Nádraží Smiřice

  Poznámky ze smiřického archivu přepsala Lucie Vacková.

  Přednostové:
  Seidel ( zda byl prvým neb ne, nelze zjistit )
  Ulmann
  Tomáš Charvát ( 1882 - 1889 )
  Fr. Schutt ( 1889 - 1896 )
  inspektor Václav Dvořák ( 1896 - 1908 )
  inspektor Jindřich Günther, 1908 až do 1. února 1923,
  inspektor Karel Wolf, od poloviny r. 1923 do 22.března 1926, kdy zemřel.
  inspektor Bohdan Kopal, od 16.srpna 1926.
  Stav personálu v době zřízení dráhy není znám.
  Dnešní stav:
  6 úředníků se středoškolským vzděláním,
  3 úředníci s nižším vzděláním,
  3 podúředníci,
  12 zřízenců,
  4 dělníci.
  celkem....28.

  V roce 1856 počala stavba železnice. Stavební výlohy byly v přirovnání k jiným tratím mnohem lacinější a obnášely 809.213 zl. na jednu míli drážní. Stavba byla prováděna s nesmírnou rychlostí. Dráha byla vedena od zderazského dvora přes hořejší Smiřice k Holohlavům. Při tom byla přeříznuta jedna smiřická ulice, tak že několik domků muselo být vykoupeno.
  Dne 1. prosince 1857 byla trať do Josefova hotova. Provozu byla celá trať Hradec Králové – Josefov předána 20. května 1858. Provoz byl zahájen první jízdou zdarma a přijel první vlak do Smiřic 20.května 1858 ve 2 hodiny odpoledne. Vlak uvítala městská rada a odjela sebou do Josefova.
  Podání p. inspektora Jindřicha Günthera:
  První trať: Dne 4.listopadu 1857 veřejnosti odevzdána trať do Josefova.
  3. října 1857 přijel první stroj, slavnostně ozdoben (měl jméno Pardubitz) z Pardubic do Hradce Králové v 10 hodin dopoledne a v 11 hodin přijel stroj Königgrätz s vozy první, druhé a třetí třídy z Pardubic do Hradce Králové.
  Dne 20. října 1857 jela z Hradce Králové do Josefova lokomotiva Josefstadt a vrátila se v půl šesté odpoledne z Josefova zpět, okrášlena prapory, chvojím a pentlemi.
  V roce 1859 jeli do Liberce
  Z počátku byl pod Lednicí pouze strážní domek (nynější čís. 36). V roce 1863 bylo přistavěno skladiště a nádraží. (Poznámka: Kdy byl zakoupen zámeček barona Liebiga, dnešní přijímací budova, nemohu zjistit. Nejstarší plán dnešní přijímací budovy máme z r. 1871.)

  Z roku 1866:
   Dne 26.června 1866 přijel sem zvláštním vlakem velitel rakouské armády Benedekt z Olomouce a s ním celý generální štáb. Odjeli směrem k Josefovu.
  První vlak s raněnými projel Smiřicemi 28. června 1866.
  Dne 1. července 1866 byla stanice evakuovaná. Zůstal toliko strážník Dušek, který konal po té službu i u Prušáků.
  Dne 26.srpna 1866 přestala činnost pruských úředníků a nádraží přešlo zase do naších rukou.

