Smiřice - společenská kronika
...i když jen na fotografiích, žijí dál ....Jestliže chcete, aby se na Vaše předky nezapomnělo. pošlete mi jejich fotografii se jménem, případně rokem narození a úmrtí, vystavíme ji zde.
Zpět na hlavní stránku
Pohnuté osudy, stojící za zaznamenání, měli předkové Miroslava Suchého ml.
Pro souvislost jsou dopisy skoro celé:
30. listopadu 2011
Dobrý den,
asi před rokem jsem našel Vaše stránky Smiřic, které mně velice zaujaly.
Nyní je pravidelně navštěvuji a bádám v nich.
Mimo jiné jsem tam mezi zemřelými z 1. světové války, našel iniciály pradědečka Josefa Suchého nar. 1881 a zemř. 2.6 1918 ve Smiřicích. O jeho útrapách se dochovalo jen velice málo svědectví, jelikož můj dědeček a jeho syn Josef Suchý nar. 3.7. 1904 ve Smiřicích v Pácaltově statku nad Lednicí a zemř. 21.1. 1986 v Jezbinách, byl vychováván po smrti své matky Anny Havlové u příbuzných v Újezdu u Černilova. Jeho matka zemřela snad před 1. svět. válkou na tuberkulózu. Tři sirotci Josef, Karel a Marie, vyrůstali rozděleně u příbuzných.
Co mně zajímá je to, zda ve Smiřicích existuje pomník všeobecného věnování padlým 1. světové války se jmény padlých, tak jak je tomu v mnoha obcích. Nejsem totiž ze Smiřic a proto se na vás obracím s tímto dotazem. Jako další by mně zajímalo, kde by se dalo zjistit místo odpočinku rodičů mého dědy, Josefa a Anny Suchých. Můj dědeček co si vzpomínám, si to přesně nepamatoval, jelikož tyto nešťastné události prožíval u příbuzných a matka mu zemřela když byl hodně malý.
Dnes jsem měl cestu do Jaroměře, tak jsem zašel na hřbitov do Smiřic a do Čibuze. Ve Smiřicích jsem našel hrob Suchých, kde je pochován bratr mého dědy Karel Suchý, který žil v Hořiněvsi. Dále jsem tam také nalezl hrob Žampových. Paní Žampová nar. r.1907 byla dědečkova sestřenice. Myslím, že za svobodna se jmenovala Havlová. O těchto hrobech jsem věděl, ale to, kde jsou pochováni rodiče dědečka to bude asi složitější. Otec mně vyprávěl, že někdy v 70. letech jel s dědou na hřbitov do Čibuze, jelikož by tam měl mít pochovanou maminku. Hrob se měl nacházet při pravé straně hřbitova, asi 10 metrů od jižní zdi. Jelikož však byly hroby většinou bez náhrobků, tak se jim nepodařilo nic nalézt. Já jsem však dnes našel v těchto místech hrob, kde odpočívá rodina Havlova. Připadá mně celkem logické, že by tam jeho matka mohla být pochována, jelikož po její smrti byl můj děda starý asi 6 roků a byl vychováván v Újezdě u Černilova odkud se lidé pochovávali právě v Čibuzi. Také po podle údajů z rodného listu mého otce z Újezda pocházela.
Dobrý den,
posílám Vám zjištěné skutečnosti a mimo jiné údaje z rodného listu mého otce Miroslava Suchého nar. 30.4. 1935 v Jezbinách č.p. 5.
Josef Suchý nar. 1881 a zemř. 2.6. 1918 ve Smiřicích, mlynářský ve Smiřicích nad Labem č. 164 - (můj praděd)
Anna Suchá rodem Havlová nar. ? a zemř. asi 1910, z Újezda č. 38
Jejich děti:
Josef Suchý nar. 3.7.1904 ve Smiřicích č.p. 58 ( Pácaltova hospoda ) a zemř. 21.1. 1986 v Jezbinách č.p. 62, kde je pochován
Karel Suchý nar. 1906 a zemř. 27.3. 1956, žil ve Smiřicích v ulici 9. května, pochován je ve Smiřicích
Marie Tomková roz. Suchá nar. 1910 a zemř. 27.9. 2006, žila v Jaroměři, kde je pochována
Dle vyprávění můj praděd kdesi (???) na bojišti 1. světové války těžce onemocněl při zimním přechodu řeky, ( nebo po pádu z koně, jako důstojník do ledové vody ) a následně byl poslán domů do Smiřic, kde 2.6. 1918 na tyto následky umírá. Moje prababička roz. Havlová z Újezda č.p. 38, údajně zemřela na tuberkulózu, ne dříve než před rokem 1910.
