Kronika sjezdů spolužáků obecné a měšťanské školy ve Smiřicích
ročník 1921
Text a fotografie pocházejí z této kroniky, kterou pečlivě vytvořil Zdeněk Runkas Nechal mi ji ofotit pan Tuzar st. v únoru 2005.
Zpět na hlavní stránku Další ročníky
Podoba kroniky, pan Runkas psal texty na stroji.
III. ročník měšťanské školy ve Smiřicích - rok 1935
První řada zleva:
František Chlupatý, Josef Šmatko, Vratislav Boháč, Zdeněk Kolovratník, Josef Havel
Druhá řada zleva:
Marie Janáčková, Květa Fišerová, UČITELÉ: Jaroslav Kubelka, Petr Zahálka, Anna Kubešová, Jan Černý, Jan Netuka, Miloš Salač, žákyně Marie Hermochová, Marie Šourková
Třetí řada zleva ( stojící ):
Josef Bureš, Vlastimil Stádník, Drahomíra Holečková, Anna Pádrová, Blažena Peterová, Libuše Kačerová, Otýlie Klapková, Květa Kozová, Libuše Novotná, Dana Kučerová, Jiřina Dušková, Emílie Fišerová, Josef Lesk, Alois Jakl
Čtvrtá řada zleva:
Josef Matuška, Vladimír Souček, František Rynt, Miroslav Vach, Jaroslav Kvasnička, Josef Fousek, Josef Propílek, František Hlava, Josef Runkas, Bořivoj Tylš, Josef Skořepa, Ladislav Zajíček, Vojtěch Rezek, Zdeněk Runkas
Pátá řada zleva:
Jaroslav Tábořík, Václav Tomášek, Vlastislav Tomášek, Jiří Hron, Jan Žítek, Miloslav Adamíra, Miroslav Pospíšil, Vlastimil Prokeš, Josef Kalenda, Vojtěch Mašek, Slávek Duchoň, František Voňka, Josef Beránek
------------------------------------------------
Podle uvedené fotografie jsem sestavil jmenný seznam, (u děvčat to bylo komplikovanější) a potom nastalo pracné shánění adres. Některé adresy jsem sehnal prostřednictvím spolužáka, některé přes příbuzné, další prostřednictvím národních výborů, někdy postačil i telefonní seznam. Postupně se mi vybavovala další a další jména spolužáků, které jsme v průběhu Školní docházky ztratili i těch kteří přibyli. V seznamu se objevovalo i mnoho křížků.
Původně jsem předpokládal, že sestavení adresáře mi zabere asi jeden rok, takže jsem chtěl svolat I. sjezd po 55 letech. Adresy však pěkně přibývaly a po necelých 4. měsících jsem měl adresář téměř hotov. Právě ty křížky u jmen spolužáků, ta hrozivá úmrtnost, mě přiměly nečekat a svolat sjezd již v roce 1989. Přesto se jeden spolužák nedočkal (Oppa Miroslav) a zemřel 20 dnů před sjezdem. V únoru jsem rezervoval sál v restauraci Labe a počátkem března jsem mohl rozeslat nebo roznést většině spolužáků (asi 40 adres) následující svolávací dopis.
------------------------------------------------
Milé spolužačky - milí spolužáci!
Mám před sebou fotografii naší třídy z roku 1935. Více než půl století nás dělí od doby, kdy byl pořízen snímek, ze kterého na mne hledí tolik párů důvěřivých dětských očí a moudrých očí naších kantorů. Tento obrázek se stal podkladem pro pořízení seznamu a později i adresáře spolužáků ze smiřické školy.
Rozcházeli jsme se s tolika nadějemi i obavami do velké nejistoty, kterou byla naše budoucnost - náš život. Nechce se tomu věřit, jak nám ten čas rychle uletěl. Vzpíráme se vracet listy kalendáře zpět do vzpomínání, ale přece se tomu nikdy neubráníme. Ta doba zůstala v nás a každého poznamenala, někdy úspěchem, někdy zklamáním, všechny nás však mnohému naučila.
0 tom všem si pohovoříme na našem I. společném sjezdu, který se bude konat dne 20. května 1989 ve Smiřicích. Nepromarni tuto příležitost, mnoho nám jich již nezbývá. Presence bude v 10 hodin v I. poschodí restaurace LABE. Závazně se přihlašuje ten, kdo do 15.4.1989 pošle 100 Kčs (pohoštění, sál, fotografie, org. výdaje ap.) Oznam event. požadavek na dietu, případně nocleh. Nemůžeš-li ze skutečně závažných důvodů přijet - napiš!
Zásadně však platí - přijedu - přijdu - přibelhám sel
Za organizační výbor, který bude zvolen dodatečně. Vás všechny srdečně zve a pozdravuje
Zdeněk Runkas
V Hradci Králové, 27.2.1989
------------------------------------------------
Reakce na dopis byla různá, někteří spolužáci se ozvali s nadšením, někteří zaujali vyčkávací stanovisko - ono je to na pováženou, chtít na někom 100,- Kčs jenom proto, že se mnou chodil před 50 lety do školy. Jeden spolužák dopis zahodil, aby nakonec přišel, někteří se omluvili, ale byli i dva, kteří v sobě nenašli tolik slušnosti a spolunáležitosti k spolužákům, aby se omluvili. Většina však dodržela termín k úhradě stanovené částky na předpokládané výdaje a tak mi bylo umožněno zajistit pohoštění v restauraci a u ředitele školy vyjednat povolení k návštěvě míst, kde jsme rozum brali. Nečekané potíže mi způsobilo obstarání noclehů. Jediný ubytovací hostinec ve Smiřicích "U nádraží" (Městský hotel je v dezolátním stavu) pronajal všechny pokoje celoročně vietnamským pracovníkům. Po různých komplikacích se mi podařilo sehnat noclehy v hotelu Paříž v Hradci Králové.
S blížícím se termínem sjezdu rostla i nedočkavost a nálada. Nadešel den I.sjezdu - 20.květen 1989 - den našeho setkání. Je samozřejmé, že při tom docházelo k řadě omylů, vždyť jsme se někteří neviděli přes půl století a za tu dobu se člověk hodně změní.
Děvčata dostala na uvítanou od spolužáků kytičku. Nálada byla výborná, snad i srdečná. Po počátečním vzruchu a lomozu, kdy se na všech stranách mluvilo - a dohadovalo - jako ve škole o hlavní přestávce - nastalo uklidnění a bylo možno ohlásit program.
1. Prezence a svačinka
2. Přivítání a vzpomínka na zemřelé
3. Vzájemné představení a krátký životopis
4. Přípitek a oběd
5. Společné fotografování
6. Návštěva a prohlídka školy
7. Návrat do restaurace - káva a zákusek
8. Návrh na volbu organizačního výboru a revizní komise
9. Společná zábava - pohoštění vínem
10. Večeře
11. Rozloučení a rozchod
Všechny body programu byly splněny až na bod č. 8, organizační výbor nebyl zvolen s tím, že když jsem dokázal sjezd svolat poprvé, kdy to bylo nepoměrně těžší, jistě jej svolám i příště. Pokud se týká revizní komise, byla mi dána důvěra.
------------------------------------------------
Jména spolužáků, kteří se našeho I. sjezdu nedožili.
Adamíra Miroslav, Vlkov
Beránek Josef, Račice - r. 86
Čapek Jaroslav, Smiřice
Hamáček František, Zderaz
Havel Josef, Smiřice (Trutnov) r. 87
Hlava František, Černožice (Trutnov) r. 77
Jirka Richard, Smiřice (Hradec Králové)
Kalenda Josef, Smiřice (Dvůr Králové)
Kolovratník Zdeněk, Rodov
Kvasnička Jaroslav, Vlkov
Matuška Josef, Rodov
Mejtský Ladislav, Zderaz
Obst Václav, Zderaz
Oppa Miroslav, Smiřice - 1.5.1989
Propílek Josef, Račice (Čibuz)
Rousek František, Smiřice - r. 88
Runkas Josef, Habřina
Skořepa Josef, Smiřice (Liberec)
Stádník Vlastimil, Smiřice
Tábořík Jaroslav, Smiřice (Jaroměř)
Tomášek Václav, Trotina
Tylš Bořivoj, Smiřice - r. 87
Vach Miroslav, Skalice
Voltr Václav, Zderaz
Vorel Zdeněk, Smiřice
Zajíček Ladislav, Habřina
Záruba Oldřich, Smiřice
Zítek Jan, Račice
Spolužačky:
Horáková Miloslava, Smiřice
Peterová Blažena, Smiřice (Kyje u Prahy)
Celkem 50 spolužáků - vzpomínáme.
------------------------------------------------
Vložené obrázky pořídil Josef Šmatko
------------------------------------------------
(Presenční listina je vynechaná)
První řada zleva:
František Chlupatý, Josef Šmatko, Vratislav Boháč, Zdeněk Kolovratník, Josef Havel
Druhá řada zleva:
Marie Janáčková, Květa Fišerová, UČITELÉ: Jaroslav Kubelka, Petr Zahálka, Anna Kubešová, Jan Černý, Jan Netuka, Miloš Salač, žákyně Marie Hermochová, Marie Šourková
Třetí řada zleva ( stojící ):
Josef Bureš, Vlastimil Stádník, Drahomíra Holečková, Anna Pádrová, Blažena Peterová, Libuše Kačerová, Otýlie Klapková, Květa Kozová, Libuše Novotná, Dana Kučerová, Jiřina Dušková, Emílie Fišerová, Josef Lesk, Alois Jakl
Čtvrtá řada zleva:
Josef Matuška, Vladimír Souček, František Rynt, Miroslav Vach, Jaroslav Kvasnička, Josef Fousek, Josef Propílek, František Hlava, Josef Runkas, Bořivoj Tylš, Josef Skořepa, Ladislav Zajíček, Vojtěch Rezek, Zdeněk Runkas
Pátá řada zleva:
Jaroslav Tábořík, Václav Tomášek, Vlastislav Tomášek, Jiří Hron, Jan Žítek, Miloslav Adamíra, Miroslav Pospíšil, Vlastimil Prokeš, Josef Kalenda, Vojtěch Mašek, Slávek Duchoň, František Voňka, Josef Beránek
------------------------------------------------
Podle uvedené fotografie jsem sestavil jmenný seznam, (u děvčat to bylo komplikovanější) a potom nastalo pracné shánění adres. Některé adresy jsem sehnal prostřednictvím spolužáka, některé přes příbuzné, další prostřednictvím národních výborů, někdy postačil i telefonní seznam. Postupně se mi vybavovala další a další jména spolužáků, které jsme v průběhu Školní docházky ztratili i těch kteří přibyli. V seznamu se objevovalo i mnoho křížků.
Původně jsem předpokládal, že sestavení adresáře mi zabere asi jeden rok, takže jsem chtěl svolat I. sjezd po 55 letech. Adresy však pěkně přibývaly a po necelých 4. měsících jsem měl adresář téměř hotov. Právě ty křížky u jmen spolužáků, ta hrozivá úmrtnost, mě přiměly nečekat a svolat sjezd již v roce 1989. Přesto se jeden spolužák nedočkal (Oppa Miroslav) a zemřel 20 dnů před sjezdem. V únoru jsem rezervoval sál v restauraci Labe a počátkem března jsem mohl rozeslat nebo roznést většině spolužáků (asi 40 adres) následující svolávací dopis.
------------------------------------------------
Milé spolužačky - milí spolužáci!
Mám před sebou fotografii naší třídy z roku 1935. Více než půl století nás dělí od doby, kdy byl pořízen snímek, ze kterého na mne hledí tolik párů důvěřivých dětských očí a moudrých očí naších kantorů. Tento obrázek se stal podkladem pro pořízení seznamu a později i adresáře spolužáků ze smiřické školy.
Rozcházeli jsme se s tolika nadějemi i obavami do velké nejistoty, kterou byla naše budoucnost - náš život. Nechce se tomu věřit, jak nám ten čas rychle uletěl. Vzpíráme se vracet listy kalendáře zpět do vzpomínání, ale přece se tomu nikdy neubráníme. Ta doba zůstala v nás a každého poznamenala, někdy úspěchem, někdy zklamáním, všechny nás však mnohému naučila.0 tom všem si pohovoříme na našem I. společném sjezdu, který se bude konat dne 20. května 1989 ve Smiřicích. Nepromarni tuto příležitost, mnoho nám jich již nezbývá. Presence bude v 10 hodin v I. poschodí restaurace LABE. Závazně se přihlašuje ten, kdo do 15.4.1989 pošle 100 Kčs (pohoštění, sál, fotografie, org. výdaje ap.) Oznam event. požadavek na dietu, případně nocleh. Nemůžeš-li ze skutečně závažných důvodů přijet - napiš!
