Smiřická kronika: 2. - 4.6.1989
   Oslava dvoustého výročí vyučování ve Smiřicích. To byla veliká událost. Teď myslím víc na to zahájení před 200 lety, než na oslavy nyní. Ale ani ony nebyly zanedbatelné. Probíhaly v Holohlavech a závěr byl v domě rybářů.
   První den slavili zaměstnanci školy, žáci a účinkující. Dost těžko se pozná, jestli to byla generální zkouška, nebo již oslava.
   Další den pozvaní občané a někteří z pražských hostů i lidi, majících blízký vztah k městu. Z toho vzniklo dost nepříjemnosti.
   Sem tam na někoho pořadatelé zapomněli, případně se řada lidí cítila dotčená tím, že nebyli pozvání. Ale, všichni by se tam nevešli, přednostně byli zváni bývalí žáci dnes žijící mimo město. To těžko chápali někteří místní. Ono to vůbec nebylo jednoduché. Ve Zpravodaj vyšel článek (můj) o počátcích školství na smiřicku. Ten zase vzbudil nevoli ředitele školy a několika členů sboru. Ne snad pro zkreslení skutečnosti, ale pro porovnání počtu škol dříve a dnes. hlavně však pro poznámku o práci a společenském významu bývalých a současných učitelů.

   Poslední den oslav, neděle, byl určen setkání rodáků s místními občany. Z hostů zde byla řada dnes známých jmen. Zasloužilý umělec Luděk Munzar nemohl přijet - zrovna závodil se svým autem, veteránem. Byl zasloužilý umělec Milan Knobloch, sochař, medailér a hlavně moudrý člověk. Když vyprávěl o své práci, o tom, jak snímal posmrtnou masku Bohuslava Martinů, nikdo ani nedutal. Možná, že byl pro naši organizační schopnost typické, že po tělesné pozůstatky jednoho z našich nejlepších skladatelů byla zaslána schrána o 20 cm kratší, než bylo při výšce B. Martinů potřeba.

   Duši setkání byl národní výbor, ale srdcem Jarka Litomiský, původně reklamní, později salonní fotograf. Byla zde také stará paní Božena Nováková (roz. Daškova), která ač jí je 80 let, pracuje jako komorná v soukromých prostorách prezidenta republiky na pražském hradě.
   Všichni hosté si pochvalovali jednak všímavost hostitelů, jednak výtečně upravená kuřata na grilu (připravil kuchař amatér Vl. Kouba).
   Po tomhle vypětí přišel určitý útlum ve společenském životě. Byl způsoben nejen únavou, ale i blížícími se prázdninami. Ale život šel dál.

