Chlomek – Chloumek - Prašivka

Volně zpracoval 30.4.1962 pro částečnou informaci Prokop Dubický, Praha Holešovice, Komunardů ul. č. 43

  Je to starodávné sídliště. Nálezy označují dobu platenické kultury, zjištěné podle popelnic z pohřebiště, na jižním okraji Chloumku, střepiny nádob, lidské i zvířecí kosti, na Prašivce pak nalezené střepy nádob v rukách hnětených a kusy kamenů na mletí obilí, mluví o starém osídlení tohoto návrší.
   Před branou hřbitova vykopány byly středověké nádoby, na hřbitově nádoba černé barvy.
  Nálezy na Prašivce ukazují na starší osídlení, ještě než tu procházela stezka Chlumecko–Černožická. Lze tedy předpokládat, že tu byl sídliště a ne-li jistě pak strážiště – stráž-, o níž bude větší zmínka. Valem byla opevněná Prašivka a snad i Chloumek. Ten byl vyšší a rozhled z něho byl větší do kraje k jihu, východu, a severu, byla pravděpodobně i stráž tam. V letech šedesátých, minulého století byly na východní straně Prašivky ještě patrny valy, v zemi pak, kde byly valy, nalezen byl kus zdí z kvádrů. Na valech stával kdesi jediný jilm, posvátný lidu, o němž byla pověst, že kdo mu utne ratolest nebo větev, musí ještě téhož roku zemřít. Poraněný strom prý plakal, ano z rány vytékající míza na vzduchu schla a červenala. Toť onen pláč. Než byly valy srovnány na pole, tu jejich majitel, rolník, František Hofman z Habřiny jilm porazil a náhodou do roka zemřel.
  O valech na vyšším Chloumku nezachovala se z minulosti žádná zpráva ani stopy po nich.
  Valy nám dokázaly opevnění, a to zase prokazuje stráž. Zde byli strážní. Co bylo účelem strážných ? Převádět kupce po stezce, která tady vedla a hlavně z bezpečnostních důvodů. Při vpádu nepřítele dávati v noci ohněm a ve dne kouřem znamení a výstrahu do zázemí. V případě potřeby stráž stezku – branku – zatarasil zásekami. Historik Domečka uvádí, že mezi Chloumkem a Prašivkou byla brána ( zemská ) , kterou procházela postranní stezka vycházející z Chlumce nad Cidlinou, kde odbočuje od hlavní obchodní cesty Hradecko-Pražské, přes Konice, Zvíkov, Nechanice, Dohaličky, Čistoves, Máslojedy, Račice a po překročení Trotinky vcházela do zmíněné brány a dále k Černožicům, kde se spojila s obchodní stezkou zvanou Krkonošskou. Hlavní stezka Kladno – Polská je známa již z roku 1067 a vedla z Náchoda přes Hronov, Polici do Vratislavi. Tam k Náchodu směřovala asi naše poboční stezka.
  V tehdejší době existujících ještě hlubokých pohraničních lesů, ba spíš pralesů, byly cesty schůdny patrně pouze po těchto stezkách a to v míru i ve válce. Taková stezka Chloumek – Prašivka byla tedy asi opevněna a opatřena stráží.
  Ať pro jakékoliv osídlence nebo pro strážné byl vystaven kostelík jako důkaz sídliště.
  Cesty zmíněné byly vpravdě stezky – stezky soumarské, nebylo vozů. Soumaři se zbožím byli voděni kupci za průvodu strážných. Zmiňujeme-li se o kupcích, bude zajímavé s čím obchodovali. Dováželi jantar, zbraně, kožešiny, soboliny, koření, šírán, kteří pamatují již jen naše babičky. Dále dováželi pepř, květ, zázvor, sůl z Kladska a z Dušníku. Později damašky, zlatohlav, jemná sukna z Flander, z Anglie vlny a chmel z Polska. Vyváželi obilí, dobytek, med, vosk….
