Rakousko Uhersko - polní pošta - Feldpost

Dvežok(?) 17.5.1916
  ,,Milý kamaráde
  Lístek jsem obdržel, těší mě že jsi při humoru, u mě přestává humor neb ty boje od 24.12. až do nyní - byly to nejhroznější, co jsem dosud viděl. Můj batalion ztratil na mrtvých a poraněných 45 procent.- Ta těžká nepřátelská dělostřelba byla hrozná. - Ke všemu mě ještě 13. t.m. mé nejmilejší devět měsíců staré dítě zemřelo. Pěkný silný chlapeček - dostal osypku a zápal plic. - Jak se daří Tvé ct. rodině ? Vše zdrávo ? - Já jsem duševně i tělesně hotov a jestli štěstí mít budu a živ se navrátím - tak sotva u verglu klikou točit budu moct.-
Zdraví tě srdečně Tvůj Rudolf Karbaš"
Gend Baon 2, Feldpost 162

---

Tento článek z neznámého časopisu byl také ve sbírce. Autor Oldřich Šafář.

17.9.1914
  Předrahý synu !
  Ve strachu a úzkosti marně čekám den ze dne nějaké zprávy od Tebe, již několikrát jsem Ti psala avšak žádná odpověď. Prosím piš co nejdřív zda Jsi zdráv zdali přece některý lístek náš Jsi obdržel, posledně jsem Ti drahý Pepo psala psaní, kéž bys aspoň to dostal, jsme díky p. Bohu zdrávi. Zpomínáme stále, pozdrav z fary, z domu i přátel. Pán Všemocný zachovejž Tebe drahý Synu ve Své mocné ochraně by šťastný byl návrat Tvůj. Srdečně Tě pozdravuje a líbá v duchu Tě žehnající matka.

Smiřice 4. října 1914
  Předrahý Synu !
  Konečně po trapně dlouhé době obdržely jsme milé řádky Tvoje. Díky Pánu Všemocnému že zachovává Tebe drahý ve zdraví. Překvapilo nás velice že Jsi se schledal s Karolkem, prosím často by Všemocný Pán dopřál Své mocné ochrany, sílil Tebe drahý Synu, by šťastně vrátil Jsi se v náruč naší. Zpomínám velice a zplakala jsem nad dopisem Tvým, důstojný Pán měl radost i žal z něho, zvláště slečna. Jestli potřebuješ teplé prádlo, piš a já bych Ti jej poslala. Jen prosím dej brzo a Sobě vědět. Do Boží ochrany Tě odevzdává, pozdravuje a líbá, v duchu žehná Tě milující matka.

Asi prosinec 1914
  Předrahý Synu !
  Nekonečný byl tento měsíc, plný starostí o Tebe předrahý neb žádné zprávy od druhého října jsme nedostaly. Zpomínám a prosím Pána Všemocného by ráčil Tebe drahý Synu zachovati ve zdraví, by sílil Tebe pevnou vírou a ochránil Tebe všeho zlého. Piš prosím co nejdřív jak Ti jen možno aspoň jsili zdráv, doufám pevně ze s pomocí Boží šťastně se vrátíš. Bylo dnes smutno na hřbitově, scházel Jsi zde zvláště, Týna zdobila hroby našich předrahých, slečna z fary zaopatřila zelené snítky a dělala u nás papírové růže na večer jsme byli společně na hřbitově. Kytýr psal v polou měsíci je dosud zdráv, Ada vzpomíná na Andu tu dobrou duši. Karlátko psal před týdnem s Přemyslu je díky Bohu zdráv. O Tebe mám velkou starost že nepíšeš zdališ obdržel lístky z fary.. …. Matka.

Starost matky o zdraví syna je opsáno z lístků ve sbírce ( její syn vojnu přežil ve zdraví ).

---

Na adresu: Eduard Novák, Smiřice nad Labem 105
  píše Josef Kottland, praporčík.