  Místní dráha Smiřice – Hořice byla postavena v roce 1881. Vlaky jezdily toliko do Smiřic zastávky. Teprve v roce 1894 vystavěna byla spojka ze Smiřic zastávka k hlavní trati, tak že bylo možno jeti až do Smiřic a ze Smiřic.
  Jak hlavní tak i místní dráha byla zestátněna v roce 1909 (listopad?). Veranda byla postavena v roce 1928 / 1929. Poprvé byla osvětlena dne 22. prosince 1928. Náklad by mohla oznámiti pí. Čerovská, neb fa. stavbu prováděla. V jakém poměru byl hrazen náklad žel. správou a městem, oznámí městský úřad. V listopadu 1924 bylo započato s instalací elektrického osvětlení. Práce byla ukončena 16.února 1925. Náklad neznámý.
  Dne 11. března 1931 byly dány do chodu pod verandou elektrické hodiny. Městská spořitelna ve Smiřicích na popud p. správce Karla Štípka, který byl inspirován přednostou stanice Kopalem, poskytla tak občanům města Smiřic a okolí přesný čas a pěknou nádražní dekoraci.
  Na popud přednosty stanice Kopala, za spolupráce staničních zaměstnanců, bylo od schodů do Lednice podél pěšiny vysázeno 40 kulovitých akátů, a tam kde je nejlepší rozhled na Smiřice, Orlické hory a okolí, umístili jsme lavičku, jejíž konstrukci daroval p. Em. Bozner, závod cementářský ve Smiřicích. Je hojně používaná lidmi jdoucími na hřbitov nebo se vracejícími.

Jiný zdroj:
Pardubicko - libereckou dráhu provozovala nejprve S.N.D.V.B. ( Süd-norddeutsche Verbindungbahn - Společnost jiho-severoněmecké spojovací dráhy ).
1.1.1908 byla společnost zestátněna a provoz udržovaly K.k.St.B. ( Kaiserlich-königliche österreichische Staatsbahnen - Rakouské státní dráhy ),
dne 28.10.1918 převzaly provoz ČSD.

Vpravo:
K.K. General Inspector Der Oesterrr-Eisenbahnen
Hlavička dopisu z roku 1886, byla umístěná vlevo nahoře.

Mojmír Krejčiřík v časopise Železničář 49/50 píše:
  Ze všech nádraží ležících mezi Pardubicemi a Libercem je určitě nejzajímavější smiřické, a to nejen na této trati. Jde totiž o skutečný unikát mezi českými nádražními budovami. Za svůj vzhled, připomínající lovecký zámeček, vděčí totiž libereckému průmyslníku a jednomu z hlavních akcionářů Pardubicko-liberecké dráhy Johannu Liebiegovi, který se stal roku 1863 majitelem smiřického panství. S rozhodnutím zřídit ve zdejším zámku své sídlo a ve Smiřicích vybudovat průmyslové podniky souvisela i přeměna dosavadní zastávky na stanici a stavba nové výpravní budovy, jež měla nahradit zvětšený strážní domek z roku 1857. Liebieg odmítl standardní staniční budovu podle návrhu dráhy a nechal v roce 1864 postavit budovu podle svých představ a na svůj náklad. Patrovou stavbu nesymetrického půdorysu, s průčelím v romantickém slohu, ukončuje na uličním nároží pardubické strany pětiboká věž, na liberecké straně pětiboký schodišťový trakt.
  Ráz loveckého zámečku navozuje i „zvířecí příkop“ na uliční straně, překlenutý schodištěm s klenbou, v architektuře nazývanou „kobylí hlava“. Stávající budova je údajně pouze jižním křídlem, na něž mělo navazovat mnohem honosnější severní křídlo. Autorem projektu byl pravděpodobně liberecký stavitel a architekt Gustav Sachers, kterého Liebieg v roce 1864 povolal do Smiřic k úpravám zámku a který pro jeho rodinu v roce 1872 postavil také novorenesanční palác v Liberci. Sachers projektoval velké množství staveb ve slohu romantismu a pozdního historismu a jeho nejvýznamnější stavba, stará radnice v Jablonci nad Nisou, je navržena v podobném duchu jako smiřické nádraží. Nástupištní veranda s přízemní přístavbou kiosku a záchodů na liberecké straně pochází z roku 1929, v roce 1936 dostala budova novou fasádu, která poněkud setřela její původní romantický ráz. Současný stav, s průčelím světle zelené barvy, je výsledkem citlivě provedené rekonstrukce dokončené v roce 2005.

Plán je od jiného článku p. Krejčiříka.

