Majitelé čp. 17 a 18: 1654 – Chrištof Dvorský, 1713 – Jan Patzalt, 1730 – Jan Pácalt, Josef. katastr – Václav Pácalt, v čase psaní hol. kroniky – Václav Hroch
   Býval to úhledný statek o výměře 67 str. 2,5 věr. jak z poznámky visitace 1730 jest zřejmo. Snad z důvodů náboženských, neb odúmrtí bylo 54 str. přivtěleno k ( ? ). Rodina Pácaltova přišla již rozdělenou chalupu ( bez č. 18 ) a byla v držení na počátku 19. stol., kdy vdova po Pácaltovi vzala si Zilvara Václava vulgo Boldomíra. Od jeho syna Karla koupil ji Kotlant Fr. Z č. 47 r. 1891
   Stará stavba shořela r. 1901 s č. 18 a byla rozbourána ( domovní se stodolou ) a Kotlant opravil bývalou výměniční chaloupku ( stavení dnešní) a v r. 1902 odprodal ze zahrady stavební místo dnešního č.p. 82 Karlu Andrejskovi. V roce 1907 prodal zbytek Jos. Bergrovi z čís. 56.
   Louku již dříve koupil Jílovský ze Smiřic a pole ( špičku za příkopem ) za Zilvara koupil Valášek z čís. 43. Zbývající pole u příkopu prodal Kotlant Jos. Tučkovi č. 11, Fr. Jelínkovi č. 34.
   Dnešní pole č. kat. … přikoupil Berger a pochází z velkostatku, při stavbě Josefova bylo změněno Černožským za pozemky tamtéž a od té doby měnily často držitele( Kutík, Lorenz, Kutík, Berger ). Dosud drží vdova Bergrová ( v nové době převzaly opět stat. Statky )
   Z této rodiny Pácaltů odvozují svůj původ všichni Pácaltové v obci, v Černožicích a v ( ? ), na Kopečku ve Smiřicích.
   Od vdovy Bergrové a syna Rudolfa ( hodináře ) koupili stavení r. 1928. Kateřina a Václav Hrochovi z Habřiny, domek přestavěli a zahradu znovu osázeli.
   Dle toho, jak byly pozemky rezděleny mezi statky, přišly pozemky od tohoto čísla k děkanství ( nad libní, Vrchzábnice aj. ) - hol. kronika

   Podle soupisu poddaných z roku 1651 žil na statku:
starší konšel Kryštof Dvorský ( 51 ) s manželkou Alžbětou ( 48 ) a děti Salomena ( 17 ), Mikoláš ( 16 ). Dále zde žil hříbek Vavřinec ( 14 ).
   Majitelé čp. 18: 1654 – Mikuláš Charvát, 1713 – Matěj Jandík, 1730 – Matěj Jandík, Josef. katastr – Václav Chlupatý / Anna Chlupatá, v čase psaní hol. kroniky Josef Pácalt ( až do 90 let minulého století ) louky: pod smiřičky - hol. kronika


   Podle soupisu poddaných z roku 1651 žili na statku:
Mikuláš Charvát ( 50 ), zahradník, jeho manželka Marta ( 42 ) a jejich děti Dorota ( 17 ), Anna ( 7 ) a Adam ( 4 ). Ještě zde žila Kateřina Pytrová ( 24 ) vdova po nebožtíku Pytrovi, hrnčíři.

---

  Na webu www.sreality.cz byl umístěn 23.10.2008 tento inzerát i foto na prodej domu čp. 17:

  Nabízíme rodinný dům 4+kk v klidné části obce Holohlavy. Celková plocha pozemku činí 1.533 m2 a z toho zastavěná plocha 201 m2. K domu náleží garáž a kůlna. Na pozemku ovocné stromy: jabloně, hruška, švestky a višeň. Prostorná půda lze využít v výstavbě dalších pokojů. Dispozice: 1. nadzemní podlaží: chodba, kuchyň, 2x pokoj, koupelna, WC, spíž, schodiště do podroví. Dále podkroví: chodba, 1x pokoj, půdní prostor.Vytápění plynový kotel,...
Zastavěná plocha 201 m2 . Užitná plocha 122 m2. Počet podlaží objektu 2. Plocha parcely 1 533 m2. Typ budovy cihlová. Stav budovy před rekonstrukcí
  Cena: 2 320 000 Kč za nemovitost | (Kupní cena je včetně provize a služeb Golden Realit)

V holohlavské kronice jsou asi přehozeny popisy majitelů domovních čísel. Vedle čp. 13 dnes stojí čp. 70 i podle majitelů je to čp. 70. Číslo 71 je ve Smiřické ulici.