  Z historických dokumentů této krajiny máme zachovánu listinu z r. 1143 pražského biskupa Jana z Lochenic, v niž tento věnuje se založení kláštera Strahovského v Praze doslovně: „ves celou Lůžany, s lenem Mešným a tamtéž s Üjezdem až ke Stráži.“ Lokalizace je udána v darovací listině třemi místy. Vsi Lůžany, lesem Mešným a Stráží. Pro nás je v největším zájmu stráž, kterých bylo v pohraničních lesích mnoho – stráž na Chloumky a Prašivce. K tomu doplňujeme, že na těchto vrcholcích měla své odůvodnění. Podle již shora uvedeného vypsání byla na staré obchodní stezce na okraji hraničního lesa z něhož se již vycházelo do kraje a kde také mezi oběma vrchy stála stráž, možno ztotožnit se zmíněnou zemskou brankou. Četnými historiky a jejich dohady je toto území kladeno i jinam například k Lůžanům u Nové Paky a různé výklady o něm dávají nám tušit badatelské spory do dnes přesně nevyložené.
  Ať tak či onak, stojíme na místě starodávném, na němž osídlení bylo a jehož svědectví je zdejší kostelík zasvěcený ochránci země české sv. Václavu. Bez ohledu na různé teze historiků o umístění Lůžan, Chloumku, stráže a stezky přes sedlo Prašivka-Chloumek, přikloňujeme se, že Chloumek u Lůžan u Jaroměře je onen kam až Jan biskup z Lochenic daroval pozemky klášteru Strahovskému a to proto, že jsou zde Lůžany, les Mešný - zvaný později zádušní a nyní na Svatých je rovněž zde. To snad by odpovídalo, že totožnost Chloumku co strážiště by byla dostatečná.
  Je to místo, kudy r. 1110 vpadli Poláci pod Boleslavem III provázeným českým knížetem Soběslavem proti panujícímu českému knížeti Vladislavovi, z kteréhožto střetnutí vyšla porážka Čechů 7.října 1110 na Trotině, vylíčené naším kronikářem Kosmou a polským kronikářem Martinem Callusem, a to bylo někde u Račic v blízkosti Chloumku – Prašivky a Trotiny.
   Byla také pověst, že mezi Chloumkem a Prašivkou rozkládalo se původně město Jaroměř než bylo co je dnes. J. M. Král uvažuje, že i když tam nebyla Jaroměř, mohlo tam být jiné lidnaté místo Poláky popleněné až na kostel, který byl zachován dodnes, protože se neválčilo pro víru a lid „tehdáš chrámy Boží měl v uctivosti“, zůstal kostel neporušený. Jinak nemohl by si Král vysvětlit, proč kostel na Chloumku byl býval „matkou“ a kostel v Habřině jeho „dcerou“, jak vyčetl z knih základních.
  Po nějaké větší osadě pod Chloumkem dosud se žádné památky nenalezly. Kostel v Habřině byl filiálním kostelem na Chloumku, protože tento byl staršího založení. A to dnes lze vysvětliti jen úvahou, že Habřina byla založena později kolonisací, kdy již dávno Chloumek neexistoval.
  Chloumek dominující Polabské rovině, byl okolním obyvatelům vrchem posvátným. Proto vyhlédli si jej v době mezi 2 stol. před n. letopočtem a v 1. století i za pohřebiště a pohřebištěm je i dnes u kostela sv. Václava pro obce Habřinu a Neznášov.
  Od těchto dávných dob prvého života na Chloumku a Prašivce, po mnoho staletí převalily se mraky, vysvítalo a zapadalo slunko nad nimi a kostelík stál až do dnešních dob.
