 | ||
| Václav Polák učitel II. třídy | 1.9.1903 | 31.7.1904 | ||
| Josefa Prokopová uč. II. tř. | 1.9.1904 | 31.10.1906 | ||
| Jaroslav Pešák | 1.11.1906 | 15.7.1910 | ||
| Josef Rezek | 16.9.1910 | 1.11.1910 | ||
| Josef Dvořák | 1.11.1910 | 8.7.1815 | ||
| Václav Šulc | 1.1.1911 | 30.4.1911 | ||
| Štěpán Šír | 1.1.1911 | 15.7.1911 | ||
| Josef Pospíchal | 1.5.1911 | 31.8.1914 | ||
| Josef Jirsák | 16.9.1912 | 15.7.1913 | ||
| Ladislav Letošník | 15.6.1914 | 15.7.1914 | ||
| Josef Tuček | 1.9.1914 | 1.9.1937 | nastoupil místo říd. učitele | |
| Emil Štupl | 13.6.1916 | 1.4.1923 | ||
| Josef Matys | nenastoupil | |||
| Josef Rezek | 1.9.1923 | 1.9.1924 | ||
| Josef Kadečka | 3.9.1924 | 1.9.1925 | ||
| Josef Ditrych | 1.9.1931 | 31.8.1934 | ||
| Anna Hlásná | 7.9.1934 | 1.9.1935 | ||
| Jaroslav Novotný | 7.9.1934 | 1.9.1935 | ||
| Žofie Višňáková | 1.9.1935 | 31.8.1940 | ||
| Bohuslav Hubený | 1.9.1935 | 1.10.1935 | ||
| Milada Konečná | 1.10.1935 | 7.10.1935 | ||
| Jan Polák | 1.9.1935 | 1.9.1937 | nastoupil místo říd. učitele | |
| Alois Vaňura | 7.10.1935 | 1935 | ||
| Antonín Kaše | 27.11.1935 | 5.12.1935 | ||
| Lidmila Nováková | 1.9.1936 | 31.8.1945 | ||
| Bohuslav Tošovský | 4.9.1940 | 31.8.1941 | ||
| Marie Hrochová | 5.5.1941 | uč. praktik. | ||
| Venceslava Šejvlová | 1.9.1945 | 31.1.1949 | nastoupila místo ředitelky | |
| Ludmila Runštuková | 1.9.1957 | 31.8.1960 | ||
| Jaroslava Odehnalová | 1.9.1960 | |||
| Jana Jarošová | 21.5.1961 | 20.10.1961 | zastupovala J. Odehnalovou | |
| Františka Grymová | 2.3.1964 | 31.6.1964 | zastupovala J. Odehnalovou |
1. Čepková
2. Novohradská
3. Mojžíšová
4. Polandová
5. Letošníková
6. Pavlíková
7. Kubešová
8. Šmídová
Tento záznam ( industriálních učitelek ), pořízený panem Janem Kotlantem, rolníkem z Holohlav, byl předán jeho dcerou provdanou Ornstovou k disposici černožickému kronikáři Machovi 7.4.1975 a tento ho předává dále panu P. Zahálkovi, kronikáři Smiřic a Holohlav. Našel jsem ho ve smiřickém archivu.
Ředitelé školy v Holohlavech od r. 1790
Učitelé školy v Holohlavech od r. 1853