   V r. 1874 postavil Josef Sehnoutka bratr z čp. 31, který přiženiv se do Probluze, vrátil se do rodné obce, aby zde s manželkou užíval výměnku. Na rozdíl od jiných Sehnoutků zván byl ,,Probluzský“. Po smrti manželky zdědil Jos. Polák z Lochenic, který měl Sehnoutkovu dceru. Dědictvím opět nabyla dcera Polákova, Svatošová Marie, choť učitele ve Smiřicích. Od této koupili manželé František a Aloisie Štrumhausovi.
  Hol. kronika.
  Pamatuji jako majitelé domu čp. 70 rodinu Štrumhausovu. Pán přišel o obě nohy a jezdil po Holohlavech na trojkolém vozíku s převodem od rukou k přednímu kolu. Jako kluci jsme mu pomáhali vytlačit vozík do kopce k domovu nebo ke škole, pro jeho ruce to musela být veliká námaha.
  Pozn. Přemek

Foto vpravo je ze dne 29.7.2009.

---

Čp. 13

Čp. 13. Výměna střešní krytiny 20.8.2011.

Majitelé čp. 13: V roce 1654 byl majitel domu Jan Jambor, 1713 - Mikoláš Adamjira, 1730 - Mik. Adam Jira,
v čase Josefínského katastru Karel Adamíra č. 12, 1931 - Vojtěch Prokop

   Původní rod Adamírů, který dlouho se držel na Chalupě v mužském pokolení vymřel a vdova provdala se za Jana Prokopa, který pocházel z Čánky u Opočna a byl synem šafáře tamnějšího panství ( Šafář Prokop pocházel z rol. rodiny z Polánek u Třebechovic ). Dle verse nebyl jeho synem a proto prý přiženil se z dosahu rodiny do neznámého prostředí, což dalo by se vysvětliti tehdejší zvůlí panskou. Týž na svoji dobu inteligentní a rozumný hospodář, byl dlouholetým starostou obce a rozšířil původní menší chalupu.
   Též syn František Prokop, dlouho spravoval obec a koupí získal od č. 16 r 1883. 1 na úzský ( č.p. ... ) a r. 1885 chlumeckou. R. 1879 koupil roli na hradečnici od Batisty, mlynáře, která původně patřila k nynějšímu č. 32.
   Po finančním ztroskotání býv. starosty J. Šandery, koupil od téhož i druhou polovinu na úzský ( dříve Chmelíkovo ) a jsa sám dosti zatížen, prodal původní roli tohoto čísla Hostáňovi z Habřiny.
   Vnuk Vojtěch Prokop koupil r. 1929 roli na šafranici č. k. ... , kterou Josef Bureš, č. 16 získal od děkanství dlouholetým pachtem, ve veřejné dražbě.
   Staré dřevěné stavení shořelo r. 1872, 1. listopadu. Oheň povstal ve stodole č. p. 36, též dřevěné a spolu s č. 13 shořela i stodola u č. 15 ( vál západní vítr ). Opravený sroubek z vepřovic sloužil po ohni za obydlí. Na novostavbu páleny byly cihly na místě zhotovené v tak zvaných feltrovnách, z nichž jedna propadla se do podzemní skrýše ( v místě dnešní stodoly ). Celkem přišlo se při stavbě na 3 skrýše, které byly zasypány. Zmíněný sroubek zbořil, stavení přestavěl a doplnil ( chlév r. ) vnuk Vojtěch. Z původní stavby zůstal pouze klenutý sklípek v sadě ( býval pod stodolou ) a studna, ovšem upravená.
   Jan Prokop při stavbě odprodal část zahrady Jos. Sehnoutkovi z Probluze, bratrovi Sehnoutky z č. 31, který v roce 1873 postavil tam č.p. 71 ( ? - pozn .P.) a část zahrady pro stavbu stodoly č. 36 ( K. Kučerovi ), jak vykrojení ukazuje. V této části při kopání základů našla se nádoba s penězi. V celém sadě nacházejí se kulturní jámy a učiněny byly různé nálezy, při rovnání sadu. Další syn rovněž Vojtěch, vstoupil v tomto rozsahu do J.Z.D. - Hol. Kronika