------------------------------------

Smiřický Zpravodaj 4/1989
2., 3. a 4. červen:
   Podle předem připraveného programu proběhly oslavy 200. výročí zahájení pravidelného vyučování ve Smiřicích. Ke slavnostním akademiím školy bylo použito rekonstruovaného sálu Pohostinství v Holohlavech. Oslav se zúčastnili žáci školy, současní i dřívější učitelé školy, bývalí absolventi školy, občané, hosté a také smiřičtí rodáci z Prahy.
   Mezi hosty z Prahy jsme přivítali:
   zasloužilého umělce Milana Knoblocha, medailéra a sochaře – pochází z Rodova, ale do Smiřic často jezdíval. Je znám tím, že vytváří sochy a medaile význačných osobností – v poslední době básníka Karla Hynka Máchy a hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Jeho díla jsou oceňována i v cizině (ve Švýcarsku, Anglii). Zhotovil i medaile Johanna Keplera a Mikuláše Koperníka, klíč k znovuotevřenému Národnímu divadlu v Praze. V tomto roce zhotovil i medaile k 50. narozeninám národního umělce Karla Gotta.
   Nepřijel další zasloužilý umělec – herec Národního divadla Luděk Munzar. Působil v méně známé roli – v roli automobilového závodníka. Nejdříve úspěšně absolvoval se svým vozem Tatraplan Sport 602 ročníku 1951 (vozem, který je poháněn dvaapůllitrovým vzduchem chlazeným motorem V8 uloženým před zadní nápravou) závodní okruh v italské Monze. Podruhé vyhrál ve své třídě označené C4 velkou cenu de ľAge ďOr Lanoin v Monthéry ve Francii.
   Dnes již víme, že své úspěšné vystupování v mistrovství FIA automobilů Grand Prix zakončil na okruhu v Mostu, kdy se potvrdilo, že vyhrál celkově první místo a v mistrovství Evropy skončil absolutně třetí – je to velký úspěch jezdce i značky.
   Dalšími hosty byli bratři Svatoňovi: autor spartakiádních skladeb mužů doc. Vratislav Svatoň, CSc. z katedry tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze a Dr. Jaroslav Svatoň, který pracuje ve Státním ústavu památkové péče. Všemožně se zasazuje o pokračování záchranných prací na smiřické kapli.
   S PhDr. Jiřím Kořalkou CSc. bychom se normálně mohli setkat v Muzeu husitského a revolučního hnutí na Žižkově náměstí v Táboře.
   PhDr. Květa Malá získala základy historického vzdělání na škole ve Smiřicích. Do roku 1945 pracovala v místní knihovně. Historii se věnuje celoživotně. Přišla k poznání, že žijeme v kraji, kde se projevovala v dějinách největší vlastenecká aktivita, je zde nejvíce muzeí a nejvíce rodišť významných osobností společenského a kulturního života (Alois Jirásek, Božena Němcová, František Škroup, Václav Hanka, Karel Jaromír Erben a mnoho dalších).
   Když už je řeč o historii: rodáci navštívili i nedaleký Chloumek a prohlédli si i interiér kostela sv. Václava. Na zdi shlédli zápis ze dne 2. a 3. července 1866 s podpisy hulánů, kteří se účastnili známé bitvy na nedalekém Chlumu a v tomto kostele přespávali.
   Návštěva rodáků byla při příležitosti 200. výročí vyučování ve smiřické škole. I smiřická škola přispěla k tomu, že vzdělanost lidí v polovině 19. století v Čechách dosahovala 90 % a byla největší v Evropě – pro srovnání ve Francii dosahovala pouze 49 %.
   Na setkání byl přítomen Jiří Tichý, který hrál kopanou v Interu a za Spartu. Zúčastnil se mistrovství světa v kopané v Chile.
   Dalším sportovcem na setkání byl František Malý, který býval kapitánem Zálabáků – našich kuželkářů. Byl také ochotníkem.
   Syn bývalého cestáře na silnici ze Smržova až k Rodovu Jiří Slezák žije v Praze v muzeu letectví. Mohli bychom uvést i jména dalších, i jejich osudy – jak je běh života odvál ze Smiřic do Prahy i jinam. Většina z nich na Smiřice ráda vzpomíná a všichni rodáci byli vděčni za to, že jim bylo umožněno toto setkání.
   Mezi přítomnými rodáky nemohl chybět ani jejich vedoucí Jaroslav Litomiský. Vyprávěl, jak v 11 letech získal první fotografický aparát – byl celý z papíru, fotografovalo se na fotografické desky, které se musely vyměňovat ve sklepě. Potom si zakoupil první skutečný fotoaparát u Julišů – fotografování mu učarovalo na celý život. Díky němu se dostal do společnosti známých osobností ze světa kultury, politiky i sportu. Fotografoval např. herce Karla Högra a Ladislava Chudíka, malíře Maxe Švabinského (jezdil do smiřického cukrovaru na prázdniny!) a Josefa Ladu. Mezi fotografovanými byli hudebníci Talich a Neumann.
   Fotografoval prakticky všechny naše prezidenty. Fotografoval maršála Koněva, Eisenhowera, Montgomeryho. Dostal se i mezi závodníky formule 1 a fotografoval Hunta.

------------------------------------

Foto vpravo 4.6.1989:
Miloslav Koudelka, předseda MěNV vítá pozvané hosty.
Jaroslav Litomiský při zápisu do pamětní knihy a při předávání dárku p. Koudelkovi.
------------------------------------

Pocity rodáků, postřehy i slova díků poznáte z jejich dvou dopisů: My – pražští Smiřičáci,
   považujeme za příjemnou povinnost ještě jednou z celého srdce poděkovat MěNV za dva nezapomenutelné dny, prožité v našich Smiřicích, prostě u nás DOMA. Byly to dny, na které se nezapomíná. Dny, které nám znovu přiblížily domov a mládí, které jsme zde prožili.
   Zvlášť rádi bychom chtěli poděkovat pořadatelskému štábu, se kterým jsme byli v přímém osobním styku – předsedovi MěstNV Mílovi Koudelkovi, tajemnici Janě Heřmanové, dále Svatopluku Muzikantovi, na kterém spočívalo organizačně-společenské břímě a výbornému „čedokáři“ Václavu Klimešovi. Nesmíme ale zapomenout na ty, kteří měli plné ruce práce, starostí ještě více a kteří stáli tak trochu za scénou. Je to v prvé řadě neúnavný fotograf Václav Prostředník, dále kameraman Dr. Jiří Ševčík a potom výborný a příjemný řidič, který nás rychle a bezpečně svezl. A nakonec – nejchutnější grilovaná kuřata ve střední Evropě bezesporu dovede připravit Vladislav Kouba (i v dešti!). Připravil pochoutku, jakou nedovede snad ani Intercontinental.
   Díky vám všem!
   Jaroslav Litomiský
------------------------------------