Zásadně však platí - přijedu - přijdu - přibelhám sel
Za organizační výbor, který bude zvolen dodatečně. Vás všechny srdečně zve a pozdravuje
Zdeněk Runkas
V Hradci Králové, 27.2.1989
------------------------------------------------
Reakce na dopis byla různá, někteří spolužáci se ozvali s nadšením, někteří zaujali vyčkávací stanovisko - ono je to na pováženou, chtít na někom 100,- Kčs jenom proto, že se mnou chodil před 50 lety do školy. Jeden spolužák dopis zahodil, aby nakonec přišel, někteří se omluvili, ale byli i dva, kteří v sobě nenašli tolik slušnosti a spolunáležitosti k spolužákům, aby se omluvili. Většina však dodržela termín k úhradě stanovené částky na předpokládané výdaje a tak mi bylo umožněno zajistit pohoštění v restauraci a u ředitele školy vyjednat povolení k návštěvě míst, kde jsme rozum brali. Nečekané potíže mi způsobilo obstarání noclehů. Jediný ubytovací hostinec ve Smiřicích "U nádraží" (Městský hotel je v dezolátním stavu) pronajal všechny pokoje celoročně vietnamským pracovníkům. Po různých komplikacích se mi podařilo sehnat noclehy v hotelu Paříž v Hradci Králové.
S blížícím se termínem sjezdu rostla i nedočkavost a nálada. Nadešel den I.sjezdu - 20.květen 1989 - den našeho setkání. Je samozřejmé, že při tom docházelo k řadě omylů, vždyť jsme se někteří neviděli přes půl století a za tu dobu se člověk hodně změní.
Děvčata dostala na uvítanou od spolužáků kytičku. Nálada byla výborná, snad i srdečná. Po počátečním vzruchu a lomozu, kdy se na všech stranách mluvilo - a dohadovalo - jako ve škole o hlavní přestávce - nastalo uklidnění a bylo možno ohlásit program.
1. Prezence a svačinka
2. Přivítání a vzpomínka na zemřelé3. Vzájemné představení a krátký životopis
4. Přípitek a oběd
5. Společné fotografování
6. Návštěva a prohlídka školy
7. Návrat do restaurace - káva a zákusek
8. Návrh na volbu organizačního výboru a revizní komise
9. Společná zábava - pohoštění vínem
10. Večeře
11. Rozloučení a rozchod
Všechny body programu byly splněny až na bod č. 8, organizační výbor nebyl zvolen s tím, že když jsem dokázal sjezd svolat poprvé, kdy to bylo nepoměrně těžší, jistě jej svolám i příště. Pokud se týká revizní komise, byla mi dána důvěra.
------------------------------------------------
Jména spolužáků, kteří se našeho I. sjezdu nedožili.
Adamíra Miroslav, Vlkov
Beránek Josef, Račice - r. 86
Čapek Jaroslav, Smiřice
Hamáček František, Zderaz
Havel Josef, Smiřice (Trutnov) r. 87
Hlava František, Černožice (Trutnov) r. 77
Jirka Richard, Smiřice (Hradec Králové)
Kalenda Josef, Smiřice (Dvůr Králové)
Kolovratník Zdeněk, Rodov
Kvasnička Jaroslav, Vlkov
Matuška Josef, Rodov
Mejtský Ladislav, Zderaz
Obst Václav, ZderazOppa Miroslav, Smiřice - 1.5.1989
Propílek Josef, Račice (Čibuz)
Rousek František, Smiřice - r. 88
Runkas Josef, Habřina
Skořepa Josef, Smiřice (Liberec)
Stádník Vlastimil, Smiřice
Tábořík Jaroslav, Smiřice (Jaroměř)
Tomášek Václav, Trotina
Tylš Bořivoj, Smiřice - r. 87
Vach Miroslav, Skalice
Voltr Václav, Zderaz
Vorel Zdeněk, Smiřice
Zajíček Ladislav, Habřina
Záruba Oldřich, Smiřice
Zítek Jan, Račice
Spolužačky:
Horáková Miloslava, Smiřice
Peterová Blažena, Smiřice (Kyje u Prahy)
Celkem 50 spolužáků - vzpomínáme.
------------------------------------------------
Vložené obrázky pořídil Josef Šmatko
------------------------------------------------
(Presenční listina je vynechaná)
I. sjezd spolužáků z obecné a měšťanské školy ve Smiřicích, ročník 1921, konaný dne 20. května 1989 - po 54 létech.
Stojící: Hron Jiří, Vazačová - Novotná Libuše, Mašek Vojtěch, Grygerová - Adamírová Růžena, Runkas Zdeněk, Voňka František, Chlupatý František, Kmínek Miroslav, Bureš Josef, Prokeš Vlastimil, Pospíšil Miroslav, Boháč Vratislav, Tomášek, Vlastislav, Rezek Vojtěch, Šmatko Josef
Sedící: Voříšková - Šourková Marie, Dušková Jiřina, Lakatošová - Fišerová Emilie, Hermochová Marie, Brychtová - Kozová Květoslava, Voborníková - Pádrová Anna, Prokešová - Janáčková Marie, Kundrtová - Šťovíčková Zlatuše, Pavlistová - Sedláčková Božena, Pražáková - Holečková Drahomíra, Fousek Josef
Tak probíhal náš první sjezd. Pro úplnost nutno podotknout, že vznikly nějaké zmatky v odjezdu vlaku na jedné trase, když v mých orientačních výpiskách z jízdního řádu jsem nevzal v úvahu změnu odjezdu ve volných dnech.
Zmatky vznikly též při odchodu děvčat, když některé marně hledaly svoji gerberu, kterou byly ráno obdarovány. Ale to všechno nedokázalo zkalit dobrou náladu a chuť zúčastnit se opět příštího setkání.
Dodatečně jsem rozeslal skupinovou fotografii všem účastníkům, někteří ocenili i rychlost s jakou ji obdrželi. Fotografii s jmenným seznamem obdrželi i spolužáci, kteří se sjezdu nemohli zúčastnit, dva obdrželi zpět 100 Kčs.
A naše kronika? Někdo řekne nic moc, ale snad si ji rád přečte ten, kdo se prvního sjezdu z jakýchkoliv důvodů, nemohl zúčastnit, anebo i ten kdo se zúčastnil a chce si znovu připomenout tu nezapomenutelnou atmosféru prvního setkání se spolužáky po 54 letech.
Na vložené fotografii je Otýlie Hájková - Klapková
Milé spolužačky - milí spolužáci!
Za pět, za tři, za dva a všichni jste volali za jeden, na můj dotaz, kdy se zase sejdeme. Je to neuvěřitelné, jak nám ten rok rychle uběhl v porovnání s tím, jak se vlekl když jsme chodili do školy. Uplynulý rok, hlavně jeho závěr přinesl mnoho převratných změn, ale nic nezměnil na přátelství z našich školních let, které nás nutí znovu se sejít a zavzpomínat na dobu, kdy jsme byli téměř všichni zdraví, kluci měli více tmavších vlasů a hlavně jsme měli zcela jiné starosti, než ty dnešní. Sdělená starost je poloviční starost a proto Vás opět zvu při přátelskému posezení a vzpomínání.
Náš II. sjezd se bude konat dne 19. května 1990. Sejdeme se, jak Kozina s Lomikarem do roka, avšak ne na súd Boží, ale v restauraci Labe ve Smiřicích, jako staří kamarádi.
Prezence bude v 10 hodin, rozchod asi v 18 hodin, letos to bude 55 roků co jsme opouštěli naši smiřickou školu. Ty dvě pětky, které byly a jsou postrachem každého žáčka, ať jsou pro nás mohutným povzbuzením k účasti. Pozvánku posílám záměrně brzy, abyste si mohli čas náležitě zorganizovat. Vím, ač je to k nevíře, jak důchodcům čas chybí. Každý zájemce pošle nejpozději do 30. dubna 1990 na moji adresu 100 Kčs, abych znal pokud možno přesný počet účastníků. Předpokládám, že po navázání kontaktů se smiřickými spolužáky, nebudu muset letos zajišťovat noclehy v Hradci Králové. Doporučují, aby každý kdo přijede vlakem, si poznamenal dobu odjezdu.
Srdečně Vás zdravím a již dnes se na Vás těším
Zdeněk Runkas, v Hradci Králové, 4.3.1990.
2 setkání spolužáků smiřické školy konané dne 19.5.1990
Sedící zleva:
Marie Šourková vdaná Voříšková, Anna Pádrová vdaná Voborníková, Anna Lukášková - Klugarová, Marie Janáčková - Prokešová, Daťka Holečková - Pražáková, Božena Sedláčková - Pavlistová, Zlat. Šťovíčková - Kundrtová, Jarmila Budínská - Jonešová
Stojící zleva:
Vlastimil Prokeš, Josef Šmatko, František Chlupatý, František Voňka, Jiří Hron, Miroslav Pospíšil, Libuše Novotná vdaná Vazačová, Zdeněk Runkas, Vojtěch Mašek, Květa Kozová - Brychtová, Vladimír Soušek, Vratislav Boháč, František Rynt, Vojtěch Rezek
II. sjezd spolužáků, konaný 19.5.1990
Naše druhé setkání bylo rovněž velmi zdařilé a srdečné. Bohužel se ho nedožili spolužáci Josef Fousek a Josef Bureš - pro nás vždycky Pepča nebo Sošon.
Odpoledne přišla též mezi nás na chvilku Máňa Sedláčková - Pospíšilová, má stálé zdravotní potíže, ze stejného důvodu se nedostavila ani Jiřina Dušková, a Libuše Kačerová - Škvrnová. Do nemocnice v Nechanicích jsme poslali pozdrav Miroslavu Kmínkovi s přáním, aby se brzy uzdravil. Nově jsme mezi sebou přivítali 4 spolužáky: Jonešovou - Budínskou Jarmilu (adresu jsem získal dodat.), Lukáškovou - Klugarovou Annu (adresu jsem získal dodat.), Rynta Františka (loni se omluvil), Součka Vladimíra (loni byl nemocen)
Celkem jsem rozeslal 55 pozvánek, sešlo se nás 22 tj. o méně než na I. sjezd.
Zábava byla dobrá, odpoledne se i zpívalo při harmoničce Z. Runkase.
Milé spolužačky - milí spolužáci!
Letos většina i nás oslaví kulaté jubileum svého narození. Není to žádná sláva, ani hudební skladatelé nepíší na 70 r. optimistické skladby a tak pro nás zůstává jen bábiččin maršovský valčík a radost, že jsme se toho krásného věku dožili, říká se, že staří lidé jsou jak malé děti - ano i my se budeme vozit zadarmo.
Slíbili jsme si, že se za rok opět sejdeme. Naše třetí setkání se bude konat v sobotu dne 25.5.1991 v 10 hodin v restauraci Labe ve Smiřicích, rozchod asi v 18 hodin.
Na tento den dejte dovolenou všem žlučníkovým, žaludečním a jiným neduhům a přivezte si dobrou náladu.
Letos mi nebudete posílat peníze, jen závaznou přihlášku, abych mohl v restauraci zajistit předběžnou objednávku. Útratu si zaplatí každý sám, příspěvek na organizační výdaje vybereme na místě*
Věřím, že všichni využijete možnosti znovu se sejít s kamarády ze školních lavic - mládí nám nikdo nevrátí, ale vzpomínky nikdo nevezme, ty nám zůstanou. Nevíme kolik nám těch setkání ještě zbývá. Naše řady řídnou a proto si nenechte tajit příležitost.
Prosím o odpověď - kladnou či zápornou - od každého, kdo dostane tento svolávací dopis, abych měl přehled o stavu.
Srdečně zdraví a na shledanou se těší
Zdeněk Runkas Smetanovo nábřeží Hradec Králové, 7.3.1991.
III. sjezd spolužáků konaný dne 25. května 1991.
Dolní řada: Hermochová Marie, Frýdlová - Kučerová Dana, Lakatošová Fišerová Emilie, Voborníková - Pádrová Anna, Voříšková Šourková Marie, Klugarová - Lukášková Anna, Grygerová - Adamírová Růžena, Prokešová - Janáčková Mar.
Střední řada: Chlupatý František, Pražáková - Holečková Daťka, Šmatko Josef, Kmínek Miroslav, Rezek Vojta,
Horní řada: Runkas Zdeněk, Brychtová - Kozová Květa, Mašek Vojta, Voňka František, Pospíšil Miroslav, Boháč Vratislav, Hron Jiří
III. sjezd spolužáků konaný dne 25. května 1991.
Na 32 rozeslaných pozvánek se nás sešlo 20. Naše řady opět prořídly, opustili nás Vlastík Tomášek, Máňa Pospíšilová-Sedláčková a spolužačka z obecné Školy Irena Čeřovská, kterou jsem ani nestačil mezi nás pozvat.
Nově jsme přivítali Danu Frýdlovou - Kučerovou, která se kvůli ošetřování maminky vždy omluvila. Po těžké nemoci přišel i Mirek Kmínek.
Omluvili se: Pavlistová-Sedláčková Bož. - lázně, Dušková Jiřina - v nemocnici, Souček Vladimír - lázně, Prokeš Vlastik - zdravotní potíže, Kundrtová - Šťovíčková Zlaťka - v nemocnici, Hájková - Klapková Ot. - chtěla nás překvapit, místo toho v nemocnici
Neozvali se: Lesk, Rynt, Cihlářová-Jandíková, Jonešová-Budínská, Vazačová-Novotná. Mrzí mě to, stačil by korespondenční lístek, abych věděl že žijí.