  V polovině 19. století se stávalo střediskem průmyslu i Liberecko. Do podnikání se zde významně zapojil i baron Liebieg. Průmysl tohoto severního výběžku Čech potřeboval dopravu vyrobeného zboží a hlavně dopravu uhlí pro zmíněné parní stroje. Proto vznikla snaha spojit toto nové průmyslové centrum s hlavou tehdejšího mocnářství - s Vídní. Po řadě složitých jednání a řešení rozporuplných stanovisek byla v polovině roku 1856 ve Vídni schválena definitivní trasa železniční trati, která měla spojovat Pardubice s Libercem. Vypracovaný projekt byl definitivně schválen rakouským císařem ve Vídni 15. června roku 1856. Tím byla otevřena cesta k budování třetí železniční tratě v Čechách. Byla ustanovena akciová společnost ,,C. k. privátní Jiho - severoněmecká spojovací dráha". Tento název se však vůbec neujal a psalo se o Pardubicko - liberecké dráze.
  Pro rozvoj Smiřic bylo jistě dobře, že zde prochází železnice. Západní částí města byla dříve osada Smiřičky a železniční trať byla vytyčena na jejím území. Proto zde byly odkoupeny a potom i zbořeny domy čp. 65 (dům pana radního Kučery), 48, 49, 50 a 54. Jedná se o území pod Lednicí a pod kopcem směrem na Rodov. Trať si zde vyžádala vybudování průkopu. Ukázalo se, že toto území bylo obýváno lidmi již v dávnověku. Svědčily o tom četné archeologické nálezy. Na dráze pracovalo 10 000 dělníků. Pracovalo se pochopitelně bez dnes známých velkostrojů - pracovním nářadím byla lopata a krumpáč a materiál se převážel dřevěnými kárami a koňskými potahy.
  Ke zvelebení Smiřic přispělo zpevnění vozovky na hlavní ulici a vybudování chodníku. Liebig nechal postavit restauraci "Na lednici". Byla schopna pojmout až 200 stolovníků, odtud byla překrásná vyhlídka do dálky a byly zde pravidelně pořádány koncerty vojenské hudby.
  Liebieg se zasloužil i o vybudování lokální trati do Sadové. Nesouhlasil s navrženou stavbou místního nádraží a císařsko - královské dráze nabídl postavit budovu nádraží podle svých představ a na svůj náklad. Nakonec mu byla povolena stavba nádražní budovy a vznikla docela zajímavá kuriozita - jediné nádraží na území ČR, která je postaveno ve stylu loveckého zámečku včetně tzv. ,,zvířecího příkopu".
  Pramen www.mestosmirice.cz

-------------

Vpravo:
Pohled k nádraží ze zmiňovaného průkopu kopce, díváme se směrem na Hradec Králové.
Razítko vpravo bylo otištěno na dokumentu v únoru 1910.