  Nocera, 3.8.1917
  Milý Edo ! 21.
   S potěšením ti sděluji, že dostal jsem dodnes od tebe 4 lístky. Jsem s Tebou neobyčejně spokojen, že dodržuješ slovo. Jak Vám závidím Vaše výlety po lodi, je to přece jen hezké, teď bych si toho vážil. Ale Tvých slov vyrozumívám, že Vás ježdění asi příliš nebaví. Když sluníčko pálilo, tedy počasí musilo být pěkné. Zdá se mi, že nálada Vaše klesá neustále jak ten barometr. Jezdí Karel J. na motorovém člunu ? Že nejezdí, k tomu je třeba jiného stroje, ne ze starého motoru. Moje štrafka bude žíznit ne o mnoho méně než jak dosud žíznila. Setkání Vaše s plovoucím žokem musilo být zajímavé, obzvláště když Jste seznali, co to vlastně je. Jistě, kdyby´s jezdil celý den, viděl by jsi takových žoků více. A není divu, mají k tomu vážné, smutné důvody. Psala mi sestra, co potkalo Lolu Fricovu, co bývala u Souradu. Některé ženy mojí plno dětí, ale muže pryč. O Václ. Voltovém vím hned jak jsme sem přibyli, ale zde si nesmí zajatci dopisovat, tak mi není jeho adresa nic platna. Tvoje touha po samostatnosti byla asi velká, když již máš vystavěný svůj příbyteček jako má Ludvík. To jsi stavěl hned za Ludvíkovym nebo až v zadu v zahradě. I moje touha je veliká a doufám, že se jí všichni přece dočkáme. Až nás Ludvík vyhodí ze svého, půjdeme k Tobě hrát taročky. A bude to mít ještě i jinou výhodu. Koupil jsem si kytaru za Lir 35.-, ovšem cena její nikterak neodpovídá jakosti, pro zajatce není nic laciného ke koupi, - pilně se učím, a až se vrátíme do toho nového, budeme neobmezeně a vesele hrát, aniž by to koho rušilo. O dnu svatby Jiříka L. ještě nevím, až od Tebe, jen to jsem věděl, že někdy bude. Je zcela správné, že mi i o takových věcech píšeš, ježto není jisté, že se o tom vždy z domova dovím. Teď jsem opět již delší dobu nedostal od sestry ani jediný lístek. Zpráva o zdraví pí. Vognarové mne zaráží, přeji ji upřímně, by se uzdravila. Ale co jí je platen pobyt v lázních, když tam stejně nemůže koupit, co jí právě potřebno. Sem k nám by měla přijít, zde by jistě svojí nemoc vyléčila. Vidíš i já jsem byl tam dole v M. nemocen, malárie mne pronásledovala, a zde jsem zdráv jako ryba, silný jako buk a opálen do bronzova. Zvěděl jsem i o události v rodině Štuplových. Maminky nás opouštějí. Dalo se očekávat, že i do spořitelny pronikne ženská síla a divím se, že teprve před měsícem byla příjmuta. Je-li hezká, jistě že stěny nyní slyší jiná slova i kdyby byla hloupá jako boty. Správně na konci lístku díš, že mi bujné vousy rostou a nejen vousy, nýbrž celý, a to k plné mé spokojenosti. Život zde v lázních je přímo báseň, bohužel chýlí se ku konci, změníme opět adresu. Slunce dost, ali i stínu dost a lázně vanové i sprcha k bezplatnému, neobmezenému použití. Adě vyřiď, že ten student byl Němec, teď to mohu napsat. Pozdrav všem.
  Prisonnier de guerre:
  Kottland Josef, Alfiere – Fähnrich
  Nocera Umbra – Bagni Italia

  Cittaducale, 27.1.1918
  Milý Edo ! 23.
  Teprve dnes od října mohu Ti psát. Je Ti jistě známo, že nám nebylo dovoleno psát, až teprve po novém roce bylo obnoveno dřívější povolení ku psaní osmi kusů měsíčně. Mám toho hodně nahromaděno k odpovídání, tak to postupně vyřizuji. Přeji ti, jakož i Ludvovi a celé Vaší rodině a všem známým a vůbec všem lidem dobré vůle – jednotné a nezlomné – vše nejlepší, co je k našemu dobru, by uskutečnilo se naše veřejně- tajemné přání. Nemyslím, že splní se Ti tvoje přání, že budeme podnikat spolu výlety. Tedy ani štráfka neuvidí letos svého pána a možná, že jej vůbec neuvidí. Nesmíš hledat příčinu v tom, že by snad zatoužil po cizích zemích; naopak láska k vlastní ě se v něm více a více probouzí. A nyní opět něco z minulosti. Jak víš, byli jsme v lázních mocenských, kde jsme žili skutečně jako v ráji. Na ty budu vzpomínat i doma, bude-li mi dopřáno spatřit drahou domovinu. Pobytu v těchto lázních mohu děkovat, že jsem se zdokonalil ve hře na kytaru do té míry, že mi je zábavou. Bydlil jsem v pokoji pro tři, později jsem se přestěhoval do pokoje pro dva, spolubydlící byl však skoro celý den venku, čímž já jsem měl příležitost hráti po celý den. Plně jsem toho využitkoval a po půlletém cvičení hraji zcela uspokojivě. Přicházejí mi na mysl trudné chvíle ztrávené bezprostředně po odchodu z domova, kdy sedával i spával jsem pod širým nebem a kdy přál jsem si umět na nějaký nástroj, abych ty hrůzy mohl trochu zaplašit. Nyní jsem pro takový případ opatřen nástrojem – kytarou, kterou ovládám. Kytara stala se mi nerozlučnou družkou, s ní jsem tak srostl, že musí se mnou, i když půjdu smrti vstříc. Utvořili jsme malou kapelu, říkáme tomu „šumárnička“ a máme již secvičené všechny možné kousky, nejvíce rázných pochodů. Jak víš jací jsme stěhovaví ptáci, nevydrželi jsme ani v lázních dlouho. Vláda dělí nás konečně dle národností a započala nyní s koncentrací Čechů. Bylo nám již dříve oznámeno, že přesídlíme za učelem koncentrace a tak 30.12.1917 večér opustili jsme lázně. Tklivé bylo loučení s několika Čechy, kteří tak zůstali; jsou to zajatci z italské fronty a ti mají být koncentrováni opět v jiném místě. Zůstal tam také zálož. nadpor. Tichý, profesor na reálce v Hradci Králové. Ale pevně doufáme, že cesty naše zde za hranicemi nás ještě spojí. 31.12 večér po dlouhém putování nákladním vlakem jsme sem do Cittaducale – čte se Čitadukále, kde setkali jsme se se 40 věrnými Čechy, rovněž ze srbského zajetí. Já zvláště rád se Špryňarem. Mám vyřídit od něho upřímnou sokolskou zdravici. Ale lázeňské ubytování zde není….
  Kottland Josef, praporčík
  Cittaducale, Italia