Setkání bylo pěkné, srdečné, bavili jsme se ve dvou i ve skupinkách. Trochu jsme zpívali při harmoničce. Většina spolužáků se zdržela až do plánovaných 18 hodin. Přání většiny - abychom se za rok zase sešli.
Milé - kuponové privatizované spolužačky a spolužáci, rentiéři, akcionáři i reakcionáři!
Máme v rukách jedinečnou životní Šanci, získat každý za tisíc korun část státního majetku. Jaký je to rozdíl, dříve se majetek konfiskoval. Socialismus řadu let rozkvétal, stále jen naplano, bez viditelných výsledků, a lid se naučil více krást než pracovat.
Naším úkolem však není provádět jakékoliv hodnocení, pro nás je daleko důležitější, že jsme načnuli další -sátku. Není to nic světoborného, ale i tento věk má svůj půvab. Všechny ouřady, tituly, hodnosti, funkce pomíjejí, vyhledávají, křivdy pomalu přebolívají a na vše budeme mít jen vzpomínky a větší či menší důchody. Ve stáří jsme získali schopnost, radovat se z každodenních maličkostí, těšíme se z příchodu jara a máme radost i z našeho dalšího setkání.
Sejdeme se opět v sobotu 30.5.1992 v 10 hod. v restauraci LABE ve Smiřicích, abychom si trochu zavzpomínali a potěšili do dalších dnů.
Prosím, abyste nikdo nenechal tento dopis bez odpovědi!
Pište třeba levačkou, nebo- prostřednictvím známých, ale ohlaste se každý, i když nepřijedete!
Úplně na závěr hádanka - co je na babičce nejsměšnější?
No přece, to si řekneme až na sjezdu.
Na shledanou se těší
Zdeněk Runkas, Hradec Králové, 26.3.1992.
Střední řada: Chlupatý František, Pražáková - Holečková Daťka, Šmatko Josef, Kmínek Miroslav, Rezek Vojta,
Horní řada: Runkas Zdeněk, Brychtová - Kozová Květa, Mašek Vojta, Voňka František, Pospíšil Miroslav, Boháč Vratislav, Hron Jiří
III. sjezd spolužáků konaný dne 25. května 1991.
Na 32 rozeslaných pozvánek se nás sešlo 20. Naše řady opět prořídly, opustili nás Vlastík Tomášek, Máňa Pospíšilová-Sedláčková a spolužačka z obecné Školy Irena Čeřovská, kterou jsem ani nestačil mezi nás pozvat.
Nově jsme přivítali Danu Frýdlovou - Kučerovou, která se kvůli ošetřování maminky vždy omluvila. Po těžké nemoci přišel i Mirek Kmínek.
Omluvili se: Pavlistová-Sedláčková Bož. - lázně, Dušková Jiřina - v nemocnici, Souček Vladimír - lázně, Prokeš Vlastik - zdravotní potíže, Kundrtová - Šťovíčková Zlaťka - v nemocnici, Hájková - Klapková Ot. - chtěla nás překvapit, místo toho v nemocnici
Neozvali se: Lesk, Rynt, Cihlářová-Jandíková, Jonešová-Budínská, Vazačová-Novotná. Mrzí mě to, stačil by korespondenční lístek, abych věděl že žijí.
Setkání bylo pěkné, srdečné, bavili jsme se ve dvou i ve skupinkách. Trochu jsme zpívali při harmoničce. Většina spolužáků se zdržela až do plánovaných 18 hodin. Přání většiny - abychom se za rok zase sešli.
Milé - kuponové privatizované spolužačky a spolužáci, rentiéři, akcionáři i reakcionáři!
Máme v rukách jedinečnou životní Šanci, získat každý za tisíc korun část státního majetku. Jaký je to rozdíl, dříve se majetek konfiskoval. Socialismus řadu let rozkvétal, stále jen naplano, bez viditelných výsledků, a lid se naučil více krást než pracovat.
Naším úkolem však není provádět jakékoliv hodnocení, pro nás je daleko důležitější, že jsme načnuli další -sátku. Není to nic světoborného, ale i tento věk má svůj půvab. Všechny ouřady, tituly, hodnosti, funkce pomíjejí, vyhledávají, křivdy pomalu přebolívají a na vše budeme mít jen vzpomínky a větší či menší důchody. Ve stáří jsme získali schopnost, radovat se z každodenních maličkostí, těšíme se z příchodu jara a máme radost i z našeho dalšího setkání.
Sejdeme se opět v sobotu 30.5.1992 v 10 hod. v restauraci LABE ve Smiřicích, abychom si trochu zavzpomínali a potěšili do dalších dnů.
Prosím, abyste nikdo nenechal tento dopis bez odpovědi!
Pište třeba levačkou, nebo- prostřednictvím známých, ale ohlaste se každý, i když nepřijedete!
Úplně na závěr hádanka - co je na babičce nejsměšnější?
No přece, to si řekneme až na sjezdu.
Na shledanou se těší
Zdeněk Runkas, Hradec Králové, 26.3.1992.
Sedící Klapková - Hájková Otýlie, Kmínek Miroslav, Dušková Jiřina, Holečková - Pražáková Daťka, Adamírová - Grygerová Růžena, Janáčková - Prokešová Marie, Lukášková - Klugarová Anna
1. řada Chlupatý František, Novotná - Vazačová Libuše, Mašek Vojtěch, Pádrová - Voborníková Anna, Šourková - Voříšková Marie, Kučerová - Frýdlová Dana, Hermochová Marie, Fišerová - Lakatošová Emilie, Sedláčková - Pavlistová Božena
2. řada Hron Jiří, Kozová - Brychtová Květa, Runkas Zdeněk, Boháč Vratislav, Pospíšil Miroslav, Rezek Vojtěch
IV.sjezd spolužáků - 50.5.1992
Rozeslal jsem 29 pozvánek. Účast přislíbilo 23 spolužáků. Náhle onemocněl Pepík Šmatko, dodatečně jsem mu zaslal pozdravný dopis do nemocnice. Nečekaně se dostavila Jiřina Dušková, která se omluvila, že ji nemá kdo přivést, ale podařilo se díky paní Světlíkové. Konečně to vyšlo i Otyle Klapkové-Hájkové, že mohla mezi nás poprvé přijet až z Duchcova, rádi jsme ji přivítali.
Minutou ticha jsme uctili památku zemřelých spolužáků: Zlaťka Štovíčková - Kundrtová - zemřela v den našeho třetího sjezdu.
Libuše Kačerová - Skvrnová - zemřela koncem roku 1991 po dlouhé nepohyblivosti.
Rynt František - zemřel snad v březnu 1992. Omluvil se Vlastik Prokeš - turistický zájezd.
Neomluvili se: Lesk Josef, Voňka František, Jandíková-Cihlářová Marie a Budínská-Jonešová Jarmila. Bylo dohodnuto, že kdo se 2x za sebou neohlásí, nebude dále zván.
Znovu bylo prodiskutováno konání sjezdu - výsledek 19 hlasů, pro každoroční setkání, proti 4 hlasům po dvou letech.
Vysoce byla hodnocena obětavost Mirka Pospišila, který již podruhé přinesl ohromnou kytici karafiátů pro všechna děvčata a tašku banánů a pomerančů pro všechny. Přestože někteří spolužáci odešli již odpoledne, většina vydržela zpívat při harmoničce a bavit se až do 18. hodin.
Milé - stále lepé spolužačky a milí životem zdecimovaní spolužáci!
Jak jsme si odhlasovali, budeme se scházet každý rok a ten čas se přiblížil. Jsme sice starší, ale abych Vás trochu potěšil, s přibývajícím stářím nám přibývá i moudrosti. Člověk může být vzdělaný, ale nemusí být moudrý. Moudrost není nic vyčteného, je to souhrn životních prožitků a zkušeností nabytých věkem. Víte, že první životní moudrost jste získali již v útlém věku, když maminka ukázala na žhavá kamna, řekla heiss a Vy jste si ten prstíček přeci jen připálili. K čemu však tato filozofie, když na druhou stranu co se dá, to zapomenem. Kdyby to bylo v dnešním tržním hospodářství jen trochu možné, vyměnil bych rád jednu přehršel moudrosti za nějaký ten rok omlazení. Ale protože lepší to už nebude, tak si do kalendáře poznamenáme, že se opět sejdeme
v sobotu dne 5.6.1993 v 10 hodin, tentokrát v hostinci "U nádraží".
Účast na sjezdu je náš vzájemný jarní dáreček, všech co se dožili a chtějí se znovu setkat. Škoda, že to tak někteří z nás neberou a nepovažují za slušné podat o sobě zprávu a proto jak jsme se dohodli, kdo se 2x po sobě neohlásí, nebude dále zván.
Ještě k té zapomětlivosti - nezapomeňte do 15.5.1993 podat přiznání k dani z nemovitosti, kdo by potřeboval - poradím, pomohu.
Srdečně Vás zdraví a na shledání se těší
Zdeněk Runkas, Hradec Králové, 31.3.1993
1. řada Chlupatý František, Novotná - Vazačová Libuše, Mašek Vojtěch, Pádrová - Voborníková Anna, Šourková - Voříšková Marie, Kučerová - Frýdlová Dana, Hermochová Marie, Fišerová - Lakatošová Emilie, Sedláčková - Pavlistová Božena
2. řada Hron Jiří, Kozová - Brychtová Květa, Runkas Zdeněk, Boháč Vratislav, Pospíšil Miroslav, Rezek Vojtěch
IV.sjezd spolužáků - 50.5.1992
Rozeslal jsem 29 pozvánek. Účast přislíbilo 23 spolužáků. Náhle onemocněl Pepík Šmatko, dodatečně jsem mu zaslal pozdravný dopis do nemocnice. Nečekaně se dostavila Jiřina Dušková, která se omluvila, že ji nemá kdo přivést, ale podařilo se díky paní Světlíkové. Konečně to vyšlo i Otyle Klapkové-Hájkové, že mohla mezi nás poprvé přijet až z Duchcova, rádi jsme ji přivítali.
Minutou ticha jsme uctili památku zemřelých spolužáků: Zlaťka Štovíčková - Kundrtová - zemřela v den našeho třetího sjezdu.
Libuše Kačerová - Skvrnová - zemřela koncem roku 1991 po dlouhé nepohyblivosti.
Rynt František - zemřel snad v březnu 1992. Omluvil se Vlastik Prokeš - turistický zájezd.
Neomluvili se: Lesk Josef, Voňka František, Jandíková-Cihlářová Marie a Budínská-Jonešová Jarmila. Bylo dohodnuto, že kdo se 2x za sebou neohlásí, nebude dále zván.
Znovu bylo prodiskutováno konání sjezdu - výsledek 19 hlasů, pro každoroční setkání, proti 4 hlasům po dvou letech.
Vysoce byla hodnocena obětavost Mirka Pospišila, který již podruhé přinesl ohromnou kytici karafiátů pro všechna děvčata a tašku banánů a pomerančů pro všechny. Přestože někteří spolužáci odešli již odpoledne, většina vydržela zpívat při harmoničce a bavit se až do 18. hodin.
Milé - stále lepé spolužačky a milí životem zdecimovaní spolužáci!
Jak jsme si odhlasovali, budeme se scházet každý rok a ten čas se přiblížil. Jsme sice starší, ale abych Vás trochu potěšil, s přibývajícím stářím nám přibývá i moudrosti. Člověk může být vzdělaný, ale nemusí být moudrý. Moudrost není nic vyčteného, je to souhrn životních prožitků a zkušeností nabytých věkem. Víte, že první životní moudrost jste získali již v útlém věku, když maminka ukázala na žhavá kamna, řekla heiss a Vy jste si ten prstíček přeci jen připálili. K čemu však tato filozofie, když na druhou stranu co se dá, to zapomenem. Kdyby to bylo v dnešním tržním hospodářství jen trochu možné, vyměnil bych rád jednu přehršel moudrosti za nějaký ten rok omlazení. Ale protože lepší to už nebude, tak si do kalendáře poznamenáme, že se opět sejdeme
v sobotu dne 5.6.1993 v 10 hodin, tentokrát v hostinci "U nádraží".
Účast na sjezdu je náš vzájemný jarní dáreček, všech co se dožili a chtějí se znovu setkat. Škoda, že to tak někteří z nás neberou a nepovažují za slušné podat o sobě zprávu a proto jak jsme se dohodli, kdo se 2x po sobě neohlásí, nebude dále zván.
Ještě k té zapomětlivosti - nezapomeňte do 15.5.1993 podat přiznání k dani z nemovitosti, kdo by potřeboval - poradím, pomohu.
Srdečně Vás zdraví a na shledání se těší
Zdeněk Runkas, Hradec Králové, 31.3.1993
Účastníci V. sjezdu - stojící zleva:
Runkas Zd., Mašek Voj., Hron Jiří, Voňka Fr., Sedláčková - Pavlistová B., Šmatko Jos., Fišerová - Lakatošová E., Janáčková - Prokešová M., Chlupatý Fr., Lukášková - Klugarová A., Pádrová - Voborníková A., Hermochová A., Pospíšil Mir., Šourková - Voříšková M., Kozová - Brychtová K., Prokeš Vlast., sedící Kmínek Mir.
