Poštovní a telegrafní úřad ve Smiřicích

   Poštovní úřad ve Smiřicích byl zřízen 1.9.1840 výnosem č. 12038/2173/1840 ( v předběžném období od 8.7.1840 do 1.9.1840 zde byla pouze samostatně kartující sběrna, zastupující funkci poštovního úřadu ). Okruh působnosti byl velký – zahrnoval mimo Smiřic ještě dalších 58 obcí. Úřad fungoval v tzv. předznámkovém období, jediná památka na tuto dobu je kovové razítko sběrny sázek „Loto“. Prvním lotokolektorem byl Antonín Choděra, jmenovaný k 1.9.1840 poštovním expedientem.
   V letech 1848 – 66 byl poštmistrem ( postexpedient ) tehdejší druhý, později první radní a od r. 1853 purkmistr města Smiřic Karel Sedláček. V r. 1850 byla na zdejším poštovním úřadě vykonána první „k.k. revise“, jak je zaznamenáno v revizní knize místního poštovního úřadu.
   Do doby, než byl zahájen pravidelný provoz na železniční trati z Hradce Králové do Josefova ( do r. 1858 ), bylo udržováno pravidelné poštovní spojení do Hradce Králové.
   V r. 1855 prodal poštmistr Sedláček svůj dům čp. 14, v němž dosud úřadoval, panskému písaři Janu Bekovi, pozdějšími purkmistrovi města a sám se přestěhoval na přechodnou dobu ( chtěl se přestěhovat do Prahy, kam jeho žena přesídlila již na jaře ) do radního domu. Tam bydlel v přízemí vpředu v místnosti, kterou obýval později obecní strážník, a tam byla umístěna i pošta.
   Když za války pruskorakouské 25. 6. 1866 obdržel poštovní úřad v Jaroměři rozkaz, že se musí u Jaroměře vystěhovat, najal si i smiřický poštmistr Sedláček velký vůz, naložil na něj své zboží i poštovní regál a doprovázen četníkem odjel směrem ke Hradci Králové a Kuklenám.
   Po odjezdu pošty civilní přijela do Smiřic pošta vojenská, která byla ubytována v místním zámku.
   Karel Sedláček po skončené válce pruskorakouské se do Smiřic již nevrátil, zůstal v Praze, kde i zemřel.
   Úřadujícím měšťanostou Janem Čeňkem byl po vypsaném konkursu na poštmistrovství, na něž se hlásili tři žadatelé, podle usnesení městské rady dosazen poštmistrem městský důchodní Václav Šrámek, smiřický rodák, bývalý mydlář a majitel domu čp. 120, který se již dříve u svého předchůdce Karla Sedláčka poštovnictví vyučil a zkoušku poštmistrovskou složil v Liberci. Za listonoše byl přijat Adamíra. Šrámek úřadoval v Mautnerově třídě ve svém domku v pokojíčku až do své smrti 8. srpna 1878.
   Zajímavým dokladem o činnosti tehdejšího poštovního úřadu je dopis do Vídně, mající přijímací razítko Smiřic s označením 24.7. a vídeňské přijímací razítko 25.7.8.F.73. Přeprava dopisu mezi Smiřicemi a Vídní tedy trvala v r. 1873 1 – 2 dny.
   Protože byla pošta „dědičná“, převzala úřad poštmistrovský dcera V. Šrámka paní Františka Horáková, roz. Šrámková, vdova po c. k. důchodním, a zastávala v témže domě úřad poštovní asi do r. 1893, kdy odešla na odpočinek. Ku pomoci měla celou řadu let expeditorku slečnu Marii Starou, která později obdržela samostatnou poštu v Bohuslavicích. Na její místo nastoupila slečna Růžena Bezprsková.
   Pošta se pak přestěhovala do vedlejšího domu čp. 122. Od r. 1893 byl zde přednostou úřadu vrchní poštmistr Javůrek až do r. 1910. Za jeho úřadování byl spojen zdejší poštovní úřad s úřadem telegrafním, do té doby samostatným (po r. 1895).
   Telegrafní stanice pro Smiřice a okolí vstoupila v činnost v r. 1872 na smiřickém nádraží.

