Ve smiř. Zpravodaji píše ing. Kupka: ,,Ulice se asi původně nejmenovala nijak. V roce 1909 kandidoval za Smiřice do zemského sněmu hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka. ( pozn.: říšský rada, *Pohořelice u Napajedel 14.1.1868, +Vídeň 25.4.1930 ). Vyhrál volby, byl vlastenec, vědec a slušný člověk. Od té doby donedávna ,,Šternberkovo nábřeží". Dříve byla ulice velmi důležitá - tudy se přjíždělo do Smiřic z východní strany."
   V katastru nemovitostí je ještě v roce 2009 zaznamenáno Šternberské nábřeží.

   Na malém stadioně ( mezi stromy ) stojí čp. 15.
   Majitel, město Smiřice vyhlásilo 15.5.2008: ,,Záměr prodeje nemovitosti U Stadionu č.p. 15 ve Smiřicích, včetně pozemku stp. 698, k.ú. Smiřice o výměře 481 m2 s tržní hodnotou 1.750.000,- Kč. Jedná se o jednopatrový objekt, napojený na kanalizaci, vodovod, plyn a elektřinu. V přízemí se nachází 4 místnosti, sklad, WC, chodba o celkové rozloze 90 m2. V 1. patře se nachází 1 místnost - 67m2, dále chodba, kuchyňka a soc. zařízení o celkové výměře 18 m2".
Zdroj: smiř. stránky.

Na vebu www.acity.cz je 5.2.2008 dům čp 204 na prodej za 2 620 000 Kč. Text inzerátu:
    Prodej rodinného domu 5+1 ve Smiřicích (15 km od Hradce Králové) s velkým pozemkem ( 1 500 m2 ). Jedná se o přízemní RD kolaudovaný v roce 1919. Potřebuje menší úpravy. Při vstupu do domu je chodba, na jejíž pravé straně jsou 3 místnosti, kuchyň, WC, koupelna a na levé straně je větší místnost – v současné době kotelna a za ní další dvě místností asi 4x5 m. Veškeré inženýrské sítě jsou zevedeny ( telefonní linka je také zavedená ). Topení je plynové etážové. Sociální zařízení je oddělené. Má malý sklep 3x4 m. Nezařízený, volný ihned.

Foto vpravo ukazuje přestavbu budovy čp. 15 na malém stadioně.

Na sreality.cz byl 13.3.2009 vystaven inzerát Jeho část:
Prodej zděné dvoupodlažní budovy v OV s 2 bytovými jednotkami o dispozici 2+1, 3+kk a celkové výměře 481m2. Byty jsou ihned k nastěhování, možnost vybudování krásného mezonetového bydlení nebo dům přepracovat na objekt s podnikáním, kde lze využít odkup zahrady před domem o celkové výměře 9 432m2 . Cena k jednání. 2 380 000 Kč ( v březnu 2011 je cena 1 749 000 Kč )
Zastavěná plocha 110 m2 Užitná plocha 220 m2 Počet podlaží objektu 2 Plocha parcely 481 m2

24.9.2011 je už cena domu 1 450 000,- Kč (k jednání)

Dům podle číslování do roku 1780 čp. 7 a podle nového číslování čp. 139
    Domek, ležící za panskou kovárnou, vystavěla vrchnost svým nákladem. Problémem dnes je, kde byla „panská kovárna“ – byla-li panská, sloužila převážně zámeckému hospodářství. Jednalo se o parcel čís. 168, které však není vůbec zapsáno v soupisu parcel. V soupisu parcel není uvedeno ani parcel číslo 169. Stejně nejsou v soupisu uvedeny pozemkové parcely č. 99 – 104. Pozemková parcela č. 104 byla poměrně dosti velká a ze zámku přístupná po „zámeckém mostu“ ( stál na začátku současné cesty k zámku v parku ) a stojí tam dům čp. 196 a dům čp. 204, které tam pořadově nepatří. Později je vlastnila rodina Balašova, která zde měla hospodu ( viz článek dole ). Je možné že zde bývala i uvedená panská kovárna ( ? ).
   Výše uvedený domek čp. 139 „postoupila vrchnost 2. February ( února ) 1738 se zahrádkou a se vším co v ní přibito a hlínou nebo vápnem obmazáno za 140 zl. Janovi Modrýmu“. Povinnosti nového majitele bylo: platit kontribuce 1 zlatý a 40 krejcarů, vrchnosti úrok o sv. Jiří a o sv. Havlu po 6 kr. a odúmrť 3 kr. a 3 denáry.
   Od své matky – vdovy převzal domek 2. července 1782 syn Jan Modrý za 1408 zl. 15 kr. V pozemkové knize jest poznámka: „Tento domek jest do knihy panské zapsán a zde kasírován“. Od Jana Modrého převzal chalupu 8. června 1808 za 512 zl. Syn Jan Modrý. Dle dědičné pořádnosti zdědila domek matka s jejím novým manželem Janem Michalem v ceně 300 zl. Zápisem 8. března 1832. Od 26. prosince 1848 držel za 580 zl. Josef Michal s manželkou Annou. Od 18. února 1866 získal domek za 1400 zl. Josef Michal. V roce 1910 byli majiteli manželé Václav a Františka Cejnarovi. Dalšími majiteli byli Jan Joneš st. a Jan Joneš mladší.
    Ve smiř. zpravodaji napsal Ing. Lubomír Kupka.