Na náš V. sjezd jsem pozval zbytek naší třídy - 28 spolužáků, zúčastnilo se jen 17. Pošta vrátila obálku na Josefa Leska - adresát neznámý, omluvili se Souček VI., Dušková Jiř., Budínská Jar., Holečková Dař., Novotná Lib., neomluvili se Rezek V., Jandíková M., Kučerová D., Adamírová R., Klapková Ot., je těžké se domnívat proč se neozvali - buď nemohli, nebo na nás kašlou.
Minutou ticha jsme uctili památku na Vratislava Boháče, který zemřel náhle 12.11.1992. V minulosti nevynechal ani jeden sjezd.
Naše setkání bylo zdařilé a srdečné, jako by nás stáří ještě více spojovalo. Jídlo bylo chutné, pití dle vlastního výběru. Mírek Pospíšil nás opět zásobil květinami a množstvím pomerančů a banánů. Po obědě jsme se vyfotografovali. Z přebytku peněz z minulého roku jsme odpoledne zakoupili 3 lahve vína, takže se nám i dobře zpívalo při doprovodu harmoniky.
Než jsme se nadáli bylo 18. hodin - čas našeho rozloučení s přáním, abychom se za rok zase všichni ve zdraví sešli.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Nadešel čas našeho dalšího setkání a právě o čase bych se chtěl tentokrát zmínit, jaká je to zvláštní veličina. Když se trochu zamyslíme, je málo případů., kdy se čas vleče, loudá, táhne jak v syrobu - třeba v čekárně u doktora, při zpoždění vlaku, nebo když jsme šli na rande a ona stále nepřicházela (to všechno odnes čas/). Daleko více je případů, kdy nám čas chybí, kvačí, utíká, letí, pádí jak jelen, co byl střelen.
Čas léčí tělo i ducha. Čas jsou peníze. Čas plyne jak voda, vodu lze však zastavit - přehradou, ale čas, ať chceme či ne, zastavit nelze. Přesto existuje způsob, jak čas zachytit - jen fotografie to dokáže.
K měření času si lidé stanovili časové jednotky a to hodiny, dny, měsíce, roky, staletí. Dokonce dokáží rozděliti i sekundu (fuj, lepší je vteřina) na tisíc kousků, lidský život se měří na roky a celá moje úvaha o čase směřuje k tomu, abych Vám připomenul, že letos tomu bude již 6O roků., co jsme opouštěli smiřickou školu a začínal nám život. Ten nikomu nic nedaroval, s nikým se nemazlil a mlel, dřel a brousil každého z nás, až do dnešní doby a podoby.
Řada z nás již musela z mlýnského kola ven a proto se obracím na ten zbytek, kdo ještě jen trochu můžeš přijď, pokud I máme ještě čas, trochu si zavzpomínat, svěřit starosti, pobavit se.
Sejdeme se na Dalibora, v sobotu 4.6.1994 v 10 hodin, ale pozor, tentokrát v Hradci Králové v Sokolovně - restaurace je z boku. Od nádraží pojedete trolejbusem č. 7, vystoupíte na třetí zastávce u musea (cestujete zdarma) . Sokolovna je asi 100 m od mostu proti proudu Labe. Hlaste se prosím do 25.5. potřebují znát předběžný počet účastníků.
Srdečně Vás zdravím a těSím se na shledanou
Zdeněk Runkas, Hradec Králové, 19.4.1994
Runkas Zd., Mašek Voj., Hron Jiří, Voňka Fr., Sedláčková - Pavlistová B., Šmatko Jos., Fišerová - Lakatošová E., Janáčková - Prokešová M., Chlupatý Fr., Lukášková - Klugarová A., Pádrová - Voborníková A., Hermochová A., Pospíšil Mir., Šourková - Voříšková M., Kozová - Brychtová K., Prokeš Vlast., sedící Kmínek Mir.
Na náš V. sjezd jsem pozval zbytek naší třídy - 28 spolužáků, zúčastnilo se jen 17. Pošta vrátila obálku na Josefa Leska - adresát neznámý, omluvili se Souček VI., Dušková Jiř., Budínská Jar., Holečková Dař., Novotná Lib., neomluvili se Rezek V., Jandíková M., Kučerová D., Adamírová R., Klapková Ot., je těžké se domnívat proč se neozvali - buď nemohli, nebo na nás kašlou.
Minutou ticha jsme uctili památku na Vratislava Boháče, který zemřel náhle 12.11.1992. V minulosti nevynechal ani jeden sjezd.
Naše setkání bylo zdařilé a srdečné, jako by nás stáří ještě více spojovalo. Jídlo bylo chutné, pití dle vlastního výběru. Mírek Pospíšil nás opět zásobil květinami a množstvím pomerančů a banánů. Po obědě jsme se vyfotografovali. Z přebytku peněz z minulého roku jsme odpoledne zakoupili 3 lahve vína, takže se nám i dobře zpívalo při doprovodu harmoniky.
Než jsme se nadáli bylo 18. hodin - čas našeho rozloučení s přáním, abychom se za rok zase všichni ve zdraví sešli.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Nadešel čas našeho dalšího setkání a právě o čase bych se chtěl tentokrát zmínit, jaká je to zvláštní veličina. Když se trochu zamyslíme, je málo případů., kdy se čas vleče, loudá, táhne jak v syrobu - třeba v čekárně u doktora, při zpoždění vlaku, nebo když jsme šli na rande a ona stále nepřicházela (to všechno odnes čas/). Daleko více je případů, kdy nám čas chybí, kvačí, utíká, letí, pádí jak jelen, co byl střelen.
Čas léčí tělo i ducha. Čas jsou peníze. Čas plyne jak voda, vodu lze však zastavit - přehradou, ale čas, ať chceme či ne, zastavit nelze. Přesto existuje způsob, jak čas zachytit - jen fotografie to dokáže.
K měření času si lidé stanovili časové jednotky a to hodiny, dny, měsíce, roky, staletí. Dokonce dokáží rozděliti i sekundu (fuj, lepší je vteřina) na tisíc kousků, lidský život se měří na roky a celá moje úvaha o čase směřuje k tomu, abych Vám připomenul, že letos tomu bude již 6O roků., co jsme opouštěli smiřickou školu a začínal nám život. Ten nikomu nic nedaroval, s nikým se nemazlil a mlel, dřel a brousil každého z nás, až do dnešní doby a podoby.
Řada z nás již musela z mlýnského kola ven a proto se obracím na ten zbytek, kdo ještě jen trochu můžeš přijď, pokud I máme ještě čas, trochu si zavzpomínat, svěřit starosti, pobavit se.
Sejdeme se na Dalibora, v sobotu 4.6.1994 v 10 hodin, ale pozor, tentokrát v Hradci Králové v Sokolovně - restaurace je z boku. Od nádraží pojedete trolejbusem č. 7, vystoupíte na třetí zastávce u musea (cestujete zdarma) . Sokolovna je asi 100 m od mostu proti proudu Labe. Hlaste se prosím do 25.5. potřebují znát předběžný počet účastníků.
Srdečně Vás zdravím a těSím se na shledanou
Zdeněk Runkas, Hradec Králové, 19.4.1994
Účastníci VI. sjezdu.
Nahoře: . Prokeš, B. Sedláčková - Pavlistová, M. Janáčková - Prokešová, sestra Duškové (jen hlava), E. Fišerová - Lakatošová, K. Kozová - Brychtová, V. Mašek, L. Novotná - Vazačová,
Prostř. řada: V. Rezek, J. Dušková, M. Kmínek, M. Šourková - Voříšková, A. Pádrová - Voborníková, M. Pospíšil.
Dole: J. Hron, J. Jonešová - Budínská, Zd. Runkas, A. Lukášková - Klugarová, R. Adamírová - Grygerová
Konání VI. sjezdu bylo velmi komplikované. Ve Smiřicích není možno obstarat vhodnou místnost. Hostinec "U nádraží" je již od podzimu mimo provoz. Restauraci Labe otevírají až večer na diskotéku, přes den není personál. V Městském hotelu nevědí, zda nebudou končit a tak jsem zkoušel štěstí v Hradci Králové. Potřeboval jsem restauraci na trase Dopravních podniků, pokud možno blízko zastávky, tak aby účastníci sjezdu nebloudili. Podařilo se mi pro nás zajistit sál v Sokolovně, i když ani tady to nebylo bez komplikací. V den sjezdu hlídkovala manželka na nádraží a já na zastávce "U musea", aby se každý dostal hladce na místo určení.
Přihlásilo se mi 15 spolužáků, ale sešlo se nás 20, tím se podařilo splnit i plán požadované konzumace. Nálada byla výborná, jídlo a pití dobré, setkání zdařilé. Protože se mi nepodařilo sehnat do Hradce fotografa, ochotně mi vyhověl spolužák J. Šmatko a jak je vidět na snímku, celkem úspěšně.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Již posedmé Vás zvu na naše společné setkání. Jak ten čas letí, loni jsem to spletl, ale letos je tomu skutečně 60 let co jsme se loučili se smiřickou školou. Bylo to 29. června 1935, jak mě upozornila jedna spolužačka. Kde jsou ty doby, když nám Černý dával dvacet: "Nežli jdu do školy, prohlédnu si mám-li vše potřebné sebou", nebo Netuka: "Tohle je čára vlasová, tohle střední a tohle je silná - tady máš šesták a skoč si pro novou čtvrtku". Kde jsou ty doby, když jsme pod lavici a doma četli Rodokapsy a Indiánky a spolu s rychlými a neomylnými střelci honili zrádné bandity a s posledním Mohykánem Uncasem (mým skoro jmenovcem) bojovali proti nepřátelským Apačům smrdutým skunkům a kojotům.
Ale už se tam zase pěkně vracíme a místo akčních filmů plných násilí si pouštíme raději pohádky a zatímco děti venku honí merunu, my se díváme na Večerníčka a jeho hrdiny Rumcajse, Rákosníčka, Křemílka s Vochomůrkou a Makovou panenku. To všechno patří k našemu stáří a nic nám nevadí, abychom se znovu sešli na našem sjezdu, který se bude konat v sobotu
dne 10. června 1995 v 10. hodin v Městském hotelu ve Smiřicích naproti Zámecké kapli.
Popovídáme si, zavzpomínáme, sdělíme si radosti, starosti i .trápení a trochu pobavíme. Vždyť jednou za rok si to rozptýlení můžeme dopřát.
Všechny Vás srdečně zdravím a těším se na shledanou
Zdeněk Runkas
Nahoře: . Prokeš, B. Sedláčková - Pavlistová, M. Janáčková - Prokešová, sestra Duškové (jen hlava), E. Fišerová - Lakatošová, K. Kozová - Brychtová, V. Mašek, L. Novotná - Vazačová,
Prostř. řada: V. Rezek, J. Dušková, M. Kmínek, M. Šourková - Voříšková, A. Pádrová - Voborníková, M. Pospíšil.
Dole: J. Hron, J. Jonešová - Budínská, Zd. Runkas, A. Lukášková - Klugarová, R. Adamírová - Grygerová
Konání VI. sjezdu bylo velmi komplikované. Ve Smiřicích není možno obstarat vhodnou místnost. Hostinec "U nádraží" je již od podzimu mimo provoz. Restauraci Labe otevírají až večer na diskotéku, přes den není personál. V Městském hotelu nevědí, zda nebudou končit a tak jsem zkoušel štěstí v Hradci Králové. Potřeboval jsem restauraci na trase Dopravních podniků, pokud možno blízko zastávky, tak aby účastníci sjezdu nebloudili. Podařilo se mi pro nás zajistit sál v Sokolovně, i když ani tady to nebylo bez komplikací. V den sjezdu hlídkovala manželka na nádraží a já na zastávce "U musea", aby se každý dostal hladce na místo určení.
Přihlásilo se mi 15 spolužáků, ale sešlo se nás 20, tím se podařilo splnit i plán požadované konzumace. Nálada byla výborná, jídlo a pití dobré, setkání zdařilé. Protože se mi nepodařilo sehnat do Hradce fotografa, ochotně mi vyhověl spolužák J. Šmatko a jak je vidět na snímku, celkem úspěšně.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Již posedmé Vás zvu na naše společné setkání. Jak ten čas letí, loni jsem to spletl, ale letos je tomu skutečně 60 let co jsme se loučili se smiřickou školou. Bylo to 29. června 1935, jak mě upozornila jedna spolužačka. Kde jsou ty doby, když nám Černý dával dvacet: "Nežli jdu do školy, prohlédnu si mám-li vše potřebné sebou", nebo Netuka: "Tohle je čára vlasová, tohle střední a tohle je silná - tady máš šesták a skoč si pro novou čtvrtku". Kde jsou ty doby, když jsme pod lavici a doma četli Rodokapsy a Indiánky a spolu s rychlými a neomylnými střelci honili zrádné bandity a s posledním Mohykánem Uncasem (mým skoro jmenovcem) bojovali proti nepřátelským Apačům smrdutým skunkům a kojotům.