Vpravo je razítko Telegrafní stanice ze dne 9.12.1877
K. K. Telegraphen - Station Smiřic C.K. Telegrafní stanice Smiřice

   Počátkem osmdesátých let 19. století byla ve Smiřicích zřízena samostatná telegrafní stanice a umístěna byla v Liebigově třídě čp. 173 ( nynější Hradecká ulice ).
   Telefonická stanice byla při zdejším poštovním úřadě povolena ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze výnosem ze dne 3.8.1906 č. 109.606
   Smiřický poštovní úřad se zpočátku nazýval „Smirsitz in Böhmen – Smiřice v Čechách“ a razítko s tímto názvem se užívalo ještě i za 1. sv. války.
   Za přednosty Javůrka byli zaměstnáni na poštovním úřadě ( a připojeném úřadě telegrafním ) 3 úředníci a 5 zřízenců.
   Pošta dopravovala se též koňmo do Hoříněvse. Tato doprava koňmo byla zrušena v r. 1912, kdy se začalo pro dopravu pošty používat místní dráhy Smiřice – Sadová. Jízda koňmo na smiřické nádraží byla zrušena v r. 1923.
   Po přednostovi Javůrkovi od r. 1910 do r. 1919 vedl místní poštovní a telegrafní úřad vrchní poštmistr Alois Šnajdr ( v té době zde pracovali 3 úředníci a 5 zřízenců ) . V letech 1920 - 22 nebyl úřad obsazen a administrovala jej slečna Macháčková, poštovní adjunktka. V letech 1922 – 1927 úřad vedl vrchní poštmistr Václav Kratochvíl. Od r. 1927 byl úřad opět neobsazen, administrací byla pověřena slečna Anna Mrkvičková, poštovní adjunktka. Ta zemřela v r. 1928 a po ní administrovala úřad slečna Marie Pekárková, poštovní asistentka.
   7.3.1929 převzal správu úřadu poštovní revident a vrchní poštmistr Josef Kalista, který se postaral o přesídlení úřadu z nevyhovujících místností v čp. 122 do nových místností na Palackého třídě čp. 92, kam se úřad přestěhoval v únoru 1930.
   Poštovní a telegrafní úřad ve Smiřicích v roce 1932 zaměstnával v r. 1932 kromě přednosty úřadu 3 úředníky a 7 zřízenců a jeho působnost zaujímal tyto obce: Smiřice, Holohlavy, Rodov s Trotinou a Zderazí, Habřinu, Sendražice, Čibuz a Skalici.
Z kroniky města Smiřice vypsal 5.5.1972 Petr Zahálka, kronikář MNV

Na adrese vpravo je jméno: Jan Vachek, c.k. listonoš v Smiřice n. / L. - datum snad 2.3.1908

---

Pošta ve Smiřicích

   2. část – pod tímto článkem byla podepsána Vl. Černá, vedoucí – datováno do r. 1973