   Podle soupisu poddaných z roku 1651 žili na statku:
tesař Jan Jambor ( 60 let ), jeho manželka Anna ( 30 ), děti Kateřina ( 11 ), Anna ( 9 ), Jan ( 6 ), Mandalena ( 4 ), Ondřej ( 3 ) a Markéta ( půl roku stará ). Dále podruh Jiřík Šolc ( 40 ) s manželkou Annou ( 34 ) a dcerami Dorotou ( 4 ) a Mandalenou ( 3 )

   Vnuk Vojtěcha Prokopa provozuje v roce 2006, v bývalých stájích hospodářství, hostinec. - Pozn. Přemek
Na obrázku je čp. 13 dne 7.3.2006

---

Dne 5.6.2007 jsem dostal tento dopis:
Dobrý den (večer) pane Andrýs !
......
  Pane Andrýs, už delší čas se zabývám rodinnou historií což v tomto případě není jednoduché, neboť léta žiji daleko. Ale díky počítači se dá ledacos vyřešit nakonec i vaše stránky jsem našla. Jmenovala jsem se za svobodna Prokopová a jak mohu dokumentovat, tak se můj otcovský rod okolo 1620 vyskytoval v ČESKÉM MEZIŘÍČÍ a postupně se otcovská větev přesouvala a já došla k předku jménem Jiří Prokop, který přebýval v Holohlavech, neboť se oženil s dcerou tamějšího Mikeše Adamíry. ( viz příloha ) Domnívám se, specielně srovnávaje data která mám k disposici, nebo když jsem prohlížela vaše fotky z dávných dob, že o příbuzenských kořenech nemůže být pochyb....Ovšem když jsem porovnávala své informace ze Zámrsku s vašimi, které jak uvádíte jste čerpal z kroniky Vojtěcha Prokopa, vyvstal mi v hlavě zmatek, podle vašich údajů z Prokopovy kroniky: na pozemek č.13 u původních Adamírových se přiženil Jan Prokop, syn nemanželský a uvádíte, že si vzal vdovu po Mikešovi, což opět podle informací ze Zámrsku neodpovídá, když se dcera Anna vdávala byl její otec Mikeš vdovcem.

   Spekuluji: Jestli se Adamíra po svatbě své dcery znovu oženil a vzal si mladší a v zápětí zemřel a tím pádem se objevil Jan Prokop a onu vdovu si vzal ??? Kolik potom se vyskytovalo Prokopových okolo Adamírů, nezdá si mi pravděpodobné, že by se vlastní a nevlastní synové kamarádili... že by spolu byli na tom samém hospodářství...

   Skutečným faktem je, že můj Jiřík Prokop se za deset let po svatbě v Holohlavech objevil usazený v Horkách ( dnešní Kostelecké Horky ) kde do konce života s Annou šenkýřoval a kde vychovali 6 dětí. Dalším faktem je, že otec Jiřího Prokopa, také Jiří Prokop, byl šafářem na opočenském panství, sloužil postupně na několika místech ( Třebechovice, Trnov, Čánky, Přepychy ) a na stáří se usadil v Polance. ( viz příloha) Není pak divu že děti měl křtěné dá se říci po celém kraji.
   Vera Bier-ova, Edmonton, Alberta, Canada