Ale už se tam zase pěkně vracíme a místo akčních filmů plných násilí si pouštíme raději pohádky a zatímco děti venku honí merunu, my se díváme na Večerníčka a jeho hrdiny Rumcajse, Rákosníčka, Křemílka s Vochomůrkou a Makovou panenku. To všechno patří k našemu stáří a nic nám nevadí, abychom se znovu sešli na našem sjezdu, který se bude konat v sobotu
dne 10. června 1995 v 10. hodin v Městském hotelu ve Smiřicích naproti Zámecké kapli.
Popovídáme si, zavzpomínáme, sdělíme si radosti, starosti i .trápení a trochu pobavíme. Vždyť jednou za rok si to rozptýlení můžeme dopřát.
Všechny Vás srdečně zdravím a těším se na shledanou
Zdeněk Runkas
Účastníci VII. sjezdu.
Stojící zleva: V. Mašek, J. Šmatko, VI. Prokeš, M. Pospíšil, B. Sedláčková - Pavlistová, VI. Souček, V. Rezek, J.Hron, Zd. Runkas
Sedící. zleva: A. Pádrová - Voborníková, R. Adamírová - Grygerová, J. Jonešová - Budínská, M. Šourková - Voříšková, M. Janáčková - Prokešová, A. Lukášková - Klugarová, K. Kozová - Brychtová.
Náš VII. sjezd se konal tentokrát opět ve Smiřicích. Místnost nám ochotně propůjčil vedoucí místního Městského hotelu. I když jsme místnost neměli jen pro sebe, z 25 pozvaných se nás sešlo jen 16, nikdo nás nerušil a setkání bylo zdařilé. Mírek Pospíšil opět zpestřil stoly množstvím pomerančů a banánů. Tichou vzpomínkou jsme se rozloučili s naší spolužačkou Jiřinou Duškovou a s manželkou našeho spolužáka pi. Růženou Hronovou. Odpoledne, po chutném obědě, nás přišel vyfotografovat p. Prostředník. Bylo to před zámeckou kapli a podařil se mu nejhezčí snímek ze všech našich dosavadních setkání.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Uplynul další rok od našeho posledního setkání. Nástup roku 1996 přináší pro většinu z nás tu skutečnost, že se a žíváme 75 let. V porovnání s vesmírem, nebo s existencí národů. je to jen krátký, zanedbatelný časový úsek, ale pro nás osobně je to 3/4 století a proto mi dovolte, abych se v duchu s Vámi zamyslel, jaký ten život byl.
Subjektivně, život každého z nás ovlivnilo rodinné prostředí, zdraví, volba a příprava k povolání, vzdělání a volba životního partnera.
Objektivně se na našem životě podílela doba ve které jsme žili - nezaměstnanost let 30 - 35, druhá světová válka, totální nasazení. Každý režim, který za cenu krajního násilí přesvědčuje o tom že je nejlepší, nepřináší nic dobrého. Dokazuje to středověký náboženský fanatismus i novověký Hitlerův fašismus a Stalinův komunismus. My jsme prožili ty druhé dvě fáze. Někomu ta doba pomohla, život ulehčila, jinému život ztížila, někoho dokonce o život připravila. Snad ale nenajdeme nikoho, kdo by tvrdil, že měl život mimořádně lehký. Kdybychom si mohli libovolně vybrat, do které doby bychom chtěli těch našich 75 let zasadit, asi bychom si nevybrali. Z toho vyplývá, že je nutno brát život tak jak jde, s tím dobrým i špatným. Radovat se v našem věku z každého nového dne, být vděčni za to, že vůbec ještě žijeme. Kolik našich spolužáků, by to bralo. Každé naše setkání by mělo být takovým bonbonkem, nebo chcete-ii smetanovou polevou na dortu našeho života a proto Vás zvu, přijďte si zamlsat.
Tentokrát to bude v pátek 7.6.1996 v 10 hod. v restauraci SOKOL v Hradci Králové. Kdo přijede vlakem nasedne u nádraží na trolejbus č.7 a vystoupí na třetí zastávce "Museum" (jedete zdarma). Přejdete silnici a po nábřeží asi 100 m proti proudu Labe je restaurace. Na shledanou se těší
Zdeněk Runkas
Naše v pořadí již osmé setkání se uskutečnilo opět v restauraci SOKOL v Hradci Králové. Tentokrát jsem dojednal den srazu místo na sobotu již na pátek. Nám důchodcům by mělo být zcela jedno, jestli se setkáme v den pracovního klidu, nebo ve všední den. Účast nebyla velká, sešlo se nás jenom 13, ale na to si budeme muset zvykat.
Stává se už každoročním pravidlem, že držíme vzpomínku na spolužáky kteří se nedožili. Tentokrát jsme vzpomínali na dva. Počátkem prosince 1995 zemřel náhle Mírek Pospíšil a v únoru 1996 Josef Šmatko. Protože v obou případech jsem obdržel smuteční oznámení včas, podařilo se mi i rozloučení v Kuklenách, zajistit účast několika spolužaček a spolužáků. Přestože z obou zemřelých byl každý pravý opak toho druhého, Mírek humorný, hlučný, Pepík zamlklý, klidný, odešli nám dva velmi obětaví kamarádi. Mírek zásoboval naše srazy po řadu let množstvím květin, pomerančů a banánů, Pepík vždy ochotně zaskočil ve funkci fotografa. Tentokrát se mi nepodařilo fotografa do Hradce Králové zajistit a proto nebudeme mít na tento sraz upomínkový obrázek. Po dobrém obědě se rozproudila v jednotlivých skupinkách rušná debata, každý využil příležitost na něco se zeptat, nebo se s něčím svěřit. Z minulého roku nám zbyla dost velká hotovost a protože jsem nemusel šetřit na zaplacení fotografa a rozesílání obrázků, mohli jsme si z ušetřených peněz nabídnout jak kávu se zákuskem, tak i 3 lahve vína. Jirka Hron to podpořil ještě lahví slivovice a tak v dobré náladě jsme zpívali při moji harmoničce až do rozchodu.
Pozorují, jak naše třída se rozdělila na dva tábory. Jedna skupina se na naše srazy velmi těší a druhá část jsou nemocní, kteří skutečně nemohou a s nimi se svezou ti kteří z pohodlnosti, nebo šetrnosti se nezúčastní a často ani neomluví, ale ty už nepředěláme.
Milé spolužáky - milí spolužáci!
Snad už bych měl psát zbylí spolužáci, ano ztrácíme se, pomalu ale jistě nás ubývá, takže za čas budeme s ohledem ne konzumaci, pro každého vedoucího restaurace úplně nezajímaví a já budu mít problém, kde sehnat sál pro náš sraz.
Minulý rok završil náš ročník třetí pětadvacítku našeho života a letos načínáme čtvrtou a víc než pravděpodobně tu poslední. Co k tomu říci - zaplač pán Bůh za ty dary, že jsme stále ještě tady. Čas je veličina neúprosná, taková spravedlnost, .která se nadá zastavit a běží ať chceme či né. Někomu pomalu - nemocným snad i vězňům, někomu rychle a to především důchodcům. Přestože mime relativně času dost, všechno nám strašně dlouho trvá. A jaká bude ta čtvrtá pětadvacítka? Nedělejme si iluse, asi ta nejprotivnější s další neodvratnou spravedlnosti na konci. Bylo by však velkou chybou se tím zabývat již dnes a proto bych doporučoval řídit se písničkou: Žijem na jedné planetě a to nám musí stačit, vždyť jsme jen jednou na světě, tak proč se máme mračit. A proto Vás svolávám na náš další sraz. Kdo nechce ať sedí doma, kdo chce a může, ať přijede. Sejdeme se tentokrát ve čtvrtek 12. června 1997 v 10 hodin opět v restauraci SQKOL v Hradci Králové. Od nádraží je to trolejbus č. 7 a vystupuje se na třetí zastávce u musea - jedete zdarma. Přejdete silnici a restaurace Je asi 300 m proti proudu řeky Labe. Již dnes se těší na shledanou
Zdeněk Runkas
Náš devátý sjezd se odbýval opět v restauraci Sokol v Hradci Králové. Přestože jsem rozeslal přes 20 pozvánek, sešlo se nás,právě tak jako posledně 15 a až na jednu výjimku, byla to stejná sestava. To jsou spolužáci, kteří se na sjezd těší a do svého denního programu dokážou vsunout jeden den na přátelské posezení a třebaže den sjezdu byl stanoven na čtvrtek, obléknou se do svátečního a udělají si neděli.
Škarohlídové, kteří mezi nás přestali chodit namítají, že je to stále stejné a raději se omluví, že jsou nemocní anebo se neozvou vůbec. Já však nemohu vsunout do programu procházku, nebo návštěvu muzea, co vyhovuje jednomu, činí druhému nepřekonatelné potíže. Každý jsme v našich létech jinak pohyblivý a proto volím to přátelské posezení při pohovoru, hře na harmoniku a zpěvu. Naše řady opustil František Chlupatý, spolužák který mne zásoboval množstvím obálek, abych je nemusel kupovat. Vzpomínkou a minutou ticha jsme uctili jeho památku. V dopise, který mi zaslala jeho paní jako odpověď na mou kondolenci mi oznámila, že ještě před infarktem, na který zemřel, mu amputovali nohu. Naposledy mi přiložila pár obálek, které měl Frantík pro mne připraveny na další sjezdy.
Do kroniky jsem nemohl přiložit fotografii účastníků naší poslední sešlosti. Fotografoval nás syn Miroslava Kmínka, ale Mirkovi se život v loňském roce bohužel hodně zkomplikoval a tak jsem doposud fotografie neobdržel a proto ani nerozeslal a nevylepil. Snad tak učiním dodatečně.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Je to neuvěřitelné, ale zasílám Vám pozvánku na náš jubilejní 10 sjezd. Vzpomínáte si ještě, jak jsme se setkali poprvé, když jste dostali můj svolávací dopis? Tehdy to nebylo ještě tak běžné, aby se scházeli spolužáci základní školy a navíc, jaká opovážlivost, abyste poslali stovku někomu, na koho jste se ani pořádně nepamatovali. Zvědavost však předčila nedůvěru a tak jsme se setkali ve Smiřicích před restauraci Labe. Smiřičáci se alespoň vzájemně znali, ale jaké to bylo dohadování u přespolních. Ze 41 pozvaných se nás tehdy sešlo 26. Bohužel za 10 roků nás opustilo 13 spolužáků. Také to počáteční nadšení hodně opadlo, ale přesto je nás stále dost, kteří neváhají udělat si ze všedního dne neděli a rádi se dostaví mezi staré spolužáky, trochu si popovídat a zavzpomínat.
Letos Vás zvu opět do Smiřic. Městský úřad zrestauroval s nemalými finančními náklady Městskou dvoranu.. Povedlo se, je skutečně krásná a byl bych rád, abyste ji také viděli. Vždyť tam začínaly naše první společenské krůčky - taneční, čaje, bály, šibřinky, tělocvičné besídky, divadla.
Sejdeme se ve čtvrtek 11. června 1998 v 10 hodin kde? - přece v malém salonku Městské dvorany ve Smiřicích. Srdečně Vás zdravím a již dnes se těším na shledanou
Zdeněk Runkas
Stojící zleva: V. Mašek, J. Šmatko, VI. Prokeš, M. Pospíšil, B. Sedláčková - Pavlistová, VI. Souček, V. Rezek, J.Hron, Zd. Runkas
Sedící. zleva: A. Pádrová - Voborníková, R. Adamírová - Grygerová, J. Jonešová - Budínská, M. Šourková - Voříšková, M. Janáčková - Prokešová, A. Lukášková - Klugarová, K. Kozová - Brychtová.
Náš VII. sjezd se konal tentokrát opět ve Smiřicích. Místnost nám ochotně propůjčil vedoucí místního Městského hotelu. I když jsme místnost neměli jen pro sebe, z 25 pozvaných se nás sešlo jen 16, nikdo nás nerušil a setkání bylo zdařilé. Mírek Pospíšil opět zpestřil stoly množstvím pomerančů a banánů. Tichou vzpomínkou jsme se rozloučili s naší spolužačkou Jiřinou Duškovou a s manželkou našeho spolužáka pi. Růženou Hronovou. Odpoledne, po chutném obědě, nás přišel vyfotografovat p. Prostředník. Bylo to před zámeckou kapli a podařil se mu nejhezčí snímek ze všech našich dosavadních setkání.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Uplynul další rok od našeho posledního setkání. Nástup roku 1996 přináší pro většinu z nás tu skutečnost, že se a žíváme 75 let. V porovnání s vesmírem, nebo s existencí národů. je to jen krátký, zanedbatelný časový úsek, ale pro nás osobně je to 3/4 století a proto mi dovolte, abych se v duchu s Vámi zamyslel, jaký ten život byl.
Subjektivně, život každého z nás ovlivnilo rodinné prostředí, zdraví, volba a příprava k povolání, vzdělání a volba životního partnera.
