Poštovní a telegrafní úřad ve Smiřicích

   Poštovní úřad ve Smiřicích byl zřízen 1.9.1840 výnosem č. 12038/2173/1840 ( v předběžném období od 8.7.1840 do 1.9.1840 zde byla pouze samostatně kartující sběrna, zastupující funkci poštovního úřadu ). Okruh působnosti byl velký – zahrnoval mimo Smiřic ještě dalších 58 obcí. Úřad fungoval v tzv. předznámkovém období, jediná památka na tuto dobu je kovové razítko sběrny sázek „Loto“. Prvním lotokolektorem byl Antonín Choděra, jmenovaný k 1.9.1840 poštovním expedientem.
   V letech 1848 – 66 byl poštmistrem ( postexpedient ) tehdejší druhý, později první radní a od r. 1853 purkmistr města Smiřic Karel Sedláček. V r. 1850 byla na zdejším poštovním úřadě vykonána první „k.k. revise“, jak je zaznamenáno v revizní knize místního poštovního úřadu.
   Do doby, než byl zahájen pravidelný provoz na železniční trati z Hradce Králové do Josefova ( do r. 1858 ), bylo udržováno pravidelné poštovní spojení do Hradce Králové.
   V r. 1855 prodal poštmistr Sedláček svůj dům čp. 14, v němž dosud úřadoval, panskému písaři Janu Bekovi, pozdějšími purkmistrovi města a sám se přestěhoval na přechodnou dobu ( chtěl se přestěhovat do Prahy, kam jeho žena přesídlila již na jaře ) do radního domu. Tam bydlel v přízemí vpředu v místnosti, kterou obýval později obecní strážník, a tam byla umístěna i pošta.
   Když za války pruskorakouské 25. 6. 1866 obdržel poštovní úřad v Jaroměři rozkaz, že se musí u Jaroměře vystěhovat, najal si i smiřický poštmistr Sedláček velký vůz, naložil na něj své zboží i poštovní regál a doprovázen četníkem odjel směrem ke Hradci Králové a Kuklenám.
   Po odjezdu pošty civilní přijela do Smiřic pošta vojenská, která byla ubytována v místním zámku.
   Karel Sedláček po skončené válce pruskorakouské se do Smiřic již nevrátil, zůstal v Praze, kde i zemřel.
   Úřadujícím měšťanostou Janem Čeňkem byl po vypsaném konkursu na poštmistrovství, na něž se hlásili tři žadatelé, podle usnesení městské rady dosazen poštmistrem městský důchodní Václav Šrámek, smiřický rodák, bývalý mydlář a majitel domu čp. 120, který se již dříve u svého předchůdce Karla Sedláčka poštovnictví vyučil a zkoušku poštmistrovskou složil v Liberci. Za listonoše byl přijat Adamíra. Šrámek úřadoval v Mautnerově třídě ve svém domku v pokojíčku až do své smrti 8. srpna 1878.
   Zajímavým dokladem o činnosti tehdejšího poštovního úřadu je dopis do Vídně, mající přijímací razítko Smiřic s označením 24.7. a vídeňské přijímací razítko 25.7.8.F.73. Přeprava dopisu mezi Smiřicemi a Vídní tedy trvala v r. 1873 1 – 2 dny.
   Protože byla pošta „dědičná“, převzala úřad poštmistrovský dcera V. Šrámka paní Františka Horáková, roz. Šrámková, vdova po c. k. důchodním, a zastávala v témže domě úřad poštovní asi do r. 1893, kdy odešla na odpočinek. Ku pomoci měla celou řadu let expeditorku slečnu Marii Starou, která později obdržela samostatnou poštu v Bohuslavicích. Na její místo nastoupila slečna Růžena Bezprsková.
   Pošta se pak přestěhovala do vedlejšího domu čp. 121. Od r. 1893 byl zde přednostou úřadu vrchní poštmistr Javůrek až do r. 1910. Za jeho úřadování byl spojen zdejší poštovní úřad s úřadem telegrafním, do té doby samostatným (po r. 1895).
   Telegrafní stanice pro Smiřice a okolí vstoupila v činnost v r. 1872 na smiřickém nádraží.