  Výměnou extensivního a intensivního hospodaření feudalismem, touhou po půdě došlo i na svahy našich vršků a 17. století zaznamenává, že byl Chloumek osázen vinnou révou, z níž výtěžek připadl k příjmům kostela. Později byla vinice proměněna v pole a postupně zalesněny strany jižní, severní a východní. Rytíř Biener z Bienenberka, hejtman kraje Hradeckého, vypráví ve svých Starožitnostech Čech, že ve válce Rakouska s Pruskem r. 1745 bylo v této krajině velký nedostatek chleba a na vrchu Chloumku byla nalezena bílá hlína podobná mouce a tak chudý lid z ní pekl chleba a jedl bez újmy na zdraví. Ke konci sedmileté války tábořili na Chloumku ruští kozáci a po vyloupení Král. Hradce se tu dělili o kořist. Kozáky sem poslal spojenec ruského cara Alexandra, král Bedřich pruský. V r. 1866 byl ubytován v kostelíku pruský strážmistr i s koněm což sám zaznamenal s křídou na prkně vzadu. V r. 1868 demonstroval tu český lid severovýchodních Čech proti národu nepříznivé činnosti rakouských ministrů Herbsta a Beusta. Stejně jak byly pořádány tábory lidu na Dobeníně a Orebu tak pro Smiřicko na Chloumku.
  Kostelíček nebo kaple byl pravděpodobně ze dřeva. Takových bylo v kraji celá řada z nichž některé se zachovaly jako Slavonov, Libarku ( ? ) a jinde. Ještě v r. 1840 stála na hřbitově kostela na Chloumku dřevěná zvonice. Po jejím rozboření přistavěna byla ke kostelu nynější věž. Kostel sv. Václava byl ve slohu gotickém, na který připomínají už jen opěrné pilíře z kvádrů u prebytáře a v něm žebrová klenka. Opravou r. 1701(?) byl jeho gotický vzhled porušen.
  Kostel se připomíná již r. 1357 jako kostel farní. K němu patřil filiální kostel v Habřině, zasvěcený narození Panny Marie. Zbořený v r. 1790(?). Dnes je kostel sv. Václava filiálním kostelem děkanského kostela v Holohlavech. Habřinský kostel má podle základních knih již v r. 1380 svého vlastního faráře ( nezaniklo již tehdy farářství na Chloumku ? ) K datu 25.dubna 1411 říkají erekční knihy pražského arcibiskupství, že Petr z Habřiny, jinak z Hustiřan s povolením faráře při filiálním kostele v Habřině bydlícího, založil na Chloumku při kostele sv. Václava kaplanství a na výživu kaplana upsal ve svém dvoře Zderaze u Smiřic 6 kop grošů ročních úroků.
  Kostel na Chloumku i když měl pouze kaplana v některých časech, byl stále pokládán za mateřský. Kostel obnovovali páni z Hustiřan a jako kdysi farní jej nyní používali k pohřbívání.
  Při obnově kostela r. 1702 byly náhrobní desky vyzdviženy a vsazeny do zdi po obou stranách hlavního vchodu. Jen náhrobek Fridricha Rodovského z Hustiřan byl zasazen uvnitř kostela na straně evangelijní a má nápis: „Léta Páně 1591 ten outery po sv. Duše urození pan Fridrich Rodovský z Hustiřan a na Velichovkách dokonal život svůj. Jemuž Pán Bůh rač milostiv býti a duši jeho v počet volených svých přijíti. Tělo jeho v tomto chrámu pochováno jest. Tento kámen udělán jest nákladem urozené paní Johanky Zielinsky z Sebuzína, manželky jeho“. Na náhrobku je vytesán rytíř v brnění a pod ním znak pánů Rodovských. Nad rytířem jsou čtyři znaky. Pod prvním je nápis: „Fridrich Rodovsky z Hustiřan a na Velichovkách“, pod druhým: „Anna Šandovská s Hornsbergu, máti jeho“, pod třetím: „Kunka Třemeská, železná bába jeho“, ( jména se liší od jiného zdroje – pozn. P. ) pod čtvrtým: „Apolena ze Švamberka, druhá bába jeho“.