Objektivně se na našem životě podílela doba ve které jsme žili - nezaměstnanost let 30 - 35, druhá světová válka, totální nasazení. Každý režim, který za cenu krajního násilí přesvědčuje o tom že je nejlepší, nepřináší nic dobrého. Dokazuje to středověký náboženský fanatismus i novověký Hitlerův fašismus a Stalinův komunismus. My jsme prožili ty druhé dvě fáze. Někomu ta doba pomohla, život ulehčila, jinému život ztížila, někoho dokonce o život připravila. Snad ale nenajdeme nikoho, kdo by tvrdil, že měl život mimořádně lehký. Kdybychom si mohli libovolně vybrat, do které doby bychom chtěli těch našich 75 let zasadit, asi bychom si nevybrali. Z toho vyplývá, že je nutno brát život tak jak jde, s tím dobrým i špatným. Radovat se v našem věku z každého nového dne, být vděčni za to, že vůbec ještě žijeme. Kolik našich spolužáků, by to bralo. Každé naše setkání by mělo být takovým bonbonkem, nebo chcete-ii smetanovou polevou na dortu našeho života a proto Vás zvu, přijďte si zamlsat.
Tentokrát to bude v pátek 7.6.1996 v 10 hod. v restauraci SOKOL v Hradci Králové. Kdo přijede vlakem nasedne u nádraží na trolejbus č.7 a vystoupí na třetí zastávce "Museum" (jedete zdarma). Přejdete silnici a po nábřeží asi 100 m proti proudu Labe je restaurace. Na shledanou se těší
Zdeněk Runkas
Naše v pořadí již osmé setkání se uskutečnilo opět v restauraci SOKOL v Hradci Králové. Tentokrát jsem dojednal den srazu místo na sobotu již na pátek. Nám důchodcům by mělo být zcela jedno, jestli se setkáme v den pracovního klidu, nebo ve všední den. Účast nebyla velká, sešlo se nás jenom 13, ale na to si budeme muset zvykat.
Stává se už každoročním pravidlem, že držíme vzpomínku na spolužáky kteří se nedožili. Tentokrát jsme vzpomínali na dva. Počátkem prosince 1995 zemřel náhle Mírek Pospíšil a v únoru 1996 Josef Šmatko. Protože v obou případech jsem obdržel smuteční oznámení včas, podařilo se mi i rozloučení v Kuklenách, zajistit účast několika spolužaček a spolužáků. Přestože z obou zemřelých byl každý pravý opak toho druhého, Mírek humorný, hlučný, Pepík zamlklý, klidný, odešli nám dva velmi obětaví kamarádi. Mírek zásoboval naše srazy po řadu let množstvím květin, pomerančů a banánů, Pepík vždy ochotně zaskočil ve funkci fotografa. Tentokrát se mi nepodařilo fotografa do Hradce Králové zajistit a proto nebudeme mít na tento sraz upomínkový obrázek. Po dobrém obědě se rozproudila v jednotlivých skupinkách rušná debata, každý využil příležitost na něco se zeptat, nebo se s něčím svěřit. Z minulého roku nám zbyla dost velká hotovost a protože jsem nemusel šetřit na zaplacení fotografa a rozesílání obrázků, mohli jsme si z ušetřených peněz nabídnout jak kávu se zákuskem, tak i 3 lahve vína. Jirka Hron to podpořil ještě lahví slivovice a tak v dobré náladě jsme zpívali při moji harmoničce až do rozchodu.
Pozorují, jak naše třída se rozdělila na dva tábory. Jedna skupina se na naše srazy velmi těší a druhá část jsou nemocní, kteří skutečně nemohou a s nimi se svezou ti kteří z pohodlnosti, nebo šetrnosti se nezúčastní a často ani neomluví, ale ty už nepředěláme.
Milé spolužáky - milí spolužáci!
Snad už bych měl psát zbylí spolužáci, ano ztrácíme se, pomalu ale jistě nás ubývá, takže za čas budeme s ohledem ne konzumaci, pro každého vedoucího restaurace úplně nezajímaví a já budu mít problém, kde sehnat sál pro náš sraz.
Minulý rok završil náš ročník třetí pětadvacítku našeho života a letos načínáme čtvrtou a víc než pravděpodobně tu poslední. Co k tomu říci - zaplač pán Bůh za ty dary, že jsme stále ještě tady. Čas je veličina neúprosná, taková spravedlnost, .která se nadá zastavit a běží ať chceme či né. Někomu pomalu - nemocným snad i vězňům, někomu rychle a to především důchodcům. Přestože mime relativně času dost, všechno nám strašně dlouho trvá. A jaká bude ta čtvrtá pětadvacítka? Nedělejme si iluse, asi ta nejprotivnější s další neodvratnou spravedlnosti na konci. Bylo by však velkou chybou se tím zabývat již dnes a proto bych doporučoval řídit se písničkou: Žijem na jedné planetě a to nám musí stačit, vždyť jsme jen jednou na světě, tak proč se máme mračit. A proto Vás svolávám na náš další sraz. Kdo nechce ať sedí doma, kdo chce a může, ať přijede. Sejdeme se tentokrát ve čtvrtek 12. června 1997 v 10 hodin opět v restauraci SQKOL v Hradci Králové. Od nádraží je to trolejbus č. 7 a vystupuje se na třetí zastávce u musea - jedete zdarma. Přejdete silnici a restaurace Je asi 300 m proti proudu řeky Labe. Již dnes se těší na shledanou
Zdeněk Runkas
Náš devátý sjezd se odbýval opět v restauraci Sokol v Hradci Králové. Přestože jsem rozeslal přes 20 pozvánek, sešlo se nás,právě tak jako posledně 15 a až na jednu výjimku, byla to stejná sestava. To jsou spolužáci, kteří se na sjezd těší a do svého denního programu dokážou vsunout jeden den na přátelské posezení a třebaže den sjezdu byl stanoven na čtvrtek, obléknou se do svátečního a udělají si neděli.
Škarohlídové, kteří mezi nás přestali chodit namítají, že je to stále stejné a raději se omluví, že jsou nemocní anebo se neozvou vůbec. Já však nemohu vsunout do programu procházku, nebo návštěvu muzea, co vyhovuje jednomu, činí druhému nepřekonatelné potíže. Každý jsme v našich létech jinak pohyblivý a proto volím to přátelské posezení při pohovoru, hře na harmoniku a zpěvu. Naše řady opustil František Chlupatý, spolužák který mne zásoboval množstvím obálek, abych je nemusel kupovat. Vzpomínkou a minutou ticha jsme uctili jeho památku. V dopise, který mi zaslala jeho paní jako odpověď na mou kondolenci mi oznámila, že ještě před infarktem, na který zemřel, mu amputovali nohu. Naposledy mi přiložila pár obálek, které měl Frantík pro mne připraveny na další sjezdy.
Do kroniky jsem nemohl přiložit fotografii účastníků naší poslední sešlosti. Fotografoval nás syn Miroslava Kmínka, ale Mirkovi se život v loňském roce bohužel hodně zkomplikoval a tak jsem doposud fotografie neobdržel a proto ani nerozeslal a nevylepil. Snad tak učiním dodatečně.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Je to neuvěřitelné, ale zasílám Vám pozvánku na náš jubilejní 10 sjezd. Vzpomínáte si ještě, jak jsme se setkali poprvé, když jste dostali můj svolávací dopis? Tehdy to nebylo ještě tak běžné, aby se scházeli spolužáci základní školy a navíc, jaká opovážlivost, abyste poslali stovku někomu, na koho jste se ani pořádně nepamatovali. Zvědavost však předčila nedůvěru a tak jsme se setkali ve Smiřicích před restauraci Labe. Smiřičáci se alespoň vzájemně znali, ale jaké to bylo dohadování u přespolních. Ze 41 pozvaných se nás tehdy sešlo 26. Bohužel za 10 roků nás opustilo 13 spolužáků. Také to počáteční nadšení hodně opadlo, ale přesto je nás stále dost, kteří neváhají udělat si ze všedního dne neděli a rádi se dostaví mezi staré spolužáky, trochu si popovídat a zavzpomínat.
Letos Vás zvu opět do Smiřic. Městský úřad zrestauroval s nemalými finančními náklady Městskou dvoranu.. Povedlo se, je skutečně krásná a byl bych rád, abyste ji také viděli. Vždyť tam začínaly naše první společenské krůčky - taneční, čaje, bály, šibřinky, tělocvičné besídky, divadla.
Sejdeme se ve čtvrtek 11. června 1998 v 10 hodin kde? - přece v malém salonku Městské dvorany ve Smiřicích. Srdečně Vás zdravím a již dnes se těším na shledanou
Zdeněk Runkas
Účastníci 10. sjezdu.
Stojící: V. Rezek, J. Hron, VI. Prokeš, V. Mašek. Zd. Runkas, J. Jonešová - Budínská, A. Klugarová - Lukášková
Sedící: M. Prokešová - Janáčková, M. Voříšková - Šourková, A. Voborníková - Pádrová, M. Kmínek, B. Pavlistová - Sedláčková, E. Lakatošová - Fišerová, K. Brychtová - Kozová, O. Hájková - Klapková
V tomto roce se uskutečnil náš jubilejní 10. sjezd a jeho průběh měl trochu slavnostní charakter. Byl jsem rád, že se mohl konat v jednom ze salonků nově upravené Městské dvorany ve Smiřicích, která je skutečně překrásná. Prohlídkou celého areálu se o tom všichni účastníci také skutečně přesvědčili.
Sešlo se nás 15. Začátek sjezdu byl trochu nostalgický, připomenuli jsme si průběh prvního setkání, kdy jsme se v některých případech nemohli ani poznat. Ze 40 pozvaných se nás v r, 1989 sešlo 26. Vzpomínali jsme na 13 spolužáků, kteří nás v uplynulém desetiletí opustili. V době mezi pozvánkou a konáním sjezdu k ním přibyla Růžena Adamírová - Grygerová, která zemřela 31.5.1998. Minutou ticha jsme uctili jejich památku.
Další průběh setkání byl podobný předcházejícím - dobrý oběd, fotografování, vyprávění, vzpomínání ve dvou i v hloučcích a zpěv při harmonice.
Škoda, že Městská dvorana je poměrně vzdálená od nádraží. Cesta přes celé město, činila zejména spolužačkám potíže. Mohl jsem mít vystaráno, takto budu mít znovu problém, kde uspořádat příští sjezd.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Zasílám Vám pozvánku na náš další sjezd. Za dveřmi je rok 2000. Na televizní obrazovce se pravidelně objevuje počet dní, který zbývá k dosažení toho magického data. Jistě si vzpomínáte, když před léty, ve sdělovacích prostředcích byla publikována otázka, zda "Přežijí rok 2000"? Týkalo se to některých druhů vymírajících zvířat. Později jsem se ptal sám sebe - a co já a rok 2000? Jistě že i Vy jste se nad tím zamýšleli a najednou, aniž bychom trochu přispěli, jsme k tomuto letopočtu tak blízko. Miliony lidí prožili zlom století, ale tisícovky - to není běžné. Jsme staří, šediví, zapomnětliví, ale vnitřně spokojeni, že když všechno dobře dopadne, budeme při tom.
Naše životy byly rozličné, právě tak jako naše názory, ale jedno nás všechny spojuje - chodili jsme spolu do školy. Proto Vás svolávám k našemu jedenáctému setkání, které se uskuteční ve čtvrtek 10. června 1999. Tentokrát se sejdeme v Hradci Králové v 10 hodin v "Salavcově vinárně". Od nádraží jedete trolejbusem č. 7 - vystoupíte druhou stanici "Centrál" a pak pokračujete pěšky po stejné straně ulice (po trase trolejbusu) směrem k Labi. Vinárna je naproti parku a Novákovým garážím. Je to tam útulné a cenově přijatelné.
Vaše odpovědi očekávám do 2.6.1999. Pamatujte, že pozdravit je slušnost - odpovědět povinnost!
Já Tě zdravím!
Zdeněk Runkas
Jedenácté setkání se konalo pro změnu v Hradci Králové.
Pozval jsem 18 spolužáků, sešlo se nás 13. Dva stálí účastníci nemohli přijet, V. Mašek měl zájezd na Šumavu a VI. Prokšovi přišli mimo program malíři. Posezení v samostatném salonku útulné vinárničky bylo pěkné. Tentokrát jsem na harmoniku nehrál, J. Hron přinesl kazety, vrchní půjčil přehrávač a měli jsme náladovou hudbu. Upomínkovou fotografii bohužel nemáme, musel bych pozvat fotografa ze Smiřic a bylo by to nákladné. Snad příště.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Vstoupili jsme do roku 2000 a je tady další, již. dvanácté pozvání na náš sjezd. Byly velké obavy, co tento letopočet provede s počítači, jestli se tím kulatým číslem nezaseknou, ale nic se nestalo a vše proběhlo hladce. Nás počítače příliš nezajímají, jsme jen o rok starší a každý máme nějaké problémy. Jednou jsem četl knihu od spisovatele L. Feuchtwangera - Lišky na vinici. Vůbec bych nedokázal říci, o čem ta kniha pojednává, ale pamatují si, že v jedné kapitole se zmiňuje o tom, že člověk ke své celkové spokojenosti potřebuje, aby se mu dařilo splnit sedm každodenních radostí, nebo potřeb. To je přesně náš případ. Teď se o tom nebudu příliš rozepisovat, ale chtěl bych, abyste o tom maličko popřemýšleli, které potřeby by to mohly být. Řekneme si to na našem setkání.