   Přednosta poštovního úřadu ve Smiřicích
Josef Kalista
zastával svou funkci od roku 1929 do r. 1949, kdy odešel na odpočinek. Po něm se ve vedení úřadu vystřídalo v krátké době několik vedoucích (Macháček, Schneiderová, Mejdr, Zachoval). Od října 1950 byl jmenován vedoucím pošty Josef Mareš, který po dlouholetém působení ve Smiřicích byl jako zkušený pracovník přeřazen nadřízenými orgány na zodpovědnější místo v Hradci Králové. Vedením Smiřického poštovního úřadu byla od 1.9.1973 pověřena paní Vlastimila Černá.
   Po druhé světové válce a zvláště po r. 1948 silně vzrostla agendy pošty. Obrovský rozmach národního hospodářství, vzrůst životní úrovně obyvatelstva měl značný vliv na poskytování služeb pošty. Dosavadní prostory a zařízení, jednotlivá pracoviště již nestačila zvládnout tento nápor a bylo nutno se přizpůsobit novým podmínkám. Situace na poště ve Smiřicích před více než 20 lety (kolem r. 1950) vyhlížela takto:
   Do poštovního doručovacího obvodu patřily přilehlé obce: Smržov, Hubiles, Čibuz, Skalice, Újezd a Skalička, Rodov s Trotinou, Sendražice, Holohlavy a Habřina. Smiřice byly rozděleny na dva obvody, kde na roznášku pošty stačily dvě doručovatelky s půldenním pracovním úvazkem.
   V padesátých letech stoupl již provoz natolik, že bylo nutné situaci řešit. V Lužanech byla otevřena nová pošta a byla k ní přiřazena Habřina. Skalička byla připojena k Pouchovu a Újezd k Černilovu. Pracovní doba doručovatelek se prodloužila na plný pracovní úvazek.
   Telefonní ústředna, která sloužila již před válkou, a kterou ještě těsně po válce stačila obsluhovat jediná pracovnice, v padesátých letech již nestačila vzrůstajícímu provozu. Bylo nutno zřídit samostatné meziměstské pracoviště a při dopolední službě zde pracovaly již dvě pracovnice. Telefonní vedení bylo vedeno nad střechami domů, po bouřkách, větru, sněhu a deštích byla častá poruchovost, a proto v r. 1958 bylo stávající vedení odstraněno a položeno do podzemního kabelu. Manuální ústředna měla tehdy necelou stovku účastníků, skoro vesměs podniky a různé provozovny, soukromých bytových stanic bylo velmi málo (asi 5). V červnu r. 1964 byla tato ústředna jako nevyhovující zrušena a zřízena ústředna automatická. Byla umístěna v bývalém hostinci U křepelek v Jiráskově ul. čp. 363 (dnešní ZUŠ). Na začátku sedmdesátých let však již ani tato ústředna nepostačovala, byla proto zmodernizována a přemístěna do nové budovy pošty.
   Po 2. sv. válce byla nahrazena doprava zásilek vlakovou poštou za pohodlnější automobilovou. Nebyly tak dopravovány hned všechny zásilky. Ještě na počátku 50. let musel doručovatel jezdit s vozíkem k rannímu vlaku pro pytle s novinami. Teprve později byly i ony přiváženy poštovním autem. V roce 1953 přejímá pošta celou agendu rozšiřování tisku. Počet předplatitelů stoupal rok od roku, v r. 1973 evidovala smiřická pošta okolo 1887 předplatitelů, kterým měsíčně doručila na 27 tis. výtisků novin a časopisů. O volných sobotách při roznášce tisku pomáhali poště i pionýři ze smiřické školy.
   Od 1.1.1965 zavedla pošta další službu pro občany – sdružené inkaso a od dubna 1972 se agenda rozšířila o prodej poukázek na topnou naftu. Pošta také zprostředkovává výplatu důchodů, v r. 1973 jich vyplatila měsíčně přes 900.000 Kčs pro více jak 1100 důchodců ( z toho pro cca 570 ze Smiřic). V evidenci pošty k tomuto roku bylo 1180 majitelů televize ( prvním přihlášeným majitelem televizního přístroje ve Smiřicích byl Josef Junek z čp. 152 ) a 1269 majitelů rozhlasového přístroje.
   Místnosti pošty na Palackého ulici čp. 92 se staly časem zastaralými, byly tmavé a vlhké, a proto byla díky tehdejšímu MěNV vybudována nová, moderní budova pošty, která byla slavnostně otevřena 17.9.1973 v 10,30 hod., a která slouží dodnes. Bylo zaznamenáno, že prvními návštěvníky nově otevřené pošty byli pan Horymír Bozner a paní Rožnovská.
   Nová pošta měla v roce svého otevření celkem 11 zaměstnanců – vedoucí, 3 přepážkové pracovnice, 5 doručovatelů listovních zásilek a tisku, 1 doručovatelku balíků a 1 pracovnici pro vnitřní službu.
Články přepsala pí. L. Reichová ( trochu jsem to oproti původní podobě „učesala“ ).