  Nápisy náhrobků po stranách vchodů byly již r. 1826 z soupisu jejich J.M. Králem kromě některých slov nečitelné – sešlé. První nápis zní: „Léta 1555 v uterý před sv. Václavem umřel jest urozený pan …. Rodovský …. Leta Páně MDLVI ten pátek …. život svůj dokonala urozená paní Anna Šandovská z Hustiřan …. očekává pod tímto kamenem dne soudného. Pán Bůh všemohoucí rač duši jejich na milost přijmouti“. Pod náhrobkem je znak. Tento náhrobek patřil patrně matce shora uvedeného Fridricha Rodovského. Druhý nápis zní: „Leta Páně tisíctéhopětiskéhopadesátéhosedmého, ten …. dokonal běh života urozený pan Aleš Rodovský z Hustiřan. Pan Bůh rač jemu dáti lehké odpočinutí a věčný život.“ Třetí nápis: „Léta Páně MDLXV v středu …. svatého“ pod tím rytíř v odění. Čtvrtý nápis: „Léta 1565 v pátek po sv. Paulu na víru obrácení umřel jest urozený …. ( naše poznámka Jan ) Rodovský z Hustiřan a Neznášova a tuto tělo jeho odpočívá a očekává pod tímto kamenem dne soudného. Pán Bůch všemohoucí rač duši jeho milostiv býti.“ Pod nápisem je znak. Pátý nápis: „Léta 1581 v neděli ….“, kromě znaku rodovkého není nic více viditelné. Šestý náhrobek: „Léta 1587 na neděli první …. Hereš Rodovský z Hustiřan ….“, pod tím podobizna v odělí. Z pamětihodností byly ještě zvony, jak píše J.M. Král. Na věži visel zvon z r. 1404 s latinským nápisem : AnnoDomini Milesimo CCCCIIII haec Campana fusa est ad honorem Dei Omnipotentis, bez jména zvonařova. Zvon bohatě zdobený z r. 1600 byl za 1. světové války rekvírován. Kým byl ulit není známo. Třetí zvon je ulit r. 1770 a má nápis: „Joannes Georgius Kuhner Pudit me Prague“. Opakujeme, že toto udělení o zvonech je uděleno podle J.M. Krále z r. 1826.
  Domečka v časopise Přátel starožitností v roč. 28 uvádí, že když na Chloumku 1744 leželi táborem Prušáci, odnesli ze zvonice zvon 8 centů těžký.
  Rodině Rodovských z Hustiřan náležely okolní vesnice Neznášov, Rožnov, Habřina, Velichovky a Holohlavy. Za zmíňku stojí, že jeden z pánů Hustiřanských, a to Bavor mladší Rodovský z Hustiřan byl na svou dobu vědcem. Pohledem jeho doby vidíme, že současník Rodovského lékař Paracelsus rozšiřoval používání kovových přídavků v medicíně. Bylo to jakési spojení medicíny s chemií. Když nahoře zmíněný Paracelsus r. 1537 na toulkách po Evropě dostal se do českých zemí, povolal jej jako lékaře Jan z Lipého do Moravského Krumlova. Jeho lékařské zásahy v této rodině právě tak jako v rodině Žerotínů se nezdařily. Paracelsovo učení o síře, rtuti a soli silně ovlivnilo Bavora ml. Rodovského, který je považován za nejvýznamnějšího představitele alchymie u nás v tomto období. Zachovaly se po něm čtyři alchymistické česky psané rukopisy.
  Konec majetku kostelíčka pánů z rodu Hustiřanských nastal asi roku 1533, kdy Aleš Rodovský z Hustiřan prodal ves Habřinu s kostelem na Chloumku Mikuláši Trčkovi z Lípy za 850 kop českých grošů a asi do konce 16. století byli tu Rodovští ještě pochováváni.