Takto tedy zůstali po zemřelých rodičích tři sirotci. Byli vychováváni u příbuzných a to každý v jiné rodině. Můj děd v Újezdu. Potom se vyučil s vyznamenáním u Bati obuvníkem. Kolem roku 1939 si otevřel živnost obuvnickou ve Smiřicích v Palackého ulici č.p. 98 ( Bartošek ), kterou musel ukončit v roce 1949. V roce 1947 se z Jezbin přestěhovali do Smiřic na Palackého ulici č.p. 30 ( k Vachkom ), kde bydleli do roku 1967. Poté se přestěhovali opět do Jezbin č.p. 62.
Závěrem bych chtěl podotknout, že můj děd, jak si vzpomínám, byl opravdu věrným patriotem Smiřic. Za život často cestoval, ale Smiřicím zůstal věrný do své smrti. Často si při půjezdu městem vzpomenu na jeho povzdech se slovy "moje Smiřice". Nedivím se, jelikož podle historických fotografií města a okolí, které vkládáte na stránky Smiřic na mně dýchá melancholická malebnost, ale také smutná pomíjivost těch "starých dobrých časů", které zmizely v nenávratnu. A co víc, nutí mně to hodně přemýšlet o dnešní poněkud instantní době, která se zmítá v křečích a šlape po tradicích. Vaše stránky jsou především vyníkajícím klíčem k srdcím obyvatel Smiřic a okolí. Ať se Vám daří.
S pozdravem Miroslav Suchý ml.
Pro souvislost jsou dopisy skoro celé:
30. listopadu 2011
Dobrý den,
asi před rokem jsem našel Vaše stránky Smiřic, které mně velice zaujaly.
Nyní je pravidelně navštěvuji a bádám v nich.
Mimo jiné jsem tam mezi zemřelými z 1. světové války, našel iniciály pradědečka Josefa Suchého nar. 1881 a zemř. 2.6 1918 ve Smiřicích. O jeho útrapách se dochovalo jen velice málo svědectví, jelikož můj dědeček a jeho syn Josef Suchý nar. 3.7. 1904 ve Smiřicích v Pácaltově statku nad Lednicí a zemř. 21.1. 1986 v Jezbinách, byl vychováván po smrti své matky Anny Havlové u příbuzných v Újezdu u Černilova. Jeho matka zemřela snad před 1. svět. válkou na tuberkulózu. Tři sirotci Josef, Karel a Marie, vyrůstali rozděleně u příbuzných.
Co mně zajímá je to, zda ve Smiřicích existuje pomník všeobecného věnování padlým 1. světové války se jmény padlých, tak jak je tomu v mnoha obcích. Nejsem totiž ze Smiřic a proto se na vás obracím s tímto dotazem. Jako další by mně zajímalo, kde by se dalo zjistit místo odpočinku rodičů mého dědy, Josefa a Anny Suchých. Můj dědeček co si vzpomínám, si to přesně nepamatoval, jelikož tyto nešťastné události prožíval u příbuzných a matka mu zemřela když byl hodně malý.
Dnes jsem měl cestu do Jaroměře, tak jsem zašel na hřbitov do Smiřic a do Čibuze. Ve Smiřicích jsem našel hrob Suchých, kde je pochován bratr mého dědy Karel Suchý, který žil v Hořiněvsi. Dále jsem tam také nalezl hrob Žampových. Paní Žampová nar. r.1907 byla dědečkova sestřenice. Myslím, že za svobodna se jmenovala Havlová. O těchto hrobech jsem věděl, ale to, kde jsou pochováni rodiče dědečka to bude asi složitější. Otec mně vyprávěl, že někdy v 70. letech jel s dědou na hřbitov do Čibuze, jelikož by tam měl mít pochovanou maminku. Hrob se měl nacházet při pravé straně hřbitova, asi 10 metrů od jižní zdi. Jelikož však byly hroby většinou bez náhrobků, tak se jim nepodařilo nic nalézt. Já jsem však dnes našel v těchto místech hrob, kde odpočívá rodina Havlova. Připadá mně celkem logické, že by tam jeho matka mohla být pochována, jelikož po její smrti byl můj děda starý asi 6 roků a byl vychováván v Újezdě u Černilova odkud se lidé pochovávali právě v Čibuzi. Také po podle údajů z rodného listu mého otce z Újezda pocházela.
Dobrý den,
posílám Vám zjištěné skutečnosti a mimo jiné údaje z rodného listu mého otce Miroslava Suchého nar. 30.4. 1935 v Jezbinách č.p. 5.
