Historie stadionu ze Sokolské kroniky.

29. října 1932
   obdržela jednota od ředitelství vodních cest v Praze kupní smlouvu na podjezí. Výbor požádal Ing. Reichla v Hradci Králové o předběžný rozpočet na úpravu stadionu a stavbu sokolovny. Ing. Reichl požádal za tuto práci 1500 Kč s podmínkou, že mu budou zadány k vypracování i pozdější definitivní plány.

4.11.1932
   Ve výborové schůzi 4. listopadu bylo usneseno svěřiti vypracování projektu stadionu a sokolovny architektu Ing. Reichlovi v Hradci Králové.

8.2.1933
   Valná hromada vyslechla zevrubnou správu br. J. Lefnara o jednání ohledně koupě podjezí; týž oznámil, že byla podepsána kupní smlouva, podle níž jsme povinni zaplatiti za 1 m2 zavezeného podjezí 1,10 Kč. Než došlo k podepsání smlouvy bylo nutno překonati mnoho překážek. O skončení vyjednávání a uzavření kupní smlouvy má velkou zásluhu br. Ing. J. Fiala, bez jehož rad, zákroků a intervencí by sotva bylo ke koupi došlo. Valná hromada kupní smlouvu schválila.
  K prohlédnutí byly vyloženy plány stadionu a sokolovny, zhotovené kanceláří architekta Ing. Reichla v Hradci Králové, jemuž bylo provedení plánů svěřeno hlavně z toho důvodu, že je důvěrníkem památkového úřadu, který by mohl podstatně a po příp. i nám nepříjemně do stavby zasahovat. Památkový úřad působil již značné obtíže při projektu změny části parku v náměstí; trval na tom, aby dotyčné místo bylo zachováno beze změny, ježto prý tam býval kdysi hradní příkop, po kterém však není nejmenší památky.
   Plány těšily se veliké pozornosti a byli přítomnými pečlivě prohlíženy. Méně se líbily cifry značící potřebný náklad; zdály se na poměry jednoty příliš vysoké.

1934
   Otázka stadionu blíží se konečnému rozřešení, o což má nemalou zásluhu br. Ing. J. Fiala, vedoucí úředník při regulaci Labe. Bohužel, občanstvo „na Štenberku“ počíná neočekávaně zaujímat postavení stadionu nepřátelské, ačkoliv bylo dosti času k rozmyšlení a event. Rekursu, když byly vyloženy regulační plány. Tenkrát bylo možno zmařiti stavbu silnice parkem a zachovati frekvenci po staré silnici. Dnes se dá těžko něco proti schváleným plánům namítati. Jednota pro zachování dobré vůle hledí sousedům stadionu pokud možno vyhovět.

21.2.1935
   Dne 21. února přihnala se velká voda a natropila na navážce podjezí mnoho škod; mimo jiné potrhala pravou boční zeď při jezu, takže se musel zajistit pravý břeh a na něm stojící panský domek množstvím balvanů naházených do řečiště k ohrožené zdi; dále podemlela voda velikou starou břízu na výběžku parku, zasahujícím do Labe ( v nynějším jihovýchodním rohu stadionu ) a skácela ji do řeky. Odplavila též mnoho písku, jímž bylo podjezí od staré silnice zasypáno již aspoň do poloviny šíře. Povodeň trvala 3 dny: 21. – 23. února.

2.7.1935
   Okres zamýšlí stavěti novou silnici k novému ( Tyršovu ) mostu, a to přes park a tudíž i přes pozemek naší jednoty. 3. července jednalo se s obcí o výměně tohoto pozemku.

13.7.1935
   Zavážení labského řečiště pod splavem pokročilo tak, že byla zavážena i odbočka řeky k jezu; 13. července bylo Labe nasypanou hrází uzavřeno směrem ku splavu. Toho dne ustal hukot proudícího Labe a na Šternberkově nábřeží – lidově „na Štemberku“ zavládlo ticho; nábřeží přestalo být nábřežím a obyvatelé, zvyklí na neustálé hučení jezu po několik nocí špatně spali: jednotvárná píseň řeky je neuspávala, ukolébavka jezu zmlkla a nezvyklé, tísnivé ticho budilo ze sna.

5.9.1935
   Na přikrytí navážky na stadionu bylo potřeba mnoho drnu. K naší žádosti dal velkostatek jednotě k disposici louku u Zderaze, jež bude proměněna v pole a zapůjčil potřebné krojidlo a rypadlo. Drny narýpali členové v pracovní povinnosti a odvozili členové majitelé potahů. Potřeba byla odhadnuta na 1700m2 a cena stanovena na 20h za 1m2. Bylo veselo při práci na louce !