Tentokrát se sejdeme ve Smiřicích, bude to ve čtvrtek 15. června 2000 v 10 hodin ve Sluníčku. Je to místnost v I. poschodí, v budově bývalého Hemelíkova cukrářství, vedle Skřivánkovy drogerie, dole je velká prodejna Domácích potřeb.
Přihlášku mi zašlete prosím do 7. června 2000, Srdečně Vás zdravím a těším se na shledání
Zdeněk Runkas
K 12. sjezdu jsme se sešli v místnosti "Sluníčko" ve Smiřicích. Pro tento sál jsem se rozhodl proto, že jej využívají i jiné ročníky a také proto, Že jsem chtěl pozvat fotografa - s tím to ale pro jeho zaneprázdnění nedopadlo. Rozeslal jsem 18 pozvánek, sešlo se nás 13. Omluvil se Mašek a Jonešová-Budínská. Minutou ticha jsme uctili památku zemřelého Miroslava Kmínka - spolužáka, který ač sám měl velké problémy, vždy mezi nás rád přišel. Pozoruhodné je složení účastníků - 4 muži a 9 žen - chlapi se ztrácejí.
Zábava byla dobrá, zatímco si chlapi při harmonice rádi za zpívají, ženy mají raději hlavy dohromady a baví se. Odpoledne přespolní již hlídají hodiny a kolem 16 hod. se začíná sál vyprázdňovat.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Tak se nám to přece jen podařilo, ano letos "bychom se měli dožít té kouzelné osmdesátky. Zajímavé názory na toto jubileum mají naši dva známí přední herci. J. Sovák říká: "Umřít po osmdesátce není tragedie, ale spíše slušnost", zatímco R. "Lukavský je toho názoru,že "velmi důležité je dožít se osmdesáti roků, všimli jste si jak málo lidí po osmdesátce umírá".
Nevím co se Vám více zamlouvá, já fandím tomu druhému. Když se dívám na fotografii našeho III.ročníku měšťanské školy z roku 1955, bylo nás na ní 50 a kolik nás zbylo. Myslím, že bychom si toho měli nesmírně vážit, že nám "Šelmička" - jak říká Pánu Bohu hlavní představitelka Mili v televizním seriálu Divoký anděl - umožnil dožít se tak pěkného věku.
Dnes se můžete ještě rozhodnout, zda se zúčastníte našeho dalšího sjezdu, co by za to dali ti z fotografie, kteří již přijít nemohou. Kolik myslíte, že nám těch sjezdů ještě zbývá?
Sejdeme se ve čtvrtek 7.6.2001 v 10 hodin jako posledně opět ve Smiřicích ve "Sluníčku". Přihlášku mi zašlete prosím do 30.5.2001, abych mohl zařídit potřebné Se srdečnými pozdravy
Zdeněk Runkas
Stojící: V. Rezek, J. Hron, VI. Prokeš, V. Mašek. Zd. Runkas, J. Jonešová - Budínská, A. Klugarová - Lukášková
Sedící: M. Prokešová - Janáčková, M. Voříšková - Šourková, A. Voborníková - Pádrová, M. Kmínek, B. Pavlistová - Sedláčková, E. Lakatošová - Fišerová, K. Brychtová - Kozová, O. Hájková - Klapková
V tomto roce se uskutečnil náš jubilejní 10. sjezd a jeho průběh měl trochu slavnostní charakter. Byl jsem rád, že se mohl konat v jednom ze salonků nově upravené Městské dvorany ve Smiřicích, která je skutečně překrásná. Prohlídkou celého areálu se o tom všichni účastníci také skutečně přesvědčili.
Sešlo se nás 15. Začátek sjezdu byl trochu nostalgický, připomenuli jsme si průběh prvního setkání, kdy jsme se v některých případech nemohli ani poznat. Ze 40 pozvaných se nás v r, 1989 sešlo 26. Vzpomínali jsme na 13 spolužáků, kteří nás v uplynulém desetiletí opustili. V době mezi pozvánkou a konáním sjezdu k ním přibyla Růžena Adamírová - Grygerová, která zemřela 31.5.1998. Minutou ticha jsme uctili jejich památku.
Další průběh setkání byl podobný předcházejícím - dobrý oběd, fotografování, vyprávění, vzpomínání ve dvou i v hloučcích a zpěv při harmonice.
Škoda, že Městská dvorana je poměrně vzdálená od nádraží. Cesta přes celé město, činila zejména spolužačkám potíže. Mohl jsem mít vystaráno, takto budu mít znovu problém, kde uspořádat příští sjezd.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Zasílám Vám pozvánku na náš další sjezd. Za dveřmi je rok 2000. Na televizní obrazovce se pravidelně objevuje počet dní, který zbývá k dosažení toho magického data. Jistě si vzpomínáte, když před léty, ve sdělovacích prostředcích byla publikována otázka, zda "Přežijí rok 2000"? Týkalo se to některých druhů vymírajících zvířat. Později jsem se ptal sám sebe - a co já a rok 2000? Jistě že i Vy jste se nad tím zamýšleli a najednou, aniž bychom trochu přispěli, jsme k tomuto letopočtu tak blízko. Miliony lidí prožili zlom století, ale tisícovky - to není běžné. Jsme staří, šediví, zapomnětliví, ale vnitřně spokojeni, že když všechno dobře dopadne, budeme při tom.
Naše životy byly rozličné, právě tak jako naše názory, ale jedno nás všechny spojuje - chodili jsme spolu do školy. Proto Vás svolávám k našemu jedenáctému setkání, které se uskuteční ve čtvrtek 10. června 1999. Tentokrát se sejdeme v Hradci Králové v 10 hodin v "Salavcově vinárně". Od nádraží jedete trolejbusem č. 7 - vystoupíte druhou stanici "Centrál" a pak pokračujete pěšky po stejné straně ulice (po trase trolejbusu) směrem k Labi. Vinárna je naproti parku a Novákovým garážím. Je to tam útulné a cenově přijatelné.
Vaše odpovědi očekávám do 2.6.1999. Pamatujte, že pozdravit je slušnost - odpovědět povinnost!
Já Tě zdravím!
Zdeněk Runkas
Jedenácté setkání se konalo pro změnu v Hradci Králové.
Pozval jsem 18 spolužáků, sešlo se nás 13. Dva stálí účastníci nemohli přijet, V. Mašek měl zájezd na Šumavu a VI. Prokšovi přišli mimo program malíři. Posezení v samostatném salonku útulné vinárničky bylo pěkné. Tentokrát jsem na harmoniku nehrál, J. Hron přinesl kazety, vrchní půjčil přehrávač a měli jsme náladovou hudbu. Upomínkovou fotografii bohužel nemáme, musel bych pozvat fotografa ze Smiřic a bylo by to nákladné. Snad příště.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Vstoupili jsme do roku 2000 a je tady další, již. dvanácté pozvání na náš sjezd. Byly velké obavy, co tento letopočet provede s počítači, jestli se tím kulatým číslem nezaseknou, ale nic se nestalo a vše proběhlo hladce. Nás počítače příliš nezajímají, jsme jen o rok starší a každý máme nějaké problémy. Jednou jsem četl knihu od spisovatele L. Feuchtwangera - Lišky na vinici. Vůbec bych nedokázal říci, o čem ta kniha pojednává, ale pamatují si, že v jedné kapitole se zmiňuje o tom, že člověk ke své celkové spokojenosti potřebuje, aby se mu dařilo splnit sedm každodenních radostí, nebo potřeb. To je přesně náš případ. Teď se o tom nebudu příliš rozepisovat, ale chtěl bych, abyste o tom maličko popřemýšleli, které potřeby by to mohly být. Řekneme si to na našem setkání.
Tentokrát se sejdeme ve Smiřicích, bude to ve čtvrtek 15. června 2000 v 10 hodin ve Sluníčku. Je to místnost v I. poschodí, v budově bývalého Hemelíkova cukrářství, vedle Skřivánkovy drogerie, dole je velká prodejna Domácích potřeb.
Přihlášku mi zašlete prosím do 7. června 2000, Srdečně Vás zdravím a těším se na shledání
Zdeněk Runkas
K 12. sjezdu jsme se sešli v místnosti "Sluníčko" ve Smiřicích. Pro tento sál jsem se rozhodl proto, že jej využívají i jiné ročníky a také proto, Že jsem chtěl pozvat fotografa - s tím to ale pro jeho zaneprázdnění nedopadlo. Rozeslal jsem 18 pozvánek, sešlo se nás 13. Omluvil se Mašek a Jonešová-Budínská. Minutou ticha jsme uctili památku zemřelého Miroslava Kmínka - spolužáka, který ač sám měl velké problémy, vždy mezi nás rád přišel. Pozoruhodné je složení účastníků - 4 muži a 9 žen - chlapi se ztrácejí.
Zábava byla dobrá, zatímco si chlapi při harmonice rádi za zpívají, ženy mají raději hlavy dohromady a baví se. Odpoledne přespolní již hlídají hodiny a kolem 16 hod. se začíná sál vyprázdňovat.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Tak se nám to přece jen podařilo, ano letos "bychom se měli dožít té kouzelné osmdesátky. Zajímavé názory na toto jubileum mají naši dva známí přední herci. J. Sovák říká: "Umřít po osmdesátce není tragedie, ale spíše slušnost", zatímco R. "Lukavský je toho názoru,že "velmi důležité je dožít se osmdesáti roků, všimli jste si jak málo lidí po osmdesátce umírá".
Nevím co se Vám více zamlouvá, já fandím tomu druhému. Když se dívám na fotografii našeho III.ročníku měšťanské školy z roku 1955, bylo nás na ní 50 a kolik nás zbylo. Myslím, že bychom si toho měli nesmírně vážit, že nám "Šelmička" - jak říká Pánu Bohu hlavní představitelka Mili v televizním seriálu Divoký anděl - umožnil dožít se tak pěkného věku.
Dnes se můžete ještě rozhodnout, zda se zúčastníte našeho dalšího sjezdu, co by za to dali ti z fotografie, kteří již přijít nemohou. Kolik myslíte, že nám těch sjezdů ještě zbývá?
Sejdeme se ve čtvrtek 7.6.2001 v 10 hodin jako posledně opět ve Smiřicích ve "Sluníčku". Přihlášku mi zašlete prosím do 30.5.2001, abych mohl zařídit potřebné Se srdečnými pozdravy
Zdeněk Runkas
Z levé strany - stojící: Rezek V., Hron J., Voříšková - Šourková, M., Mašek V., Brychtová - Kozová K., Hermochová M., Prokeš VI.,
sedící: Lakatošová - Fišerová Em., Pavlistová - Sedláčková B., Runkas Zd., Klugarová - Lukášková A., Voborníková - Pádrová A., Prokešová - Janáčková M.
Náš 13. sraz se konal opět ve Smiřicích a třináctka se opakovala i v počtu účastníků. V tomto roce jsme se dožili požehnaných 80. roků. Jak už to ani v tomto věku jiné nemůže být, naše řady opět prořídly. Tichou vzpomínku jsme věnovali Vladimíru Součkovi a Otylii Hájkové - Klapkové, která zemřela, zemřela v době, kdy obdržela moji pozvánku
Omluvily se Libuše Vazačová - Novotná a Daťka Pražáková - Holečková. Neomluvila se Budínská - Jonešová z Dohalic.
Hlavní účel našeho setkání ve Smiřicích se tentokrát podařil a tak níže je připojena naše poslední fotografie co by osmdesátiletých.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Tentokrát se moje pozvánka poněkud opozdila. Zavinily to mimořádné události, které se mi do letošního jara natěsnaly. Mimořádné události mohou být příjemné - jako např. oslava kulatého životního jubilea, nebo účast na svatbě a potom jsou ty protivné a nepříjemné - pohřby, nemoce ap. Právě události této kategorie mne letos postihly a bylo jich víc než dost, takže jen pomalu se z toho zpamatovávám a proto,, se omlouvám za to zpoždění.
Letos se sejdeme v Hradci Králové a sice ve čtvrtek 20. června 2002 v 10,30 hod. v salonku vinárny "U Salavců". Již jednou jsme tam měli sraz. Od nádraží se jede (náš ročník zdarma) trolejbusem č. 7 a vystupuje se na druhé zastávce "Centrál" a pokračujete procházkou po stejné straně ulice asi 200 m směrem k Labi. Vinárna je naproti parku. V družném, přátelském posezení zavzpomínáme na doby minulé, přehlédneme naše prořídlé řady a spočítáme ztráty. Trochu ,si ulevíme naším starostem, vždyť sdělená starost je poloviční starost. Bude to pro nás takové sváteční povyražení z běžného,všedního života, vždyť i toto je jedna z těch příjemných mimořádných událostí.
Svoji účast, případně omluvu,oznam prosím do 12. června 2002. Na nádraží si nezapomeň poznamenat dobu odjezdu vlaku.