Majitelé čp. 14: 1654 – Jiřík Kroupa, 1713 – Jan Holič, 1730 - - Jan Holič, Josef. Katastr – Jan Tomášek Názvy rolí – na těžký, u habřinového dubinka, louky – za lávkami

  Majitelé na této chalupě se měnili. Rodina Tomáškova vystěhovala se do Ruska. Při jejich odchodu chalupu přechodně koupil V. Valášek z. č. 43 a prodal ji Fr. Voříškovi, obuvníkovi z Lochenic. Syn František dlouholetý div. Ochotník, získal parcelací pozemek č. k. … a odstěhoval se do Černožic, kde měl obchod a hospodu ( v nájmu ) p. Jakoubka a r. 19.. přesídlil do vlastního obchodu v Sedlci.
  Původní pozemky, ještě před Tomáškem byly od čísla odtrženy, patrně s rodinou Holičovou. Stará vrata vjezdní stála dříve se zadním lícem čp. 15 a byla teprve později nová postavena v předu.
  Holič se přestěhoval do Smiřic a dlouho se tam rodina držela a odtamtud obdělávala pole ( Holičův dnes Pácaltův kopec - P.). Při ohni 1860 uvádí se ještě Jiří Tomášek. R. 1949 ( ? ) zakoupil od Voříška Josef Luňáček ze Smiřic, který dřev. stodůlku zboural a domovní přestavěl.

---

Čp. 15

Majitelé čp. 15: 1654 – Adam Šamšulka, 1713 – Viktorin Kotland, 1730 – Viktorin Kotland, Josef. katastr – Václav Kotlant, v čase psaní hol. kroniky František Antoš. louky: u seče
  Rod Kotlantů přišel do vsi někdy po 30 leté válce, kdy se tehdejší vojáci, ( jmenovitě po velkém povstání r. 1680, kdy vojsko leželo po ních ) v prázdných gruntech rádi usazovali a obyčejně se přiženivše rychle se smísili se živlem domácím. Svědčí o tom křestní jméno Viktorin, které na vsi nebylo obvyklé. Jméno bylo později přetvořeno na Kotlant, ač se někteří členové psali a třeba ještě i píší s koncovkou d. Po selském povstání r. 1775, někdy po r. 1801 ( kdy je v seznamu na čp. 47 Jan Propílek ) přešla rodina na statek čp. 47 a chalupu ujal Jan Novák s manželkou Annou roz. Kotlantovou a staří Václav a Dorota Kotlantovi zůstali zde na výměnku ( viz. sčítání r. 1813 ). Ale již před r. 1850 vystřídal Nováka Václav Suchánek, který chalupu po ohni 1872 prodal Františku Antošovi, obchodníku. Týž stavení r. 1877 úplně přestavěl podél cesty ( dříve stálo kolmo ) a zřídil si kupecký krám, těšící se dobré pověsti. Obchod i dům převzal obchodník Václav Němeček, který po zrušení obchodu krám přestavěl na byt.
  Foto z pohřbu Františka Antoše je na stránce o hol. hasičích.

Majitelé čp. 16: 1654 - Martin Šust, 1713 - Mikoláš Chmelík, 1730 - Jan Chmelík, Jos. Katastr - Václav Chmelík, v čase psaní hol. kroniky František Bohdanecký