-------------

  Na doplnění ze smiř. Zpravodaje:
  Práce na stavbě železniční tratě postupovaly velmi rychle a přibližně za rok - na podzim roku 1857 byl hotov ucelený úsek z Pardubic až do Josefova ( tehdy byla tato žel. stanice označována jako Josefov, později to byla stanice Josefov - Jaroměř a teprve nyní nese označení Jaroměř ).
  Po dokončení tohoto úseku bylo provedeno několik zkušebních jízd. Je známo, že 19.října 1857 projel zkušebně vlak z Pardubic do Smiřic a při další zkoušce už projel vlak z Pardubic až do Josefova. Při druhé jízdě provedla úřední komise kolaudaci celého hotového úseku. Ještě o dva dny později byla provedena technicko - policejní zkouška 6 nových lokomotiv, které měly svá jména: Rakousko, Čechy, Pardubice, Hradec Králové, Josefov a Labe. ( detaily na této stránce )
  Jan Neruda v pražských novinách Prager Zeitung ze dne 6.listopadu 1857 popsal slavnostní zahájení dopravy na nové trati takto:
  ,,Doprava byla slavnostně zahájena 4. listopadu 1857. Patnáct minut po příjezdu pražsko - vídeňského vlaku na pardubické nádraží, tj. v 10 hodin 45 minut, vyjel bohatě vyzdobený vlak, který táhla parní lokomotiva Austria. Vlak Měl 14 osobních a 3 zavazadlové vozy a vyjel na novou trať směrem k Josefovu. První uvítací zastávka byla v Opatovicích. Přesně v 11 hodin 18 minut vjížděl vlak za zvuků národní hymny (rakouské) a ohromného nadšení diváků do nádraží Hradec Králové. V 11:50 byl už vítán ve Smiřicích a přesně o polednách zastavil v cílové stanici dokončeného úseku - v Josefovu. Celá trať délky 5,3 míle byla po odečtení 21 minut na uvítací zastávky projeta za 54 minuty. Zpáteční jízdy do Hradce Králové použilo asi 50 místních občanů z okolí mezi Jaroměří a Smiřicemi, aby si dopřáli za 10 krejcarů jízdu vlakem. Pravděpodobně první jízdy v jejich životě, přestože potom museli jít ze stanice notný kus pěšky".
  Pravidelná doprava mezi Pardubicemi a Josefovem byla zahájena 5. listopadu 1857. První jízdní řád obsahoval 3 vlaky do Josefova a 4 zpět do Pardubic. Vlaky jezdily a stavba pokračovala dál k Liberci.
  Smiřice neměli zpočátku normální nádražní budovu. V kronice J.B. Mitisky se dočteme:,, Z počátku byl u lednice jen strážník a expedit, až roku 1863 musel býti vystaven magacín pro náklad i telegraf a pak ještě docela nádraží a docela nový příjezd". Liebigovi jistě nevyhovoval stav zdejšího ,,nádraží". Protože počítal s návštěvami významných hostů, nechal podle svých představ a na své náklady v roce1863 postavit novou nádražní budovu. Snad jen škoda, že Liebigova pozornost se po válce na Chlumu roku 1866 obrátila více na Liberecko. Proto je stávající budova nádraží pouze jižním křídlem, na které mělo navazovat mnohem honosnější křídlo severní. V něm by byly prostory pro uvítání vzácných návštěv. Byla by zde možnost i pro jejich ubytování.

Kliknutím na obrázek vpravo se dostanete na velkou fotografii plánu přístavby nádraží. Od Zdeňka Hrdiny.

Vlevo: parní lokomotivy to byla krása. Saze v očích, požáry kolem tratí, žhavé jiskřičky létající v noci kolem oken, pára ucházející z hadic vlaku ve stanicích... Pamatuji se, jak jsme se jezdili podívat na elektrické lokomotivy do Pardubic.
Vpravo. v dubnu a květnu 2005 se vyměňují dvě koleje na smiřickém nádraží, poslední kolej se již nebude obnovovat. V polovině května je hotovo a dělají se další dvě koleje.

Ve Smiřicích dne 24.července 1972 - Věc: zprávy pro kroniku.
  Za posledních 10 let se železniční stanice Smiřice značně změnila. V roce 1963 bylo přebudováno zabezpečovací zařízení. Stará mechanická návěstidla byla nahrazena novými světelnými rychlostními návěstidly, které značně zvýšily propustnost vlaků. V roce 1967 bylo v naší stanici vybudováno nové moderní zabezpečovací zařízení se světovými parametry tzv. releový poloautoblok, který zamezuje výpravu dvou vlaků proti s sobě. V roce 1968 bylo vybudováno komplexní osvětlení. V roce 1969 byla započata výstavba nové vlečky na ZNZ silo, které se v tomto roce dokončuje a v srpnu letošního roku má být na vlečce zahájen zkušební provoz.
  V posledních 10 letech se také značně zlepšila kultura cestování. Byl vybudován staniční rozhlas, kterým byla značně zvýšena informovanost cestujících, ale také i bezpečnost cestujících. Zaměstnanci stanice vybudovali parčík pro cestující, kde je zvláště v letních dnech příjemné posezení. Do čekárny byl instalován nový nábytek, byly dány otáčivé bubny na kterých jsou jízdní řády. Na počest 50 výročí založení KSČ si dali zaměstnanci naší stanice hodnotný závazek, zvelebení naší stanice květinovou výzdobou, výstavbou nového parčíku pro cestující a zvýšením kultury cestování.
  V dalších letech se budeme všichni zaměstnanci železniční stanice Smiřice snažit, aby naše stanice, byla vzorovou stanicí pro další stanice.
  Náčelník stanice, podpis nečitelný.

