Holohlavy - dnes neexistující dům čp. 10

Zdroj: Holohlavský archiv

Dům stál na této ulici    Zpět na hlavní stránku



Dlouhá ulice
Bývalé čp. 10 Jana Tučka ( kostelníka ). Foto od Václava Levínského

Dlouhá ulice
Čp. 10

Dlouhá ulice

Dlouhá ulice

Dlouhá ulice
Popis na druhé strané fotografie: Bourání Tučkovy chalupy čp. 10, dne 11.července 1941 ( rozdíl proti kronice ).
Bydlel v ní kostelník Jan Tuček. Vzadu stojí fara. Foto od p. Jakubské.

   Jan Tuček
   Stará tato chalupa, podobně jako čp. 7 a 8 sloužila zaměstnancům dvora a kostela ( holohlavské podhradí ). První uvedený držitel v josefínském katastru se uvádí Jiří Krejcar, ačkoliv dle tehdejšího způsobu číslování byla zahrnuta již dříve, ale jsouc bez polností nebyla v robotních seznamech osídlení uvedena, podobně jako u čísel výše uvedených. Krejcar dlouho chalupu neobýval, jak je zřejmo z toho, že již r. 1824 koupil chalupu Jan Tuček z Jasenné od jeho nástupce Matušky. Syn Václav Tuček byl truhlářem a přikoupil pozemky č.k. 314 a 313 ( hliník ( ? ) a louku č.p. 109 a 110 od statku čp. 16, kteréžto pozemky po koupi čp. 52 k témuž přivtělil a prázdnou chalupu ( jak ji koupil ) prodal opět r. 1871 Jamu Málkovi, Dlouhá ulicekočímu děkana Pokorného, za 1000 zl. S jedinou dcerou Málkovou oženil se mladší syn Václava Tučka, Jan Tuček, dlouholetý kostelník, který opět přikoupil pozemky a spolu na najatých děkanských pozemcích hospodařil používaje děkanské stodoly čp. 84, kde se již tehdy plně nehospodařilo ( u čp. 10 byl mimo domovní malý při známém „výmolu“ položený ). V roce 1941 koupil opět holou chalupu Antonín Vágner, syn kupce čp. 7, rovněž pekař, obchodník jako bouračku, plánuje novostavbu pro svoji živnost při silnici a chodníku, provozovnu pod ním, neboť vzpomenutý „výmol“ byl již zrušen a voda z obce převedena potrubím mezi jeho čísly čp. 7 a 72. Stavení zbořil r. 1943 a vyčkával provedení chystaného rozšíření cesty. Změněné poměry přiměly Vágnera, který vzdal se novostavby, že staveniště směnil s obcí za část bývalé děkanské zahrady, s jeho čísly 7 a 72 sousedícími.

-----------------

Foto čp. 10 vpravo, je z hol. kroniky. Foto A. Vágner.