  Prameny:
Průvodce po biskupství Královéhradeckém od J.M. Krále. Vydal Pospíšil v Hradci Králové 1826
L.Domečka: Chloumek a Prašivka, časopis SPŠČ ročník XXVIII.
Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce XIX. stol. Vedoucí autorského kolektivu Luboš Nový, Praha 1961.
Paměti semonického rodáka Charváta - Pácalta

  Nejstarší písemná zmínka o něm je z roku 1295 a z ní se dočteme, že kapli na Chloumku dal papež pardubickým mnichům řádu cyriaků. V té době mohla být kaple románskou rotundou a Chloumek mohl hrát roli Řípu.
   Bezpečně víme, že dnešní kostelík na chloumku jistě není tím, který dal papež roku 1295 mnichům.
   Josef Duška ( který popisoval historii zdejšího regionu ) a jiní historici soudili, že do dnešní podoby byl tento kostel přestavěn v roce 1702. Dalo by se říci, že byl spíše znešvařen tím, že do jeho zdí byly zabudovány staré náhrobky a na venkovní stranu byly vztyčeny opěrné zdi.
   Budeme-li přesně citovat Josefa Duška z Ratiboru roku 1885, musíme napsat, že zde mluví o kostelíku obnoveném a o tom, že náhrobní kameny byly do kostelní zdi přeneseny od hrobek a nikoliv od hrobů na hřbitově. Co se týká"znešvaření" , zavinily to nejspíše pouze venkovní opěrné pilíře, které se přidávají ke zdem již stojícím - nikoli právě postaveným. Jedna otázka je tím zodpovězena: kostelík nedostal současnou podobu roku 1702, ale již při svém vzniku v 16.století.
   Vtírá se však další otázka. Proč byly v roce 1702 přemístěny náhrobky z kostela na jeho vnější zdi ? Je logické, aby se na vnější straně zdi zpevňovaly a uvnitř naopak zeslabovaly pouhým přemísťováním náhrobků ? Nevsadil je sem při přestavbě kaple na kostel právě Bedřich Rodovský ? Pak je ale zajímavé, proč jeden náhrobek Bedřicha Rodovského z roku 1591 je použit jako "stavební kámen" na boku kostela a druhý mramorový náhrobek je uvnitř ? Proč byly krátce po smrti Bedřicha Rodovského zhotoveny dva náhrobky, když oba jsou dobře čitelné ? Byl-li kostel postaven roku 1580, jak se do jeho základů mohl dostat Bedřichův náhrobek z r. 1591 ?
   Doplňme naši úvahu. Bedřich Rodovský byl pochován uvnitř kaple stejně jako všichni jeho předci. Při přestavbě bylo třeba náhrobky přemístit na venkovní stranu zdi. Bedřichova vdova se zřejmě rozhodla nechat zhotovit manželovi nový lepší náhrobek z mramoru. Staré méně čitelné náhrobky byly použity v ležaté poloze jako stavební a ty lepší zasazeny do zdi, aby co nejdéle připomínaly vyhasínající rod Rodovských. Bůh zřejmě nevyslyšel přání vdovy Johanky ze Sebuzína. V roce 1603 zemřel její syn Jan Gabriel, zemřela i ona. Vše zdědil a ihned prodal Hanibalovi z Valdštejna Kryštof ze Zebuzína. To vše nasvědčuje tomu, že kostelík na Chloumku vznikl v letech 1599 až 1603.
   Všechny citované texty ( pod fotografiemi ) na náhrobcích tohoto kostelíka jsou poplatné své době. Uvedené texty jsou proto pro lepší srozumitelnost částečně převedeny do dnešního pravopisu.