Smiřická kronika:
V roce 1909 byly zestátněny hlavní dráha Pardubice – Liberec i místní dráha Sádová – Dohalice – Smiřice. Přednostou stanice byl inspektor Jindřich Günther (1908 – 1923)
16. února 1925 byla dokončena instalace elektrického vedení na smiřickém nádraží.
10: října 1927 došlo na odbočce dráhy ve Smiřicích v 6 hod. 16 minut ráno k lehké srážce vlaku č. 611 s vlakem místní dráhy č. 4201. U vlaku č. 611 byly poškozeny čtyři vozy, u vlaku č. 4201 pouze stroj, který však zůstal jízdy schopným.
22. prosince 1928 byla po prvé osvětlena krytá veranda na nádraží, vystavěná v letech 1928 – 29. Náklad s tím spojený nesla částečně železniční správa a částečně město, který na výstavbu verandy přispělo Kč 12 000,-.

Jinde bylo napsáno:
V roce 1941 byla odbočka zrušena a trať Sadová – Smiřice zaústěna přímo do koleje třetí stanice Smiřice.
Stručný přehled stavebních změn a přidělených služeben.
V roku 1924/25 bylo ve stanici instalováno elektrické osvětlení.
Dne 1. prosince 1929 byla stanice Černožice prohlášena za zastávku a nákladiště a přidělena administrativně stanici Smiřice.
V roce 1931 byly pod verandou umístěny transparentní hodiny.
V roku 1933 provedena rekonstrukce zhlaví směr Předměřice a tím docíleno průběžné, z obou stran rovné první koleje.
Dne 1. ledna 1935 přidělena Smiřicím administrativně i stanice Hoříněves.
V roce 1936 byla přijímací budova nahozena tvrdou omítkou.
Dne 1. listopadu 1938 prohlášeny Černožice a Hoříněves za samostatné služebny.
V roce 1941 zaústěna trať Sadová – Smiřice samostatně do stanice Smiřice a sice do její koleje třetí.
V letech 1943/44 vybavena stanice Smiřice úplným zabezpečovacím zařízením, do něhož byly zapnuty všecky výhybky.

Ve smiřickém Zpravodaji Bohumil B a l á k , náčelník železniční stanice Smiřice v únoru 1979 píše:
Železniční stanice Smiřice
  Po roce 1945 byla bezpečnost vlakové dopravy zajišťována tím způsobem, že jednotlivé výhybky se musely přestavovat místně, před příjezdem vlaku podle příkazu výpravčího uzamknout a jednotlivé klíče donáškou uložit v uzamykatelné skříňce umístěné v dopravní kanceláři.
  V roce 1946 bylo ve stanici dáno do provozu elektromechanické zabezpečovací zařízení, jímž se mohly výhybky přestavovat ústředně na dálku z jednotlivých stanovišť, a tyto pak elektricky uzamykat pro zabezpečení vlakové dopravy.
  Poloautomatické zabezpečovací zařízení bylo instalováno v roce 1975. Zajišťuje bezpečnost vlakové dopravy mezi sousedními stanicemi se zapojením kolejových obvodů a s nemožností vjezdu vlaku na obsazenou kolej.
  Na zastávce v Černožicích byly v roce 1974 sneseny ruční závory s mechanickým pohonem a nahrazeny výstražným světelným zařízením bez závor. Dále byla provedena demolice staré zastávky a cestující veřejnosti byla předána do trvalého užívání moderně vybavená zastávka. Mezi stanicemi Smiřice – Předměřice n/Labem byly rovněž odstraněny závory na ruční pohon a nahrazeny výstražným světelným zařízením bez závor.
  Pro zajištění bezpečnosti vlakové dopravy a nástupu cestujících bylo ve stanici instalováno nové elektrické osvětlení, které bylo dokončeno v roce 1967.