Josef Suchý nar. 1881 a zemř. 2.6. 1918 ve Smiřicích, mlynářský ve Smiřicích nad Labem č. 164 - (můj praděd)Anna Suchá rodem Havlová nar. ? a zemř. asi 1910, z Újezda č. 38
Jejich děti:
Josef Suchý nar. 3.7.1904 ve Smiřicích č.p. 58 ( Pácaltova hospoda ) a zemř. 21.1. 1986 v Jezbinách č.p. 62, kde je pochován
Karel Suchý nar. 1906 a zemř. 27.3. 1956, žil ve Smiřicích v ulici 9. května, pochován je ve Smiřicích
Marie Tomková roz. Suchá nar. 1910 a zemř. 27.9. 2006, žila v Jaroměři, kde je pochována
Dle vyprávění můj praděd kdesi (???) na bojišti 1. světové války těžce onemocněl při zimním přechodu řeky, ( nebo po pádu z koně, jako důstojník do ledové vody ) a následně byl poslán domů do Smiřic, kde 2.6. 1918 na tyto následky umírá. Moje prababička roz. Havlová z Újezda č.p. 38, údajně zemřela na tuberkulózu, ne dříve než před rokem 1910.
Takto tedy zůstali po zemřelých rodičích tři sirotci. Byli vychováváni u příbuzných a to každý v jiné rodině. Můj děd v Újezdu. Potom se vyučil s vyznamenáním u Bati obuvníkem. Kolem roku 1939 si otevřel živnost obuvnickou ve Smiřicích v Palackého ulici č.p. 98 ( Bartošek ), kterou musel ukončit v roce 1949. V roce 1947 se z Jezbin přestěhovali do Smiřic na Palackého ulici č.p. 30 ( k Vachkom ), kde bydleli do roku 1967. Poté se přestěhovali opět do Jezbin č.p. 62.
Závěrem bych chtěl podotknout, že můj děd, jak si vzpomínám, byl opravdu věrným patriotem Smiřic. Za život často cestoval, ale Smiřicím zůstal věrný do své smrti. Často si při půjezdu městem vzpomenu na jeho povzdech se slovy "moje Smiřice". Nedivím se, jelikož podle historických fotografií města a okolí, které vkládáte na stránky Smiřic na mně dýchá melancholická malebnost, ale také smutná pomíjivost těch "starých dobrých časů", které zmizely v nenávratnu. A co víc, nutí mně to hodně přemýšlet o dnešní poněkud instantní době, která se zmítá v křečích a šlape po tradicích. Vaše stránky jsou především vyníkajícím klíčem k srdcím obyvatel Smiřic a okolí. Ať se Vám daří.
S pozdravem Miroslav Suchý ml.
Pan Rapant se oženil se spolužačkou mé manželky Ladislavou Klimperovou. Poslal mi několik fotografií.
Vlevo: Karel David ( *4.8.1903, ve Smiřicích † 8.6.1971 ) se svým vnukem Karlem Klimperou. Fotografie může pocházet asi z let 1958-59.
Vpravo: manželka Karla Marie Davidová, roz.Knejpová ( *28.8.1899, v Rodově, † 7.3.1981 )
manželé měli spolu 3 dcery
Vlevo: pan Rapant píše ,,paní Marie Pochmanová, rozená Davidová, dcera pana Karla a Marie Davidové ze Smiřic,
Již nežije, zemřela mladá, když ještě moje žena chodila do školy, nebo ještě do školky. Rok narození a úmrtí neví."
Vpravo: její sestra Zdeňka Klimperová roz. Davidová ( *1.7.1931 ve Smiřicích, †26.3.1979),
matka Ladislavy Rapantové.
Dívky vozily kočarky maminkám,:zleva: Věra Jelínková se sestrou, ?, Blanka Machová, Ladislava Klimperová
Pan Rapant mi napsal zajímavou informaci, žena mu vyprávěla, že:
..ze Smiřic se odstěhovali do Úpice. Tam chodila do školy, kde jí učil učitel pocházející ze Smiřic, pan učitel Černý.
Domnívá se, že tehdejší ředitel smiřické školy asi byl jeho otec nebo děda. Má doma fotografii z Úpické školy
na které je učitel Černý se svojí třídou. Pan učitel už nežije asi před pěti lety zemřel.
Popis a fotografie mi poslal J. Rapant v říjnu 2011.
Na fotografii ze školy v Úpici je učitel Černý v druhé řadě mezi chlapci a Ladislava Klimperová v druhé řadě třetí zleva.
Na zadní straně pohlednice z aukce jsem našel chválu na pana učitele Fendricha.Adresát: Velectěný Pan p. Gustav Fendrich, c.k. profesor gymnásia v Zábřehu na Moravě
Velectěný Pane profesore !