Vložené obrázky ukazují
kolo České pošty. Doručovatelé ho ve Smiřicích dostali v roce 2010.
auto je vyfocené 4.5.2020 před penzionem na Govorovce.

----------------------

30.3.2010 bylo ukončeno odesílání telegramů Českou poštou.

----------------------

Slavná městská rado v Smiřicích !
    Ve ctěném dopisu od 29. dubna 1872 čís. 227 odpovídá se, že doposud v stavu nejsme vyjádřiti se o výšce příspěvku na telegrafickou stanici, jelikož nevíme mnoholi se žádá za přenechání místnosti v zdejší rádnici, a co se žádá na palivo.
    Taktéž není možno se již nyní vyjádřiti, v jaké míře bychom přispívati mohli ku krytí schodku, když nevíme co telegrafická správa na zdejší stanici, potažně na úředníky vynaložiti chce.
    Ostatně ale myslíme, že by polovice výloh podle pravého měřítka na nás nevypadla, a to tím méně an posud celé jednání podle vůle jednoho jiného se řídilo, a na naše přání ani nejmenší zřetel se nevzal.
    Správa panství Smiřického v Smiřicích dne 2. května 1872

----------------------

Ve Smiřicích dne 17.5.1899
Slavný purkmistrovský úřad ve Smiřicích
    Na základě opětovaných zpráv revidujících orgánů c.k. ředitelství pošt a telegrafů bylo umístění poštovního úřadu města Smiřic úplně nedůstojným a místnosti samy poštovní agendě úplně nevyhovujícími označeny. Následkem toho bylo učiněno nynějšímu c.k. poštmistrovi podmínkou při jeho dosazení, aby úřad jemu svěřený pokud možno ve středu města umístil a aby lokály poštovní předpisům jakož i velikosti úřadu a agendy jeho vyhovovaly; zároveň byl poukázán na správu města.
    Poněvadž však ani za usilovné pomoci města nebylo možno pro krátkost lhůty ku přenesení úřadu ustanovené a vzhledem ku poměrům zdejším jiného příhodného lokálu a s ním dle předpisu spojeného bytu pro správce úřadu nalézti, byly nynější místnosti proti přání a k nelibosti c.k. ředitelství pošt a telegrafů a revidujících orgánů od firmy Šimon Klein a synové na 6 let kontraktně najaty za roční činži v obnosu 325 zlatých. Bude zajisté v paměti sl. purkmistrovského úřadu že několikráte bylo třeba stvrzení jeho k obhájení zdejšího úřadu, jakoby předpisům nevyhovoval, že zde jiných přiměřených lokálů najmouti nelze a tudíž, že tyto prozatím vyhovují.

    Uváží-li se, že v roce 1896 poštovní úřad s telegrafním do té doby na opačné straně města umístěným, ku pohodlí a prospěchu veškerého občanstva spojen byl a že agenda za poslední léta rok od roku neuvěřitelně stoupá a stoupati bude a že zřízení telefonu jakož i jiná zřízení jen otázkou času jsou, musí uznáno býti, že náprava a umístění úřadu, jakož i zvětšení místností jeho předpisům vyhovující (pro úřad III. tř.) naléhavou potřebou a takřka věcí cti města samého jsou, že místnosti takové také po úplném provedení reorganisace pošt na městu poštovním erárem bezvýminečně žádány budou.
    Vzdor tomu, že místnosti, jak dokázáno, účelům svým úplně nevyhovující, chtěl nížepsaný v uvážení, že zde místností jiných s bytem spojených naprosto najmouti nelze, kontrakt s firmou výše uvedenou za stávajících podmínek a platu na jakousi dobu ještě prodloužiti a toto prodloužení i proti představenému ředitelství faktickou nemožností jiných místností opatřiti, omluviti.
    Uvedená firma nechce však za stávajících podmínek kontrakt obnoviti a žádá zvýšení činže a 60 zl. s tou podmínkou, že větších oprav a rozšíření místností podnikati nebude a když tedy jen proti opětnému zvýšení činže, které by se s výlohami i s opravou resp. s rozšířením krylo, konečně uvádí firma, že místnosti tyto pro své úředníky a zřízence potřebuje.