  Jinde 16.10.1916 Josef píše:
  ,,...I na loď bych bych si dal říci, třeba jen s tebou, bez dámského obsazení. .... Jest-li pak také sbíráš kopřivy, jež všude planě rostou a sušíš ? Jistě Ti známo, jak jsou užitečny, co vše se z jich lodyh dá vyrobit. 1mg stojí 6 korun. Koná-li pak Jaroš krejčí své vedlejší zaměstnání, zděděné po starém Machkovi, které jsi i Ty svého času obstarával ?. Má čím houpat ? Střílení je teď přednější."


  3.11.1916
   ,,....Prosím Tě, nehněvá se Ludvík, že píši jen na Tebe ? Já píši oběma a jen adresa jest psána na Tebe. Na začátku jsem psal na Vás oba společně, ale je to přece zbytečné. Doufám, že se na mne kvůli tomu nezlobíš Ludvíku ? ! Eda jest mladší, ten to spíše obstará, ty mu jen poručíš....."


  29.11.1916
   ,,....Počítám, že své 29ti leté narozeniny budu už slavit doma. A budu rád, když to tak bude. Do té doby budu jako p. soused Fejgl. Neptá se Tě někdy p. Uksa od Bartošku na mne ? A co krejčí Jaroš, má ještě čím Vám oznamovat poledne ? Na taročky nepřijdu, ale nezapomenu je, hrajeme zde."


  27.12.1916
   ,,....Dostal jsem fotografii sestřiček a už jsem jim odpověděl. První cenu krásy dostala Tonča Schn. Smrčka mohl nadělat více různých fotografií a mohl jsi mi je poslat. Nikdo nemá s námi zajatci trochu slitování a uznání. Myslíte, že když máme vnitřní záležitosti dobře uspořádány, že jsme spokojeny. Na duševní vyčerpání u nás nepočítáte, ježto toho u Vás není. Soudíte příliš jednostraně. Máme život právě v opačném poměru. Nepoužívá p. John ku podrážení prkének ?"

  17.1.1917
   ,,.... Co novoroční dárek dostali jsme nové nařízení: smíme psáti týdně jen jeden lístek a jedno psaní. Není to jistě nic jiného než msta na nás, k níž příčinu zavdalo podobné nařízení u Vás. .... Nepřevzal živnost vašeho nájemníka p. Johna pan Vácha ?...."

  3.10.1917
  ,,...Až po návratu se trochu zvedneme, tak si vše vynahradíme. V Holohlavech si také vynahražují, chtějí něco mít, tak si aspoň pořídili hodiny. A což Jaroš u nás ještě o kšeft nepřišel ? .... Kdyby ty ploty zmizely, bachové ( dej bacha ! ) by už povolili, něžná stvoření bychom také měli, tak by to bylo skutečně jako v lázních. ... Dal jsi druhou půli dopisu z 11.6. Ádě Mergl ? proč se tak dlouho nehlásila....."

  18.2.1918
  ,,..Špryňar dnes jede do: Padula, prov. Salerno. ...."

---

Vpravo: nahoře: ,,V Lyoně 13.1.1917.
Mojí drazí ! Přijměte srdečný pozdrav a dík za 4 bedničku kterou jsem obdržel, avšak scházejí cigarety o kterých mě píšete, ostatní přišlo úplně nezkažené. Více mi nezasílejte nedělejte si výlohy. Však mě pište a to mě úplně stačí. Vždyť máte tolik, co psát o mých známých o kterých nevím úplně nic. Pište co je s rodinou p. mistra Šindery, kol. F. Jirkou, Grinovi, Hakovi K. Já více psát nesmím, zde to není jako v Itálii. Nechť všichni přijmou moje pozdravy z dálného zajetí i bratr ve frontě. Váš Jarda.