Vpravo je razítko Telegrafní stanice ze dne 9.12.1877
K. K. Telegraphen - Station Smiřic C.K. Telegrafní stanice Smiřice

   Počátkem osmdesátých let 19. století byla ve Smiřicích zřízena samostatná telegrafní stanice a umístěna byla v Liebigově třídě čp. 173 ( nynější Hradecká ulice ).
   Telefonická stanice byla při zdejším poštovním úřadě povolena ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze výnosem ze dne 3.8.1906 č. 109.606
   Smiřický poštovní úřad se zpočátku nazýval „Smirsitz in Böhmen – Smiřice v Čechách“ a razítko s tímto názvem se užívalo ještě i za 1. sv. války.
   Za přednosty Javůrka byli zaměstnáni na poštovním úřadě ( a připojeném úřadě telegrafním ) 3 úředníci a 5 zřízenců.
   Pošta dopravovala se též koňmo do Hoříněvse. Tato doprava koňmo byla zrušena v r. 1912, kdy se začalo pro dopravu pošty používat místní dráhy Smiřice – Sadová. Jízda koňmo na smiřické nádraží byla zrušena v r. 1923.
   Po přednostovi Javůrkovi od r. 1910 do r. 1919 vedl místní poštovní a telegrafní úřad vrchní poštmistr Alois Šnajdr ( v té době zde pracovali 3 úředníci a 5 zřízenců ) . V letech 1920 - 22 nebyl úřad obsazen a administrovala jej slečna Macháčková, poštovní adjunktka. V letech 1922 – 1927 úřad vedl vrchní poštmistr Václav Kratochvíl. Od r. 1927 byl úřad opět neobsazen, administrací byla pověřena slečna Anna Mrkvičková, poštovní adjunktka. Ta zemřela v r. 1928 a po ní administrovala úřad slečna Marie Pekárková, poštovní asistentka.
   7.3.1929 převzal správu úřadu poštovní revident a vrchní poštmistr Josef Kalista, který se postaral o přesídlení úřadu z nevyhovujících místností v čp. 122 do nových místností na Palackého třídě čp. 92, kam se úřad přestěhoval v únoru 1930.
   Poštovní a telegrafní úřad ve Smiřicích v roce 1932 zaměstnával v r. 1932 kromě přednosty úřadu 3 úředníky a 7 zřízenců a jeho působnost zaujímal tyto obce: Smiřice, Holohlavy, Rodov s Trotinou a Zderazí, Habřinu, Sendražice, Čibuz a Skalici.
   Z kroniky města Smiřice vypsal 5.5.1972 Petr Zahálka, kronikář MNV

Pošta ve Smiřicích

   2. část – pod tímto článkem byla podepsána Vl. Černá, vedoucí – datováno do r. 1973