    Jelikož místnosti dosavadní účelům svým úplně nevyhovují a podepsanému c.k. poštmistrovi oněch 400 zl. činže platiti zhola nemožno jest, poněvadž nyní již za vyměřený paušál činžovní zalokály poštovní značný obnos připlácí, obrátil se s ústním i písemným vylíčením této záležitosti na představené c.k. ředitelství pošt a telegrafů, a byla mu pomoc a každá podpora slíbena s poukázáním, by úřad ve vyjednávání se sl. purkmistrovským úřadem vstoupil, jelikož týž dle udání c.k. říditelství pošt a telegrafů místnosti poštovní přiměřeným bytem pro správce úřadu opatřiti povinnen jest, ježto podmínkou první ku zařízení pošty, na kterékoli, byť i té nejmenší obci jest, že obec lokál poštovní i byt pro dotyčného úředníka opatří, což ve většině případů. aspoň, pokud lokálu poštovního a týče, bezplatně se děje anebo při zařízení jistým obnosem jednou pro vždy se přispěje (Vysoké n./J., Rosice, Nová Paka, Horky atd.)

    V pádu, kdyby příhodné místnosti a byt do času vypršení kontraktu před dnem 1. dubna 1900 opatřeny nebyly, bylo by říditelství nuceno dle vlastního výroku úřad, byť i jen dočasně vyzdvihnouti, po případě v nejbližší okolí města, kde by příhodné místnosti pro poštu, spojené s bytem nalezeny byly, přenésti. Toto jest opakovaný výrok oprávněných orgánů c.k. říditelství, což zajisté i na bíledni leží, jelikož bez místností úřadovati nemožno, a úředníci, resp. správec úřadu, který veškerou zodpovědnost nejen za správné a korrektní úřadování ale i za bezpečnost a jistotu poště svěřených zásilek často až i v obnose 100.000 zl. které přes noc na úřadě leží, v bezprostřední blízkosti bydleti musí, což i předpisem stanoveno jest a jen ve výminečných pádech ku žádosti poštmistra samého, aniž by se on zodpovědnosti zbavil, od předpisu tohoto se upouští, což ze zkušenosti vždy se smutnými následky spojeno jest, jako nedávný případ v Jaroměři, kde jen rozdělení bytu poštmistra od úřadu toho příčinou bylo, že žádná kontrola při nočních expedicích vedena a možná nebyla, a i zdejšímu poštovnímu úřadu docházejí v noci expedice, při kterých intervence podepsaného nevyhnutelna jest. Toto uvádí se slavné správě města na vědomí se žádostí:
    Slavná správa města račiž příhodné lokály dle předpisu nové reorganisace pošt venkovských pro úřady I. a III. třídy v rozloze 60 metrů (čtverečných) a byt pro správce úřadu, s ohledem na četnou rodinu jeho, jakož i na svobodné v zájmu služby u něho bydlící úředníky poštovní, ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, sestávající proti přiměřené činži opatřiti, při čemž musí na to ohled vzat býti, aby poštovní lokály zvláštním vchodem, nejlépe z ulice, opatřeny byly, aby po uzavření pošty, koncem úředních hodin od nepovolaných osob úplně isolovány byly, a aby proti ohni jakož i proti vloupání se dle předpisu dostatečně chráněny byly.

    Konečně nabízí se nížepsaný c.k. poštmistr že, což by zajisté vzhledem ku nahoře uvedeným podmínkám, ku různým opravám úřadu a po případě ku různým s úřadováním spojeným nepříjemnostem, s jinými v domě bydlícími stranami, ať při příležitosti dopravy větších zásilek nákladních, při stálé návštěvě úřadu stranami, při čištění a pořádání článků elektrických pro telegrafní baterii, pozdě v noci docházejících expedic a někdy nařízené noční služby, by nejlépe bylo, sám postavení poštovní budovy i s bytem pro poštmistra, která by nejen všem požadavkům poštovním úplně vyhovovala, ale i městu ku ozdobě sloužila, podniknouti. Ovšem musí, nejsa sám kapitalistou, spoléhati na výdatnou podporu města, jak bezplatným, po případě laciným odstoupením místa stavebního tak i s určitou peněžní podporou pomocí sl. městské spořitelny, která by, jako tomu jest při budovách jiných umořovacími částkami se splácela, která by však vzhledem k důležitosti podniku, pro město tak nevyhnutelně potřebného a důležitého, ve vyšším obnose. než jak zvyklo jest, povolena býti musela.

