Majitelé čp. 15: 1654 – Adam Šamšulka, 1713 – Viktorin Kotland, 1730 – Viktorin Kotland, Josef. katastr – Václav Kotlant, v čase psaní hol. kroniky František Antoš. louky: u seče
  Rod Kotlantů přišel do vsi někdy po 30leté válce, kdy se tehdejší vojáci, (jmenovitě po velkém povstání r. 1680, kdy vojsko leželo po nich) v prázdných gruntech rádi usazovali a obyčejně se přiženivše rychle se smísili se živlem domácím. Svědčí o tom křestní jméno Viktorin, které na vsi nebylo obvyklé. Jméno bylo později přetvořeno na Kotlant, ač se někteří členové psali a třeba ještě i píší s koncovkou d. Po selském povstání r. 1775, někdy po r. 1801 (kdy je v seznamu na čp. 47 Jan Propílek) přešla rodina na statek čp. 47 a chalupu ujal Jan Novák s manželkou Annou roz. Kotlantovou a staří Václav a Dorota Kotlantovi zůstali zde na výměnku (viz. sčítání r. 1813). Ale již před r. 1850 vystřídal Nováka Václav Suchánek, který chalupu po ohni 1872 prodal Františku Antošovi, obchodníku. Týž stavení r. 1877 úplně přestavěl podél cesty (dříve stálo kolmo) a zřídil si kupecký krám, těšící se dobré pověsti. Obchod i dům převzal obchodník Václav Němeček, který po zrušení obchodu krám přestavěl na byt.

---------------------

Žádost aby Vilemína Antošová *29.4.1873, (vdova po zemřelém Františku Antošovi, zemřelém dne 6.4.1943) byla umístěna do domova důchodců byla sepsána 16.6.1956

Františkem Antoš *30.12.1849 - 6.4.1943 se oženil 5.2.1918 v Holohlavech s Vilemínou Antošovou doz. Altnerovou.
Dcera Václava Němečka se provdala za pana Martinka, měli spolu dceru a syna - poz. P.
Foto z pohřbu Františka Antoše je na stránce o hol. hasičích.

---------------------

Časopis Ratibor 7.4.1894:
Zločinný útok.
   Na bílou sobotu po 10 hod. večerní stal se pan František Antoš, obchodník v Holohlavech, předmětem zločinného útoku, který mohl míti velmi neblahé následky. Týž přišel jmenovaného dne před 10 hodinou večer domů a ve chvíli ulehl. Sotvaže však se to stalo, uslyšel pan Antoš velikou ránu, tak jako by bylo střeleno do okna. Vyskočiv s postele shledal, že byl vržen do okna ze silnice tříhranný, 65 dekagramů težký oblázek a to s takovou prudkostí, že ve venkovské tabuli zůstala jen díra velikosti kamene, načež týž narazil na silnou jutovou záslonu a pak do tabule vnitřní, kteráž se celá roztříštila a sklo na tři metry do světnice, až do poslele, vletělo. Rána byla patrně mířena do hlav postele, na hlavu majitele, a jen spuštěné zásloně děkuje týž, že bez pohromy vyvázl. Napadený vyskočil ihned z lože a probudiv nájemníka J. Knejpa vyběhl před dům, aby útočníka stíhal, ale po tom nebylo nikde památky. Pan Antoš učinil ihned oznámení u starosty obce a s tím společně pátral po pachateli, zejména v obou místních hostincích, ale i zde nenašel, koho hledal. V podezření jsou dva hosté, již se k desáté hodině z hostince pana Ševce jeden po druhém vytratili a o nichž ponocný tvrdí, že je při obchůzce své za podezřelých příznaků poblíž stavení páně Antošova potkal. Útok ten vyvolal v obci značný rozruch a všeobecně panuje přání, aby pachatel byl vypátrán a k potrestání odevzdán. Pan Antoš jest ochoten tomu, kdo udá mu útočníka, vyplatiti 50 korun.