   Přednosta poštovního úřadu ve Smiřicích
Josef Kalista
zastával svou funkci od roku 1929 do r. 1949, kdy odešel na odpočinek. Po něm se ve vedení úřadu vystřídalo v krátké době několik vedoucích (Macháček, Schneiderová, Mejdr, Zachoval). Od října 1950 byl jmenován vedoucím pošty Josef Mareš, který po dlouholetém působení ve Smiřicích byl jako zkušený pracovník přeřazen nadřízenými orgány na zodpovědnější místo v Hradci Králové. Vedením Smiřického poštovního úřadu byla od 1.9.1973 pověřena paní Vlastimila Černá.
   Po druhé světové válce a zvláště po r. 1948 silně vzrostla agendy pošty. Obrovský rozmach národního hospodářství, vzrůst životní úrovně obyvatelstva měl značný vliv na poskytování služeb pošty. Dosavadní prostory a zařízení, jednotlivá pracoviště již nestačila zvládnout tento nápor a bylo nutno se přizpůsobit novým podmínkám. Situace na poště ve Smiřicích před více než 20 lety (kolem r. 1950) vyhlížela takto:
   Do poštovního doručovacího obvodu patřily přilehlé obce: Smržov, Hubiles, Čibuz, Skalice, Újezd a Skalička, Rodov s Trotinou, Sendražice, Holohlavy a Habřina. Smiřice byly rozděleny na dva obvody, kde na roznášku pošty stačily dvě doručovatelky s půldenním pracovním úvazkem.
   V padesátých letech stoupl již provoz natolik, že bylo nutné situaci řešit. V Lužanech byla otevřena nová pošta a byla k ní přiřazena Habřina. Skalička byla připojena k Pouchovu a Újezd k Černilovu. Pracovní doba doručovatelek se prodloužila na plný pracovní úvazek.
   Telefonní ústředna, která sloužila již před válkou, a kterou ještě těsně po válce stačila obsluhovat jediná pracovnice, v padesátých letech již nestačila vzrůstajícímu provozu. Bylo nutno zřídit samostatné meziměstské pracoviště a při dopolední službě zde pracovaly již dvě pracovnice. Telefonní vedení bylo vedeno nad střechami domů, po bouřkách, větru, sněhu a deštích byla častá poruchovost, a proto v r. 1958 bylo stávající vedení odstraněno a položeno do podzemního kabelu. Manuální ústředna měla tehdy necelou stovku účastníků, skoro vesměs podniky a různé provozovny, soukromých bytových stanic bylo velmi málo (asi 5). V červnu r. 1964 byla tato ústředna jako nevyhovující zrušena a zřízena ústředna automatická. Byla umístěna v bývalém hostinci U křepelek v Jiráskově ul. čp. 363 (dnešní ZUŠ). Na začátku sedmdesátých let však již ani tato ústředna nepostačovala, byla proto zmodernizována a přemístěna do nové budovy pošty.
   Po 2. sv. válce byla nahrazena doprava zásilek vlakovou poštou za pohodlnější automobilovou. Nebyly tak dopravovány hned všechny zásilky. Ještě na počátku 50. let musel doručovatel jezdit s vozíkem k rannímu vlaku pro pytle s novinami. Teprve později byly i ony přiváženy poštovním autem. V roce 1953 přejímá pošta celou agendu rozšiřování tisku. Počet předplatitelů stoupal rok od roku, v r. 1973 evidovala smiřická pošta okolo 1887 předplatitelů, kterým měsíčně doručila na 27 tis. výtisků novin a časopisů. O volných sobotách při roznášce tisku pomáhali poště i pionýři ze smiřické školy.
   Od 1.1.1965 zavedla pošta další službu pro občany – sdružené inkaso a od dubna 1972 se agenda rozšířila o prodej poukázek na topnou naftu. Pošta také zprostředkovává výplatu důchodů, v r. 1973 jich vyplatila měsíčně přes 900.000 Kčs pro více jak 1100 důchodců ( z toho pro cca 570 ze Smiřic). V evidenci pošty k tomuto roku bylo 1180 majitelů televize ( prvním přihlášeným majitelem televizního přístroje ve Smiřicích byl Josef Junek z čp. 152 ) a 1269 majitelů rozhlasového přístroje.
   Místnosti pošty na Palackého ulici čp. 92 se staly časem zastaralými, byla tmavé a vlhké, a proto byla díky tehdejšímu MěNV vybudována nová, moderní budova pošty, která byla slavnostně otevřena 17.9.1973 v 10,30 hod., a která slouží dodnes. Bylo zaznamenáno, že prvními návštěvníky nově otevřené pošty byli pan Horymír Bozner a paní Rožnovská.
   Nová pošta měla v roce svého otevření celkem 11 zaměstnanců – vedoucí, 3 přepážkové pracovnice, 5 doručovatelů listovních zásilek a tisku, 1 doručovatelku balíků a 1 pracovnici pro vnitřní službu.
Články přepsala pí. L. Reichová ( trochu jsem to oproti původní podobě „učesala“ ).

Vložené obrázky ukazují kolo České pošty. Doručovatelé ho ve Smiřicích dostali v roce 2010.

30.3.2010 bylo ukončeno odesílání telegramů Českou poštou .