15. září 1935
   sešla se mimořádná valná hromada; schválila odkup části pozemku v parku na novou silnici ( 1m2 za 2 Kč ) a povolila příspěvek na silnici až do výše Kč 2000,-; odhlasovala i pracovní povinnost členstva při úpravě stadionu a to 30 hodin, nebo náhradu 2 Kč za 1 neodpracovanou hodinu.
  S povinnou prací na stadioně bylo započato 21. září; za vedení a podle plánů br. J. Hájka upravovaly se stupňovitě svahy kolem cvičiště, stupně se obkládaly drnem a urovnávalo se pískem cvičiště. Odpracovaný čas kontroloval br. K. Vácha.

6.10.1935
   Dne 6. října provedlo se komisionelní řízení o úpravě hranic na západní a severní straně stadionu při staré silnici. Jednání se zúčastnili zástupci města, Sokola a sousedé, pp Hanka, Bozner, Vácha, Vír a Prášek, kterým šlo hlavně o pohodlný dújezd; zástupci Sokola jim, pokud možno, vyhověli, a tak skončilo jednání úplnou dohodou.
  Odvoz drnů od Zderaze na stadion zaplatil částkou 600 Kč Kašpárek.
  Spořitelna darovala na úpravu stadionu 500 Kč a nejmenovaný dárce 100 Kč.

31.3.1936
   Při konečném účtování bylo zjištěno, že kluziště, zřízené poprvé na stadioně, vykazuje čistý zisk Kč 236,05.

9.4.1936
   Odchodem rady br. Fialy, jenž – sám člen Sokola – byl jednotě příznivým a dobrým rádcem zejména při jednáních o stadionu, se poměr firmy Kress, která prováděla regulaci Labe, k jednotě podstatně změnil. Ochota, s níž bylo zasypávání podjezí prováděno se zaměřením k plánovanému stadionu, pominula; postoj dříve přátelský stal se chladný, ba přímo nepřátelský. Jednota obdržela neočekávaně účet za práce, provedené prý ve prospěch Sokola, znějící na 956,50 Kč. Poněvadž jednalo se o zavážku řízenou tak, aby kolem cvičiště vznikly svahy, což bylo skutečně naším přáním a stalo na pokyn p. rady Fialy, jednota zaplatila.

  Jednota divadelních ochotníků „Jirásek“ darovala na úpravu stadionu 500 Kč; tím vzrostl podíl Sokola na výtěžku operety „Na tý louce zelený“ na 2500 Kč.

2.7.1936
   Úprava stadionu značně pokročila: celý stadion byl obehnán drátěným plotem na betonových sloupech. Sloupy dodal br. Em. Bozner ( 1085,40 Kč ), drátěné pletivo br. Hrazdílek ( 4264,85 Kč ).

27.11.1936
   Br. J. Hrazdílek dodal na stadion železná dvířka za 15 Kč.

30.11.1936
   Okraje při plotě stadionu byly osázeny stromky a ozdobnými křovinami. Okrašlovací spolek na osázení sdaroval 645 keříků, 14 plnokvětých hlohů, 17 břízek, 22 šeříků, 18 lipek, 2 kaliny, 6 sakur, 2 akatníky. Osázení provedl zahradník p. L. Ježek; náklad činil 488 Kč.

3.12.1936
  Na oslavu 50. výročí svého založení darovala Smiřická spořitelna Sokolu 10 000 Kč na úpravu stadionu. Oceňuje přízeň, kterou spořitelna jednotě projevuje každoročními značnými dary, výbor ji vřele poděkoval a přál další skvělý rozvoj a připojil prosbu, aby spořitelna i nadále zůstala jednotě nakloněna.