Srdečně Tě zdravím a těším se na shledání
Zdeněk Runkas
Účast na našich setkáních se menší. Každý má nějaké problémy a podle toho byly i přihlášky rozpačité. Na 14. sjezdu se nás sešlo jenom 8. Bohužel radost ze setkání jsme museli trochu zkalit zprávou, kdo nás opustil. Už nikdy mezi nás nepřijdou: Vlastimil Prokeš - +7.9-2001, Pražáková - Holečková Daťka - +13.2.2002 a Klugarová - Lukášková Anna +5.2002. Minutou ticha a vzpomínkou jsme uctili jejich památku. Je škoda, že i tyto smutné zprávy jsem se dozvěděl náhodou. Přesto nálada přítomných byla dobrá, díky dobré obsluze. V příběhu rozpravy byl vysloven návrh, aby příští setkání bylo uskutečněno na lodi ČECHIE, která je zakotvena na pravém břehu Labe ... Pokusím se.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Uběhl další rok našeho života a je tu pozvánka na naše, již 15. setkání. loni jste projevili zájem, aby se schůzka uskutečnila na lodi Čechie, která kotví na Labi. Bohužel to není možné, již několik týdnů, je na lávce k lodi cedule "Z technických důvodů uzavřeno".
Sejdeme se proto v Hradci Králové, ve stejné vinárně jako posledně - loni se jmenovala "Vinárna u Salavců", nyní to je "Mikulovská vinárna". Od nádraží se jede trolejbusem č. 7 a vystupuje se na druhé zastávce "Centrál". Jedete zdarma, potom půjdete 200 m pomalou procházkou směrem k Labi. Myslím, že tato instrukce je zbytečná, cestu již všichni dobře znáte.
Sejdeme se ve čtvrtek 19.b.2005 v 10 hodin.
Překonejte pro jeden den pohodlnost, udělejte si ze všedního dne svátek a přijďte si popovídat se starými kamarády ze školních lavic. Alespoň na jeden den se zbavíte všedních starostí, zapomenete na vše co Vás trápí a uleví se Vám i na duši.
Prosím o odpověď do 10.6.2003.
Těším se na Vás a srdečně zdravím
Zdeněk Runkas
Naše 15. setkání dopadlo žalostně. Přišlo jen pět spolužaček a já. Omluvili se:
J. Hron z Křižanova - nemůže, vždy rád přijel, ale měl několik zdravotních příhod včetně srdečního infarktu a rozházela se mu cukrovka.
V. Mašek z Liberce - léčí si krční plotynky a na cestu si netroufá. Měl to vždy těžké, ráno musel vstávat před 4. h., aby stihl vlak z Liberce.
V. Rezek ze Smržová - je šťastný že se dožil 82 let, ale už nepřijede.
Jonešová - Budínská ze Sádové - slíbila že tentokrát přijede, ale nedostavila se.
Pavlistová p Sedláčková Božena z Trutnova - ráda jezdila každý rok, ale má zánět žil a tak nemůže, nevlezla by do vlaku.
Hermochová Marie z Jaroměře - pokud bude vedro - nepřijede
Kdo přišel:
Brychtová - Kozová Květa - Smiřice
Lakatošová - Fišerová Emilie - Smiřice
Prokešová - Janáčková Marie - Hradec Králové
Voborníková - Pádrová Anna - Bukovina
Voříšková - Šourková Marie - Plotiště
Runkas Zdeněk - Hradec Králové
Přestože nás bylo tak málo, bavili jsme se dobře. Všechny spolužačky přivítaly s povděkem skutečnost, že tentokrát nikdo nezemřel. Ani vedoucí vinárny nedal znát, že nás je v rezervovaném salonku tak málo a byli jsme dobře obslouženi. Abych alespoň trochu zvednul konzumaci, objednal jsem odpoledne pro všechny ovocný pohár a potom jsem oznámil děvčatům - babičkám, že toto bylo naše poslední setkání. Barevnou ozdůbku z poháru jsme si vzali všichni na památku. Rozloučili jsme se, bez slůvka uznání, nebo poděkování, jen jsme si potřásli rukama a popřáli do dalšího života hodně zdraví.Trochu mne to zamrzelo, kdo podobná setkání nesvolával, těžko si může představit, jak je organizace takového sjezdu náročná. Nejde jen o to napsat a nechat rozmnožit pozvánky, napsat obálky, lepit známky. Je třeba sehnat vhodnou místnost, aby nebyla daleko od nádraží, nebo od trolejbusu.
S přibývajícím věkem jsem musel brát i ohled na počet schodů do sjezdové místnosti. Nezanedbatelný byl i požadavek, aby rezervace a květinová výzdoba byly pokud možno levné, nejlépe zdarma. Týden před sjezdem jsem musel vedoucímu oznámit očekávaný počet účastníků., ten měl zájem, jakou bude mít tržbu.
Když bylo fotografování, bylo třeba sehnat fotografa, vyzvednout fotografie, znovu psát obálky a lepit známky. Nelze se proto divit, že mě mrzelo, když někomu vadilo počasí, nebo mi napsal, že je to stále stejné, nebo se neozval vůbec.
Tyto úvahy mi proběhly hlavou, když jsem se po nábřeží Labe vracel z našeho posledního setkání - domu. Nakonec ale jsem si musel přiznat, že jsem si to vlastně vymyslel sám, že jsem to všechno dělal dobrovolně a pro potěšení celého našeho ročníku 1921, tak jaképak uznání nebo děkování.
A tím kroniku končím
Zdeněk Runkas
sedící: Lakatošová - Fišerová Em., Pavlistová - Sedláčková B., Runkas Zd., Klugarová - Lukášková A., Voborníková - Pádrová A., Prokešová - Janáčková M.
Náš 13. sraz se konal opět ve Smiřicích a třináctka se opakovala i v počtu účastníků. V tomto roce jsme se dožili požehnaných 80. roků. Jak už to ani v tomto věku jiné nemůže být, naše řady opět prořídly. Tichou vzpomínku jsme věnovali Vladimíru Součkovi a Otylii Hájkové - Klapkové, která zemřela, zemřela v době, kdy obdržela moji pozvánku
Omluvily se Libuše Vazačová - Novotná a Daťka Pražáková - Holečková. Neomluvila se Budínská - Jonešová z Dohalic.
Hlavní účel našeho setkání ve Smiřicích se tentokrát podařil a tak níže je připojena naše poslední fotografie co by osmdesátiletých.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Tentokrát se moje pozvánka poněkud opozdila. Zavinily to mimořádné události, které se mi do letošního jara natěsnaly. Mimořádné události mohou být příjemné - jako např. oslava kulatého životního jubilea, nebo účast na svatbě a potom jsou ty protivné a nepříjemné - pohřby, nemoce ap. Právě události této kategorie mne letos postihly a bylo jich víc než dost, takže jen pomalu se z toho zpamatovávám a proto,, se omlouvám za to zpoždění.
Letos se sejdeme v Hradci Králové a sice ve čtvrtek 20. června 2002 v 10,30 hod. v salonku vinárny "U Salavců". Již jednou jsme tam měli sraz. Od nádraží se jede (náš ročník zdarma) trolejbusem č. 7 a vystupuje se na druhé zastávce "Centrál" a pokračujete procházkou po stejné straně ulice asi 200 m směrem k Labi. Vinárna je naproti parku. V družném, přátelském posezení zavzpomínáme na doby minulé, přehlédneme naše prořídlé řady a spočítáme ztráty. Trochu ,si ulevíme naším starostem, vždyť sdělená starost je poloviční starost. Bude to pro nás takové sváteční povyražení z běžného,všedního života, vždyť i toto je jedna z těch příjemných mimořádných událostí.
Svoji účast, případně omluvu,oznam prosím do 12. června 2002. Na nádraží si nezapomeň poznamenat dobu odjezdu vlaku.
Srdečně Tě zdravím a těším se na shledání
Zdeněk Runkas
Účast na našich setkáních se menší. Každý má nějaké problémy a podle toho byly i přihlášky rozpačité. Na 14. sjezdu se nás sešlo jenom 8. Bohužel radost ze setkání jsme museli trochu zkalit zprávou, kdo nás opustil. Už nikdy mezi nás nepřijdou: Vlastimil Prokeš - +7.9-2001, Pražáková - Holečková Daťka - +13.2.2002 a Klugarová - Lukášková Anna +5.2002. Minutou ticha a vzpomínkou jsme uctili jejich památku. Je škoda, že i tyto smutné zprávy jsem se dozvěděl náhodou. Přesto nálada přítomných byla dobrá, díky dobré obsluze. V příběhu rozpravy byl vysloven návrh, aby příští setkání bylo uskutečněno na lodi ČECHIE, která je zakotvena na pravém břehu Labe ... Pokusím se.
Milé spolužačky, milí spolužáci!
Uběhl další rok našeho života a je tu pozvánka na naše, již 15. setkání. loni jste projevili zájem, aby se schůzka uskutečnila na lodi Čechie, která kotví na Labi. Bohužel to není možné, již několik týdnů, je na lávce k lodi cedule "Z technických důvodů uzavřeno".
Sejdeme se proto v Hradci Králové, ve stejné vinárně jako posledně - loni se jmenovala "Vinárna u Salavců", nyní to je "Mikulovská vinárna". Od nádraží se jede trolejbusem č. 7 a vystupuje se na druhé zastávce "Centrál". Jedete zdarma, potom půjdete 200 m pomalou procházkou směrem k Labi. Myslím, že tato instrukce je zbytečná, cestu již všichni dobře znáte.
Sejdeme se ve čtvrtek 19.b.2005 v 10 hodin.
Překonejte pro jeden den pohodlnost, udělejte si ze všedního dne svátek a přijďte si popovídat se starými kamarády ze školních lavic. Alespoň na jeden den se zbavíte všedních starostí, zapomenete na vše co Vás trápí a uleví se Vám i na duši.
Prosím o odpověď do 10.6.2003.
Těším se na Vás a srdečně zdravím
Zdeněk Runkas
Naše 15. setkání dopadlo žalostně. Přišlo jen pět spolužaček a já. Omluvili se:
J. Hron z Křižanova - nemůže, vždy rád přijel, ale měl několik zdravotních příhod včetně srdečního infarktu a rozházela se mu cukrovka.
V. Mašek z Liberce - léčí si krční plotynky a na cestu si netroufá. Měl to vždy těžké, ráno musel vstávat před 4. h., aby stihl vlak z Liberce.
V. Rezek ze Smržová - je šťastný že se dožil 82 let, ale už nepřijede.
Jonešová - Budínská ze Sádové - slíbila že tentokrát přijede, ale nedostavila se.
Pavlistová p Sedláčková Božena z Trutnova - ráda jezdila každý rok, ale má zánět žil a tak nemůže, nevlezla by do vlaku.
Hermochová Marie z Jaroměře - pokud bude vedro - nepřijede
Kdo přišel:
Brychtová - Kozová Květa - Smiřice
Lakatošová - Fišerová Emilie - Smiřice
Prokešová - Janáčková Marie - Hradec Králové
Voborníková - Pádrová Anna - Bukovina
Voříšková - Šourková Marie - Plotiště
Runkas Zdeněk - Hradec Králové
Přestože nás bylo tak málo, bavili jsme se dobře. Všechny spolužačky přivítaly s povděkem skutečnost, že tentokrát nikdo nezemřel. Ani vedoucí vinárny nedal znát, že nás je v rezervovaném salonku tak málo a byli jsme dobře obslouženi. Abych alespoň trochu zvednul konzumaci, objednal jsem odpoledne pro všechny ovocný pohár a potom jsem oznámil děvčatům - babičkám, že toto bylo naše poslední setkání. Barevnou ozdůbku z poháru jsme si vzali všichni na památku. Rozloučili jsme se, bez slůvka uznání, nebo poděkování, jen jsme si potřásli rukama a popřáli do dalšího života hodně zdraví.Trochu mne to zamrzelo, kdo podobná setkání nesvolával, těžko si může představit, jak je organizace takového sjezdu náročná. Nejde jen o to napsat a nechat rozmnožit pozvánky, napsat obálky, lepit známky. Je třeba sehnat vhodnou místnost, aby nebyla daleko od nádraží, nebo od trolejbusu.
S přibývajícím věkem jsem musel brát i ohled na počet schodů do sjezdové místnosti. Nezanedbatelný byl i požadavek, aby rezervace a květinová výzdoba byly pokud možno levné, nejlépe zdarma. Týden před sjezdem jsem musel vedoucímu oznámit očekávaný počet účastníků., ten měl zájem, jakou bude mít tržbu.
Když bylo fotografování, bylo třeba sehnat fotografa, vyzvednout fotografie, znovu psát obálky a lepit známky. Nelze se proto divit, že mě mrzelo, když někomu vadilo počasí, nebo mi napsal, že je to stále stejné, nebo se neozval vůbec.
Tyto úvahy mi proběhly hlavou, když jsem se po nábřeží Labe vracel z našeho posledního setkání - domu. Nakonec ale jsem si musel přiznat, že jsem si to vlastně vymyslel sám, že jsem to všechno dělal dobrovolně a pro potěšení celého našeho ročníku 1921, tak jaképak uznání nebo děkování.
A tím kroniku končím
Zdeněk Runkas