Vzpomínáme na Vás. Wünsche má pana Reidla, Kobr propad. Má pana Vrabce. Můj třídní profesor je p. Netuka je hodný ale Vy jste byl přece hodnější. Nejhorší profesor je pan Knore ( ? ), Kobr si stěžuje na pana řiditela že je zlý, mají ho na němčinu.
Vaší žáci.
Kobr Alois. Ia
Wünsche Josef II
Josef Vachek, realista IIb Smiřice
Text po stranách:
Wünsche nemá se až tak dobře.
Buďte na hochy hodný.
Otakar Karel, syn Libuše Karlové ze Smiřic, mě upozornil na články: ,,týkajíci se mého otce Otakara Kodyše narozeného a pohřbeného ve Smiřicích". Zeptal jsem se na rozdíl v příjmení a pan Karel mi odpověděl: ,,Ano táta byl ženat a měl na slovensku ženu s kterou mél 3 syny". ( Syn Miloš Kodyš je na fotografii, kde ukazuje svého otce npor. Otakara Kodyše - fotky: www.cas.sk)
Článek je přetištěn ze stránek www.lidovky.cz
Vznikl pomník obětem utajované nehody
30. července 2011
LOM NAD RIMAVICOU ( SLOVENSKO )
Ve středoslovenské obci Lom nad Rimavicou byl odhalen památník obětem havárie československého vojenského letadla, při níž v roce 1956 zahynulo 21 důstojníků československé armády.
Vzpomínkové akce se zúčastnily asi tři stovky lidí včetně představitelů slovenské a české armády, ministerstva obrany a místní samosprávy.
Památník v podobě kříže a žulového pomníku se jmény obětí stojí na otevřeném prostranství poblíž hřebenové turistické stezky. Jeho vztyčení zabezpečil místní spolek, který se historii nehody věnuje. Informace o jedné z největších poválečných leteckých katastrof v Československu přitom komunistický režim dlouho tajil, zpřístupněny byly až v roce 2006 po odtajnění vojenské vyšetřovací zprávy.
Podle těchto dokumentů vojenský letoun americké výroby D-47 havaroval u obce Lom nad Rimavicou poblíž Banské Bystrice 3. července 1956. Stroj odstartoval z pražských Kbel s náčelníkem kádrové služby 22. výsadkové brigády. V Pardubicích vyzvedl 14 dalších důstojníků, většinou z intendanční služby, která měla na starost hospodaření a zásobování armády.
Letoun směřoval do slovenského Prešova. V hornaté oblasti za Banskou Bystricou se ale zřejmě dostal do bouřky a zřítil se. Nikdo z šestičlenné posádky a 15 cestujících nehodu nepřežil.
"Pilotovi toho letadla jsme velmi vděční, že nespadl na vesnici. On letoun vytáhl a dopadl s ním od naší vesnice asi tři kilometry," uvedl podle portálu Topky.sk starosta obce Vladimír Vetrák.
JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH NEHOD ČESKOSLOVENSKA
Havárie měla řadu očitých svědků, kteří viděli letadlo padat kolmo dolů. V okolí nehody pak našli kusy stroje i části lidských těl. Krátce po tragedii ale podle pamětníků místo havárie uzavřela policie a zakázala přístup k vraku letounu. Od té doby již místní žádné informace o nehodě nedostali a komunistický režim o ní mlčel. Nehoda přitom patří mezi desítku největších leteckých katastrof v historii Československa.
Na smiřickém hřbitově je hrob se jmény:
Josef Kodyš *4.3.1875 †13.2.1956
Otakar Kodyš *21.11.1906 †6.7.1956
Anna Kodyšová *21.5.1880 †31.8.1960
Foto hrobu Otakar Karel.
Bohuslav Pádr *1867, velitel smiřických hasičů.
Fotografie s vytlačenou značkou fotografa B. Pádr Smiřice. Na podobizně je jméno Pádr s číslem 922 ( 1922 ? )
Na web aukci jsem našel tento obrázek
Vzadu s textem: ,,V upomínku na 3.6.1930 Joža a Anuš Zákravských Smiřice n./L.
.
Vlevo: Eva Hemelíková. Ve Smiřicích, Palackého ulice čp. 27 měli cukrárnu. Jak je vidět na --- této --- stránce. Foto Hnik.
Vpravo: Václav Karpíšek, smiřický strážník, je v seznamu povolání z roku 1903.
Strážníci Smiřic do roku 1945.
Zleva p. Honcnejman, František Dušek a František Polák
Foto od Boříka Duška