Vlevo nahoře: ,,V Lyoně dne 29.1.1917
Moji drazí ! Tisíceré pozdravy ode mne. zarmoutilo mě velice sestřino psaní o mým kol. F. Jirkovi, vždyť jsme byly nerozluční kamarádi. Pište mne o něm více. My zde trávíme smutný život, je to též náš osud. Naděje zase zmizela a snad nebude ani konce. Je tam člověku smutno, že chodí jako nějaký stroj ovládaný cizí vůlí. Těch příkazů a zákazů je tolik, že z toho bolí hlava a nevím co dělat. Pozdravte ještě nešťastnou rodinu Jirkovic a řekněte měl jsem ho rád jak bratra. S pozdravem Váš Jarka."
Od stejného odesílatele ( nezobrazeno ):
,,Asinara 4.4.1916... Ten Fišer je zdráv v jiném lágru zde na Asinaře. ....
Též můžete zdělit, že je ten Fišer zdráv a dosti mu to zde svědčí je tlustý...."

Carpiagne, dne 5.5.1918.
,,Píšu druhý lístek, ať máte zprávy ode mne, již bude měsíc co nepracuji a co jsem bez peněz. Přišly chvíle skoro těžký, avšak jsem rozhodnut doufám že dostanu se co nejdříve na práci. Zde jsme v barákách, a před námi rozkládají se vrcholky hor, jsme nedaleko moře. Pošta za námi ještě nepřišla a já jsem netrpěliv. Pan Říha z Opočna nový zajatec vypravuje ledacos o domově což rádi posloucháme. Tedy snad za rok se již opět uvidíme a potom nebudu více takto stále trpět. S upřímnými pozdravy Váš syn Jaroslav."

15.7.1916
,,...Divím se velice, že i Karla Manychoviho vzali on byl vždy sláb.... Podravujte Rudolfa i celou rodinu Manychovu..."

Korespondenční lístek vlevo: Cartolina postale. Dieci Centesimi. Odeslán 5.7.1888.
Vpravo: Corrispondenza prigionieri di guerra ( in franchigia ) Korrespondenz für Kriegsgefangene ( Taxfrei )
Lístek pro Josefa Matějku, bankovního úředníka v Hradci Králové.

Adolf Petříček mu z Citta Ducale 30.4.1916
,,...Adresa p. Aggházyho mi známa není. Všichni čeští kadeti a fälmriši ( tedy i p. Jelínek ) jsou internováni v městě Muro Lucano Provincia potenza v italii. je nás tu 30 Čechů, 10 Němců a asi 110 Maďarů. Od1.4. dostáváme denně 5 lir lentnanti; po příchodu do Italie všichni kadeti a fälmriši byli považováni za mužstvo, dostávali stravu jako mužstvo, plat žádný; až teprve od 1.4. dostávají gáži 1500 lir, lentnanti 1800, oblřn. 2200, hejt. 3600 lir. ve skupinách chodíme na výlety. Pour tě pozdravuje...."

16.7.1916 sděluje:
,,... Dostali jsme od rak. vlády 162 lir na uniformy..."

Josef Kottland píše panu Matějkovi: 21.7. 1916 z Alfieri - Fähnzich, Matera - prov. Potenza:
,,Milý příteli ! Původně jsme byli v M. Lucaně. Tam však nás bylo mnoho, místnosti byly přeplněny, takže i na chodbách někteří museli spát. V dubnu byli jsme přestěhováni sem. Pan m. Kožich, Dr. Okáč a 53 komádů, všichni z toho traktu, co bylo hlavní komando. Děděček Jelínek, skoro celá divise: Vídner, Gabriš, Žádník, Tlučhoř, Holan, Hach, Mikulčák, Skrla, Rambousek, Knobloch, Láška, Lokaj a jiní. Krasnický, Steiner, Kominík, Pelant, Klečka, Kraft, a j. zůstali v M. Luc. Hezky to bylo rozděleno. Bohužel někteří dobří hoši museli tam také zůstat, poněvadž zde jich může být jen 55, jako Kolman, Eret, Hoza, Brejník, Nascera, Vondra a jiní. Spíše by se sem hodili než někteří, kteří měli štěstí dostat se sem, ale nemají zde své věrné druhy. Máme piano, čelo, housle, kytaru a mandoliny a vesele se zpívá. Prosím Tě, udej moji adresu Kadeřávkovi, já se nemohu dočkat od něho odpovědi z Bobpova, Voronež. ..."