---

Chloumek i Prašivka byly vždycky posvátnými a tajemnými vrchy

V´ÁCLAV HAVRDA - Hradecké noviny 9.12.1994

  Na počátku 9. a 10. století sídlil na území východních čech početný odštěpek jihoslovanských Chorvatů. Sídliště z té doby byla zjištěna v Holohlavech, Jaroměři, Čáslavkách, Sendražicich, Hustířanech, Habřině i na Chloumku. Zřejmě v této době tady vzniká i osada, která podle četných habrových lesů dostává jméno Habrzína, později pak Habřina.
   Bezpečnost slovanského lidu byla zajišťována takzvanými hradišti, pro která byla vybírána místa přirozeně chráněná. Taková byla na zemské stezce mezi kopci Chloumkem a Prašivkou, dvě menši pak u Habřiny - směrem k Podhradnímu mlýnu a bývalému hradu Rottenburk.
   Prostor Chloumku byl v 17. století osázen vinnou révou, ze které měl užitek zdejši kostel, později se zde rozprostírala pole a dnes je stráň zalesněná. Les v součastnosti brání pohledu na kostel sv. Václava se zvonicí. Východní svah sousedního vrchu Prašivka je osázen třešněmi, jižní část je porostlá lesem a zbytek pokrývá tráva a pole. Své nepěkné jméno prý Prašivka dostala podle špatné - prašivé země, jiní pak tvrdí, že je to podle sypké a prášivé půdy. Mezi oběma vrchy - Chloumkem a Prašivkou se kdysi vinula obcbodní stezka, o které je zmíňka již v roce 1110, v době vpádu Polanů do Čech. Stezka směřovala od Chlumce nad Cidlinou přes Nechanice k Máslojedům, Račicím a mezi zmíněnými vrchy se protáhla k Černožicím, kde se napojila na důležitější stezku krkonošskou.
   Protilehlá návrší na zemských stezkách tvořila brány, které byly opevňovány a bydleli v nich strážci. Takovým valem byla opevněna Prašivka, pravděpodobně i Chloumek, vlastni stráž pak byla umístěna spíše na Chloumku, protože je vyšší a navíc s dalekým pohledem do kraje. Přistup na oba kopce byl úmyslně znesnadněn lidskou rukou - svah byl upraven tak, aby byl příkřejší. Skutečnost, že tímto malebným krajem stezka vedla, potvrzují různé historické nálezy v Nechanicích, u Dohalic, Čistěvsi, Račic, Máslojed, na Chloumku a Prašivce.
   V roce 1110 vpadl polský kníže Boleslav III. do Čech a tři dny Polanům trvalo, než se dostali do kraje. Došli až k Lučicím na řece Cidlině, kde se setkali s vojskem českého knížete Vladislava, k boji však nedošlo. Polané se totiž rozhodli ustoupit, ale za několik dní se kníže Vladislav rozhodl Polany pronásledovat. V říjnu Polané překročili říčku Trotinu a utábořili se na pokraji lesa na vrchu nad nynějšími Račicemi. Zde byl vojskem pronásledovatelů dostižen a mezi oběma tábory byl sveden boj, ve kterém české vojsko podlehlo. Polané se odtud vrátili do nitra Čech, které však po několika dnech znovu opustili.
   V této době podle pověsti vzniká na Chloumku dřevěná kaple zasvěcená sv. Václavu, kterou dal z vděčnosti za svoje zachránění postavit neznámý zeman. V uvedené prohrané bitvě s Polany nad říčkou Trotinou byl zraněn a prchajíc stíhán nepřítelem. Když už nemohl dále, schoval se na Chloumku do jezevčí nory, čímž unikl smrti. Původní dřevěná kaple sv. Václava se již roku 1357 připomíná jako farní kostel, ke kterému náležeI i filiální kostel v Habřině. Podle kroniky byl kostel sv. Václava na Chloumku při přestavbě v roce 1702 znetvořen. Gotický sloh připominá pouze půdorys, opěrací piliře z kamenných kvádrů při presbitáři a žebrová renesanční klenba v něm. Knežiště bylo ozdobeno renesanční klenbou a v lodi renesanční trojramennou kruchtou. Ještě v roce 1840 stála na hřbitově u kostelika dřevěná zvonice, o něco později, zřejmě v roce 1870, byla vystavěna zvonice zděná spolu s bytem hrobníka. V kostele zůstaly zachovány některé náhrobní kameny, z nichž jedním z neporušených je renesanční epitáfium, v roce 1594 zemřelého, Bedřicha Rodovského z Hustiřan, umístěné uvnitř kostela po levé straně oltáře.
   Zemská brána mezi Prašivkou a Chloumkem ztratila časem na důležitosti a část stráže byla pravděpodobně převedena na hrad Jaroměř. Brána však nezůstala úplně bez stráže, zcela zmizela, až když krajina byla směrem na západ a jihozápad hustěji osídlena, čímž stráž pozbyla větší důležitosti.
   0 tom, že na Prašivce byly valy, svědčí skutečnost, že v šedesátých letech minulého století byly na východní straně objeveny. Přišlo se na kus zdi z hrubých kamenných kvádrů. Na valech stál jediný strom - jilm, který byl posvátný. Ten, kdo z něho ratolest či větev utrhne, nebo kdo ho porazí, do roka zemře, alespoň tak praví pověst. Majitel pozemku - rolník František Hofman z Habřiny jilm porazil a skutečně do roka zemřel.
   Prašivka i Chloumek byly vždy vrchy posvátnými, druhý jmenovaný i pohřebištěm. Místu, kde je dnes na Chloumku lesík, se řikalo Na popelnici a podle pověsti na tomto místě vykopal holohlavský děkan Nývlt zachovalé popelnice. Když dal brabě Liebig stavět cestu k Holohlavům (1873) a otevřel šutrovník, bylo v něm objeveno pohřebiště hrobových popelnicových nádob pohanského žárového pohřebiště a na úpatí Chloumku nádoby, střepy a lidské i zvířecí kosti.
   K historii kostela je třeba ještě uvést fakt, že koncem roku 1920 byl v době náboženských třenic zabrán nově založenou cirkví československou. V držení této církve byl až do roku 1923, kdy byl na základě vydaného zákona vrácen církvi řimskokatolické.
   Později tato památka chátrala a až v sedmdesátých letech tohoto století byla venkovní fasáda restaurována. V roce 1988 byl zásluhou věřícícb a vikáře římskokatolické církve pana Sýkory z Josefova opraven i zevnitř, což stálo 140 tisíc korun. Dne 2. října 1988 byl kostel slavnostně vysvěcen.
   Historii tohoto místa končíme sbovy, uvedenými v kronice: "A ty poutníče, zalétnou-li zraky tvoje na toto místo osamělé, nelituj kroků svých do svatyně té na Chloumku, tam uzříš ony kamenné podobizny a znaky starých českých pánů, jako by ti chtěli vyprávět o těch dávných dobách naší slavné minulosti."