  V roce 1936 pokročila úprava stadionu znamenitě, takže po výstavbě šatny, skladiště a záchodů zbude dodělati jen podružné maličkosti. Pracovní povinnost plnili členové velmi nestejně: někteří odpracovali o mnoho hodin více, než bylo uloženo, jiní poctivě svůj úkol splnili, ale vyskytli se i takoví, kterým se pracovat nechtělo a zaplatit neodpracované hodiny teprv ne. Staří nebo tělesné práci nezvyklí členové zaplatili po 2 Kč za každou neodpracovanou hodinu, aby umožnili výdělek nezaměstnaným.
  Svahy kolem cvičiště byly upraveny stupňovitě a obloženy drnem, narýpaným na louce u Zderaze. Celý stadion byl oplocen a podél plotu osázen křovinami a listnatými stromky.
  Na budoucí sokolovnu na východní straně stadionu vypracoval projekt ing. Reišl z Hradce Králové. Plán se sice všem členům líbil, ale nikoliv rozpočet, přesahující milion Kč. Vědomí, že tento nešťastný milion asi nikdy náš pokladník nebude mít, a bude-li, že stavba bude zase několikrát dražší, působilo na naši radost jako mráz na jarní květ. Budeme muset mnoho se svých plánů slevit ! Vtírá se myšlenka, nestala-li se chyba před lety, když hotel Andrejsek byl lacino na prodej a jednota jej nekoupila, nebo když po převratě po mnohých vykonaných přípravách se od stavby tělocvičny upustilo ze strachu před dluhem.
  Poměr ku správě vodních cest se po odchodu rady br. Fialy podstatně změnil v náš neprospěch. br. Fiala přál Sokolu, radil dobře a účinně pomáhal mu při jednání o koupi podjezí a řídil zavážení Labe se zřetelem na budoucí stadion. Nástupcem br. Fialy byl vúči Sokolu zaujatý, stal se brzy předsedou organisace lidové strany a starostou Orla, a firma provádějící regulaci přestala vycházeti Sokolu vstříc a nesnažila se, aby s úpravou bylo co nejméně práce a výloh, naopak: předložila jednotě dodatečný účet za práce v minulosti prováděné navíc a ve prospěch Sokola; žádala o zaplacení více než 22 tisíc Kč. Jednota zaplacení odmítla, ježto u firmy žádnou práci neobjednala, ani o ni nežádala; firma podala žalobu, došlo k procesu a tím zajisté i k značným výlohám za právnické zastoupení, za cesty do Prahy a p. Podle moudrého přísloví „Lepší hubený smír než-li tučný proces“ přičiňoval se právní zástupce dr. Steinfeld o smír, který konečně sjednal br. K. Štípek. Jednota zaplatila firmě Kress 2043,50 Kč, tedy s 956,50 Kč, zaplacenými již v dubnu celkem 3000 Kč. Právnímu zástupci bylo vyplaceno 1500 Kč.
   I někteří občané nelibě nesli rozkvět Sokola a buď ze stranické zaujatosti, nebo z osobních důvodů, po příp. z nerozumu zaujímali vůči Sokolu nepřátelský postoj. Tak např. při zasypávání jezu a koryta nad jezem byly zasypávány pískovcové kvádry jimiž byl vyzděn pravý břeh. Ale sotva je počali členové jednoty odklízeti, honem přichvátal správce domu s nárokem domácího pána na tyto kvádry;a tak byly kvádry – cenný to materiál - raději zasypány; jen aby jich nemohlo být použito k výstavbě stadionu sokolského, a to právě proto že sokolského, třeba že bude cvičiště sloužit nejen Sokolu ale i celé veřejnosti.
  Podobně i někteří občané na bývalém nábřeží se cítili poškozováni stavbou nové silnice přes park, čímž byli odsunuti od hlavní dopravní tepny, a dávali vinu Sokolu a stadionu, zapomínaje, že regulační plány byly veřejně vyloženy a že tenkrát byl čas k námitkám. Nyní náhle byly dújezdy do dvorů nepohodlné, ba nebezpečné, silnice byla náhle příliš úzká, ač dříve nebyla ani o chlup širší a vedla na pokraji hlubokého jezera; plného několikrát do roka bouřícími spoustami vody. Což tenkrát byla jízda po hrázi příkře do ječících vln spadající bezpečnější ? A výjezdy ze dvorů a vjezdy do nich byly pohodlnější ?

18.2.1937
   Jednota koupila od velkostatku domek u jezu, postavený kolem roku 1880 na místě někdejších masných krámů; byl určen ku zbourání, ježto znemožňoval zřízení chodníku při nové silnici. Cena byla sjednána za stavební místo 500 Kč a za domek 2000 Kč; s obratovou daní 2525 Kč.

16.6.1937
   Stavba šatny na stadioně byla zadána výborem staviteli br. V. Voltovi.

7.7.1937
   Na stavbu šatny na stadioně, prováděnou stavitelem br. V. Voltem v režii jednoty, věnovali stavitelé br. Volt, br. Hájek a s. Čeřovká po 2 zednících zdarma

15.9.1937
   Úprava stadionu pokračuje a vyžaduje stále značných nákladů; cementárně br. Em. Boznera bylo za dodaný cement zaplaceno Kč 2630,10 a staviteli br. V. Voltovi byla na stavbu šatny vyplacena záloha 5 000 Kč.

12.11.1937
   Bývalý člen jednoty br. John daroval na úpravu stadionu 300 Kč a br. Weidner k uctění své zesnulé manželky 50 Kč k témuž účelu.

Vložené obrázky
jsou z filmu o Smiřicích, který filmoval klub filmařů při Státním statku Smiřice, je na nich zachycena přístavba budovy na malém stadioně.
V roce 1972 byly šatny na malém stadioně pronajaty Socialistickému svazu mládeže ( SSM ). Později byl pozemek, na kterém šatny stojí, prodán MěNV a vybudována klubovna SSM.