Na obrázku vpravo stojí dnes už zbouraný dům čp. 139. Foto ze smiř. Zpravodaje.

Inzerát na prodej domu čp. 66 ( stojí za domem čp. 133 ) z www.sreality.cz - duben 2010.
Cena: 1 950 000 Kč ( v březnu 2011 je již cena jen 1 450 000 Kč )
Budova: Cihlová Stav objektu: Před rekonstrukcí Typ domu: Přízemní Podlaží počet: 2 Plocha zastavěná: 100 m2 Plocha užitná: 100 m2 Plocha podlahová: 100 m2 Plocha pozemku: 893 m2 Rok rekonstrukce: 1966 Voda: Dálkový vodovod Topení: Ústřední plynové Plyn: Plynovod Elektřina: 230V Komunikace: Asfaltová Zařízený: Ne
Popis:
Rodinný dům Smiřice, okr. Hradec Králové se nachází v centru města, cca 12 km S od Hr. Král. Součástí prodeje 2 rod. domy. Jeden vzadu ve dvoře z r.1925, rek. v r.1966, je obyvatelný, ale nutné uvažovat s rekonstrukcí. Je přízemní, nepodsklepený, v přízemí 2+1, v podkroví 1+0. Vodovod, kanal. do žumpy, elektro, plyn. Užit.pl. 100 m2. Druhý do ulice je z r.1897, napojen na veř.kanalizaci,špatný tech.stav. Zast.plocha 150 m2. Pozemky celkem 893 m2. Další drobné stavby.

Foto vpravo bylo u inzerátu.

Beran dusil kuřátko !
   Pro Zpravodaj přišel z Prahy od p. Jaroslava Litomiského pozdrav a výše uvedené dvě „zprávy“. Už je poměrně málo těch, kteří vědí o co se jedná - proto musí následovat vysvětlení hlavně pro mladší čtenáře Zpravodaje. Tak např., co znamená označení Šternberská republika ? Jednalo se o část města Smiřic oddělenou od vlastního města tzv. krytým mostem ( v místech mezi Malým stadionem a podnikem FILEC ), tokem mlýnského náhonu a řečištěm Labe. Později - po roce 1908 - byla toto území nazváno „Šternberkovo nábřeží“ ( lidem šlo lépe do úst nesprávné Št e m berkovo nábřeží ). Jedná se o nejstarší smiřickou část, založenou jako podzámčí. Žilo se zde poněkud svérázným životem a zdejší lidé se cítili svobodnější než ostatní měšťané. Scházeli se ve „svých“ hospůdkách ( těch bylo svého času ve Smiřicích více než deset ) a měli své žerty a vzájemné „špičkování“. Proto zde také vznikla zpráva, že „beran dusil kuřátko“. Ono je to totiž mluvnicky naprosto chybně - češtinářsky správně má být totiž napsáno: Beran, Dusil, Kuřátko. A jednalo se o tři ctihodné měšťany Šternberské republiky !
   Pan Beran ( z čp. 140 a čp. 230 ) byl mistrem pekařským a chodíval do velice útulné hospůdky pana Dusila ( čp. 196 a čp. 204 ) - ta se jmenovala nejdříve Hankova a později Balašova. Podle dokumentace byl zde pan Dusil pouze nájemcem. Na dvoře této hospůdky bydlel v malém domku krejčí pan Kuřátko, který zde měl i svou krejčovskou dílnu. Není divu, že při častých návštěvách příjemného šenku a při popíjení lahodných moků pak vzniklo spojení, že „beran dusil kuřátko“. Na doplnění - i když byl pan Kuřátko společenský a oblíbený, nevedlo se mu dobře. Existenční nejistota ho dovedla k rozhodnutí ukončit dobrovolně svůj život. Byl nalezen utopený v Labi u Skalice v místě zvaném Pardědub ( Pod skálou ). A to je smutný závěr rozmarné smiřické povídačky.
   Děkujeme do Prahy p. Jaroslavu Litomiskému za námět na pěknou vzpomínku. Vážení čtenáři, pokud byste znali podobnou historku z minulosti, podělte se o ni s ostatními.

   Ve smiř. zpravodaji napsal Ing. Lubomír Kupka.