Smiřice - Josef Zeman

   V Palackého ulici na domě čp. 87 je pamětní deska, ze které se můžeme dovědět, že se zde 10. října 1867 narodil Josef Zeman. Po ukončení studií na učitelském ústavu nastoupil na učitelské místo na obecné dívčí škole v Náchodě. Po 22 letech služby se stal okresním inspektorem v Chotěboři. Po roce 1918 se stal zemským inspektorem Ministerstva školství v Praze. Stal se jedním ze zakladatelů školství pro děti vyžadující zvláštní vyučování. Zasadil se o výstavbu zvláštních škol a ústavů pro postižené děti.
   Josef Zeman se podrobně zajímal i o historii Smiřic. Své poznatky pak uveřejnil v mnoha článcích v časopisech a také v publikaci Z pamětí města Smiřic N./L. Tento spis vyšel v 1. vydání v roce 1910 – v roce 1946 předal Zeman městu rukopis II. upraveného vydání – to však nebylo publikováno a je uloženo v Pamětní síni. Josef Zeman zemřel v Praze 12. března 1961
   Za své zásluhy byl Josef Zeman jmenován Čestným občanem Smiřic. A nyní si můžete uvědomit, že Zemanova ulice (část hlavní ulice od Opletalových po křižovatku u budovy bývalého Dřevotvaru) není určitě na počest současného premiéra vlády, ale na památku dalšího významného smiřického rodáka – Josefa Zemana.
Zdroj: Smiřický zpravodaj, autor p. Voláka.

