Text článku:
  „Nová tradice lidové divadelní tvořivosti, k níž byly položeny základy na XIX. A XX. Jiráskově Hronově, zapouští pevně své kořeny. Čeští a slovenští divadelníci se věrně přidružili k pracujícímu lidu, z něhož vzešli a s nímž nastoupili ve své umělecké práci cestu k novému společenskému řádu v naší zemi, cestu k socialismu. Na této cestě musí bojovat proti přežitkům starého světového názoru, a podporováni odkazem našich velikých lidových spisovatelů, stávají se spolutvůrci nového socialistického myšlení kultury a socialistické morálky. Tím, že se opřeli o slavné dědictví předků, jsou čeští a slovenští divadelní ochotníci s to navázat svou práci na ryzí národní tradice a zaměřit ji k cílům plným radosti, optimismu a životní krásy.“ Tak začíná list ministra informací a osvěty Václava Kopeckého, kterým vyhlásil v dubnu XXI. Jiráskův Hronov, zasvěcený památce a dílu tohoto velkého spisovatele. V souhlase s tímto listem a jeho myšlenkou byly vybrány závodní dělnické kluby a pověřeny nastudováním Jiráskových her. Jaroměřským dělnickým divadelníkům bylo svěřeno nastudování zahajovací hry XXI. Jiráskova Hronova „Jana Husa“.
   Jaroměř má dlouhou tradici lidových divadelních souborů. Působily zde dlouho a úspěšně ochotnické spolky Vrchlický, Máj a v nedalekých Smiřicích spolek Jirásek, mezi jejichž členstvem měli významnou účast dělníci a zaměstnanci místních továren. Proto také proběhlo v Jaroměři hladce převádění ochotnických spolků na masovou základnu. Vznikly tak divadelní soubory při závodním klubu ROH závodu Antonína Zápotockého, v závodech Juta, Konopa a Síto a ve Smiřicích při Východočeských lihovarech. Společná práce těchto klubů měla také největší zásluhu na tom, že Týden lidové tvořivosti na Jaroměřsku, který se konal na podzim roku 1950, byl uznám Ústředím lidové tvořivosti za jeden z nejlepších podniků toho druhu v Čechách.
  To byl také důvod, proč Ústředí lidové tvořivosti poctilo jaroměřské divadelníky úkolem nastudovat na jubilejní XXI. Jiráskův Hronov jednu z Mistrových her, totiž „Jana Husa“. Druhým důvodem bylo to, že v tomto kraji se udržuje odedávna jiráskovská tradice. Už v roce 1890 hrál zde spolek divadelních ochotníků Vrchlický „Vojnarku“ a postupně se na jevišti Sokolovny, postavené v roce 1903, vystřídaly téměř všechny hry velkého spisovatele, „Čestného měšťana města Jaroměře“.
   Jaroměřští dostali za úkol nastudovat „Jana Husa“ v dubnu. Tři týdny si propracovávali pojetí hry. Vnikali do hry, která nepojímá Husa jako náboženského mučedníka, nýbrž podle historické pravdy jako vůdce lidu, jenž promýšlí do důsledků požadavek sociální spravedlnosti, jako velkého lidového hrdinu pravdy a víry, kterého sílí důvěra a pravda lidu. Učili se chápat ve hře i Jiráskovu výzvu k ostražitosti proti všem, kdo stojí proti lidu a proti pokroku lidstva. Neboť Jirásek záměrně nevede dramatický konflikt mezi Husem a cizími církevními knížaty, nýbrž právě mezi Husem a Čechem Pálčem, aby ukázal, že bojová fronta pravdy nevede mezi státy, ale uvnitř každého národa.
  V květnu se začalo zkoušet. Nebyla to lehká věc tmelit kolektiv z několika hereckých skupin, obsadit vhodně úlohy, ale všechno pomohlo vyřešit nadšení, láska k divadlu a vědomí významného úkolu. Zkoušelo se po práci dlouho do noci. To na příklad pro soudruha A. Šimka, dělníka z lihovaru ve Smiřicích, který hraje výtečně postavu lstivého faráře Michala, znamenalo deset kilometrů na kole do Jaroměře a deset kilometrů v noci domů. A právě tak obětaví byli všichni, počínaje svědomitým soudruhem Novotným, sympatickým představitelem Jana Husa a konče těmi, kterým se říká technický personál, který se sice obvykle nechodí děkovat na scénu, ale kteří mají svou prací na úspěchu hry lví podíl. Na přípravu hry padla jaroměřským z velké části dovolená, u soudruhů Rýdla, Iblera a ostatních, kteří pořizovali podle návrhů výtvarníka B. Krčmáře kulisy, také jedna noc, aby bylo vše připraveno k slavnostní premiéře v Jaroměři 5. srpna 1951. …
  V.S.