---

Vpravo:
ve spolupráci s Mikroregionem Konstantinolázeňsko a Plzeňskou dráhou o. s.
uděluje v rámci
Soutěže o nejkrásnější nádraží
České republiky 2007
Zvláštní ocenění
nádraží
Smiřice
za vlídné prostředí nádraží,
za zachování historických hodnot objektu
a za obětavý přístup zaměstnanců

podpisy

Barevné fotografie jsou pořízeny v lednu 2005
Vpravo: mimo záběr jsou vlevo umístěny toalety. Dále jsou dveře příjmu a výdeje zavazadel, zde byla dříve hospoda ,,Kiosek". Následují vstupní dveře do bytů nad nádražím, potom čekárna s prodejnou jízdenek. Až na konci budovy je kancelář výpravčího.

Vlevo: Stanice Čsl. obchodní dráhy. Datum odeslání pohledu na kterém byl tento obrázek je 9.10.1905.( Sadová - Smiřice 25.3.1882 )
Vpravo: Bohuslav Škoda (předseda klubu Společnost železniční - výtopna Jaroměř) mě upozornil, že původní nádraží Českých obchodních drah BCB (Böhmische.Commerzialbahnen) ještě stojí. Je to tato budova na Zderazi. 24.3.2006

27.3.2009 jsem dostal dopis, který pro zajímavé informace vystavuji celý:

Dobrý den,
  při svém internetovém hledání podkladů o někdejších železniční společnosti České obchodní dráhy (tzv.komerciálky) jsem narazil i na vaše webové stránky. Mezi fotkami jsem narazil jen na jednu, kde je prezentováno nádraží BCB (Böhmische.Commerzialbahnen) ve Smiřicích. Počítám, že ve sbírce jinou fotografii nemáte ? Pokud by byla, měl bych zájem pro připravovanou práci o BCB.
   K uváděným textům - nádraží BCB a SNDVB opravdu nebylo původně propojeno, byť z nádraží BCB vedla vlečka do cukrovaru. Důvodem "nenapojení" byl strach SNDVB o ztráty v drážní dopravě. Takto původně končily BCB v Hradci Králové (Plotiště), kde až později se mohly napojit do nádraží ÖNWB. A tak by se dalo pokračovat.
   Ta parta železničních zřízenců kolem lokomotivy (na jiné stránce - pozn. P.), jak je zvětšená a lze přečíst jméno Malburg na boku, stojí u vlečkové lokomotivy smiřického lihovaru. Článek o mašinkách na vlečce lihovaru svého času publikoval ing.Bauer v odborném periodiku Železnice.

   Když už máte rozepsané seznamy zaměstnanců stanice, tak Vám přidám.
Eisenbahn schematismus za r.1903 / 04 uvádí ve stanici SNDVB Smiřitz
Dvořak Wenzel (Ob.-Kontr., Vorstand.), Chrz Augustin (Adjunkt), Pelzl Krel (Assistent),
Mundil Josef (Assistent), Stransky Johann (Stations-Assistent)
ve stanici BCB Smiřic je jen jeden zaměstnanec - Ježek Johann ( Assistent, Stations-Vorst )

   Schematismus za r.1909 / 1910 uvádí
Günter Heinrich (Ob.-Offizial., Vorstand.), Holobirek Wilhelm (Adjunkt), Buřival Karl
(Adjunkt), Fetr Ludwig (Assistent), Brambora Josef (Assistent)
ve stanici BCB Smiřic je stál - Ježek Johann (Assistent, Stations-Vorst)
   jen pro zajímavost změna oproti 1903/04 - adjunkt Augustin Chrz povýšil a stal se z něj oficiál ve stanici Hradec Králové.
  S pozdravem Zdeněk Hrdina

---

Přednostové Rokoš a Soukup
Na smiřickém hřbitově je ve zdi vsazená náhrobní deska s textem:
Zde v Pánu odpočívá Alžběta Rokošová choť přednosty stanice C.S.D. ve Smiřicích nar. 1847 zemřela 1897.