Dopis z Prahy
   Procházíme-li Smiřicemi, pohybujeme se mezi domy a stavbami, které vyrostly z potřeb obyvatelů města.
   Do tohoto prostředí byla začleněna šternberská historická kaple, vytvořená před rokem 1700 Kryštofem Dientzenhoferem. Dnes se jí dostalo nástupního prostoru ve městě a představuje se v novém pohledu. Tak byl vytvořen kompoziční celek. Po odstranění lešení bude míti kaple přímé i boční osvětlení sluncem, vnější plochy budou jasné, dostanou také bohaté stíny i polostíny, jak jsme zvyklí vidět u velkých Dienzenhoferových staveb. Záměr stavitele vynikne z architektury. Kaple není jenom historickou okrasnou památkou, ale spojuje současnost s minulostí. Bez historie nemohla by býti ani naše současnost.
   K přestavbě města dalo by se napsat ještě více. Například také pohled k Holohlavům, který vstoupil do „interiéru“ města a naopak.
   K základům života ve městě patří zeleň. Ta, která proniká z přírody do sídliště, i ta, která je uměle vysazována na náměstích nebo v ulicích. Působí svými účinky na klima, čistí vzduch, tlumí hlučný provoz a zlepšuje hygienu města. Její estetický účinek je nesporný. To všechno poskytuje psychologicky příjemné pocity lidem. Kde jinde si mohou lépe odpočinout a vydechnout, než v zeleném prostředí. Při návštěvě Smiřic jsme s radostí zjistili, že nebylo nic ani v tomto ohledu zanedbáno. Viděli jsme upravené zahrádky, i veřejné prostory pokryté pěstěnou zelení a ošetřované stromy. Naskytly se nám výhledy do živé přírody. Chodili jsme křížem krážem městem, kde byly vydlážděné chodníky a bezprašné ulice. A to všechny! Nikde ani stopy po nabubřelých frázích, ale zdravá realita. Každý z účastníků oslav 200 let školství – z Prahy, říkal jakoby jedním dechem „moje Smiřice“.
   Otcové města, díky vám za všechno.
   Alois Vanoušek

Program oslav, zdroj Zpravodaj 3/1989:
PÁTEK – 2. června 1989:
8,00 hod. Žákovská akademie pro I. stupeň školy v tělocvičně
10,00 hod. Žákovská akademie pro II. stupeň školy v tělocvičně
13,00 hod. Turnaj vybíjené dívek
13,00 hod. Turnaj žáků v malé kopané
8,00 hod. Turnaj žáků v tenise
17,00 hod. Žákovská akademie pro rodiče – Pohostinství v Holohlavech

SOBOTA – 3. června 1989:
8,30 hod. Den otevřených dveří ve škole: výstava prací žáků, průřez historií školy – ukončení ve 14,00 hodin.
9,30 hod. Hodinový koncert žáků lidové školy umění před budovou školy
10,30 hod. Hodinové vystoupení souboru „Červánek“ na náměstí Míru

Součástí oslav 200 let pravidelného vyučování bude i oslava Mezinárodního dne dětí:
9,00 hod. Pásmo vystoupení dětí: cvičení cvičenek, přehlídka zájmových útvarů Městského domu pionýrů a mládeže
10,30 hod. Pionýrská pouť na velkém stadionu: hod míčkem na cíl, shazování plechovek, běh „o třech nohách“, házení šipkami, stříhání bonbónů naslepo, malování obrázků, chůze na chůdách, lovení rybiček, „závod slonů“, házení kroužků, házení balónků do otvorů a další.
10,00 hod. Prezence závodníků pro bikros – start závodu v 11,30 hodin, ukončení ve 12,45 hodin. Závod proběhne na malém stadionu.
8,00 hod. Svaz požární ochrany v Holohlavech uspořádá Soutěž požárních družstev.
Předpokládané ukončení v 15,00 hodin.

Český svaz chovatelů Holohlavy uspořádá výstavu domácí drůbeže a ptactva.
Děti mají vstup zdarma.
Bikros bude uskutečněn za každého počasí. V případě nepříznivého počasí budou promítány pro děti v kině Máj dětské filmy. Pionýrská pouť bude v omezeném rozsahu na tribuně velkého stadionu.
14,00 hod. Žákovská akademie v Pohostinství Holohlavy pro pozvané učitele školy
16,00 hod. Slavnostní program k 200. výročí pravidelného vyučování ve Smiřicích:
Projevy předsedy MěstNV, ředitele školy, zdravice hostí.
Žákovská akademie.
Besedy s bývalými žáky školy – dnes významnými osobnostmi – formou Křesla pro hosty.
Koncert dechové hudby lidové školy umění.
20,00 hod. Taneční zábava v Pohostinství Holohlavy. Hraje Polabanka z Hradce Králové.
Vstupné 15,– Kčs – ukončení ve 24,00 hodin.

NEDĚLE – 4. června 1989:
10,00 hod. Východočeské divadlo z Pardubic v kině Máj předvede pro děti hru KUBA a KUBA-KUBIKULA.
10,00 hod. Setkání zástupců MěstNV a funkcionářů města s rodáky města:
- kulturní vložka
- beseda nad kronikou
- beseda s radou MěstNV a funkcionáři města