Milan Knobloch - odhalení busty J. Brahmse ve Walhalle

   Další Čech – dokonce pocházející z Rodova – proslavil naši vlast za hranicemi Když se pro nás pro všechny otevřely i západní hranice, početné výlety směřovaly i do bavorského města Regensburgu – do Řezna. Do tohoto 128 tisícového města na Dunaji se v roce 1991 vydali i učitelé z místní školy. Tehdy pro nás bylo zajímavé prohlížet nejen tamní obchodní domy, ale i historické pamětihodnosti. Toto město se může chlubit zakládací listinou, jakou nemá žádné jiné německé město – na mohutných kamenných kvádrech, které byly součástí římské pevnosti Castra Regina, najdeme letopočet jejího postavení – v roce 179 po Kr. ji nechal postavit císař Marcus Aurelius. Bavorští vévodové si Řezno zvolili za své první hlavní město. Toto město se pak stalo jedním z velkých hospodářských, politických a duchovních center Evropy. Konaly se zde říšské sněmy a skvělá knížecí shromáždění.

   Nám, smiřickým, by toto město mohlo být známo i tím, že ho dvakrát navštívil druhý příslušník rodu Smiřických – Jan Smiřický. Smiřice vlastnil po svém otci Václavovi Smiřickém v letech 1417 až 1453. Jan Smiřický se věnoval „vysoké“ politice (která se mu stala osudnou, protože byl pro údajné intriky popraven!). Jan Smiřický navštívil Řezno poprvé v roce 1434, kde byl s posly na sjezdu, při kterém se jednalo o přijetí Zikmunda za českého krále. Podruhé navštívil Jan Smiřický Řezno v roce 1452 jako zástupce rytířstva – setkal se zde i s papežským legátem Mikulášem z Gusy, který přejímal učení Mikuláše Koperníka.

   Deset kilometrů východně od Řezna je vesnička Donaustauf. Nedaleko této vesničky je v krásném prostředí na návrší nad Dunajem postaven velkolepý panteon v řeckém slohu s mohutnými dórskými sloupy.

   Tato budova byla vybudována jako památník nejslavnějších osobností v dějinách Německa z oblasti kultury, umění i politiky. Již v roce 1814 vyzval korunní princ Ludwig německé architekty, aby vytvořili pro tyto účely důstojný stánek. Základní kámen ke stavbě byl položen v roce 1827. Budova má název Walhalla a v současné době je v ní umístěno velké množství bust a pamětních desek mnoha významných osob německých dějin.

   V letošním roce zde měla být umístěna busta významného hudebního skladatele Johannese Brahmse. Nejdříve byl vypsán konkurz na zhotovení busty skladatele. Návrhy umělců byly soustředěny v Mnichově. Konkurzu se zúčastnil i sochař a medailér Milan Knobloch (jediný z České republiky) – ano, je to nám všem dobře známý umělec, pocházející z našeho Rodova. Komise za předsednictví pí Gabriely Joachim – členky Brahmsova institutu – vybrala jako nejlepší práci mistra Knoblocha. Ohodnotila ji jako práci s nejlepší uměleckou hodnotou.

   Pro odhalení busty Johannese Brahmse byl určen čtvrtek 14. září 2000. Na pozvání bavorské vlády a státního ministra pro vědu, kulturu a umění Hanse Zehetmaiera se ve Walhalle shromáždilo kolem 120 pozvaných k slavnostnímu aktu odhalení Brahmsovy busty od mistra Knoblocha. Mezi pozvanými byli i zástupci smiřického městského úřadu – starosta, vedoucí hospodářskosprávního odboru, ředitelka kulturního střediska a vedoucí matričního úřadu. Pochopitelně, že nechyběl ani mistr Knobloch se svými blízkými. Na přední stránce pozvánky bylo napsáno:

   F E S T A K T
   aus Anlass der Aufstellung der Büste
   von Johannes Brahms (1833–1897)
   in der Walhalla
   am Donnerstag, 14. september 2000

   Slavnost zahájil zpěvem mužský sbor akademie pro katolickou chrámovou hudbu z Regensburgu – v průběhu slavnosti vystoupil sbor několikrát. Úvodní řeč pronesl bavorský státní ministr vědy, kultury a umění Hans Zehetmair. Slavnostní projev přednesl ředitel Brahmsova institutu a vysoké školy hudební z Lübecku prof. Dr. Wolfgang Sandberger. Ke shromážděným hostům promluvil i mistr Milan Knobloch.

   Brahmsovu bustu odhalil statní ministr Hans Zehetmair společně s mistrem Milanem Knoblochem. Následoval dlouhotrvající potlesk zúčastněných hostů. Dle odborníků se ve zdejší galerii význačných osobností stala tato busta z kararského mramoru nejpůsobivější svou něhou a výtvarnou hodnotou.

Zdroj: smiřický Zpravodaj 3/2000