V roce 2008 jsem pro oslavy 75. let od otevření nové školy v Holohlavech vytvořil model této budovy. Už před odchodem do důchodu v listopadu 2019 jsem přemýšlel o modelu hlavní ulice Smiřic podle fotografií z roku 1932. Když jsem si to už vyzkoušel, šel jsem do toho.

   Rozhodl jsem se pracovat v měřítku 1:120 (TT). Na první dva pevné moduly velikost 100x50x5cm jsem si nakreslil mřížku a rozložení domů. Některé domy se zachovaly v původním stavu, šel jsem si je poměřit a zmenšit na požadované měřítko. Dnešní letecké snímkování jsem upravil do tohoto rastru. Po rozkreslení na plochu jsem vytvořil papírové modely pro představu.
   Rozložení budov je uděláno tak, aby spojení dílů vycházelo mezi domy. Ulice není rovná proto jsou další díly posunuty a krajní části už nejsou dělené.
  

   Půdorys jsem tím vyřešil, horší to bylo s výškou domů a sklonem střechy. Na plánech některých domů tyto údaje byly a další jsem potom už přizpůsoboval podle nich a podle fotografií. Tak vzniklo ale mnoho chyb a práce s opravami navíc. Navíc plány často neodpovídaly skutečnosti v roce 1932, z čehož jsem vycházel. Například výšku u jednoho zbouraného domu jsem odvodil z počtu cihel, které jsem mohl vidět na fotografii.
   Dochované fotky jsou černobílé, většina domů je tedy šedá. Jen jeden jsem natřel do modra, čehož jsem ale později litoval. Stejný barevný problém byly barvy okapů a svodů.


   Domy jsou zhotovené z 1 mm desky 100x150cm měkčeného (pěněného) PVC. Lepil jsem ho toluenovým rozpouštědlem v kterém jsem rozpustil podle potřeby kousky PVC. Domy jsou natřeny matnými modelářskými barvami. Pro podobu cihelných zdí jsem použil vytištěný papír, znovu na více pokusů. V počítači barva cihlové zdi vypadá jinak, než na malém domku. Lepidlo barvu z domácí tiskárny rozpouštělo, začal jsem proto přilepovat vytištěný papír oboustrannou lepící páskou.
   PVC časem na světle degraduje a žloutne (je to stejný materiál, jako je na výstražných tabulkách), barva tomu snad zabrání. Otázka je, jak dlouho vydrží tisk na papírech, než bude žloutnout.


   Některé střechy domů jsou polepeny papírem. Na taškové střechy to ale nebylo vhodné. Nalepil jsem proto nařezané proužky čtvrtky postupně na sebe a nechal zaschnout. Přípravkem z ozubené frézky jsem potom vytlačil naznačení tašek a po oříznutí nalepil na střechu. Nakonec jsem vyřízl otvory pro komíny.


   V prvních modulech jsem každý domek lepil i podložkou samostatně, výhodnější ale bylo udělat spodní PVC desku vcelku a domky na ni dolepovat. Materiál při slepení totiž pracuje, musely se tak nerovnosti často zamaskovávat.
   Kde byly viditelně, podle plánů a fotografií, umístěny okna a dveře, je materiál proříznutý a dovnitř vlepená potištěná, čirá folie. Bohužel tento materiál toluenovým lepidlem nejde lepit, proto jsou skoro všechny okna uvnitř, místo vně. Jsou přelepeny na stranách proužky PVC.
   Rámy oken musejí být tmavé, bílé nejdou vytisknou a světlé jsou k ničemu. Jsou tak málo vidět. Kde jsem nevěděl, použil jsem nálepku dveří a oken.


   Na stromy jsem používal drátek z mnoha rozmontovaných transformátorů, větve tak nejsou všude stejně silné. Nejdříve jsem použil jen posyp z obarvených jemných pilin dřevotřísky (tak jako na trávu), později jsem obarvil netkanou textilii vlizelin a obalil s ní větve. Nečekal jsem při prvních dílech modelu, že budu pokračovat se stavbou dál, materiál mi tak nezbyl na další části, proto je jinak zbarvený.
   Problém jsem měl s naznačením nepořádku kolem domů. Jak ho udělat a co tam dát. Tak je tu většinou "uklizeno".
   Pro oživení jsem si koupil postavičky na vláček. V Asii neměli potřebnou velikost lidí, takže jsou menší nebo větší. Nabarvil jsem je a některé ořezal do různých činností. To souvisí s mírou detailu. Jak jsem viděl diváky u modelu, dívají se většinou na celek. Možná ani 15 mm detaily nevidí:-)