Na tento text reagoval Miroslav Rokoš, Strupčice (Chomutovsko) a píše:
.....Mělo by se jednat o mého praděda Jana Rokoše nar. 1843, který byl před tím nějakou dobu přednostou stanice v Psinicích (80.léta 19.stol.). Nevím jestli ještě někde jinde. Od 29. 8.1897 je hlášen k trvalému pobytu v Praze.....

Protože jsem dříve měl nad Č háček, který na desce spíš není, pan Rokoš pátral dál:
Na náhrobku je použita zkratka, kterou jste identifikoval jako Č.S.D. Jak se tak "šťourám" v minolosti, tak mne napadlo, že by však mohlo jít o zkratku C.S.D., tedy zkratku pro Císařskou státní dráhu. Vede mne k tomu to, že můj praděd po odchodu ze Smiřic do Prahy pracoval jako "přednosta zastávky státní drahy v Karlíně" (takto uvedeno v Karlínské matrice).

Na jiném hrobě je zde text:
Svému jedináčku vroucně milované Ludmilce Soukupové dceři přednosty České obchodní dráhy v Smiřicích Nar. 1.ún.1879, zem. 22.list. 1886

---

Na obrázku z roku 1952 vpravo nahoře
od paní Knapové, je popisek: ,,Zderaz, strážní dům Knapů"


Rok 1948
  Smiřice zastávka: Úložiště dříví traťové materiální správy ČSD ve Smiřicích zastávce bylo dále upravováno a vybavováno potřebnými budovami, inventářem a požárním zařízením. Byly zřízeny 2 tesařské dílny se strojním zařízením, útulek pro zaměstnance, kancelář pro skladníka, 3 skladiště, 2 kolny pro dříví, rozvedeno vnitřní i vnější elektrické osvětlení a požární vodovodní zařízení. Zřízená též podzemní betonová nádrž pro 40m3 vody. podél tratě byla z protipožárních důvodů vysázena topolová alej. Uvedené stavby a zařízení si vyžádaly nákladu 2 800 000 Kčs.
  Dne 19.dubna 1948 vznikl od jiskření stroje vlaku 607 požár ve skladu řeziva ve Smiřicích zastávce. Požární sbory ze Smiřic, Rodova, Holohlav, Jaroměře a Hradce Králové požár lokalizovaly. Shořely 63 m3 dřeva v ceně 148 000 Kč.

Na fotce vpravo je popisovaný prostor. Knapův domek je v pozadí.

Směrem na Hradec Králové je část města zvaná Zderaz, tady u této zastávky na druhé koleji zastavovaly vozy na trati do Hněvčevse.
První koleje na obrázku vpravo vedou na Hradec Králové

Razítko ČMD Smiřice pochází ze dne 27.6.1942.

Rok 1949
  Dne 21 ledna 1949 byl na trati Smiřice – Sadová nahrazen provoz parní provozem motorovým.
  Dne 21. června srazil se na přejezdu státní silnice u Trotiny motorový vlak 2509 s nákladním autem Východočeské elektrárny. Motorový vůz byl silně poškozen, z osob jedoucích na nákladním autu byly 2 osoby zabity a 4 těžce zraněny. Z nich v nemocnici další 2 osoby zemřely.

  Dne 10. 12. 2004 byly vypraveny poslední pravidelné osobní vlaky na trati Smiřice - Hněvčeves, byly nahrazeny autobusovými spoji.

Foto vlevo (www.046.wz.cz) ukazuje historický motorový vůz z této poslední jízdy. Normálně jezdily jiné, modernější.