Nahoře je foto obrazu umístěného na Obecním úřadě v Holohlavech

---

Výpisy z kroniky holohlavského děkanství

1880 - dělala se oprava věže na Chloumku, kde byl vichrem stržen dolů kříž s bání a v kostele nad kůrem byl prolomen otvor, že se tam i chumelilo
1884 - děkan A.Nývlt vymohl nové zavěšení zvonů na věž kostela, na staré se už nedalo zvonit
1887 - byla dokončena oprava kostela, při tom byla opravena také hřbitovní zeď a vrata, památné náhrobní kameny byly vyčištěny a natřeny
1890 - konečně po po mnohých letech docílil jsem v roce 1890 toho, že na Chloumku vystavěn byl byt pro hrobaře. Nyní budiž všemožná péče k tomu obrácena, aby se ten holý zádušní vrch brzy zazelenal a stromovím buď ovocným nebo lesním byl posázen a tak záduší užitek přinášel a krajinu okrašloval
1898 - po víceletém vyjednávání se slavným patronátním úřadem obdržel lesní úřad rozkaz, aby k pravidelnému zalesňování vrcholu a strání na Chloumku a kolem kostela sv Václava přikročil, také se již zelenají a krajinu okrašlují. Zdař Bůh ! Psáno v r. 1898

Oprava kostela

  Poněvadž Děkan Seidl trpěl značnou neurasthenií, vypomáhal mu v létě 1926 a 1927 jeho bratr Ladislav Seidl, který byl v roce 1920 farářem v Josefově a 1. ledna 1926 vstoupil na trvalý odpočinek ( před tím byl v Kácově ). Pomáhal svému bratru při opravě kostela na Chloumku. Více než 8 roků jednalo se o tuto opravu. Zdálo se, že vše usnulo. Pak c.k. stavitel V.Kovařík vypracoval podrobný rozpočet, ale c.k. místodržitelství ho neschválilo, zdál se vysoký a nařídilo ho přepracovat. Pan stavitel se hněval a pravil: "Tak namáhavou práci mou zatrhli, teď si počkají, teď to nechám ležet a nic nebudu dělat."
   Tak se tedy nic nedělalo a kostel starobylý pustl a pustl, že konečně propukla nevole lidu. Po velikonocích 1935 poslán od duchovní správy patronátnímu úřadu dopis s doložením, že pakliže do 14 dnů patronátní úřad nezašle písemné ujištění, že během tohoto léta dá kostel opravit, bude správceduchovní nucen oznámit Nejdůst. konzistoři, že se nadálev tomto kostele služby Boží konat nebudou.
   To učinkovalo. Ťal jsem do živého. V několika dnech obdržel jsem od patronátu dopis, v němž byla skryta nevole, ale i ujištění, že se oprava stane. Pak již to šlo bez nového rozpočtu i vez vyššího povolení. Střecha se snesla, řemeslníci vně i uvnitř o překot pracovali a do adventa byl celý kostel renovován.
   Oprava stavební činila.........9 856,15 K
   studně a železná vrata............986,10 k
   varhany.................................1 435,00 k
   při tom stavitel ušetřil.............577,79 k
   a tak celá oprava stála.....11 699,46 k