-----------------

Holohlavská kronika z roku 1953
Akce VM, dokončení koncem měsíce listopadu.
   V rámci akce na zvelebení obcí a okresů ( akce VM ) provedl MNV rozsáhlou úpravu po obci, která se dělila na několik částí. Největší a nejnamáhavější bylo rozšíření vozovky a zřízení opěrné zdi před čp. 47 a 48 na místní návsi v zatáčce směrem k Černožicům. O rozsahu prací svědčí 1 500 m3 navážky, která na různých místech byla zdarma získána, získání 757 m2 plochy pro veřejnou dopravu, jakož i zdarma odpracované brigádnické hodiny: na rozšíření vozovky 1900 a na opěrné zdi 2990 hodin. Tuček
   Na umožnění této významné stavby směnil MNV stavební místo od bývalého čp. 10 za část děkanské zahrady a ( svých ) čp. 7 a 72 Antonína Vágnera, který toto místo původně i se starým stavením zakoupil pro stavbu nové pekárny, vyčkával se stavbou silniční úpravy, kterou projektoval ONV v těchto místech, s úmyslem zříditi v niveau budoucího chodníku krám a obytné stavení, dole moderní pekárnu. Za tím účelem dřevěné stavení r. 1943 zboural a použil na palivo a místě samém zřídil zahrádku. Novou úpravou úplně se změnilo místo a celé staré a původní čp. 10 ( Josefinský katastr č. 9 ) patří nenávratně historii. ( viz vyobrazení ). Na lávce pod okny ( byla to vlastně otesaná kláda, která unesla i těžkou váhu )vždy zastíněné stavením, nebo rozložitým kaštanem se pěkně besedovalo a besedy v této době, kdy správu obce ovlivňoval Jan Kotlant, pozdější známý poslanec z čp. 47 zasahovaly i do záležitostí veřejných. Bylať trojice Tučků, vedená nejstarším Josefem, velmi často jazýčkem na váze při veřejném rozhodování a nejednou zasedl na lávce k poradě i Kotlant, neb jeho nevlastní otec František. Rovněž rodinné záležitosti se vyřizovaly v tomto stinném prostředí a vzpomínky zaniknou teprve odchodem zúčastněných, kteří přežili chalupu a staré její umístění.
   Úpravou tohoto prostranství zmizela i původní kanalizace obce „výmol“ ( již dříve nahrazená potrubím ) rozšířil a otevřel se výhled na dominující stavby ( starou školu, kostel, dvůr a děkanství ) a získáním nové plochy odstraněna byla velká komunikační závada a získán nadjezd do soutěsky mezi čp. 48 a děkanstvím. Tučkovi Každou sobotu a neděli ožilo prostranství brigádníky za řízení řed. A. Šejvla. Nejtěžší stavební práce na zdi řídil hlavně Lad. Rohlena a viděl jsem zedníky Josefa Luňáčka, Jana Hlavu, Františka Bezvodu, Kopeckého Lad. aj. Stavba byla zhruba ukončena koncem listopadu a zřízena byla opěrná zeď o délce 70 m o obsahu ca 110 m3 a vzdor tomu, že bylo na ní odpracováno 2990 brigádnických hodin a zdarma získáno 40 m3 písku a 90 q vápna a množství stavebního materiálu, zvýšil se plánovaný náklad ze 3 000,- Kčs na 9 283,06 Kčs a hodnota díla ze 7 600,- na 13 206 Kčs. Úprava vozovky a terénu doplněná odvodňovacím kanálem plán. náklad 10 000,- Kčs se zvýšil na 10 750,20 a hodnota díla z 25 000,- na 26 875,- Kčs. Tento příznivý výsledek byl docílen 1900 brigád. hodinami a povozy rovněž bez náhrady.
   Přibližně ve středu parcely umístěná studna byla přikryta, aby nebyla zasypána.

-----------------

Foto vpravo:
Tučkova rodina stojící před chalupou čp. 10.
Zleva Václav Tuček a jeho syn Jan, zemědělec a kostelník Jan, jeho syn učitel Josef, před ním malý Josef Tuček, učitel ve Smiřicích, Josef Tuček a jeho syn Josef, měl Jirku, Josefa a dceru Marii. Václav, Jan a Josef, kteří stojí vzadu, byli bratři. Foto od p. Jakubské.




Dlouhá ulice
U sjezdu do odbočky stál malý domek. Nad vchodem je ještě nápis ,,holič". Starosta p. Hlava připsal:
dům čp. 10, výsledek zimy 1998 leden - únor. Jestli je číslo správně, tak bylo převzato od zbouraného domu naproti. - květen 1998.

Ze zápisu ze zasedání MNV v Holohlavech 2.6.1959:
Předseda NV zděluje, že holič Vitvar ze Smiřic by rád pracoval v dámci DOS v Holohlavech - po bývalém holičovi Burešovi.
Odhlasováno všemi přítomnými dáti souhlas k otevření holičské provozovny v Holohlavech v rámci DOS.