   Rod Chmelíků hospodařil na tomto statku od doby protireformační a hrál význačnou roli v osudech obce ( rychtáři, konšelé ). Uvolněním poddanství upadl v hospodářskou zkázu. Poslední mužský potomek Václav Chmelík byl významnou osobou svými podniky a různými veselými i prostopášnými kousky. Chtěl k. př. ve výhodně položené zahradě s použitím tamního pramenu, jemuž přikládaná léčivá moc založiti lázně, byl štědrým mecenášem divadla, masopustních mumrajů a j. a stále obklopen známými kumpány. Rozprodával poměrně značný majetek, až byl nucen vystěhovati a na St. Plese zemřel ( oběsil se ). Jinak byl povahy dobré a na svůj čas vzdělaný ( studoval ).
   As. p. 1882 koupil Juliš, Smiřice „suchou“, 1883 Šandera „chmelničku“ a s Prokopem na „vysoký“, ( názvy luk ) 1885 Tuček Jan č. 10, Hofmann J. č. 8, Vítek, Sehnoutka, Knejp, Zilvar 37, Klouza 41, Prokop, Skořepa Habřina – „havlovskou, na houbách, chlumeckou, na vysoký a část na široký“ ( názvy rolí ).
   Zbytek koupil r. 1889 Kamil Kučera z č. 36 a v dražbě, zbývající pozemky přivtělil k hospodě a stavení s pozemkem v lukách ( který asi původně nepatřil ke základnímu statku a byl snad později přikoupen ) prodal synovci děkana Nývlta Ant. Burešovi původem z Úpice téhož roku. Po jeho brzké smrti 1893 následkem úrazu, hospodařil starší syn Bureš Josef, který držel i část děkanských pozemků se statkem a zahradou č. 84. Týž r. 1912 v č. 16 zřídil pilu, pustil hospodářství a prodal pole v lukách Macháňovi a Černému z Černožic. Vlivem poválečných poměrů koupil zase v dražbě pilu s loukou Bureš Antonín a Rejchrt Frant., dlouholetým pachtem vydržený pozemek č. p. … ( dříve děkanský ) Prokop Vojtěch č. 13.
   R. 1929 koupil pilu nynější majitel František Bohdanecký. Bývalý statek se úplně rozpadl a ani stavení přestavěné by dřívější Chmelíkové nepoznali, oni sami část ( stáje a kůlny ) zbořili a stodola 2 dvakrát vyhořela a byla zbořena.
   Pila Frant. Bohdaneckého v č.p. 16 byla K.N.V. v Hradci Králové zrušena. Zaměstnanci přešli do výroby ( Krkonošský lesní průmysl a Čs. Automobilový dráhy ). Tím zastaven byl i odprodej odpadků dřeva a pilin v místě. - Hol. kronika.

  Podle soupisu poddaných z roku 1651 žili na statku:
konšel Martin Šust ( 35 ) s manželkou Martou ( 31 ), dcerami Dorotou ( 12 ) a Alžbětou ( 6 ). Také zde žil čeledín - hříbek Jan N. ( 12 let ).

  František Bohdanecký měl dva syny, Františka a Ladislava, oba bydleli v dlouhém domě ( dnešním čp. 19 ), rodiče do své smrti v dnešním čp. 16. ( vše původně jedno hospodářství čp. 16 ). Číslo 19 bylo převzato při dělení majetku ze sousední již zbourané chalupy ( dnes na jeho místě stojí čp. 212 ). - Pozn. Přemek

Vpravo jsou fotografie převzaté z hol. kroniky, které ukazují pilu a sklad dřeva po požáru. Vzadu stojí smiřický kostel.


Mezi čp. 16 a 19 vznikl rozdělením majetku rodiny pruh pozemku 1133 m2 oplocený z obou stran.
Dědička majetku pozemek prodala, později byl znovu prodán. Další prodej probíhá ( 4.5.2012 je cena 1 180 000 Kč ).
Rovná plocha příjezdové cesty se na obrázku svažuje k zahradám domů Smiřické ulice. 28.4.2012

---

Čp. 212

Majitelé zbouraného čp. 19: 1654 – Jan Balcar, 1713 - Pavel Hořinka, 1730 – Pavel Hořinka, Josef. katastr – Václav Martinec, v čase psaní hol. kroniky Václav Jaroš.

V obci Rtyně je na domě připevněna pamětní deska s tímto textem:
"V tomto domě narodil se v roce 1852 Jan Jaroš, poslanec, starosta okresu, čestný občan a člen mnoha obcí, spolků a.t.d. Zemřel - roku 1903 v Holohlavech".
Jiné Jaroše jsem v Holohlavech neznal. Z kopečku před domem jsme sáňkovali, říkalo se tady ,,Na Jarošáku".

Foto vpravo:
Na místě bývalého čp. 19 dnes stojí dům čp. 212. Je také vidět v Smiřické ulici. - 7.3.2006