Nové zvony

byly zakoupeny v r. 1932 pro Holohlavy dva, jeden pro Smiřice a jeden pro Chloumek
   pro Holohlavy...........512 kg a 330 kg.......15 743,- Kč
   železná konstrukce............................10 000,- Kč
   nové srdce pro starý zvon........................700,- Kč
   pro Smiřice.............275 kg.................5 239,- Kč
   pro Chloumek............280 kg.................5 330,- Kč
   Celkem........................................37 012,- Kč
   Celý obnos zaplacen z milodarů dobrodinců sebraný během 1 a půl roku.
   Zapsal děkan Josef Roháč

Habřiňský hřbitov

   Habřina postavila obecní hřbitov na Chloumku bez kříže a svěcení. Byl slavnostně otevřenjen za řečnění a zpívání. Do středu hřbitova dali pomník padlých ve světové válce a na něm hlavu Kristovu. Postavením tohoto hřbitova se uvlní zádušní hřbitov na Chloumku, kam se až dosud pochovávali i čechoslováci z Habřiny a Neznášova.

---

Posbírané střípky

   Za mého mládí se ještě čarodějnice pálily na Chloumku vlevo od nového habřinského hřbitova, jeho zeď je vidět na pohledu nahoře, vlevo pod stromy.

   Po bitvě na Chlumu se pruské hlídky, které měli za úkol pozorovat pevnost Josefov, usadily u kostelíka sv Václava na Chloumku. Odtud se pak čas od času odvažovaly přes černožický katastr až k Čáslavkám a k semonickým zahradám, dokonce až k josefovskému nádraží. Tak vznikla 8. července 1866 přestřelka a velitel josefovské pevnosti se tehdy ukvapil natolik, že nechal zapálit nádražní budovu.

---

  Rodovští z Hustiřan vlastnili tvrz Rodov. Bavor Rodovský starší byl alchymistou. Své pokusy zaznamenal v latinské knize Magnum magisterium (Velká nauka) a Pamacea vitae (Elixir života). Bavorův syn Jan měl opět syna Bavora a ten znovu propadl alchymii. V zemském archivu je zápis: "Bavor Rodovský všechno své jmění v černé kuchyni provařil". V roce 1589 již Rodov patřil Kryštofu Heřmanskému ze Sloupna.

Obrázek vpravo je ze stránky www.ckrumlov.info s popisem:
Bavor Rodovský z Hustiřan, bájný had Ureburus - symbol alchymie

---

Část rodokmenu Rodovských:

Bavor Rodovský z Hustiřan a na Neznášově - byl posledním, kdo sídlil na hradě Rotemberku (v lese nad Habřinou). Zemřel roku 1523. Jeho manželkou byla Kunka Třemešná ze Železna nebo také z Poličan.

Jejich děti byli:

Jiřík Rodovský z Hustiřana na Neznášově, zemřel roku 1532
Aleš Rodovský z Hustiřana na Neznášově, zemřel roku 1557
Oldřich Rodovský na Sedlci
Martin Rodovský z Hustiřan - roku 1528 koupil Jeřice, za manželku měl Saloménu z Holohlav
Mikuláš Rodovský z Hustiřan, sídlil v Hustiřanech a roku 1535 je prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy
Jan Rodovský st. z Hustiřan a na Velichovkách. Ve Velichovkách postavil tvrz. Po bratru Jiříkovi zdědil Neznášov. Zemřel roku 1565. Jeho manželkou byla Anna Šelndorfská z Hornšperku - dcera Apolény ze Švamberka. Zemřela roku 1556.

Synové Jana Rodovského a Anny Šelndorfské byli:

Bavor Rodovský z Hustiřan. Narodil se roku 1526. Byl známým alchymistou. Jeho manželka Voršila ze Švamberka mu utekla. Zemřel roku 1592.
Václav Rodovský z Hustiřan. Se svou manželkou Kateřinou ze Skalky žil v Mladé Boleslavi. Jejich syn odešel roku 1628 do exilu.
Bedřich Rodovský z Hustiřan a na Velichovkách. Jeho manželkou byla Johanka ze Sebuzína. ( tento Bedřich má na Chloumku dva náhrobní kameny ). Zemřel roku 1591.
Petr Rodovský z Hustiřan a na Dobrušce
Karel Rodovský z Hustiřan a na Říkově