    Tímto způsobem nejlépe rozřešena byla by věčně se táhnoucí otázka o umístění pošty a bylo by o důstojnou všem nynějším i budoucím podmínkám úplně vyhovující budovu postaráno, čímž by nejen dalším starostem přítrž učiněna byla, ale i ozdobě města poslouženo bylo, a jelikož by budova asi ve středu města se nalézala všem interesentům a hlavně úřadům a velkozávodům vyhověno bylo.
    Podepsaný úřad předkládá toto slavnému městskému zástupitelstvu se žádostí, aby uvedený návrh v uvážení vzalo a laskavě co možno v nejkratší době své rozhodnutí za účelem předložení jeho c.k. říditelství pošt a telegrafů sem zaslati ráčilo a sice z toho důvodu, že čas ku každé stavbě i dalším krokům velice spěchá.
    C.k. poštovní a telegrafní úřad ve Smiřicích
Jaromir Javůrek, c.k. poštmistr

----------------------------------

Zálepka vpravo
byla použita na telegramu doručeného do Smiřic dne 6.8.1892.

----------------------------------

S dopisem nahoře přišel i dodatek s dopisem a plány domů, jedním přízemním a třemi jednopatrovými, plány byly na žádost vráceny odesílateli.
    Z textu:
    ...V pádu, že by město samo ku stavbě se odhodlalo a v podání prvním uvedené místnosti podepsanému pronajati chtělo, dovoluje si týž uvésti, že není mu na žádný způsob možno, větší činži než 300 zl. ročně platiti ( kterýž poplatek šestkráte poštovním erárem jemu poskytnutý činžovní přídavek převyšuje ).... Konečně dovoluje si nížepsaný úřad poukázati na poštovní úřad v Rosicích, který blahovolností tamějšího závodu tak krásně a účelně i s bytem pro tamějšího úředníka zařízen jest, že závod nejen lokál, byt, světlo a palivo bezplatně témuž poskytuje, ale i jemu jistým obnosem na poštovního posla přispívá a veškeré správy jak v úřadě tak i v bytě úředníka obstarává a to po celý ten čas, co úřad v nejbližším okolí závodu se nalézati bude. Podobně oběti přinesly obce Vysoké n. /J., Nová Paka, Kruh, Jizerodolí a t.d......


Razítko: Poštovní a telegrafní úřad Smiřice - podpis Jaromir Javůrek
Nahoře je zobrazená zálepka z prvního dopisu.


Koncept odpovědi:
C.k. pošt. a teleg, úřadu zde
    ... vyřízení žádosti c.k. poštmistrovského a telegraf. úřadu ze dne 17./5. 1899 týkajících se opatření místností....... panu Javůrkovi věděti dávám, že obec. zastupitelstvo ve své dne 25. t.m. odbývané schůzi usneslo se jednomístně vzíti hlavně zřetel ku žádosti p. poštmistra J. Javůrka a vyslovila ochotu, žádaný pozemek v hrnicích stávajícího regulačního plánu, za obvyklé ceny a podmínky přenechati. Ohledně pak poskytnutí nějaké půjčky, třeba obrátiti se na ústavy peněžní.
    Ve Smiřicích dne 26.5.1899 starosta Hojný
    Doručeno 27./5. 1899 ráno o 9. hodině

V druhé nepoužité odpovědi je i cena:
    ….v ceně stanovené a okr. zástupci schválené, tj. zl. 1.50 za 1 čtverečný sáh ….