------------------------

Kdo byl Josef Zeman

Časopis ZORA, číslo 5/2001 - přetištěno ze stránky www.braillnet.cz/sons/casopis/2001/zora05.htm
   Povoláním učitel, později ústřední inspektor ministerstva školství. Vydal mimořádně cenné publikace, které se zabývají historií péče o nevidomé i jejich životními problémy. Největší jeho touhou bylo založit slepecké muzeum. Během dvaceti let shromáždil obrovské množství materiálů, tj. slepeckých pomůcek školních i jiných a dokumentů o slepectví. Pro budoucí muzeum získal i zařízení Macanovy pracovny (např. to bylo mistrovo harmonium, pianino, psací stůl, knihovna, staročeská truhla s mistrovými památkami, rodinné obrazy a fotografie). Za tím účelem založil v r. 1932 Společnost slepeckého musea. Inicioval a organizoval Světovou výstavu slepeckého tisku, která s úspěchem proběhla v r. 1935 v Praze. Je tedy osobností, která natolik přilnula ke slepeckému hnutí, že na ni nelze zapomenout. Toto nezapomenutí může být ve prospěch pojetí transformace vztahů majoritní společnosti ke hnutí nevidomých a současného obsahu hnutí nevidomých jako minoritní skupiny.
   Josef Zeman se narodil ve Smiřicích jako syn řemeslníka. Do obecné školy chodil v místě bydliště. Po dvouleté docházce do měšťanské školy v Broumově přešel na jeden rok do reálky v Hradci Králové a odtud do královéhradeckého učitelského ústavu.    Po jeho absolvování nastoupil první učitelské místo do obecné školy v Náchodě (1887). Již v této době se začal, i když jen okrajově, zajímat o problematiku tělesně i sociálně postižených dětí. Ještě více ho lákala historie. Za své učitelské praxe se setkával s problematikou dětí opuštěných i mentálně postižených. Přiklonil se ke skupině učitelů, kteří považovali za nezbytné soustavné sebevzdělávání. Jeho přičiněním organizuje náchodská univerzita přednášky pro učitele. Zajímaly ho otázky hygieny vyučování i otázky pedopatologické. Zúčastnil se tzv. Čádových sjezdů pro výzkum dítěte.
   Vstoupil do Spolku proti tuberkulóze, kde byl jednatelem. Stal se jedním z redaktorů časopisu Pedologické rozhledy.    V r. 1903 vykonal studijní cestu po Evropě.
   Po dvaadvaceti letech přešel do Chotěboře do zvláštní školy. V r. 1909 byl ustanoven okresním školním inspektorem. V Chotěboři ustavil okresní úřad školský.
   Po první světové válce byl povolán na ministerstvo školství, kde se stal prvním inspektorem speciálních škol a ústavů. Charakteristickým rysem tohoto období byl enormní zájem o výchovu a vzdělávání nevidomých z nejširších hledisek. V tomto smyslu přišel později do rozporu s prof. J. Deylem, který se bránil rozšiřovat školu a vyučování ve více třídách při svém ústavu.
   Stal se předsedou spolku Český slepecký tisk.
   Byl iniciátorem a organizátorem první Světové výstavy slepeckého tisku konané v Praze r. 1935. Byl také neúnavným propagátorem zřízení slepeckého muzea, k čemuž vypracoval podrobný scénář. V r. 1932 založil Společnost slepeckého musea. Pro založení slepeckého muzea vyvíjel mimořádné úsilí, avšak bez úspěchu, jelikož se mu přes mnohaleté úsilí nepodařilo najít vhodné prostory. Rozsáhlé sbírky byly vystaveny až v r. 1947 v prostorách v Krakovské ul. č. 21. To však už byl příliš starý a instalace se aktivně zúčastnit nemohl. Píše: "Nevíte, jaká radost je z uskutečnění myšlenky, kterou jsem tolik let choval!" Předsednictvu a výboru spolku Český slepecký tisk (ČST) pak sděluje:
   "Paní a pánové, s radostí čtu ve výroční zprávě o bohaté činnosti Vaší po stránce finanční, ediční, redakční a administrativní. Všestranný a skvělý rozvoj spolku, jeho hmotné zabezpečení - díky p. pokladníkovi J. Doskočilovi a velkodušnému činu p. primátora dr. V. Vacka - otevření musea, dávného to snu mého, budí obdiv a úctu. Blahopřeji proto panu předsedovi dr. Q. M. Vyskočilovi a všem funkcionářům k těmto úspěchům Vašich krásných snah humanitních. Lituji jen, že Vám nemohu osobně poděkovati za dobrou vůli a za práci věnovanou museu, na jehož instalování nebylo mně možno se zúčastniti, takže ohromná ta práce zůstala na bedrech pana J. Krause. Kéž se vše daří dalším Vašim snahám ke cti a dobré pověsti spolku, který je našim bratrům a sestrám nevidomým oblažující a pevnou pavezou."
   "Tím konečně (jak píše Jar. Doskočil) nacházejí sbírky Zemanova slepeckého musea, jak je 32. valná hromada ČST ke cti J. Zemana pojmenovala, vhodného a důstojného umístění v pěkných místnostech a v ladné úpravě ve středu Prahy. Bude velkou snahou ČST, aby sbírky byly stále rozmnožovány a museum bylo často navštěvováno školami, spolky i jednotlivými zájemci, aby tím kultura slepců byla co nejvíce propagována."
   Brzy však se sbírky začaly ztrácet, až muzeum postupně zaniklo. Zbytky exponátů byly nakonec vyhozeny na půdu budovy v Krakovské ulici. Ve spolupráci s vedením Slepecké tiskárny a s dr. Zd. Šarbachem se mi jich několik podařilo zachránit a uchovává je slepecké muzeum v Brně včetně několika též náhodně zachráněných tyflofaktů ze světové výstavy slepeckého tisku i několika Zemanových rukopisných poznámek a článků rovněž v rukopisech.
   Ještě se krátce zastavím u Zemanovy publikační činnosti.
   Ve svém pedopatologickém slovníčku byl veden snahou po jednotě terminologické a informacemi o významných osobnostech ve speciální pedagogice, které scházely.
   Mimořádně cenné jsou jeho vlastní písemné práce i sborníky, které redigoval. Z těch větších prací to jsou: Dějiny péče o mládež s vadami zraku - 1922; Sborník prací Otci slepých -1923; Otázky slepecké výchovy - 1923; Poznámky k psychologii slepců - 1923; Péče o dítě abnormální - 1926; Hlavu vzhůru - 1926; Svět nevidomých - 1930; Kultura slepců - 1935; Z drobnějších prací otištěných v odborných časopisech to jsou tyflopedická témata: historie, psychologie, statistika, organizace škol, hluchoslepí aj. Z pozůstalosti se dochovalo několik neuveřejněných rukopisů. Je zde např. nedokončený rukopis práce Výchova nevidomých aj.
Josef Smýkal

Pamětní deska J. Zemana
   29. dubna 1972 odpoledne odhalena byla slavnostně pamětní deska smiřickému rodákovi inspektoru Josefu Zemanovi na jeho rodném domě čp. 87 v Palackého třídě za přítomnosti žactva ZDŠ a ZŠ i učitelů místních škol, zástupce rady MěstNV tajemníka J. Lišky a dalších hostí. Spoluúčinkoval též dětský pěvecký sbor ZDŠ.
Zdroj: smiřická kronika

Pan Volák mi popsal fotografii takto: ,,Při odhalování desky J. Zemana jsou odprava:
Nad hlavou kluka Jan Vašíček, u klukova nosu pí Sychrovská a vedle ní obuvník Sychrovský (zvaný ODIP), pod bradou mluvčího p. Macha je p. Černý (řezník) - obchod míval jeden čas u Kupků, ten otočený pán ???,další je pí učitelka Brentnerová Libuše, vedle ní družinářka Nejezchlebová, ta brýlatá ???, ve světlém kabátě je uč. Danuše Hájková, další dvě nevím a "vedle vrat" bych řekl, že je pí Lášková (pracovala také ve školství)"